Директива 2014/26/EU Европейского парламента и Совета от 26 февраля 2014 г. о коллективном управлении авторским правом и смежными правами и многотерриториальном лицензировании прав на музыкальные произведения для онлайнового использования на внутреннем рынке, Европейский союз (ЕС)

ДИРЕКТИВИ

ДИРЕКТИВА 2014/26/ЕС НА ЕВРОПЕЙСКИЯ ПАРЛАМЕНТ И НА СЪВЕТА

от 26 февруари 2014 година

относно колективното управление на авторското право и сродните му права и многотериториалното лицензиране на правата върху музикални произведения за използване

онлайн на вътрешния пазар

(текст от значение за ЕИП)

ЕВРОПЕЙСКИЯТ ПАРЛАМЕНТ И СЪВЕТЪТ НА ЕВРОПЕЙСКИЯ СЪЮЗ,

като взеха предвид Договора за функционирането на Евро­ пейския съюз, и по-специално член 50, параграф 1, член 53, параграф 1 и член 62 от него,

като взеха предвид предложението на Европейската комисия,

след предаване на проекта на законодателния акт на нацио­ налните парламенти,

като взеха предвид становището на Европейския икономически и социален комитет (1),

в съответствие с обикновената законодателна процедура (2),

като имат предвид, че:

(1) Директивите на Съюза, приети в областта на авторското право и сродните му права, вече осигуряват високо равнище на защита за носителите на права, а следователно и уредба, съгласно която се извършва използването на съдържание, защитено от тези права. Тези директиви допринасят за развитието и запазването на творчеството. Защитата на новаторството и интелектуалното творчество насърчава също инвестициите в иновативни услуги и продукти в условията на вътрешен пазар, на който конку­ ренцията не е изкривена.

(2) Разпространението на съдържание, което е защитено от авторското право и сродните му права, включително книги, аудиовизуални продукции и записана музика и свързаните с тях услуги, изискват различните носители на авторско право и сродните му права, като автори, изпълнители, продуценти и издатели, да лицензират правата си. Обикновено носителят на права избира между индивидуално или колективно управление на правата си, освен ако държавите-членки предвидят друго в съответствие с правото на Съюза и с международните задължения на Съюза и държавите-членки. Управлението на авторското право и сродните му права включва пред­ оставяне на лицензи на ползвателите, одит на ползва­ телите, мониторинг на използването на правата, прилагане на авторското право и сродните му права, събиране на приходите от упражняването на правата, реализирани от използването на правата, и разпределяне на дължимите суми сред носителите на права. Органи­

зациите за колективно управление на авторски права дават възможност на носителите на права да получават възнаграждение за използване, което те не биха били в състояние да контролират или да наложат спазването на правата, включително извън националните пазари.

(3) В съответствие с член 167 от Договора за функциони­ рането на Европейския съюз (ДФЕС), в своите действия Съюзът трябва да взема предвид културното разнообразие и да допринася за процъфтяването на културите на държавите-членки при зачитане на тяхното национално и регионално разнообразие, като същевременно опазва общото културно наследство. Организациите за колективно управление на авторски права играят и следва да продължават да играят важна роля като попу­ ляризатори на разнообразието на културното изразяване, както като дават достъп до пазара и на най-малките и по- слабо популярни репертоари, така и като осигуряват социални, културни и образователни услуги от полза за носителите на правата им и за обществеността.

(4) Когато са установени в Съюза, организациите за колективно управление на авторски права следва да разполагат със свободите, предвидени в Договорите, когато представляват носители на права, пребиваващи или установени в други държави-членки, или когато пред­ оставят лицензи на ползвателите, пребиваващи или уста­ новени в други държави-членки.

(5) Съществуват значителни разлики в националните правни норми, уреждащи функционирането на организациите за колективно управление на авторски права, по-специално по отношение на прозрачността и отчетността спрямо техните членове и носителите на права. Това доведе до редица трудности, особено за носителите на права с произход от друга държава в опитите им да упражняват правата си, и до лошо финансово управление на събраните приходи. Проблемите с работата на органи­ зациите за колективно управление на авторски права водят до неефективност при упражняването на авторското право и сродните му права в рамките на вътрешния пазар, което е в ущърб на членовете на организациите за колективно управление на авторски права, на носителите на права и на ползвателите.

BGL 84/72 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

(1) ОВ C 44, 15.2.2013 г., стр. 104. (2) Позиция на Европейския парламент от 4 февруари 2014 г. (все още

непубликувана в Официален вестник) и решение на Съвета от 20 февруари 2014 г.

(6) Необходимостта да се подобри работата на организациите за колективно управление на авторски права беше вече посочена в Препоръка 2005/737/ЕО на Комисията (1). В тази препоръка са изложени редица принципи, като свободата на носителите на права да избират своята орга­ низация за колективно управление на авторски права, равно третиране на различните категории носители на права и справедливо разпределение на възнагражденията. В препоръката организациите за колективно управление на авторски права се приканват да осигурят на ползва­ телите преди началото на преговорите между тях достатъчно информация за тарифите и репертоара. Тя също така съдържа препоръки за отчетността, представи­ телството на носителите на права в органите за вземане на решения на организациите за колективно управление на авторски права и за разрешаване на спорове. Препоръката обаче беше прилагана непоследователно.

(7) Защитата на интересите на членовете на организациите за колективно управление на авторски права, носителите на права и трети лица налага законодателствата на държавите-членки, свързани с управление на авторското право и многотериториалната лицензионна система на използване на музикални произведения онлайн, да бъдат координирани с цел да съществуват еднакви гаранции в целия Съюз. Следователно настоящата директива следва да се основава на член 50, параграф 1 от ДФЕС.

(8) Настоящата директива има за цел да предвиди координи­ рането на националните правила относно достъпа до дейността по управление на авторското право и сродните му права от организации за колективно управление на авторски права, особеностите на тяхното управление и надзорната рамка, и поради това следва да се основава и на член 53, параграф 1 от ДФЕС. Освен това, тъй като това засяга сектор, предоставящ услуги в целия Съюз, настоящата директива следва да се основава на член 62 от ДФЕС.

(9) Настоящата директива има за цел да определи изисква­ нията, приложими за организациите за колективно управление на авторски права, за да се гарантира висок стандарт на управление, финансово управление, прозрачност и отчетност. Това обаче не следва да възпре­ пятства държавите-членки да поддържат или да налагат, по отношение на организации за колективно управление на авторски права, установени на тяхната територия, по- строги стандарти от тези, посочени в дял II от настоящата директива, при условие че тези по-строги стандарти са съвместими с правото на Съюза.

(10) Нищо в настоящата директива не следва да възпрепятства дадена държава-членка да прилага същите или подобни разпоредби по отношение на организации за колективно управление на авторски права, които са установени извън Съюза, но които извършват дейност в тази държава- членка.

(11) Нищо в настоящата директива не следва да възпрепятства организациите за колективно управление на авторски права да сключват споразумения за представителство с други организации за колективно управление на авторски права – в съответствие с правилата на конку­ ренцията по членове 101 и 102 от ДФЕС – в областта на управлението на авторски права, с цел да се улеснят, подобрят и опростят процедурите за предоставяне на лиценз на ползватели, включително за целите на единично фактуриране, при равни, недискриминиращи и прозрачни условия, и да се предоставят многотерито­ риални лицензи също и в области, различни от посо­ чените в дял III от настоящата директива.

(12) Настоящата директива, като същевременно се прилага към всички организации за колективно управление на авторски права, с изключение на глава III, която се прилага само за организациите за колективно управление на авторски права, които управляват авторските права върху музикални произведения за използване онлайн на многотериториална основа, следва да не възпрепятства договорености по отношение на управлението на правата в държавите-членки, като например индивидуално управ­ ление, удължено действие на споразумение между пред­ ставителна организация за колективно управление и ползвател, т.е. разширено колективно лицензиране, задъл­ жително колективно управление, правни презумпции за представителство и прехвърляне на права на органи­ зациите за колективно управление.

(13) Настоящата директива следва да не засяга възможността държавите-членки да определят със закон, регламент или с всеки друг специфичен механизъм за тази цел спра­ ведливо компенсационно възнаграждение на носителите на авторски права за изключения или ограничения на правото на възпроизвеждане, предвидено в Директива 2001/29/ЕО на Европейския парламент и на Съвета (2), и възнаграждение на носителите на авторски права за дерогации от изключителното право по отношение на публичното отдаване в заем, предвидено в Директива 2006/115/ЕО на Европейския парламент и на Съвета (3), приложими на тяхна територия, както и условията за тяхното събиран.

(14) Настоящата директива следва да не изисква от органи­ зациите за колективно управление на авторски права да възприемат определена правна форма. На практика тези организации действат в различни правни форми, като например сдружения, кооперации или дружества с огра­ ничена отговорност, които се контролират или притежават от носителите на авторско право и сродните му права или от образуванията, представляващи тези носители на авторски права. В някои изключителни случаи обаче, поради правната форма на организация за колективно управление, елементът на собственост или контрол не е наличен. Такъв е например случаят с фондации, които нямат членове. Независимо от това разпоредбите на настоящата директива следва да се прилагат и за тези организации. По същия начин държавите-членки следва да предприемат подходящи мерки, за да се предотврати заобикалянето на задължения

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/73

(1) Препоръка 2005/737/ЕО на Комисията от 18 май 2005 г. относно колективно трансгранично управление на авторско право и сродните му права за законни онлайн музикални услуги (ОВ L 276, 21.10.2005 г., стр. 54).

(2) Директива 2001/29/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 22 май 2001 г. относно хармонизирането на някои аспекти на авто­ рското право и сродните му права в информационното общество (ОВ L 167, 22.6.2001 г., стр. 10).

(3) Директива 2006/115/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 12 декември 2006 г. за правото на отдаване под наем и в заем, както и за някои права, свързани с авторското право в областта на инте­ лектуалната собственост (ОВ L 376, 27.12.2006 г., стр. 28).

по настоящата директива посредством избор на правна форма. Освен това образуванията, които представляват носители на авторски права и които са членове на орга­ низации за колективно управление, могат да бъдат други организации за колективно управление, сдружения на носители на авторски права, съюзи и други организации.

(15) Носителите на авторски права следва да могат да възложат управлението на техните права на независими образувания за управление на авторски права. Независимите образ­ увания за управление на авторски права са търговски образувания, които се различават от организациите за колективно управление на авторски права, inter alia, по това, че те не са притежавани или контролирани от носи­ телите на авторски права. Въпреки това, доколкото такива независими образувания за управление на авторски права извършват същата дейност като организациите за колективно управление на авторски права, те следва да бъдат задължени да предоставят определени сведения на носителите на авторски права, които те представляват, на организациите за колективно управление, на ползвателите и на обществеността.

(16) Аудиовизуалните продуценти, продуцентите на записи и разпространителите лицензират своите собствени права, в някои случаи наред с правата, които са им били прехвърлени, например от изпълнители, въз основа на индивидуално договорени споразумения, и действат в свой интерес. Книгоиздателите, издателите на музикални произведения или издателите на вестници лицензират права, които са им били прехвърлени въз основа на инди­ видуално договорени споразумения, и действат в свой интерес. Следователно аудиовизуалните продуценти, продуцентите на записи, разпространителите и издателите, не следва да се считат за „независими образувания за управление на авторски права“. Освен това управителите и агентите на авторите и изпълнителите, действащи като посредници и представляващи носителите на права в техните отношения с организации за колективно управление на авторски права, не следва да се считат за „независими образувания за управление на авторски права“, тъй като те не управляват права по смисъла на определяне на тарифи, предоставяне на лицензи или събиране на пари от ползвателите.

(17) Организации за колективно управление на авторски права следва да могат да изберат някои от техните дейности, като фактуриране на ползватели или разпределението на сумите, дължими на носителите на авторски права, да се извършват от дъщерни дружества или други образувания, които те контролират. В такива случаи разпоредбите на настоящата директива, които биха били прилагани, ако съответните дейности се осъществяват пряко от орга­ низация за колективно управление на авторски права, следва да се прилагат по отношение на дейностите на тези дъщерни дружества или други образувания.

(18) С цел да се гарантира, че носителите на авторски и сродни права могат напълно да се възползват от пред­ имствата на вътрешния пазар, когато правата им се управляват колективно, и че тяхната свобода да упражняват правата си не е неоснователно накърнена, е необходимо да бъде предвидено, че необходимите за това гаранции ще бъдат включени в устава на организациите за колективно управление на авторски права. Освен това дадена организация за колективно управление на авторски права, когато предоставя услуги по управление на правата, не следва да дискриминира, пряко или непряко, носителите на права въз основа на тяхната

националност, място на пребиваване или място на уста­ новяване.

(19) Като се имат предвид свободите, установени в ДФЕС, колективното управление на авторски и сродни права следва да предполага, че носителят на права има възможност свободно да избира организация за колективно управление на авторски права, на която да възложи управлението на своите права, били те права за разгласяване пред публика или права за възпроизвеждане, или категории права, свързани с форми на експлоатация, като излъчване, театрално показване или възпроизвеждане за онлайн разпространение, при условие че тази орга­ низация за колективно управление на авторски права, която носителят на авторски права желае да избере, вече управлява такива права или категории права. Правата, категориите права или видовете произведения и другите обекти, управлявани от организацията за колективно управление на авторски права, следва да бъдат определени от общото събрание на членовете на тази организация, ако те вече не са определени в нейния устав или не са предвидени в закона. Важно е правата и категориите права да бъдат определени по такъв начин, че да се запази балансът между свободата на носителите на права да разполагат със своите произведения и други обекти и способността на органи­ зацията да управлява правата ефективно, като се вземе предвид по-специално категорията на управляваните от организацията права и творческият сектор, в който тя осъществява дейност. Като се отчете надлежно този баланс, носителите на права следва да могат лесно да оттеглят такива права или категории права от дадена орга­ низация за колективно управление на авторски права и да управляват тези права индивидуално или да поверят или прехвърлят управлението на всички или част от тях на друга организация за колективно управление на авторски права или друго образувание, независимо от държавата- членка на националността, пребиваването или установя­ ването на организацията за колективно управление на авторски права, другото образувание или носителя на правото. Когато дадена държава-членка, в съответствие с правото на Съюза и международните задължения на Съюза и на неговите държави-членки, предвижда задъл­ жително колективно управление на авторски права, изборът на носителите на права ще бъде ограничен до други организации за колективно управление на авторски права. Организациите за колективно управление на авторски права, които управляват различни видове произведения и други обекти, като например литературни, музикални или фотографски произведения, следва също да пред­ оставят подобна гъвкавост на носителите на права по отношение на управлението на различни видове произведения и други обекти. Що се отнася до несто­ панската цел, държавите-членки следва да предвидят, че организации за колективно управление на авторски права предприемат необходимите действия, за да гарантират, че техните носители на авторски права могат да упражняват правото си да предоставят лицензи за такова използване. Такива действия следва да включват, inter alia, решение от организацията за колективно управление на авторски права относно условията, свързани с упражняването на това право, както и предоставянето на информация на членовете ѝ относно тези условия. Организациите за колективно управление на авторски права следва да информират носителите на права за този избор и да им предоставят правата, свързани с този избор, възможно

BGL 84/74 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

най-лесно. Носителите на авторски права, които вече са разрешили на организацията за колективно управление на авторски права, могат да бъдат уведомени чрез уебсайта на организацията. Изискване в разрешението за одобрението на носителите на авторски права за управлението на всяко право, категория права или вид произведения и други обекти, не следва да възпрепятства носителите на авторски права да приемат предложените последващи изменения на това разрешение с мълчаливо съгласие в съответствие с условията, установени в националното законодателство. Настоящата директива следва да не възпрепятства нито договорни споразумения, според които такова прекратяване или оттегляне от носителите на авторски права, има незабавно действие върху лицензи, издадени преди това прекратяване или оттегляне, нито договорни споразумения, съгласно които такива лицензи остават незасегнати за определен период от време след прекратяването или оттеглянето. Тези договорености обаче не следва да създават пречка пред пълното прилагане на настоящата директива. Настоящата директива следва да не засяга възможността на носителите на права да управляват самостоятелно правата си, вклю­ чително за нетърговски цели.

(20) Членството в организация за колективно управление на авторски права следва да се основава на обективни, прозрачни и недискриминационни критерии, вклю­ чително по отношение на издатели, които по силата на споразумение за използването на права, имат право на дял от приходите от правата, управлявани от организации за колективно управление на авторски права, и да получават такива приходи от организацията за колективно управление на авторски права. Тези критерии не следва да задължават организациите за колективно управление на авторски права да приемат членове, управлението на чиито права, категории права или видове произведения или други обекти попада извън техния обхват на действие. Всяка организация за колективно управление на авторски права следва да води документация, която да дава възможност за установяване на идентичността или местонахождението на нейните членове и носители на авторски права, чиито права организацията пред­ ставлява въз основа на разрешение, дадено от тези носители на авторски права.

(21) С цел защита на тези носители на авторски права, чиито права са пряко представлявани от организация за колективно управление на авторски права, но които не отговарят на нейните изисквания за членство, е целесъ­ образно да се изисква някои разпоредби на тази директива, отнасящи се до членовете, да се прилагат също към тези носители на авторски права. Държавите- членки следва да могат също така да предвидят такива носители на авторски права да разполагат с права на участие в процеса на вземане на решения от органи­ зацията за колективно управление на авторски права.

(22) Организациите за колективно управление на авторски права следва да действат в най-добрия колективен интерес на носителите на авторски права, които представ­ ляват. Поради това е важно да се предвидят системи, които позволяват на членовете на дадена организация за колективно управление на авторски права да упражнява правата си на членство, като участва в процеса на вземане на решения от организациите. Някои организации за колективно управление на авторски права имат различни категории членове, които могат да представляват

различни видове носители на авторски права, като например продуценти и изпълнители. Тези различни категории членове следва да бъдат справедливо и балан­ сирано представени в процеса на вземане на решения. Ефективността на правилата относно общото събрание на членовете на организациите за колективно управление на авторски права би била застрашена, ако липсват разпоредби относно провеждането на общото събрание. Следователно, необходимо е да се гарантира, че общото събрание се свиква редовно и поне веднъж годишно и че то взема най-важните решения в организацията за колективно управление на авторски права.

(23) Всички членове на организациите за колективно управление на авторски права следва да имат право да участват и гласуват на общото събрание на членовете. Упражняването на тези права следва да бъде ограничено единствено от справедливи и пропорционални изиск­ вания. В някои изключителни случаи организациите за колективно управление на авторски права са учредени в правната форма на фондация и следователно нямат членове. В такива случаи функциите на общото събрание на членовете следва да се упражняват от органа, на който е възложена надзорна функция. В случаите в които организациите за колективно управление на авторски права имат образувания, представляващи носителите на авторски права като техни членове, какъвто може да бъде например случаят, когато орга­ низация за колективно управление на авторски права е дружество с ограничена отговорност и нейните членове са асоциации на носители на авторски права, държавите- членки следва да могат да предвидят, че някои или всички функции на общото събрание на членовете се упражняват от събрание на тези носители на авторски права. Общото събрание на членовете следва да има най-малко правото да определя рамката на дейностите по управление, по-специално по отношение на изпол­ зването от страна на организацията за колективно управление на авторски права на приходите от управ­ лението на такива права. Това обаче не следва да засяга възможността държавите-членки да предвидят по-строги правила относно например инвестициите, сливанията или сключването на заеми, включително забрана за всички такива операции. Организациите за колективно управление на авторски права следва да насърчават активното участие на членовете си в общото събрание. Упражняването на правото на глас следва да бъде улеснено за членовете, които присъстват на общото събрание, както и за тези, които не присъстват. В допълнение към упражняването на техните права по елек­ тронен път, следва да се разреши на членовете да участват и да гласуват в общото събрание на членовете чрез пълно­ мощник. Гласуването чрез пълномощник следва да бъде ограничено в случай на конфликт на интереси. В същото време държавите-членки следва да предвиждат огра­ ничения по отношение на пълномощниците само ако това не засяга подходящото и ефективно участие на членовете в процеса на вземане на решения. По- специално, назначаване на пълномощници допринася за подходящото и ефективно участие на членовете в процеса на вземане на решения и дава възможност на носителите на авторски права да имат същинска възможност да изберат организация за колективно управление на авторски прав по техен избор, независимо от държавата- членка на установяване на организацията.

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/75

(24) Членовете следва да имат право да участват в постоянния контрол върху управлението на организациите за колективно управление на авторски права. За тази цел тези организации следва да имат надзорна функция, съоб­ разена с тяхната организационна структура, и да позволят членовете да бъдат представлявани в органа, който упражнява тази функция. В зависимост от организаци­ онната структура на организацията за колективно управление на авторски права надзорната функция може да бъде упражнявана от отделен орган, като например надзорен съвет, или от няколко или всички директори в съвета на директорите, които не управляват стопанската дейност на организацията за колективно управление на авторски права. Изискването за справедливо и балан­ сирано представителство на членовете не следва да пречи на организацията за колективно управление на авторски права да назначава трети страни, които да упражняват надзорна функция, включително лица с подходящ професионален експертен опит и носители на авторски права, които не отговарят на изискванията за членство или които не са представени от организацията пряко, а чрез образувание, което е член на организацията за колективно управление на авторски права.

(25) С оглед на доброто управление ръководството на органи­ зацията за колективно управление на авторски права трябва да бъде независимо. От управителите, независимо дали са избрани за директори или са назначени или наети от организацията въз основа на договор, следва да се изисква да декларират, преди да встъпят в длъжност и след това ежегодно, дали съществуват конфликти между техните интереси и тези на носителите на авторски права, представлявани от организацията за колективно управление на авторски права. Такива годишни декларации следва да бъдат направени и от лицата, упражняващи надзорната функция. Държавите-членки следва сами да могат да решат дали да изискват от орга­ низациите за колективно управление на авторски права публичното оповестяване на тези декларации или пред­ аването им на публичните органи.

(26) Организациите за колективно управление на авторски права събират, управляват и разпределят приходите от използването на правата, които са им възложени от носи­ телите на права. Тези приходи в крайна сметка са дължими на носителите на права, които могат да имат пряко правоотношение с организацията или могат да бъдат представлявани чрез образувание, което е член на организацията за колективно управление на авторски права, или по силата на споразумение за представителство. Поради това е важно организациите за колективно управление на авторски права да полагат максимално старание при събирането, управлението и разпределянето на тези приходи. Точното разпределяне е възможно само когато организациите за колективно управление на авторски права поддържат стриктна документация за членството, лицензите и използването на произведенията и другите обекти. Съответните данни, които са необ­ ходими за ефикасното колективно управление на авторски права, следва също да бъдат предоставени от носителите на права и ползвателите и да бъдат проверени от организацията за колективно управление на авторски права.

(27) Сумите, събрани и дължими на носителите на авторски права, следва да се държат в отделни сметки от тези на собствените активи, които организацията за колективно управление на авторски права може да има. Без да се засяга възможността на държавите-членки да предвидят

по-строги правила относно инвестирането, включително забрана за инвестиране на приходите от управление на авторски права, когато такива суми се инвестират, това следва да се извършва в съответствие с общата политика на организацията за колективно управление на авторски права относно инвестирането и управлението на риска. С цел да се осигури висока степен на защита на правата на носителите на права и да се гарантира, че всеки приход, който може да бъде получен от използване на тези права, се начислява в тяхна полза, инвестициите, направени и държани от организация за колективно управление на авторски права, следва да се управляват в съответствие с критерии, които да задължават организацията за колективно управление на авторски права да действа разумно, като същевременно се дава възможност на орга­ низацията за колективно управление на авторски права да прилага най-сигурната и най-ефикасна инвестиционна политика. Това следва да позволи на организациите за колективно управление на авторски права да разпределят активите си по начин, който отчита конкретното естество и продължителността на излагането на риск по отношение на инвестираните приходи от упражняването на правата и не засяга неоснователно приходите от упражняване на правата, дължими на носителите на права.

(28) Тъй като носителите на права имат право да получават възнаграждение за използването на техните права, е важно таксите за управлението да не надхвърлят оправданите разходи по управлението на правата и членовете на орга­ низацията за колективно управление на авторски права следва да одобряват всяка удръжка, различна от такси за управление, например удръжки за социални, културни или образователни цели. Организациите за колективно управление на авторски права следва да прилагат прозрачни правила, регламентиращи такива удръжки. Същите изисквания следва да се прилагат към всяко решение за използване на приходите от управление на авторски права за колективно разпределение, като например стипендии. Носителите на права следва да имат достъп на недискриминационна основа до всички социални, културни или образователни услуги, финан­ сирани чрез тези удръжки. Настоящата директива не засяга удръжки съгласно националното законодателство, като например удръжки за предоставяне на социални услуги на носителите на правата, по отношение на всички въпроси, които са извън обхвата на настоящатa директивa, при условие че тези удръжки са в съответствие с правото на Съюза.

(29) Разпределението и изплащането на суми, дължими на отделни носители на авторски права, или според конкретния случай на категории носители на авторски права, следва да се извършва своевременно и в съот­ ветствие с общата политика за разпространението на съот­ ветната организация за колективно управление на авторски права, включително когато те се осъществяват чрез друго образувание, представляващо носителите на авторски права. Само обективни причини, които са извън контрола на организация за колективно управление на авторски права, могат да обосноват забавяне на разпределението и плащането на сумите, дължими на носителите на авторски права. Следователно обстоя­ телства, като например дата на падежа при инвестиране на приходите от управление на авторски права, не следва да отговарят на условията за валидни причини за подобно забавяне. Уместно е да се остави на държавите-членки да вземат решения относно правила за гарантиране на

BGL 84/76 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

своевременно разпределение и за ефективното търсене и идентифициране на носителите на авторски права в случаите, когато възникнат такива обективни причини. С цел да се гарантира, че сумите, дължими на носителите на авторски права, са разпределени правилно и ефективно, без да се засяга възможността на държавите-членки да предвиждат по-строги правила, е необходимо да се изисква от организациите за колективно управление на авторски права да предприемат разумни и стриктни мерки въз основа на добросъвестност, за да се установят идентичността или местонахождението на съответните носители на авторски права. Целесъобразно е също така членовете на организация за колективно управление на авторски права, доколкото това е предвидено в нацио­ налното законодателство, да вземат решение за изпол­ зването на всякакви суми, които не могат да се разпределят в случаите, когато идентичността или место­ нахождението на носителите на авторски права, които имат право на тези суми, не могат да бъдат установени.

(30) Организации за колективно управление на авторски права следва да може да управляват правата и да събират приходите от тяхното използване по силата на спораз­ умения за представителство с други организации. За да се защитят правата на членовете на други организации за колективно управление на авторски права, органи­ зацията не следва да прави разлика между правата, които тя управлява съгласно споразумения за представи­ телство, и правата, които управлява пряко от името на носителите на права. Организацията за колективно управление на авторски права също не може да прави удръжки от приходите от упражняване на правата, събрани от името на друга организация за колективно управление на авторски права, различни от удръжките за таксите за управление, без изричното съгласие на другата организация. Също така е целесъобразно да се изисква от организации за колективно управление на авторски права да разпределят и да извършват плащания по отношение на други организации въз основа на тези споразумения за представителство не по-късно от момента, в който те разпределят и плащат на своите собствени членове и представляваните от тях носители на авторски права, които не са членове. Освен това организацията бенефициент следва на свой ред да е длъжна да разпределя своевременно сумите, които се дължат на представляваните от нея носители на авторски права.

(31) Изключително важно е чрез справедливи и недискрими­ национни търговски условия на лицензиране да се гарантира, че ползвателите могат да получат лицензи за произведения и други обекти, по отношение на които организация за колективно управление на авторски права представлява права, и да се гарантира подходящо възнаграждение на носителите на права. Организациите за колективно управление на авторски права и ползвателите следва да провеждат свързаните с лицензирането преговори добросъвестно и да използват тарифи, които следва да бъдат определени въз основа на обективни и недискриминационни критерии. Целесъобразно е да се изисква лицензионната такса или възнаграждение, определени от организации за колективно управление на авторски права, да бъдат близки до, inter alia, икономи­ ческата стойност на използването на правата в конкретен контекст. Накрая, организациите за колективно управление следва да отговарят своевременно на искания за лицензи от страна на ползвателите.

(32) В цифровата среда организациите за колективно управление на авторски права са задължени да

лицензират редовно репертоарите си поради появата на изцяло нови форми на използване и бизнес модели. В такива случаи и с цел насърчаване на благоприятна среда за развитието на такива лицензи, без да се засяга прилагането на законодателството в областта на конкурен­ цията, организациите за колективно управление на авторски права следва да проявят гъвкавост, необходима, за да се предоставят възможно най-бързо индивидуали­ зирани лицензи за иновативни онлайн услуги, без да се рискува условията на тези лицензи да бъдат използвани като прецедент за определяне на условията за други лицензи.

(33) С цел да се гарантира, че организациите за колективно управление на авторски права могат да спазват задълже­ нията, предвидени в настоящата директива, ползвателите следва да предоставят на тези организации съответната информация относно използването на правата, представ­ лявани от организациите за колективно управление на авторски права. Това задължение не следва да се прилага по отношение на физическите лица, които действат извън рамките на своята търговска дейност, стопанска дейност, занаят или професия, които поради това попадат извън определението за ползвател така, както е определено в настоящата директива. Освен това информацията, изисквана от организациите за колективно управление на авторски права, следва да бъде ограничена до това, което е разумно, необходимо и е на разположение на ползвателите, за да могат организациите да изпълняват функциите си, като се взема предвид особеното положение на малките и средните пред­ приятия. Това задължение може да бъде включено в споразумение между организация за колективно управление на авторски права и ползвател. Това включване не възпрепятства установените в националното законодателство права на информация. Сроковете, които се прилагат за предоставянето на информация от ползва­ телите, следва да бъдат такива, че да позволяват на орга­ низациите за колективно управление на авторски права да спазват крайните срокове, определени за разпределението на сумите, дължими на носителите на авторски права. Настоящата директива не следва да засяга възможността на държавите-членки да изискват от организациите за колективно управление на авторски права, установени на тяхна територия, да издават съвместна фактури.

(34) За да се повиши доверието на носителите на права, ползвателите и други организации за колективно управление на авторски права в управлението на права от страна на организации за колективно управление на авторски права, всяка организация за колективно управление на авторски права следва да спазва специални изисквания за прозрачност. От всяка орга­ низация за колективно управление на авторски права или неин член, който е образувание, отговарящо за пред­ оставяне или плащане на суми, дължими на носителите на авторски права, следва да се изисква да предоставят определена информация на отделните носители на права поне веднъж годишно, като например сумите, които са им предоставени или платени и направените удръжки. Орга­ низациите за колективно управление на авторски права следва също така да предоставят достатъчно информация, включително и финансова информация, на останалите организации за колективно управление на авторски права, чиито права те управляват по силата на спораз­ умения за представителство.

(35) За да се гарантира, че носителите на авторски права, други организации за колективно управление на авторски права

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/77

и ползвателите имат достъп до информация относно обхвата на дейност на организацията и произведенията или други обекти, които тя представлява, организацията за колективно управление на авторски права следва да предоставя информация относно тези въпроси в отговор на надлежно обосновано искане. Въпросът дали и до каква степен могат да бъдат начислявани разумни такси за предоставянето на тази услуга следва да бъде оставен на националното право. Всяка организация за колективно управление на авторски права също така следва да публикува информация относно своята структура и начина си на дейност, включително по-специално своя устав и общите си политики относно таксите за управ­ ление, удръжките и тарифите.

(36) За да се гарантира, че носителите на права са в състояние да наблюдават и да сравняват работата на организациите за колективно управление на авторски права, тези орга­ низации следва да публикуват годишен доклад за прозрачността, включващ сравнима одитирана финансова информация, специфична за техните дейности. Органи­ зациите за колективно управление на авторски права следва също да публикуват специален годишен доклад, който е част от годишния доклад за прозрачността, относно използването на сумите, заделени за социални, културни и образователни услуги. Настоящата директива следва да не възпрепятства организация за колективно управление на авторски права да публикува информа­ цията, изисквана от годишния доклад за прозрачността, в един документ, например като част от своите годишни финансови отчети, или в отделни доклади.

(37) Доставчици на услуги онлайн, които използват музикални творби, като напр. музикални услуги, които позволяват на потребителите да изтеглят музика или да я слушат онлайн, както и други услуги, които осигуряват достъп до филми или игри, в които музиката е важен елемент, трябва първо да получат право да ползват такива произве­ дения. Директива 2001/29/ЕО изисква да бъде получен лиценз за всяко от правата за използване онлайн на музикални произведения. По отношение на авторите тези права са изключителното право на възпроизвеждане и изключителното право на разгласяване пред публика на музикални произведения, което включва правото да се предоставя на разположение. Тези права могат да бъдат управлявани от отделни носители на права, като автори или издатели на музика, или от организациите за колективно управление на авторски права, които пред­ оставят на носителите на права услуги по колективно управление. Правата на авторите за възпроизвеждане и за разгласяване пред публика може да бъдат управлявани от различни организации за колективно управление на авторски права. Освен това има случаи, при които носи­ телите на права имат права върху едно и също произведение и могат да упълномощят различни орга­ низации за колективно управление на авторски права да лицензират техните съответни дялове от правата върху произведението. Всеки ползвател, който желае да пред­ остави услуга онлайн, предлагаща на потребителите широк избор от музикални произведения, трябва да обедини правата върху произведенията на различни носители на права и организации за колективно управление на авторски права.

(38) Въпреки че интернет няма граници, пазарът за пред­ оставяне онлайн на музикални услуги в Съюза все още е фрагментиран и в тази област все още не е постигнат единен цифров пазар. Сложността и трудностите, свързани

с колективното управление на авторски права в Европа, в много случаи засилват разпокъсаността на европейския цифров пазар за музикални услуги онлайн. Тази ситуация е в пълно противоречие с бързо растящото търсене от страна на потребителите на достъп до цифрово съдържание и свързаните с него иновационни услуги, включително и отвъд националните граници.

(39) Препоръка 2005/737/ЕО насърчава създаването на нова регулаторна среда, която е по-добре пригодена за управление на ниво Съюз на авторското право и сродните му права за предоставянето онлайн на законни музикални услуги. В нея се признава, че във века на използването онлайн на музикални произведения, търговските потребители се нуждаят от лицензионна политика, която съответства на особеностите на онлайн средата и има многотериториален характер. Препоръката обаче не може да насърчи достатъчно широкото многоте­ риториално лицензиране на използването онлайн на музикални произведения или да отговори на специ­ фичните изисквания на многотериториалното лицен­ зиране.

(40) Изключително важно е в сектора на музиката, пред­ оставяна онлайн, където колективното управление на авторските права на териториален принцип остава норма, да се създадат условия, които водят до най-ефек­ тивните лицензионни практики от страна на организации за колективно управление на авторски права, във все по- трансграничен контекст. Поради това е целесъобразно да се предвиди набор от правила за определяне на основните условия, на които организациите за колективно управление на авторски права трябва отговарят при пред­ оставянето на многотериториално колективно лицен­ зиране на авторските права върху музикални произведения за използване онлайн, включително на текстове на песни. Същите правила следва да се прилагат за такова лицензиране на всички музикални произведения, включително музикални произведения, включени в аудиовизуални произведения. Онлайн услуги, обаче, които единствено предоставят достъп до музикалните произведения в партитури форма, не следва да бъдат включени в обхвата. Разпоредби на настоящата директива следва да осигурят необходимото минимално качество на трансграничните услуги, предоставяни от организации за колективно управление на авторски права, особено по отношение на прозрачността на пред­ ставяния репертоар и точността на финансовите потоци, свързани с използването на правата. Те също така следва да утвърдят нормативна уредба, с която да се улесни доброволното обединяване на музикални репертоари и права, като по този начин се намали броят на лицензите, които ползвател трябва да получи, за да може да пред­ оставя многотериториална многорепертоарна услуга. Тези разпоредби следва да позволят на дадена организация за колективно управление на авторски права да поиска от друга организация да представлява нейния репертоар на многотериториална основа, ако самата тя не отговаря на условията за това или не желае да ги изпълни. Организа­ цията, към която е отправено искането, е задължена да приеме мандата на организацията, отправяща искането, ако вече обединява репертоари и предлага или предоставя многотериториални лицензи. Развитието на законните музикални услуги онлайн в целия Съюз следва да допринесе също за борбата срещу нарушенията онлайн на авторското право.

BGL 84/78 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

(41) Наличието на точна и изчерпателна информация за музи­ калните произведения, носителите на права и правата, които всяка организация за колективно управление на авторски права е упълномощена да представлява на дадена територия, е от особено значение за ефективната и прозрачна процедура на лицензиране, за последващото обработване на отчетите на ползвателите и на съответното фактуриране на доставчиците на услуги и за разпред­ елянето на дължимите суми. По тази причина органи­ зациите за колективно управление на авторски права, които предоставят многотериториални лицензи за музикални произведения, трябва да могат да обработват бързо и точно тези подробни данни. Това изисква използване на бази данни за собствеността на права, които са лицензирани на многотериториален принцип, съдържащи данни, които дават възможност за идентифи­ циране на произведенията, правата и носителите на права, които организацията за колективно управление на авторски права има правомощията да представлява, и териториите, на които действа упълномощаването. Всички промени в тази информация следва своевременно да се взема предвид и базите данни следва да бъдат постоянно актуализирани. Тези бази данни следва да спомогнат за съпоставяне на информацията за произведения с информацията за звукозаписите или друг запис, в които участва произведението. Важно е също така да се гарантира, че бъдещите ползватели и носителите на права, както и организациите за колективно управление на авторски права, имат достъп до информацията, от която се нуждаят, за да идентифицират репертоара, който представляват тези организации. Организациите за колективно управление на авторски права могат да пред­ приемат мерки за защита на точността и целостта на данните, за контрол на тяхното повторно използване и за защита на чувствителната търговска информация.

(42) Организациите за колективно управление на авторски права, които предоставят многотериториални лицензи за музикални произведения, следва да бъдат задължени непрекъснато и своевременно при необходимост да актуа­ лизират своите бази данни, за да се гарантира, че данните за музикалния репертоар, които обработват, са възможно най-точни. Те следва да въведат лесно приложими процедури, за да позволят на доставчиците на услуги онлайн, както и на носителите на права, на други орга­ низации за колективно управление на авторски права, да се информират за всяка неточност, която базата данни на организациите за колективно управление на авторски права може да съдържа във връзка с произведенията, които притежават или контролират, включително правата – изцяло или частично, както и териториите, за които са упълномощили съответната организация за колективно управление на авторски права да предостави лиценз, без обаче да се нарушават истинността и целостта на данните, съхранявани от организация за колективно управление на авторски права. Тъй като Директива 95/46/ЕО на Европейския парламент и на Съвета (1) пред­ оставя на всяко физическо лице правото да получи поправяне, изтриване или блокиране на неточни или непълни данни, настоящата директива също така следва да гарантира, че неточна информация относно носителите на авторски права или други организации за колективно

управление на авторски права в случай на многотерито­ риални лицензи, следва да бъде поправена без ненужно забавяне. Организациите за колективно управление на авторски права следва също да могат да обработват елек­ тронно регистрацията на произведенията и разрешенията за управление на права. Като се има предвид значението на автоматизацията за бързата и ефективна обработка на данни, организациите за колективно управление на авторски права следва да осигурят използване на елек­ тронни средства, с помощта на които носителите на права да предават тази информация по структуриран начин. Организациите за колективно управление на авторски права следва, доколкото е възможно, да гаран­ тират, че тези електронни средства са съобразени със съот­ ветните доброволни промишлени стандарти или практики, разработени на международно равнище или на равнището на Съюза.

(43) Промишлените стандарти за използване на музика, отчитане на продажби и фактуриране са от основно значение за подобряване на ефективността в обмена на данни между организациите за колективно управление на авторски права и ползвателите. При мониторинга на използването на лицензите следва да се спазват основни права, включително правото на зачитане на личния и семейния живот и правото на защита на личните данни. За да се гарантира, че тези подобрения в работата водят до по-бърза финансова обработка и в крайна сметка до по-бързи плащания на носителите на права, органи­ зациите за колективно управление на авторски права следва да са задължени своевременно да фактурират на доставчиците на услуги и да разпределят сумите, дължими на носителите на права. С цел това изискване да даде желаните резултати, е необходимо ползвателите да предоставят на организациите за колективно управление на авторски права точни и навременни отчети за изпол­ зването на произведенията. Организациите за колективно управление на авторски права следва да не приемат отчетите на ползвателите в собствени формати, когато съществуват широко разпространени промишлени стан­ дарти. Организациите за колективно управление на авторски права следва да могат да възлагат на подизпълнител услугите, свързани с предоставянето на многотериториални лицензи за използване онлайн на музикални произведения. Споделянето или консолиди­ рането на вътрешните административни възможности следва да помогне на организациите за колективно управление на авторски права да подобрят услугите по управление и да рационализират инвестициите в инструменти за управление на данни.

(44) Обединяването на различни музикални репертоари за многотериториално лицензиране улеснява процеса на лицензиране, като прави всички репертоари достъпни на пазара за многотериториално лицензиране, повишава културното многообразие и допринася за намаляване на броя на сделките, които доставчикът на услуги онлайн трябва да извърши, за да може да предлага тази услуга. Това обединяване на репертоари следва да способства за развитието на нови услуги, предоставяни онлайн, а също и да доведе до намаляване на разходите по сделката, които се прехвърлят на потребителите. Следователно орга­ низациите за колективно управление на авторски права, които не желаят или не са в състояние да издават много­ териториални лицензи директно за собствения си музикален репертоар, следва да възлагат на доброволни начала на други организации за колективно управление на авторски права да управляват техните репертоари на

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/79

(1) Директива 95/46/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 24 октомври 1995 г. за защита на физическите лица при обработ­ ването на лични данни и за свободното движение на тези данни (ОВ L 281, 23.11.1995 г., стр. 31).

недискриминационна основа. Тъй като споразуменията за издаване на многотериториални лицензи имат ексклузивен характер, това би ограничило възможностите за избор, предоставени на ползвателите, които търсят да получат многотериториални лицензи, а също би ограничило възможностите за избор, предоставени на организациите за колективно управление на авторски права, които търсят управленски услуги за репертоара си на многотерито­ риален принцип. Поради това всички споразумения за представителство между организациите за колективно управление на авторски права, които предвиждат много­ териториално лицензиране, следва да нямат ексклузивен характер.

(45) Прозрачността на условията, при които организациите за колективно управление на авторски права управляват правата за използване онлайн, е от особено значение за членовете на организациите за колективно управление на авторски права. Организациите за колективно управление на авторски права следва да предоставят достатъчно информация на своите членове относно основните условия на всяко споразумение, по силата на което се възлага на друга организация за колективно управление на авторски права да представлява правата за използване на музикални произведения онлайн на тези членове, с цел да бъде предоставен многотериториален лиценз.

(46) Важно е също така всяка организация за колективно управление на авторски права, която предлага или пред­ оставя многотериториално лицензиране, да бъде задължена да приеме да представлява репертоара на всички организации за колективно управление на авторски права, които решат да не го правят директно. За да се гарантира, че това изискване не е прекомерно и не надхвърля необходимото, организация за колективно управление на авторски права, към която е отправено искането, следва да бъде задължена да приеме представи­ телството, ако искането е ограничено до онлайн правата или категории от онлайн права, които тя самата пред­ ставлява. В допълнение, това изискване следва да се прилага само за организации за колективно управление на авторски права, които обединяват репертоар, и не следва да обхваща организациите за колективно управление на авторски права, които предоставят много­ териториални лицензи само за собствения си репертоар. То не следва да се прилага към организациите за колективно управление на авторски права, които просто обединяват права в същите произведения, с цел да могат да лицензират съвместно както правото на възпро­ извеждане, така и правото на разгласяване пред публика на такива произведения. С цел защита на интересите на носителите на авторски права в упълномощаващата орга­ низация за колективно управление на авторски права и за да се гарантира, че малките и по-слабо познати репертоари в държавите-членки могат да получат достъп до единния пазар при равни условия, е важно репер­ тоарът на упълномощаващата организация за колективно управление на авторски права да се управлява при същите условия, както за репертоара на упълномощената орга­ низация за колективно управление на авторски права, и да бъде включен в предложения, отправени от упълномо­ щената организация за колективно управление на авторски права към доставчици на онлайн услуги. Таксата за управление, прилагана от упълномощената организация за колективно управление на авторски права, следва да позволява на тази организация възвръщане на направените необходими и разумни инвес­ тиции. Всяко споразумение, по силата на което дадена

организация за колективно управление на авторски права възложи на друга организация или организации за колективно управление на авторски права да предоставя многотериториални лицензи за нейния собствен музикален репертоар за използване онлайн, не следва да пречи на първата организация за колективно управление на авторски права да продължи да предоставя лицензи, ограничени до територията на държавата-членка, в която тази организация е установена за собствения си репертоар и всеки друг репертоар, който е упълномощена да пред­ ставлява на тази територия.

(47) Целите и ефективността от разпоредбите за многотерито­ риалното лицензиране от организации за колективно управление на авторски права ще бъдат значително заст­ рашени, ако носителите на права нямат възможността да упражняват тези права по отношение на многотеритори­ алните лицензи, когато организацията за колективно управление на авторски права, на които са предоставени тези права, не е предоставила или предложила многоте­ риториални лицензи и освен това не е поискала да възложи на друга организация за колективно управление на авторски права да го направи. Поради тази причина би било важно в тези случаи да се позволи на носителите на права да упражняват правото да предоставят сами или чрез друга страна или страни многотериториални лицензи, изисквани от доставчиците на услуги онлайн, като оттеглят своите права от тяхната първоначална орга­ низация за колективно управление на авторски права в степента, необходима за многотериториално лицензиране за използване онлайн, и оставят същите права в първона­ чалната организация за колективно управление на авторски права за целите на монотериториално лицен­ зиране.

(48) Излъчващите организации разчитат обикновено на лиценз от местна организация за колективно управление на авторски права за собствените им предавания на телеви­ зионни и радиопрограми, които включват музикални произведения. Този лиценз често е ограничен до дейност по излъчване. Лиценз за онлайн права върху музикални произведения би бил необходим, за да могат такива теле­ визионни или радио излъчвания да бъдат достъпни и онлайн. За да се улесни лицензирането на онлайн права върху музикални произведения за целите на едновременно и забавено излъчване онлайн на телевизионни и радио предавания е необходимо да се предвиди дерогация от разпоредбите, които иначе се прилагат за многотеритори­ алното лицензиране на онлайн права върху музикални произведения. Такава дерогация следва да се ограничи до необходимото с цел осигуряване на онлайн достъп до телевизионни или радиопрограми и до материали с ясна и подчинена връзка с първоначалното излъчване, произведени за цели като допълване, предварителен или последващ преглед на тези телевизионни или радиопро­ грами. Тази дерогация не следва да функционира така, че да наруши конкуренцията с други услуги, които пред­ оставят на потребителите онлайн достъп до индивидуални музикални или аудиовизуални произведения, нито да води до ограничителни практики, като разпределяне на пазари или потребители, което би било в нарушение на членове 101 или 102 от ДФЕС.

(49) Необходимо е да се осигури ефективното прилагане на разпоредбите на националното право, приети в изпълнение на настоящата директива. Организациите за колективно управление на авторски права следва да предлагат на своите членове специфични процедури за разглеждане на жалби. Тези процедури следва също така

BGL 84/80 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

да бъдат достъпни и за други носители на авторски права, представлявани пряко от организацията за колективно управление на авторски права, и за други организации за колективно управление на авторски права, от чието име тя управлява права съобразно споразумението за представителство. Освен това държавите-членки следва да могат да предвидят, че споровете между организации за колективно управление на авторски права, техните членове, носителите на авторски права или ползвателите по отношение на прилагането на настоящата директива могат да подлежат на бърза, независима и безпристрастна процедура за алтернативно разрешаване на спорове. По- специално, ефективността на правилата относно многоте­ риториалното лицензиране за онлайн права върху музикални произведения би могла да бъде засегната, ако споровете между организациите за колективно управление на авторски права и другите страни не се разрешават бързо и ефикасно. Като резултат е целесъобразно да се предвиди, без да се засяга правото на достъп до съд, възможността за леснодостъпна, ефикасна и безпри­ страстна извънсъдебна процедура, като например медиация или арбитраж, за разрешаване на конфликти между, от една страна, организациите за колективно управление на авторски права, и от друга страна, достав­ чиците на онлайн услуги, носителите на авторски права или други организации за колективно управление на авторски права. Настоящата директива не предвижда конкретно начина, по който това алтернативното разрешаване на спорове следва да бъдат организирано, нито определя кой орган следва да го извършва, при условие че неговата независимост, безпристрастност и ефикасност е гарантирана. На последно място е целесъ­ образно да се изисква от държавите-членки да разполагат с независими, безпристрастни и ефективни процедури за разрешаване на спорове, чрез органи с експертен опит в областта на интелектуалната собственост или чрез съдилища, компетентни за уреждане на търговски спорове между организации за колективно управление на авторски права и ползватели относно съществуващи или предложени лицензионни условия или относно нарушение на договор.

(50) Държавите-членки следва да установят подходящи процедури, чрез които ще бъде възможно да се наблюдава спазването на настоящата директива от страна на организациите за колективно управление на авторски права. Въпреки че не е целесъобразно настоящата директива да ограничава избора на държавите-членки по отношение на компетентните органи, нито по отношение на предварителния или последващия характер на контрола над организациите за колективно управление на авторски права, следва да се гарантира, че тези органи са в състояние да се справят по ефективен и своевременен начин с опасения, които могат да възникнат при прилагането на настоящата директива. Държавите-членки не следва да бъдат задъл­ жавани да създават нови компетентни органи. Освен това членовете на организация за колективно управление на авторски права, носителите на авторски права, ползва­ телите, организациите за колективно управление на авторски права и други заинтересовани страни следва също така да могат да уведомят даден компетентен орган за дейности или обстоятелства, които според тях представляват нарушение на закона от страна на орга­ низации за колективно управление на авторски права и по целесъобразност на ползвателите. Държавите-членки

следва да гарантират, че компетентните органи разполагат с правомощията да налагат санкции или мерки, когато разпоредбите на националното законодателство за прилагане на настоящата директива не се спазват. Настоящата директива не предвижда специфични видове санкции или мерки, при условие че те са ефективни, пропорционални и възпиращи. Такива санкции или мерки могат да включват разпореждания за освобож­ даване от длъжност на директори, които са действали небрежно, проверки в помещенията на организация за колективно управление на авторски права или, в случаите когато дадено упълномощаване е направено за дадена организация, оттеглянето на това упълномощаване. Настоящата директива следва да остане неутрална по отношение на режимите на предварително упълномо­ щаване и надзор в държавите-членки, включително и изискването за представителността на организация за колективно управление на авторски права, доколкото тези режими са съвместими с правото на Съюза и не създават пречка за пълното прилагане на настоящата директива.

(51) За да се гарантира спазването на изискванията за много­ териториално лицензиране, следва да се предвидят специфични разпоредби за наблюдение на тяхното изпъл­ нение. Компетентните органи на държавите-членки и Комисията следва да си сътрудничат за осъществяване на тази цел. Държавите-членки следва да си оказват взаи­ мопомощ посредством обмен на информация между своите компетентни органи, с цел да се улесни наблю­ дението на организациите за колективно управление на авторски права.

(52) За организациите за колективно управление на авторски права е важно да зачитат правата на личен живот и защита на личните данни на всеки носител на авторски права, член, ползвател и друго лице, чиито лични данни те обработват. Директива 95/46/ЕО урежда обработката на лични данни, извършвана в държавите-членки в контекста на тази директива и под надзора на компет­ ентните органи на държавите-членки, в частност на неза­ висими публични органи, определени от държавите- членки. На носителите на авторски права следва да се предоставя подходяща информация за обработването на личните им данни, получателите на тези данни, сроковете за съхраняването на тези данни във всяка база данни, и начина, по който носителите на авторски права могат да упражняват правото си на достъп, коригиране и заличаване на личните данни, които ги касаят, в съот­ ветствие с Директива 95/46/ЕО. По-специално, уникалните идентификатори, които дават възможност за косвена идентификация на дадено лице, следва да се третират като лични данни по смисъла на посочената директива.

(53) Разпоредбите относно мерките за принудително изпълнение не следва да засягат компетентността на националните независими публични органи, установени от държавите-членки по силата на Директива 95/46/ЕО, да контролират прилагането на националните разпоредби, приети в изпълнение на посочената директива.

(54) Настоящата директива зачита основните права и спазва принципите, залегнали в Хартата на основните права на Европейския съюз („Хартата“). Разпоредбите в директивата, свързани с разрешаване на спорове, не следва да възпре­ пятстват страните да упражняват правото си на достъп до съд, гарантирано от Хартата.

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/81

(55) Доколкото целите на настоящата директива, а именно подобряване на възможността на членовете на органи­ зациите за колективно управление на авторски права да упражняват контрол над дейностите на тези организации, гарантиране на достатъчна прозрачност от страна на орга­ низациите за колективно управление на авторски права и подобряване на многотериториалното лицензиране на авторските права върху музикални произведения за използване онлайн, не могат да бъдат постигнати в достатъчна степен от държавите-членки, а поради техния мащаб и последици могат да бъдат по-добре постигнати на равнището на Съюза, Съюзът може да приема мерки в съответствие с принципа на субсидиарност, уреден в член 5 от Договора за Европейския съюз. В съответствие с принципа за пропорционалност, уреден в същия член, настоящата директива не надхвърля мерките, необходими за постигането на тези цели.

(56) Разпоредбите на настоящата директива се прилагат, без да се засяга прилагането на правилата в областта на защитата на конкуренцията и във всяка друга правна област, вклю­ чително поверителността, търговските тайни, неприкосно­ веността на личния живот, достъпа до документи, дого­ ворното право и международното частно право по отношение на стълкновението на закони и на компет­ ентността на съдилищата, свободата на сдружаване на работодатели и работници и служители и тяхното право на организиране.

(57) В съответствие със Съвместната политическа декларация от 28 септември 2011 г. на държавите-членки и Комисията относно обяснителните документи (1) държавите-членки са поели задължение уведомяването за мерките им за транспониране в обосновани случаи да бъде придружавано от един или повече документи, в които се обяснява връзката между елементите на дирек­ тивата и съответстващите им части от националните инструменти за транспониране. По отношение на настоящата директива законодателят смята, че предоста­ вянето на такива документи е обосновано.

(58) Европейският надзорен орган по защита на данните беше консултиран в съответствие с член 28, параграф 2 от Регламент (ЕО) № 45/2001 на Европейския парламент и на Съвета (2) и прие становище на 9 октомври 2012 г.,

ПРИЕХА НАСТОЯЩАТА ДИРЕКТИВА:

ДЯЛ I

ОБЩИ РАЗПОРЕДБИ

Член 1

Предмет

Настоящата директива определя изисквания, необходими, за да се гарантира правилното функциониране на управлението на авторското право и сродните му права от организациите за колективно управление на авторски права. Тя също така определя изискванията за многотериториалното лицензиране от организации за колективно управление на авторските права върху музикални произведения за използване онлайн.

Член 2

Обхват

1. Дялове I, II, IV и V, с изключение на член 34, параграф 2 и член 38, се прилагат за всички организации за колективно управление на авторски права, установени в Съюза.

2. Дял III, член 34, параграф 2 и член 38 се прилагат за организации за колективно управление на авторски права, които управляват авторските права върху музикални произведения за използване онлайн на многотериториална основа.

3. Съответните разпоредби на настоящата директива се прилагат по отношение на образувания, притежавани или контролирани пряко или непряко, изцяло или частично, от организация за колективно управление на авторски права, при условие че тези образувания извършват дейност, която, ако се осъществява от организация за колективно управление на авторски права, би била обект на тези разпоредбите на настоящата директива.

4. Член 16, параграф 1, членове 18 и 20, член 21, параграф 1, букви а), б), в), д), е) и ж) и членове 36 и 42 се прилагат за всички независими образувания за управление на авторски права, установени в Съюза.

Член 3

Определения

За целите на настоящата директива се прилагат следните опред­ еления:

а) „организация за колективно управление на авторски права“ означава организация, която е оправомощена по закон или чрез възлагане, лиценз или други договорни условия да управлява авторски или сродните им права от името на повече от един носител на авторски права, в обща полза на тези носители на авторски права, като нейна изключителна или основна цел и която отговаря на единия или на двата от следните критерии:

i) тя е собственост на нейните членове или се контролира от тях;

ii) тя е с нестопанска цел;

б) „независимо образувание за управление на авторски права“ означава организация, която е оправомощена по закон или чрез възлагане, лиценз или други договорни условия да управлява авторски или сродните им права от името на повече от един носител на авторски права в обща полза на тези носители на авторски права като нейна изключителна или основна цел и която:

i) нито е притежавана, нито е контролирана, пряко или непряко, изцяло или частично, от носители на авторски права, и

ii) е със стопанска цел;

в) „носител на авторско право“ означава всяко физическо лице или образувание, различно от организация за колективно управление на авторски права, което притежава авторски или сродните им права, или което по споразумение за упраж­ няването на права или по закон има право на дял от приходите от правата;

BGL 84/82 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

(1) ОВ C 369, 17.12.2011 г., стр. 14. (2) Регламент (ЕО) № 45/2001 на Европейския парламент и на Съвета от

18 декември 2000 г. относно защитата на лицата по отношение на обработката на лични данни от институции и органи на Общността и за свободното движение на такива данни (ОВ L 8, 12.1.2001 г., стр. 1).

г) „член “ означава носител на авторско право или образувание, представляващо носители на авторски права, включително други организации за колективно управление на авторски права и асоциации на носители на авторски права, който отговаря на изискванията за членство в организация за колективно управление на авторски права и е приет от нея;

д) „устав“ означава меморандумът и уставът, статутът, правилникът или учредителните документи на организацията за колективно управление на авторски права;

е) „общо събрание на членовете“ е органът на организацията за колективно управление на авторски права, в който членовете участват и упражняват своето право на глас, независимо от правната форма на организацията;

ж) „директор“ е:

i) всеки член на съвета на директорите, когато националното право или уставът на организацията за колективно управление на авторски права предвиждат едностепенна система на управление;

ii) всеки член на управителния или надзорния съвет, когато националното право или уставът на организацията за колективно управление на авторски права предвиждат двустепенна система на управление;

з) „приходи от управление на авторски права“ означава приходи, събирани от организацията за колективно управление на авторски права от името на носителите на авторски права, произхождащи от изключително право, от право на възнаграждение или от право на компенсационно възнаграж­ дение;

и) „такси за управление“ означава сумата, удържана, приспадната или компенсирана от организацията за колективно управление на авторски права от постъпленията от права или от приходите от инвестиране на такива постъпления за покриване на нейните разходи по управление на услугите, свързани с авторското право или сродните му права;

й) „споразумение за представителство“ означава всяко спораз­ умение между организациите за колективно управление на авторски права, съгласно което една организация за колективно управление на авторски права упълномощава друга организация за колективно управление на авторски права да управлява правата, които тя представлява, вклю­ чително споразумение, сключено в съответствие с членове 29 и 30;

к) „ползвател“ означава всяко физическо лице или образувание, което извършва действия, подлежащи на разрешение от носители на авторски права, на възнаграждение на носители на авторски права, възнаграждение или изплащане на компен­ сационно възнаграждение на носителите на авторски права, и което не действа в качеството си на потребител;

л) „репертоар“ означава произведения, по отношение на които една организация за колективно управление на авторски права управлява права;

м) „многотериториален лиценз“ означава лиценз, който обхваща територията на повече от една държава-членка;

н) „онлайн права върху музикални произведения“ означава всяко едно от правата на автор върху дадено музикално произве­ дение, предвидени в членове 2 и 3 от Директива 2001/29/ЕО, които са необходими за предоставяне на услуга онлайн.

ДЯЛ II

ОРГАНИЗАЦИИ ЗА КОЛЕКТИВНО УПРАВЛЕНИЕ НА АВТОРСКИ ПРАВА

ГЛАВА 1

Представляване на носителите на авторски права и членство и организация на организациите за колективно

управление на авторски права

Член 4

Общи принципи

Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права действат в интерес на носителите на авторски права, чиито права представляват, и че не им налагат задължения, които не са обективно необходими за защита на правата и интересите им или за ефективното управление на правата им.

Член 5

Права на носителите на авторски права

1. Държавите-членки гарантират, че носителите на авторски права разполагат с правата по параграфи 2—8 и че тези права са включени в устава или в условията за членство в организацията за колективно управление на авторски права.

2. Носителите на авторски права имат правото да оправо­ мощават избрана от тях организация за колективно управление на авторски права да управлява правата, категориите права или видовете произведения и други обекти по техен избор, за избрани от тях територии, независимо от държавата-членка, чиито граждани са, или държавата-членка на пребиваване или установяване на носителя на авторски права или на органи­ зацията за колективно управление на авторски права. Ако орга­ низацията за колективно управление на авторски права няма обективно обосновани причини да откаже да осъществи управ­ ление, тя се задължава да управлява такива права, категории права или видове произведения и други обекти, при условие че управлението им попада в рамките на обхвата на нейната дейност.

3. Носителите на права имат право да предоставят лицензи за упражняване с нетърговска цел на права, категории права или видове произведения и други обекти по техен избор.

4. Носителите на авторски права имат правото да прекратяват оправомощаването на организацията за колективно управление на авторски права за управление на авторски права, категории права или видове произведения и други обекти, или да оттеглят от организация за колективно управление на авторски права управлението на избрани от тях права, категории права или видове произведения и други обекти, съобразно посоченото в параграф 2, за избрани от тях територии, след предизвестие в разумен срок, който не надвишава шест месеца. Организацията за колективно управление на авторски права може да реши, че такова прекратяване или оттегляне ще влезе в сила в края на финансовата година.

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/83

5. Ако има суми, дължими на носител на авторски права за действия, свързани с използване, извършени преди влизането в сила на прекратяването на оправомощаването или на оттеглянето на правата, или по лиценз, предоставен преди влизането в сила на прекратяването на оправомощаването или на оттеглянето на правата, носителят на авторски права запазва правата си по членове 12, 13, 18, 20, 28 и 33.

6. Организациите за колективно управление на авторски права не ограничават упражняването на права, предоставени им по силата на параграфи 4 и 5, чрез изискване, като условие за упражняването на тези права, управлението на авторски права, категории права или видове произведения и други обекти, които са предмет на прекратяването или отнемането, да бъде възложено на друга организация за колективно управление на авторски права.

7. В случаите в които носител на авторски права оправо­ мощава организация за колективно управление на авторски права да управлява неговите права, той дава изрично съгласие за всяко право, категория права или вид произведения и други обекти, за чието управление той оправомощава организацията за колективно управление на авторски права. Всяко такова съгласие се доказва с писмен документ.

8. Организациите за колективно управление на авторски права информират носителите на авторски права за техните права по параграфи 1—7, както и за условия, които са свързани с правото, посочено в параграф 3, преди да получат тяхното съгласие за управление на право, категория права или вид произведения и други обекти.

Организациите за колективно управление на авторски права информират носителите на авторски права, които вече са ги упълномощили, относно правата им по параграфи 1—7, както и относно всякакви условия, които са свързани с правото, посочено в параграф 3, в срок до 10 октомври 2016 г.

Член 6

Правила за членство в организации за колективно управление на авторски права

1. Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права спазват разпоредбите, установени в параграфи 2—5.

2. Организациите за колективно управление на авторски права приемат носители на авторски права и образувания, пред­ ставляващи носителите на авторски права, включително други организации за колективно управление на авторските права и сдружения на носителите на авторски права, за членове, ако те отговарят на изискванията за членство, които се основават на обективни, прозрачни и недискриминационни критерии. Тези критерии за членство са включени в устава или в условията за членство в организацията за колективно управление на авторски права и до тях има публичен достъп. В случаи когато орга­ низация за колективно управление на авторски права откаже

да приеме искане за членство, тя предоставя на носителят на авторски права ясно обяснение за решението си.

3. В устава на организацията за колективно управление на авторски права се предвиждат подходящи и ефективни механизми за участие на всичките ѝ членове в нейния процес на вземане на решения. Различните категории членове следва да бъдат справедливо и балансирано представени в процеса на вземане на решения.

4. Организацията за колективно управление на авторски права създава условия за комуникация по електронен път на своите членове с нея, включително за целите на упражняване на правата на тези членове.

5. Организацията за колективно управление на авторски права съхранява досиета за членовете си, които се актуализират редовно.

Член 7

Права на носителите на авторски права, които не са членове на организацията за колективно управление на

авторски права

1. Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права спазват правилата, които са посочени в член 6, параграф 4, член 20, член 29, параграф 2 и член 33, по отношение на носителите на авторски права, които имат пряка юридическа връзка по закон или чрез възлагане, лиценз или други договорни условия с тях, но не са техни членове.

2. Държавите-членки могат да прилагат други разпоредби на настоящата директива по отношение на носителите на авторски права, които са посочени в параграф 1.

Член 8

Общо събрание на членовете на организацията за колективно управление на авторски права

1. Държавите-членки гарантират, че общите събрания на членовете са организирани съгласно разпоредбите в параграфи 2—10.

2. Общо събрание на членовете се свиква най-малко веднъж годишно.

3. Общото събрание на членовете одобрява всички изменения на устава и на условията за членство в организацията за колективно управление на авторски права, когато тези условия не са уредени в устава.

4. Общото събрание на членовете взема решения за назна­ чаване или освобождаване от длъжност на директорите, следи работата им като цяло, и одобрява техните възнаграждения и други ползи, например парични и непарични възнаграждения, отпускане на пенсии и други права, право на други възнаграждения и право на обезщетение при прекратяване на трудово правоотношение.

BGL 84/84 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

В организация за колективно управление на авторски права с двустепенна система на управление общото събрание на членовете не взема решения относно назначаването и освобож­ даването от длъжност на членовете на управителния съвет, нито одобрява тяхното възнаграждение и други ползи в случаите, в които правомощието за вземане на тези решения е делегирано на надзорния съвет.

5. В съответствие с разпоредбите на глава 2 от дял II общото събрание на членовете взема решения най-малко по следните въпроси:

а) общата политика за разпределението на суми, дължими на носителите на авторски права;

б) общата политика за използването на суми, които не могат да бъдат разпределени;

в) общата инвестиционна политика по отношение на приходите от управление на авторски права и всички приходи от инвес­ тираните приходи от управление на авторските права;

г) общата политика за удръжки от приходите от управление на авторски права и от всички приходи от инвестираните приходи от управление на авторските права;

д) използването на суми, които не могат да бъдат разпределени;

е) политиката за управление на риска;

ж) одобряването на всяко придобиване, продажба или ипоте­ киране на недвижимо имущество;

з) одобряването на сливанията и сдруженията, на създаването на дъщерни дружества и на придобиването на други пред­ приятия, на придобиването на акции или на права в други предприятия;

и) одобряването на предложения за сключването на заеми, пред­ оставянето на заеми и предоставянето на обезпечения по заеми.

6. Общото събрание на членовете може да делегира правомо­ щията, посочени в букви е), ж), з) и и) от параграф 5, с решение или по силата на разпоредба в устава, на органа, който упражнява надзорна функция.

7. За целите на параграф 5, букви а) - г), държавите-членки могат да изискат от общото събрание на членовете да определи по-подробни условия за използването на приходите от управление на авторски права и приходите от инвестираните приходи от управление на авторските права.

8. Общото събрание на членовете контролира дейностите на организацията за колективно управление на авторски права най- малко чрез вземането на решение за назначаване и освобож­ даване на одитора и чрез одобряване на годишния доклад за прозрачността, посочен в член 22.

Държавите-членки могат да допуснат алтернативни системи или условия за назначаването и освобождаването на одитора, при условие че тези системи или условия са създадени, за да гарантират независимостта на одитора от лицата, които управляват стопанската дейност на организациите за колективно управление на авторски права.

9. Всички членове на организациите за колективно управление на авторски права имат право да участват и да гласуват на общото събрание на членовете. Въпреки това, държавите-членки могат да допуснат ограничения върху правото на членовете на организации за колективно управление на авторски права да участват и да гласуват на общо събрание на членовете, въз основа на един или два от следните критерии:

а) продължителност на членството;

б) получени суми или суми, дължими на член,

при условие че тези критерии са определени и прилагани по справедлив и пропорционален начин.

Критериите, установени в първа алинея, букви а) и б) се включват в устава или в условията за членство в организацията за колективно управление на авторски права и до тях има публичен достъп в съответствие с членове 19 и 21.

10. Всеки член на организацията за колективно управление на авторски права има право да упълномощи друго физическо лице или образувание да присъства и да гласува на общото събрание на членовете от негово име, при условие че това упъл­ номощаване не води до конфликт на интереси, който може да възникне например в случаите, когато упълномощителят и упъл­ номощеното лице принадлежат към различни категории носители на авторски права в рамките на организацията за колективно управление на авторски права.

При все това, държавите-членки могат да предвидят ограничения относно упълномощаването на лица и упражняването на правата на глас на съответните представлявани членове, ако такива огра­ ничения не засягат подходящото и ефективно участие на членове в процеса на вземане на решения на организацията за колективно управление на авторски права.

Упълномощаването важи за едно общо събрание на членовете. На общото събрание на членовете пълномощникът разполага със същите права като тези, на които би имал право упълномощи­ телят. Пълномощникът гласува съгласно указанията, дадени му от упълномощилия го член.

11. Държавите-членки могат да решат, че правомощията на общото събрание на членовете могат да се упражняват от събрание на делегати, избирани най-малко веднъж на четири години от членовете на организацията за колективно управление на авторски права, при условие че:

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/85

а) е гарантирано подходящо и ефективно участие на членовете в процеса на вземане на решения в организацията за колективно управление на авторски права; както и

б) представителството на различните категории членове в събранието на делегатите е справедливо и балансирано.

Правилата, определени в параграфи 2—10, се прилагат с необ­ ходимите промени и за събранието на делегатите.

12. Държавите-членки могат да решат, че когато в дадена организация за колективно управление на авторски права няма общо събрание на членовете поради нейната правна форма, правомощията на това събрание да бъдат упражнявани от органа, осъществяващ надзорна функция. Установените в параграфи 2 - 5, 7 и 8 се прилагат mutatis mutandis по отношение на упражняващия надзорна функция орган.

13. Държавите-членки могат да решат, в случаите, когато организация за колективно управление на авторски права има членове, които са образувания, представляващи носители на авторски права, всички или някои от правомощията на общото събрание на членовете да бъдат упражнявани от събрание на тези носители на авторски права. Правилата, определени в параграфи 2—10, се прилагат mutatis mutandis за събранието на носителите на авторски права.

Член 9

Надзорна функция

1. Държавите-членки гарантират, че всяка организация за колективно управление на авторски права има орган с надзорна функция, който непрекъснато наблюдава дейностите и изпълнението на задълженията на лицата, които управляват дейността на тази организация.

2. В органа, който упражнява надзорната функция, различните категории членове на организацията за колективно управление на авторски права се представляват справедливо и балансирано.

3. Всяко лице, което упражнява надзорната функция, представя пред общото събрание на членовете индивидуална годишна декларация за конфликт на интереси, която съдържа информацията, посочена в член 10, параграф 2, втора алинея.

4. Органът, който изпълнява функциите по надзора, заседава редовно и има най-малко следните правомощия:

а) да упражнява правомощията, които са му делегирани от общото събрание на членовете, включително съобразно член 8, параграфи 4 и 6;

б) да наблюдава дейностите и изпълнението на задълженията на лицата, посочени в член 10, включително изпълнението на решенията на общото събрание на членовете, и по-специално на общите политики, изброени в член 8, параграф 5, букви а)—г).

5. Органът, който осъществява надзорната функция, докладва относно изпълнението на правомощията си пред общото събрание на членовете най-малко веднъж годишно.

Член 10

Задължения на лицата, ръководещи стопанската дейност на организацията за колективно управление на авторски

права

1. Държавите-членки гарантират, че всяка организация за колективно управление на авторски права взима всички необ­ ходими мерки така, че лицата, които управляват нейната стопанска дейност, да извършват това по надежден, разумен и целесъобразен начин, като използват надеждни административни и счетоводни процедури и механизми за вътрешен контрол.

2. Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторските права въвеждат и прилагат процедури за избягване на конфликт на интереси, като в случаите, в които такива конфликти не могат да се избегнат - съответно за откриване, управление, наблюдение и оповестяване на действителни или потенциални конфликти на интереси, като по този начин се предотврати неблагоприятно засягане на колективните интереси на носителите на авторски права, които организациите представляват.

Процедурите, посочени в първа алинея, включват индивидуална годишна декларация от всяко от лицата, посочени в параграф 1, до общото събрание на членовете, която съдържа следната информация:

а) всякакви интереси, свързани с организацията за колективно управление на авторски права;

б) всякакви възнаграждения, получавани през предходната финансова година от организацията за колективно управление на авторски права, включително под формата на пенсионни схеми, възнаграждения в натура и други видове ползи;

в) всякакви суми, получени през предходната финансова година в качеството на носител на авторски права от организацията за колективно управление на авторски права;

г) декларация, отнасяща се до всеки действителен или възможен конфликт между личните интереси и тези на организацията за колективно управление на авторски права, или между всякакви други задължения към организацията за колективно управление на авторски права и всякакви задължения към други физически или юридически лица.

ГЛАВА 2

Управление на приходи от управление на авторски права

Член 11

Събиране и използване на приходи от управление на авторски права

1. Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права спазват разпоредбите, установени в параграфи 2—5.

BGL 84/86 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

2. Организациите за колективно управление на авторски права трябва да бъдат стриктни при събирането и управлението на приходите от управление на авторски права.

3. Организацията за колективно управление на авторски права поддържа отделно в своите счетоводни отчети:

а) приходите от управление на авторски права и приходите от инвестиции от приходи от управление на авторски права; както и

б) всички собствени активи, които може да има, и приходи от такива активи, от такси за управление или други дейности.

4. Организацията за колективно управление на авторски права не може да използва приходите от управление на авторски права или приходите от инвестиции на приходи от авторски права за цели, различни от разпределянето за носи­ телите на авторски права, освен когато е разрешено да удържи или компенсира с таксите си за управление в съответствие с решение, взето съобразно буква г) от член 8, параграф 5, или да използва приходите от управление на авторски права или приходи от инвестиции на приходи от управление на авторски права в съответствие с решение, взето съобразно член 8, параграф 5.

5. Когато организацията за колективно управление на авторски права инвестира приходите от управление на авторски права или приходите от инвестиции на приходи от авторски права, тя извършва това във възможно най-голяма степен в интерес на носителите на авторски права, чиито права представлява, в съответствие с общата инвестиционна политика и политика на управление на риска, посочена в член 8, параграф 5, букви в) и е), както и със следните разпоредби:

а) когато е налице потенциален конфликт на интереси, органи­ зацията за колективно управление на авторски права гарантира, че инвестициите са направени единствено в интерес на носителите на авторски права;

б) активите се инвестират така, че да се гарантира сигурността, качеството, ликвидността и рентабилността на портфейла като цяло;

в) активите се диверсифицират надлежно, така че да се избегне прекомерната зависимост от определен актив, както и преко­ мерното акумулиране на риск в съвкупния портфейл.

Член 12

Удръжки

1. Държавите-членки гарантират, че в случаите, когато носител на авторски права оправомощава организация за колективно управление на авторски права да управлява неговите авторски права, от тази организация се изисква да пред­ оставя на носителя на авторски права информация относно удръжки от такси за управление на авторски права и от всякакви приходи от инвестиции на приходи от управление на авторски права, преди да получи съгласието му за управление на авторските му права.

2. Удръжките трябва да бъдат разумни по отношение на услугите, предоставени от организацията за колективно управление на авторски права на носителите на авторски права, включително по целесъобразност услугите, посочени в параграф 4, и трябва да бъдат определени в съответствие с обективни критерии.

3. Таксите за управление не надвишават оправданите и доку­ ментирани разходи, извършени от организацията за колективно

управление на авторски права за управлението на авторското право и сродните му права.

Държавите-членки гарантират, че изискванията, които са приложими по отношение на използването и прозрачността на използването на суми, които са удържани или компенсирани с такси за управление, се прилагат по отношение на всякакви други удръжки, направени с цел покриване на разходите за управлението на авторското право и сродните му права.

4. Когато дадена организация за колективно управление на авторски права предоставя социални, културни или образ­ ователни услуги, финансирани чрез удръжки от приходите или от евентуални доходи от инвестирането на приходи от авторски права, тези услуги са предоставят въз основа на справедливи критерии, по-специално по отношение на достъпа до услугите и техния обхват.

Член 13

Разпределение на суми, дължими на носителите на авторски права

1. Без да се засягат член 15, параграф 3 и член 28, държавите-членки гарантират, че всяка организация за колективно управление на авторски права редовно, стриктно и точно разпределя и изплаща дължимите суми на всички носители на авторски права в съответствие с общата политика за разпределянето, посочена в член 8, параграф 5, буква а).

Държавите-членки също така гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права или техните членове, които са образувания, представляващи носители на права, разпределят и изплащат тези суми на носителите на права във възможно най-кратък срок, но не по-късно от девет месеца, считано от края на финансовата година, през която са постъпили приходите от управление на авторски права, освен ако обективни причини, свързани в частност с докладването от ползватели, идентифицирането на авторски права, носители на права или съпоставянето на информация относно произведения и други обекти с носителите на права, пречат на организациите за колективно управление на авторски права или, съответно, на техните членове, да спазят този срок.

2. Когато дължимите суми на носителите на авторски права не могат да бъдат разпределени в рамките на срока, установен в параграф 1, тъй като съответните носители на авторски права не могат да бъдат идентифицирани или местонахождението им не може да бъде определено, а изключението за този срок не се прилага, тези суми се отразяват отделно в отчетите на органи­ зациите за колективно управление на авторски права.

3. Организациите за колективно управление на авторски права вземат всички необходими мерки, в съответствие с параграф 1, за да бъдат идентифицирани носителите на авторски права. В частност, най-късно три месеца след изти­ чането на посочения в параграф 1 срок, организациите за колективно управление на авторски права предоставят информация относно произведения и други обекти, за които един или повече носители на авторски права не са идентифи­ цирани или чието местонахождение не е определено, на:

а) носителите на авторски права, които представляват, или на образуванията, които представляват носители на авторски права, когато тези образувания са членове на организация за колективно управление; и

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/87

б) всички организации за колективно управление на авторски права, с които са сключили споразумения за представляване.

Информацията, посочена в първа алинея, включва, при наличност на данни, следното:

а) заглавието на произведението или другия обект;

б) името на носителя на авторски права;

в) името на съответния издател или продуцент; и

г) всяка друга налична релевантна информация, която може да спомогне за идентифицирането на носителя на авторски права.

Организациите за колективно управление на авторски права също така проверяват документацията, посочена в член 6, параграф 5, и други лесно достъпни документи. Ако горепосо­ чените мерки не водят до постигане на резултати, организациите за колективно управление на авторски права предоставят тази информация на обществеността най-късно една година след изти­ чането на срока от три месеца.

4. Когато дължимите суми на носителите на авторски права не могат да бъдат разпределени след три години, считано от края на бюджетната година, през която са събрани приходите от управление на авторски права, и при условие че организацията за колективно управление на авторски права е взела всички необходими мерки, за да бъдат идентифицирани носителите на авторски права и да бъде открито местонахождението им, съобразно параграф 3, тези суми се считат за неподлежащи на разпределяне.

5. Общото събрание на членовете на организация за колективно управление на авторски права вземат решение относно използването на суми, които не могат да се разпределят съобразно член 8, параграф 5, буква б), без да засягат правото на носителите на авторски права да предявяват претенция за такива суми към организацията за колективно управление на права в съответствие със законите на държавите-членки относно статута на ограниченията на претенциите.

6. Държавите-членки могат да ограничат или определят разрешените видове използване на суми, които не могат да се разпределят, inter alia, като гарантират, че тези суми се използват отделно и независимо с цел финансиране на социални, културни и образователни дейности в полза на носителите на авторски права.

ГЛАВА 3

Управление на авторски права от името на други орга­ низации за колективно управление на авторски права

Член 14

Права, управлявани по силата на споразумения за представителство

Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права не допускат дискриминиране на носители на авторски права, чиито права управляват по силата на споразумение за представителство, по-специално по отношение на приложимите тарифи, таксите за управление и условията за събиране на приходите от управление на авторски

права и разпределението на дължими суми на носителите на авторски права.

Член 15

Удръжки и плащания при споразумения за представителство

1. Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права не прилагат удръжки, различни от таксите за управление, от приходите от управление на авторски права, реализирани от правата, които те управляват въз основа на споразумения за представителство, или от всякакви доходи в резултат на инвестиране на приходите от управление на авторски права, освен ако други организации за колективно управление на авторски права, които са страна по споразумението за представителство, изрично дават съгласие за такива удръжки.

2. Организацията за колективно управление на авторски права редовно, стриктно и точно разпределя и изплаща сумите, дължими на други организации за колективно управление на авторски права.

3. Организацията за колективно управление на авторски права извършва посочените разпределение и плащания на други организации за колективно управление на авторски права възможно най-бързо и не по-късно от девет месеца след края на финансовата година, в която са събрани приходите от управление на авторски права, освен ако обективни причини, свързани по-специално с докладването от ползватели, устано­ вяване на права, носители на авторски права или съпоставяне на информация относно произведения и други обекти с носи­ телите на авторски права, не попречат на организацията за колективно управление на авторски права да спази този краен срок.

Другата организация за колективно управление на авторски права или нейните членове, които са образувания, представ­ ляващи носители на права, разпределя и изплаща на носителите на права тези суми във възможно най-кратък срок, но не по- късно от шест месеца, считано от получаването на сумите, освен ако обективни причини, свързани в частност с докладването от ползватели, установяването на авторски права, носители на авторски права или съпоставянето на информация относно произведения и други обекти с носителите на авторски права, пречат на организацията за колективно управление на авторски права или, съответно, на нейните членове, да спази този срок.

ГЛАВА 4

Отношения с ползвателите

Член 16

Лицензиране

1. Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права и ползвателите провеждат преговори за лицензиране на права добросъвестно. Организациите за колективно управление на авторски права и ползвателите си предоставят едни на други цялата необходима информация.

BGL 84/88 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

2. Лицензионните условия се основават на обективни и недискриминиращи критерии. Когато лицензират права, органи­ зациите за колективно управление на авторски права не са задължени да се позовават за други видове онлайн услуги, на лицензионните условия, договорени с ползвател, когато последният предоставя нов вид онлайн услуга, която е на разположение на обществеността в Съюза от по-малко от три години.

Носителите на авторски права получават подходящо възнаграждение за използването на правата им. Тарифите за изключителни права и права на възнаграждение са обвързани в разумна степен, inter alia, с икономическата стойност на ползването на търгуваните права, като се отчита характерът и обхватът на използване на произведението и на други обекти, както и икономическата стойност на услугите, предоставяни от организацията за колективно управление на авторски права. Организациите за колективно управление на права информират заинтересования ползвател за критериите, които са използвани при определянето на тарифите.

3. Организациите за колективно управление на авторски права отговарят незабавно на исканията на ползвателите, като посочват, inter alia, информацията, необходима на организацията за колективно управление на авторски права да представи пред­ ложение за лиценз.

Когато получат цялата необходима информация, организациите за колективно управление на авторски права незабавно предлагат лиценз или предоставят на ползвателя обосновано становище с обяснение на това защо не възнамеряват да лицензират определена услуга.

4. Организациите за колективно управление на авторски права създават условия за комуникация по електронен път на ползвателите с тях, включително, когато е уместно, с цел докладване за използването на лиценза.

Член 17

Задължения на ползвателите

Държавите-членки приемат разпоредби, за да гарантират, че ползвателите предоставят на организациите за колективно управление на авторски права, в рамките на договорени или предварително определени срок и формат, релевантната налична информацията относно ползването на представляваните от тях авторски права, необходима за събиране на приходите от управление на авторски права и за разпределението и плащането на сумите, дължими на носителите на авторски права. Когато решават относно формата на предоставяне на тази информация, организациите за колективно управление на права и ползвателите отчитат, доколкото това е възможно, доброволните отраслови стандарти.

ГЛАВА 5

Прозрачност и отчетност

Член 18

Информация, предоставяна на носителите на авторски права, относно управлението на техните авторски права

1. Без да се засяга действието на параграф 2 от настоящия член, член 19 и член 28, параграф 2, държавите-членки гаран­

тират, че организациите за колективно управление на авторски права предоставят не по-рядко от веднъж годишно на всеки носител на авторски права, на който е начислила приходи от управление на авторски права или към когото е извършила плащане в периода, за който се отнася информацията, най- малко следната информация:

а) всички данни за контакт, за използването на които носителят на авторски права е оправомощил организацията за колективно управление на авторски права с цел идентифи­ циране и определяне на местоположението на носителя на авторски права;

б) приходите от управление на авторски права, начислени на носителя на авторски права;

в) сумите, изплатени от организацията за колективно управление на авторски права на носителя на авторски права по категория управлявани права и вид използване;

г) периодът, през който е осъществено използването, за което са начислени и изплатени суми на носителя на авторските права, освен когато обективни причини, свързани с отчитането от страна на ползвателите, възпрепятстват организацията за колективно управление на авторски права да предостави тази информация;

д) направените удръжки за такси за управление;

е) удръжките, направени за цел, различна от такси за управ­ ление, включително тези, които могат да се изискват от националното законодателство за предоставяне на всички социални, културни или образователни услуги;

ж) всички приходи от управление на авторски права, начислени на носителя на авторски права, които не са изплатени през всеки един период.

2. В случаите, в които организация за колективно управление на авторски права начисли приходи от управление на авторски права и има като членове образувания, които са отговорни за разпределянето на приходите от управление на авторски права на носителите на тези права, организацията за колективно управление предоставя посочената в параграф 1 информация на тези образувания, при условие че те не разполагат с тази инфор­ мация. Държавите-членки гарантират, че тези образувания пред­ оставят най-малко посочената в параграф 1 информация, не по- рядко от един път годишно, на всеки носител на авторски права, на когото са начислени приходи от управление на авторски права или на когото са извършени плащания през периода, за който се отнася информацията.

Член 19

Информация, предоставяна на други организации за колективно управление на авторски права, относно

управлението на авторски права по силата на споразумения за представителство

Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права предоставят най-малко следната информация на разположение, най-малко веднъж в годината и в електронен вид, на организации за колективно управление на авторски права, от името на които управляват права по силата на споразумение за представителство за периода, за който се отнася информацията:

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/89

а) начислените приходи от управление на авторски права, сумите, изплащани от организацията за колективно управление на авторски права по категория управлявани права и вид използване, за правата, които тя управлява съгласно споразумението за представителство, както и всички начислени приходи от управление на авторски права, които не са изплатени през съответния период;

б) направените удръжки за такси за управление;

в) удръжки за цел, различна от таксите за управление, посочени в член 15;

г) информация за всякакви лицензи, които са предоставени или отказани по отношение на произведенията или другите обекти, обхванати от споразумението за представителство;

д) резолюции, приети от общото събрание на членовете, доколкото тези резолюции са от значение за управлението на авторските права съобразно споразумението за представи­ телство.

Член 20

Информация, предоставяна при поискване на носители на авторски права, други организации за колективно

управление на авторски права и ползватели

Без да се засяга член 25, държавите-членки гарантират, че в отговор на надлежно обосновано искане организацията за колективно управление на авторски права предоставя на разположение по електронен път и без ненужно забавяне на всяка организация за колективно управление на авторски права, от името на която управлява права съгласно споразумение за представителство, или на всеки носител на авторски права или на всеки ползвател най-малко следната информация:

а) произведенията или другите обекти, които представлява, правата, които управлява пряко или чрез споразумения за представителство, и обхванатите територии; или,

б) когато поради обхвата на дейността на организацията за колективно управление на авторски права тези произведения или други обекти не могат да бъдат определени — видовете произведенията или другите обекти, които тя представлява, правата, които управлява и обхванатите територии.

Член 21

Публично оповестяване на информация

1. Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права оповестяват публично най-малко следната информация:

а) своя устав;

б) условията за членство в тях и за прекратяване на оправомо­ щаването за управление на авторски права, ако те не са включени в устава;

в) стандартни лицензионни договори и стандартни приложими тарифи, включително намаления,

г) списъка на лицата по член 10;

д) общата си политика за разпределение на суми, дължими на носителите на авторски права;

е) общата си политика относно таксите за управление;

ж) общата си политика относно удръжките, с изключение на таксите за управление, от приходите от управление на авторски права и от приходи от инвестиране на приходите от управление на авторски права, включително удръжки за предоставяне на социални, културни и образователни услуги;

з) списък на споразуменията за представителство, които са сключили, и наименованията на организациите за колективно управление на авторски права, с които тези споразумения за представителство са били сключени;

и) общата политика за използването на суми, които не могат да бъдат разпределени;

й) текущите процедури за разглеждане на жалби и за разрешаване на спорове по членове 33, 34 и 35.

2. Организацията за колективно управление на авторски права публикува и актуализира на своя уебсайт информацията, посочена в параграф 1.

Член 22

Годишен доклад за прозрачността

1. Държавите-членки гарантират, че, независимо от правната ѝ форма по националното законодателство, организацията за колективно управление на авторски права изготвя и оповестява годишен доклад за прозрачността, включително посочения в параграф 3 специален доклад за всяка финансова година, не по-късно от осем месеца след края на тази финансова година.

Организацията за колективно управление на авторски права публикува на уебсайта си годишния доклад за прозрачността, който остава на разположение на обществеността на този уебсайт за срок не по-малко от пет години.

2. Годишният доклад за прозрачността съдържа най-малко информацията, посочена в приложението.

3. Специален доклад се отнася за използването на сумите, удържани за социални, културни и образователни услуги, и съдържа най-малко информацията, посочена в точка 3 от прило­ жението.

4. Счетоводната информация, съдържаща се в годишния доклад за прозрачността, се одитира от едно или повече лица, оправомощени да извършват одит на отчети в съответствие с Директива 2006/43/ЕО на Европейския парламент и на Съве­ та (1).

BGL 84/90 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

(1) Директива 2006/43/ЕО на Европейския парламент и на Съвета от 17 май 2006 г. относно задължителния одит на годишните счетоводни отчети и консолидираните счетоводни отчети, за изменение на директиви 78/660/ЕИО и 83/349/ЕИО и за отмяна на Директива 84/253/ЕИО на Съвета (ОВ L 157, 9.6.2006 г., стр. 87).

Докладът от одита, заедно с евентуалните резерви към него, се възпроизвежда без съкращения в годишния доклад за прозрач­ ността.

За целите на настоящия параграф „счетоводна информация“ включва счетоводните отчети, посочени в точка 1, буква а) от приложението, както и финансовата информация, посочена в точка 1, букви ж) и з) и точка 2 от приложението.

ДЯЛ III

МНОГОТЕРИТОРИАЛНО ЛИЦЕНЗИРАНЕ НА ОНЛАЙН ПРАВА ВЪРХУ МУЗИКАЛНИ ПРОИЗВЕДЕНИЯ ОТ ОРГАНИЗАЦИИ ЗА

КОЛЕКТИВНО УПРАВЛЕНИЕ НА АВТОРСКИ ПРАВА

Член 23

Многотериториално лицензиране на вътрешния пазар

Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права, установени на тяхната територия, съответстват на изискванията по настоящия дял, когато пред­ оставят многотериториални лицензи за онлайн права върху музикални произведения.

Член 24

Капацитет за обработка на данни, свързани с многотериториални лицензи

1. Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права, които предоставят многотериториални лицензи за онлайн права върху музикални произведения, разполагат с достатъчен капацитет да обработват по електронен път, по ефикасен и прозрачен начин, данните, необходими за администрирането на тези лицензи, включително за целите на идентифициране на репертоар и за текущо наблюдение на неговото използване, за фактуриране на ползватели, за събиране на приходите от управление на авторски права и за разпределяне на суми, дължими на носи­ телите на авторски права.

2. За целите на параграф 1 организациите за колективно управление на авторски права отговарят най-малко на следните условия:

а) имат способност точно да идентифицират, изцяло или частично, музикалните произведения, които са оправомощени да представляват;

б) имат способност точно да установяват, изцяло или частично, по отношение на всяка релевантна територия, авторските права и съответните носители на авторски права за всяко музикално произведение или част от музикално произведение, които организациите за колективно управление на авторски права са оправомощени да представляват;

в) използват уникални идентификатори за идентификация на носителите на авторски права и на музикалните произведения, като се вземат предвид, доколкото е възможно, доброволните отраслови стандарти и практики, разработени на между­ народно равнище или на равнището на Съюза;

г) използват подходящи средства за установяване и своевременно и ефективно разрешаване на въпроси, свързани с несъот­ ветствия в данните, с които разполагат други организации за колективно управление на авторски права, предоставящи многотериториални лицензи за онлайн права върху музикални произведения.

Член 25

Прозрачност на информацията за репертоара по многотериториални лицензи

1. Държавите-членки гарантират, че организацията за колективно управление на авторски права, предоставяща много­ териториални лицензи за онлайн права върху музикални произведения, предоставя по електронен път на доставчиците на онлайн услуги, на носителите на авторски права, чиито авторски права представлява, и на други организации за колективно управление на авторски права, в отговор на надлежно обосновано искане, актуална информация, която позволява да бъде идентифициран репертоарът от онлайн музикални услуги, който тя представлява. Това включва:

а) представляваните музикални произведения;

б) представляваните права, изцяло или частично; както и

в) обхванатите територии.

2. Организациите за колективно управление на авторски права могат да предприемат разумни мерки, при необходимост, за защита на точността и целостта на данните, за контрол на тяхното повторно използване и за защита на чувствителната търговска информация.

Член 26

Точност на информацията за репертоара по многотериториални лицензи

1. Държавите-членки гарантират, че организация за колективно управление на авторски права, предоставяща много­ териториални лицензи за онлайн права върху музикални произведения, въвежда процедури, даващи възможност на носи­ телите на авторски права, други организации за колективно управление на авторски права и доставчици на онлайн услуги да изискат корекция на данните, посочени в списъка с условията по член 24, параграф 2, или информацията, предоставена съгласно член 25, когато тези носители на авторски права, орга­ низации за колективно управление на авторски права и доставчици на онлайн услуги, въз основа на разумни доказа­ телства, считат, че данните или информацията са неточни по отношение на техните онлайн права върху музикални произве­ дения. Когато твърденията са подкрепени с достатъчни доказа­ телства, организацията за колективно управление на авторски права гарантира, че данните или информацията ще бъдат кори­ гирани незабавно.

2. Организацията за колективно управление на авторски права предоставя на носителите на авторски права, чиито музикални произведения са включени в нейния собствен репертоар, и на носителите на авторски права, които са ѝ поверили управлението на онлайн правата си върху музикални произведения в съответствие с член 31, средства за представяне по електронен път на информация относно техните музикални произведения, техните права върху тези произведения и терито­ риите, по отношение на които носителите на авторски права оправомощават организацията. При това организациите за колективно управление на авторски права и носителите на авторски права вземат предвид, доколкото е възможно, добро­ волните отраслови стандарти и практики за обмен на данни, разработени на международно равнище или на равнището на Съюза, даващи възможност на носителите на авторски права да определят изцяло или частично музикалното произведение и онлайн правата, както и териториите, по отношение на които те оправомощават съответната организация за колективно управление на авторски права.

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/91

3. В случаите, когато организация за колективно управление на авторски права упълномощи друга организация за колективно управление на авторски права да предоставя мултитериториални лицензи за онлайн авторски права върху музикални произведения в съответствие с членове 29 и 30, упълномощената организация за колективно управление също прилага параграф 2 от настоящия член по отношение на носителите на авторски права, чиито музикални произведения са включени в репертоара на упълномощаващата организация за колективно управление на авторски права, освен ако съответните организации не се договорят за друго.

Член 27

Точно и навременно отчитане и фактуриране

1. Държавите-членки гарантират, че организацията за колективно управление на авторски права наблюдава изпол­ зването на онлайн права върху музикални произведения, които тя представлява изцяло или частично, от доставчиците на онлайн услуги, на които е издала многотериториален лиценз за тези права.

2. Организацията за колективно управление на авторски права предлага на доставчиците на онлайн музикални услуги възможността за отчитане по електронен път на действителното използване на онлайн права върху музикални произведения, а доставчиците на онлайн услуги докладват точно за действи­ телното използване на тези произведения. Организацията за колективно управление на авторски права предоставя ползването най-малко на един метод на отчитане, който взема предвид отрасловите стандарти и практики за електронен обмен на такива данни, разработени на международно равнище или на равнището на Съюза. Организацията за колективно управление на авторски права може да откаже да приеме отчет от доставчика на онлайн услуги в негов собствен формат, ако орга­ низацията допуска отчитане с използване на отраслов стандарт за електронен обмен на данни.

3. Организацията за колективно управление на авторски права фактурира доставчиците на онлайн услуги по електронен път. Организацията за колективно управление на авторски права предоставя ползване на поне един формат, който отчита добро­ волните отраслови стандарти или практики, разработени на международно равнище или на равнището на Съюза. Във фактурата се идентифицират произведенията и правата, които са обект на лиценз, изцяло или частично, на основа на данните, посочени в списъка с условията по член 24, параграф 2, и съответното действително използване, доколкото е възможно предвид информацията, предоставена от доставчика на онлайн услуги, и формата, използван за предоставяне на тази инфор­ мация. Доставчикът на онлайн услуги не може да откаже да приеме фактурата поради формата ѝ, ако организацията за колективно управление на авторски права използва отраслов стандарт.

4. Организацията за колективно управление на авторски права фактурира доставчиците на онлайн услуги точно и без забавяне след отчитането на действителното използване на онлайн правата върху дадено музикално произведение, освен когато това не е възможно поради причини, свързани с достав­ чиците на онлайн музикални услуги.

5. Организацията за колективно управление на авторски права въвежда подходящи процедури, даващи възможност на доставчиците на онлайн услуги да оспорят точността на фактурата, включително когато доставчикът на онлайн услуги получава фактури от една или повече организации за колективно управление на авторски права за същите онлайн права и за същото музикално произведение.

Член 28

Точно и навременно плащане на носителите на авторски права

1. Без да се засяга параграф 3, държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права, които предоставят многотериториални лицензи за онлайн права върху музикални произведения, разпределят сумите, дължими на носителите на авторски права, произтичащи от такива лицензи, точно и без забавяне след отчитането на действителното използване на произведението, освен когато това не е възможно поради причини, свързани с доставчиците на онлайн услуги.

2. Без да се засяга параграф 3, организацията за колективно управление на авторски права предоставя на носителите на авторски права най-малко следната информация, заедно с всяко плащане, което извършват съобразно параграф 1:

а) периода, през който е извършено използването, за което се дължат суми на носителите на авторски права и териториите, в които е извършено използването;

б) събраните суми, направените удръжки и сумите, разпределени от организацията за колективно управление на авторски права за всяко онлайн право върху всяко музикално произведение, за което носителите на авторски права са оправомощили орга­ низацията за колективно управление на авторски права да ги представлява изцяло или частично;

в) събраните суми за носителя на авторски права, направените удръжки и сумите, разпределени от организацията за колективно управление на авторски права по отношение на всеки доставчик на онлайн музикални услуги.

3. Когато организация за колективно управление на авторски права упълномощи друга организация за колективно управление на авторски права да издава многотериториални лицензи за онлайн права върху музикални произведения в съответствие с членове 29 и 30, упълномощената организация за колективно управление на авторски права разпределя сумите, посочени в параграф 1, точно и незабавно, и предоставя информацията, посочена в параграф 2, на упълномощаващата организация за колективно управление на авторски права. Упълномощаващата организация за колективно управление на авторски права отговаря за последващото разпределение на такива суми и за информирането на носителите на авторски права, освен ако орга­ низациите за колективно управление на права не се споразумеят за друго

Член 29

Споразумения за многотериториални лицензи между организациите за колективно управление на авторски

права

1. Държавите-членки гарантират, че всяко споразумение за представителство между организации за колективно управление на авторски права, съобразно което дадена организация за колективно управление на авторски права упълномощава друга организация за колективно управление на авторски права да издава многотериториални лицензи за онлайн права върху музикални произведения от нейния собствен музикален репертоар, има неизключителен характер. Упълномощената орга­ низация за колективно управление на авторски права управлява тези онлайн права при недискриминационни условия.

BGL 84/92 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

2. Упълномощаващата организация за колективно управление на авторски права информира членовете си относно основните условия на споразумението, включително неговия срок на действие и разходите за услугите, предоставяни от упълномо­ щената организация за колективно управление на авторски права. 3. Упълномощената организация за колективно управление на авторски права информира упълномощаващата организация за колективно управление на авторски права за основните условия, съобразно които следва да бъдат лицензирани онлайн правата на последната, включително естеството на използването, всички разпоредби, които се отнасят до или засягат таксата за лиценза, продължителността на лиценза, отчетните периоди и обхванатите територии.

Член 30

Задължение за представляване на друга организация за колективно управление на авторски права за

многотериториално лицензиране

1. Държавите-членки гарантират, че в случаите, в които орга­ низация за колективно управление на авторски права, която не предоставя или не предлага предоставяне на многотериториални лицензи за онлайн права върху музикални произведения, включени в нейния собствен репертоар, отправя предложение към друга организация за колективно управление на авторски права да сключат споразумение за представителство, с което да представляват тези права, организацията за колективно управление на авторски права, към която е отправено пред­ ложение, е задължена да го приеме, ако към дадения момент вече предоставя или предлага предоставяне на многотерито­ риални лицензи за същата категория онлайн права върху музикални произведения, включени в репертоара на една или повече други организации за колективно управление на авторски права. 2. Организацията за колективно управление на авторски права, към която е отправено предложението, отговаря на отпра­ вилата искане организация писмено и без неоправдано забавяне. 3. Без да се засягат параграфи 5 и 6, организацията за колективно управление на авторски права, към която е отправено предложението, управлява представлявания репертоар на отправящата предложение организация при същите условия, които прилага към управлението на собствения си репертоар. 4. Организацията за колективно управление на авторски права включва представлявания репертоар на отправилата пред­ ложение организация във всички оферти, които адресира до доставчиците на онлайн услуги. 5. Таксата за управление за услугата, предоставена от органи­ зацията за колективно управление на авторски права, към която е отправено предложението, на организацията за колективно управление на авторски права, отправила предложението, не надвишава разходите, разумно извършени от организацията за колективно управление на авторски права, към която е отправено предложението. 6. Организацията за колективно управление на авторски права, отправила предложението, предоставя на организацията за колективно управление на авторски права, към която е отправено предложението, информация за своя собствен музикален репертоар, изисквана за предоставяне на многотерито­ риални лицензи за онлайн права върху музикални произведения. Когато информацията е недостатъчна или е предоставена във форма, която не позволява на организацията за колективно управление на авторски права, към която е отправено предложе­ нието, да бъде в съответствие с изискванията на настоящия дял,

организацията за колективно управление на авторски права, към която е отправено предложението, има право да начислява разходи в разумни граници, извършени за постигане на съот­ ветствие с тези изисквания, или да изключи произведенията, за които информацията е недостатъчна или не може да бъде ползвана.

Член 31

Възможност за получаване на многотериториални лицензи

Държавите-членки гарантират, че когато дадена организация за колективно управление на авторски права не предоставя или не предлага предоставяне на многотериториални лицензи за онлайн права върху музикални произведения, или не допуска друга орга­ низация за колективно управление на авторски права да пред­ ставлява тези права с такава цел до 10 април 2017 г., носи­ телите на авторски права, които са оправомощили тази орга­ низация за колективно управление на авторски права да пред­ ставлява техните онлайн права върху музикални произведения, могат да оттеглят от тази организация за колективно управление на авторски права онлайн правата върху музикални произведения за целите на многотериториалното лицензиране за всички територии, без да се налага да оттеглят онлайн правата върху музикални произведения за целите на монотери­ ториално лицензиране, така че да предоставят многотерито­ риални лицензи за техните онлайн права върху музикални произведения самостоятелно или чрез друга страна, която упъл­ номощават, или чрез организация за колективно управление на авторски права, която отговаря на изискванията по настоящия дял.

Член 32

Дерогация за права за онлайн достъп до музика, необходими за радио- и телевизионни програми

Изискванията по настоящия дял не се прилагат за организации за колективно управление на авторски права, когато предоставят, въз основа на доброволно обединяване на необходимите права в съответствие с правилата на конкуренцията по членове 101 и 102 от ДФЕС, многотериториален лиценз за онлайн права върху музикални произведения, изискван от радио- или телевизионен оператор за публично представяне или предоставяне на негови радио- или телевизионни програми, едновременно със или след първоначалното им излъчване, както и всякакви онлайн мате­ риали, включително предварителни прегледи, произведени от този радио- или телевизионен оператор или за него, които са спомагателни по отношение на първоначалното излъчване на неговите радио- или телевизионни програми.

ДЯЛ IV

МЕРКИ ЗА ИЗПЪЛНЕНИЕ

Член 33

Процедура за подаване на жалби

1. Държавите-членки гарантират, че организациите за колективно управление на авторски права предоставят на разположение на техните членове и на организациите за колективно управление на авторски права, от чието име те управляват права съобразно споразумение за представителство, ефективни и навременни процедури за разглеждане на жалби и за разрешаване на спорове, по-специално във връзка с оправомо­ щаването за управление на права и прекратяването му, или с оттеглянето на права, с условията за членство, със събирането на суми, дължими на носителите на авторски права, с удръжките и разпределенията.

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/93

2. Организациите за колективно управление на авторски права отговарят писмено на жалби от страна на членовете или организациите за колективно управление на авторски права, от чието име управляват права съобразно споразумение за предста­ вителство. Когато организацията за колективно управление на авторски права откаже да уважи дадена жалба, тя мотивира своя отказ.

Член 34

Процедури за алтернативно разрешаване на спорове

1. Държавите-членки могат да предвидят, че споровете между организации за колективно управление на авторски права, членове на организации за колективно управление на авторски права, носители на авторски права или ползватели по отношение на разпоредби от националното законодателство, приети съгласно изискванията на настоящата директива, могат да подлежат на бърза, независима и безпристрастна процедура за алтернативно разрешаване на спорове.

2. Държавите-членки гарантират за целите на дял III, че следните спорове, които са свързани с организация за колективно управление на авторски права, която е установена на тяхната територия и предоставя или предлага за предоставяне многотериториални лицензи за онлайн права върху музикални произведения, могат да бъдат предмет на независима и безпри­ страстна процедура за алтернативно разрешаване на спорове:

а) спорове с действителен или потенциален доставчик на онлайн услуги във връзка с прилагането на членове 16, 25, 26 и 27;

б) спорове с един или повече носители на авторски права във връзка с прилагането на членове 25, 26, 27, 28, 29, 30 и 31;

в) спорове с друга организация за колективно управление на авторски права във връзка с прилагането на членове 25, 26, 27, 28, 29 и 30.

Член 35

Разрешаване на спорове

1. Държавите-членки гарантират, че споровете между органи­ зациите за колективно управление на авторски права, свързани в частност със съществуващи и предлагани условия за лицензиране или нарушаване на договор, могат да се разглеждат от съд или, по целесъобразност, друг независим и безпристрастен орган за разрешаване на спорове, когато този орган има експертен опит в областта на правото на интелектуална собственост.

2. Членове 33 и 34 и параграф 1 от настоящия член не засягат правото на страните да отстояват и да защитават правата си чрез предявяване на иск в съда.

Член 36

Спазване

1. Държавите-членки гарантират, че компетентните органи, определени да извършват тази функция, наблюдават спазването на разпоредбите на националното законодателство, приети и приложени съгласно предвидените в настоящата директива изисквания, от страна на организациите за колективно управление на авторски права, установени на тяхната територия.

2. Държавите-членки гарантират, че са създадени процедури, позволяващи на членовете на организациите за колективно

управление на авторски права, носителите на авторски права, ползвателите, организациите за колективно управление на авторски права и други заинтересовани страни да уведомяват компетентните органи, определени за тази цел, във връзка с дейностите или обстоятелствата, които според тях представляват нарушение на разпоредбите на националното право, приети съобразно изискванията, посочени в настоящата директива.

3. Държавите-членки гарантират, че компетентните органи, определени за тази цел, имат правомощия да налагат подходящи санкции или да предприемат подходящи мерки при неспазване на разпоредбите на националното право, приети в изпълнение на настоящата директива. Наказанията и мерките са ефективни, пропорционални и възпиращи.

Държавите-членки уведомяват Комисията за компетентните органи, посочени в настоящия член и в членове 37 и 38 до 10 април 2016 г. Комисията публикува получената в тази връзка информация.

Член 37

Обмен на информация между компетентните органи

1. С цел улесняване на наблюдението на прилагането на настоящата директива, всяка държава-членка трябва да гарантира, че дадено искане за информация, получена от компетентен орган от друга държава-членка, определен за тази цел, по въпроси, свързани с прилагането на настоящата директива, в частност, що се отнася до дейността на органи­ зациите за колективно управление, установени на територията на държавата-членка, до която е отправено искането, получава, без неоправдано забавяне, отговор от компетентен орган, определен за тази цел, при условие че искането е надлежно обоснована.

2. Когато компетентен орган счита, че организация за колективно управление, установена в друга държава-членка, но действаща в рамките на неговата територия, може да не изпълнява разпоредбите на националното законодателство на държавата-членка, в която е установена съответната организация и което е прието в съответствие с изискванията на настоящата директива, той може да предостави цялата необходима информация на компетентния орган на държавата-членка, в която е установена организацията за колективно управление, придружавана, където е целесъобразно, от искане към този орган да предприеме необходимите действия в рамките на неговите правомощия. Компетентният орган, до който е отправено искането, предоставя мотивиран отговор в срок от три месеца.

3. Въпросите, посочени в параграф 2, могат да бъдат отнесени от компетентния орган, отправил такова искане, до експертната група, създадена съгласно член 41.

Член 38

Сътрудничество за развитието на многотериториално лицензиране

1. Комисията насърчава редовния обмен на информация между компетентните органи, определени за тази цел, в държавите-членки и между тези органи и Комисията относно състоянието и развитието на многотериториалното лицензиране.

BGL 84/94 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

2. Комисията провежда редовни консултации с представители на носителите на авторски права, на организациите за колективно управление на авторски права, на ползвателите, на потребителите и на други заинтересовани страни за техния опит по прилагането на разпоредбите на дял III от настоящата директива. Комисията предоставя на компетентните органи цялата относима информация, която произтича от тези консул­ тации, в рамката на обмен на информация, посочена в параграф 1.

3. Държавите-членки гарантират, че до 10 октомври 2017 г. техните компетентни органи представят на Комисията доклад относно състоянието и развитието на многотериториалното лицензиране на тяхна територия. Докладът включва инфор­ мация, по-специално, за наличността на многотериториални лицензи в засегнатата държава-членка и за спазването от органи­ зациите за колективно управление на авторски права на разпоредбите на националното право, приети при изпълнението на дял III от настоящата директива, заедно с оценката на развитието на многотериториалното лицензиране на онлайн правата върху музикални произведения от ползватели, потребители, носители на авторски права и други заинтересовани страни.

4. Въз основа на получените доклади по параграф 3, както и на информация, събрана по силата на параграфи 1 и 2, Комисията оценява прилагането на дял III от настоящата директива. При необходимост и където е целесъобразно въз основа на специален доклад, тя разглежда по-нататъшни стъпки за отстраняване на проблеми, ако има такива. Оценката обхваща, по-специално, следното:

а) броя на организациите за колективно управление на авторски права, които отговарят на изискванията в дял III;

б) прилагането на членове 29 и 30, включително броя на споразуменията за представителство, сключени от органи­ зациите за колективно управление съобразно тези членове;

в) дела на репертоара в държавите-членки, който е достъпен за лицензиране на многотериториална основа.

ДЯЛ V

ОТЧЕТИ И ЗАКЛЮЧИТЕЛНИ РАЗПОРЕДБИ

Член 39

Уведомяване на организациите за колективно управление на авторски права

До 10 април 2016 г. държавите-членки предоставят на Коми­ сията, въз основа на информацията, с която разполагат, списък на организациите за колективно управление на авторски права, установени на тяхната територия.

Държавите-членки съобщават за всички евентуални промени в този списък на Комисията без неоправдано забавяне.

Комисията публикува тази информация и я поддържа актуална.

Член 40

Докладване

До 10 април 2021 г. Комисията оценява прилагането на настоящата директива и представя доклад пред Европейския

парламент и пред Съвета относно прилагането на настоящата директива. Този доклад включва оценка на въздействието на настоящата директива върху развитието на трансгранични услуги, както и върху културното многообразие, отношенията между организациите за колективно управление на авторски права и ползвателите, както и начина, по който действат в рамките на Съюза организации за колективно управление на авторски права, които са установени извън него, и, ако е необ­ ходимо, относно нуждата от преразглеждане. Ако е уместно, докладът на Комисията се придружава от законодателно пред­ ложение.

Член 41

Експертна група

С настоящото се създава експертна група. Тя се състои от пред­ ставители на компетентните органи на държавите-членки. Експертната група се председателства от представител на Комисията и заседава или по инициатива на председателя, или по искане на делегацията на държава-членка. Задачите на групата са:

а) да проучва въздействието на транспонирането на настоящата директива върху функционирането на организациите за колективно управление и независимите управленски органи в рамките на вътрешния пазар, както и да посочва труд­ ностите;

б) да организира консултации по всички въпроси, произтичащи от прилагането на настоящата директива;

в) да улеснява обмена на информация относно релевантните развития в областта на законодателството и съдебната практика, както и релевантни икономически, социални, културни и технологични развития, особено свързани с диги­ талния пазар на произведения и други обекти.

Член 42

Защита на личните данни

Обработката на лични данни в рамките на настоящата директива се извършва в съответствие с Директива 95/46/ЕО.

Член 43

Транспониране

1. Държавите-членки въвеждат в сила законовите, подзако­ новите и административните разпоредби, необходими за постигане на съответствие с настоящата директива, не по-късно от 10 април 2016 г. Те незабавно съобщават за това на Коми­ сията.

Когато държавите-членки приемат тези мерки, в тях се съдържа позоваване на настоящата директива или то се извършва при официалното им публикуване. Условията и редът на позоваване се определят от държавите-членки.

2. Държавите-членки съобщават на Комисията текста на основните мерки от националното законодателство, които те приемат в областта, уредена с настоящата директива.

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/95

Член 44

Влизане в сила

Настоящата директива влиза в сила на двадесетия ден след публикуването ѝ в Официален вестник на Европейския съюз.

Член 45

Адресати

Адресати на настоящата директива са държавите-членки.

Съставено в Страсбург на 26 февруари 2014 година.

За Европейския парламент Председател M. SCHULZ

За Съвета Председател

D. KOURKOULAS

BGL 84/96 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

ПРИЛОЖЕНИЕ

1. Информация, която се предоставя в годишните доклади за прозрачността, посочени в член 22, параграф 2:

а) финансови отчети, включващи баланс или отчет на активите и пасивите, отчет за приходите и разходите за финан­ совата година и отчет за паричните потоци;

б) отчет за дейността през финансовата година;

в) информация относно отказите за предоставяне на лиценз съобразно член 16, параграф 3;

г) описание на правната и ръководната структура на организацията за колективно управление на авторски права;

д) информация за всички дружества, които са притежавани или контролирани пряко или косвено, изцяло или отчасти, от организация за колективно управление;

е) информация относно общата сума на възнагражденията, изплатени на лицата по член 9, параграф 3 и член 10 през предходната година, и относно други предоставени им облаги;

ж) финансовата информация, посочена в точка 2 от настоящото приложение;

з) специален доклад за ползването на суми, удържани за социални, културни и образователни услуги, съдържащ информацията, посочена в точка 3 от настоящото приложение.

2. Финансова информация, която се предоставя в годишния доклад за прозрачността:

а) финансова информация за приходите от управление на авторски права, по категории управлявани права и по вид използване (напр. радио- и телевизионно излъчване, онлайн използване, публично изпълнение), включително инфор­ мацията относно приходите от инвестиране на приходи от управление на авторски права и използването на такива приходи (независимо от това дали са разпределяни сред носителите на авторски права или други организации за колективно управление на авторски права, или са използвани по друг начин);

б) финансова информация за разходите за управленски услуги на авторски права и други услуги, предоставяни от организацията за колективно управление на авторски права на носителите на авторски права, с подробно описание, включващо най-малко следните елементи:

i) всички текущи и финансови разходи, с разбивка по категории управлявани права и, в случаите, в които разходите са косвени и не могат да се начислят към една или повече категории авторски права, обяснение на методиката за разпределяне на такива косвени разходи;

ii) текущи и финансови разходи, с разбивка по категории управлявани права, и, в случаите, в които разходите са косвени и не могат да се начислят към една или повече категории авторски права, обяснение на метода, който е използван за разпределяне на такива косвени разходи, само по отношение на управлението на права, включително таксите за управление, приспаднати от или компенсирани от приходите от управление на авторски права, или всеки доход, произтичащ от инвестиране на приходите от управление на правата, в съответствие с член 11, параграф 4 и член 12, параграфи 1, 2 и 3;

iii) текущи и финансови разходи, по отношение на услугите, различни от услуги за управление на права, но включително социални, културни и образователни услуги;

iv) ресурси, използвани за покриване на разходите;

v) удръжки от приходите от управление на авторски права, с разбивка по категории управлявани права и по вид използване, както и цел на удръжките, като например разходи, свързани с управлението на права или със социални, културни или образователни услуги;

vi) процентът на разходите, свързани с управлението на авторски права и с други услуги, предоставяни от органи­ зацията за колективно управление на носителите на авторски права, спрямо приходите от управление на авторски права за съответната финансова година, по категории управлявани права, като в случаите, в които разходите са косвени и не могат да се причислят към една или повече категории права, обяснение на метода, който е използван за разпределяне на такива косвени разходи;

в) финансова информация за суми, дължими на носителите на авторски права, с подробно описание най-малко на следните елементи:

i) общата сума, отнесена към носителите на авторски права, с разбивка по категории управлявани права и вид използване;

ii) общата сума, изплатена на носителите на авторски права, с разбивка по категории управлявани права и вид използване;

iii) честотата на плащанията, с разбивка по категории управлявани права и вид използване;

BG20.3.2014 г. Официален вестник на Европейския съюз L 84/97

iv) обща събрана, но не отнесена към носителите на авторски права сума, с разбивка по категории управлявани права и вид използване, с посочване на финансовата година, през която тези суми са били събрани;

v) обща отнесена към, но все още неразпределена на носителите на авторски права сума, с разбивка по категории управлявани права и вид използване, с посочване на финансовата година, през която тези суми са били събрани;

vi) когато дадена организация за колективно управление на авторски права не е извършила разпределението и плащанията в рамките на сроковете, определени в член 13, параграф 1, причините за закъснението;

vii) общия размер на суми, които не могат да се разпределят, заедно с обяснение за използването на тези суми;

г) информация за връзките с други организации за колективно управление на авторски права с описание най-малко на следните елементи:

i) суми, получени от други организации за колективно управление на авторски права и суми, платени на други организации за колективно управление на авторски права, с разбивка по категории управлявани права, по вид използване и по организации за колективно управление на авторски права;

ii) такси за управлението и други удръжки от приходите от управление на права, дължими на други организации за колективно управление на авторски права, с разбивка по категории управлявани права, по вид на използването и по организации за колективно управление на авторски права;

iii) такси за управлението и други удръжки от сумите, изплатени от други организации за колективно управление на авторски права, с разбивка по категории управлявани права и по организации за колективно управление на авторски права;

iv) суми, разпределени пряко на носители на авторски права с произход от други организации за колективно управление на авторски права, с разбивка по категории управлявани права и по организации за колективно управление на авторски права.

3. Информация, която се предоставя в специалния доклад, посочен в член 22, параграф 3:

а) сумите, удържани за социални, културни и образователни услуги през финансовата година, с разбивка по вид на целта и за всеки вид цел с разбивка по категории управлявани права и по вид използване;

б) обяснение на използването на тези суми, с разбивка по видове цели, включително разходите за управление на суми, удържани за финансиране на социални, културни и образователни услуги, и отделните суми, използвани за социални, културни и образователни услуги.

BGL 84/98 Официален вестник на Европейския съюз 20.3.2014 г.

SMĚRNICE

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/26/EU

ze dne 26. února 2014

o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 50 odst. 1, a čl. 53 odst. 1 a článek 62 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parla­ mentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociál­ ního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Směrnice Unie, které byly přijaty v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících, poskytují již nyní nosi­ telům práv vysokou úroveň ochrany a nabízejí rámec, v němž může být využíván obsah chráněný těmito právy. Tyto směrnice přispívají k rozvoji a udržování tvořivosti. Na vnitřním trhu, kde nedochází k narušování hospo­ dářské soutěže, podporuje ochrana inovací a duševní tvorby rovněž investice do inovačních služeb a produktů.

(2) Pro šíření obsahu, který je chráněn autorskými právy a právy s nimi souvisejícími, včetně knih, audiovizuální produkce a hudebních nahrávek, a související služby je třeba od různých nositelů autorských práv a souvisejících práv, jako jsou autoři, výkonní umělci, producenti

a vydavatelé, obdržet licence k právům. Nositel práv si v souladu s právními předpisy Unie a s mezinárodními závazky Unie a jejích členských států běžně volí mezi individuální nebo kolektivní správou svých práv, pokud členské státy nestanoví jinak. Správa autorských práv a práv s nimi souvisejícími zahrnuje udělování licencí uživatelům a provádění auditu u nich, sledování užití práv, prosazování autorského práva a práv s ním souvi­ sejících, vybírání příjmů z výkonu práv pocházejících z využívání práv a rozdělení částek příslušejících nosi­ telům práv. Organizace kolektivní správy umožňují nosi­ telům práv, aby získali odměnu za užití práv, která by sami nemohli kontrolovat nebo prosazovat, a to i na zahraničních trzích.

(3) Podle článku 167 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) má Unie v rámci své činnosti zohledňovat kulturní rozmanitost, přispívat k rozkvětu kultur členských států a respektovat přitom jejich národní a regionální různorodost a zároveň zdůrazňovat společné kulturní dědictví. Organizace kolektivní správy hrají jako propagátoři rozmanitosti kulturních projevů důležitou úlohu, v rámci které umož­ ňují přístup nejmenšímu a méně rozšířenému repertoáru na trh a poskytují sociální, kulturní a vzdělávací služby ve prospěch svých nositelů práv a ve prospěch veřejnosti a kterou by měly plnit i nadále.

(4) Organizace kolektivní správy, které se usadí v Unii, by měly mít možnost při zastupování nositelů práv, kteří mají bydliště nebo jsou usazeni v jiných členských státech, nebo při udělování licencí uživatelům, kteří mají bydliště nebo jsou usazeni v jiných členských státech, využívat svobod, jež poskytují Smlouvy.

(5) Existují významné rozdíly ve vnitrostátních pravidlech upravujících fungování organizací kolektivní správy, zejména pokud jde o jejich transparentnost a odpověd­ nost vůči svým členům a nositelům práv. To vedlo v řadě případů k problémům při výkonu práv, zejména v případě zahraničních nositelů práv, a k nekvalitní finanční správě vybraných příjmů. Problémy s fungováním organizací kolektivní správy vedou k neefektivnímu využívání autor­ ských práv a práv s nimi souvisejících na vnitřním trhu na úkor členů těchto organizací, nositelů práv a uživatelů.

CSL 84/72 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

(1) Úř. věst. C 44, 15.2.2013, s. 104. (2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 4. února 2014 (dosud nezve­

řejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 20. února 2014.

(6) Již v doporučení Komise 2005/737/ES (1) se zjistilo, že je zapotřebí zlepšit fungování organizací kolektivní správy. V tomto doporučení je uvedena celá řada zásad, jako je svoboda nositelů práv vybrat si svou organizaci kolek­ tivní správy, rovné zacházení s kategoriemi nositelů práv a spravedlivé rozdělení licenčních odměn. Doporučení rovněž vyzývá organizace kolektivní správy, aby uživa­ telům poskytly před jednáním s nimi dostatečné infor­ mace o sazbách a repertoáru. Obsahuje také doporučení týkající se odpovědnosti, zastoupení nositelů práv v rozhodovacích orgánech organizací kolektivní správy a řešení sporů. Doporučení však nebylo zohledněno všemi stejnou měrou.

(7) V zájmu zajištění rovnocenných záruk v celé Unii vyžaduje ochrana zájmů členů organizací kolektivní správy, nositelů práv a třetích stran, aby byly právní předpisy členských států týkající se správy autorských práv a udělování licencí pro více území k právům k hudebním dílům online koordinovány. Právním základem by pro tuto směrnici tedy měl být čl. 50 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(8) Cílem této směrnice je koordinace vnitrostátních před­ pisů týkajících se přístupu k činnosti organizací kolek­ tivní správy v oblasti správy autorských práv a práv s nimi souvisejících, způsobu jejich správy a jejich dozor­ čího rámce, a proto by za právní základ měla mít rovněž čl. 53 odst. 1Smlouvy o fungování EU. Protože se kromě toho jedná o odvětví nabízející služby v celé Unii, měla by tato směrnice mít za právní základ článek 62 Smlouvy o fungování EU.

(9) Cílem této směrnice je stanovit požadavky, které by se vztahovaly na organizace kolektivní správy, aby byla zajištěna vysoká úroveň správy, finančního řízení, trans­ parentnosti a podávání zpráv. To by však nemělo člen­ ským státům bránit v tom, aby v případě organizací kolektivní správy usazených na jejich území zachovaly nebo zavedly přísnější normy, než jsou normy stanovené v hlavě II této směrnice, pokud jsou tyto přísnější normy v souladu s právními předpisy Unie.

(10) Žádné ustanovení této směrnice by nemělo členskému státu bránit v tom, aby na organizace kolektivní správy usazené mimo Unii, které však působí v daném členském státě, uplatňoval stejná nebo obdobná ustanovení.

(11) Žádné ustanovení této směrnice by nemělo organizacím kolektivní správy bránit v tom, aby v souladu s pravidly hospodářské soutěže stanovenými články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU uzavíraly v oblasti správy práv smlouvy o zastupování s dalšími organizacemi kolektivní správy s cílem usnadnit, zlepšit a zjednodušit postupy pro udělování licencí uživatelům, a to i pro účely jediné fakturace, za rovných, nediskriminačních a transparentních podmínek a nabízet licence pro více území také v jiných oblastech, než jsou uvedeny v hlavě III této směrnice.

(12) Přestože se tato směrnice vztahuje na všechny organizace kolektivní správy s výjimkou hlavy III, která se vztahují pouze na organizace kolektivní správy, jež spravují autorská práva k užití hudebních děl online pro více území, není v rozporu s opatřeními týkajícími se správy práv v členských státech, jako je individuální správa práv, rozšířená působnost smlouvy mezi zastupující organizací kolektivní správy a uživatelem, tj. rozšířené kolektivní licence, povinná kolektivní správa, právní domněnky zastoupení a převod práv na organizaci kolektivní správy.

(13) Tato směrnice se nedotýká možnosti členských států stanovit na základě zákona, správního předpisu nebo jakéhokoli jiného specifického mechanismu spravedlivou odměnu za výjimky nebo omezení práva na rozmnožo­ vání podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES (2) a odměnu vyplácenou nositelům práv za výjimky z výlučného práva, pokud jde o veřejné půjčování podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES (3) vztahujících se na jejich území, a také podmínky platné pro jejich výběr.

(14) Tato směrnice nevyžaduje, aby měly organizace kolek­ tivní správy určitou právní formu. V praxi působí tyto organizace na základě nejrůznějších právních forem, jako jsou sdružení, družstva nebo společnosti s ručením omezeným, které ovládají nebo vlastní nositelé autor­ ských práv a práv s nimi souvisejících, nebo subjekty, které tyto nositele práv zastupují. V některých výjimeč­ ných případech však není kvůli právní formě organizace kolektivní správy prvek vlastnictví nebo ovládání příto­ men. To se týká například nadací, které nemají členy. Ustanovení této směrnice by se však měla vztahovat i na tyto organizace. Stejně tak by měly členské státy

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/73

(1) Doporučení Komise 2005/737/ES ze dne 18. května 2005 o kolek­ tivní přeshraniční správě autorského práva a práv s ním souvisejících pro zákonné on-line hudební služby (Úř. věst. L 276, 21.10.2005, s. 54).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci některých aspektů autorských a souvisejících práv v informační společnosti (Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10).

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 28).

přijmout vhodná opatření, která by zabránila obcházení povinností podle této směrnice na základě určité zvolené právní formy. Je třeba mít na paměti, že subjekty zastu­ pující nositele práv, které jsou členy organizací kolektivní správy práv, mohou být jinou organizací kolektivní správy práv, sdružením nositelů práv, svazem nebo jinou organizací

(15) Nositelé práv by měli mít možnost pověřit správou svých práv nezávislé správce práv. Tito nezávislí správci práv jsou komerčními subjekty, které se od organizací kolek­ tivní správy liší mimo jiné tím, že je nevlastní ani neovlá­ dají nositelé práv. Pokud však tito nezávislí správci práv provozují stejnou činnost jako organizace kolektivní správy, měli by mít povinnost poskytovat nositelům práv, které zastupují, organizacím kolektivní správy, uživatelům a veřejnosti určité informace.

(16) Producenti audiovizuálních děl a hudebních nahrávek a vysílací organizace poskytují na svá práva licence, v některých případech i na práva, která na ně převedli například výkonní umělci, na základě individuálně sjed­ naných dohod, a jednají ve svém vlastním zájmu. Vydavatelé knih a novin a hudební vydavatelství udělují licence k právům, která na ně byla převedena, na základě individuálně sjednaných dohod a jednají ve svém vlastním zájmu. Proto nelze producenty audiovizuálních děl a hudebních nahrávek, vysílací organizace ani vydava­ tele považovat za „nezávislé správce práv“. Kromě toho nelze za „nezávislé správce práv“ považovat ani manažery a agenty autorů a výkonných umělců, kteří jednají jako zprostředkovatelé a zastupují nositele práv v jejich vztahu k organizacím kolektivní správy, jelikož nespravují tato práva ve smyslu stanovování sazeb, udělování licencí nebo vybírání peněz od uživatelů.

(17) Organizace kolektivní správy by měly mít možnost zadat některé své činnosti, jako je vystavování faktur uživa­ telům a rozdělování částek příslušejících nositelům práv, dceřiným společnostem či jiným subjektům, které ovládají. V těchto případech by se ustanovení této směr­ nice, která by se použila, pokud by příslušnou činnost vykonávala přímo organizace kolektivní správy, měla použít na činnost těchto dceřiných společností či jiných subjektů.

(18) V zájmu zajištění toho, aby nositelé autorských práv a práv s nimi souvisejících mohli využívat veškerých výhod vnitřního trhu, jsou-li jejich práva spravována kolektivně, a aby jejich svoboda vykonávat svá práva nebyla nepřiměřeně dotčena, je nezbytné zajistit, aby stanovy organizací kolektivní správy obsahovaly vhodné záruky. Kromě toho by organizace kolektivní správy neměly při poskytování svých správních služeb přímo ani nepřímo diskriminovat nositele práv na základě jejich státní příslušnosti, místa bydliště nebo místa usazení.

(19) S ohledem na svobody zakotvené ve Smlouvě o fungo­ vání EU by kolektivní správa autorských práv a práv s nimi souvisejících měla zahrnovat možnost nositele práv svobodně si vybrat organizaci kolektivní správy pro správu svých práv, ať už se jedná o práva týkající se sdělení díla veřejnosti nebo o práva na rozmnožování díla či o kategorie práv týkající se formy využívání děl, jako je vysílání, divadelní představení nebo rozmnožení díla za účelem jeho distribuce prostřednictvím internetu, a to za předpokladu, že organizace kolektivní správy, kterou si nositel práv vybere, tato práva nebo kategorie práv již spravuje.

Práva, kategorie práv či druhy děl a další předměty ochrany, které jsou spravovány danou organizací kolek­ tivní správy, by měly být stanoveny valným shromáž­ děním členů této organizace, pokud již nejsou stanoveny v jejích stanovách nebo v právních předpisech. Je důle­ žité, aby práva a kategorie práv byly stanoveny takovým způsobem, který by zajistil rovnováhu mezi svobodou nositelů práv nakládat se svými díly a dalšími předměty ochrany a možností dané organizace účinně spravovat práva při současném zohlednění zejména kategorie práv spravovaných organizací a tvůrčího odvětví, v němž organizace provozuje svou činnost. S řádným přihléd­ nutím k této rovnováze by nositelé práv měli mít možnost organizaci kolektivní správy snadno odejmout svá práva nebo kategorie práv a spravovat je individuálně nebo svěřit či převést správu všech práv nebo jejich části na jinou organizaci kolektivní správy nebo jiný subjekt bez ohledu na členský stát státní příslušnosti, bydliště nebo usazení organizace kolektivní správy, jiného subjektu či nositele práv. Pokud v souladu s právními předpisy Unie a mezinárodními závazky Unie a jejích členských států zavedl členský stát povinnou kolektivní správu práv, je možnost volby v případě nositele práv omezena na jiné organizace kolektivní správy.

Tuto flexibilitu, pokud jde o správu různých druhů děl a jiných předmětů ochrany, by organizace kolektivní správy, které spravují různé druhy děl a jiné předměty ochrany, jako jsou literární, hudební nebo fotografická díla, měly nositelům práv rovněž umožnit. Pokud jde o nekomerční užití děl, měly by členské státy stanovit, že organizace kolektivní správy mají přijmout nezbytné kroky, aby zajistily, že jejich nositelé práv budou mít právo udělovat licence k tomuto užití děl. Mezi tyto kroky by mělo patřit mimo jiné rozhodnutí organizace kolektivní správy týkající se podmínek, za nichž lze toto právo vykonávat, jakož i poskytování informací členům dané organizace o uvedených podmínkách. Organizace kolektivní správy by měly informovat nositele práv o této možnosti a umožnit jim vykonávat práva, která se pojí s těmito možnostmi, co nejjednodušším způso­ bem. Nositelé práv, kteří již pověřili organizace kolektivní správy správou svých práv, mohou být informováni prostřednictvím internetových stránek dané organizace. Požadavek uvedený v pověření týkající se souhlasu nosi­ tele práv se správou každého jednotlivého práva, kate­ gorie práv nebo druhu děl a jiných předmětů ochrany by

CSL 84/74 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

neměl nositelům práv bránit v přijímání navrhovaných dalších změn tohoto pověření na základě tichého souhlasu v souladu s ustanoveními právních předpisů členských států. Tato směrnice nijak nebrání smluvním ujednáním, podle nichž by ukončení nebo odnětí práv nositeli práv mělo okamžitý dopad na licence udělené před ukončením nebo odnětím práv, ani na smluvní ujednání, podle nichž by to na tyto licence po určitou dobu po ukončení nebo odnětí práv vliv nemělo. Tato ujednání by však neměla být překážkou řádného uplat­ ňování této směrnice. Touto směrnicí by neměla být dotčena možnost nositelů práv spravovat si svá práva individuálně, i pro nekomerční účely.

(20) Členství v organizacích kolektivní správy by mělo být založeno na objektivních, transparentních a nediskrimi­ načních kritériích, i pokud jde o vydavatele, kteří mají na základě smlouvy o využívání práv nárok na podíl z příjmu z práv spravovaných organizacemi kolektivní správy a na výběr tohoto příjmu od organizací kolektivní správy. Tato kritéria by neměla organizacím kolektivní správy ukládat povinnost přijímat za členy subjekty, v jejichž případě jde správa práv, kategorií práv nebo druhů děl a jiných předmětů ochrany nad rámec činnosti těchto organizací. Záznamy organizací kolektivní správy práv by měly umožňovat zjištění a dohledání jejích členů a nositelů práv, jejichž práva organizace zastupuje na základě pověření těchto nositelů.

(21) S cílem chránit nositele práv, jejichž práva zastupuje organizace kolektivní správy přímo, kteří však nesplňují požadavky na členství, je vhodné požadovat, aby se některá ustanovení této směrnice vztahující se na členy těchto organizací vztahovala i na tyto nositele práv. Členské státy by měly mít také možnost těmto nositelům práv udělit právo účastnit se rozhodování v rámci orga­ nizace kolektivní správy.

(22) Organizace kolektivní správy by měly jednat v nejlepším kolektivním zájmu nositelů práv, které zastupují. Je proto

důležité stanovit systémy, které členům organizací kolek­ tivní správy umožní vykonávat svá členská práva prostřednictvím účasti v rozhodovacím procesu organi­ zace. Některé organizace kolektivní správy mají různé kategorie členů, kteří mohou zastupovat různé druhy nositelů práv, jako jsou producenti a výkonní umělci. Zastoupení těchto různých kategorií členů v rozhodo­ vacím procesu by mělo být spravedlivé a vyvážené. Účin­ nost pravidel týkajících se valného shromáždění členů organizací kolektivní správy by byla oslabena, pokud by se nestanovilo, jakým způsobem má valné shromáž­ dění probíhat. Je tedy třeba zajistit, aby se valné shro­ máždění konalo pravidelně, nejméně jednou ročně, a aby se na něm přijímala nejvýznamnější rozhodnutí organi­ zace kolektivní správy.

(23) Všichni členové organizace kolektivní správy by měli mít možnost účastnit se valného shromáždění členů a hlasovat na něm. Na výkon těchto práv by se měla vztahovat pouze spravedlivá a přiměřená omezení. V některých výjimečných případech jsou organizace kolektivní správy zřízeny v právní formě nadace, tudíž nemají žádné členy. V takovýchto případech by pravo­ moci valného shromáždění členů měl vykonávat subjekt, jemuž byla svěřena dozorčí funkce. Pokud mají organi­ zace kolektivní správy jako své členy subjekty zastupující nositele práv, jako tomu může být v případě, kdy je organizace kolektivní správy společností s ručením omezeným a jejími členy jsou sdružení nositelů práv, měly by mít členské státy možnost stanovit, že veškeré pravomoci valného shromáždění členů nebo jejich část má vykonávat shromáždění těchto nositelů práv. Valné shromáždění členů by mělo mít alespoň pravomoc stanovit rámec pro činnosti v oblasti správy, především pokud jde o využití příjmů z výkonů práv ze strany organizace kolektivní správy. To by však nemělo mít vliv na možnost členských států stanovit přísnější pravidla například pro investice, fúze nebo využívání půjček, včetně zákazu každé takovéto transakce. Organi­ zace kolektivní správy by měly podporovat aktivní účast svých členů na valném shromáždění. Výkon hlasovacích práv by měl být usnadněn v případě členů, kteří jsou přítomni na valném shromáždění, a také v případě členů, kteří přítomni nejsou. Kromě možnosti výkonu svých práv elektronickou formou by členům mělo být umož­ něno účastnit se valného shromáždění a hlasovat na něm prostřednictvím zmocněné osoby. Hlasování prostřednic­ tvím zmocněné osoby by mělo být v případě střetu zájmů omezeno. Zároveň by členské státy měly stanovit omezení týkající se zmocněné osoby, pouze pokud to nebrání řádné a účinné účasti členů v rozhodovacím procesu. Jmenování zmocněných osob přispívá zejména k vhodnému a účinnému zapojení členů do rozhodova­ cího procesu a umožňuje nositelům práv skutečně se rozhodnout pro organizaci kolektivní správy podle své volby nehledě na členský stát, v němž je daná organizace usazena.

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/75

(24) Členům by mělo být umožněno podílet se na soustavném sledování správy organizací kolektivní správy. Za tímto účelem by tyto organizace měly mít dozorčí funkci vhodnou pro jejich organizační strukturu a měly by umožnit členům zastoupení v orgánu, který tuto funkci vykonává. V závislosti na organizační struk­ tuře organizace kolektivní správy může dozorčí funkci vykonávat samostatný subjekt, jako je například dozorčí orgán, nebo někteří či všichni členové vedení, kteří neřídí činnost organizace kolektivní správy. Požadavek na spra­ vedlivé a vyvážené zastoupení členů by neměl bránit organizacím kolektivní správy, aby do subjektu vykoná­ vajícího dozorčí funkci volily třetí strany, včetně osob s příslušnými odbornými zkušenostmi, a nositele práv, kteří nesplňují požadavky pro členství nebo nejsou přímo zastoupeni danou organizací, ale prostřednictvím subjektu, který je členem organizace kolektivní správy.

(25) Z důvodů řádné správy musí být vedení organizace kolektivní správy nezávislé. Vedoucí pracovníci, ať už se jedná o volené členy vedení nebo o osoby najaté nebo zaměstnané danou organizací na základě smlouvy, by měli kolektivnímu správci předtím, než se ujmou dané funkce, a poté každoročně předkládat prohlášení, v němž uvedou případný střet mezi svými zájmy a zájmy nosi­ telů práv, kteří jsou zastoupeni organizací kolektivní správy. Toto každoroční prohlášení předkládají rovněž osoby vykonávající dozorčí funkci. Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby organizace kolektivní správy tato prohlášení zveřejňovaly nebo je předkládaly orgánům veřejné správy.

(26) Organizace kolektivní správy vybírají, spravují a rozdělují příjmy z využívání práv, která jim byla nositeli práv svěřena. Tento příjem náleží především nositelům práv, kteří mohou mít přímý právní vztah s organizací, nebo mohou být zastoupeni prostřednictvím subjektu, který je členem organizace kolektivní správy, nebo prostřednic­ tvím dohody o zastupování. Je proto důležité, aby orga­ nizace kolektivní správy při výběru, správě a rozdělování těchto příjmů postupovaly s nejvyšší péčí. Přesné rozdě­ lování těchto příjmů je možné pouze v případě, že orga­ nizace kolektivní správy vede řádné záznamy o členství, licencích a užití děl a jiných předmětů ochrany. Nositelé práv a uživatelé by měli rovněž poskytovat příslušné údaje, které jsou zapotřebí z hlediska účinné kolektivní správy a které organizace kolektivní správy ověří.

(27) Vybrané částky příslušející nositelům práv by se měly na účtech zaznamenávat odděleně od veškerých jiných aktiv, které organizace vlastní. Aniž by byla dotčena možnost členských států stanovit přísnější předpisy týkající se investování, včetně zákazu investování příjmů z výkonu práv, pokud k těmto investicím dochází, měly by být

prováděny v souladu s obecnou strategií organizace kolektivní správy v oblasti investic a řízení rizik. V zájmu zachování vysoké úrovně ochrany práv nositelů práv a zajištění, že se každý příjem, který lze získat z využívání těchto práv, připíše v jejich prospěch, by se investice provedené a držené organizací kolektivní správy měly spravovat v souladu s kritérii, která by od dané organizace vyžadovala, aby jednala obezřetně, a zároveň by jí umožňovala, aby se rozhodla pro tu nejbezpečnější a nejúčinnější investiční politiku. Tím by se organizaci kolektivní správy mělo umožnit, aby zvolila takové rozvržení aktiv, které přesně vyhovuje povaze investova­ ných příjmů z výkonu práv a době trvání jejich vystavení riziku a nepřiměřeně neohrozí příjmy z práv, jež nosi­ telům práv dluží.

(28) Jelikož mají nositelé práv nárok na odměnu za využívání svých práv, je důležité, aby úhrada nákladů na správu práv nepřesáhla odůvodněné náklady na správu práv a aby o všech jiných srážkách, než je úhrada nákladů na správu práv, například o srážkách pro sociální, kulturní a vzdělávací účely, rozhodovali všichni členové organizace kolektivní správy. Organizace kolektivní správy by měly být vůči nositelům práv transparentní, pokud jde o pravidla, jimiž se takové srážky řídí. Stejné požadavky by se měly vztahovat na veškerá rozhodnutí týkající se kolektivního rozdělení příjmů z výkonu práv například pro účely stipendií. Žádný nositel práv by neměl být v přístupu k sociálním, kulturním nebo vzdě­ lávacím službám financovaným prostřednictvím těchto srážek diskriminován. Tato směrnice by neměla ovlivnit srážky podle vnitrostátního práva, jako jsou srážky na poskytování sociálních služeb ze strany organizací kolek­ tivní správy nositelům práv, v žádném z aspektů, které nejsou touto směrnicí upraveny, pokud jsou tyto srážky v souladu s právními předpisy Unie.

(29) Rozdělení a vyplácení částek příslušejících jednotlivým nositelům práv, případně kategoriím nositelů práv, by mělo probíhat včas a v souladu s obecnou politikou rozdělování dotčené organizace kolektivní správy, a to i pokud jej provádí jiný subjekt zastupující nositele práv. Zpožděné rozdělení a vyplácení částek příslušejících nositelům práv je odůvodněné pouze v případě objektiv­ ních důvodů, nad nimiž organizace kolektivní správy nemá kontrolu. Proto případ, kdy se čeká na splatnost investovaných příjmů z výkonu práv, by neměl být oprávněným důvodem pro takové zpoždění. Rozhodo­ vání o předpisech, které by zajistily včasné rozdělování příjmů a účinné vyhledávání a zjišťování nositelů práv v případech, kdy nastanou tyto objektivní důvody, by mělo být ponecháno na členských státech. V zájmu zajiš­ tění náležitého a účinného rozdělování částek příslušejí­ cích nositelům práv je nezbytné požadovat, aby organi­ zace kolektivní správy přijaly s náležitou péčí a v dobré víře přiměřená opatření ke zjištění a dohledání přísluš­ ných nositelů práv, aniž by byla omezena možnost, aby

CSL 84/76 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

členské státy přijaly přísnější předpisy. Je také vhodné, pokud to umožňují právní předpisy daného členského státu, aby o využívání částek, které není možné rozdělit vzhledem k tomu, že nositele práv, kteří mají na tyto částky nárok, nelze zjistit či dohledat, rozhodovali členové organizací kolektivní správy.

(30) Organizace kolektivní správy by měly mít možnost spra­ vovat práva a vybírat příjmy z jejich využívání na základě smluv o zastupování s jinými organizacemi. V zájmu ochrany práv členů jiných organizací kolektivní správy by organizace kolektivní správy neměla rozlišovat mezi právy, která spravuje na základě smlouvy o zastupování, a právy, která spravuje přímo pro své nositele práv. Organizaci kolektivní správy by ani nemělo být umož­ něno, aby uplatňovala srážky na příjmy z výkonu práv vybírané jménem jiné organizace kolektivní správy jiné než je úhrada nákladů na správu práv, bez jejího výslov­ ného souhlasu. Je také vhodné požadovat, aby organizace kolektivní správy rozdělovaly příjmy a vyplácely částky jiným organizacím na základě smluv o zastupování nejpozději v okamžiku, kdy rozdělují příjmy a vyplácejí částky svým vlastním členům a nositelům práv (nečle­ nům), které zastupují. Kromě toho by organizace, která tyto platby získá, měla naopak okamžitě rozdělit částky příslušející nositelům práv, které zastupuje.

(31) Je obzvláště důležité, aby obchodní podmínky v oblasti udělování licencí byly spravedlivé a nediskriminační, aby se zajistilo, že uživatelé mohou získat licence k dílům a jiným předmětům ochrany, ke kterým zastupuje práva organizace kolektivní správy, a aby se zajistila příslušná odměna pro nositele práv. Organizace kolek­ tivní správy a uživatelé by proto měli vést jednání o udělování licencí v dobré víře a uplatňovat sazby, které by měly být stanoveny na základě objektivních a nediskriminačních kritérií. Je vhodné požadovat, aby licenční odměna, kterou stanovily organizace kolektivní správy, byly přiměřené mimo jiné ekonomické hodnotě využívání práv v daném kontextu. A konečně by organi­ zace kolektivní správy měly bez odkladu reagovat na žádosti uživatelů o licence.

(32) V digitálním prostředí jsou organizace kolektivní správy neustále nuceny poskytovat licence ke svému repertoáru pro zcela nové způsoby využívání a obchodní modely. V takových případech a za účelem co možná nejrychlej­ šího vybudování prostředí, které by vedlo k rozvoji těchto licencí, by organizace kolektivní správy měly mít nezbytnou míru pružnosti k tomu, aby co nejrychleji poskytovaly individualizované licence pro zcela nové

internetové služby bez rizika, že by podmínky těchto licencí mohly být použity jako precedens pro určení podmínek jiných licencí.

(33) Aby bylo zajištěno, že organizace kolektivní správy budou plnit povinnosti stanovené v této směrnici, měly by jim uživatelé poskytovat příslušné informace o využí­ vání práv, která daná organizace zastupuje. Tato povin­ nost by se neměla vztahovat na fyzické osoby, které jednají za účelem nesouvisejícím s jejich obchodem, živností, řemeslem nebo výkonem svobodného povolání, jež proto nespadají do definice uživatele stanovené v této směrnici. Informace požadované organizacemi kolektivní správy by se měly navíc omezovat na to, co je přiměřené, a co mají uživatelé k dispozici, aby mohly tyto organi­ zace plnit svou funkci, s přihlédnutím ke specifické situaci malých a středních podniků. Tato povinnost by mohla být součástí smlouvy mezi organizací kolektivní správy a uživatelem; takové zahrnutí však neomezuje zákonem stanovená práva členských států na informace. Lhůty, v nichž musejí uživatelé poskytnout tyto infor­ mace, by měly umožnit organizacím kolektivní správy dodržet lhůty stanovené k rozdělení vybraných částek nositelům práv. Touto směrnicí není dotčena možnost členských států, aby vyžadovaly od organizací kolektivní správy usazených na jejich území, aby vystavovaly společné faktury.

(34) K posílení důvěry nositelů práv, uživatelů i jiných orga­ nizací kolektivní správy v oblasti správy práv ze strany těchto organizací by měla každá organizace kolektivní správy dodržovat zvláštní požadavky týkající se trans­ parentnosti. Každá organizace kolektivní správy nebo její členové, jakožto subjekt odpovědný za přidělování nebo vyplácení částek příslušejících nositelům práv, by proto měli mít povinnost poskytovat alespoň jednou v roce jednotlivým nositelům práv určité informace, například o částkách, které jim byly přiděleny nebo vyplaceny, a o příslušných srážkách. Organizace kolek­ tivní správy by měly být rovněž povinny poskytnout jiným organizacím kolektivní správy, jejichž práva spra­ vují prostřednictvím smluv o zastupování, dostatečné informace, včetně finančních informací.

(35) Aby zajistila, že nositele práv, jiné organizace kolektivní správy a uživatelé budou mít přístup k informacím o rozsahu činnosti organizace kolektivní správy a o dílech či jiných předmětech ochrany, které zastupuje, měla by tato organizace poskytnout na náležitě odůvod­ něnou žádost tyto informace. Otázku, zda a nakolik by

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/77

mělo být možné požadovat za poskytnutí těchto služeb přiměřenou odměnu, by měly řešit předpisy členských států. Každá organizace kolektivní správy by měla zveřej­ ňovat také informace o své struktuře a o tom, jak vykonává svou činnost, zejména o svých stanovách a o obecné strategii týkající se úhrad na správu práv, srážek a sazeb.

(36) Aby nositelé práv byli schopni sledovat a srovnávat příslušnou výkonnost organizací kolektivní správy, měly by tyto organizace zveřejňovat výroční zprávu o trans­ parentnosti obsahující srovnatelné finanční informace po provedeném auditu, které se týkají jejich konkrétních činností. Organizace kolektivní správy by rovněž měly každoročně zveřejnit zvláštní zprávu o použití částky určené na sociální, kulturní a vzdělávací služby, která by byla součástí výroční zprávy o transparentnosti. Tato směrnice by neměla organizacím kolektivní správy bránit ve zveřejňování informací požadovaných výroční zprávou o transparentnosti v jediném dokumentu, který by byl například součástí každoročních finančních výkazů, nebo v samostatných zprávách.

(37) Poskytovatelé online hudebních služeb, kteří využívají hudební díla, například hudební služby, které spotřebi­ telům umožňují stahovat hudbu nebo ji poslouchat ve streamingovém režimu, jakož i další služby, které posky­ tují přístup k filmům nebo hrám, v nichž je hudba důle­ žitým prvkem, musí nejprve získat právo k užití těchto děl. Směrnice 2001/29/ES požaduje, aby byla pro každé z práv k využívání hudebních děl online získána licence. Z hlediska autorů jsou těmito právy výlučné právo na rozmnožování a výlučné právo na sdělování hudebních děl veřejnosti, které zahrnuje právo na zpřístupnění. Tato práva mohou spravovat sami jednotliví nositelé práv, jako jsou autoři nebo hudební vydavatelé, nebo organi­ zace kolektivní správy, které poskytují nositelům práv služby kolektivní správy práv. Autorská práva na rozmnožování a na sdělování veřejnosti mohou spra­ vovat různé organizace kolektivní správy. Kromě toho existují případy, kdy práva k témuž dílu vlastní několik nositelů práv a kdy tito nositelé případně zmocnili různé organizace kolektivní správy k udělování licencí k přísluš­ nému podílu práv k dílu. Každý uživatel, jenž chce poskytovat služby online, které spotřebitelům nabízejí široký výběr hudebních děl, musí získat práva k dílům od všech jednotlivých nositelů práv a organizací kolek­ tivní správy.

(38) Přestože Internet nezná hranic, trh s online hudebními službami je v Unii stále roztříštěný a jednotný digitální

trh dosud není plně dokončen. V mnohých případech prohloubila roztříštěnost evropského digitálního trhu s online hudebními službami složitost a náročnost kolek­ tivní správy práv v Evropě. Tato situace je v hlubokém rozporu s rychle narůstající poptávkou spotřebitelů po přístupu k digitálnímu obsahu a souvisejícím inovativním službám, včetně služeb přeshraničních.

(39) Doporučení 2005/737/ES podpořilo nové regulační prostředí, lépe přizpůsobené správě autorského práva a práv s ním souvisejících na úrovni Unie, pokud jde o poskytování zákonných online hudebních služeb. Doporučení uznalo, že v době využívání hudebních děl online potřebují komerční uživatelé licenční politiku, která by odpovídala všudypřítomnosti internetového prostředí a je použitelná na více územích. Doporučení však nedocílilo toho, aby se udělování licencí pro více území k právům k hudebním dílům online všeobecně rozšířilo ani aby se řešily specifické požadavky udělování licencí pro více území.

(40) V online hudebním odvětví, v němž normou zůstává kolektivní správa autorských práv na územní bázi, je nezbytné v rozšiřujícím se přeshraničním kontextu vytvořit předpoklady pro co nejúčinnější postupy udělo­ vání licencí organizacemi kolektivní správy. Je proto vhodné stanovit soubor pravidel stanovících základní podmínky pro poskytování licencí pro více území k autorským právům k užití hudebních děl online, včetně textů, organizacemi kolektivní správy. Stejná pravidla by měla platit pro udělování těchto licencí pro všechna hudební díla, včetně hudebních děl, která jsou součástí audiovizuálních děl. Tato pravidla by se však neměla vztahovat na služby online, které poskytují přístup pouze k hudebním dílům formou hudebnin. Ustanovení této směrnice by měla zajistit nezbytnou minimální kvalitu přeshraničních služeb poskytovaných organiza­ cemi kolektivní správy, zejména pokud jde o transparent­ nost zastoupeného repertoáru a přesnost finančních toků spojených s užitím práv. Měla by rovněž stanovit rámec pro usnadnění dobrovolného slučování hudebního reper­ toáru a práv, a snížit tak počet licencí, které uživatel potřebuje k provozování služby pro více území a různý repertoár. Tato ustanovení by měla umožnit organizaci kolektivní správy, která sama nemůže tyto požadavky splnit nebo si to nepřeje, aby požádala jinou organizaci o zastupování svého repertoáru pro více území. Pokud žádaná organizace již sloučila reper­ toár a nabízí nebo uděluje licence pro více území, měla by mít povinnost přijmout mandát žádající organizace. Rozvoj zákonných hudebních služeb online v rámci Unie by měl přispět i k boji proti porušování autorského práva online.

CSL 84/78 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

(41) Dostupnost přesných a úplných informací o hudebních dílech, nositelích práv a právech, která je každá organi­ zace kolektivní správy zmocněna zastupovat na daném území, má zvláštní význam pro efektivní a transparentní udělování licencí, pro následné zpracování hlášení uživa­ telů a související fakturaci poskytovatelů služeb, a pro rozdělení splatných částek. Z tohoto důvodu by organi­ zace kolektivní správy, které udělují licence pro více území k hudebním dílům, měly být schopny tyto podrobné údaje rychle a přesně zpracovat. To vyžaduje používání databází pro vlastnická práva, k nimž jsou uděleny licence pro více území, obsahujících údaje, které umožňují určení děl, práv a nositelů práv, které je organizace kolektivní správy zmocněna zastupovat, a určení území, na něž se toto zmocnění vztahuje. Mělo by se bez prodlení přihlížet k veškerým změnám těchto informací a databáze by se měly neustále aktuali­ zovat. Tyto databáze by měly rovněž přispět ke sladění informací o dílech s informacemi o zvukových zázna­ mech nebo jiných záznamech, do nichž je dílo začle­ něno. Je rovněž důležité zajistit, aby budoucí uživatelé a nositelé práv, jakož i organizace kolektivní správy měli přístup k informacím, které potřebují k určení reper­ toáru, jejž tyto organizace zastupují. Organizace kolek­ tivní správy by měly mít možnost přijímat opatření na ochranu přesnosti a úplnosti údajů, kontrolu jejich opakovaného použití a na ochranu obchodně citlivých informací.

(42) V zájmu zajištění co největší přesnosti údajů o hudebním repertoáru, jež zpracovávají, by organizace kolektivní správy, které udělují licence pro více území k hudebním dílům, měly mít povinnost neustále a bez prodlení své databáze podle potřeby aktualizovat. Měly by zavést snadno dostupné postupy, které umožní poskytovatelům online služeb a také nositelům práv a jiným organizacím kolektivní správy, aby je informovali o jakýchkoli nepřes­ nostech, které databáze těchto organizací mohou obsa­ hovat, pokud jde o díla, jež vlastní nebo mají pod kontrolou, včetně práv (v celém rozsahu nebo zčásti), a území, pro něž zmocnili příslušnou organizaci kolek­ tivní správy k jednání, aniž by přitom došlo k ohrožení pravdivosti a úplnosti údajů, které uchovává organizace kolektivní správy. Jelikož směrnice Evropského parla­ mentu a Rady 95/46/ES (1) přiznává každému subjektu údajů právo na opravu, výmaz nebo blokování nepřes­ ných nebo neúplných údajů, tato směrnice by měla rovněž zajistit, že nepřesné informace týkající se nositelů práv nebo jiných organizací kolektivní správy v případě licencí pro více území je třeba opravit bez zbytečného prodlení. Organizace kolektivní správy by měly mít rovněž kapacitu elektronicky zpracovávat registraci děl a zmocnění ke správě práv. Vzhledem k významu auto­ matizace informací pro rychlé a efektivní zpracování údajů by organizace kolektivní správy měly zavést

použití elektronických prostředků pro strukturované sdělování uvedených informací nositeli práv. Organizace kolektivní správy by pokud možno měly zajistit, aby tyto elektronické prostředky zohledňovaly příslušná dobro­ volná odvětvová pravidla nebo postupy, které byly vypra­ covány na mezinárodní úrovni nebo na úrovni Unie.

(43) Pro zefektivnění výměny údajů mezi organizacemi kolek­ tivní správy a uživateli jsou nezbytná odvětvová pravidla pro užití hudby, podávání hlášení o prodeji a vystavování faktur. Při sledování užívání licencí by měla být dodržo­ vána základní práva, včetně práva na respektování soukromého a rodinného života a práva na ochranu osobních údajů. Aby se zajistilo, že zefektivnění povede k rychlejšímu finančnímu zpracování a v konečném důsledku k dřívějším platbám nositelům práv, mělo by se od organizací kolektivní správy vyžadovat, aby bez prodlení vystavily fakturu poskytovatelům služeb a rozdě­ lily částky příslušející nositelům práv. To vyžaduje, aby uživatelé poskytovali organizacím kolektivní správy přesná a včasná hlášení o užívání děl. Organizace kolek­ tivní správy by neměly být povinny přijímat hlášení uživatelů v chráněném formátu, pokud jsou k dispozici běžně používaná odvětvová pravidla. Organizacím kolek­ tivní správy by nemělo být bráněno ve využívání exter­ ního zajišťování služeb souvisejících s udělováním licencí k právům k hudebním dílům online platných pro více území. Společné využívání nebo sloučení správních kapacit by organizacím kolektivní správy mělo pomoci při zlepšování správních služeb a racionalizaci investic do nástrojů ke správě údajů.

(44) Slučování různých hudebních repertoárů pro udělování licencí pro více území usnadňuje postup udělování licencí a tím, že se všechny repertoáry zpřístupní trhu s udělo­ váním licencí pro více území, posiluje kulturní rozmani­ tost a přispívá ke snižování počtu transakcí, které potře­ buje poskytovatel online služeb k jejich poskytování. Toto slučování repertoárů by mělo usnadnit rozvoj nových online služeb a vést ke snížení nákladů na tran­ sakce, které se přenášejí na spotřebitele. Organizace kolektivní správy, které nejsou ochotny nebo schopny udělovat licence pro více území přímo v rámci svého vlastního hudebního repertoáru, by měly být podporo­ vány v tom, aby dobrovolně pověřovaly jiné organizace kolektivní správy úkolem spravovat jejich repertoár za nediskriminačních podmínek. Ustanovení o výlučnosti ve smlouvách o licencích pro více území by omezovala možnosti výběru pro uživatele, kteří si chtějí opatřit

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/79

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osob­ ních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).

licenci pro více území, i pro organizace kolektivní správy, které potřebují přeshraniční administrativní služby pro svůj repertoár pro více území. Všechny smlouvy o zastu­ pování mezi organizacemi kolektivní správy udělujícími licence pro více území by proto měly být uzavřeny bez ustanovení o výlučnosti.

(45) Pro členy organizací kolektivní správy má mimořádný význam transparentnost podmínek, za nichž organizace kolektivní správy spravují práva k užití online, pro která jsou zmocněny zastupovat nositele práv. Organizace kolektivní správy by proto měly svým členům posky­ tnout dostatečné informace o hlavních podmínkách každé smlouvy, kterou se pověřuje jiná organizace kolek­ tivní správy zastupováním práv těchto členů k hudebním dílům online pro účely udělování licencí pro více území.

(46) Rovněž je důležité požadovat, aby organizace kolektivní správy, které nabízejí nebo udělují licence pro více území, souhlasily se zastupováním repertoáru jiných organizací kolektivní správy, které se rozhodly neučinit tak přímo. Aby se zajistilo, že tento požadavek nebude nepřiměřený a nepřekročí rámec toho, co je nezbytné, měla by mít dožádaná organizace kolektivní správy povinnost přijmout zastoupení pouze v případě, že se žádost omezuje na právo k užití online nebo na kategorie práv k užití online, které sama zastupuje. Tento poža­ davek by se měl navíc vztahovat pouze na organizace kolektivní správy, které slučují repertoár, a neměl by se rozšířit na organizace kolektivní správy, které poskytují licence pro více území jen pro svůj vlastní repertoár. Neměl by se vztahovat ani na organizace kolektivní správy, které slučují práva k týmž dílům pouze proto, aby mohly u těchto děl udělit licenci společně k právu na rozmnožování i k právu na sdělování těchto děl veřej­ nosti. Aby bylo možné chránit zájmy nositelů práv pově­ řující organizace kolektivní správy a zajistit, aby se na vnitřní trh dostal za stejných podmínek i malý a méně známý repertoár v členských státech, je důležité, aby byl repertoár pověřující organizace spravován za stejných podmínek jako repertoár pověřené organizace kolektivní správy a aby to bylo součástí nabídek, které pověřená organizace předkládá poskytovatelům online služeb. Náklady na správu práv účtované pověřenou organizací kolektivní správy by měly této organizaci umožnit vynahradit si nezbytné a přiměřené prostředky, které investovala. Smlouva, na jejímž základě organizace kolek­ tivní správy pověřuje jinou organizaci nebo jiné organi­ zace udělováním licencí pro více území ke svému vlast­ nímu hudebnímu repertoáru k užití online, by neměla bránit pověřující organizaci v tom, aby nadále udělovala licence omezené na území členského státu, v němž je usazena, ke svému repertoáru a všem ostatním reperto­ árům, které může na základě zmocnění na daném území zastupovat.

(47) Pokud by nositelé práv nemohli vykonávat svá práva na licence pro více území v případech, kdy organizace kolektivní správy, jíž svá práva udělili, neudělila nebo nenabídla udělování licencí pro více území a navíc tím nechtěla pověřit jinou organizaci kolektivní správy, byly by ve značné míře ohroženy cíle a účinnost pravidel pro

udělování licencí pro více území organizacím kolektivní správy. Z tohoto důvodu by bylo důležité, aby nositelé práv mohli za takových okolností právo na udělování licencí pro více území, které potřebují poskytovatelé online služeb, vykonávat sami nebo prostřednictvím jiné strany či stran tím, že by své původní organizaci kolektivní správy odejmuli dle potřeby práva na udělo­ vání licencí na užití děl online pro více území a ponechali jí stejná práva pro účely udělování licencí pro jedno území.

(48) Vysílací organizace se při vysílání svých vlastních rozhla­ sových a televizních programů, které zahrnují hudební díla, obvykle spoléhají na licenci od místní organizace kolektivní správy. Tato licence je často omezena na vysílání. K tomu, aby byl tento druh televizního nebo rozhlasového vysílání dostupný též online, by byla nezbytná licence k právům k hudebním dílům online. Za účelem snadnějšího udělování licencí k právům k hudebním dílům online pro účely souběžného i pozděj­ šího online přenosu televizního a rozhlasového vysílání je nezbytné stanovit výjimku z pravidel, která by se jinak na udělování licencí pro více území k právům k hudebním dílům online uplatňovala. Tato výjimka by měla být omezena na to, co je nezbytné k umožnění přístupu k televizním nebo rozhlasovým programům online a k materiálu, který má jednoznačně podřadný vztah k původnímu vysílání, vyrobenému pro účely, jakými jsou doplnění, upoutávky nebo recenze dotyč­ ného televizního nebo rozhlasového programu. Neměla by vést k narušení hospodářské soutěže ve vztahu k jiným službám, které poskytují spotřebitelům přístup k jednotlivým hudebním nebo audiovizuálním dílům online, ani k restriktivním praktikám, např. rozdělení trhu nebo zákazníků, které by byly v rozporu s články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU.

(49) Je nezbytné zajistit účinné prosazování ustanovení vnit­ rostátních právních předpisů přijatých podle této směr­ nice. Organizace kolektivní správy by měly svým členům nabídnout zvláštní postupy pro vyřizování stížností. Tyto postupy by měly být k dispozici rovněž dalším nositelům práv, které organizace kolektivní správy přímo zastupuje, a také organizacím kolektivní správy, jejichž jménem spravuje práva na základě smlouvy o zastupování. Kromě toho by měly mít členské státy možnost stanovit, že spory mezi organizacemi kolektivní správy, jejich členy, nositeli práv nebo uživateli, pokud jde o uplatňo­ vání této směrnice, mohou podléhat rychlému, nezávis­ lému a nestrannému postupu pro alternativní řešení sporů. Pokud by se spory mezi organizacemi kolektivní správy a jinými stranami neřešily rychle a účinně, mohlo by dojít zejména k oslabení účinnosti pravidel pro udělo­ vání licencí k právům k užití hudebních děl online plat­ ných pro více území. Aniž je dotčeno právo na přístup k soudu, je v důsledku toho vhodné stanovit pro řešení střetů mezi organizacemi kolektivní správy udělujícími licence pro více území na jedné straně a poskytovateli hudebních služeb online, nositeli práv nebo jinými orga­ nizacemi kolektivní správy na straně druhé možnost snadno přístupného, účinného a nestranného mimosoud­ ního postupu, jako je mediační nebo rozhodčí řízení.

CSL 84/80 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

Tato směrnice nepředepisuje, jakým konkrétním způsobem by se mělo organizovat alternativní řešení sporů, ani nestanovuje, který orgán by to měl provádět, pokud je zaručena jeho nezávislost, nestrannost a účin­ nost. A konečně je také vhodné požadovat, aby členské státy měly zavedeny nezávislé, nestranné a účinné postupy schopné řešit prostřednictvím orgánů s odbor­ nými znalostmi v oblasti práva duševního vlastnictví nebo prostřednictvím soudů obchodní spory mezi orga­ nizacemi kolektivní správy a uživateli, které by se týkaly platných nebo navrhovaných licenčních podmínek nebo porušení smlouvy.

(50) Členské státy by měly zavést vhodné postupy, které by umožnily sledovat dodržování této směrnice ze strany organizací kolektivní správy. Není vhodné, aby tato směr­ nice omezovala možnost volby členských států, pokud je o příslušné orgány, ani pokud jde o předběžné či následné kontroly organizací kolektivní správy, je však nutné zajistit, aby tyto orgány byly schopny zabývat se účinně a včas veškerými otázkami, které by mohly vznik­ nout při uplatňování této směrnice. Členské státy by neměly být povinny zřizovat nové příslušné orgány. Mělo by kromě toho být možné, aby členové organizací kolektivní správy, nositelé práv, uživatelé, organizace kolektivní správy a další zúčastněné strany informovali příslušné orgány o činnosti nebo okolnostech, které podle jejich mínění představují porušení práv ze strany organizací kolektivní správy, případně uživatelů. Členské státy by měly zajistit, aby příslušné orgány měly pravomoc ukládat sankce nebo přijímat opatření v přípa­ dech, kdy dochází k porušování právních předpisů člen­ ských států, kterými se provádí tato směrnice. Tato směr­ nice nestanovuje konkrétní sankce nebo opatření, pokud jsou účinné, přiměřené a odrazující. Tyto sankce nebo opatření mohou zahrnovat příkaz k propuštění členů vedení, kteří jednali v nedbalosti, k provedení kontrol v prostorách organizace kolektivní správy, nebo k odnětí povolení k činnosti, pokud se toto povolení vydává k tomu, aby mohla organizace provozovat svou činnost. Tato směrnice by měla zůstat neutrální, pokud jde o před­ chozí systémy vydávání povolení a provádění kontrol v členských státech, včetně požadavku na reprezentativ­ nost organizací kolektivní správy, pokud jsou tyto systémy v souladu s právními předpisy Unie a nevytvářejí překážky bránící uplatňování této směrnice v plném rozsahu.

(51) Aby se zajistilo, že budou požadavky týkající se udělo­ vání licencí pro více území dodržovány, měla by být přijata zvláštní ustanovení o sledování jejich provádění. Příslušné orgány členských států a Komise by měly za tímto účelem navzájem spolupracovat. Členské státy by si měly na základě výměny informací mezi svými

příslušnými orgány poskytovat vzájemnou pomoc, tak aby usnadnily sledování činnosti organizací kolektivní správy.

(52) Je důležité, aby organizace kolektivní správy dodržovaly právo na soukromý život a na ochranu osobních údajů nositelů práv, členů, uživatelů a ostatních osob, jejichž osobní údaje zpracovávají. Zpracovávání osobních údajů prováděné v členských státech v souvislosti s touto směr­ nicí a pod dohledem příslušných orgánů členských států, zejména nezávislých orgánů veřejné správy určených členskými státy, se řídí směrnicí 95/46/ES. Nositelé práv by měli být v souladu se směrnicí 95/46/ES patřičně informováni o zpracování svých údajů, příjemcích těchto údajů, lhůtách pro uchovávání těchto údajů v jakékoli databázi a způsobu, jakým mohou uplatňovat svá práva na přístup ke svým osobním údajům, jejich opravu nebo výmaz. Jako k osobním údajům ve smyslu uvedené směr­ nice by se mělo přistupovat zejména k jedinečným iden­ tifikátorům, které umožňují nepřímou identifikaci osoby.

(53) Ustanoveními o opatřeních k prosazování tohoto před­ pisu by neměly být dotčeny pravomoci vnitrostátních nezávislých orgánů veřejné správy zřízených členskými státy podle směrnice 95/46/ES ke sledování dodržování vnitrostátních předpisů přijatých k provedení uvedené směrnice.

(54) Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady obsa­ žené v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Ustanovení této směrnice týkající se řešení sporů by neměla stranám sporu bránit ve výkonu jejich práva na přístup k soudu, které zaručuje Listina.

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/81

(55) Jelikož cílů této směrnice, totiž zlepšení schopnosti členů organizací kolektivní správy vykonávat kontrolu nad činností těchto organizací, zaručení dostatečné trans­ parentnosti ze strany organizací kolektivní správy a zlep­ šení udělování licencí pro více území k autorským právům k užití hudebních děl online, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu jejich rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou propor­ cionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(56) Ustanoveními této směrnice není dotčeno použití práv­ ních předpisů v oblasti hospodářské soutěže a dalších právních předpisů příslušných pro jiné oblasti zahrnující důvěrnost údajů, obchodní tajemství, soukromí, přístup k dokumentům, smluvní právo a mezinárodní právo soukromé týkající se kolizních norem a příslušnosti soudů, ani svoboda sdružování pracovníků a zaměstnava­ telů a jejich právo organizovat se.

(57) V souladu se společným politickým prohlášením ze dne 28. září 2011 členských států a Komise k informativním dokumentům (1) se členské státy zavázaly v odůvodně­ ných případech přikládat k oznámení svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostát­ ních prováděcích nástrojů. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(58) V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parla­ mentu a Rady (ES) č. 45/2001 (2) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který dne 9. října 2012 vydal stanovisko,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanovuje požadavky, které jsou nezbytné k zajiš­ tění řádného výkonu správy autorských práv a práv s nimi souvisejících organizacemi kolektivní správy. Stanovuje rovněž požadavky na udělování licencí k autorským právům k užití hudebních děl online na více územích organizacemi kolektivní správy.

Článek 2

Oblast působnosti

1. Hlavy I, II, IV a V s výjimkou čl. 34 odst. 2 a článku 38 se použijí na všechny organizace kolektivní správy usazené v Unii.

2. Hlava III a čl. 34 odst. 2 a článek 38 se vztahují na organizace kolektivní správy usazené v Unii, které spravují autorská práva k užití hudebních děl online pro více území.

3. Příslušná ustanovení této směrnice se vztahují na subjekty přímo či nepřímo, v celém rozsahu nebo zčásti, vlastněné či ovládané organizací kolektivní správy, jestliže tyto subjekty vykonávají činnost, na kterou by se ustanovení této směrnice vztahovala, pokud by ji vykonávala organizace kolektivní správy.

4. Ustanovení čl. 16 odst. 1, článků 18 a 20, čl. 21 odst. 1 písm. a), b), c), e), f) a g) a článků 36 a 42 se vztahují na všechny nezávislé správce práv usazené v Unii.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

a) „organizací kolektivní správy“ organizace, která je ze zákona nebo prostřednictvím postoupení, licence nebo jiného smluvního ujednání oprávněna spravovat jménem více než jednoho nositele práv autorská práva nebo práva s nimi související k prospěchu nositelů práv jako svým jediným a hlavním účelem, a která splňuje alespoň jedno z těchto kritérií:

i) je vlastněna nebo ovládána svými členy,

ii) je svou podstatou neziskovou organizací;

b) „nezávislým správcem práv“ organizace, která je ze zákona nebo prostřednictvím postoupení, licence nebo jiného smluvního ujednání oprávněna spravovat jménem více než jednoho nositele práv autorská práva nebo práva s nimi související ke prospěchu nositelů práv jako svým jediným a hlavním účelem a která:

i) není přímo či nepřímo, v celém rozsahu ani zčásti, vlast­ něna ani ovládána nositeli práv a

ii) je svou podstatou ziskovou organizací;

c) „nositelem práv“ jakákoli osoba nebo subjekt, jiný než orga­ nizace kolektivní správy, který je nositelem autorských práv nebo práva s nimi souvisejících nebo který má podle dohody o výkonu práv nebo ze zákona nárok na podíl z příjmů z výkonu těchto práv;

CSL 84/82 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

(1) Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14. (2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne

18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpra­ cováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).

d) „členem“ nositel práv nebo subjekt zastupující nositele práv, včetně jiných organizací kolektivní správy a sdružení nosi­ telů práv, který splňuje požadavky na členství v organizaci kolektivní správy a je touto organizací přijat;

e) „stanovami“ zakladatelská smlouva a stanovy, statut, pravidla nebo doklad o založení organizace kolektivní správy;

f) „valným shromážděním členů“ orgán organizace kolektivní správy, jehož se účastní členové a v němž vykonávají svá hlasovací práva, bez ohledu na právní formu organizace;

g) „členem vedení“:

i) člen správní rady – pokud vnitrostátní právní předpisy nebo stanovy organizace kolektivní správy stanovují monistický systém řízení,

ii) člen představenstva nebo dozorčí rady – pokud vnitros­ tátní právní předpisy nebo stanovy organizace kolektivní správy stanovují dualistický systém řízení;

h) „příjmy z výkonu práv“ příjmy vybrané organizací kolek­ tivní správy jménem nositelů práv, ať už na základě výluč­ ného práva, práva na odměnu nebo práva na náhradní odměnu;

i) „úhradou nákladů na správu práv“ částky, které si organi­ zace kolektivní správy účtuje, odečte nebo započte z příjmů z výkonu práv nebo z jakýchkoli příjmů z investování příjmů z výkonu práv za účelem pokrytí svých nákladů na správu autorských práv nebo práv s nimi souvisejících;

j) „smlouvou o zastupování“ jakákoli smlouva mezi organiza­ cemi kolektivní správy, kterou jedna organizace kolektivní správy pověří jinou organizaci kolektivní správy správou práv, která zastupuje, včetně smlouvy uzavřené podle článků 29 a 30;

k) „uživatelem“ osoba nebo subjekt, který provádí úkony, jež vyžadují svolení nositelů práv, odměnu nositelům práv nebo zaplacení náhradní odměny nositelům práv, a který nejedná jako spotřebitel;

l) „repertoárem“ díla, k nimž práva spravuje organizace kolek­ tivní správy;

m) „licencí pro více území“ licence, která se vztahuje na území více než jednoho členského státu;

n) „právy k hudebním dílům online“ práva autora k hudebnímu dílu podle článků 2 a 3 směrnice 2001/29/ES, která jsou nezbytná k poskytování služby online.

HLAVA II

ORGANIZACE KOLEKTIVNÍ SPRÁVY

KAPITOLA 1

Zastupování nositelů práv a členství a uspořádání organizací kolektivní správy

Článek 4

Obecné zásady

Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy jednaly v nejlepším zájmu nositelů práv, jejichž práva zastupují, a neukládaly jim žádné povinnosti, které nejsou objektivně nezbytné pro ochranu jejich práv a zájmů nebo pro účinnou správu jejich práv.

Článek 5

Práva nositelů práv

1. Členské státy zajistí, aby nositelé práv měli práva stano­ vená v odstavcích 2 až 8 a aby tato práva byla uvedena ve stanovách nebo v podmínkách členství v organizaci kolektivní správy.

2. Nositelé práv mají právo zmocnit organizaci kolektivní správy podle své volby ke správě práv, kategorií práv nebo druhů děl a jiných předmětů ochrany dle své volby pro území podle svého výběru, bez ohledu na členský stát, jehož je organizace kolektivní správy či nositel práv státním přísluš­ níkem, v němž má bydliště nebo místo usazení. Pokud správa takových práv spadá do rozsahu působnosti dané organizace kolektivní správy a pokud nemá tato organizace kolektivní správy objektivní důvody k odmítnutí správy práv, je povinna tato práva, kategorie práv nebo druhy děl a jiné předměty ochrany spravovat.

3. Nositelé práv mají právo udělovat licence pro nekomerční užití jimi zvolených práv, kategorií práv nebo druhů děl a jiných předmětů ochrany.

4. Nositelé práv mají právo v přiměřené výpovědní lhůtě nepřesahující šest měsíců ukončit zmocnění ke správě práv, kategorií práv nebo druhů děl a jiných předmětů ochrany, které udělili organizaci kolektivní správy, nebo organizaci kolek­ tivní správy odejmout jakékoli z těchto práv, kategorií práv nebo druhů děl a jiných předmětů ochrany, jak jsou vymezeny podle odstavce 2, pro území podle svého výběru. Organizace kolektivní správy může rozhodnout, že toto ukončení nebo odnětí má nabýt účinku až na konci účetního období.

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/83

5. Existují-li částky příslušející nositeli práv za užití, ke kterému došlo před ukončením zmocnění nebo před tím, než nabylo účinku odnětí práv, nebo v rámci licence poskytnuté před tím, než nabylo účinku ukončení či odnětí, ponechává si nositel práv svá práva podle článků 12, 13, 18, 20, 28 a 33.

6. Organizace kolektivní správy nesmí omezovat výkon práv uvedených v odstavcích 4 a 5 tím, že bude požadovat za podmínku k výkonu práv, aby byla správa práv nebo kategorií práv nebo druhů děl a jiného předmětu ochrany, na které se vztahuje ukončení nebo odnětí, svěřena jiné organizaci kolek­ tivní správy.

7. Pokud nositel práv zmocní organizaci kolektivní správy ke správě svých práv, dá nositel práv souhlas konkrétně pro každé právo nebo kategorii práv nebo druh děl a jiný předmět ochrany, kterým organizaci kolektivní správy zmocňuje ke správě. Každý takový souhlas je doložen v listinné podobě.

8. Organizace kolektivní správy informuje nositele práv o jejich právech podle odstavců 1 až 7 a o jakýchkoli podmín­ kách, které se vztahují k právu stanovenému v odstavci 3, před obdržením jejich souhlasu se správou práva nebo kategorie práv nebo druhu děl a jiného předmětu ochrany.

Organizace kolektivní správy informuje nositele práv, kteří ji již zmocnili, o jejich právech podle odstavců 1 až 7 a o podmín­ kách, které se vztahují k právu stanovenému v odstavci 3, nejpozději do 10. října 2016.

Článek 6

Podmínky členství v organizacích kolektivní správy

1. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy dodržovaly pravidla stanovená v odstavcích 2 až 5.

2. Organizace kolektivní správy přijmou nositele práv a subjekty zastupující nositele práv, včetně jiných organizací kolektivní správy a sdružení nositelů práv, za členy, pokud splňují požadavky na členství založené na objektivních, trans­ parentních a nediskriminačních kritériích. Tyto požadavky jsou obsaženy ve stanovách organizace kolektivní správy nebo v podmínkách členství v organizaci kolektivní správy a jsou veřejně přístupné. Pokud organizace kolektivní správy odmítne přijmout žádost o členství, poskytne nositeli práv jasné zdůvod­ nění tohoto rozhodnutí.

3. Stanovy organizace kolektivní správy stanovují vhodný a účinný mechanismus pro účast svých členů v rozhodovacím procesu organizace. Zastoupení jednotlivých kategorií členů v rozhodovacím procesu musí být spravedlivé a vyvážené.

4. Organizace kolektivní správy umožní svým členům komu­ nikovat s ní elektronickými prostředky i pro účely výkonu člen­ ských práv.

5. Organizace kolektivní správy uchovávají záznamy o svých členech a pravidelně je aktualizují.

Článek 7

Práva nositelů práv, kteří nejsou členy organizace kolektivní správy

1. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy dodržovaly pravidla stanovená v čl. 6 odst. 4, článku 20, čl. 29 odst. 2 a článku 33, pokud jde o nositele práv, kteří mají s organizacemi kolektivní správy přímý právní vztah ze zákona nebo prostřednictvím postoupení, licence nebo jiného smluv­ ního ujednání, ale nejsou jejich členy.

2. Členské státy mohou na nositele práv uvedené v odstavci 1 uplatňovat i další ustanovení této směrnice.

Článek 8

Valné shromáždění členů organizace kolektivní správy

1. Členské státy zajistí, aby valné shromáždění členů bylo organizováno v souladu s pravidly stanovenými v odstavcích 2 až 10.

2. Valné shromáždění členů se svolává nejméně jednou ročně.

3. Valné shromáždění členů rozhoduje o změnách stanov a podmínek členství v organizaci kolektivní správy, pokud tyto podmínky nejsou upraveny stanovami.

4. Valné shromáždění členů rozhoduje o jmenování nebo odvolání členů vedení, obecně sleduje jejich plnění funkce a schvaluje jejich odměnu a jiné výhody, jako například peněžní a nepeněžní výhody, důchodové dávky a nároky, práva na další dávky a práva na odstupné.

CSL 84/84 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

V organizaci kolektivní správy s dualistickou strukturou valné shromáždění členů nerozhoduje o jmenování nebo odvolání členů představenstva nebo o schválení jejich odměn a dalších výhod, pokud je pravomoc přijímat tato rozhodnutí přenesena na dozorčí radu.

5. V souladu s ustanoveními stanovenými v kapitole 2 hlavy II rozhoduje valné shromáždění členů alespoň o těchto otáz­ kách:

a) obecném způsobu rozdělení částek příslušejících nositelům práv;

b) obecném způsobu použití nerozdělitelných částek;

c) obecné investiční politice, pokud jde o příjmy z výkonu práv a o veškeré příjmy z investování příjmů z výkonu práv;

d) obecné politice týkající se srážek z příjmů z výkonu práv a srážek z veškerých příjmů z investování příjmů z výkonu práv;

e) použití nerozdělitelných částek;

f) politice řízení rizik;

g) schvalování každého nabytí, prodeje nebo zastavení nemovi­ tého majetku;

h) schvalování fúzí a aliancí, zakládání dceřiných společností a pořizování jiných subjektů nebo podílů nebo práv v jiných subjektech;

i) schvalování návrhů k čerpání půjček, poskytnutí půjček nebo poskytnutí záruky za půjčky.

6. Valné shromáždění členů může prostřednictvím usnesení nebo prostřednictvím ustanovení ve stanovách přenést pravo­ moci uvedené v odst. 5 písm. f), g), h) a i) na subjekt, který vykonává dozorčí funkci.

7. Pro účely odst. 5 písm. a) až d) mohou členské státy po valném shromáždění členů požadovat, aby stanovilo podrob­ nější podmínky použití příjmů z výkonů práv a příjmů z inves­ tování příjmů z výkonu práv.

8. Valné shromáždění členů kontroluje činnost organizace kolektivní správy alespoň tím, že rozhoduje o jmenování a odvolání auditora a schvaluje výroční zprávu o transparent­ nosti uvedenou v článku 22.

Členské státy mohou povolit alternativní systémy nebo způsoby jmenování a odvolání auditora za předpokladu, že tyto systémy nebo způsoby zajistí nezávislost auditora na osobách, které řídí činnost organizace kolektivní správy.

9. Všichni členové organizace kolektivní správy mají právo účastnit se valného shromáždění členů a hlasovat na něm. Členské státy však mohou umožnit omezení práva členů orga­ nizace kolektivní správy práv na účast a výkon hlasovacích práv na valném shromáždění členů na základě jednoho nebo obou z těchto kritérií:

a) doba trvání členství;

b) částky, které člen obdržel, nebo mu jsou splatné,

pokud jsou tato kritéria určena a uplatňována spravedlivým a přiměřeným způsobem.

Kritéria stanovená v prvním pododstavci písm. a) a b) jsou obsažena ve stanovách nebo v podmínkách členství v organizaci kolektivní správy a jsou zveřejněna v souladu s články 19 a 21.

10. Každý člen organizace kolektivní správy má právo zmocnit jakoukoli jinou osobu nebo subjekt, aby se jeho jménem účastnil valného shromáždění členů a hlasoval na něm, pokud toto zmocnění nevede ke střetu zájmů, jenž by mohl nastat například tehdy, pokud by zmocňující člen a zmoc­ něná osoba patřili v rámci organizace kolektivní správy do různých kategorií nositelů práv.

Členské státy však mohou umožnit omezení zmocnění a výkon hlasovacích práv členů, které zmocněné osoby zastupují, pokud tímto omezením není dotčena vhodná a efektivní účast členů v rozhodovacím procesu organizace kolektivní správy.

Každé zmocnění platí pro jedno valné shromáždění členů. Zmocněná osoba má na valném shromáždění členů stejná práva jako člen, který zmocnění udělil. Zmocněná osoba je povinna hlasovat v souladu s pokyny, jež mu dal člen, který jej zmocnil.

11. Členské státy mohou rozhodnout, že pravomoci valného shromáždění členů může vykonávat shromáždění delegátů vole­ ných nejméně každé čtyři roky členy organizace kolektivní správy, a to za předpokladu, že:

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/85

a) je zajištěna vhodná a účinná účast členů na rozhodování organizace kolektivní správy a

b) zastoupení jednotlivých kategorií členů ve shromáždění dele­ gátů je spravedlivé a vyvážené.

Pravidla stanovená v odstavcích 2 až 10 se použijí obdobně na shromáždění delegátů.

12. Členské státy mohou rozhodnout, že pokud organizace kolektivní správy vzhledem ke své právní formě nemá valné shromáždění členů, pravomoci uvedeného shromáždění má plnit orgán, který vykonává dozorčí funkci. Pravidla stanovená v odstavcích 2 až 5, 7 a 8 se na tento orgán, který vykonává dozorčí funkci, použijí obdobně.

13. Členské státy mohou rozhodnout, že pokud má organi­ zace kolektivní správy členy, kteří jsou subjekty zastupující nosi­ tele práv, mají všechny nebo některé pravomoci valného shro­ máždění členů vykonávat shromáždění těchto nositelů práv. Pravidla stanovená v odstavcích 2 až 10 se použijí obdobně na shromáždění nositelů práv.

Článek 9

Dozorčí funkce

1. Členské státy zajistí, aby každá organizace kolektivní správy měla dozorčí funkci pro nepřetržité sledování činností a plnění povinností osob, které řídí činnost organizace.

2. Jednotlivé kategorie členů organizace kolektivní správy jsou v orgánu vykonávajícím dozorčí funkci spravedlivě a vyváženě zastoupeny.

3. Každá osoba vykonávající dozorčí funkci předloží valnému shromáždění členů roční individuální prohlášení o střetu zájmů, které obsahuje informace uvedené v čl. 10 odst. 2 druhém pododstavci.

4. Orgán vykonávající dozorčí funkci se pravidelně schází a má alespoň tyto pravomoci:

a) vykonávat pravomoci, které mu udělilo valné shromáždění členů, a to i podle čl. 8 odst. 4 a 6;

b) sledovat činnost a plnění povinností osob uvedených v článku 10, včetně provádění rozhodnutí valného shromáž­ dění členů, a zejména provádění obecných politik uvedených v čl. 8 odst. 5 písm. a) až d).

5. Orgán vykonávající dozorčí funkci podává valnému shro­ máždění členů alespoň jednou ročně zprávu o výkonu svých pravomocí.

Článek 10

Povinnosti osob, které řídí činnost organizace kolektivní správy

1. Členské státy zajistí, aby každá organizace kolektivní správy přijala veškerá nezbytná opatření k tomu, aby osoby, které řídí její činnost, tak činily řádně, obezřetně a náležitě pomocí řádných správních a účetních postupů a vnitřních kontrolních mechanismů.

2. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy zavedly a uplatňovaly postupy, které zamezí střetům zájmů, a pokud těmto střetům zamezit nelze, aby nastalé i potenciální střety zájmů identifikovaly, řešily, sledovaly a zveřejňovaly, s cílem zabránit tomu, aby negativně ovlivnily kolektivní zájmy nositelů práv, které organizace zastupuje.

Postupy uvedené v prvním pododstavci zahrnují roční individu­ ální prohlášení všech osob uvedených v odstavci 1 určené valnému shromáždění členů, které obsahuje tyto informace:

a) všechny zájmy v rámci organizace kolektivní správy;

b) všechny odměny přijaté v předchozím účetním období od organizace kolektivní správy, též ve formě důchodových systémů, věcných dávek a jiných druhů výhod;

c) všechny částky získané v předchozím účetním období v postavení nositele práv od organizace kolektivní správy;

d) prohlášení týkající se nastalého nebo potenciálního střetu mezi osobními zájmy a zájmy organizace kolektivní správy nebo mezi závazky vůči organizaci kolektivní správy a povin­ ností vůči jiné fyzické nebo právnické osobě.

KAPITOLA 2

Správa příjmů z výkonu práv

Článek 11

Výběr a použití příjmů z výkonu práv

1. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy dodržovaly pravidla stanovená v odstavcích 2 až 5.

CSL 84/86 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

2. Organizace kolektivní správy vybírá a spravuje příjmy z výkonu práv s náležitou péčí.

3. Organizace kolektivní správy vede na svých účtech oddě­ leně:

a) příjmy z výkonu práv a veškeré příjmy z investování příjmů z výkonu práv a

b) veškerá případná vlastní aktiva a příjmy pocházející z těchto aktiv, z úhrad nákladů na správu práv nebo z jiných činností.

4. Organizace kolektivní správy nesmí využívat příjmy z výkonu práv nebo jakékoli příjmy z investování příjmů z výkonu práv k jiným účelům, než je rozdělení nositelům práv, s výjimkou případů, kdy je možné odečíst nebo započíst její náklady na správu práv v souladu s rozhodnutím přijatým podle čl. 8 odst. 5 písm. d) nebo využívat příjmy z výkonu práv nebo jakékoli příjmy z investování příjmů z výkonu práv v souladu s rozhodnutím přijatým podle čl. 8 odst. 5.

5. Investuje-li organizace kolektivní správy příjmy z výkonu práv nebo jakékoli příjmy z investování příjmů z výkonu práv, činí tak v nejlepším zájmu nositelů práv, jejichž práva zastupuje, v souladu s obecnou investiční politikou a politikou řízení rizik uvedenou v čl. 8 odst. 5 písm. c) a f) a s ohledem na tato pravidla:

a) pokud existuje potenciální střet zájmů, organizace kolektivní správy zajistí, aby byly investice prováděny výhradně v zájmu těchto nositelů práv;

b) aktiva se investují tak, aby se zajistila bezpečnost, kvalita, likvidita a ziskovost celého portfolia;

c) aktiva musí být náležitě diverzifikována, aby se zabránilo nadměrné závislosti na jakémkoli konkrétním aktivu a kumu­ laci rizik v celém portfoliu.

Článek 12

Srážky

1. Členské státy zajistí, aby v případě, že nositel práv zmocní organizaci kolektivní správy ke správě svých práv, byla organi­ zace kolektivní správy povinna poskytnout nositeli práv infor­ mace o úhradě nákladů na správu a jiných srážkách z příjmů z výkonu práv a z jakýchkoli příjmů z investování příjmů z výkonu práv před tím, než od něj získá souhlas, aby spravo­ vala jeho práva.

2. Srážky musí být přiměřené a musí odpovídat službám, které organizace kolektivní správy poskytuje nositelům práv, včetně případných služeb uvedených v odstavci 4, a musí být stanoveny na základě objektivních kritérií.

3. Úhrada nákladů na správu práv nepřesáhne odůvodněné a doložené náklady, které organizaci kolektivní správy vznikly v souvislosti se správou autorských práv a práv s nimi souvi­ sejících.

Členské státy zajistí, aby se požadavky platné pro použití a transparentnost použití částek odečtených nebo započtených k úhradě nákladů na správu práv uplatňovaly i na jakékoli jiné srážky sloužící k pokrytí nákladů za správu autorských práv a práv s nimi souvisejících.

4. Pokud organizace kolektivní správy poskytuje sociální, kulturní nebo vzdělávací služby financované prostřednictvím srážek z příjmů z výkonu práv nebo z jakýchkoli příjmů z inves­ tování příjmů z výkonu práv, jsou tyto služby poskytovány na základě spravedlivých kritérií, zejména pokud jde o přístup k těmto službám a jejich rozsah.

Článek 13

Rozdělení částek příslušejících nositelům práv

1. Aniž jsou dotčeny čl. 15 odst. 3 a článek 28, členské státy zajistí, aby každá organizace kolektivní správy pravidelně, s nále­ žitou péčí a přesně rozdělovala a vyplácela částky příslušející nositelům práv, a to v souladu s obecným způsobem rozdělení částek uvedeným v čl. 8 odst. 5 písm. a).

Členské státy rovněž zajistí, aby organizace kolektivní správy nebo jejich členové, kteří jsou subjekty zastupující nositele práv, rozdělovaly a vyplácely tyto částky nositelům práv co nejdříve, avšak nejpozději do devíti měsíců od konce účetního období, v němž byly vybrány příjmy z výkonu práv, ledaže objektivní důvody související zejména s podáváním hlášení uživateli, určením práv, nositeli práv nebo přiřazením informací o dílech a jiných předmětech ochrany k nositelům práv brání organizaci kolektivní správy nebo případně jejím členům v dodržení této lhůty.

2. Pokud nemohou být částky příslušející nositelům práv rozděleny v rámci lhůty stanovené v článku 1, protože příslušní nositelé práv nemohou být určeni nebo vyhledáni a výjimka z uvedené lhůty se nepoužije, jsou tyto částky v účetnictví organizace kolektivní správy vedeny odděleně.

3. Organizace kolektivní správy přijmou veškerá nezbytná opatření, která jsou v souladu s článkem 1, jejichž cílem je určit a vyhledat nositele práv. Zejména nejpozději tři měsíce po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1, organizace kolektivní správy zpřístupní informace o dílech a jiných předmětech ochrany, u nichž nebyl určen ani vyhledán jeden nebo více nositelů práv:

a) nositelům práv, jež zastupuje, nebo subjektům zastupujícím nositele práv, pokud jsou tyto subjekty členy organizace kolektivní správy, a

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/87

b) všem organizacím kolektivní správy, s nimiž uzavřela smlouvy o zastupování.

Informace uvedené v prvním pododstavci zahrnují, pokud jsou dostupné:

a) název díla nebo jiného předmětu ochrany;

b) jméno nositele práv;

c) jméno příslušného vydavatele či producenta a

d) jakékoli další relevantní dostupné informace, jež by mohly pomoci určit nositele práv.

Organizace kolektivní správy rovněž ověří záznamy zmiňované v čl. 6 odst. 5 a v jiných dosažitelných záznamech. Pokud výše uvedená opatření nepřinesou výsledky, organizace kolektivní správy zveřejní tyto dostupné informace nejpozději jeden rok po uplynutí tohoto tříměsíčního období.

4. Pokud nelze částky příslušející nositelům práv rozdělit do tří let od konce účetního období, v němž došlo k výběru příjmů z výkonu práv, a za předpokladu, že organizace kolektivní správy přijala veškerá nezbytná opatření, jejichž cílem je určit a vyhledat nositele práv, jak je stanoveno v odstavci 3, považují se tyto částky za nerozdělitelné.

5. Valné shromáždění členů organizace kolektivní správy rozhodne o použití těchto nerozdělitelných částek v souladu s čl. 8 odst. 5 písm. b), aniž je dotčeno právo nositelů práv uplatnit nárok na tyto částky u organizace kolektivní správy v souladu s právními předpisy členských států týkajícími se promlčení.

6. Členské státy mohou omezit nebo stanovit povolené způsoby použití nerozdělitelných částek mimo jiné tím, že zajistí, aby tyto částky byly použity odděleně a nezávisle k finan­ cování sociálních, kulturních a vzdělávacích činností ve prospěch nositelů práv.

KAPITOLA 3

Správa práv jménem jiných organizací kolektivní správy

Článek 14

Práva spravovaná v rámci smluv o zastupování

Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy neznevý­ hodňovala žádné nositele práv, jejichž práva spravuje podle

smlouvy o zastupování, zejména pokud jde o použitelné sazby, úhradu nákladů na správu práv a podmínky výběru příjmů z výkonu práv a rozdělení částek příslušejících nositelům práv.

Článek 15

Srážky a platby ve smlouvách o zastupování

1. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy neuplatňovala na příjmy z výkonu práv pocházející z práv, která spravuje na základě smlouvy o zastupování, ani na jaké­ koli příjmy z investování těchto příjmů z výkonu práv jiné srážky než na úhradu nákladů na správu práv, ledaže jiná orga­ nizace kolektivní správy, která je stranou smlouvy o zastupování, výslovně vyjádří souhlas s těmito srážkami.

2. Organizace kolektivní správy rozděluje a vyplácí částky splatné jiným organizacím kolektivní správy pravidelně, s nále­ žitou péčí a přesně.

3. Organizace kolektivní správy uskuteční tato rozdělení a platby jiné organizaci kolektivní správy co nejdříve, avšak nejpozději do devíti měsíců od konce účetního období, v němž byly vybrány příjmy z výkonu práv, ledaže objektivní důvody související zejména s podáváním hlášení uživateli, určením práv, nositeli práv nebo přiřazením informací o dílech a jiných předmětech ochrany k nositelům práv brání organizaci kolektivní správy v dodržení této lhůty.

Jiná organizace kolektivní správy, nebo pokud má členy, kteří jsou subjekty zastupující nositele práv, tito členové, rozdělí a vyplatí tyto částky nositelům práv co nejdříve, avšak nejpoz­ ději do šesti měsíců od obdržení těchto částek, ledaže objektivní důvody související zejména s podáváním hlášení uživateli, určením práv, nositeli práv nebo přiřazením informací o dílech a jiných předmětech ochrany k nositelům práv brání organizaci kolektivní správy nebo případně jejím členům v dodržení této lhůty.

KAPITOLA 4

Vztahy s uživateli

Článek 16

Udělování licencí

1. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy a uživatelé vedli jednání o udělování licencí k právům v dobré víře. Organizace kolektivní správy a uživatelé si navzájem poskytují veškeré nezbytné informace.

CSL 84/88 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

2. Licenční podmínky musí být založeny na objektivních a nediskriminačních kritériích. Při udělování licencí k právům není organizace kolektivní správy povinna použít jako precedens pro jiné online služby podmínky licence dohodnuté s uživatelem, pokud tento uživatel poskytuje nový typ služby online, který je k dispozici veřejnosti v Unii po dobu kratší než tři roky.

Nositelé práv obdrží za užití svých práv příslušnou odměnu. Sazby za výlučná práva a práva na odměnu musí být přiměřené, mimo jiné vzhledem k hospodářské hodnotě obchodního využí­ vání těchto práv, přičemž se zohlední povaha a rozsah užití děl a jiných předmětů ochrany, jakož i hospodářská hodnota služeb poskytovaných organizací kolektivní správy. Organizace kolek­ tivní správy informují dotčeného uživatele o kritériích použitých pro stanovení těchto sazeb.

3. Organizace kolektivní správy bez zbytečného odkladu odpoví na žádosti uživatelů a uvedou mimo jiné informace, které tato organizace kolektivní správy pro nabídku licence potřebuje.

Po obdržení všech relevantních informací organizace kolektivní správy buď licenci bez zbytečného odkladu nabídne, nebo poskytne uživateli zdůvodnění, proč nemá v úmyslu udělit licenci k určité službě.

4. Organizace kolektivní správy umožní uživatelům komuni­ kovat s ní elektronickými prostředky, případně i pro účely podávání hlášení o využívání licence.

Článek 17

Povinnosti uživatelů

Členské státy přijmou ustanovení s cílem zajistit, aby uživatelé poskytli organizaci kolektivní správy v dohodnutém nebo předem stanoveném časovém období a v dohodnuté či předem stanovené podobě informace, jež mají k dispozici o užití práv, která zastupují organizace kolektivní správy, a jež jsou nezbytné k výběru příjmu z výkonu práv a k jejich rozdělení a výplatě příslušným nositelům práv. Při rozhodování o formátu pro poskytování těchto informací zohlední organizace kolektivní správy a uživatelé v nejvyšší možné míře dobrovolná odvětvová pravidla.

KAPITOLA 5

Transparentnost a podávání zpráv

Článek 18

Informace poskytované nositelům práv o správě jejich práv

1. Aniž je dotčen odstavec 2 tohoto článku a článek 19 a čl. 28 odst. 2, zajistí členské státy, aby organizace kolektivní správy

každému nositeli práv, kterému v období, jehož se dotčené informace týkají, přidělila příjmy z výkonu práv či v jehož prospěch provedla platbu, poskytla nejméně jednou ročně přinejmenším tyto informace:

a) veškeré kontaktní údaje, které nositel práv povolil organizaci kolektivní správy používat, za účelem určení a vyhledání nositele práv;

b) příjmy z výkonu práv přidělené nositeli práv;

c) částky, které organizace kolektivní správy vyplatila nositeli práv, podle kategorie spravovaných práv a podle způsobu užití;

d) období, během něhož došlo k užití, za něž byly nositeli práv přiděleny a vyplaceny částky, ledaže organizaci kolektivní správy brání v poskytnutí těchto informací objektivní důvody související s podáváním hlášení uživateli;

e) srážky za úhradu nákladů na správu práv;

f) srážky pro jiný účel než na úhradu nákladů na správu práv, včetně srážek, které může požadovat vnitrostátní právní předpis za poskytování sociálních, kulturních nebo vzděláva­ cích služeb;

g) všechny příjmy z výkonu práv přidělené nositeli práv, které za jakékoli období nebyly dosud vyrovnány;

2. V případech, v nichž organizace kolektivní správy přidě­ luje příjmy z výkonu práv a má za členy subjekty, jež jsou odpovědné za přidělení příjmů z výkonu práv nositelům práv, poskytne organizace kolektivní správy těmto subjektům infor­ mace uvedené v odstavci 1 za předpokladu, že tyto subjekty nedisponují uvedenými informacemi. Členské státy zajistí, aby tyto subjekty zpřístupnily alespoň informace uvedené v odstavci 1, a to nejméně jednou ročně, každému nositeli práv, jemuž přidělily příjmy z výkonu práv nebo provedly platby v období, k němuž se vztahují tyto informace.

Článek 19

Informace poskytované jiným organizacím kolektivní správy o správě práv v rámci smluv o zastupování

Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy poskytla elektronickými prostředky alespoň jednou ročně organizaci kolektivní správy, jejímž jménem spravuje práva v rámci smlouvy o zastupování, přinejmenším tyto informace za období, k němuž se vztahují:

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/89

a) přidělené příjmy z výkonu práv, částky vyplacené organizací kolektivní správy podle kategorie spravovaných práv, způsobu užití pro práva, která spravuje v rámci smlouvy o zastupování, a jakékoli přidělené příjmy z výkonu práv, které za jakékoli období nebyly dosud vyrovnány;

b) srážky na úhradu nákladů na správu práv;

c) srážky provedené pro jakýkoli jiný účel než na úhradu nákladů na správu práv, jak je stanoveno v článku 15;

d) informace o licencích udělených či odmítnutých s ohledem na díla a jiné předměty ochrany, na něž se vztahuje smlouva o zastupování;

e) usnesení přijatá valným shromážděním členů, pokud se tato usnesení vztahují ke správě práv podle smlouvy o zastupo­ vání.

Článek 20

Informace poskytované na žádost nositelům práv, jiným organizacím kolektivní správy a uživatelům

Aniž je dotčen článek 25, zajistí členské státy, aby na základě řádně odůvodněné žádosti organizace kolektivní správy zpřís­ tupnila elektronickými prostředky kterékoli organizaci kolek­ tivní správy, jejímž jménem spravuje práva v rámci smlouvy o zastupování, nebo kterémukoli nositeli práv či kterémukoli uživateli bez zbytečného odkladu přinejmenším tyto informace:

a) díla nebo jiné předměty ochrany, které zastupuje, práva, která spravuje, a to přímo či v rámci smluv o zastoupení, a území, jichž se správa týká, nebo

b) pokud není možné vzhledem k rozsahu působnosti organi­ zace kolektivní správy určit tato díla nebo jiné předměty ochrany, druhy děl nebo jiných předmětů ochrany, které zastupuje, práva, která spravuje, a území, jichž se správa týká.

Článek 21

Zveřejňování informací

1. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy zveřejnila přinejmenším tyto informace:

a) své stanovy;

b) své podmínky členství a podmínky ukončení platnosti zmoc­ nění ke správě práv, nejsou-li obsaženy ve stanovách;

c) vzorové licenční smlouvy a standardní používané sazby, včetně slev;

d) seznam osob uvedených v článku 10;

e) svou obecný způsob rozdělování částek příslušejících nosi­ telům práv;

f) svou obecnou politiku pro úhradu nákladů na správu práv;

g) svou obecnou politiku pro srážky z příjmů z výkonu práv a z příjmů z investování příjmů z výkonu práv pro jiné účely než na úhradu nákladů na správu práv, včetně srážek pro účely sociálních, kulturních a vzdělávacích služeb;

h) seznam smluv o zastupování, které uzavřela, a jména orga­ nizací kolektivní správy, s nimiž byly uzavřeny tyto smlouvy o zastupování;

i) obecný způsob použití nerozdělitelných částek;

j) postupy vyřizování stížností a řešení sporů, které jsou k dispozici podle článků 33, 34 a 35.

2. Informace uvedené v odstavci 1 organizace kolektivní správy zveřejní a aktualizuje na svých veřejných internetových stránkách.

Článek 22

Výroční zpráva o transparentnosti

1. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy bez ohledu na svou právní formu podle vnitrostátního práva vypra­ covala a zveřejnila pro každé účetní období nejpozději do osmi měsíců po jeho skončení výroční zprávu o transparentnosti, jejíž součástí je zvláštní zpráva uvedená v odstavci 3.

Výroční zprávu o transparentnosti zveřejní organizace kolek­ tivní správy na svých internetových stránkách, přičemž zpráva zůstane na těchto stránkách veřejně přístupná po dobu alespoň pěti let.

2. Výroční zpráva o transparentnosti musí obsahovat alespoň informace uvedené v příloze.

3. Zvláštní zpráva se zabývá použitím částek sražených pro účely sociálních, kulturních a vzdělávacích služeb a musí obsa­ hovat alespoň informace uvedené v bodě 3 přílohy.

4. Účetní údaje obsažené ve výroční zprávě o transparent­ nosti musí být auditovány jednou nebo několika osobami zmocněnými zákonem k provádění auditu účtů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES (1).

CSL 84/90 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 87).

Zpráva auditora včetně případných výhrad se v plném znění uvede ve výroční zprávě o transparentnosti.

Pro účely tohoto odstavce zahrnují účetní údaje finanční výkazy uvedené v bodě 1 písm. a) přílohy a finanční údaje uvedené v bodě 1 písm. g) a h) a bodě 2 přílohy.

HLAVA III

UDĚLOVÁNÍ LICENCÍ PRO VÍCE ÚZEMÍ K PRÁVŮM K HUDEBNÍM DÍLŮM ONLINE ORGANIZACEMI KOLEKTIVNÍ

SPRÁVY

Článek 23

Udělování licencí pro více území na vnitřním trhu

Členské státy zajistí, aby při udělování licencí pro více území k právům k hudebním dílům online splňovaly organizace kolek­ tivní správy usazené na jejich území požadavky této hlavy.

Článek 24

Kapacita k vyřizování licencí pro více území

1. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy, která uděluje licence pro více území k právům k hudebním dílům online, měla dostatečnou kapacitu k účinnému a trans­ parentnímu elektronickému zpracování údajů potřebných pro správu takových licencí, včetně pro účely identifikace repertoáru a sledování jeho užití, fakturace uživatelů, výběru příjmů z výkonu práv a rozdělování částek příslušejících nositelům práv.

2. Pro účely odstavce 1 musí organizace kolektivní správy splňovat alespoň tyto podmínky:

a) je schopna přesně identifikovat, v celém rozsahu nebo zčásti, ta hudební díla, která je organizace kolektivní správy, opráv­ něna zastupovat;

b) je schopna přesně identifikovat, v celém rozsahu nebo zčásti, a ve vztahu ke každému příslušnému území práva a jejich příslušné nositele ke každému hudebnímu dílu či jeho části, které je organizace kolektivní správy oprávněna zastupovat;

c) používá jednoznačné identifikační kódy k určení nositelů práv a hudebních děl, přičemž v co největší míře zohlední dobrovolná odvětvová pravidla a postupy, které byly vypra­ covány na mezinárodní úrovni nebo na úrovni Unie;

d) používá odpovídající prostředky k rozpoznání a účinnému a včasnému řešení nesrovnalostí v údajích, jimiž disponují jiné organizace kolektivní správy udělující licence pro více území k právům k hudebním dílům online.

Článek 25

Transparentnost informací o repertoáru pro více území

1. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy, jež uděluje licence pro více území k právům k hudebním dílům online, poskytovala poskytovatelům online služeb, nositelům práv, jejichž práva zastupuje, a ostatním organizacím kolektivní správy elektronickými prostředky a na základě řádně odůvod­ něné žádosti aktuální informace umožňující identifikaci online hudebního repertoáru, který zastupuje. Tyto informace zahrnují:

a) zastupovaná hudební díla;

b) práva zastupovaná v celém rozsahu nebo zčásti a

c) dotčená území.

2. Organizace kolektivní správy může v případě potřeby přijmout přiměřená opatření na ochranu přesnosti a úplnosti údajů, ke kontrole jejich opětovného použití a na ochranu osobních údajů a na ochranu obchodně citlivých informací.

Článek 26

Přesnost informací o repertoáru pro více území

1. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy, jež uděluje licence pro více území k právům k hudebním dílům online, měla zavedeny postupy, které nositelům práv, jiným organizacím kolektivní správy a poskytovatelům online služeb umožní požádat o opravu údajů uvedených v seznamu podmínek podle čl. 24 odst. 2 nebo informací poskytovaných podle článku 25, pokud se tito nositelé práv, organizace kolek­ tivní správy a poskytovatelé online služeb na základě přiměře­ ných důkazů domnívají, že údaje nebo informace jsou ve vztahu k jejich právům k hudebním dílům online nepřesné. Jsou-li námitky dostatečně opodstatněné, organizace kolektivní správy zajistí, aby údaje nebo informace byly bez zbytečného odkladu opraveny.

2. Organizace kolektivní správy poskytne nositelům práv, jejichž hudební díla jsou součástí jejího vlastního hudebního repertoáru a nositelům práv, kteří jí svěřili správu svých práv k hudebním dílům online v souladu s článkem 31, v elektro­ nické podobě informace týkající se jejich hudebních děl, jejich práv vztahujících se k těmto dílům a území, pro něž tito nosi­ telé práv tuto organizaci zmocňují. Organizace kolektivní správy a nositelé práv přitom v co nejvyšší míře zohlední dobrovolná odvětvová pravidla nebo postupy pro výměnu údajů, které byly vypracovány na mezinárodní úrovni nebo na úrovni Unie a které nositelům práv umožní přesně určit hudební dílo v celém rozsahu nebo zčásti, práva k užití díla online v celém rozsahu nebo zčásti a území, pro něž zmocňují tuto organizaci.

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/91

3. Pokud organizace kolektivní správy pověří udělováním licencí pro více území k právům k hudebním dílům l online podle článků 29 a 30 jinou organizaci kolektivní správy, pově­ řená organizace kolektivní správy uplatní odstavec 2 tohoto článku rovněž na nositele práv, jejichž hudební díla jsou součástí repertoáru pověřující organizace kolektivní správy, nedohodnou-li se tyto organizace kolektivní správy jinak.

Článek 27

Přesné a včasné podávání hlášení a fakturace

1. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy sledovala užití práv online k hudebním dílům, která zastupuje v celém rozsahu nebo zčásti, poskytovateli online služeb, kterým udělila licence pro více území k uvedeným právům.

2. Organizace kolektivní správy nabídne poskytovatelům online služeb možnost podávání hlášení o skutečném užití práv online k hudebním dílům elektronickými prostředky a poskytovatelé online služeb podávají přesná hlášení o skutečném užití těchto děl. Organizace kolektivní správy nabídne k podávání hlášení alespoň jednu metodu, která zohledňuje dobrovolná odvětvová pravidla nebo postupy pro elektronickou výměnu takových údajů, které byly vypracovány na mezinárodní úrovni nebo na úrovni Unie. Organizace kolek­ tivní správy může odmítnout přijetí hlášení poskytovatelem online služeb v chráněném formátu, pokud organizace umož­ ňuje použít k podávání hlášení odvětvová pravidla pro elektro­ nickou výměnu údajů.

3. Organizace kolektivní správy vystaví fakturu poskytovateli online služeb elektronicky. Organizace kolektivní správy nabídne použití alespoň jednoho formátu, jenž zohledňuje dobrovolná odvětvová pravidla nebo postupy, které byly vypra­ covány na mezinárodní úrovni nebo na úrovni Unie. Na faktuře se na základě údajů uvedených na seznamu podmínek podle čl. 24 odst. 2 uvedou díla a práva, k nimž byla udělena licence v celém rozsahu nebo zčásti, a odpovídající skutečná užití, pokud je to na základě informací poskytnutých poskytovatelem online služeb a formátu použitého k poskytnutí informací možné. Poskytovatel online služeb nemůže odmítnout fakturu kvůli jejímu formátu, pokud organizace kolektivní správy používá odvětvová pravidla.

4. Organizace kolektivní správy vystaví fakturu poskytovateli online služeb s přesnými údaji a neprodleně po podání hlášení o skutečném užití práv k hudebním dílům online, ledaže to není možné z důvodů na straně poskytovatele online služeb.

5. Organizace kolektivní správy musí mít zavedeny vhodné postupy, které umožní poskytovateli online služeb zpochybnit správnost faktury, včetně případu, kdy poskytovatel online služeb obdrží faktury od jedné nebo více organizací kolektivní správy za tatáž práva k hudebnímu dílu online.

Článek 28

Přesná a včasná platba nositelům práv

1. Aniž je dotčen odstavec 3, členské státy zajistí, aby orga­ nizace kolektivní správy, jež uděluje licence pro více území k právům k hudebním dílům online, rozdělovala částky příslu­ šející nositelům práv, které získá z těchto licencí, přesně a neprodleně po podání hlášení o skutečném užití díla, ledaže to není možné z důvodů na straně poskytovatele online služeb.

2. Aniž je dotčen odstavec 3, organizace kolektivní správy poskytne nositeli práv společně s každou platbou, kterou provede podle odstavce 1, alespoň tyto informace:

a) období, během něhož došlo k užití, za něž nositeli práv tyto částky přísluší, a území, na nichž k užití došlo;

b) vybrané částky, provedené srážky a částky rozdělené organi­ zací kolektivní správy u každého práva k hudebnímu dílu online, k jehož zastupování v celém rozsahu nebo zčásti zmocnil nositel práv organizaci kolektivní správy;

c) částky vybrané pro nositele práv, provedené srážky a částky rozdělené organizací kolektivní správy s ohledem na každého poskytovatele online služeb.

3. Pokud organizace kolektivní správy pověří udělováním licencí pro více území k právům k hudebním dílům online podle článků 29 a 30 jinou organizaci kolektivní správy, pově­ řená organizace kolektivní správy rozdělí částky uvedené v odstavci 1 přesně a neprodleně a poskytne informace uvedené v odstavci 2 pověřující organizaci kolektivní správy. Pověřující organizace kolektivní správy je odpovědná za následné rozdě­ lení těchto částek a poskytnutí těchto informací nositelům práv, nedohodnou-li se tyto organizace kolektivní správy jinak.

Článek 29

Smlouvy mezi organizacemi kolektivní správy o udělování licencí pro více území

1. Členské státy zajistí, aby každá smlouva o zastupování mezi organizacemi kolektivní správy, kterou jedna organizace kolektivní správy pověřuje jinou organizaci kolektivní správy udělováním licencí pro více území k právům k hudebním dílům online ze svého vlastního hudebního repertoáru, měla nevýhradní povahu. Pověřená organizace kolektivní správy spra­ vuje tato práva k užití online nediskriminačním způsobem.

CSL 84/92 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

2. Pověřující organizace kolektivní správy informuje své členy o hlavních podmínkách smlouvy, včetně doby jejího trvání a nákladů na služby poskytované pověřenou organizací kolektivní správy.

3. Pověřená organizace kolektivní správy informuje pověřu­ jící organizaci kolektivní správy o hlavních podmínkách, za nichž se licence k jejím právům k užití online uděluje, včetně způsobu užití, všech ustanovení, která se týkají licenční odměny nebo která ji ovlivňují, časového rozsahu licence, účetních období a území, na něž se licence vztahuje.

Článek 30

Povinnost zastupovat jinou organizaci kolektivní správy při udělování licencí pro více území

1. Členské státy zajistí, aby v případě, kdy organizace kolek­ tivní správy, která neuděluje licence pro více území k právům k hudebním dílům online ze svého vlastního repertoáru ani nenabízí jejich udělování, požádá jinou organizaci kolektivní správy o uzavření smlouvy o zastupování za účelem zastupo­ vání uvedených práv, dožádaná organizace kolektivní správy byla povinna takové žádosti vyhovět, pokud již uděluje licence pro více území nebo nabízí jejich udělování pro tutéž kategorii práv k hudebním dílům online v repertoáru jedné nebo více organizací kolektivní správy.

2. Dožádaná organizace kolektivní správy odpoví žádající organizaci kolektivní správy písemně a bez zbytečného odkladu.

3. Aniž jsou dotčeny odstavce 5 a 6, dožádaná organizace kolektivní správy spravuje zastupovaný repertoár žádající orga­ nizace kolektivní správy za stejných podmínek jako těch, které se použijí na správu vlastního repertoáru.

4. Dožádaná organizace kolektivní správy zahrne zastupo­ vaný repertoár žádající organizace kolektivní správy do všech nabídek, které předkládá poskytovatelům online služeb.

5. Úhrada nákladů na správu práv za služby poskytované dožádanou organizací kolektivní správy žádající organizaci nesmí překročit náklady, které odůvodněně vznikly dožádané organizaci kolektivní správy.

6. Žádající organizace kolektivní správy poskytne dožádané organizaci kolektivní správy informace týkající se jejího

vlastního hudebního repertoáru, které jsou zapotřebí pro posky­ tnutí licence pro více území k právům k hudebním dílům online. Pokud jsou informace nedostatečné nebo v podobě, která neumožňuje dožádané organizaci kolektivní správy splnit požadavky této hlavy, má dožádaná organizace kolektivní správy nárok na úhradu nákladů, které odůvodněně vznikly při plnění těchto požadavků, nebo na vyloučení děl, u nichž jsou informace nedostatečné nebo je nelze použít.

Článek 31

Přístup k udělování licencí pro více území

Členské státy zajistí, aby v případě, kdy organizace kolektivní správy do 10. dubna 2017 neudělí licence pro více území k právům k hudebním dílům online ani nenabídne jejich udělo­ vání a ani neumožní, aby jiná organizace kolektivní správy zastupovala uvedená práva za tímto účelem, mohli nositelé práv, kteří zmocnili tuto organizaci kolektivní správy k zastupo­ vání svých práv k hudebním dílům online, odejmout této orga­ nizaci kolektivní správy práva k hudebním dílům online za účelem udělování licencí pro veškerá území, aniž by museli odejmout práva k hudebním dílům online za účelem udělování licencí pro jednotlivá území, a mohli tak udělovat licence pro více území ke svým právům k hudebním dílům online sami nebo prostřednictvím jiné strany, kterou k tomu zmocní, nebo prostřednictvím jakékoli organizace kolektivní správy, která splňuje ustanovení této hlavy.

Článek 32

Výjimka týkající se práv k hudebním dílům online pro rozhlasové a televizní programy

Požadavky podle této hlavy se nevztahují na organizace kolek­ tivní správy, pokud na základě dobrovolného sloučení požado­ vaných práv v souladu s pravidly hospodářské soutěže podle článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU udělují licence pro více území k právům k hudebním dílům online požadované vysílatelem ke sdělování nebo zpřístupňování veřejnosti jeho rozhlasových nebo televizních programů veřejnosti současně s jeho původním vysíláním nebo po jeho skončení, jakož i online materiálu, včetně upoutávek, vyrobeného tímto vysíla­ telem nebo pro něj a který je doplňkem původního vysílání jeho rozhlasového nebo televizního programu.

HLAVA IV

OPATŘENÍ K PROSAZOVÁNÍ TOHOTO PŘEDPISU

Článek 33

Postup pro vyřizování stížností

1. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy poskytly svým členům a organizacím kolektivní správy, jejichž jménem spravují práva na základě smlouvy o zastupování, účinné a včasné postupy pro vyřizování stížností, zejména v souvislosti se zmocněním ke správě práv, ukončením zmoc­ nění nebo odnětím práv, podmínkami členství, vybíráním částek příslušejících nositelům práv, srážkami a rozdělováním.

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/93

2. Na stížnosti členů nebo organizací kolektivní správy, jejichž jménem spravují práva na základě smlouvy o zastupo­ vání, odpovídají organizace kolektivní správy písemně. Pokud organizace kolektivní správy stížnost zamítne, musí uvést důvody.

Článek 34

Postupy pro alternativní řešení sporů

1. Členské státy mohou stanovit, aby spory mezi organiza­ cemi kolektivní správy, členy organizací kolektivní správy, nosi­ teli práv nebo uživateli, které se týkají ustanovení vnitrostátního práva přijatých podle požadavků této směrnice, podléhaly rych­ lému, nezávislému a nestrannému postupu pro alternativní řešení sporů.

2. Členské státy zajistí, aby pro účely hlavy III následující spory týkající se organizace kolektivní správy usazené na jejich území, která uděluje licence pro více území k právům k hudebním dílům online nebo nabízí jejich udělování, podléhaly nezávislému a nestrannému postupu pro alternativní řešení sporů:

a) spory se současným nebo potenciálním poskytovatelem online služeb týkající se použití článků 16, 25, 26 a 27;

b) spory s jedním nebo více nositeli práv ohledně použití článků 25, 26, 27, 28, 29, 30 a 31;

c) spory s jinou organizací kolektivní správy týkající se použití článků 25, 26, 27, 28, 29 a 30.

Článek 35

Řešení sporů

1. Členské státy zajistí, aby spory mezi organizacemi kolek­ tivní správy a uživateli, které se týkají především stávajících a navrhovaných podmínek udělování licencí nebo porušení smlouvy, bylo možno předložit soudu nebo případně jinému nezávislému a nestrannému orgánu pro řešení sporů, jenž má odborné znalosti v oblasti práva duševního vlastnictví.

2. Články 33 a 34 a odstavcem 1 tohoto článku není dotčeno právo smluvních stran prosazovat a hájit svá práva soudní cestou.

Článek 36

Dodržování předpisů

1. Členské státy zajistí, aby na to, zda organizace kolektivní správy usazené na jejich území dodržují ustanovení vnitrostát­ ních právních předpisů přijatá podle požadavků stanovených v této směrnici, dohlížely příslušné orgány určené pro tento účel.

2. Členské státy zajistí, aby byly pro členy organizace kolek­ tivní správy, nositele práv, uživatele, organizace kolektivní správy a další zúčastněné strany zavedeny postupy umožňující ohlašovat příslušným orgánům určeným pro tento účel činnosti nebo okolnosti, které podle jejich názoru představují porušení ustanovení vnitrostátních právních předpisů přijatých na základě požadavků stanovených v této směrnici.

3. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené pro tento účel měly pravomoc ukládat přiměřené sankce nebo přijímat vhodná opatření v případě, že nejsou dodržena ustanovení vnit­ rostátních právních předpisů přijatá k provedení této směrnice. Tyto sankce a opatření musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Členské státy oznámí Komisi do 10. dubna 2016 příslušné orgány uvedené v tomto článku a ve článcích 37 a 38. Komise obdržené informace zveřejní.

Článek 37

Výměna informací mezi příslušnými orgány

1. K usnadnění dohledu nad uplatňováním této směrnice zajistí každý členský stát, aby na žádost o informace obdrženou od příslušného orgánu jiného členského státu, který je k tomuto účelu příslušný, týkající se záležitostí souvisejících s uplatňo­ váním této směrnice, zejména pokud jde o činnost organizací kolektivní správy usazených na území dožádaného členského státu, odpovídal příslušný orgán určený za tímto účelem bez zbytečného odkladu, pokud je tato žádost řádně odůvodněna.

2. Pokud se příslušný orgán domnívá, že organizace kolek­ tivní správy usazená v jiném členském státě, která však provozuje činnost na jeho území, nedodržuje ustanovení vnit­ rostátních právních předpisů daného členského státu, v němž je tato organizace kolektivní správy usazena, přijatá v souladu s požadavky této směrnice, může předat veškeré relevantní údaje příslušnému orgánu členského státu, v němž je tato orga­ nizace kolektivní správy usazena, přičemž k těmto informacím případně připojí žádost adresovanou uvedenému orgánu, aby v rámci svých pravomocí přijal vhodná opatření. Dožádaný příslušný orgán poskytne do tří měsíců odůvodněnou odpověď.

3. Záležitost uvedenou v odstavci 2 může příslušný orgán podávající žádost rovněž postoupit odborné skupině zřízené v souladu s článkem 41.

Článek 38

Spolupráce za účelem rozvoje udělování licencí pro více území

1. Komise podporuje pravidelnou výměnu informací o situaci a vývoji v oblasti udělování licencí pro více území mezi přísluš­ nými orgány k tomuto účelu určenými v členských státech a mezi těmito orgány a Komisí.

CSL 84/94 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

2. Komise vede se zástupci nositelů práv, organizací kolek­ tivní správy, uživatelů, spotřebitelů a dalších zúčastněných stran pravidelné konzultace o jejich zkušenostech s používáním usta­ novení hlavy III této směrnice. Komise poskytne v rámci výměny informací stanovené v odstavci 1 příslušným orgánům veškeré příslušné informace vyplývající z těchto konzultací.

3. Členské státy zajistí, aby jejich příslušné orgány do 10. října 2017 poskytly Komisi zprávu o situaci a vývoji v oblasti udělování licencí pro více území. Zpráva obsahuje informace zejména o dostupnosti licencí pro více území v dotčeném členském státu a dodržování ustanovení vnitrostát­ ních právních předpisů přijatých při provádění hlavy III této směrnice organizacemi kolektivní správy a zároveň hodnocení rozvoje udělování licencí pro více území k právům k hudebním dílům online ze strany uživatelů, spotřebitelů, nositelů práv a jiných zúčastněných stran.

4. Na základě zpráv obdržených podle odstavce 3 a informací získaných podle odstavců 1 a 2 zhodnotí Komise používání hlavy III této směrnice. V případě potřeby a případně na základě zvláštní zprávy zváží další kroky s cílem řešit jakékoli zjištěné problémy. Toto hodnocení se vztahuje zejména na tyto případy:

a) počet organizací kolektivní správy, které splňují požadavky hlavy III;

b) uplatňování článků 29 a 30, včetně počtu smluv o zastupo­ vání, které uzavřely organizace kolektivní správy podle těchto článků;

c) podíl repertoáru v členských státech, který je k dispozici pro udělování licencí pro více území.

HLAVA V

PODÁVÁNÍ ZPRÁV A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 39

Poskytování informací o organizacích kolektivní správy

Do 10. dubna 2016 členské státy poskytnou Komisi na základě informací, které mají k dispozici, seznam organizací kolektivní správy usazených na jejich území.

Členské státy oznámí Komisi bez zbytečného odkladu jakékoli změny tohoto seznamu.

Komise tyto informace zveřejní a průběžně je aktualizuje.

Článek 40

Zpráva

Do 10. dubna 2021 zhodnotí Komise používání této směrnice a podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování

této směrnice. Tato zpráva zahrnuje posouzení dopadu této směrnice na rozvoj přeshraničních služeb a kulturní rozmani­ tost, na vztahy mezi organizacemi kolektivní správy a uživateli a na činnosti organizací kolektivní správy, usazených mimo Unii, které v Unii působí, a případně potřeby přezkumu. Ke zprávě Komise případně připojí legislativní návrh.

Článek 41

Odborná skupina

Zřizuje se odborná skupina. Skládá se ze zástupců příslušných orgánů členských států. Odborné skupině předsedá zástupce Komise a zasedá z podnětu předsedy nebo na žádost delegace členského státu. Úkoly skupiny jsou následující:

a) posuzovat dopad provedení této směrnice do vnitrostátního práva na fungování organizací kolektivní správy a nezávislých správců práv v rámci vnitřního trhu a upozorňovat na jaké­ koli problémy;

b) organizovat konzultace týkající se veškerých otázek vyplýva­ jících z používání této směrnice;

c) usnadňovat výměnu informací ohledně souvisejícího vývoje právních předpisů a judikatury a hospodářského, společen­ ského, kulturního a technologického vývoje, především na digitálním trhu s díly a jinými předměty ochrany.

Článek 42

Ochrana osobních údajů

Zpracování osobních údajů prováděné v rámci této směrnice se řídí směrnicí 95/46/ES.

Článek 43

Provedení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 10. dubna 2016. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnit­ rostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/95

Článek 44

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 45

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 26. února 2014.

Za Evropský parlament předseda

M. SCHULZ

Za Radu předseda

D. KOURKOULAS

CSL 84/96 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

PŘÍLOHA

1. Informace, které mají být poskytnuty ve výroční zprávě o transparentnosti uvedené v čl. 22 odst. 2:

a) finanční výkazy zahrnující rozvahu nebo výkaz aktiv a pasiv, rozpis nákladů a výnosů za účetní období a přehled o peněžních tocích;

b) zpráva o činnosti v účetním období;

c) informace o případech odmítnutí udělit licenci podle čl. 16 odst. 3);

d) popis právní struktury a struktury řízení organizace kolektivní správy;

e) informace o všech subjektech, které jsou v celém rozsahu nebo zčásti, přímo či nepřímo, vlastněny nebo ovládány organizací kolektivní správy;

f) informace o celkové výši odměn vyplacených osobám uvedeným v čl. 9 odst. 3) a článku 10 v předchozím roce a o dalších výhodách, které jim byly poskytnuty;

g) finanční informace uvedené v bodě 2 této přílohy;

h) zvláštní zpráva o využití částek sražených pro účely sociálních, kulturních a vzdělávacích služeb, obsahující informace uvedené v bodě 3 této přílohy.

2. Finanční informace, které mají být poskytnuty ve výroční zprávě o transparentnosti:

a) finanční informace o příjmech z výkonu práv podle kategorie spravovaných práv a způsobu užití (např. vysílání, online, veřejné provozování) včetně informací o příjmech z investování příjmů z výkonu práv a použití těchto příjmů (zda jsou rozděleny mezi nositele práv či jiné organizace kolektivní správy, nebo použity jiným způsobem);

b) finanční informace o nákladech na správu práv a jiné služby poskytované organizací kolektivní správy nositelům práv s podrobným popisem alespoň těchto bodů:

i) všechny provozní a finanční náklady s rozdělením podle kategorie spravovaných práv a v případě, kdy se jedná o náklady nepřímé, které nelze přiřadit do jedné nebo více kategorií, vysvětlení metody použité k přidělení těchto nepřímých nákladů,

ii) provozní a finanční náklady s rozdělením podle kategorie spravovaných práv a v případě, kdy se jedná o náklady nepřímé, které nelze přiřadit do jedné nebo více kategorií, vysvětlení metody použité k přidělení těchto nepřímých nákladů, týkají-li se pouze správy práv, včetně úhrady nákladů na správu práv, která je odečtena nebo vyrovnána z příjmů výkonu práv nebo z příjmů z investování příjmů z výkonu práv v souladu s čl. 11 odst. 4 a čl. 12 odst. 1, 2 a 3,

iii) provozní a finanční náklady týkající se jiných služeb než správy práv, avšak včetně sociálních, kulturních a vzdělávacích služeb,

iv) zdroje použité k pokrytí nákladů,

v) srážky z příjmů z výkonu práv s rozdělením podle kategorie spravovaných práv a způsobu užití a účel srážky, např. náklady spojené se správou práv nebo se sociálními, kulturními nebo vzdělávacími službami,

vi) procentní podíl, jenž představují náklady na správu práv a jiné služby poskytované organizací kolektivní správy nositelům práv v porovnání s příjmy z výkonu práv v příslušném účetním období podle kategorie spravova­ ných práv a v případě, kdy se jedná o náklady nepřímé, které nelze přiřadit do jedné nebo více kategorií, vysvětlení metody použité k přidělení těchto nepřímých nákladů;

c) finanční informace o částkách příslušejících nositelům práv s komplexním popisem alespoň těchto bodů:

i) celková částka přidělená nositelům práv s rozdělením podle kategorie spravovaných práv a způsobu užití,

ii) celková částka vyplacená nositelům práv s rozdělením podle kategorie spravovaných práv a způsobu užití,

iii) četnost plateb s rozdělením podle kategorií spravovaných práv a způsobu užití,

CS20.3.2014 Úřední věstník Evropské unie L 84/97

iv) celková vybraná částka, která však ještě nebyla nositelům práv přidělena, s rozdělením podle kategorie spra­ vovaných práv a způsobu užití a uvedením účetního období, v němž byly tyto částky vybrány,

v) celková přidělená částka, která však ještě nebyla nositelům práv rozdělena, s rozdělením podle kategorie spravovaných práv a způsobu užití a uvedením účetního období, v němž byly tyto částky vybrány,

vi) důvody prodlení, pokud organizace kolektivní správy neprovedla rozdělení a platby ve lhůtě stanovené v čl. 13 odst. 1,

vii) celkový souhrn nerozdělitelných částek společně s vysvětlením užití těchto částek;

d) informace o vztazích s jinými organizacemi kolektivní správy s popisem alespoň těchto bodů:

i) částky obdržené od jiných organizací kolektivní správy a částky vyplacené jiným organizacím kolektivní správy s rozdělením podle kategorie práv, způsobu užití a organizace,

ii) úhrada nákladů na správu práv a jiné srážky z příjmů z výkonu práv splatných jiným organizacím kolektivní správy s rozdělením podle kategorie práv, způsobu užití a organizace,

iii) úhrada nákladů na správu práv a jiné srážky z částek vyplacených jinými organizacemi kolektivní správy s rozdělením podle kategorie práv a organizace,

iv) částky rozdělené přímo nositelům práv pocházející od jiných organizací kolektivní správy s rozdělením podle kategorie práv a organizace.

3. Informace, které mají být poskytnuty ve zvláštní zprávě uvedené v čl. 22 odst. 3:

a) částky sražené pro účely sociálních, kulturních a vzdělávacích služeb v daném účetním období s rozdělením podle účelu a u každého účelu s rozdělením podle kategorie spravovaných práv a způsobu užití;

b) vysvětlení použití těchto částek s rozdělením podle účelu včetně částek nákladů na správu sražených pro účely sociálních, kulturních a vzdělávacích služeb a oddělených částek použitých pro účely sociálních, kulturních a vzdě­ lávacích služeb.

CSL 84/98 Úřední věstník Evropské unie 20.3.2014

DIREKTIVER

EUROPA-PARLAMENTETS OG RÅDETS DIREKTIV 2014/26/EU

af 26. februar 2014

om kollektiv forvaltning af ophavsret og beslægtede rettigheder samt multiterritoriale licenser for rettigheder til musikværker med henblik på onlineanvendelse i det indre marked

(EØS-relevant tekst)

EUROPA-PARLAMENTET OG RÅDET FOR DEN EUROPÆISKE UNION HAR —

under henvisning til traktaten om Den Europæiske Unions funktionsmåde, særlig artikel 50, stk. 1, samt artikel 53, stk. 1, og artikel 62,

under henvisning til forslag fra Europa-Kommissionen,

efter fremsendelse af udkast til lovgivningsmæssig retsakt til de nationale parlamenter,

under henvisning til udtalelse fra Det Europæiske Økonomiske og Sociale Udvalg (1),

efter den almindelige lovgivningsprocedure (2), og

ud fra følgende betragtninger:

(1) EU-direktiverne, der er vedtaget vedrørende ophavsret og beslægtede rettigheder, giver allerede et højt niveau af beskyttelse for rettighedshavere og danner en retlig ramme for udnyttelsen af det indhold, som er beskyttet af disse rettigheder. Disse direktiver bidrager til at udvikle og fastholde kreativiteten. I et indre marked uden konkurrenceforvridninger vil beskyttelsen af innovation og intellektuel kreativitet også fremme investeringer i innovative tjenester og produkter.

(2) Udbredelsen af indhold, der er beskyttet af ophavsret og beslægtede rettigheder, herunder bøger, audiovisuelle produktioner og musikindspilninger, og de hermed forbundne tjenester, kræver udstedelse af licensrettigheder fra forskellige indehavere af ophavsret og beslægtede rettigheder, f.eks. forfattere, udøvere, producenter og forlæggere. Det er normalt, at rettighedshaveren kan vælge mellem individuel eller kollektiv forvaltning af sine rettigheder, medmindre medlemsstaterne træffer bestemmelse om andet i overensstemmelse med EU- lovgivningen samt Unionens og medlemsstaternes inter­ nationale forpligtelser. Forvaltning af ophavsret og

beslægtede rettigheder omfatter udstedelse af licenser til brugere, kontrol af brugere, overvågning af anvendelsen af rettigheder, håndhævelse af ophavsret og beslægtede rettigheder, opkrævning af rettighedsindtægter hidrørende fra udnyttelsen af rettigheder og fordeling af skyldige beløb til rettighedshavere. Kollektive forvaltningsorgani­ sationer giver rettighedshavere mulighed for at få et vederlag for anvendelser, som de ellers ikke ville være i stand til selv at kontrollere eller håndhæve, herunder på udenlandske markeder.

(3) Artikel 167 i traktaten om Den Europæiske Unions funk­ tionsmåde (TEUF) pålægger Unionen at tage hensyn til den kulturelle mangfoldighed i sin indsats og bidrage til, at medlemsstaternes kulturer kan udfolde sig, idet den respekterer den nationale og regionale mangfoldighed og samtidig fremhæver den fælles kulturarv. De kollektive forvaltningsorganisationer spiller og bør også fremover spille en vigtig rolle i at fremme de kulturelle udtryk­ sformers mangfoldighed ved både at give de mindste og mindre populære repertoirer adgang til markedet og ved at yde sociale, kulturelle og uddannelsesmæssige tjenester til fordel for deres rettighedshavere og offentlig­ heden.

(4) Kollektive forvaltningsorganisationer, som er etableret i Unionen, bør kunne nyde godt af de friheder, som trak­ taterne sikrer, når de repræsenterer rettighedshavere, som er bosiddende eller etableret i andre medlemsstater, eller udsteder licenser til brugere, som er bosiddende eller etableret i andre medlemsstater.

(5) Der er betydelige forskelle i de nationale regler for driften af kollektive forvaltningsorganisationer, særlig med hensyn til deres gennemsigtighed og ansvar over for medlemmer og rettighedshavere. Dette har ført til en række vanskeligheder, navnlig for udenlandske rettigheds­ havere, når de forsøger at håndhæve deres rettigheder, og til dårlig finansiel forvaltning af opkrævede indtægter. Endvidere har en række problemer i forbindelse med den måde, hvorpå de kollektive forvaltningsorganisa­ tioner fungerer, ført til en række mangler i udnyttelsen af ophavsret og beslægtede rettigheder på tværs af det indre marked til skade for de kollektive forvaltningsorga­ nisationers medlemmer, rettighedshavere og brugere.

DAL 84/72 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

(1) EUT C 44 af 15.2.2013, s. 104. (2) Europa-Parlamentets holdning af 4.2.2014 (endnu ikke offentliggjort

i EUT) og Rådets afgørelse af 20.2.2014.

(6) Behovet for at forbedre den måde, hvorpå de kollektive forvaltningsorganisationer fungerer, er allerede blevet påpeget i Kommissionens henstilling 2005/737/EF (1). Denne henstilling indeholder en række principper, herunder rettighedshavernes ret til frit at vælge deres kollektive forvaltningsorganisationer, lige behandling af kategorier af rettighedshavere og ligelig fordeling af royalties. Den henstiller også til de kollektive forvalt­ ningsorganisationer at give brugerne tilstrækkelig infor­ mation om tariffer og repertoirer forud for forhandlinger mellem disse. Den indeholder endvidere henstillinger med hensyn til rapporteringspligt, rettighedshavernes repræ­ sentation i de kollektive forvaltningsorganisationers beslutningstagende organer og tvistbilæggelse. Det er imidlertid meget forskelligt, hvorledes der er fulgt op på denne henstilling.

(7) Beskyttelsen af de interesser, som medlemmer af kollek­ tive forvaltningsorganisationer, rettighedshavere og tred­ jeparter har, kræver, at medlemsstaternes lovgivning om forvaltning af ophavsret og udstedelsen af multiterrito­ riale licenser for onlinemusikrettigheder koordineres med henblik på at opnå en ensartet beskyttelse i hele Unionen. Direktivet bør således have artikel 50, stk. 1, i TEUF som retsgrundlag.

(8) Formålet med dette direktiv er at samordne de nationale regler om kollektive forvaltningsorganisationers adgang til at udøve virksomhed med forvaltning af ophavsret og beslægtede rettigheder og reglerne vedrørende deres styring og tilsyn, og direktivet bør således have artikel 53, stk. 1, i TEUF som retsgrundlag. Eftersom dette er et område, hvor der tilbydes tjenester i Unionen, bør dette direktiv desuden have artikel 62 i TEUF som rets­ grundlag.

(9) Formålet med direktivet er at fastsætte krav til kollektive forvaltningsorganisationer med henblik på at sikre en høj standard for forvaltning, økonomisk forvaltning, gennemsigtighed og rapportering. Dette bør imidlertid ikke forhindre medlemsstater i at opretholde eller indføre strengere standarder end dem, der er fastsat i afsnit II i dette direktiv, for kollektive forvaltningsorgani­ sationer, der er etableret på deres område, forudsat at sådanne strengere standarder er forenelige med EU-retten.

(10) Dette direktiv bør ikke forhindre en medlemsstat i at anvende samme eller tilsvarende bestemmelser over for kollektive forvaltningsorganisationer, der er etableret uden for Unionen, men som er aktive i den pågældende medlemsstat.

(11) Dette direktiv bør ikke forhindre, at kollektive forvalt­ ningsorganisationer indgår repræsentationsaftaler med andre kollektive forvaltningsorganisationer — i overens­ stemmelse med konkurrencereglerne fastsat ved artikel 101 og 102 i TEUF — inden for rettighedsfor­ valtning for at lette, forbedre eller forenkle procedurerne for udstedelse af licenser til brugere, herunder med henblik på fælles fakturering, på lige, ikke-diskrimine­ rende og gennemsigtige vilkår, eller at tilbyde multiterri­ toriale licenser også på andre områder end dem, der omtales i dette direktivs afsnit III.

(12) Dette direktiv finder anvendelse på alle kollektive forvalt­ ningsorganisationer, med undtagelse af afsnit III, som kun finder anvendelse på kollektive forvaltningsorganisa­ tioner, der forvalter ophavsmænds rettigheder til musik­ værker med henblik på onlineanvendelse på multiterrito­ rial basis, men blander sig ikke i ordninger vedrørende forvaltning af rettigheder i medlemsstaterne, såsom indi­ viduel forvaltning, udvidelse af en aftale mellem en repræsenterende kollektiv forvaltningsorganisation og en bruger, dvs. aftalelicenser, obligatorisk kollektiv forvalt­ ning, retlige formodninger om repræsentation og over­ førsel af rettigheder til kollektive forvaltningsorganisatio­ ner.

(13) Dette direktiv berører ikke medlemsstaters mulighed for gennem lovgivning, regulering eller en anden særlig mekanisme til dette formål at fastsætte en rimelig kompensation til rettighedshaveren i tilfælde af undtagelser eller indskrænkninger i den ret til reproduk­ tion, der er omhandlet i Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2001/29/EF (2), og et vederlag til rettighedshol­ deren for indskrænkninger i eneretten til offentligt udlån, som omhandlet i Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2006/115/EF (3), som gælder på deres område, samt de betingelser der gælder for opkrævningen heraf.

(14) Dette direktiv kræver ikke, at kollektive forvaltningsorga­ nisationer antager en bestemt retlig form. I praksis fungerer disse organisationer i forskellige retlige former, såsom sammenslutninger, kooperativer og selskaber med begrænset ansvar, som kontrolleres eller ejes af indeha­ verne af ophavsretten og dertil knyttede rettigheder, eller af enheder, der repræsenterer sådanne rettighedshavere. I visse særlige tilfælde indebærer den kollektive forvalt­ ningsorganisations retlige form imidlertid, at elementet ejerskab eller kontrol ikke er til stede. Dette gør sig f.eks. gældende for fonde, som ikke har medlemmer. Ikke desto mindre bør dette direktivs bestemmelser også finde anvendelse på disse organisationer. Medlems­ staterne bør tilsvarende træffe de fornødne foranstalt­ ninger for at forhindre omgåelse af forpligtelserne i

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/73

(1) Kommissionens henstilling 2005/737/EF af 18. maj 2005 om græn­ seoverskridende kollektiv forvaltning af ophavsret og beslægtede rettigheder i tilknytning til lovlige musiktjenester på nettet (EUT L 276 af 21.10.2005, s. 54).

(2) Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2001/29/EF af 22. maj 2001 om harmonisering af visse aspekter af ophavsret og beslægtede rettigheder i informationssamfundet (EFT L 167 af 22.6.2001, s. 10).

(3) Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2006/115/EF af 12. december 2006 om udlejnings- og udlånsrettigheder samt om visse andre ophavsretsbeslægtede rettigheder i forbindelse med intellektuel ejen­ domsret (EUT L 376 af 27.12.2006, s. 28).

henhold til dette direktiv gennem valget af retlig form. Det bør endvidere bemærkes, at enheder, der repræsen­ terer rettighedshavere og er medlemmer af kollektive forvaltningsorganisationer, kan være andre kollektive forvaltningsorganisationer, sammenslutninger af rettig­ hedsindehavere, foreninger eller andre organisationer.

(15) Rettighedshavere bør frit kunne betro forvaltningen af deres rettigheder til uafhængige forvaltningsenheder. Sådanne uafhængige forvaltningsenheder er kommercielle enheder, der adskiller sig fra de kollektive forvaltnings­ organisationer, bl.a. fordi de ikke er ejet eller kontrolleret af rettighedshavere. I det omfang sådanne uafhængige forvaltningsenheder udfører de samme aktiviteter som kollektive forvaltningsorganisationer, bør de imidlertid være forpligtet til at forsyne de rettighedshavere, de repræsenterer, og kollektive forvaltningsorganisationer, brugere samt offentligheden med visse oplysninger.

(16) Producenter af audiovisuelt materiale, pladeproducenter og radio- og tv-selskaber udsteder licenser for deres egne rettigheder, i visse tilfælde side om side med rettig­ heder, som er blevet overdraget til dem, f.eks. af udøvende kunstnere, på basis af individuelt forhandlede aftaler, og handler ud fra egne interesser. Bog-, musik- eller avisudgivere udsteder licenser for rettigheder, som de har fået overdraget på basis af individuelt forhandlede aftaler, og handler ud fra egne interesser. Derfor bør producenter af audiovisuelt materiale, pladeproducenter og radio- og tv-selskaber samt forlæggere/udgivere ikke betragtes som »uafhængige forvaltningsenheder«. Endvidere bør ophavsmænds og udøvende kunstneres managere og agenter, der fungerer som mellemmænd, og som repræsenterer rettighedshaverne i deres forbin­ delser med kollektive forvaltningsorganisationer, ikke betragtes som »uafhængige forvaltningsenheder«, da de ikke forvalter rettigheder i den forstand, at de fastsætter tariffer, udsteder licenser eller opkræver penge fra brugere.

(17) Kollektive forvaltningsorganisationer bør frit kunne vælge at lade visse af deres aktiviteter, såsom fakturering af brugere eller fordeling af skyldige beløb til rettigheds­ havere, udføre af datterselskaber eller andre enheder, som de kontrollerer. I sådanne tilfælde bør de bestem­ melser i dette direktiv, der ville gælde, hvis den pågæl­ dende aktivitet blev udført direkte af den kollektive forvaltningsorganisation, finde anvendelse på dattersel­ skabernes eller de andre enheders aktiviteter.

(18) For at sikre, at indehavere af ophavsret og beslægtede rettigheder kan få fuldt udbytte af det indre marked, når deres rettigheder forvaltes kollektivt, og at deres frihed til at udøve deres rettigheder ikke berøres i urimelig grad, er det nødvendigt at indføre en række passende sikkerhedsforanstaltninger i de kollektive forvaltningsorganisationers statutter. En kollektiv forvalt­ ningsorganisation bør desuden, når den leverer sine

forvaltningstjenester, ikke direkte eller indirekte diskrimi­ nere mellem rettighedshavere på grundlag af deres natio­ nalitet, opholdssted eller etableringssted.

(19) Under hensyn til frihederne sikret ved TEUF bør kollektiv forvaltning af ophavsret og tilhørende rettigheder medføre, at en rettighedshaver frit kan vælge en kollektiv forvaltningsorganisation til forvaltningen af sine rettighe­ der, uanset om der er tale om rettigheder vedrørende overføring til almenheden eller reproduktionsrettigheder eller kategorier af rettigheder vedrørende udnyttelses­ former såsom radio- og tv-udsendelser, teaterforestillinger eller reproduktion til distribution på internettet, såfremt den kollektive forvaltningsorganisation, som rettigheds­ haveren ønsker at vælge, allerede forvalter sådanne rettig­ heder eller kategorier af rettigheder.

De rettigheder eller kategorier af rettigheder og andre frembringelser, som skal forvaltes af den kollektive forvaltningsorganisation, bør fastsættes af den pågæl­ dende organisations generalforsamling for medlemmer, hvis de ikke allerede er fastsat i dens statutter eller er et lovkrav. Det er vigtigt, at rettighederne og kategorierne af rettigheder fastsættes på en måde, der bevarer en balance mellem rettighedshavernes frihed til at disponere over deres værker og andre frembringelser og organisa­ tionens evne til at forvalte rettighederne effektivt, navnlig under hensyntagen til den kategori af rettigheder, som organisationen og den kreative sektor, som den er aktiv i, forvalter. Under behørigt hensyn til denne balance bør rettighedshavere nemt kunne trække deres rettigheder eller kategorier af rettigheder tilbage fra en kollektiv forvaltningsorganisation og forvalte disse rettigheder indi­ viduelt eller overlade eller overdrage forvaltningen af alle eller nogle af disse rettigheder til en anden kollektiv forvaltningsorganisation eller en anden enhed, uanset i hvilken medlemsstat den kollektive forvaltningsorganisa­ tion, den anden enhed eller rettighedshaveren er stats­ borger, har bopæl eller er etableret. Hvis en medlemsstat i overensstemmelse med EU-lovgivningen og Unionens og dens medlemsstaters internationale forpligtelser bestemmer, at der skal være obligatorisk kollektiv forvalt­ ning af rettigheder, vil rettighedshaverens valg være begrænset til andre kollektive forvaltningsorganisationer.

Kollektive forvaltningsorganisationer, der forvalter forskellige typer af værker og andre frembringelser, herunder litterære, musiske eller fotografiske værker, bør også give rettighedshavere denne fleksibilitet med hensyn til forvaltningen af forskellige typer af værker eller frembringelser. For så vidt angår ikke-kommerciel anvendelse bør medlemsstaterne sørge for, at kollektive forvaltningsorganisationer træffer de nødvendige foranstaltninger til at sikre, at deres rettighedshavere kan udøve retten til at udstede licenser for sådanne anvendelser. Disse foranstaltninger bør bl.a. omfatte en beslutning fra den kollektive forvaltningsorganisations side vedrørende de betingelser, der er tilknyttet denne ret, samt levering af information til deres medlemmer

DAL 84/74 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

om disse betingelser. Kollektive forvaltningsorganisa­ tioner bør informere rettighedshavere om disse valg­ muligheder og give dem mulighed for nemt at anvende de rettigheder, der knytter sig til disse valgmuligheder. Rettighedshavere, som allerede har bemyndiget den kollektive forvaltningsorganisation, kan informeres via organisationens websted. Et krav om rettighedshaverens samtykke i bemyndigelsen til forvaltning af hver enkelt rettighed, kategori af rettighed eller type af værker og andre frembringelser bør ikke forhindre, at rettigheds­ haveren kan acceptere forslag om efterfølgende ændringer til bemyndigelsen efter stiltiende aftale i over­ ensstemmelse med de betingelser, der er fastsat i national ret. Dette direktiv bør principielt hverken være til hinder for aftalemæssige ordninger, i henhold til hvilke en ophævelse eller tilbagetrækning fra rettighedshaverens side har umiddelbart effekt på de licenser, der er udstedt forud for en sådan ophævelse eller tilbagetræk­ ning, eller for aftalemæssige ordninger, i henhold til hvilke sådanne licenser forbliver uberørte af en sådan ophævelse eller tilbagetrækning i en vis periode derefter. Sådanne ordninger bør imidlertid ikke udgøre en hindring for den fulde implementering af dette direktiv. Dette direktiv bør ikke tilsidesætte rettighedshavernes mulighed for at forvalte deres rettigheder individuelt, herunder til ikke-kommercielle formål.

(20) Medlemskabet af en kollektiv forvaltningsorganisation bør være baseret på objektive gennemsigtige og ikke- diskriminerende kriterier, herunder med hensyn til udgi­ vere, der i henhold til en aftale om udnyttelse af rettig­ heder har ret til en andel af indtægterne fra de rettighe­ der, der forvaltes af den kollektive forvaltningsorganisa­ tion, og til at opkræve sådanne indtægter fra den kollek­ tive forvaltningsorganisation. Disse kriterier bør ikke forpligte kollektive forvaltningsorganisationer til at accep­ tere medlemmer, hvis forvaltningen af disses rettigheder, kategorier af rettigheder eller typer af værker eller andre frembringelser falder uden for deres aktivitetsområde. De registre, der føres af en kollektiv forvaltningsorganisation, bør give mulighed for identifikation og lokalisering af dens medlemmer og rettighedshavere, hvis rettigheder organisationen repræsenterer på basis af bemyndigelser fra disse rettighedshaveres side.

(21) Med henblik på at beskytte de rettighedshavere, hvis rettigheder repræsenteres direkte af den kollektive forvalt­ ningsorganisation, men som ikke opfylder kravene til medlemsskab, er det hensigtsmæssigt at kræve, at visse af dette direktivs bestemmelser vedrørende medlemmer også gælder for sådanne rettighedshavere. Medlemsstater bør også kunne give sådanne rettighedshavere ret til at deltage i beslutningsprocessen i den kollektive forvalt­ ningsorganisation.

(22) Kollektive forvaltningsorganisationer bør handle i de repræsenterede rettighedshaveres bedste kollektive inter­ esse. Det er derfor vigtigt at skabe nogle rammer, der

giver medlemmerne af en kollektiv forvaltningsorganisa­ tion mulighed for at udøve deres medlemsrettigheder ved at deltage i organisationens beslutningsproces. Visse kollektive forvaltningsorganisationer har forskellige kate­ gorier af medlemmer, som kan repræsentere forskellige typer rettighedshavere, såsom producere og udøvende kunstnere. Repræsentationen af disse forskellige katego­ rier af medlemmer i beslutningsprocessen bør være retfærdig og afbalanceret. Effektiviteten af reglerne for generalforsamlingen for kollektive forvaltningsorganisa­ tioners medlemmer ville blive undermineret, hvis der ikke var nogen bestemmelser om, hvorledes generalfor­ samlingen bør foregå. Det er derfor nødvendigt at sikre, at der indkaldes til generalforsamling på regelmæssig basis, mindst årligt, og at de vigtigste beslutninger i den kollektive forvaltningsorganisation træffes af general­ forsamlingen.

(23) Alle medlemmer af kollektive forvaltningsorganisationer bør have adgang til at deltage i og stemme på general­ forsamlingen for medlemmer. Udøvelsen af disse rettig­ heder bør kun være underlagt retfærdige og forholds­ mæssige begrænsninger. I visse undtagelsestilfælde etab­ leres kollektive forvaltningsorganisationer juridisk som en fond og har derfor ingen medlemmer. I så fald udøves beføjelserne på generalforsamlingen af det organ, der varetager tilsynsfunktionen. Hvis kollektive forvaltnings­ organisationer har enheder, der repræsenterer rettigheds­ havere, som medlemmer, som det kan være tilfældet, hvis en kollektiv forvaltningsorganisation er et selskab med begrænset ansvar, og dets medlemmer er sammenslut­ ninger af rettighedshavere, bør medlemsstaterne kunne sørge for, at visse eller alle beføjelser for generalforsam­ lingen for medlemmer skal udøves af en forsamling af disse rettighedshavere. Generalforsamlingen for medlemmer bør som minimum have beføjelse til at fast­ sætte rammerne for ledelsens aktiviteter, navnlig med hensyn til den kollektive forvaltningsorganisations anven­ delse af rettighedsindtægter. Dette bør imidlertid ikke gribe ind i medlemsstaternes mulighed for at indføre strengere bestemmelser vedrørende f.eks. investeringer, fusioner eller låntagning, herunder et forbud mod sådanne transaktioner. Kollektive forvaltningsorganisa­ tioner bør tilskynde deres medlemmer til at deltage aktivt i generalforsamlingen. Det bør være nemt for medlemmer, der deltager i generalforsamlingen, men også for dem, der ikke gør det, at udøve stemmerettig­ heder. Ud over at kunne udøve deres rettigheder elek­ tronisk bør medlemmerne have adgang til at deltage i og stemme på generalforsamlingen for medlemmer pr. fuld­ magt. Afstemning pr. fuldmagt bør begrænses i sager med interessekonflikter. Samtidig bør medlemsstater kun give mulighed for at begrænse anvendelsen af fuld­ magter, hvis dette ikke griber ind i medlemmers mulighed for at deltage i beslutningsprocessen på behørig og effektiv vis. Navnlig giver muligheden for udpegelsen af fuldmagtshavere medlemmer mulighed for at deltage på behørig og effektiv vis i beslutnings­ tagningen og rettighedshaverne reel mulighed for at vælge en kollektiv forvaltningsorganisation efter eget valg, uanset hvilken medlemsstat organisationen er etab­ leret i.

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/75

(24) Medlemmerne bør have mulighed for at deltage i den løbende overvågning af de kollektive forvaltningsorgani­ sationers ledelse. Disse organisationer bør til dette formål have en tilsynsfunktion, der passer til deres organisations­ struktur, og bør give medlemmerne mulighed for at være repræsenteret i det organ, der varetager denne funktion. Afhængigt af den kollektive forvaltningsorganisations organisationsstruktur kan tilsynsfunktionen varetages af et særskilt organ, f.eks. et tilsynsråd, eller af nogle eller alle de bestyrelsesmedlemmer, som ikke leder den kollek­ tive forvaltningsorganisations aktiviteter. Kravet om, at medlemmerne skal være repræsenteret på en rimelig og afbalanceret måde, bør ikke forhindre den kollektive forvaltningsorganisation i at vælge tredjeparter til tilsyns­ funktionen, herunder personer med relevant professionel ekspertise og rettighedsindehavere, som ikke opfylder kravene til medlemskab, eller som ikke er repræsenteret direkte af organisationen, men via en enhed, som er medlem af den kollektive forvaltningsorganisation.

(25) For at sikre en forsvarlig forvaltning skal en kollektiv forvaltningsorganisations ledelse være uafhængig. Ledere bør, hvad enten de er valgt som bestyrelsesmedlemmer eller ansat af organisationen på kontrakt, oplyse om eventuelle interessekonflikter mellem egne interesser og interesserne hos de rettighedshavere, der repræsenteres af den kollektive forvaltningsorganisation, inden de indtager deres post og derefter på årlig basis. Sådanne årlige erklæringer bør også udfærdiges af personer, der udøver tilsynsfunktionen. Medlemsstaterne bør frit kunne kræve, at de kollektive forvaltningsorganisationer skal offentliggøre sådanne erklæringer eller indgive dem til offentlige myndigheder.

(26) Kollektive forvaltningsorganisationer opkræver, forvalter og fordeler indtægter fra udnyttelsen af de rettigheder, de får overdraget af rettighedshaverne. Disse indtægter tilfalder i sidste instans rettighedshaverne, der kan have en direkte juridisk forbindelse til organisationen eller kan være repræsenteret via en enhed, der er medlem af den kollektive forvaltningsorganisation, eller gennem en repræsentationsaftale. Det er derfor vigtigt, at en kollektiv forvaltningsorganisation udviser størst mulig omhu i forbindelse med opkrævning, forvaltning og fordeling af disse indtægter. En nøjagtig fordeling er kun mulig, hvis den kollektive forvaltningsorganisation opretholder passende registre over medlemskab, licenser og anven­ delsen af værker og andre frembringelser. Rettigheds­ havere og brugere bør også indgive relevante data, der er nødvendige for en effektiv kollektiv forvaltning af rettighederne, og som kontrolleres af den kollektive forvaltningsorganisation.

(27) Beløb, der opkræves og tilfalder rettighedshaverne, bør bogføres separat i forhold til organisationens eventuelle egne aktiver. Uden at det berører medlemsstaternes mulighed for at indføre strengere bestemmelser

vedrørende investeringer, herunder et forbud mod inve­ stering af rettighedsindtægterne, bør sådanne investerin­ ger, hvis de foretages, gennemføres i overensstemmelse med den kollektive forvaltningsorganisations generelle investerings- og forvaltningspolitik. For at opretholde et højt beskyttelsesniveau for rettighedshavernes rettigheder og for at sikre, at enhver form for indtægt, der måtte opstå gennem udnyttelsen af sådanne rettigheder, er til fordel for dem, bør de investeringer, der foretages og besiddes af den kollektive forvaltningsorganisation, forvaltes i overensstemmelse med en række kriterier, som pålægger organisationen at udvise forsigtighed og samtidig giver den mulighed for at vælge den mest sikre og effektive investeringspolitik. Dette bør give den kollektive forvaltningsorganisation mulighed for at vælge den aktivallokering, der passer til arten og varigheden af enhver risikoeksponering for eventuelle rettighedsindtæg­ ter, der investeres, og som ikke i urimelig grad begrænser eventuelle rettighedsindtægter, der tilfalder rettigheds­ haverne.

(28) Da rettighedshaverne har ret til vederlag for udnyttelsen af deres rettigheder, er det vigtigt, at administrations­ omkostninger ikke overstiger de berettigede omkost­ ninger ved forvaltningen af rettighederne, og at eventuelle andre fradrag end fradrag vedrørende administrations­ omkostninger, f.eks. et fradrag til sociale, kulturelle eller uddannelsesmæssige formål, bør fastlægges af den kollek­ tive forvaltningsorganisations medlemmer. De kollektive forvaltningsorganisationer bør være gennemsigtige over for rettighedshaverne for så vidt angår reglerne vedrørende sådanne fradrag. Samme krav bør gælde for eventuelle beslutninger om at anvende rettighedsind­ tægter til kollektiv uddeling, såsom stipendier. Rettigheds­ havere bør have adgang på ikke-diskriminatorisk basis til eventuelle sociale, kulturelle eller uddannelsesmæssige tjenester, der finansieres gennem disse fradrag. Dette direktiv bør ikke berøre fradrag i henhold til national ret, såsom fradrag med henblik på levering af sociale ydelser fra kollektive forvaltningsorganisationer til rettig­ hedshavere, eller for så vidt angår eventuelle aspekter, der ikke er omfattet af dette direktiv, forudsat at sådanne fradrag er i overensstemmelse med EU-retten.

(29) Fordeling og betaling af skyldige beløb til individuelle rettighedshavere eller, hvilket kan forekomme, til katego­ rier af rettighedshavere bør gennemføres rettidigt og i overensstemmelse med de berørte kollektive forvaltnings­ organisationers generelle politik vedrørende fordeling, også hvis de gennemføres gennem en anden enhed, der repræsenterer rettighedshaverne. Kun objektive grunde, der ligger uden for den kollektive forvaltningsorganisa­ tions kontrol, kan begrunde en forsinkelse i fordelingen og betalingen af skyldige beløb til rettighedshavere. Omstændigheder, såsom investering af rettighedsind­ tægter med en fast løbetid, bør derfor ikke udgøre en gyldig grund til en sådan forsinkelse. Det er hensigtsmæs­ sigt at overlade det til medlemsstaterne at træffe beslut­ ning om bestemmelser, der sikrer rettidig fordeling og effektiv lokalisering og identifikation af rettighedshavere i tilfælde, hvor der opstår sådanne objektive grunde. Med

DAL 84/76 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

henblik på at sikre, at de beløb, rettighedshavere har til gode, fordeles korrekt og effektivt, er det, uden at det berører medlemsstaternes mulighed for at indføre stren­ gere regler, nødvendigt at kræve, at kollektive forvalt­ ningsorganisationer træffer fornuftige og omhyggelige foranstaltninger for i god tro at identificere og lokalisere de relevante rettighedshavere. Det er også hensigtsmæs­ sigt, at medlemmer af en kollektiv forvaltningsorganisa­ tion, i det omfang dette er tilladt i henhold til national ret, bør træffe beslutning om anvendelsen af eventuelle beløb, som ikke kan fordeles, i situationer, hvor de rettig­ hedshavere, der er berettigede til disse beløb, ikke kan identificeres eller lokaliseres.

(30) Kollektive forvaltningsorganisationer bør kunne forvalte rettigheder og opkræve indtægter for deres udnyttelse i henhold til repræsentationsaftaler med andre organisatio­ ner. For at beskytte rettighederne for andre kollektive forvaltningsorganisationers medlemmer, bør en kollektiv forvaltningsorganisation ikke sondre mellem de rettighe­ der, der forvaltes i henhold til repræsentationsaftaler, og dem, som selskabet forvalter direkte for sine medlemmer. Den kollektive forvaltningsorganisation bør heller ikke have ret til at anvende fradrag for de rettighedsindtægter, der opkræves på vegne af en anden kollektiv forvalt­ ningsorganisation, ud over fradrag vedrørende admini­ strationsomkostninger, uden denne anden kollektive forvaltningsorganisations udtrykkelige samtykke. Det er også hensigtsmæssigt at kræve, at kollektive forvaltnings­ organisationer ikke fordeler og foretager betalinger til andre organisationer på basis af sådanne repræsentations­ aftaler senere, end når de fordeler og udfører udbetalinger til deres egne medlemmer og til rettighedshavere, som ikke er medlemmer, og som de repræsenterer. Endvidere bør modtagerorganisationen for sin del være forpligtet til uden forsinkelse at fordele de skyldige beløb til de rettig­ hedshavere, den repræsenterer.

(31) Det er vigtigt at have rimelige og ikke-diskriminerende kommercielle vilkår for licensering for at sikre, at brugere kan opnå licenser for værker og andre frembringelser, for hvilke en kollektiv forvaltningsorganisation repræsenterer rettighederne, og sikre et tilstrækkelig vederlag til rettig­ hedshaverne. Kollektive forvaltningsorganisationer og brugere bør derfor føre licensforhandlinger i god tro og anvende tariffer, der bør fastsættes på grundlag af objek­ tive og ikke-diskriminerende kriterier. Det er hensigts­ mæssigt at kræve, at licensafgifter eller vederlag, der fast­ sættes af den kollektive forvaltningsorganisation, er rime­ lige i forhold til bl.a. den økonomiske værdi af anven­ delsen af rettighederne i en bestemt sammenhæng. Endelig bør kollektive forvaltningsorganisationer besvare licensanmodninger fra brugere uden unødig forsinkelse.

(32) I det digitale miljø er kollektive forvaltningsorganisa­ tioner ofte nødt til at licensere deres repertoire til helt nye former for udnyttelse og forretningsmodeller. I

sådanne tilfælde, og for at fremme et gunstigt miljø for udvikling af sådanne licenser, bør kollektive forvaltnings­ organisationer, uden at dette berører konkurrencereg­ lerne, have den fornødne fleksibilitet til hurtigst muligt at levere individualiserede licenser for innovative online­ tjenester uden risiko for, at dette kunne danne præcedens for fastsættelsen af vilkårene for andre licenstyper.

(33) Med henblik på at sikre, at kollektive forvaltningsorgani­ sationer kan efterleve forpligtelserne i henhold til dette direktiv, bør brugere forsyne disse organisationer med relevante oplysninger om anvendelsen af de rettigheder, de kollektive forvaltningsorganisationer repræsenterer. Denne forpligtelse bør ikke gælde for fysiske personer, der handler uden for deres handelsmæssige eller erhvervs­ mæssige virksomhed eller uden for deres fag eller profes­ sion, og som falder uden for definitionen af bruger som fastlagt i dette direktiv. Endvidere bør de oplysninger, der kræves af kollektive forvaltningsorganisationer, begrænses til hvad der er rimeligt, nødvendigt og til rådighed for brugerne for at sætte sådanne organisationer i stand til at udfylde deres funktion, under hensyntagen til den særlige situation, der gør sig gældende for små og mellemstore virksomheder. Den forpligtelse kan være indføjet i en aftale mellem en kollektiv forvaltningsorganisation og en bruger, en sådan indføjelse udelukker ikke national lovbestemt ret til information. Tidsfristen for information af brugerne bør være fastsat således, at den giver den kollektive forvaltningsorganisation mulighed for at over­ holde den tidsfrist, der er fastsat for fordeling af skyldige beløb til rettighedshaverne. Dette direktiv bør ikke berøre medlemsstaternes mulighed for at kræve af kollektive forvaltningsorganisationer, der er etableret på deres område, at de udsteder fælles fakturaer.

(34) Med henblik på at øge rettighedshavernes, brugernes og andre kollektive forvaltningsorganisationers tillid til de kollektive forvaltningsorganisationers forvaltning af rettigheder bør hver kollektiv forvaltningsorganisation overholde særlige gennemsigtighedskrav. Hver kollektiv forvaltningsorganisation eller dens medlemmer, der udgør en enhed med ansvar for tilskrivning eller udbeta­ ling af skyldige beløb til rettighedshavere, bør derfor være pålagt at give hver rettighedshaver visse oplysninger mindst en gang om året, såsom de beløb, der tilskrives eller udbetales til dem, og de fradrag, der foretages. Kollektive forvaltningsorganisationer bør også have pligt til at give tilstrækkelige oplysninger, herunder finansielle oplysninger, til de øvrige kollektive forvaltningsorganisa­ tioner, hvis rettigheder de forvalter i henhold til repræ­ sentationsaftaler.

(35) Med henblik på at sikre, at rettighedshavere, andre kollek­ tive forvaltningsorganisationer og brugere har adgang til oplysninger om omfanget af organisationens aktiviteter og de værker eller andre frembringelser, som den repræ­ senterer, bør en kollektiv forvaltningsorganisation oplyse

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/77

om disse forhold som svar på en behørigt begrundet anmodning. Spørgsmålet om, hvorvidt og i hvilket omfang der kan opkræves rimelige gebyrer for disse tjenester, bør overlades til national ret. Hver kollektiv forvaltningsorganisation bør også offentliggøre oplys­ ninger om sin struktur og om, på hvilken måde den udøver sin virksomhed, herunder navnlig dens statutter og generelle politikker vedrørende administrations­ omkostninger, fradrag og tariffer.

(36) Med henblik på at sikre, at rettighedshavere er i stand til at overvåge og sammenligne de kollektive forvaltnings­ organisationers respektive resultater, bør sådanne organi­ sationer offentliggøre en årlig gennemsigtighedsrapport, der omfatter sammenlignelige reviderede regnskabsoplys­ ninger, der er specifikke for deres virksomhed. Kollektive forvaltningsorganisationer bør desuden offentliggøre en årlig særrapport, som indgår i den årlige gennemsigtig­ hedsrapport, om anvendelsen af de beløb, der er afsat til sociale, kulturelle og uddannelsesmæssige tjenesteydelser. Dette direktiv bør ikke forhindre en kollektiv forvalt­ ningsorganisation i at offentliggøre de oplysninger, der kræves i den årlige gennemsigtighedsrapport, i et enkelt dokument, f.eks. som led i dens årsregnskab eller i sepa­ rate rapporter.

(37) Udbydere af onlinetjenester, som anvender musikværker, såsom musiktjenester, der giver forbrugerne mulighed for at downloade musik eller til at lytte til musik ved strea­ ming, samt andre tjenester, der giver adgang til film eller spil, hvor musik er et vigtigt element, bør først indhente tilladelse til at anvende sådanne værker. Direktiv 2001/29/EF kræver, at der indhentes en licens for hver rettighed i forbindelse med onlineudnyttelsen af musik­ værker. For ophavsmænds vedkommende er disse rettig­ heder eneretten til reproduktion og eneretten til over­ føring til almenheden af musikværker, herunder retten til tilrådighedsstillelse. Disse rettigheder kan forvaltes af de enkelte rettighedshavere selv, f.eks. ophavsmænd eller musikudgivere, eller af kollektive forvaltningsorganisatio­ ner, der leverer kollektiv rettighedsforvaltning til rettig­ hedshavere. Ophavsmænds reproduktions- og kommuni­ kationsrettigheder kan forvaltes af forskellige kollektive forvaltningsorganisationer. Det kan endvidere fore­ komme, at flere rettighedshavere har rettigheder til det samme værk, og at de har givet forskellige organisationer bemyndigelse til at udstede licenser for deres respektive andele af rettighederne til værket. Enhver bruger, der ønsker at levere en onlinetjeneste, der tilbyder et bredt udvalg af musikværker til forbrugerne, skal samle rettig­ hederne til de pågældende værker fra forskellige rettig­ hedshavere og kollektive forvaltningsorganisationer.

(38) Internettet kender ingen grænser, men onlinemarkedet for musiktjenester i Unionen er stadig opsplittet, og der er endnu ikke skabt et reelt digitalt indre marked.

Kompleksiteten og de vanskeligheder, der er forbundet med den kollektive forvaltning af rettigheder i Europa, har i en række tilfælde forværret denne opsplitning af det europæiske digitale onlinemarked for musiktjenester. Denne situation står i skarp kontrast til den hastigt voksende efterspørgsel fra forbrugernes side efter adgang til digitalt indhold og tilknyttede innovative tjene­ ster, herunder på tværs af de nationale grænser.

(39) Henstilling 2005/737/EF lagde op til en række nye lovrammer, der er bedre tilpasset forvaltningen på EU- niveau af ophavsret og beslægtede rettigheder i forbin­ delse med leveringen af lovlige onlinemusiktjenester. I en tid, hvor musikværker udnyttes på nettet, har erhvervs­ brugere imidlertid brug for en licenspolitik, der er tilpasset det grænseløse onlinemiljø, og som dækker flere territoriale områder. Henstillingen har imidlertid ikke været tilstrækkelig til at fremme en generel multi­ territorial licensering af onlinerettigheder til musikværker eller finde en løsning på de specifikke krav til multiter­ ritorial licensering.

(40) Inden for onlinemusikbranchen, hvor den kollektive forvaltning af ophavsmænds rettigheder på et territorialt grundlag fortsat er normen, er det vigtigt at skabe betin­ gelser, der fremmer den mest effektive licenspraksis hos de kollektive forvaltningsorganisationer i en stadig mere grænseoverskridende kontekst. Det er derfor hensigts­ mæssigt at indføre en række regler, der foreskriver de grundlæggende betingelser for kollektive forvaltnings­ organisationers multiterritoriale kollektive licensering af ophavsmænds rettigheder til musikværker med henblik på onlineanvendelse, herunder sangtekster. Samme regler bør gælde for en sådan licensering for alle musik­ værker, herunder musikværker, der indgår i audiovisuelle værker. Onlinetjenester, der udelukkende giver adgang til musikværker i form af trykte noder, bør imidlertid ikke være omfattet. Dette direktivs bestemmelser bør sikre de nødvendige mindstekrav til kvaliteten af grænseoverskri­ dende tjenester, som de kollektive forvaltningsorganisa­ tioner leverer, især med hensyn til gennemsigtigheden af de repertoirer, der repræsenteres, og nøjagtigheden af de finansielle strømme, der vedrører anvendelsen af rettig­ heder. De bør også skabe betingelser, der fremmer en frivillig sammenlægning af musikrepertoirer og rettig­ heder og således reducerer antallet af licenser, som en bruger behøver for at tilbyde en multiterritorial multire­ pertoiretjeneste. Disse bestemmelser bør gøre det muligt for en kollektiv forvaltningsorganisation at anmode en organisation om at repræsentere sit repertoire på et multiterritorialt grundlag, når den ikke selv kan eller ønsker at opfylde kravene. Den anmodede organisation bør, såfremt den allerede samler repertoirer og tilbyder eller udsteder multiterritoriale licenser, være forpligtet til at acceptere bemyndigelsen fra den anmodende organisa­ tion. Udviklingen af lovlige onlinemusiktjenester i Unionen bør også bidrage til bekæmpelsen af krænkelser af ophavsretten på nettet.

DAL 84/78 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

(41) Adgangen til nøjagtige og fuldstændige oplysninger om, hvilke musikværker, rettighedshavere og rettigheder, som hver kollektiv forvaltningsorganisation er bemyndiget til at repræsentere på et givent territorialt område, er af særlig betydning for en effektiv og gennemsigtig licens­ proces, for den efterfølgende behandling af brugernes rapporter om anvendelse og den tilsvarende fakturering af tjenesteudbydere samt for fordelingen af de skyldige beløb. Derfor bør kollektive forvaltningsorganisationer, der udsteder multiterritoriale licenser for musikværker, være i stand til at behandle sådanne data hurtigt og nøjagtigt. Dette kræver anvendelse af databaser om ejer­ skab af rettigheder, hvortil der er givet multiterritorial licens, og som indeholder data, der giver mulighed for identificering af værker, rettigheder og rettighedshavere, som en kollektiv forvaltningsorganisation er bemyndiget til at repræsentere, og de territorier, som bemyndigelsen dækker. Enhver ændring til disse oplysninger bør tages i betragtning uden unødig forsinkelse, og databaserne bør løbende ajourføres. Disse databaser bør også bidrage til at matche oplysninger om værker med oplysninger om fonogrammer eller enhver anden optagelse, i hvilke værket er blevet indarbejdet. Det er ligeledes vigtigt at sikre, at potentielle brugere og rettighedshavere såvel som kollektive forvaltningsorganisationer har adgang til de oplysninger, der er nødvendige for at identificere det repertoire, som disse organisationer repræsenterer. Kollektive forvaltningsorganisationer bør kunne træffe foranstaltninger til at beskytte oplysningernes nøjagtighed og integritet, kontrollere anvendelsen af dem og beskytte kommercielt følsomme oplysninger.

(42) Med henblik på at sikre, at data om det musikrepertoire, som de behandler, er så nøjagtige som muligt, bør kollektive forvaltningsorganisationer, der udsteder multi­ territoriale licenser for musikværker, være forpligtet til at ajourføre deres databaser regelmæssigt og hurtigst muligt. De bør etablere let tilgængelige procedurer, som giver onlinetjenesteudbydere såvel som rettighedshaverne og andre kollektive forvaltningsorganisationer mulighed for at oplyse dem om enhver unøjagtighed, som organisatio­ nens databaser i givet fald indeholder vedrørende værker, som de ejer eller kontrollerer, herunder rettigheder, helt eller delvis, og territorier, i forbindelse med hvilke de har bemyndiget den relevante kollektive forvaltningsorganisa­ tion til at fungere, dog uden at dette udgør en fare for nøjagtigheden og integriteten af de oplysninger, som den kollektive forvaltningsorganisation opbevarer. Eftersom Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 95/46/EF (1) giver enhver registreret ret til berigtigelse, sletning eller blokering af urigtige eller ufuldstændige oplysninger, bør nærværende direktiv også sikre, at unøjagtige oplysninger om rettighedshaverne eller andre kollektive forvaltnings­ organisationer i tilfælde af multiterritoriale licenser skal korrigeres uden unødig forsinkelse. Kollektive forvalt­ ningsorganisationer bør også have kapacitet til at fore­ tage elektronisk behandling af registreringen af værker og

bemyndigelser til at forvalte rettigheder. Automatise­ ringen af oplysninger har stor betydning for en hurtig og effektiv behandling af data, og kollektive forvaltnings­ organisationer bør derfor fastsætte bestemmelser om brugen af elektroniske midler til rettighedshavernes struk­ turerede kommunikation af oplysninger. Kollektive forvaltningsorganisationer bør så vidt muligt sikre, at sådanne elektroniske midler tager hensyn til relevante frivillige branchestandarder eller bedste praksis, der er udviklet på internationalt plan eller på EU-plan.

(43) Branchestandarder for musikanvendelse, salgsrapportering og fakturering er afgørende for at forbedre effektiviteten i udvekslingen af data mellem kollektive forvaltningsorga­ nisationer og brugere. Overvågning af anvendelsen af licenser bør respektere de grundlæggende rettigheder, herunder retten til respekt for privatliv og familieliv og retten til beskyttelse af personoplysninger. For at sikre, at disse effektivitetsgevinster resulterer i en hurtigere finansiel behandling og i sidste ende i hurtigere betaling af rettighedshavere, bør kollektive forvaltningsorganisa­ tioner forpligtes til at fakturere tjenesteudbydere og fordele skyldige beløb til rettighedshavere uden forsin­ kelse. For at dette krav kan realiseres, er det nødvendigt, at brugere giver kollektive forvaltningsorganisationer præcise og rettidige rapporter om anvendelse af værker. Kollektive forvaltningsorganisationer bør ikke være forpligtede til at acceptere brugernes rapporter i beskyt­ tede formater, når der forefindes branchestandarder. Kollektive forvaltningsorganisationer bør ikke være forhindret i at outsource tjenester forbundet med tildelingen af multiterritoriale licenser for onlinemusikret­ tigheder. Organisationerne bør ved at dele eller samle backofficeressourcer kunne forbedre forvaltningstjene­ sterne og rationalisere investeringer i IT-værktøjer.

(44) At sammenlægge forskellige musikrepertoirer med henblik på udstedelse af multiterritoriale licenser letter licenseringsprocessen, og ved at gøre alle repertoirer tilgængelige for markedet for multiterritorial licensering styrkes den kulturelle mangfoldighed, og der bidrages til at mindske antallet af transaktioner, som en onlinetjene­ steudbyder er nødt til at foretage, for at tilbyde tjenester. Denne sammenlægning af repertoirer bør fremme udvik­ lingen af nye onlinetjenester og bør føre til en mind­ skelse af transaktionsomkostningerne, der væltes over på forbrugerne. Derfor bør kollektive forvaltningsorgani­ sationer, der ikke er villige til eller ikke er i stand til at udstede multiterritoriale licenser direkte til deres eget musikrepertoire, tilskyndes til frivilligt at give andre kollektive forvaltningsorganisationer bemyndigelse til at forvalte deres repertoire på et ikke-diskriminerende grundlag. Eksklusivaftaler om multiterritoriale licenser vil begrænse valget for andre brugere, der søger multiter­ ritoriale licenser, og det vil også begrænse de valgmulig­ heder, som kollektive forvaltningsorganisationer, der

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/79

(1) Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 95/46/EF af 24. oktober 1995 om beskyttelse af fysiske personer i forbindelse med behand­ ling af personoplysninger og om fri udveksling af sådanne oplys­ ninger (EFT L 281 af 23.11.1995, s. 31).

ønsker administrationstjenesteydelser for deres repertoire på et multiterritorialt grundlag, har. Alle repræsentations­ aftaler mellem kollektive forvaltningsorganisationer om multiterritorial licensering bør således indgås på ikke- eksklusive vilkår.

(45) Gennemsigtigheden af de betingelser, hvorunder kollek­ tive forvaltningsorganisationer forvalter onlinerettigheder, er af særlig betydning for medlemmer af kollektive forvaltningsorganisationer. Kollektive forvaltningsorgani­ sationer bør derfor give tilstrækkelige oplysninger til deres medlemmer om de vigtigste betingelser i eventuelle aftaler, hvormed der gives bemyndigelse til en anden kollektiv forvaltningsorganisation til at repræsentere disse medlemmers onlinemusikrettigheder med henblik på multiterritorial licensering.

(46) Det er også vigtigt at kræve, at kollektive forvaltnings­ organisationer, der tilbyder eller udsteder multiterritoriale licenser, accepterer at repræsentere repertoiret fra enhver kollektiv forvaltningsorganisation, der beslutter ikke at gøre dette direkte. For at sikre, at dette krav ikke er uforholdsmæssigt og ikke går ud over, hvad der er nødvendigt, bør den anmodede kollektive forvaltnings­ organisation kun være forpligtet til at acceptere repræ­ sentation, hvis anmodningen er begrænset til onlineret­ tigheder eller kategorier af onlinerettigheder, som den selv repræsenterer. Dette krav bør desuden kun finde anvendelse på kollektive forvaltningsorganisationer, der sammenlægger repertoirer, og det bør ikke omfatte kollektive forvaltningsorganisationer, der kun udsteder multiterritoriale licenser for deres eget repertoire. Det bør heller ikke omfatte kollektive forvaltningsorganisatio­ ner, der blot samler rettigheder til de samme værker med det formål at kunne udstede fælleslicens for både rettig­ heder til reproduktion og rettigheder vedrørende over­ føring til almenheden vedrørende sådanne værker. Med henblik på at beskytte den bemyndigende kollektive forvaltningsorganisations rettighedshaveres interesser og for at sikre, at små og mindre kendte repertoirer i medlemsstaterne kan få adgang til det indre marked på lige vilkår, er det vigtigt, at den bemyndigende kollektive forvaltningsorganisations repertoire forvaltes på samme betingelser som den bemyndigede kollektive forvaltnings­ organisations repertoire, og at det inkluderes i tilbud, som den bemyndigede kollektive forvaltningsorganisation retter mod onlinetjenesteudbydere. Det forvaltningsgebyr, den bemyndigede kollektive forvaltningsorganisation opkræver, bør give denne organisation mulighed for at tjene sine nødvendige og rimelige investeringer ind igen. Enhver aftale, hvorved en kollektiv forvaltningsorganisa­ tion giver en anden organisation eller andre organisa­ tioner bemyndigelse til at udstede multiterritoriale licenser for sit eget musikrepertoire med henblik på onli­ neanvendelse, bør ikke være til hinder for, at førstnævnte kollektive forvaltningsorganisation fortsat udsteder licen­ ser, som er begrænset til den medlemsstat, hvor denne organisation er hjemmehørende, til sit eget repertoire eller til andre repertoirer, som det eventuelt er bemyn­ diget til at repræsentere på dette territoriale område.

(47) Målsætningerne med og effektiviteten af reglerne om kollektive forvaltningsorganisationers multiterritoriale

licensering vil i betydeligt omfang blive forringet, hvis rettighedshaverne ikke er i stand til at udøve disse rettig­ heder i forbindelse med multiterritoriale licenser, når den kollektive forvaltningsorganisation, de har overdraget deres rettigheder til, ikke har udstedt eller har tilbudt multiterritoriale licenser og desuden ikke har ønsket at give en anden kollektiv forvaltningsorganisation bemyn­ digelse hertil. Det vil derfor være vigtigt i sådanne tilfælde at give rettighedshaverne mulighed for at udøve retten til at udstede multiterritoriale licenser, der kræves af online­ tjenesteudbydere, enten selv eller gennem en anden part eller andre parter, ved at trække deres rettigheder tilbage fra deres oprindelige forvaltningsorganisation i det omfang, det er nødvendigt at udstede multiterritoriale licenser for onlinetjenesteudbydere, og at bevare de samme rettigheder hos deres oprindelige forvaltnings­ organisationer med henblik på monoterritorial license­ ring.

(48) Radio- og TV-selskaber anvender som regel en licens fra en lokal kollektiv forvaltningsorganisation til deres egen udsendelse af radio- og TV-programmer, som omfatter musikværker. Denne licens er ofte begrænset til radio- og TV-udsendelsesvirksomhed. Det vil være nødvendigt med en licens for onlinemusikrettigheder for at tillade, at sådanne radio- og TV-programmer også er tilgængelige online. For at lette udstedelsen af licenser for onlinemu­ sikrettigheder med henblik på direkte eller forskudt onli­ netransmission af radio- og TV-programmer er det nødvendigt at indføre en undtagelse fra de regler, som ellers vil gælde for multiterritorial licensering af online­ musikrettigheder. En sådan undtagelse bør begrænses til, hvad der er nødvendigt for at give onlineadgang til radio- og TV-programmer og til materiale med et klart og underordnet forhold til den oprindelige udsendelse, der produceres med henblik på f.eks. at supplere, foretage forudgående gennemgang eller foretage efterfølgende gennemgang af det pågældende radio- og TV-program. Denne undtagelse bør ikke anvendes således, at den medfører en forvridning af konkurrencen med andre tjenesteydelser, som giver forbrugerne onlineadgang til individuelle musikværker eller individuelle audiovisuelle værker, eller fører til konkurrencebegrænsende forret­ ningsmetoder, såsom markeds- eller kundedeling, som ville være i strid med artikel 101 eller 102 i TEUF.

(49) Det er nødvendigt at sikre en effektiv håndhævelse af nationale bestemmelser, der vedtages i medfør af dette direktiv. Kollektive forvaltningsorganisationer bør tilbyde deres medlemmer særlige procedurer for håndtering af klager. Disse procedurer bør også stilles til rådighed for andre rettighedshavere, som direkte repræsenteres af organisationen og til andre kollektive forvaltningsorgani­ sationer, på hvis vegne den forvalter rettigheder i henhold til en repræsentationsaftale. Medlemsstaterne bør også have mulighed for at fastsætte bestemmelser om, at tvister mellem kollektive forvaltningsorganisationer, deres medlemmer, rettighedshavere eller brugere om anvendelsen af dette direktiv kan underkastes en hurtig, uafhængig og upartisk alternativ tvistbilæggelsespro­ cedure. Navnlig kan effektiviteten af bestemmelserne om udstedelse af multiterritoriale licenser for onlinemu­ sikrettigheder blive undermineret, hvis tvister mellem kollektive forvaltningsorganisationer og andre parter

DAL 84/80 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

ikke løses hurtigt og effektivt. Som følge heraf er det, uden at dette berører retten til domstolsadgang, hensigts­ mæssigt at give mulighed for adgang til let tilgængelige, effektive og upartiske udenretslige procedurer som f.eks. mægling eller voldgift for løsning af konflikter mellem på den ene side kollektive forvaltningsorganisationer, der udsteder multiterritoriale licenser, og på den anden side online-musiktjenesteudbydere, rettighedshaverne eller andre kollektive forvaltningsorganisationer. Dette direktiv indeholder hverken specifikke anvisninger for, hvordan denne alternative tvistbilæggelse bør organiseres, eller bestemmelser om, hvilket organ der bør gennemføre den, forudsat at dets uafhængighed, upartiskhed og effek­ tivitet er sikret. Endelig er det også hensigtsmæssigt at kræve, at medlemsstater har uafhængige, upartiske og effektive tvistbilæggelsesprocedurer via organer, som har ekspertise inden for intellektuel ejendomsret eller via domstole, der er hensigtsmæssige til at bilægge kommer­ cielle tvister mellem kollektive forvaltningsorganisationer og brugere ud fra de gældende eller foreslåede licens­ betingelser eller i forbindelse med brud på kontrakt.

(50) Medlemsstaterne bør indføre passende procedurer, hvorved det vil være muligt at overvåge kollektive forvaltningsorganisationers overholdelse af dette direktiv. Da det ikke er hensigtsmæssigt, at dette direktiv begrænser medlemsstaternes valg hverken med hensyn til valg af kompetente myndigheder eller den forudgå­ ende eller efterfølgende kontrol af kollektive forvaltnings­ organisationer, bør det sikres, at disse myndigheder er i stand til effektivt og rettidigt at behandle ethvert spørgs­ mål, som kan opstå i forbindelse med anvendelsen af dette direktiv. Medlemsstaterne bør ikke være forpligtet til at oprette nye kompetente myndigheder. Endvidere bør det også være muligt for medlemmer af en kollektiv forvaltningsorganisation, rettighedshavere, brugere, kollektive forvaltningsorganisationer og andre berørte parter at underrette en kollektiv myndighed om aktivi­ teter eller forhold, som efter deres opfattelse, udgør en overtrædelse af lovgivningen af kollektive forvaltnings­ organisationer og, hvis det er relevant, brugere. Medlems­ staterne bør sikre, at kompetente myndigheder har befø­ jelse til at pålægge passende administrative sanktioner og foranstaltninger, hvis bestemmelserne i den nationale lovgivning til gennemførelse af dette direktiv ikke over­ holdes. Dette direktiv foreskriver ikke nogen bestemte typer af sanktioner eller foranstaltninger, forudsat at de er effektive, forholdsmæssige og afskrækkende. Disse sanktioner eller foranstaltninger kan omfatte pålæg om at afskedige bestyrelsesmedlemmer, som har handlet forsømmeligt, inspektioner i en kollektiv forvaltnings­ organisations lokaler, eller, hvis en organisation har fået udstedt en tilladelse til at drive virksomhed, tilbagetræk­ ning af en sådan tilladelse. Dette direktiv bør være neutralt med hensyn til hidtil eksisterende forhåndsgod­ kendelses- og tilsynsordninger i medlemsstaterne, herunder et krav til repræsentanterne af den kollektive

forvaltningsorganisation for så vidt som disse ordninger er i overensstemmelse med EU-lovgivningen og ikke skaber hindringer for dette direktivs fulde anvendelse.

(51) Med henblik på at sikre, at kravene til multiterritorial licensering overholdes, bør der fastsættes specifikke bestemmelser om overvågning af deres gennemførelse. De kompetente myndigheder i medlemsstaterne og Kommissionen bør samarbejde med hinanden til dette formål. Medlemsstater bør gensidigt bistå hinanden ved hjælp af udveksling af oplysninger mellem deres kompe­ tente myndigheder for at lette overvågningen af kollek­ tive forvaltningsorganisationer.

(52) Det er vigtigt for kollektive forvaltningsorganisationer at respektere retten til privatlivets fred og beskyttelsen af personoplysninger for alle rettighedshavere, medlemmer, brugere eller andre personer, hvis personoplysninger, de bearbejder. Direktiv 95/46/EF regulerer behandlingen af personoplysninger i medlemsstaterne i forbindelse med nævnte direktiv og under tilsyn af medlemsstaternes kompetente myndigheder, især offentlige, uafhængige myndigheder, som medlemsstaterne har udpeget. Rettig­ hedshaverne bør gives passende oplysninger om behand­ lingen af deres data, om modtagerne af disse data, om den maksimale periode for opbevaring af disse data i enhver database, og om på hvilken måde rettigheds­ havere kan udøve deres ret til at få adgang til, rette eller slette deres personoplysninger i overensstemmelse med direktiv 95/46/EF. Navnlig bør entydige identifika­ torer, der giver mulighed for indirekte identifikation af en person, betragtes som personoplysninger som defineret i nævnte direktiv.

(53) Bestemmelser om håndhævelsesforanstaltninger bør ikke berøre de beføjelser, som nationale uafhængige offentlige myndigheder i medlemsstaterne har i henhold til direktiv 95/46/EF til at kontrollere efterlevelsen af de nationale bestemmelser, der vedtages til gennemførelse af nævnte direktiv.

(54) Nærværende direktiv overholder de grundlæggende rettig­ heder og principper, der er nedfældet i Den Europæiske Unions charter om grundlæggende rettigheder (»charte­ ret«). Bestemmelserne i direktivet om tvistbilæggelse bør ikke være til hinder for, at parterne kan udøve deres ret til adgang til en domstol, som er garanteret i chartret.

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/81

(55) Målene for dette direktiv, nemlig at forbedre de mulighe­ der, som kollektive forvaltningsorganisationers medlemmer har for at udøve kontrol med selskabernes virksomhed, at sikre tilstrækkelig gennemsigtighed med de kollektive forvaltningsorganisationers aktiviteter og at forbedre multiterritorial licensering af ophavsmænds rettigheder til musikværker med henblik på onlineanven­ delse, kan ikke i tilstrækkelig grad opfyldes af medlems­ staterne, men kan på grund af deres omfang og virk­ ninger bedre kan nås på EU-plan; Unionen kan derfor vedtage foranstaltninger i overensstemmelse med nærhedsprincippet, jf. artikel 5 i traktaten om Den Euro­ pæiske Union. I overensstemmelse med proportionalitets­ princippet, jf. nævnte artikel, går direktivet ikke videre, end hvad der er nødvendigt for at nå disse mål.

(56) Bestemmelserne i dette direktiv berører ikke anvendelsen af konkurrencereglerne og enhver anden relevant lovgiv­ ning på andre områder, herunder om fortrolighed, handelshemmeligheder, databeskyttelse, aktindsigt, afta­ leret og international privatret med hensyn til lovvalg og retternes kompetence og arbejdstagernes og arbejds­ givernes foreningsfrihed og deres ret til at organisere sig.

(57) I henhold til den fælles politiske erklæring af 28. september 2011 fra medlemsstaterne og Kommis­ sionen om forklarende dokumenter (1) har medlemssta­ terne forpligtet sig til i tilfælde, hvor det er berettiget, at lade meddelelsen af gennemførelsesforanstaltninger ledsage af et eller flere dokumenter, der forklarer forholdet mellem et direktivs bestanddele og de tilsva­ rende dele i de nationale gennemførelsesinstrumenter. I forbindelse med dette direktiv finder lovgiver, at fremsen­ delse af sådanne dokumenter er berettiget.

(58) Den Europæiske Tilsynsførende for Databeskyttelse er blevet hørt i overensstemmelse med artikel 28, stk. 2, i Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EF) nr. 45/2001 (2) og afgav en udtalelse den 9. oktober 2012 —

VEDTAGET DETTE DIREKTIV:

AFSNIT I

GENERELLE BESTEMMELSER

Artikel 1

Genstand

Dette direktiv fastsætter de krav, der er nødvendige for at sikre en velfungerende forvaltning af ophavsret og beslægtede rettig­ heder i kollektive forvaltningsorganisationer. Det indeholder ligeledes krav til kollektive forvaltningsorganisationers multiter­ ritoriale licensering af ophavsmænds rettigheder til musikværker med henblik på onlineanvendelse.

Artikel 2

Anvendelsesområde

1. Afsnit I, II, IV og V, med undtagelse af artikel 34, stk. 2, og artikel 38, finder anvendelse på alle kollektive forvaltnings­ organisationer, der er etableret i Unionen.

2. Afsnit III og artikel 34, stk. 2, og artikel 38 finder anven­ delse på de kollektive forvaltningsorganisationer, der er etableret i Unionen, og som forvalter ophavsmænds rettigheder til musik­ værker med henblik på onlineanvendelse på et multiterritorialt grundlag.

3. De relevante bestemmelser i dette direktiv finder anven­ delse på enheder, der direkte eller indirekte ejes eller helt eller delvist kontrolleres af en kollektiv forvaltningsorganisation, forudsat at sådanne enheder udfører aktiviteter, som, i tilfælde af at de blev udført af en kollektiv forvaltningsorganisation, ville være underlagt dette direktivs bestemmelser.

4. Artikel 16, stk. 1, artikel 18, artikel 20, artikel 21, stk. 1, litra a), b), c), e), f) og g), artikel 36 og artikel 42 finder anven­ delse på alle uafhængige forvaltningsenheder, der er etableret i Unionen.

Artikel 3

Definitioner

I dette direktiv forstås ved:

a) »kollektiv forvaltningsorganisation«: enhver organisation, som er bemyndiget ved lov eller ved overdragelse, licens eller anden kontraktmæssig aftale til at forvalte ophavsret eller ophavsretsbeslægtede rettigheder for mere end én rettighedshaver til kollektiv gavn for disse rettighedshavere som sit eneste eller primære formål, og som opfylder et eller begge af følgende kriterier:

i) den er ejet eller kontrolleret af dens medlemmer

ii) den er organiseret uden profit for øje

b) »uafhængig forvaltningsenhed«: enhver organisation, som er bemyndiget ved lov eller ved overdragelse, licens eller anden kontraktmæssig aftale til at forvalte ophavsret eller ophavs­ retsbeslægtede rettigheder for mere end én rettighedshaver til kollektiv gavn for disse rettighedshavere som eneste eller primære formål, og som:

i) hverken er ejet eller kontrolleret, direkte eller indirekte, helt eller delvis af rettighedshavere, og

ii) er organiseret med profit for øje

c) »rettighedshaver«: enhver person eller enhed, der ikke er en kollektiv forvaltningsorganisation, der er indehaver af en ophavsret eller en beslægtet rettighed, eller som i henhold til en aftale om udnyttelse af rettigheder eller ved lov er berettiget til en andel af rettighedsindtægterne

DAL 84/82 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

(1) EUT C 369 af 17.12.2011, s. 14. (2) Europa-Parlamentets og Rådets forordning (EF) nr. 45/2001 af

18. december 2000 om beskyttelse af fysiske personer i forbindelse med behandling af personoplysninger i fællesskabsinstitutionerne og -organerne og om fri udveksling af sådanne oplysninger (EFT L 8 af 12.1.2001, s. 1).

d) »medlem«: en rettighedshaver eller en enhed, der repræsen­ terer rettighedshavere, herunder andre kollektive forvalt­ ningsorganisationer og sammenslutninger af rettigheds­ havere, der opfylder kravene for medlemskab af en kollektiv forvaltningsorganisation og er blevet optaget som medlem af denne

e) »statutter«: vedtægterne, reglerne eller dokumentet om etab­ lering af en kollektiv forvaltningsorganisation

f) »generalforsamling for medlemmer«: organ i den kollektive forvaltningsorganisation, hvori medlemmerne deltager og udøver deres stemmerettigheder uanset organisationens retlige form

g) »bestyrelsesmedlem«:

i) når der i henhold til national ret eller den kollektive forvaltningsorganisations statutter anvendes en enstrenget bestyrelsesstruktur, ethvert medlem af besty­ relsen

ii) når der i henhold til national ret eller den kollektive forvaltningsorganisations statutter anvendes en tostrenget bestyrelsesstruktur, ethvert medlem af besty­ relsen eller tilsynsrådet

h) »rettighedsindtægter«: indtægter, der opkræves af en kollektiv forvaltningsorganisation på vegne af rettigheds­ haverne, uanset om de hidrører fra en eneret, en ret til vederlag eller en ret til kompensation

i) »administrationsomkostninger«: det beløb, som en kollektiv forvaltningsorganisation opkræver eller fratrækker fra rettig­ hedsindtægterne eller fra indtægter, der hidrører fra investe­ ring af rettighedsindtægter, til at dække omkostningerne ved forvaltningen af ophavsret eller beslægtede rettigheder

j) »repræsentationsaftale«: enhver aftale mellem de kollektive forvaltningsorganisationer, hvormed en kollektiv forvalt­ ningsorganisation giver en anden kollektiv forvaltningsorga­ nisation bemyndigelse til at forvalte de rettigheder, det repræsenterer, herunder en aftale, der er indgået i henhold til artikel 29 og 30

k) »bruger«: enhver person eller enhed, der udfører handlinger, der kræver rettighedshaveres samtykke, vederlag til rettig­ hedshaverne eller betaling af kompensation til rettigheds­ haverne, og som ikke handler som forbruger

l) »repertoire«: værkerne, for hvilke en kollektiv forvaltnings­ organisation forvalter rettighederne

m) »multiterritorial licens«: en licens, som omfatter mere end én medlemsstats territoriale område

n) »onlinemusikrettigheder«: enhver af en ophavsmands rettig­ heder til et musikværk i henhold til artikel 2 og 3 i direktiv 2001/29/EF, som er nødvendige for levering af en online­ tjeneste.

AFSNIT II

KOLLEKTIVE FORVALTNINGSORGANISATIONER

KAPITEL 1

Repræsentation af rettighedshavere og medlemskab og orga­ nisation af kollektive forvaltningsorganisationer

Artikel 4

Overordnede principper

Medlemsstaterne sikrer, at de kollektive forvaltningsorganisa­ tioner handler i bedste interesse for de rettighedshavere, hvis rettigheder de repræsenterer, og at de ikke pålægger dem nogen forpligtelser, som ikke er objektivt nødvendige for beskyttelsen af deres rettigheder og interesser eller for den effek­ tive forvaltning af deres rettigheder.

Artikel 5

Rettighedshavernes rettigheder

1. Medlemsstaterne sikrer, at rettighedshaverne har de i stk. 2-8 fastsatte rettigheder, og at disse rettigheder er fastsat i den kollektive forvaltningsorganisations statutter eller medlemskabs­ betingelser.

2. Rettighedshaverne skal have ret til at give en kollektiv forvaltningsorganisation efter eget valg bemyndigelse til at forvalte rettigheder, kategorier af rettigheder eller typer af værker og andre frembringelser efter eget valg i territoriale områder efter eget valg, uanset nationaliteten, hjemstedet eller etableringsstedet for den kollektive forvaltningsorganisation eller rettighedshaverne. Medmindre den kollektive forvaltningsorgani­ sation har objektive grunde til at nægte forvaltningen, skal den være forpligtet til at forvalte disse rettigheder, kategorier af rettigheder eller typer af værker og andre frembringelser, forudsat at deres forvaltning henhører under dens aktivitet.

3. Rettighedshavere har ret til at udstede licenser for ikke- kommercielle anvendelser af enhver rettighed, kategori af rettig­ heder eller type af værker og andre frembringelser efter eget valg.

4. Rettighedshaverne skal have ret til at ophæve en bemyn­ digelse til at forvalte rettigheder, kategorier af rettigheder eller typer af værker og andre frembringelser, som de har givet til en kollektiv forvaltningsorganisation, eller til fra en kollektiv forvaltningsorganisation at tilbagetrække enhver rettighed, kate­ gori af rettigheder eller typer af værker og andre frembringelser efter eget valg, der er fastsat i stk. 2, for territoriale områder af eget valg, såfremt de giver et rimeligt varsel på højst seks måne­ der. Den kollektive forvaltningsorganisation kan beslutte, at en sådan ophævelse eller tilbagetrækning først vil få virkning ved udgangen af regnskabsåret.

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/83

5. Hvis der er beløb, som tilfalder en rettighedshaver for en udnyttelse, som fandt sted inden ophævelsen af en bemyndi­ gelse eller tilbagetrækningen af rettigheder fik virkning, eller i henhold til en licens, der er udstedt før ophævelsen eller tilbage­ trækningen fik virkning, bevarer rettighedshaveren sine rettig­ heder i henhold til artikel 12, 13, 18, 20, 28 og 33.

6. En kollektiv forvaltningsorganisation må ikke begrænse anvendelsen af de rettigheder, der er omhandlet i stk. 4 og 5, ved at kræve som betingelse for anvendelsen af disse rettigheder, at forvaltning af rettigheder eller kategorier af rettigheder eller typer af værker og andre frembringelser, der er omfattet af ophævelsen eller tilbagetrækningen, overdrages til en anden kollektiv forvaltningsorganisation.

7. I de tilfælde hvor en rettighedshaver giver en kollektiv forvaltningsorganisation bemyndigelse til at forvalte vedkom­ mendes rettigheder, skal han give en specifik bemyndigelse for hver rettighed eller kategori af rettigheder eller type af værker og andre frembringelser, som den pågældende giver den kollek­ tive forvaltningsorganisation bemyndigelse til at forvalte. Enhver sådan bemyndigelse skal være i dokumentarisk form.

8. En kollektiv forvaltningsorganisation skal underrette rettig­ hedshavere om deres rettigheder i henhold til stk. 1-7, såvel som om alle betingelser tilknyttet den rettighed, der er fastsat i stk. 3, før den opnår deres bemyndigelse til sin forvaltning af rettigheder eller kategori af rettigheder eller typer af værker og andre frembringelser.

En kollektiv forvaltningsorganisation skal underrette de rettig­ hedshavere, som allerede har givet organisationen bemyndigelse, om deres rettigheder i henhold til stk. 1-7 såvel som om alle betingelser tilknyttet den rettighed, der er fastsat i stk. 3, senest den 10. oktober 2016.

Artikel 6

De kollektive forvaltningsorganisationers medlemsregler

1. Medlemsstaterne sikrer, at de kollektive forvaltningsorga­ nisationer overholder reglerne i stk. 2-5.

2. En kollektiv forvaltningsorganisation skal acceptere rettig­ hedshavere og de enheder, der repræsenterer rettighedshavere, herunder andre kollektive forvaltningsorganisationer og sammenslutninger af rettighedshavere, som medlemmer, hvis de opfylder kravene for medlemskab, der skal være baseret på objektive, gennemsigtige og ikke-diskriminerende kriterier. Disse medlemskabskrav skal fremgå af den kollektive forvaltnings­ organisations statutter eller medlemskabsbetingelser og gøres offentligt tilgængelige. Hvis en kollektiv forvaltningsorganisation

afviser at acceptere en anmodning om medlemskab, skal den forsyne rettighedshaveren med en klar begrundelse for sin beslutning.

3. Den kollektive forvaltningsorganisations statutter skal indeholde passende og effektive mekanismer for alle medlem­ mernes deltagelse i organisationens beslutningsproces. De forskellige kategorier af medlemmers repræsentation i beslut­ ningsprocessen skal være retfærdige og afbalancerede.

4. En kollektiv forvaltningsorganisation skal give sine medlemmer mulighed for at kommunikere med organisationen ad elektronisk vej, herunder med henblik på udøvelsen af deres medlemsrettigheder.

5. En kollektiv forvaltningsorganisation skal opbevare forteg­ nelser over sine medlemmer og skal regelmæssigt ajourføre disse fortegnelser.

Artikel 7

Rettigheder for rettighedshavere, som ikke er medlemmer af den kollektive forvaltningsorganisation

1. Medlemsstaterne sikrer, at kollektive forvaltningsorganisa­ tioner overholder bestemmelserne i artikel 6, stk. 4, artikel 20, artikel 29, stk. 2, og artikel 33 med hensyn til rettighedshavere, som har en direkte juridisk forbindelse med dem ved lov eller ved overdragelse, licens eller anden kontraktmæssig aftale, men som ikke er medlemmer af dem.

2. Medlemsstaterne kan anvende andre bestemmelser i dette direktiv for rettighedshavere, der er omhandlet i stk. 1.

Artikel 8

Generalforsamling for den kollektive forvaltningsorganisations medlemmer

1. Medlemsstaterne sikrer, at generalforsamlingen for medlemmer organiseres i overensstemmelse med de regler, der er fastsat i stk. 2-10.

2. Der skal mindst én gang om året indkaldes til general­ forsamling for medlemmerne.

3. Generalforsamlingen for medlemmerne skal godkende eventuelle ændringer af den kollektive forvaltningsorganisations statutter og medlemskabsbetingelser, hvis disse betingelser ikke er omfattet af statutterne.

4. Generalforsamlingen for medlemmerne skal træffe afgø­ relse om udnævnelse eller afskedigelse af bestyrelsesmedlemmer, overvåge deres generelle præstationer og godkende deres vederlag og andre fordele såsom monetære og ikke-monetære ydelser, pension, tilskud, ret til andre vederlag og fratrædelses­ godtgørelse.

DAL 84/84 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

I en kollektiv forvaltningsorganisation med en tostrenget besty­ relsesstruktur skal generalforsamlingen for medlemmerne ikke træffe afgørelse om udnævnelse eller afskedigelse af bestyrelses­ medlemmer eller godkende deres aflønning eller andre fordele, hvis beføjelsen til at træffe sådanne afgørelser er delegeret til tilsynsrådet.

5. I overensstemmelse med de bestemmelser, der er fastsat i afsnit II, kapitel 2, skal generalforsamlingen for medlemmerne mindst træffe afgørelse om:

a) den generelle politik for fordeling af skyldige beløb til rettig­ hedshavere

b) den generelle politik for anvendelsen af beløb, der ikke kan fordeles

c) den generelle investeringspolitik for rettighedsindtægter og eventuelle indtægter fra investering af rettighedsindtægter

d) den generelle politik for fradrag i rettighedsindtægter og eventuelle indtægter fra investering af rettighedsindtægter

e) anvendelse af beløb, der ikke kan fordeles

f) risikostyringspolitik

g) godkendelse af erhvervelse, salg eller belåning af fast ejendom

h) godkendelse af fusioner og alliancer, oprettelse af dattersel­ skaber samt erhvervelse af andre enheder eller aktier eller rettigheder i andre enheder

i) godkendelse af optagelse af lån, ydelse af lån eller sikker­ hedsstillelse for lån.

6. Generalforsamlingen for medlemmerne kan uddelegere de i stk. 5, litra f), g), h) og i), anførte beføjelser ved en beslutning eller en bestemmelse i statutterne til det organ, der varetager tilsynsfunktionen.

7. Medlemsstaterne kan med hensyn til stk. 5, litra a)-d), anmode generalforsamlingen for medlemmerne om at fastsætte mere detaljerede betingelser for anvendelse af rettighedsindtæg­ terne og indtægterne fra investering af rettighedsindtægter.

8. Generalforsamlingen for medlemmerne skal kontrollere den kollektive forvaltningsorganisations aktiviteter ved i det mindste at træffe afgørelse om udnævnelse og afskedigelse af revisor og godkendelse af den årlige gennemsigtighedsrapport, der er omhandlet i artikel 22.

Medlemsstaterne kan tillade alternative systemer eller regler for udnævnelse og afskedigelse af revisor, forudsat at disse systemer

og regler er udformet således, at de sikrer revisors uafhængighed fra de personer, som forvalter den kollektive forvaltningsorga­ nisations aktiviteter.

9. Alle medlemmer af den kollektive forvaltningsorganisation skal have ret til at deltage i og stemme på generalforsamlingen for medlemmerne. Medlemsstaterne kan dog tillade begræns­ ninger i den kollektive forvaltningsorganisations medlemmers ret til at deltage og udøve deres stemmeret på generalforsam­ lingen for medlemmerne på grundlag af et eller begge af følgende kriterier:

a) medlemskabsvarighed

b) beløb, der er modtaget eller som tilfalder et medlem,

forudsat at disse kriterier er fastsat og anvendt på en rimelig og forholdsmæssig måde.

De i første afsnit, litra a) og b), fastsatte kriterier skal fremgå af den kollektive forvaltningsorganisations statutter eller medlem­ skabsbetingelser og gøres offentligt tilgængelige i overensstem­ melse med artikel 19 og 21.

10. Alle medlemmer af en kollektiv forvaltningsorganisation skal have ret til at udpege en hvilken som helst anden person eller enhed som fuldmagtshaver til at deltage i og stemme på generalforsamlingen for medlemmer på deres vegne, forudsat at denne udnævnelse ikke medfører en interessekonflikt, som kan tænkes at opstå, f.eks. hvis det udpegende medlem og fuld­ magtshaveren tilhører forskellige kategorier af rettighedshavere i den kollektive forvaltningsorganisation.

Medlemsstaterne kan dog give mulighed for begrænsninger for udpegelse af fuldmagtshavere og udøvelse af stemmerettigheder for de medlemmer, de repræsenterer, hvis disse ikke griber ind i medlemmers mulighed for at deltage i en kollektiv forvaltnings­ organisations beslutningsproces på behørig og effektiv vis.

Alle fuldmagter skal være gyldige for en enkelt generalforsam­ ling for medlemmer. På generalforsamlingen for medlemmer har fuldmagtshaveren samme rettigheder, som det medlem, der har udpeget vedkommende, ville have haft. Fuldmagtshaveren afgiver stemmen i overensstemmelse med instrukserne fra det medlem, der har udpeget ham.

11. Medlemsstaterne kan beslutte, at generalforsamlingens beføjelser kan udøves af en forsamling af delegerede, der vælges mindst hvert fjerde år af medlemmerne af den kollektive forvaltningsorganisation, under forudsætning af, at:

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/85

a) det sikres, at medlemmerne deltager i den kollektive forvalt­ ningsorganisations beslutningsproces på en passende og effektiv måde, og

b) de forskellige kategorier af medlemmer er repræsenteret på en rimelig og afbalanceret måde i forsamlingen af delegerede.

Reglerne i stk. 2-10 finder tilsvarende anvendelse på forsam­ lingen af delegerede.

12. Medlemsstaterne kan, når en kollektiv forvaltningsorga­ nisation som følge af sin retlige form ikke har nogen general­ forsamling for medlemmerne, beslutte, at beføjelserne for denne generalforsamling skal udøves af det organ, der varetager tilsynsfunktionen. Reglerne i stk. 2-5, 7 og 8 finder tilsvarende anvendelse på et sådant organ, der varetager tilsynsfunktionen.

13. Medlemsstaterne kan beslutte, at alle eller nogle af befø­ jelserne for generalforsamlingen for medlemmerne, når en kollektiv forvaltningsorganisation har medlemmer, som er enhe­ der, der repræsenterer rettighedshavere, skal varetages af en forsamling af disse rettighedshavere. Reglerne i stk. 2-10 finder tilsvarende anvendelse på forsamlingen af rettigheds­ havere.

Artikel 9

Tilsynsfunktion

1. Medlemsstaterne sikrer, at hver kollektiv forvaltningsorga­ nisation har indført en tilsynsfunktion, der løbende overvåger de aktiviteter og udførelsen af de opgaver, som varetages af personer med ansvar for ledelsen af organisationens aktiviteter.

2. Der skal være en rimelig og afbalanceret repræsentation af de forskellige kategorier af medlemmer af den kollektive forvalt­ ningsorganisation i det organ, der varetager tilsynsfunktionen.

3. Enhver af de personer, der varetager tilsynsfunktionen, skal hvert år afgive en individuel erklæring om interessekon­ flikter indeholdende de i artikel 10, stk. 2, andet afsnit, omhandlede oplysninger til generalforsamlingen for medlem­ mer.

4. Det organ, der varetager tilsynsopgaverne, skal mødes regelmæssigt og mindst have følgende beføjelser:

a) udøvelse af de beføjelser, det har fået delegeret af general­ forsamlingen for medlemmer, herunder i henhold til artikel 8, stk. 4 og 6

b) overvågning af de aktiviteter og udførelsen af de opgaver, som varetages af personer, der er omhandlet i artikel 10,

herunder gennemførelse af beslutninger truffet på general­ forsamlingen for medlemmer og navnlig de generelle poli­ tikker anført i artikel 8, stk. 5, litra a)-d).

5. Det organ, der varetager tilsynsfunktionen, skal mindst en gang om året aflægge beretning om udøvelsen af sit hverv for generalforsamlingen for medlemmer.

Artikel 10

Forpligtelser for de personer, som forvalter den kollektive forvaltningsorganisations aktiviteter

1. Medlemsstaterne sikrer, at hver kollektiv forvaltningsorga­ nisation tager alle nødvendige forholdsregler for, at de personer, der forvalter dens aktiviteter, gør dette på en sund, forsigtig og passende måde ved anvendelse af sunde administrative og regn­ skabsmæssige procedurer og interne kontrolmekanismer.

2. Medlemsstaterne sikrer, at kollektive forvaltningsorganisa­ tioner indfører og anvender procedurer for at undgå interesse­ konflikter og, når sådanne konflikter ikke kan undgås, at iden­ tificere, forvalte, overvåge og oplyse om faktiske eller potentielle interessekonflikter, for at forhindre dem i at skade de kollektive interesser for de rettighedshavere, som organisationen repræsen­ terer.

De i første afsnit omhandlede procedurer skal omfatte en indi­ viduel årlig erklæring fra hver af de personer, der er omhandlet i stk. 1, til generalforsamlingen for medlemmer, med følgende oplysninger:

a) eventuelle interesser i den kollektive forvaltningsorganisation

b) eventuelle vederlag modtaget i det foregående regnskabsår fra den kollektive forvaltningsorganisation, herunder i form af pensionsordninger, naturalydelser og andre ydelser

c) eventuelle beløb modtaget i det foregående regnskabsår som rettighedshaver fra den kollektive forvaltningsorganisation

d) en erklæring om enhver faktisk eller potentiel konflikt mellem personlige interesser og den kollektive forvaltnings­ organisations interesser eller mellem forpligtelser over for den kollektive forvaltningsorganisation og eventuelle forplig­ telser over for enhver anden fysisk eller juridisk person.

KAPITEL 2

Forvaltning af rettighedsindtægter

Artikel 11

Opkrævning og anvendelse af rettighedsindtægter

1. Medlemsstaterne sikrer, at de kollektive forvaltningsorga­ nisationer overholder reglerne i stk. 2-5.

DAL 84/86 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

2. En kollektiv forvaltningsorganisation skal udvise omhu ved opkrævning og forvaltning af rettighedsindtægter.

3. En kollektiv forvaltningsorganisation skal i sine regnskaber holde:

a) rettighedsindtægter og eventuelle indtægter opnået ved inve­ stering af rettighedsindtægter, og

b) eventuelle egne aktiver og indtægter herfra, fra administra­ tionsomkostninger eller fra andre aktiviteter.

4. En kollektiv forvaltningsorganisation har ikke ret til at anvende rettighedsindtægter eller eventuelle indtægter fra inve­ steringer af rettighedsindtægter til andre formål end fordeling til rettighedshaverne, bortset fra hvis det er tilladt at fratrække eller modregne administrationsomkostninger, i overensstemmelse med en afgørelse truffet i overensstemmelse med artikel 8, stk. 5, litra d), eller at anvende rettighedsindtægter eller enhver indkomst, der skyldes investering af rettighedsindtægter, i overensstemmelse med en afgørelse truffet i overensstemmelse med artikel 8, stk. 5.

5. Når en kollektiv forvaltningsorganisation investerer rettig­ hedsindtægter eller eventuelle indtægter opnået ved investering af rettighedsindtægter, skal det ske på en sådan måde, at inter­ esserne hos de rettighedshavere, som den repræsenterer, vare­ tages bedst muligt, i overensstemmelse med den generelle inve­ sterings- og risikoforvaltningspolitik som omhandlet i artikel 8, stk. 5, litra c) og f), og under hensyn til følgende regler:

a) findes der en potentiel interessekonflikt, skal den kollektive forvaltningsorganisation sikre, at investeringerne foretages udelukkende i disse rettighedshaveres interesse

b) aktiverne skal investeres således, at der skabes sikkerhed, kvalitet, likviditet og rentabilitet i hele investeringsporteføljen

c) aktiverne skal spredes på passende vis for at undgå ufor­ holdsmæssig afhængighed af et bestemt aktiv og koncentra­ tioner af risici i porteføljen som helhed.

Artikel 12

Fradrag

1. Medlemsstaterne sikrer, at når en rettighedshaver bemyn­ diger en kollektiv forvaltningsorganisation til at forvalte dennes rettigheder, skal den kollektive forvaltningsorganisation oplyse rettighedshaveren om administrationsomkostninger og andre fradrag fra rettighedsindtægter og eventuelle andre indtægter opnået ved investering af rettighedsindtægter, inden den opnår hans samtykke til forvaltningen af den pågældendes rettigheder.

2. Fradragene skal være rimelige i forhold til de tjenestey­ delser, den kollektive forvaltningsorganisation yder rettigheds­ haverne, herunder i givet fald de i stk. 4 omhandlede tjenestey­ delser, og skal beregnes ud fra objektive kriterier.

3. Administrationsomkostningerne må ikke overstige de begrundede og dokumenterede omkostninger, som afholdes af den kollektive forvaltningsorganisation i forbindelse med forvaltning af ophavsret og beslægtede rettigheder.

Medlemsstaterne sikrer, at de krav, der gælder for brugen og gennemsigtigheden af brugen af beløb, der er fratrukket eller modregnet i forbindelse med administrationsomkostninger, også finder anvendelse for eventuelle andre fradrag til dækning af omkostninger vedrørende forvaltning af ophavsret og beslæg­ tede rettigheder.

4. Når en kollektiv forvaltningsorganisation leverer sociale, kulturelle eller uddannelsesmæssige ydelser, der finansieres gennem fradrag i rettighedsindtægterne eller i indtægter fra inve­ stering af rettighedsindtægter, skal sådanne ydelser leveres på grundlag af rimelige kriterier, navnlig i forbindelse med adgangen til og omfanget af disse ydelser.

Artikel 13

Fordeling af beløb, der tilfalder rettighedshavere

1. Uden at det berører artikel 15, stk. 3, og artikel 28, skal medlemsstaterne sikre, at hver kollektiv forvaltningsorganisation regelmæssigt, omhyggeligt og nøjagtigt fordeler og betaler skyl­ dige beløb til rettighedshavere i overensstemmelse med den generelle fordelingspolitik i artikel 8, stk. 5, litra a),.

Medlemsstaterne skal endvidere sikre, at kollektive forvaltnings­ organisationer eller medlemmer heraf, som er enheder, der repræsenterer rettighedshavere, fordeler og betaler disse beløb til rettighedshaverne hurtigst muligt og senest ni måneder efter udgangen af det regnskabsår, i hvilket de pågældende rettigheds­ indtægter er blevet opkrævet, medmindre der er objektive grunde, navnlig i forbindelse med indberetning fra brugere, identifikation af rettigheder, rettighedshavere eller matchning af oplysninger om værker og andre frembringelser med rettig­ hedshavere, som forhindrer den kollektive forvaltningsorganisa­ tion eller i givet fald dens medlemmer i at overholde denne frist.

2. Når de beløb, der tilfalder rettighedshaverne, ikke kan fordeles inden for fristen i stk. 1, fordi de berørte rettigheds­ havere ikke kan identificeres eller lokaliseres, og undtagelsen fra denne frist ikke finder anvendelse, skal den kollektive forvalt­ ningsorganisation bogføre disse beløb særskilt.

3. Den kollektive forvaltningsorganisation træffer alle nødvendige foranstaltninger i overensstemmelse med stk. 1 til at identificere og lokalisere rettighedshaverne. Navnlig skal den kollektive forvaltningsorganisation senest tre måneder efter udløbet af fristen i stk. 1 oplyse om værker og andre frem­ bringelser, for hvilke en eller flere rettighedshavere ikke er blevet identificeret eller lokaliseret til:

a) de rettighedshavere, som den repræsenterer, eller de enheder, der repræsenterer rettighedshavere, når disse enheder er medlemmer af den kollektive forvaltningsorganisation, og

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/87

b) alle kollektive forvaltningorganer, som den har indgået repræsentationsaftaler med.

De i første afsnit omhandlede oplysninger omfatter, hvor tilgængeligt, følgende:

a) titlen på værket eller anden frembringelse

b) navnet på ophavsmanden

c) navnet på forlæggeren eller producenten, og

d) alle andre relevante tilgængelige oplysninger, der kan bidrage til at identificere rettighedshaveren.

Den kollektive forvaltningsorganisation skal endvidere kontrol­ lere de medlemsfortegnelser, der er omhandlet i artikel 6, stk. 5, og andre umiddelbart tilgængelige fortegnelser. Såfremt de ovennævnte foranstaltninger ikke giver resultat, skal den kollek­ tive forvaltningsorganisation stille disse oplysninger til rådighed for offentligheden senest et år efter udløbet af tremånedersperio­ den.

4. Såfremt de beløb, der tilfalder rettighedshaverne, ikke kan fordeles efter tre år fra udgangen af det regnskabsår, hvor de pågældende rettighedsindtægter blev opkrævet, og såfremt den kollektive forvaltningsorganisation har truffet alle nødvendige foranstaltninger for at identificere og lokalisere rettigheds­ haverne omhandlet i stk. 3, skal beløbene klassificeres som beløb, der ikke kan fordeles.

5. Generalforsamlingen for medlemmer i en kollektiv forvalt­ ningsorganisation skal træffe afgørelse om anvendelsen af beløb, der ikke kan fordeles, i overensstemmelse med artikel 8, stk. 5, litra b), uden at dette berører rettighedshaveres krav på disse beløb over for den kollektive forvaltningsorganisation inden for rammerne af medlemsstaternes lovgivning om forældelsesfrister for krav.

6. Medlemsstaterne kan begrænse eller fastlægge den tilladte anvendelse af beløb, der ikke kan fordeles, bl.a. ved at sikre, at sådanne beløb anvendes på særskilt og uafhængig vis til finansiering af sociale, kulturelle og uddannelsesmæssige formål til gavn for rettighedshavere.

KAPITEL 3

Forvaltning af rettigheder på vegne af andre kollektive forvaltningsorganisationer

Artikel 14

Rettigheder, der forvaltes i henhold til repræsentationsaftaler

Medlemsstaterne sikrer, at en kollektiv forvaltningsorganisation ikke diskriminerer mod nogen rettighedshaver, hvis rettigheder den forvalter i henhold til en repræsentationsaftale, navnlig med

hensyn til gældende tariffer, administrationsomkostninger og betingelserne for opkrævning af rettighedsindtægter og fordeling af skyldige beløb til rettighedshavere.

Artikel 15

Fradrag og betalinger i henhold til repræsentationsaftaler

1. Medlemsstaterne sikrer, at en kollektiv forvaltningsorgani­ sation ikke foretager fradrag, undtagen for administrations­ omkostninger, fra de rettighedsindtægter, der hidrører fra de rettigheder, det forvalter på grundlag af en repræsentationsaftale, eller fra nogen anden indtægt hidrørende fra investering af disse rettighedsindtægter, medmindre den anden kollektive forvalt­ ningsorganisation, der er part i repræsentationsaftalen, har givet sit udtrykkelige samtykke til sådanne fradrag.

2. Den kollektive forvaltningsorganisation skal regelmæssigt, omhyggeligt og nøjagtigt fordele og betale skyldige beløb til andre kollektive forvaltningsorganisationer.

3. Den kollektive forvaltningsorganisation skal foretage en sådan fordeling og betaling til de andre kollektive forvaltnings­ organisationer hurtigst muligt og senest ni måneder fra udgangen af det regnskabsår, i hvilket de pågældende rettigheds­ indtægter er blevet opkrævet, medmindre der er objektive grunde, navnlig i forbindelse med indberetning fra brugere, identifikation af rettigheder, rettighedshavere eller matchning af oplysninger om værker og andre frembringelser med rettig­ hedshavere, som forhindrer den kollektive forvaltningsorganisa­ tion i at overholde denne frist.

Den kollektive forvaltningsorganisation eller, såfremt den har medlemmer, som er enheder, der repræsenterer rettigheds­ havere, disse medlemmer, skal fordele og betale de skyldige beløb til rettighedshaverne hurtigst muligt og senest seks måneder efter udgangen af det regnskabsår, i hvilket de pågæl­ dende rettighedsindtægter er blevet opkrævet, medmindre der er objektive grunde, navnlig i forbindelse med indberetning fra brugere, identifikation af rettigheder, rettighedshavere eller matchning af oplysninger om værker og andre frembringelser med rettighedshavere, som forhindrer den kollektive forvalt­ ningsorganisation eller i givet fald dens medlemmer i at over­ holde denne frist.

KAPITEL 4

Forbindelser med brugerne

Artikel 16

Licensering

1. Medlemsstaterne sikrer, at kollektive forvaltningsorganisa­ tioner og brugere fører forhandlinger om licensering af rettig­ heder i god tro. Kollektive forvaltningsorganisationer og brugere skal give hinanden alle nødvendige oplysninger.

DAL 84/88 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

2. Licensbetingelser skal være baseret på objektive og ikke- diskriminerende kriterier. Kollektive forvaltningsorganisationer er i forbindelse med licensering af rettigheder ikke forpligtet til at anvende licensbetingelser aftalt med en bruger som præce­ dens for andre onlinetjenester, når den pågældende bruger leverer en ny type onlinetjeneste, som har været tilgængelig for offentligheden i Unionen i mindre end tre år.

Rettighedshavere skal modtage et passende vederlag for anven­ delsen af rettighederne. Tariffer for enerettigheder og retten til vederlag skal stå i et rimeligt forhold til bl.a. den økonomiske værdi af disse rettigheders anvendelse i handelen under hensyn­ tagen til arten og omfanget af anvendelsen af værkerne og andre frembringelser og den økonomiske værdi af den tjenesteydelse, som den kollektive organisation leverer. Kollektive forvaltnings­ organisationer skal oplyse den berørte bruger om kriterierne for fastsættelsen af disse tariffer.

3. Kollektive forvaltningsorganisationer skal besvare anmod­ ninger fra brugere uden unødig forsinkelse og bl.a. angive, hvilke informationer den kollektive forvaltningsorganisation behøver for at tilbyde en licens.

Når den kollektive forvaltningsorganisation har modtaget alle relevante oplysninger, skal den uden unødig forsinkelse enten tilbyde en licens eller give brugeren en begrundet meddelelse om, at den ikke agter at udstede licens til en bestemt tjenestey­ delse.

4. En kollektiv forvaltningsorganisation skal gøre det muligt for brugerne at kommunikere med den ad elektronisk vej, herunder, når det er relevant, med henblik på rapportering om licensens anvendelse.

Artikel 17

Brugeres forpligtelser

Medlemsstaterne vedtager bestemmelser til sikring af, at brugerne inden for et aftalt eller forud fastsat tidsrum og i et aftalt eller forud fastsat format giver en kollektiv forvaltnings­ organisation de relevante oplysninger, de råder over om anven­ delsen af de rettigheder, den kollektive forvaltningsorganisation repræsenterer, som er nødvendige for opkrævning af rettigheds­ indtægter og for fordeling og betaling af skyldige beløb til rettighedshavere. De kollektive forvaltningsorganisationer og brugerne skal, når de træffer afgørelse om det format, sådanne oplysninger skal afgives i, så vidt muligt tage hensyn til frivillige branchestandarder.

KAPITEL 5

Gennemsigtighed og rapportering

Artikel 18

Oplysninger til rettighedshavere om forvaltning af deres rettigheder

1. Uden at det berører nærværende artikels stk. 2, artikel 19 og artikel 28, stk. 2, skal medlemsstaterne sikre, at kollektive

forvaltningsorganisationer mindst én gang om året stiller mindst de følgende oplysninger til rådighed for hver rettighedshaver, som de har tildelt rettighedsindtægter eller foretaget betalinger til, i den periode, som oplysningerne vedrører:

a) alle kontaktoplysninger, som rettighedshaveren har givet den kollektive forvaltningsorganisation tilladelse til at anvende for at identificere og lokalisere rettighedshaveren

b) de rettighedsindtægter, der er tildelt rettighedshaveren

c) de beløb, som den kollektive forvaltningsorganisation har betalt til rettighedshaveren pr. kategori af forvaltede rettig­ heder og pr. type anvendelse

d) den periode, hvori den anvendelse, for hvilken der tildeltes og betaltes beløb til rettighedshaveren, fandt sted, medmindre der er objektive grunde relateret til indberetning fra brugere, som forhindrer den kollektive forvaltningsorga­ nisation i at give disse oplysninger

e) fradrag vedrørende administrationsomkostninger

f) beløb, der er fratrukket til andre formål end vedrørende administrationsomkostninger, herunder dem, der kan kræves i henhold til national ret for sociale, kulturelle eller uddannelsesmæssige tjenesteydelser

g) enhver rettighedsindtægt tildelt rettighedshaveren, der er udestående for enhver periode.

2. Såfremt en kollektiv forvaltningsorganisation tildeler rettighedsindtægter og blandt sine medlemmer har enheder, der er ansvarlige for fordelingen af rettighedsindtægter til rettig­ hedshavere, skal den kollektive forvaltningsorganisation give de i stk. 1 anførte oplysninger til disse enheder, såfremt de ikke allerede råder over dem. Medlemsstaterne sikrer, at enhederne mindst én gang om året stiller mindst de i stk. 1 anførte oplys­ ninger til rådighed for hver rettighedshaver, som de har tildelt rettighedsindtægter eller foretaget betalinger til i den periode, som oplysningerne vedrører:

Artikel 19

Oplysninger til andre kollektive forvaltningsorganisationer om forvaltning af rettigheder i henhold til

repræsentationsaftaler

Medlemsstaterne sikrer, at en kollektiv forvaltningsorganisation ad elektronisk vej og mindst én gang om året stiller mindst følgende oplysninger til rådighed for kollektive forvaltningsorga­ nisationer, på hvis vegne den forvalter rettigheder i henhold til en repræsentationsaftale, for den periode, som oplysningerne vedrører:

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/89

a) de rettighedsindtægter, der er tildelt, og de beløb, der er betalt af den kollektive forvaltningsorganisation pr. kategori af forvaltede rettigheder og pr. type anvendelse for de rettig­ heder, det forvalter i henhold til repræsentationsaftalen, samt eventuelle tildelte rettighedsindtægter, der er udestående for enhver periode

b) fradrag vedrørende administrationsomkostninger

c) fradrag til ethvert andet formål end vedrørende administra­ tionsomkostninger, jf. artikel 15

d) oplysninger om alle licenser, som der er givet tilladelse til eller afslag på vedrørende værker og andre frembringelser, som er omfattet af repræsentationsaftalen

e) beslutninger vedtaget på generalforsamlingen for medlem­ mer, i det omfang disse beslutninger er af relevans for forvaltningen af rettigheder i henhold til repræsentationsafta­ len.

Artikel 20

Oplysninger til rettighedshavere, andre kollektive forvaltningsorganisationer og brugere på anmodning

Uden at det berører artikel 25 skal medlemsstaterne sikre, at en kollektiv forvaltningsorganisation som svar på en behørigt begrundet anmodning ad elektronisk vej og uden unødig forsin­ kelse stiller mindst følgende oplysninger til rådighed for enhver kollektiv forvaltningsorganisation, på hvis vegne den forvalter rettigheder i henhold til en repræsentationsaftale, for enhver rettighedshaver eller for enhver bruger:

a) de værker eller andre frembringelser, den repræsenterer, de rettigheder, den forvalter, direkte eller under repræsentations­ aftaler, og de territoriale områder, der er omfattet, eller

b) hvor sådanne værker eller andre frembringelser på grund af den kollektive forvaltningsorganisations aktivitetsfelt ikke kan bestemmes, de typer af værker eller andre frembringel­ ser, den repræsenterer, de rettigheder, den forvalter, og de territoriale områder, der er omfattet.

Artikel 21

Offentliggørelse af oplysninger

1. Medlemsstaterne sikrer, at en kollektiv forvaltningsorgani­ sation mindst offentliggør følgende oplysninger:

a) dens statutter

b) dens medlemskabsvilkår og betingelserne for ophævelse af bemyndigelsen til at forvalte rettigheder, hvis de ikke fremgår af statutterne

c) standardlicensaftaler og gældende standardtariffer, herunder nedslag

d) listen over de personer, der er omhandlet i artikel 10

e) dens generelle politik for fordeling af skyldige beløb til rettighedshavere

f) dens generelle politik for administrationsomkostninger

g) dens generelle politik for fradrag undtagen for administra­ tionsomkostninger, fra rettighedsindtægter og fra nogen anden indtægt hidrørende fra investering af disse rettigheds­ indtægter, herunder fradrag til sociale, kulturelle og uddan­ nelsesmæssige tjenesteydelser

h) en liste over de repræsentationsaftaler, den har indgået, og navnene på de kollektive forvaltningsorganisationer, den har indgået disse repræsentationsaftaler med

i) dens generelle politik for anvendelsen af beløb, der ikke kan fordeles

j) de tilgængelige klagemuligheder og tvistbilæggelsesordninger i overensstemmelse med artikel 33, 34 og 35.

2. Den kollektive forvaltningsorganisation skal på sit websted offentliggøre og ajourføre de i stk. 1 omhandlede oplysninger.

Artikel 22

Årlig gennemsigtighedsrapport

1. Medlemsstaterne sikrer, at en kollektiv forvaltningsorgani­ sation uanset sin retlige form i henhold til national ret udarbejder og offentliggør en årlig gennemsigtighedsrapport, herunder den i stk. 3 omhandlede særrapport, for hvert regn­ skabsår senest otte måneder efter afslutningen af det pågæl­ dende regnskabsår.

Den kollektive forvaltningsorganisation offentliggør på sit websted den årlige gennemsigtighedsrapport, som skal forblive offentligt tilgængelig på webstedet i mindst fem år.

2. Den årlige gennemsigtighedsrapport skal mindst indeholde de i bilaget fastsatte oplysninger.

3. En særrapport skal omhandle anvendelsen af de fradrag, der foretages med henblik på sociale, kulturelle og uddannelses­ mæssige tjenesteydelser, og skal mindst indeholde de i punkt 3 i bilaget anførte oplysninger.

4. De regnskabsmæssige oplysninger i den årlige gennemsig­ tighedsrapport skal revideres af en eller flere personer, der ved lov er autoriseret til at revidere regnskaber i overensstemmelse med Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2006/43/EF (1).

DAL 84/90 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

(1) Europa-Parlamentets og Rådets direktiv 2006/43/EF af 17. maj 2006 om lovpligtig revision af årsregnskaber og konsoliderede regnskaber, om ændring af Rådets direktiv 78/660/EØF og 83/349/EØF og om ophævelse af Rådets direktiv 84/253/EØF (EUT L 157 af 9.6.2006, s. 87).

Revisionsberetningen, inklusive eventuelle forbehold i tilknyt­ ning hertil, skal gengives ubeskåret i årsrapporten.

Ved anvendelsen af dette stykke omfatter de regnskabsmæssige oplysninger de regnskaber, som er omhandlet i punkt 1, litra a), i bilaget, og de finansielle oplysninger, der er omhandlet i punkt 1, litra g) og h), og i punkt 2 i bilaget.

AFSNIT III

KOLLEKTIVE FORVALTNINGSORGANISATIONERS UDSTE­ DELSE AF MULTITERRITORIALE LICENSER FOR ONLINEMU­

SIKRETTIGHEDER

Artikel 23

Multiterritorial licensering i det indre marked

Medlemsstaterne sikrer, at kollektive forvaltningsorganisationer, der er etableret på deres område, opfylder kravene i dette afsnit, når de udsteder multiterritoriale licenser for onlinemusikrettig­ heder.

Artikel 24

Kapacitet til at behandle multiterritoriale licenser

1. Medlemsstaterne sikrer, at en kollektiv forvaltningsorgani­ sation, som udsteder multiterritoriale licenser for onlinemusik­ rettigheder, har tilstrækkelig kapacitet til på en effektiv og gennemsigtig måde at foretage elektronisk behandling af data, der er nødvendige for forvaltningen af sådanne licenser, herunder med henblik på at identificere det repertoire og over­ våge dets anvendelse, fakturering af brugere, opkrævning af rettighedsindtægter og fordeling af skyldige beløb til rettigheds­ haverne.

2. Med henblik på stk. 1 skal en kollektiv forvaltningsorga­ nisation mindst opfylde følgende betingelser:

a) have kapacitet til nøjagtigt at identificere musikværker, helt eller delvis, som den kollektive forvaltningsorganisation er bemyndiget til at repræsentere

b) have kapacitet til nøjagtigt, helt eller delvis og med hensyn til hvert relevant territorialt område at definere rettigheder og disses henholdsvise indehavere for hvert musikværk eller andele heri, som den kollektive forvaltningsorganisation er bemyndiget til at repræsentere

c) gøre anvendelse af entydige identifikatorer med henblik på at identificere rettighedshavere og musikværker, idet der så vidt muligt tages hensyn til frivillige branchestandarder og prak­ sis, som er udviklet på internationalt plan eller EU-plan

d) gøre anvendelse af passende midler med henblik på at iden­ tificere og rettidigt og effektivt udrede uoverensstemmelser i dataene fra andre kollektive forvaltningsorganisationer, der udsteder multiterritoriale licenser for onlinemusikrettigheder.

Artikel 25

Gennemsigtighed af multiterritoriale repertoireoplysninger

1. Medlemsstaterne sikrer, at en kollektiv forvaltningsorgani­ sation, som udsteder multiterritoriale licenser for onlinemusik­ rettigheder, som svar på en behørigt begrundet anmodning og ad elektronisk vej giver onlinemusiktjenesteydere, de rettigheds­ havere, hvis rettigheder den repræsenterer, og andre kollektive forvaltningsorganisationer ajourførte oplysninger, der gør det muligt at identificere det onlinemusikrepertoire, det repræsente­ rer. Dette skal omfatte:

a) de repræsenterede musikværker

b) de repræsenterede rettigheder, helt eller delvis, og

c) de omfattede territoriale områder.

2. Den kollektive forvaltningsorganisation kan om fornødent træffe passende foranstaltninger til at beskytte dataenes nøjagtighed og integritet, at kontrollere deres genanvendelse og at beskytte kommercielt følsomme oplysninger.

Artikel 26

Nøjagtighed af multiterritoriale repertoireoplysninger

1. Medlemsstaterne sikrer, at en kollektiv forvaltningsorgani­ sation, som udsteder multiterritoriale licenser for onlinemusik­ rettigheder, har indført ordninger, der gør det muligt for rettig­ hedshavere andre kollektive forvaltningsorganisationer og onli­ netjenesteudbydere at gøre indsigelse mod indholdet af de data, der er omhandlet i listen over betingelser i henhold til artikel 24, stk. 2, eller oplysninger i henhold til artikel 25, hvis sådanne rettighedshavere, kollektive forvaltningsorganisationer og online­ tjenesteudbydere, på grundlag af rimeligt bevismateriale, har grund til at tro, at data eller oplysninger er urigtige i forbindelse med deres onlinemusikrettigheder. Hvor kravet er tilstrækkeligt dokumenteret, skal den kollektive forvaltningsorganisation sikre, at de pågældende data eller oplysninger korrigeres uden unødig forsinkelse.

2. Den kollektive forvaltningsorganisation skal give rettig­ hedshavere, hvis musikværker indgår i dens eget musikreper­ toire, og rettighedshavere, der har bemyndiget den til at forvalte deres onlinemusikrettigheder i overensstemmelse med artikel 31 mulighed for i elektronisk form at tilsende den oplysninger vedrørende deres musikværker, deres rettigheder til disse værker og de territoriale områder, for hvilke de giver organisa­ tionen bemyndigelse. Den kollektive forvaltningsorganisation og rettighedshaverne skal i denne forbindelse så vidt muligt tage hensyn til frivillige branchestandarder eller praksis vedrørende udveksling af data, der er udarbejdet på internationalt plan eller EU-plan, og som giver rettighedsindehaverne mulighed for at specificere musikværket, helt eller delvis, onlinerettighederne, helt eller delvis, og de territoriale områder, for hvilke de giver organisationen bemyndigelse.

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/91

3. Giver en kollektiv forvaltningsorganisation en anden kollektiv forvaltningsorganisation bemyndigelse til at udstede multiterritoriale licenser for onlinemusikrettigheder i henhold til artikel 29 og 30, skal den bemyndigede organisation også anvende nærværende artikels stk. 2 på de rettighedshavere, hvis musikværker indgår i den bemyndigende kollektive forvaltnings­ organisations eget repertoire, medmindre de to kollektive forvaltningsorganisationer aftaler andet.

Artikel 27

Nøjagtig og rettidig rapportering og fakturering

1. Medlemsstaterne sikrer, at en kollektiv forvaltningsorgani­ sation overvåger den måde, hvorpå onlinemusiktjenesteudby­ dere, til hvilke det har udstedt en multiterritorial licens for onlinemusikrettigheder, som den helt eller delvis repræsenterer, anvender disse rettigheder.

2. Den kollektive forvaltningsorganisation skal tilbyde onli­ nemusiktjenesteudbydere mulighed for ad elektronisk vej at rapportere om den faktiske anvendelse af onlinemusikrettighe­ der, og onlinemusiktjenesteudbydere skal rapportere nøjagtigt om den faktiske anvendelse af disse værker. Den kollektive forvaltningsorganisation skal tilbyde anvendelse af mindst én rapporteringsmetode, der tager hensyn til frivillige branchestan­ darder eller praksis, som er udviklet på internationalt plan eller EU-plan, for elektronisk udveksling af sådanne data. Den kollek­ tive forvaltningsorganisation kan nægte at acceptere rapporte­ ring fra onlinetjenesteudbyderen i et beskyttet format, hvis orga­ nisationen giver mulighed for rapportering i henhold til en branchestandard for elektronisk dataudveksling.

3. Den kollektive forvaltningsorganisation skal foretage elek­ tronisk fakturering af onlinetjenesteudbyderen. Den kollektive forvaltningsorganisation skal tilbyde anvendelse af mindst et format, hvor der tages hensyn til frivillige branchestandarder eller praksis, der er udviklet på internationalt plan eller EU- plan. Fakturaen skal identificere de værker og rettigheder, for hvilke der gives licens, helt eller delvis, på grundlag af dataene omhandlet i listen af betingelser i artikel 24, stk. 2, og de tilsvarende faktiske anvendelser i det omfang, det er muligt på grundlag af de oplysninger, der fremlægges af onlinetjenesteud­ byderen, og det format, der anvendes til at give disse oplysnin­ ger. Onlinetjenesteudbyderen kan ikke nægte at modtage faktu­ raen på grund af dennes format, hvis den kollektive forvalt­ ningsorganisation anvender en branchestandard.

4. Den kollektive forvaltningsorganisation skal fakturere onli­ netjenesteudbyderen nøjagtigt og uden forsinkelse, efter at den faktiske anvendelse af onlinerettigheder til det pågældende musikværk er rapporteret, undtagen i tilfælde, hvor dette ikke er muligt af grunde, der kan tilskrives onlinetjenesteudbyderen.

5. Den kollektive forvaltningsorganisation skal have indført passende ordninger, der giver onlinetjenesteudbyderen mulighed for at anfægte fakturaens rigtighed, herunder når onlinetjene­ steudbyderen modtager fakturaer fra en eller flere kollektive forvaltningsorganisationer for samme onlinerettigheder til samme musikværk.

Artikel 28

Nøjagtig og rettidig betaling til rettighedshavere

1. Med forbehold af stk. 3 skal medlemsstaterne sikre, at en kollektiv forvaltningsorganisation, som udsteder multiterritoriale licenser for onlinemusikrettigheder, præcist og uden forsinkelse, efter at den faktiske anvendelse af arbejdet er rapporteret, fordeler skyldige beløb til rettighedshavere hidrørende fra sådanne licenser, medmindre dette ikke er muligt af årsager, der kan tilskrives onlinemusiktjenesteyderen.

2. Med forbehold af stk. 3 skal den kollektive forvaltnings­ organisation mindst give følgende oplysninger til rettigheds­ haverne sammen med enhver betaling, som den foretager i medfør af stk. 1:

a) den periode, hvor anvendelserne fandt sted, og for hvilke rettighedshaverne skal have udbetalt et beløb, samt de terri­ toriale områder, hvor anvendelserne fandt sted

b) de beløb, der er opkrævet, de fradrag, der er foretaget, og de beløb, der er fordelt af den kollektive forvaltningsorganisa­ tion for hver onlinerettighed til ethvert musikværk, som rettighedshavere har givet den kollektive forvaltningsorgani­ sation bemyndigelse til at repræsentere helt eller delvist

c) de beløb, der er opkrævet for rettighedshavere, de fradrag, der er foretaget, og de beløb, der er fordelt af den kollektive forvaltningsorganisation for hver onlinetjensteudbyder.

3. Giver en kollektiv forvaltningsorganisation en anden kollektiv forvaltningsorganisation bemyndigelse til at udstede multiterritoriale licenser for onlinemusikrettigheder i henhold til artikel 29 og 30, skal den bemyndigede kollektive forvalt­ ningsorganisation fordele de i stk. 1 omhandlede beløb præcist og uden forsinkelse og give de i stk. 2 omhandlede oplysninger til den bemyndigende kollektive forvaltningsorganisation. Den bemyndigende kollektive forvaltningsorganisation skal være ansvarlig for den efterfølgende fordeling af sådanne beløb og sikre, at sådanne oplysninger meddeles rettighedshavere, medmindre de kollektive forvaltningsorganisationer aftaler andet.

Artikel 29

Aftaler mellem kollektive forvaltningsorganisationer om multiterritorial licensering

1. Medlemsstaterne sikrer, at enhver repræsentationsaftale mellem kollektive forvaltningsorganisationer, ifølge hvilken en kollektiv forvaltningsorganisation giver en anden kollektiv forvaltningsorganisation bemyndigelse til at udstede multiterri­ toriale licenser for onlinemusikrettigheder i sit eget musikreper­ toire, er af ikke-eksklusiv karakter. Den bemyndigede kollektive forvaltningsorganisation skal forvalte disse onlinerettigheder på et ikke-diskriminerende grundlag.

DAL 84/92 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

2. Den bemyndigende kollektive forvaltningsorganisation skal underrette sine medlemmer om de væsentligste vilkår i aftalen, herunder om aftalens varighed og de omkostninger, der er forbundet med de tjenester, der ydes af den bemyndigede kollektive forvaltningsorganisation.

3. Den bemyndigede kollektive forvaltningsorganisation skal underrette den bemyndigende kollektive forvaltningsorganisa­ tion om de væsentligste vilkår for udstedelse af licenser for sidstnævntes onlinerettigheder, herunder karakteren af udnyttel­ sen, alle bestemmelser, der vedrører eller påvirker licensafgiften, licensens gyldighedsperiode, regnskabsperioderne, og de territo­ riale områder, der er omfattet.

Artikel 30

Forpligtelse til at repræsentere en anden kollektiv forvaltningsorganisation med henblik på multiterritorial

licensering

1. Når en kollektiv forvaltningsorganisation, der ikke giver eller tilbyder at udstede multiterritoriale licenser for onlinemu­ sikrettighederne i dens eget musikrepertoire, anmoder en anden kollektiv forvaltningsorganisation om at indgå en repræsenta­ tionsaftale med henblik på at repræsentere disse rettigheder, skal medlemsstaterne sikre, at den anmodede kollektive forvaltnings­ organisation er forpligtet til at tilslutte sig en sådan anmodning, såfremt den allerede udsteder eller tilbyder at udstede multiter­ ritoriale licenser for samme kategori af onlinemusikrettigheder til en eller flere andre kollektive forvaltningsorganisationers repertoire.

2. Den anmodede kollektive forvaltningsorganisation er forpligtet til uden unødig forsinkelse at svare skriftligt på fore­ spørgslen fra den anmodende kollektive forvaltningsorganisa­ tion.

3. Med forbehold af stk. 5 og 6 skal den anmodede kollek­ tive forvaltningsorganisation forvalte det repertoire, der repræ­ senteres af den anmodende kollektive forvaltningsorganisation, på de samme betingelser, som den anvender i forvaltningen af sit eget repertoire.

4. Den anmodede kollektive forvaltningsorganisation skal inkludere det repertoire, som den repræsenterer for den anmodende kollektive forvaltningsorganisation, i alle de tilbud, som den retter til onlinetjenesteudbydere.

5. Forvaltningsgebyret for den tjeneste, som den anmodede kollektive forvaltningsorganisation leverer til den anmodende kollektive forvaltningsorganisation, må ikke overstige de rime­ lige omkostninger, der afholdes af den anmodede kollektive forvaltningsorganisation.

6. Den anmodende kollektive forvaltningsorganisation skal give den anmodede kollektive forvaltningsorganisation de oplys­ ninger om dens eget musikrepertoire, der er nødvendige for udstedelsen af multiterritoriale licenser for onlinemusikrettighe­ der. Er oplysningerne utilstrækkelige eller i en form, som ikke tillader den anmodede kollektive forvaltningsorganisation at

opfylde kravene i dette afsnit, har den anmodede forvaltnings­ organisation ret til at anmode om betaling af de rimelige omkostninger, der er afholdt til at opfylde sådanne krav, eller til at udelukke sådanne værker, for hvilke oplysningerne er util­ strækkelige eller ikke kan anvendes.

Artikel 31

Adgang til multiterritorial licensering

Når en kollektiv forvaltningsorganisation ikke udsteder eller tilbyder at udstede multiterritoriale licenser for onlinemusikret­ tigheder eller ikke giver en anden kollektiv forvaltningsorgani­ sation mulighed for at repræsentere disse rettigheder til dette formål senest den 10. april 2017, skal medlemsstaterne sikre, at rettighedshavere, der har bemyndiget den pågældende forvalt­ ningsorganisation til at repræsentere deres onlinemusikrettighe­ der, kan fratage den kollektive forvaltningsorganisation online­ musikrettighederne med henblik på at udstede multiterritoriale licenser vedrørende alle territoriale områder, uden at det er nødvendigt at trække onlinemusikrettighederne til monoterrito­ riale licenser tilbage, med henblik på selv at udstede multiterri­ toriale licenser for deres egne onlinemusikrettigheder eller gennem enhver anden part, de udpeger, eller gennem enhver kollektiv forvaltningsorganisation, der opfylder bestemmelserne i dette afsnit.

Artikel 32

Undtagelse for onlinemusikrettigheder, der er nødvendige for radio- og tv-programmer

Kravene i dette afsnit finder ikke anvendelse på kollektive forvaltningsorganisationer, der på grundlag af frivillig sammen­ lægning af de krævede rettigheder og i overensstemmelse med konkurrencereglerne i artikel 101 og 102 i TEUF udsteder en multiterritorial licens for onlinemusikrettigheder, som kræves af radio- og TV-selskaber med henblik på overførsel eller tilrådig­ hedsstillelse af deres radio- og TV-programmer samtidig med eller efter deres første udsendelse, samt ethvert andet onlinema­ teriale, herunder forhåndsvisninger, der er produceret af eller for radio- og TV-selskabet, der er accessorisk til den første udsen­ delse af radio- og TV-programmer.

AFSNIT IV

HÅNDHÆVELSESFORANSTALTNINGER

Artikel 33

Klageprocedurer

1. Medlemsstaterne sikrer, at kollektive forvaltningsorganisa­ tioner giver deres medlemmer og kollektive forvaltningsorgani­ sationer, på hvis vegne de forvalter rettigheder i medfør af en repræsentationsaftale, adgang til effektive og hurtige procedurer for behandling af klager, navnlig i forbindelse med bemyndi­ gelsen til at forvalte rettigheder og ophævelsen eller tilbagetræk­ ningen af rettigheder, medlemskabsvilkår, opkrævning af skyl­ dige beløb, der tilfalder rettighedshavere, fradrag og fordeling.

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/93

2. Kollektive forvaltningsorganisationer skal svare skriftligt på klager fra medlemmer eller kollektive forvaltningsorganisa­ tioner, på hvis vegne de forvalter rettigheder i medfør af en repræsentationsaftale. Den kollektive forvaltningsorganisation skal give en begrundelse, hvis den afviser en klage.

Artikel 34

Procedurer for alternativ tvistbilæggelse

1. Medlemsstaterne kan fastlægge, at tvister mellem kollek­ tive forvaltningsorganisationer, medlemmer af kollektive forvalt­ ningsorganisationer, rettighedshavere eller brugere vedrørende nationale bestemmelser, der er indført i medfør af kravene i dette direktiv, kan underkastes en hurtig, uafhængig og upartisk alternativ tvistbilæggelsesprocedure.

2. Medlemsstaterne skal med henblik på afsnit III sikre, at følgende tvister vedrørende en kollektiv forvaltningsorganisa­ tion, der er etableret på deres territoriale område, og som udsteder eller tilbyder at udstede multiterritoriale licenser for onlinemusikrettigheder, kan underkastes en uafhængig og upar­ tisk alternativ tvistbilæggelsesprocedure:

a) tvister med en faktisk eller potentiel onlinemusiktjenesteud­ byder om anvendelsen af artikel 16, 25, 26 og 27

b) tvister med en eller flere rettighedshavere om anvendelsen af artikel 25, 26, 27, 28, 29, 30 og 31

c) tvister med en anden kollektiv forvaltningsorganisation om anvendelsen af artikel 25, 26, 27, 28, 29 og 30.

Artikel 35

Tvistbilæggelse

1. Medlemsstaterne sikrer, at tvister mellem kollektive forvaltningsorganisationer og brugere om især gældende og foreslåede licensbetingelser eller brud på kontrakter kan fore­ lægges en domstol eller, hvis det er relevant, et andet uafhæn­ gigt og upartisk tvistbilæggelsesorgan, hvor dette organ har ekspertise inden for intellektuelle ejendomsrettigheder.

2. Artikel 33 og 34 og nærværende artikels stk. 1 berører ikke parternes ret til at gøre deres rettigheder gældende og forsvare deres rettigheder ved at anlægge sag ved en domstol.

Artikel 36

Overholdelse

1. Medlemsstaterne sikrer, at de kompetente myndigheder, der er udpeget til dette formål, overvåger, at de kollektive forvaltningsorganisationer, der er etableret på deres territoriale område, overholder de nationale retsregler, som er vedtaget i henhold til kravene i dette direktiv.

2. Medlemsstaterne sikrer, at der findes procedurer for medlemmer af en kollektiv forvaltningsorganisation, rettigheds­ havere, brugere, kollektive forvaltningsorganisationer og andre

interesserede parter til at underrette de kompetente myndighe­ der, der er udpeget til dette formål, om aktiviteter eller omstæn­ digheder, som efter deres opfattelse udgør en tilsidesættelse af de nationale bestemmelser, der er indført i medfør af kravene i dette direktiv.

3. Medlemsstaterne sikrer, at de kompetente myndigheder, som er udpeget til dette formål, kan pålægge passende sank­ tioner eller træffe passende foranstaltninger, hvis de nationale bestemmelser til gennemførelse af dette direktiv ikke er over­ holdt. Sanktionerne skal være effektive, stå i et rimeligt forhold til overtrædelsens grovhed og have en afskrækkende virkning.

Medlemsstaterne underretter senest den 10. april 2016 Kommissionen om de i nærværende artikel og i artikel 37 og 38 omhandlede kompetente myndigheder. Kommissionen offentliggør de i den forbindelse modtagne oplysninger.

Artikel 37

Udveksling af oplysninger mellem kompetente myndigheder

1. Med henblik på at fremme overvågningen af anvendelsen af dette direktiv sikrer hver medlemsstat, at en anmodning om oplysninger modtaget fra en kompetent myndighed i en anden medlemsstat, der er udpeget til dette formål, vedrørende spørgs­ mål, som er relevante for anvendelsen af dette direktiv, navnlig med hensyn til de aktiviteter, som udøves af kollektive forvalt­ ningsorganisationer, der er etableret på den anmodede medlemsstats territoriale område, besvares uden unødig forsin­ kelse af den kompetente myndighed, der er udpeget til dette formål, forudsat at anmodningen er behørigt begrundet.

2. Hvis en kompetent myndighed vurderer, at en kollektiv forvaltningsorganisation, der er etableret i en anden medlems­ stat, men handler inden for dens territoriale område, eventuelt ikke overholder den nationale ret i den medlemsstat, hvor den pågældende kollektive forvaltningsorganisation er etableret, som er vedtaget i medfør af kravene i dette direktiv, kan denne kompetente myndighed fremsende alle relevante oplysninger til den kompetente myndighed i den medlemsstat, hvor den kollektive forvaltningsorganisation er etableret, eventuelt sammen med en anmodning til den pågældende myndighed om at træffe passende foranstaltninger på de områder, der henhører under dens kompetence. Den anmodede kompetente myndighed skal afgive et begrundet svar inden for tre måneder.

3. Sager som omhandlet i stk. 2 kan også af den kompetente myndighed henvises til den ekspertgruppe, som er nedsat i over­ ensstemmelse med artikel 41.

Artikel 38

Samarbejde om udviklingen af multiterritorial licensering

1. Kommissionen skal fremme en regelmæssig udveksling af oplysninger mellem de til dette formål udpegede kompetente myndigheder i medlemsstaterne og mellem disse myndigheder og Kommissionen om situationen og udviklingen med hensyn til multiterritorial licensering.

DAL 84/94 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

2. Kommissionen skal gennemføre regelmæssige høringer med repræsentanter for rettighedshavere, kollektive forvaltnings­ organisationer, brugere, forbrugere og andre berørte parter om deres erfaringer med anvendelsen af bestemmelserne i afsnit III i dette direktiv. Kommissionen skal give de kompetente myndig­ heder alle relevante oplysninger, der fremgår af disse høringer, inden for de i stk. 1 fastsatte rammer for udveksling af oplys­ ninger.

3. Medlemsstaterne sikrer, at deres kompetente myndigheder senest den 10. oktober 2017 giver Kommissionen en rapport om situationen og udviklingen med hensyn til multiterritorial licensering på deres territoriale område. Rapporten skal navnlig indeholde oplysninger om adgangen til multiterritoriale licenser i den pågældende medlemsstat og om kollektive forvaltnings­ organisationers overholdelse af de nationale bestemmelser til gennemførelse af afsnit III i dette direktiv sammen med en vurdering af udviklingen med hensyn til multiterritorial license­ ring af brugeres, forbrugeres, rettighedshaveres og andre inter­ esserede parters onlinemusikrettigheder.

4. Kommissionen vurderer på grundlag af de i henhold til stk. 3 modtagne rapporter og de oplysninger, der er indsamlet i henhold til stk. 1 og 2, anvendelsen af afsnit III i dette direktiv. Kommissionen overvejer, såfremt det er hensigtsmæssigt på grundlag af en særrapport, yderligere skridt til at løse ethvert eventuelt konstateret problem. Denne vurdering skal navnlig omfatte følgende:

a) antallet af kollektive forvaltningsorganisationer, der opfylder kravene i afsnit III

b) anvendelsen af artikel 29 og 30, herunder antallet af repræ­ sentationsaftaler mellem kollektive forvaltningsorganisationer i henhold til disse artikler

c) andelen af repertoirer i medlemsstaterne, som er til rådighed for multiterritorial licensering.

AFSNIT V

RAPPORTERING OG AFSLUTTENDE BESTEMMELSER

Artikel 39

Meddelelse om kollektive forvaltningsorganisationer

Medlemsstaterne fremsender senest den 10. april 2016 på grundlag af de oplysninger, de er i besiddelse af, en liste til Kommissionen over de kollektive forvaltningsorganisationer, der er etableret på deres territoriale områder.

Medlemsstaterne underretter uden unødig forsinkelse Kommis­ sionen om ændringer af denne liste.

Kommissionen offentliggør oplysninger herom og ajourfører listen.

Artikel 40

Rapport

Kommissionen skal senest den 10. april 2021 vurdere anven­ delsen af dette direktiv og forelægge en rapport for Europa- Parlamentet og Rådet om anvendelsen af dette direktiv. Denne

rapport skal indeholde en vurdering af dette direktivs konse­ kvenser for udviklingen af grænseoverskridende tjenester, den kulturelle mangfoldighed, om forbindelserne mellem kollektive forvaltningsorganisationer og brugere og om driften i Unionen af kollektive forvaltningsorganisationer, som er etableret uden for Unionen, samt, hvis det er nødvendigt, om behovet for en revision. Kommissionens rapport ledsages om nødvendigt af et lovgivningsforslag.

Artikel 41

Ekspertgruppe

Der nedsættes hermed en ekspertgruppe. Gruppen består af repræsentanter for de kompetente myndigheder i medlemssta­ terne. Ekspertgruppens formandskab varetages af en repræsen­ tant for Kommissionen, og gruppen træder sammen enten på formandens initiativ eller på anmodning af en medlemsstats delegation. Gruppens arbejdsopgaver består i at:

a) undersøge virkningen af dette direktivs gennemførelse på driften af kollektive forvaltningsorganisationer og uafhængige forvaltningsenheder i det indre marked samt fremhæve even­ tuelle vanskeligheder

b) tilrettelægge høringer om alle spørgsmål vedrørende anven­ delsen af dette direktiv

c) fremme udvekslingen af oplysninger om den relevante udvik­ ling, der sker inden for lovgivning og retspraksis samt på det økonomiske, sociale, kulturelle og teknologiske område, navnlig med hensyn til det digitale marked for værker og andre frembringelser.

Artikel 42

Beskyttelse af personoplysninger

Behandlingen af personoplysninger inden for rammerne af dette direktiv er underlagt 95/46/EF.

Artikel 43

Gennemførelse

1. Medlemsstaterne sætter de nødvendige love og administra­ tive bestemmelser i kraft for at efterkomme dette direktiv senest den 10. april 2016. De underretter straks Kommissionen herom.

Disse love og bestemmelser skal ved vedtagelsen indeholde en henvisning til dette direktiv eller skal ved offentliggørelsen ledsages af en sådan henvisning. De nærmere regler for henvis­ ningen fastsættes af medlemsstaterne.

2. Medlemsstaterne tilsender Kommissionen de vigtigste nationale love og administrative bestemmelser, som de vedtager på det område, der er omfattet af dette direktiv.

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/95

Artikel 44

Ikrafttræden

Dette direktiv træder i kraft på tyvendedagen efter offentliggørelsen i Den Europæiske Unions Tidende.

Artikel 45

Adressater

Dette direktiv er rettet til medlemsstaterne.

Udfærdiget i Strasbourg, den 26. februar 2014.

På Europa-Parlamentets vegne M. SCHULZ

Formand

På Rådets vegne D. KOURKOULAS

Formand

DAL 84/96 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

BILAG

1. Oplysninger, der skal afgives i den i artikel 22, stk. 2, omhandlede årlige gennemsigtighedsrapport:

a) årsregnskab med en balance eller en formueopgørelse, en opgørelse over indtægter og udgifter i regnskabsåret og en pengestrømsopgørelse

b) en aktivitetsrapport for det forløbne regnskabsår

c) oplysninger vedrørende afvisninger af at udstede en licens, jf. artikel 16, stk. 3

d) en beskrivelse af den kollektive forvaltningsorganisations juridiske og forvaltningsmæssige struktur

e) oplysninger om alle enheder, som direkte eller indirekte, helt eller delvist, er ejet eller kontrolleret af den kollektive forvaltningsorganisation

f) oplysninger om det samlede vederlag til de i artikel 9, stk. 3, og artikel 10 omhandlede personer i det foregående år og andre fordele, der ydes dem

g) de i punkt 2 i dette bilag omhandlede finansielle oplysninger

h) en særrapport om anvendelsen af alle fradrag, der foretages med henblik på sociale, kulturelle og uddannelses­ mæssige tjenesteydelser, indeholdende de i punkt 3 i dette bilag omhandlede oplysninger.

2. Finansielle oplysninger, der skal afgives i den årlige gennemsigtighedsrapport:

a) finansielle oplysninger om rettighedsindtægter pr. kategori af forvaltede rettigheder og pr. anvendelsestype (f.eks. TV, online, offentlig fremførelse), herunder oplysninger om indtægter hidrørende fra investering af rettighedsind­ tægter og anvendelsen af sådanne indtægter (hvorvidt de fordeles til rettighedshaverne eller andre kollektive forvaltningsorganisationer eller bruges på anden vis)

b) finansielle oplysninger om udgifterne til forvaltning af rettigheder og andre tjenester, som den kollektive forvalt­ ningsorganisation yder rettighedshavere, med en fuldstændig beskrivelse af mindst følgende elementer:

i) alle driftsomkostninger og finansielle omkostninger, med en fordeling pr. kategori af forvaltede rettigheder og, hvor der er tale om indirekte omkostninger, der ikke kan tildeles en eller flere kategorier af rettigheder, en redegørelse for den anvendte metode til fordeling af sådanne indirekte omkostninger

ii) driftsomkostninger og finansielle omkostninger, med en fordeling pr. kategori af forvaltede rettigheder og, hvor der er tale om indirekte omkostninger, der ikke kan tildeles en eller flere kategorier af rettigheder, en redegø­ relse for den anvendte metode til fordeling af sådanne indirekte omkostninger, udelukkende med hensyn til forvaltning af rettigheder, herunder administrationsomkostninger, der fratrækkes eller modregnes rettigheds­ indtægter eller enhver indtægt hidrørende fra investering af rettighedsindtægter i overensstemmelse med artikel 11, stk. 4, og artikel 12, stk. 1, 2 g 3

iii) driftsomkostninger og finansielle omkostninger med hensyn til andre tjenester end forvaltning af rettigheder, men omfattende sociale, kulturelle og uddannelsesmæssige tjenesteydelser

iv) midler anvendt til dækning af omkostninger

v) fradrag i rettighedsindtægter, med en fordeling pr. kategori af forvaltede rettigheder og pr. anvendelsestype, og formålet med fradraget, f.eks. omkostninger i forbindelse med forvaltning af rettigheder eller sociale, kulturelle eller uddannelsesmæssige tjenesteydelser

vi) omkostningerne til forvaltning af rettigheder og andre tjenester, som den kollektive forvaltningsorganisation yder rettighedshavere, i procent af rettighedsindtægterne i det pågældende regnskabsår, pr. kategori af forvaltede rettigheder, og, hvor der er tale om indirekte omkostninger, der ikke kan tildeles en eller flere kategorier af rettigheder, en redegørelse for den anvendte metode til fordeling af sådanne indirekte omkostninger

c) finansielle oplysninger om skyldige beløb til rettighedshavere med en fuldstændig beskrivelse af mindst følgende elementer:

i) det samlede beløb tildelt til rettighedshavere, med en fordeling pr. kategori af forvaltede rettigheder og anven­ delsestype

ii) det samlede beløb betalt til rettighedshavere, med en fordeling pr. kategori af forvaltede rettigheder og anven­ delsestype

iii) betalingshyppigheden, med en fordeling pr. kategori af forvaltede rettigheder og pr. anvendelsestype

DA20.3.2014 Den Europæiske Unions Tidende L 84/97

iv) det samlede beløb, der er opkrævet, men endnu ikke tildelt til rettighedshavere, med en fordeling pr. kategori af forvaltede rettigheder og anvendelsestype og angivelse af det regnskabsår, i hvilket beløbene er opkrævet

v) det samlede beløb, der er tildelt, men endnu ikke fordelt til rettighedshavere, med en fordeling pr. kategori af forvaltede rettigheder og anvendelsestype og angivelse af det regnskabsår, i hvilket beløbene er opkrævet

vi) hvis en kollektiv forvaltningsorganisation ikke har foretaget fordeling og betaling inden for den frist, der er fastsat i artikel 13, stk. 1, grundene til forsinkelsen

vii) de samlede beløb, der ikke kan fordeles, sammen med en redegørelse for anvendelsen af disse beløb

d) oplysninger om forbindelser med andre kollektive forvaltningsorganisationer med en beskrivelse af mindst følgende elementer:

i) beløb modtaget fra andre kollektive forvaltningsorganisationer og betalt til andre kollektive forvaltningsorga­ nisationer, med en fordeling pr. kategori af rettigheder, pr. anvendelsestype og pr. organisation

ii) administrationsomkostninger og andre fradrag fra skyldige rettighedsindtægter til andre kollektive forvaltnings­ organisationer, med en fordeling pr. kategori af rettigheder, pr. anvendelsestype og pr. organisation

iii) administrationsomkostninger og andre fradrag fra beløb betalt af andre kollektive forvaltningsorganisationer, med en fordeling pr. kategori af rettigheder og pr. organisation

iv) beløb fordelt direkte til rettighedshavere fra andre kollektive forvaltningsorganisationer, med en fordeling pr. kategori af rettigheder og pr. organisation.

3. Oplysninger, der skal afgives i den særrapport, der er omhandlet i artikel 22, stk. 3:

a) fradrag, der foretages med henblik på sociale, kulturelle og uddannelsesmæssige tjenesteydelser i regnskabsåret, med en fordeling pr. type formål og for hver type formål med en fordeling pr. kategori af forvaltede rettigheder og pr. anvendelsestype

b) en forklaring af brugen af disse beløb, med en opdeling pr. type formål, herunder omkostningerne forbundet med forvaltning af fradrag, der foretages med henblik på at finansiere sociale, kulturelle eller uddannelsesmæssige tjenesteydelser samt de særskilte beløb, der anvendes til sociale, kulturelle og uddannelsesmæssige tjenester.

DAL 84/98 Den Europæiske Unions Tidende 20.3.2014

RICHTLINIEN

RICHTLINIE 2014/26/EU DES EUROPÄISCHEN PARLAMENTS UND DES RATES

vom 26. Februar 2014

über die kollektive Wahrnehmung von Urheber- und verwandten Schutzrechten und die Vergabe von Mehrgebietslizenzen für Rechte an Musikwerken für die Online-Nutzung im Binnenmarkt

(Text von Bedeutung für den EWR)

DAS EUROPÄISCHE PARLAMENT UND DER RAT DER EUROPÄI­ SCHEN UNION —

gestützt auf den Vertrag über die Arbeitsweise der Europäischen Union, insbesondere auf Artikel 50 Absatz 1, Artikel 53 Absatz 1 und Artikel 62,

auf Vorschlag der Europäischen Kommission,

nach Zuleitung des Entwurfs des Gesetzgebungsakts an die na­ tionalen Parlamente,

nach Stellungnahme des Europäischen Wirtschafts- und Sozial­ ausschusses (1),

gemäß dem ordentlichen Gesetzgebungsverfahren (2),

in Erwägung nachstehender Gründe:

(1) Die bestehenden Unionsrichtlinien zu den Urheber- und verwandten Schutzrechten gewähren Rechtsinhabern schon jetzt ein hohes Maß an Schutz und bieten einen Regelungsrahmen, in dem die Verwertung von durch diese Rechte geschützten Inhalten stattfinden kann. Diese Richtlinien tragen zur Förderung und Bewahrung der Kreativität bei. In einem Binnenmarkt, in dem es keine Wettbewerbsverzerrungen gibt, stößt der Schutz von In­ novationen und geistiger Schöpfung auch Investitionen in innovative Dienstleistungen und Produkte an.

(2) Die Verbreitung von urheberrechtlich oder durch ver­ wandte Rechte geschützten Inhalten wie Büchern, audio­ visuellen Produktionen oder Tonträgern und die Erbrin­ gung von damit zusammenhängenden Leistungen erfor­ dern die Einräumung der Nutzungsrechte durch die In­ haber der Urheber- oder verwandten Schutzrechte, d. h. der Schöpfer der Werke, der ausübenden Künstler, der Produzenten oder der Verleger. Im Regelfall kann der Rechtsinhaber zwischen individueller und kollektiver Rechtewahrnehmung wählen, es sei denn, die Mitglied­ staaten haben — unter Einhaltung des Unionsrechts und der internationalen Verpflichtungen der Union und ihrer Mitgliedstaaten — etwas anderes bestimmt. Die Wahr­ nehmung von Urheber- und verwandten Schutzrechten

beinhaltet die Vergabe von Lizenzen an Nutzer, die Prü­ fung der Rechnungen der Nutzer, die Überwachung der Nutzung der Rechte, die Durchsetzung von Urheber- und verwandten Schutzrechten, die Einziehung der Einnah­ men aus der Rechteverwertung und die Verteilung der den Rechtsinhabern zustehenden Beträge. Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung ermöglichen es Rechtsinhabern, Vergütungen für die Nutzung ihrer Rechte — auch auf ausländischen Märkten — zu erhal­ ten, die sie selbst sonst nicht überwachen oder durch­ setzen könnten.

(3) Gemäß Artikel 167 des Vertrags über die Arbeitsweise der Europäischen Union (AEUV) ist die Union verpflich­ tet, bei ihrer Tätigkeit der kulturellen Vielfalt Rechnung zu tragen und einen Beitrag zur Entfaltung der Kulturen der Mitgliedstaaten unter Wahrung ihrer nationalen und regionalen Vielfalt und der gleichzeitigen Hervorhebung des gemeinsamen kulturellen Erbes zu leisten. Organisa­ tionen für die kollektive Rechtewahrnehmung spielen als Förderer der Vielfalt kultureller Ausdrucksformen eine wichtige Rolle, und sollten dies auch weiterhin tun, da sie kleinsten und weniger populären Repertoires Zugang zum Markt verschaffen und im Interesse der Rechtsinha­ ber und der Öffentlichkeit soziale, kulturelle oder Bil­ dungsleistungen erbringen.

(4) In der Union ansässige Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung sollten bei der Vertretung für in einem anderen Mitgliedstaat wohnhaften oder ansässigen Rechtsinhabern oder bei der Vergabe von Lizenzen an in anderen Mitgliedstaaten wohnhafte oder ansässige Nutzer in den Genuss der in den Verträgen verankerten Freihei­ ten kommen.

(5) Die nationalen Regelungen über die Funktionsweise von Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung weichen stark voneinander ab, insbesondere was deren Transparenz und Rechenschaftspflicht gegenüber Mitglie­ dern und Rechtsinhabern betrifft. Dies hat in mehreren Fällen zu Schwierigkeiten — vor allem für ausländische Rechtsinhaber, wenn diese versuchen, ihre Rechte aus­ zuüben — und zu einer mangelhaften Verwaltung des Aufkommens geführt. Mängel in der Funktionsweise von Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung führen zu einer ineffizienten Verwertung von Ur­ heber- und verwandten Schutzrechten im gesamten Bin­ nenmarkt mit nachteiligen Folgen für die Mitglieder von Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, Rechtsinhaber und Nutzer.

DEL 84/72 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

(1) ABl. C 44 vom 15.2.2013, S. 104. (2) Standpunkt des Europäischen Parlaments vom 4. Februar 2014

(noch nicht im Amtsblatt veröffentlicht) und Beschluss des Rates vom 20. Februar 2014.

(6) Die Verbesserungswürdigkeit der Funktionsweise von Or­ ganisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung wurde schon in der Empfehlung 2005/737/EG der Kom­ mission (1) erkannt. In dieser Empfehlung werden eine Reihe von Grundsätzen formuliert, wie die Möglichkeit der freien Wahl der Organisation für die kollektive Rech­ tewahrnehmung durch die Rechtsinhaber, die Gleichbe­ handlung gleicher Kategorien von Rechtsinhabern und die gerechte Verteilung der Lizenzeinnahmen. Außerdem werden die Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung aufgefordert, die Nutzer vor den Verhandlun­ gen zwischen ihnen hinreichend über Tarife und Reper­ toire zu informieren. Ferner werden Empfehlungen zur Rechenschaftspflicht von Organisationen für die kollek­ tive Rechtewahrnehmung, zur Vertretung des Rechtsinha­ bers in den Entscheidungsgremien von Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und zur Streitbei­ legung abgegeben. Die Empfehlung wurde jedoch nicht von Allen in demselben Maße befolgt.

(7) Zum Schutz der Interessen der Mitglieder von Organisa­ tionen für die kollektive Rechtewahrnehmung, Rechts­ inhabern und Dritten sollten die gesetzlichen Bestimmun­ gen der Mitgliedstaaten zu Urheber- und verwandten Schutzrechten und zur Erteilung länderübergreifender Li­ zenzen zur Nutzung von Online-Rechten an Musikwer­ ken koordiniert werden, damit überall in der Union die­ selben Schutzbestimmungen gelten. Die vorliegende Richtlinie sollte daher Artikel 50 Absatz 1 AEUV als Rechtsgrundlage haben.

(8) Das Ziel dieser Richtlinie ist die Koordinierung nationaler Vorschriften, die sich auf die Aufnahme der Tätigkeit einer Organisation zur kollektiven Wahrnehmung von Urheber- und verwandten Schutzrechten, die Modalitäten ihrer internen Funktionsweise und auf ihre Beaufsichti­ gung beziehen, und sollte daher auch Artikel 53 Absatz 1 AEUV als Rechtsgrundlage haben. Da es hierbei außer­ dem um Dienstleistungen geht, die in der gesamten Union angeboten werden, sollte die Richtlinie des Wei­ teren Artikel 62 AEUV als Rechtsgrundlage haben.

(9) Das Ziel dieser Richtlinie ist es, Anforderungen an Orga­ nisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung fest­ zulegen, um hohe Standards für die Leitungsstrukturen, das Finanzmanagement, die Transparenz und das Be­ richtswesen zu gewährleisten. Dies sollte die Mitgliedstaa­ ten gleichwohl nicht daran hindern, für die in ihrem Hoheitsgebiet ansässigen Organisationen für die kollek­ tive Rechtewahrnehmung strengere Vorschriften als die in Titel II dieser Richtlinie beizubehalten oder festzulegen, sofern diese mit dem Unionsrecht vereinbar sind.

(10) Diese Richtlinie sollte die Mitgliedstaaten nicht daran hindern, dieselben oder vergleichbare Bestimmungen auf Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung anzuwenden, die ihren Sitz außerhalb der Union haben, aber in dem betreffenden Mitgliedstaat tätig sind.

(11) Diese Richtlinie sollte Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung in keiner Weise daran hindern, un­ ter Einhaltung der in den Artikeln 101 und 102 des AEUV enthaltenen Wettbewerbsvorschriften mit anderen

Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung Repräsentationsvereinbarungen im Bereich der Rechte­ wahrnehmung abzuschließen, um die Verfahren zur Li­ zenzvergabe an die Nutzer zu gleichen, diskriminierungs­ freien und transparenten Bedingungen zu erleichtern, auch im Hinblick auf die gemeinsame Fakturierung, zu verbessern und zu vereinfachen und um Mehrgebiets­ lizenzen auch für Bereiche zu erteilen, die nicht zu den in Titel III dieser Richtlinie genannten Bereichen zählen.

(12) Diese Richtlinie gilt zwar für alle Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, mit Ausnahme von Titel III, der nur für Organisationen für die kollektive Rechte­ wahrnehmung gilt, die Urheberrechte an Musikwerken für die länderübergreifende Online-Nutzung wahrneh­ men, lässt jedoch die Regelungen für die Wahrnehmung von Rechten in den Mitgliedstaaten, wie die individuelle Rechtewahrnehmung, die erweiterte Geltung eines Ver­ trags zwischen einer repräsentativen Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung und einem Nutzer, das heißt erweiterte kollektive Lizenzen, die verpflich­ tende kollektive Wahrnehmung und die gesetzlichen Ver­ mutungen in Bezug auf die Vertretung und Übertragung von Rechten an Organisationen für die kollektive Rech­ tewahrnehmung, unberührt.

(13) Diese Richtlinie lässt die Möglichkeit unberührt, dass die Mitgliedstaaten durch Gesetz, Verordnung oder sonstige spezielle Regelung einen angemessenen Ausgleich zu­ gunsten der Rechtsinhaber bei Ausnahmen oder Be­ schränkungen des Vervielfältigungsrechts nach der Richt­ linie 2001/29/EG des Europäischen Parlaments und des Rates (2) und die Vergütung zugunsten der Rechtsinhaber für Ausnahmen vom ausschließlichen öffentlichen Ver­ leihrecht nach der Richtlinie 2006/115/EG des Europäi­ schen Parlaments und des Rates (3) mit Wirkung in ihrem Hoheitsgebiet sowie die Bedingungen für deren Einzie­ hung festlegen.

(14) Die Richtlinie schreibt keine bestimmte Rechtsform für Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung vor. In der Praxis werden solche Organisationen in ver­ schiedenen Rechtsformen geführt, beispielsweise als Ver­ eine, Genossenschaften oder Gesellschaften mit be­ schränkter Haftung, die von den Inhabern der Urheber- und verwandten Schutzrechte oder von Einrichtungen, die diese Rechtsinhaber vertreten, kontrolliert werden oder in deren Eigentum stehen. Jedoch existieren in ei­ nigen Ausnahmefällen aufgrund der Rechtsform der Or­ ganisation für die kollektive Rechtewahrnehmung keine solchen Kontroll- oder Eigentumsrechte. Das ist beispiels­ weise der Fall bei Stiftungen, die keine Mitglieder haben. Die Bestimmungen dieser Richtlinie sollten dennoch für solche Organisationen gelten. Die Mitgliedstaaten sollten gleichermaßen geeignete Maßnahmen ergreifen, um zu verhindern, dass die Pflichten nach dieser Richtlinie durch die Wahl der Rechtsform umgangen werden. Es ist an­ zumerken, dass es sich bei Einrichtungen, die Rechtsinha­ ber vertreten und die Mitglied einer Organisation für die

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/73

(1) Empfehlung 2005/737/EG der Kommission vom 18. Mai 2005 für die länderübergreifende kollektive Wahrnehmung von Urheberrech­ ten und verwandten Schutzrechten, die für legale Online-Musik­ dienste benötigt werden (ABl. L 276 vom 21.10.2005, S. 54).

(2) Richtlinie 2001/29/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 22. Mai 2001 zur Harmonisierung bestimmter Aspekte des Urheberrechts und der verwandten Schutzrechte in der Informations­ gesellschaft (ABl. L 167 vom 22.6.2001, S. 10).

(3) Richtlinie 2006/115/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 12. Dezember 2006 zum Vermietrecht und Verleihrecht sowie zu bestimmten dem Urheberrecht verwandten Schutzrechten im Be­ reich des geistigen Eigentums (ABl. L 376 vom 27.12.2006, S. 28).

kollektive Rechtewahrnehmung sind, um andere Organi­ sationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, Vereini­ gungen von Rechtsinhabern, Gewerkschaften oder andere Organisationen handeln kann.

(15) Die Rechtsinhaber sollten unabhängige Verwertungsein­ richtungen mit der Wahrnehmung ihrer Rechte betrauen können. Bei diesen unabhängigen Verwertungseinrichtun­ gen handelt es sich um kommerzielle Einrichtungen, die sich von Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung unter anderem dadurch unterscheiden, dass sie nicht im Eigentum der Rechtsinhaber stehen oder von diesen kontrolliert werden. Diese unabhängigen Verwer­ tungseinrichtungen sollten allerdings insoweit, als sie die gleichen Tätigkeiten wie die Organisationen für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung ausüben, verpflichtet sein, den von ihnen vertretenen Rechtsinhabern sowie Orga­ nisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, Nut­ zern und der Öffentlichkeit bestimmte Informationen zur Verfügung zu stellen.

(16) Produzenten von audiovisuellen Werken und Tonträgern sowie Sendeunternehmen vergeben Lizenzen an ihren eigenen Rechten, in manchen Fällen parallel zu Rechten, die ihnen beispielsweise von ausübenden Künstlern in individuellen Verträgen übertragen wurden, und handeln im eigenen Interesse. Verleger von Büchern, Musikwerken oder Zeitungen lizenzieren Rechte, die ihnen auf der Grundlage individueller Verträge übertragen wurden, und handeln im eigenen Interesse. Deshalb sollten die Produzenten von audiovisuellen Werken und Tonträgern, Sendeunternehmen sowie Verleger nicht zu den un­ abhängigen Verwertungseinrichtungen gezählt werden. Darüber hinaus sollten die Manager und Agenten von Urhebern und ausübenden Künstlern, die als Vermittler tätig sind und die Rechtsinhaber in ihren Beziehungen zu Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung vertreten, nicht zu den unabhängigen Verwertungsein­ richtungen gezählt werden, da sie nicht mit der Wahr­ nehmung von Rechten im Sinne der Festlegung von Ta­ rifen, der Vergabe von Lizenzen oder der Einziehung von Vergütungen bei Nutzern befasst sind.

(17) Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung sollten Tochtergesellschaften oder andere, von ihnen kon­ trollierte Einrichtungen mit bestimmten Tätigkeiten, wie der Fakturierung oder der Verteilung der Einnahmen aus den Rechten an die Rechtsinhaber, beauftragen können. In diesen Fällen sollten die Bestimmungen dieser Richt­ linie, die anwendbar wären, wenn die betreffende Tätig­ keit direkt von einer Organisation für die kollektive Rech­ tewahrnehmung ausgeführt würde, auf die Tätigkeiten der Tochtergesellschaften oder anderen Einrichtungen an­ wendbar sein.

(18) Um sicherzustellen, dass die Inhaber von Urheber- und verwandten Schutzrechten die Vorteile des Binnenmarkts auch bei kollektiver Rechtewahrnehmung uneinge­ schränkt nutzen können und dass die freie Ausübung ihrer Rechte nicht in unzulässiger Weise beeinträchtigt wird, müssen in den Statuten von Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung entsprechende Schutzklauseln aufgenommen werden. Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung sollten außerdem Rechtsinhaber, deren Rechte sie wahrnehmen, nicht di­ rekt oder indirekt aufgrund ihrer Staatsangehörigkeit, ih­ res Wohnsitzes oder des Ortes ihrer Niederlassung dis­ kriminieren.

(19) In Anbetracht der im AEUV verankerten Grundfreiheiten sollte die kollektive Wahrnehmung von Urheber- und verwandten Schutzrechten dazu führen, dass es einem Rechtsinhaber möglich ist, eine Organisation für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung frei zu wählen, die seine Rechte — seien es Wiedergabe- oder Vervielfältigungs­ rechte — oder Kategorien von Rechten für bestimmte Nutzungsformen, beispielsweise die Sendung, Filmvorfüh­ rung oder Vervielfältigung zur Verbreitung im Internet, wahrnimmt, sofern derartige Rechte oder Rechtekatego­ rien von der Organisation für die kollektive Rechtewahr­ nehmung, die der Rechtsinhaber wählen möchte, bereits wahrgenommen werden.

Die Mitgliederhauptversammlung einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung sollte festlegen, wel­ che Rechte oder Rechtekategorien bzw. Arten von Wer­ ken und sonstigen Schutzgegenstände die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung wahrnehmen soll, sofern dies nicht in ihren Statuten oder gesetzlich fest­ gelegt ist. Bei der Festlegung der Rechte oder Rechteka­ tegorien sollte das Gleichgewicht zwischen der Freiheit der Rechtsinhaber, über ihre Werke oder sonstigen Schutzgegenstände zu verfügen, und der Fähigkeit der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, die Rechte wirksam wahrzunehmen, gewahrt bleiben und insbesondere berücksichtigt werden, welche Kategorien von Rechten die Organisation wahrnimmt und in wel­ chem Zweig der Kreativwirtschaft sie tätig ist. Unter Be­ achtung dieses Gleichgewichts sollten es den Rechtsinha­ bern leicht möglich sein, der Organisation für die kollek­ tive Rechtewahrnehmung diese Rechte oder Rechtekate­ gorien zu entziehen und sie selbst wahrzunehmen oder sie ganz oder teilweise einer anderen Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung oder anderen Einrichtun­ gen anzuvertrauen oder zu übertragen, und zwar un­ geachtet der Staatsangehörigkeit, des Wohnsitzes oder des Ortes der Niederlassung der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, der anderen Einrichtung oder des Rechtsinhabers. Schreibt ein Mitgliedstaat im Einklang mit dem Unionsrecht und den internationalen Verpflichtungen der Union und ihrer Mitgliedstaaten die kollektive Rechtewahrnehmung zwingend vor, so be­ schränkt sich das Wahlrecht der Rechtsinhaber auf an­ dere Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung.

Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, die die Rechte an unterschiedlichen Arten von Werken (literarische, musikalische, fotografische Werke) und sons­ tigen Schutzgegenständen wahrnehmen, sollten den In­ habern von Rechten an unterschiedlichen Arten von Werken und Schutzgegenständen ebenfalls Flexibilität in Bezug auf die Wahrnehmung dieser Rechte zugestehen. In Bezug auf nicht kommerzielle Nutzungen sollten die Mitgliedstaaten dafür sorgen, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung geeignete Maßnah­ men ergreifen, damit ihre Rechtsinhaber ihr Recht wahr­ nehmen können, solche Nutzungen zu lizenzieren. Zu diesen Maßnahmen zählt unter anderem, dass die Orga­ nisation für die kollektive Rechtewahrnehmung einen Be­ schluss über die Bedingungen für die Ausübung dieses Rechts fasst und ihren Mitgliedern diese Bedingungen mitteilt. Die Organisationen für die kollektive Rechte­ wahrnehmung sollten die Rechtsinhaber über ihre Wahl­ möglichkeiten aufklären und es so einrichten, dass sie möglichst leicht davon Gebrauch machen können.

DEL 84/74 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

Rechtsinhaber, die die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung bereits beauftragt haben, können über die Internetseite der Organisation darüber aufgeklärt werden. Das in dem Auftrag enthaltene Erfordernis der Zustimmung der Rechtsinhaber zur Wahrnehmung eines jeden Rechts, einer jeden Rechtekategorie bzw. in Bezug auf Arten von Werken und sonstigen Schutzgegenstän­ den bei Erteilung des Wahrnehmungsauftrags sollte die Rechtsinhaber nicht daran hindern, spätere Vorschläge zur Änderung des Auftrags stillschweigend nach gelten­ dem nationalem Recht anzunehmen. Diese Richtlinie schließt weder vertragliche Vereinbarungen, denen zu­ folge eine Beendigung des Wahrnehmungsauftrags oder eine Entziehung der Rechte durch die Rechtsinhaber eine unmittelbare Wirkung auf die zuvor vergebenen Lizenzen hat, noch vertragliche Vereinbarungen, denen zufolge Li­ zenzen für einen bestimmten Zeitraum nach einer sol­ chen Beendigung oder Entziehung davon unberührt blei­ ben, aus. Solche Vereinbarungen sollten jedoch der un­ eingeschränkten Anwendung dieser Richtlinie nicht ent­ gegenstehen. Diese Richtlinie sollte die Möglichkeit der Rechtsinhaber, ihre Rechte selbst wahrzunehmen, unter anderem für nicht kommerzielle Zwecke, unberührt las­ sen.

(20) Die Mitgliedschaft in einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung sollte auf objektiven, transparenten und diskriminierungsfreien Kriterien beruhen, auch in Bezug auf Verleger, die aufgrund eines Rechteverwer­ tungsvertrags Anspruch auf einen Anteil an den Einnah­ men aus den von der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung wahrgenommenen Rechten haben und diese von der Organisation für die kollektive Rech­ tewahrnehmung einziehen dürfen. Diese Kriterien sollten Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung nicht dazu verpflichten, Mitglieder aufzunehmen, deren Rechte, Rechtekategorien, Arten von Werken oder ande­ ren Schutzgegenstände nicht in ihren Tätigkeitsbereich fallen. Die von einer Organisation für die kollektive Rech­ tewahrnehmung geführten Aufzeichnungen sollten es er­ möglichen, die Mitglieder und Rechtsinhaber, deren Rechte die Organisation auf der Basis der von den Rechtsinhabern erteilten Vollmachten repräsentiert, zu er­ mitteln und ausfindig zu machen.

(21) Um Rechtsinhaber zu schützen, deren Rechte von der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung un­ mittelbar repräsentiert werden, die jedoch nicht die Vo­ raussetzungen der Organisation für eine Mitgliedschaft erfüllen, sollte geregelt werden, dass bestimmte für die Mitglieder geltenden Vorschriften dieser Richtlinie eben­ falls für diese Rechtsinhaber gelten. Die Mitgliedstaaten sollten diesen Rechtsinhabern zudem das Recht einräu­ men können, an dem Entscheidungsfindungsprozess der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung mit­ zuwirken.

(22) Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung sollten im besten kollektiven Interesse der Rechtsinhaber handeln, die sie vertreten. Deshalb ist es wichtig, Mecha­ nismen vorzusehen, die es den Mitgliedern von Organi­ sationen für die kollektive Rechtewahrnehmung gestatten, an den Entscheidungsprozessen der Organisation mit­ zuwirken und so ihre Mitgliedsrechte auszuüben. Manche Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung

vertreten verschiedene Kategorien von Mitgliedern, die aus unterschiedlichen Arten von Rechtsinhabern beste­ hen, wie etwa Produzenten und ausübende Künstler. Diese verschiedenen Kategorien von Mitgliedern sollten bei dem Entscheidungsfindungsprozess ausgewogen und fair vertreten sein. Die Bestimmungen zur Mitglieder­ hauptversammlung von Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung wären weniger wirkungsvoll, wenn nicht auch geregelt würde, wie die Mitgliederhauptver­ sammlung arbeiten soll. Es muss daher sichergestellt sein, dass die Mitgliederhauptversammlung in regelmäßigen Abständen, wenigstens aber einmal jährlich, einberufen wird und dass die wichtigsten Entscheidungen in der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung von der Mitgliederhauptversammlung getroffen werden.

(23) Alle Mitglieder einer Organisation für die kollektive Rech­ tewahrnehmung sollten an der Mitgliederhauptversamm­ lung teilnehmen dürfen und stimmberechtigt sein. Jede Beschränkung dieser Rechte sollte fair und verhältnis­ mäßig sein. Einige Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung stellen insofern Ausnahmen dar, als sie in der Rechtsform einer Stiftung geführt werden und daher keine Mitglieder haben. In derlei Fällen sollte das Gremium, das die Aufsichtsfunktion wahrnimmt, über die Befugnisse der Mitgliederhauptversammlung ver­ fügen. Haben Organisationen für die kollektive Rechte­ wahrnehmung Einrichtungen, die Rechtsinhaber vertre­ ten, als Mitglieder, beispielsweise im Fall einer Organisa­ tion für die kollektive Rechtewahrnehmung in Form einer Gesellschaft mit beschränkter Haftung, deren Mitglieder ihrerseits Vereinigungen von Rechtsinhabern sind, sollten die Mitgliedstaaten vorsehen können, dass einige oder alle Befugnisse der Mitgliederhauptversammlung einer Ver­ sammlung dieser Rechtsinhaber übertragen werden. Die Mitgliederhauptversammlung sollte mindestens befugt sein, den Rahmen für die Rechtewahrnehmung festzule­ gen, und zwar insbesondere, was die Verwendung der Einnahmen aus den Rechten durch die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung betrifft. Dies gilt unbeschadet des Rechts der Mitgliedstaaten, strengere Vorschriften, beispielsweise für Anlagen, Zusammen­ schlüsse oder die Kreditaufnahme, bis hin zu einem Ver­ bot solcher Geschäfte zu erlassen. Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung sollten die aktive Teil­ nahme ihrer Mitglieder an der Mitgliederhauptversamm­ lung unterstützen. Die Ausübung des Stimmrechts sollte den Mitgliedern erleichtert werden, ob sie an der Mitglie­ derhauptversammlung teilnehmen oder nicht. Es sollte den Mitgliedern offenstehen, ihre Rechte nicht nur auf elektronischem Wege auszuüben, sondern auch einen Vertreter an der Mitgliederhauptversammlung teilnehmen und für sie abzustimmen zu lassen. Die Möglichkeit von Vertretungen sollte nur bei Interessenkonflikten einge­ schränkt werden. Dabei sollten die Mitgliedstaaten nur eine Einschränkung von Vertretungen vorsehen, wenn dadurch die angemessene und wirksame Mitwirkung der Mitglieder an dem Entscheidungsfindungsprozess nicht beeinträchtigt wird. Insbesondere trägt die Möglich­ keit der Bestellung von Vertretern dazu bei, dass die Mit­ glieder angemessen und wirksam an dem Entscheidungs­ findungsprozess mitwirken, und bietet den Rechtsinha­ bern eine echte Gelegenheit, sich unabhängig von dem Mitgliedstaat, in dem eine Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung ansässig ist, frei für eine Organisa­ tion zu entscheiden.

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/75

(24) Die Mitglieder sollten die Möglichkeit erhalten, sich an der fortlaufenden Überwachung der Geschäftsführung von Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung zu beteiligen. Zu diesem Zweck sollten diese Or­ ganisationen über eine ihrer Organisationsstruktur ange­ passte Aufsichtsfunktion verfügen und es den Mitgliedern ermöglichen, in dem Gremium vertreten zu sein, das in der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung diese Funktion ausübt. Je nach der Organisationsstruktur der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung kann die Aufsicht von einem gesonderten Gremium aus­ geübt werden, beispielsweise von einem Aufsichtsrat oder von den Direktoren des Verwaltungsorgans, die nicht mit der Geschäftsführung der Organisation betraut sind. Die Anforderung einer fairen und ausgewogenen Vertretung der Mitglieder sollte die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung nicht daran hindern, Dritte mit der Aufsicht zu betrauen, etwa Personen, die die einschlägige Fachkompetenz haben, und Rechtsinhaber, die die Vo­ raussetzungen für die Mitgliedschaft nicht erfüllen oder die nicht unmittelbar von der Organisation, sondern von einer Einrichtung vertreten werden, die der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung als Mitglied ange­ hört.

(25) Für eine solide Geschäftsführung ist es wichtig, dass die Geschäftsführung einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung unabhängig ist. Mitglieder der Lei­ tungsorgane sollten unabhängig davon, ob sie zum Di­ rektor gewählt oder aufgrund einer vertraglichen Verein­ barung für die Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung tätig sind, vor Aufnahme ihrer Tätigkeit und anschließend jährlich erklären müssen, ob ihre eige­ nen Interessen mit denen der Rechtsinhaber, die von der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung ver­ treten werden, kollidieren. Auch die Personen, die die Aufsichtsfunktion ausüben, sollten solche jährlichen Er­ klärungen abgeben. Den Mitgliedstaaten sollte es freiste­ hen, von Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung zu verlangen, dass sie derlei Erklärungen ver­ öffentlichen oder staatlichen Stellen übermitteln.

(26) Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung ziehen die Einnahmen aus der Verwertung der ihnen von den Rechtsinhabern anvertrauten Rechte ein, verwal­ ten sie und verteilen sie. Diese Einnahmen stehen letzt­ lich den Rechtsinhabern zu, die in einem direkten Rechts­ verhältnis zu der Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung stehen oder über eine Einrichtung, die Mitglied der Organisation für die kollektive Rechtewahr­ nehmung ist, oder aufgrund einer Repräsentationsverein­ barung vertreten sein können. Es ist daher wichtig, dass eine Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung bei der Einziehung, Verwaltung und Verteilung dieser Einnahmen äußerste Sorgfalt walten lässt. Eine korrekte Verteilung ist nur möglich, wenn die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung über Mitglieder, Lizenzen und die Nutzung der Werke und sonstigen Schutzgegen­ stände genau Buch führt. Auch Rechtsinhaber und Nutzer sollten sachdienliche, zur wirksamen Wahrnehmung der Rechte erforderliche Angaben machen, die von der Or­ ganisation für die kollektive Rechtewahrnehmung über­ prüft werden.

(27) Die den Rechtsinhabern zustehenden eingezogenen Be­ träge sollten in den Büchern getrennt von etwaigem Ver­ mögen geführt werden, über das die Organisation für die

kollektive Rechtewahrnehmung verfügt. Eine etwaige An­ lage dieser Beträge sollte unbeschadet des Rechts der Mit­ gliedstaaten, strengere Vorschriften für die Anlage der Einnahmen aus den Rechten bis hin zu einem Verbot einer solchen Anlage zu erlassen, im Einklang mit der allgemeinen Anlagepolitik und den Grundsätzen für das Risikomanagement der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung erfolgen dürfen. Um die Rechte der Rechtsinhaber bestmöglich zu schützen und sicher­ zustellen, dass das Aufkommen aus der Verwertung sol­ cher Rechte den Rechtsinhabern zufließt, sollten etwaige Anlagegeschäfte und etwaiges Anlagevermögen von der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung nach Grundsätzen getätigt beziehungsweise verwaltet werden, die die Organisation für die kollektive Rechtewahrneh­ mung zu umsichtigem Handeln verpflichten und es ihr ermöglichen, sich für die sicherste und zugleich renta­ belste Anlagepolitik zu entscheiden. Die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung sollte Anlagefor­ men wählen können, die in Bezug auf die genaue Art und Dauer der Risikoexposition der angelegten Einnah­ men angemessen ist und durch die die den Rechtsinha­ bern geschuldeten Einnahmen nicht übermäßig gefährdet werden.

(28) Da Rechtsinhaber für die Verwertung ihrer Rechte An­ spruch auf eine Vergütung haben, ist es wichtig, dass die Verwaltungskosten die gerechtfertigten Kosten der Rech­ tewahrnehmung nicht übersteigen und dass die Entschei­ dung über den Abzug anderer Kosten als Verwaltungs­ kosten, beispielsweise den Abzug für soziale, kulturelle oder Bildungszwecke, von den Mitgliedern der Organisa­ tion für die kollektive Rechtewahrnehmung getroffen werden sollte. Die Organisation für die kollektive Rech­ tewahrnehmung sollte die Regeln, nach denen solche Abzüge erfolgen, gegenüber den Rechtsinhabern offenle­ gen. Dieselben Anforderungen sollten für alle Entschei­ dungen über die Verwendung der Einnahmen aus den Rechten für eine kollektive Verteilung, wie etwa in Sti­ pendien, gelten. Rechtsinhaber sollten diskriminierungs­ frei Zugang zu den damit finanzierten sozialen, kulturel­ len oder Bildungsleistungen erhalten. Diese Richtlinie sollte Abzüge nach nationalem Recht unberührt lassen, beispielsweise für die Bereitstellung sozialer Leistungen durch Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung für Rechtsinhaber, soweit diese Aspekte nicht durch diese Richtlinie geregelt sind und sofern diese Ab­ züge mit dem Unionsrecht vereinbar sind.

(29) Die Verteilung und Ausschüttung der Beträge, die einzel­ nen Rechtsinhabern oder gegebenenfalls Kategorien von Rechtsinhabern zustehen, sollte rechtzeitig und gemäß den allgemeinen Grundsätzen der betreffenden Organisa­ tion für die kollektive Rechtewahrnehmung für die Ver­ teilung erfolgen, auch wenn sie von einer anderen Ein­ richtung vorgenommen werden, die die Rechtsinhaber vertritt. Nur objektive Gründe außerhalb des Einfluss­ bereichs einer Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung können eine Verzögerung bei der Vertei­ lung und Ausschüttung der den Rechtsinhabern zuste­ henden Beträge rechtfertigen. Daher sollten Umstände wie die Tatsache, dass die Einnahmen aus den Rechten mit einer festen Laufzeit angelegt wurden, kein berech­ tigter Grund für eine solche Verzögerung sein. Es sollte den Mitgliedstaaten überlassen werden zu entscheiden, wie die rechtzeitige Verteilung und die wirksame Suche und Ermittlung von Rechtsinhabern zu regeln ist, wenn

DEL 84/76 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

solche objektiven Gründe auftreten. Damit die den Rechtsinhabern zustehenden Beträge angemessen und wirksam verteilt werden, müssen die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung dem Sorgfaltsgebot und dem Grundsatz von Treu und Glauben entsprechen­ de, angemessene Maßnahmen ergreifen, um die Rechts­ inhaber zu ermitteln und ausfindig zu machen, unbescha­ det des Rechts der Mitgliedstaaten, strengere Vorschriften zu erlassen. In dem Umfang, in dem das nationale Recht es gestattet, sollten Mitglieder einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung über die Verwendung von Beträgen, die nicht ausgeschüttet werden können, weil die Rechtsinhaber nicht ermittelt oder ausfindig ge­ macht werden konnten, entscheiden.

(30) Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung sollten in der Lage sein, im Rahmen von Repräsentations­ vereinbarungen mit anderen Organisationen Rechte wahrzunehmen und die Einnahmen aus deren Verwer­ tung einzuziehen. Um die Rechte der Mitglieder anderer Organisationen zu schützen, sollte eine Organisation kei­ nen Unterschied machen zwischen den von ihr im Rah­ men von Repräsentationsvereinbarungen wahrgenom­ menen Rechten und den Rechten, die sie unmittelbar für ihre eigenen Rechtsinhaber wahrnimmt. Ebenso we­ nig sollte die Organisation für die kollektive Rechtewahr­ nehmung von den im Auftrag einer anderen Organisa­ tion eingezogenen Einnahmen aus den Rechten ohne die ausdrückliche Zustimmung der anderen Organisation Be­ träge über die Verwaltungskosten hinaus einbehalten dür­ fen. Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung sollten außerdem für die Verteilung und Ausschüt­ tung von Beträgen an andere Organisationen auf der Grundlage solcher Repräsentationsvereinbarungen spätes­ tens zu demselben Zeitpunkt sorgen, an dem sie Aus­ schüttung an ihre eigenen Mitglieder und sonstigen Rechtsinhaber, die sie vertreten, vornehmen. Darüber hi­ naus sollte die Empfängerorganisation ihrerseits unver­ züglich die Beträge, die den von ihr vertretenen Rechts­ inhabern zustehen, ausschütten.

(31) Faire, diskriminierungsfreie Lizenzbedingungen sind be­ sonders wichtig, um sicherzustellen, dass die Nutzer Li­ zenzen für Werke und andere Schutzgegenständen erwer­ ben können, in Bezug auf die eine Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung Rechte repräsentiert, und um die angemessene Vergütung der Rechtsinhaber sicher­ zustellen. Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung und Nutzer sollten daher die Lizenzverhand­ lungen nach Treu und Glauben führen und Tarife anwen­ den, die anhand objektiver und diskriminierungsfreier Kriterien festgelegt werden sollten. Die von Organisatio­ nen für die kollektive Rechtewahrnehmung festgelegten Lizenzgebühren oder Vergütungen sollten unter anderem in einem vernünftigen Verhältnis zu dem wirtschaftlichen Wert stehen, den die Nutzung der Rechte in einem be­ stimmten Zusammenhang hat. Schließlich sollten Orga­ nisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung unver­ züglich auf Lizenzanfragen von Nutzern reagieren.

(32) Im digitalen Zeitalter sind Organisationen für die kollek­ tive Rechtewahrnehmung immer wieder gefordert, ihr Repertoire zur Nutzung für völlig neue Formen der Ver­ wertung und neue Geschäftsmodelle zu lizenzieren. In solchen Fällen sollten Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung unbeschadet der Anwendung der

wettbewerbsrechtlichen Vorschriften über den nötigen Spielraum verfügen, um möglichst schnell auf den Einzel­ fall zugeschnittene Lizenzen für innovative Online- Dienste bereitstellen zu können, ohne Gefahr zu laufen, dass diese Lizenzbedingungen als Präzedenzfall für wei­ tere Lizenzen verwendet werden könnten, auch im Hin­ blick auf die Förderung eines Umfelds für die Entwick­ lung solcher Lizenzen.

(33) Damit die Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung die Bestimmungen dieser Richtlinie befolgen können, sollten die Nutzer ihnen entsprechende Angaben zur Nutzung der von den Organisationen repräsentierten Rechte machen. Diese Pflicht sollte nicht für natürliche Personen gelten, die nicht für Handels-, geschäftliche, handwerkliche oder sonstige berufliche Zwecke handeln und die somit nicht als Nutzer im Sinne dieser Richtlinie gelten. Darüber hinaus sollten die von den Organisatio­ nen für die kollektive Rechtewahrnehmung angeforderten Angaben auf sinnvolle, notwendige und den Nutzern zur Verfügung stehende Auskünfte beschränkt sein, die die Organisationen benötigen, um ihre Funktion erfüllen zu können, wobei die besondere Lage kleiner und mittlerer Unternehmen zu berücksichtigen ist. Diese Pflicht könnte in einem Vertrag zwischen Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung und Nutzer festgelegt werden; na­ tionale Rechtsvorschriften über Auskunftsansprüche wer­ den davon nicht berührt. Die für die Einreichung der Angaben durch die Nutzer anwendbare Frist sollte so bemessen sein, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung die Termine für die Verteilung der den Rechtsinhabern zustehenden Beträge halten können. Diese Richtlinie sollte unbeschadet des Rechts der Mit­ gliedstaaten gelten, in ihrem Hoheitsgebiet ansässige Or­ ganisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung zu verpflichten, Sammelrechnungen auszustellen.

(34) Um das Vertrauen von Rechtsinhabern, Nutzern und an­ deren Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung in die von Organisationen für die kollektive Rech­ tewahrnehmung erbrachte kollektive Rechtewahrneh­ mung zu stärken, sollte von jeder Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung verlangt werden, dass sie besondere Anforderungen an die Transparenz erfüllt. Jede Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung bzw. jedes ihrer Mitglieder, das eine für die Zuteilung oder Ausschüttung von den Rechtsinhabern zustehenden Be­ trägen zuständige Einrichtung ist, sollte daher mindestens einmal im Jahr den einzelnen Rechtsinhabern bestimmte Informationen zur Verfügung stellen, etwa über die ihnen zugeteilten oder ausgeschütteten Beträge und einbehalte­ nen Abzüge. Die Organisationen für die kollektive Rech­ tewahrnehmung sollten ferner verpflichtet werden, an­ dere Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung, für die sie auf der Grundlage von Repräsentations­ vereinbarungen Rechte wahrnehmen, hinreichend zu in­ formieren, wozu auch die Weitergabe von Finanzdaten gehört.

(35) Damit Rechtsinhaber, andere Organisationen für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung und Nutzer Zugang zu In­ formationen über den Tätigkeitsbereich der Organisation und die Werke oder sonstigen Gegenstände, die sie re­ präsentiert, erhalten, sollten Organisationen für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung auf hinreichend begründete Anfragen hin dazu Angaben machen. Ob und in welcher

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/77

Höhe für solche Leistungen angemessene Gebühren ver­ langt werden dürfen und, sollte im nationalen Recht ge­ regelt werden. Jede Organisation für die kollektive Rech­ tewahrnehmung sollte darüber hinaus Informationen da­ rüber veröffentlichen, wie sie organisiert ist und wie sie ihre Tätigkeit ausübt, insbesondere ihre Statuten und all­ gemeinen Grundsätze in Bezug auf Verwaltungskosten, Abzüge und Tarife.

(36) Um Rechtsinhaber in die Lage zu versetzen, die Leistun­ gen von Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung zu überwachen und miteinander zu verglei­ chen, sollten Organisationen für die kollektive Rechte­ wahrnehmung bezogen auf ihre spezifische Tätigkeit ei­ nen jährlichen Transparenzbericht mit vergleichbaren ge­ prüften Finanzdaten veröffentlichen. Ferner sollten sie in einem gesonderten Jahresbericht, der Teil des jährlichen Transparenzberichts ist, öffentlich darlegen, wofür die für soziale, kulturelle oder Bildungsleistungen einbehaltenen Beträge verwendet wurden. Diese Richtlinie sollte es den Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung überlassen, ob sie die für den jährlichen Transparenzbe­ richt erforderlichen Angaben in einem Dokument mit anderen Berichten zusammenfassen, beispielsweise im Rahmen des Jahresabschlusses, oder in Form eines ge­ trennten Berichts veröffentlichen.

(37) Die Anbieter von Online-Diensten, die Musikwerke ver­ werten, z. B. von Online-Musikdiensten, über die Ver­ braucher Musik herunterladen oder ihr im Streaming-Mo­ dus zuhören können, oder von sonstigen Diensten, die Filme und Computerspiele zugänglich machen, bei denen Musik eine große Rolle spielt, müssen erst das Nutzungs­ recht an diesen Werken erwerben. Die Richtlinie 2001/29/EG verlangt, dass für jedes der Rechte, die bei der Online-Verwertung von Musikwerken zum Tragen kommen, eine Lizenz erforderlich ist. Zu den Rechten des Urhebers gehört das ausschließliche Recht auf Ver­ vielfältigung und das ausschließliche Recht auf öffentliche Wiedergabe von Musikwerken, das das Recht der öffent­ lichen Zugänglichmachung miteinschließt. Diese Rechte können von den Rechtsinhabern selbst, wie etwa den Urhebern oder Musikverlegern, oder von Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung wahrgenommen werden, die Leistungen im Bereich der kollektiven Rech­ tewahrnehmung erbringen. Das Vervielfältigungsrecht und das Recht der öffentlichen Wiedergabe des Urhebers kann von verschiedenen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung wahrgenommen werden. Außerdem gibt es den Fall, dass mehrere Rechtsinhaber Rechte an demselben Werk besitzen und unter Umständen verschie­ dene Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung mit der Vergabe von Lizenzen für ihre Anteile an dem Werk beauftragt haben. Jeder Online-Musikanbie­ ter, der dem Endverbraucher eine große Auswahl an Mu­ sikwerken bieten möchte, muss sich somit die kombinier­ ten Rechte an Werken von verschiedenen Rechtsinhabern und Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung beschaffen.

(38) Trotz der Grenzenlosigkeit des Internets ist der Online- Markt für Musikdienste in der Union immer noch frag­ mentiert und der digitale Binnenmarkt auf diesem Gebiet

noch unvollendet. Die Vielschichtigkeit und das Ausmaß der Probleme im Zusammenhang mit der kollektiven Rechtewahrnehmung in Europa hat die Fragmentierung des europäischen digitalen Marktes für Online-Musik­ dienste in bestimmten Fällen noch befördert. Die Situa­ tion steht in krassem Widerspruch zu der schnell wach­ senden Nachfrage seitens der Verbraucher nach digitalen Inhalten und den dazugehörigen innovativen Dienstleis­ tungen auch über Ländergrenzen hinweg.

(39) In der Empfehlung 2005/737/EG befürwortete die Kom­ mission neue rechtliche Rahmenbedingungen, die eine optimale Wahrnehmung von Urheberrechten oder ver­ wandten Schutzrechten auf Unionsebene im Hinblick auf die Erbringung legaler Online-Musikdienste ermögli­ chen. Im Zeitalter der Online-Verwertung von Musikwer­ ken bräuchten kommerzielle Nutzer ein multiterritorial ausgelegtes Lizenzierungssystem, das der Allgegenwärtig­ keit der Onlinewelt gerecht wird. Die Empfehlung hat jedoch nicht genügt, um der Einräumung von Mehr­ gebietslizenzen für Online-Rechte an Musikwerken zum Durchbruch zu verhelfen und die damit zusammenhän­ genden spezifischen Probleme anzugehen.

(40) Im Online-Musiksektor, wo die kollektive Wahrnehmung von Urheberrechten auf Länderbasis nach wie vor die Norm ist, kommt es darauf an, die Voraussetzungen für möglichst effektive Lizenzierungsmethoden der Organisa­ tionen für die kollektive Rechtewahrnehmung in einem zunehmend länderübergreifenden Kontext zu schaffen. Es sollten daher einheitliche Grundregeln für die kollektive länderübergreifende Lizenzierung Urheberrechten an Mu­ sikwerken für die Online-Nutzung einschließlich der Lied­ texte durch Organisationen für die kollektive Rechte­ wahrnehmung aufgestellt werden. Dieselben Regeln soll­ ten für die Lizenzierung aller Musikwerke gelten und damit auch für solche, die Bestandteil audiovisuelle Werke sind. Onlinedienste, die den Zugang zu Musik­ werken nur in Form von Notenblättern anbieten, sollten jedoch nicht davon erfasst werden. Die Bestimmungen dieser Richtlinie sollten Mindestanforderungen an die Qualität der von den Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung erbrachten länderübergreifenden Leistungen enthalten, insbesondere was die Transparenz des von ihnen repräsentierten Repertoires und die Kor­ rektheit der ein- und ausgehenden Geldbeträge in Ver­ bindung mit der Nutzung der Rechte betrifft. Ferner sollte ein Regelungsrahmen geschaffen werden, der die freiwillige Bündelung von Musikrepertoires und Rechten erleichtert und die Zahl der von den Nutzern für einen gebietsübergreifenden Multirepertoiredienst benötigten Li­ zenzen verringert. Die Bestimmungen sollten es einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung er­ möglichen, einer anderen Organisation die gebietsüber­ greifende Repräsentation ihres Repertoires anzutragen, wenn sie selbst dazu nicht gewillt oder in der Lage ist. Die Organisation, die einen solchen Antrag erhält, sollte verpflichtet werden, den Auftrag der anderen Organisa­ tion anzunehmen, vorausgesetzt, sie führt bereits Reper­ toires zusammen und erteilt Mehrgebietslizenzen oder bietet eine solche Dienstleistung an. Mit der Entwicklung legaler Online-Musikdienste in der Union dürfte auch ein Beitrag zur Bekämpfung von Urheberrechtsverletzungen im Internet geleistet werden.

DEL 84/78 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

(41) Die Verfügbarkeit von korrekten und vollständigen Infor­ mationen über Musikwerke, Rechtsinhaber und Rechte, zu deren Repräsentation eine Organisation für die kollek­ tive Rechtewahrnehmung in einem bestimmten Gebiet berechtigt ist, sind für eine effektive und transparente Lizenzvergabe sowie für die anschließende Verarbeitung der Meldungen von Nutzern, für die Ausstellung der ent­ sprechenden Rechnungen an die Diensteanbieter und für die Verteilung der geschuldeten Beträge von großer Be­ deutung. Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung, die Mehrgebietslizenzen für Musikwerke ertei­ len, sollten daher in der Lage sein, solche Informationen schnell und korrekt zu verarbeiten. Hierzu sind Rechte- Datenbanken erforderlich, die Auskunft darüber geben, wer Inhaber der Rechte ist, die länderübergreifend lizen­ ziert wurden, welche Werke, Rechte und Rechtsinhaber eine Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung repräsentieren darf und welche Gebiete vom Auftrag er­ fasst sind. Änderungen dieser Angaben sollten unverzüg­ lich erfasst werden, und die Datenbanken sollten laufend auf aktuellem Stand gehalten werden. Die Datenbanken sollten auch dabei helfen, Informationen zu Werken mit Informationen zu Tonträgern oder anderen Fixierungen zu bündeln. Dabei muss auch sichergestellt werden, dass potenzielle Nutzer und Rechtsinhaber sowie die Organi­ sationen für die kollektive Rechtewahrnehmung auf die Informationen zugreifen können, die sie benötigen, um herauszufinden, welches Repertoire die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung repräsentieren. Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung sollten Maßnahmen ergreifen können, um die Richtigkeit und Vollständigkeit der Daten zu gewährleis­ ten, deren Weiterverwendung zu kontrollieren und sen­ sible Geschäftsdaten zu schützen.

(42) Damit die von ihnen verarbeiteten Daten über das Mu­ sikrepertoire so exakt wie möglich sind, sollten Organi­ sationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, die Mehrgebietslizenzen für Musikwerke vergeben, ihre Da­ tenbanken kontinuierlich und bei Bedarf ohne Verzöge­ rung auf den neuesten Stand bringen. Sie sollten leicht handhabbare Verfahren einführen, mit deren Hilfe On­ line-Diensteanbieter sowie Rechtsinhaber und andere Or­ ganisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung et­ waige Fehler in den Datenbanken in Bezug auf Werke, deren Inhaber sie sind oder die sie kontrollieren, ein­ schließlich der dazu gehörigen Rechte — ganz oder teil­ weise — sowie in Bezug auf die Gebiete, für die sie der betreffenden Organisation für die kollektive Rechtewahr­ nehmung einen Wahrnehmungsauftrag erteilt haben, melden können, ohne dass jedoch die Richtigkeit und Integrität der von den Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung gespeicherten Daten beeinträchtigt wird. Da die Richtlinie 95/46/EG des Europäischen Par­ laments und des Rates (1) jeder betroffenen Person das Recht auf Berichtigung, Löschung oder Sperrung unvoll­ ständiger oder unrichtiger Daten einräumt, sollte diese Richtlinie außerdem sicherstellen, dass unrichtige Infor­ mationen zu Rechtsinhabern oder anderen Organisatio­ nen für die kollektive Rechtewahrnehmung im Zusam­ menhang mit Mehrgebietslizenzen umgehend berichtigt werden. Die Organisationen für die kollektive

Rechtewahrnehmung sollten außerdem die Möglichkeit haben, die Registrierung von Werken und Rechtewahr­ nehmungsaufträgen elektronisch zu verarbeiten. Wegen der Bedeutung automatisierter Informationssysteme für die rasche und effiziente Verarbeitung der Daten sollten Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung für die strukturierte Übermittlung dieser Informationen durch die Rechtsinhaber den Einsatz elektronischer Da­ tenverarbeitungssysteme vorsehen. Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung sollten so weit wie mög­ lich sicherstellen, dass dabei freiwillige internationale oder auf EU-Ebene entwickelte branchenübliche Standards oder Verfahren beachtet werden.

(43) Branchenstandards für Musiknutzung, Meldungen über die Inanspruchnahme der Dienste durch den Endverbrau­ cher und die Ausstellung von Rechnungen sind wichtig, um den Datenaustausch zwischen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und Nutzern effizienter zu machen. Bei der Überwachung der Nutzung von Li­ zenzen müssen die Grundrechte einschließlich des Rechts auf Achtung des Privat- und Familienlebens und des Rechts auf den Schutz personenbezogener Daten gewahrt bleiben. Damit die Effizienzgewinne zu einer rascheren Abwicklung der finanziellen Vorgänge und damit letzt­ lich zu früheren Ausschüttungen an die Rechtsinhaber führen, sollten Organisationen für die kollektive Rechte­ wahrnehmung Diensteanbietern umgehend Rechnungen ausstellen und die den Rechtsinhabern zustehenden Be­ träge sofort verteilen müssen. Dies setzt voraus, dass die Nutzer die Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung genau und zeitnah über die Nutzung der Werke informieren. Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung sollten nicht gezwungen werden, Meldungen in nutzereigenen Formaten zu akzeptieren, wenn weithin anerkannte branchenübliche Standards existieren. Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung sollten Dienstleistungen im Zusammenhang mit der Erteilung von Mehrgebietslizenzen für Online- Rechte an Musikwerken auslagern dürfen. Die Zusam­ menlegung oder gemeinsame Nutzung von „Back-Of­ fice“-Kapazitäten sollte es den Organisationen ermögli­ chen, die Qualität ihrer Leistungen und die Wirtschaft­ lichkeit ihrer Investitionen in Datenverwaltungssysteme steigern.

(44) Die Bündelung verschiedener Musikrepertoires für die Vergabe von Mehrgebietslizenzen erleichtert den Lizen­ zierungsprozess und trägt durch die Erschließung sämtli­ cher Repertoires für den Zugang zum Markt für Mehr­ gebietslizenzen dazu bei, die kulturelle Vielfalt zu fördern und die Zahl der Geschäftsvorgänge, die ein Online-An­ bieter vornehmen muss, um Dienstleistungen anzubieten, zu reduzieren. Die Bündelung von Repertoires sollte die Entstehung neuer Online-Dienste erleichtern und außer­ dem die Transaktionskosten, die auf den Endverbraucher umgelegt werden, senken. Deshalb sollten Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, die nicht willens oder in der Lage sind, selbst Mehrgebietslizenzen für ihr eigenes Musikrepertoire zu erteilen, dazu ermuntert wer­ den, auf freiwilliger Basis andere Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung mit der diskriminierungs­ freien Verwaltung ihres Repertoires zu beauftragen. Ex­ klusivabreden in Vereinbarungen über die Vergabe von Mehrgebietslizenzen würden die Wahlmöglichkeiten so­ wohl von Nutzern, die sich eine Mehrgebietslizenz be­ schaffen wollen, als auch von Organisationen für die

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/79

(1) Richtlinie 95/46/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 24. Oktober 1995 zum Schutz natürlicher Personen bei der Verarbeitung personenbezogener Daten und zum freien Datenver­ kehr (ABl. L 281 vom 23.11.1995, S. 31).

kollektive Rechtewahrnehmung, die länderübergreifende Verwaltungsleistungen für ihr Repertoire suchen, ein­ schränken. Deshalb sollten alle Repräsentationsverein­ barungen zwischen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung über die Vergabe von Mehrgebiets­ lizenzen auf nicht-exklusiver Basis geschlossen werden.

(45) Für die Mitglieder der Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung ist es besonders wichtig, dass die Bedingungen, unter denen Organisationen für die kollek­ tive Rechtewahrnehmung Online-Rechte wahrnehmen, transparent sind. Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung sollten daher ihren Mitgliedern aus­ reichende Informationen über die zentralen Bedingungen von Vereinbarungen zur Verfügung stellen, mit dem eine andere Organisation mit der Repräsentation ihrer Online- Musikrechte zum Zwecke der Erteilung von Mehrgebiets­ lizenzen beauftragt wird.

(46) Ebenso wichtig ist es, Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, die Mehrgebietslizenzen anbieten oder erteilen, dazu zu verpflichten, der Repräsentation des Repertoires anderer Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, die dies selbst nicht tun wollen, zuzustimmen. Damit hieraus keine unverhältnismäßige, über das erforderliche Maß hinausgehende Verpflichtung erwächst, sollte die Organisation für die kollektive Rech­ tewahrnehmung, der die Repräsentation angetragen wird, diese nur dann annehmen müssen, wenn sich die An­ frage auf Online-Rechte beschränkt, die sie selbst reprä­ sentiert. Außerdem sollte die Verpflichtung ausschließlich für Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung gelten, die Repertoires bündeln, und sich nicht auf Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung erstrecken, die Mehrgebietslizenzen nur für ihr eigenes Repertoire erteilen. Ebenso wenig sollte sie für Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung gelten, die bloß Rechte an denselben Werken bündeln, um das Recht zur Vervielfältigung und das Recht zur öffentlichen Wiedergabe dieser Werke zusammen ver­ geben zu können. Um die Interessen der Rechtsinhaber der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, die den Auftrag erteilt hat, zu schützen und kleinen und weniger bekannten Repertoires in den Mitgliedstaaten den Zugang zum Binnenmarkt zu denselben Bedingun­ gen zu ermöglichen, muss das Repertoire der Auftrag­ geberin zu denselben Bedingungen verwaltet werden wie das Repertoire der beauftragten Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung und in Angeboten, die Letztere an die Anbieter von Online-Diensten richtet, enthalten sein. Die von der beauftragten Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung berechneten Verwal­ tungskosten sollten ihr ermöglichen, die erforderlichen und angemessenen Investitionen wieder einzubringen. Beauftragt eine Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung eine oder mehrere andere Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung vertraglich mit der Erteilung von Mehrgebietslizenzen für die Online- Nutzung ihres Musikrepertoires, sollte sie dies nicht da­ ran hindern, für das Gebiet des Mitgliedstaats, in dem sie ansässig ist, weiterhin Nutzungsrechte an ihrem eigenen Repertoire und an jedem anderen Repertoire, das sie für dieses Gebiet repräsentiert, zu erteilen.

(47) Die Vorschriften zur Vergabe von Mehrgebietslizenzen durch Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung könnten ihren Zweck verfehlen oder ins Leere

laufen, wenn die Rechtsinhaber nicht selbst diese Rechte im Hinblick auf Mehrgebietslizenzen ausüben könnten für den Fall, dass die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, der sie ihre Rechte übertragen ha­ ben, keine Mehrgebietslizenzen erteilt oder angeboten hat und zudem keine andere Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung damit beauftragen will. In einem solchen Fall wäre es daher wichtig, dass die Rechtsinha­ ber das Recht zur Vergabe von Mehrgebietslizenzen, die Online-Diensteanbieter benötigen, selbst oder über einen oder mehrere Dritte ausüben und der ursprünglichen Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung die ihr übertragenen Rechte soweit entziehen können, wie es für die Vergabe von Mehrgebietslizenzen für die Online- Nutzung erforderlich ist, während diese Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung die für die Vergabe von Eingebietslizenzen erforderlichen Rechte behält.

(48) Sendeunternehmen beschaffen sich für ihre Hörfunk- und Fernsehprogramme, die Musik beinhalten, im Allgemei­ nen eine Lizenz von einer inländischen Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung. Diese Lizenz ist häu­ fig auf reine Sendetätigkeiten beschränkt. Um die Fern­ seh- oder Rundfunkprogramme ins Netz stellen zu kön­ nen, müssten die Online-Nutzungsrechte an den Musik­ werken erworben werden. Um die Lizenzierung von On­ line-Rechten an Musikwerken für die gleichzeitige oder zeitversetzte Übertragung von Hörfunk- und Fernsehpro­ grammen im Internet zu erleichtern, muss eine Ausnah­ meregelung von den Vorschriften vorgesehen werden, die normalerweise für die Vergabe von Mehrgebietslizenzen für Online-Rechte an Musikwerken gelten. Eine solche Ausnahmeregelung sollte nur so weit gehen wie unbe­ dingt nötig, um den Online-Zugang zu Hörfunk- und Fernsehprogrammen sowie zu Material zu ermöglichen, das in einem klaren und untergeordneten Verhältnis zu der ursprünglichen Sendung steht und die Funktion einer Ergänzung, einer Vorschau oder einer Wiederholung hat. Die Ausnahmeregelung darf nicht zu Wettbewerbsverzer­ rungen im Verhältnis zu anderen Diensten, die Verbrau­ chern einen Online-Zugriff auf einzelne Musik- oder au­ diovisuelle Werke verschaffen, oder Absprachen über die Aufteilung von Markt- oder Kundensegmenten führen, die einen Verstoß gegen die Artikel 101 und 102 des AEUV darstellen würden.

(49) Es muss sichergestellt werden, dass die nach dieser Richt­ linie erlassenen nationalen Rechtsvorschriften auch tat­ sächlich durchgesetzt werden. Organisationen für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung sollten ihren Mitgliedern be­ sondere Beschwerdeverfahren an die Hand geben. Diese Verfahren sollten auch den anderen von der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung unmittelbar ver­ tretenen Rechtsinhabern sowie anderen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, für die sie auf Grundlage einer Repräsentationsvereinbarung Rechte wahrnehmen, zur Verfügung stehen. Schließlich sollten es die Mitgliedstaaten einrichten können, dass Streitigkei­ ten zwischen Organisationen für die kollektive Rechte­ wahrnehmung, ihren Mitgliedern, Rechtsinhabern oder Nutzern über die Anwendung dieser Richtlinie in einem schnellen, unabhängigen und unparteiischen alternativen Streitbeilegungsverfahren geregelt werden können. Ins­ besondere könnte die Wirksamkeit der Vorschriften über Mehrgebietslizenzen für Online-Musikrechte darun­ ter leiden, wenn Streitigkeiten zwischen Organisationen

DEL 84/80 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

für die kollektive Rechtewahrnehmung und anderen Be­ teiligten nicht schnell und effizient gelöst würden. Unbe­ schadet des Rechts auf Anrufung eines Gerichts sollte daher die Möglichkeit eines leicht zugänglichen, effizien­ ten und unparteiischen außergerichtlichen Verfahrens, etwa einer Mediation oder eines Schiedsgerichtsverfah­ rens, zur Beilegung von Streitigkeiten zwischen Organi­ sationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, die Mehrgebietslizenzen vergeben, auf der einen und On­ line-Diensteanbietern, Rechtsinhabern oder anderen Or­ ganisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung auf der anderen Seite eingerichtet werden. Diese Richtlinie schreibt nicht vor, in welcher Form die alternative Streit­ beilegung stattfinden und welche Stelle dafür zuständig sein soll, sondern nur, dass die Unabhängigkeit, Unpar­ teilichkeit und Effizienz der zuständigen Stelle gewähr­ leistet sein muss. Schließlich sollten die Mitgliedstaaten verpflichtet sein, unabhängige, unparteiische und wirk­ same Streitbeilegungsverfahren vorzusehen, die vor Stel­ len mit einschlägigen Kenntnissen des Rechts des geisti­ gen Eigentums oder vor den Gerichten zu geführt werden und die geeignet sind, geschäftliche Streitigkeiten zwi­ schen Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung und Nutzern über bestehende oder vorgeschlagene Lizenzbedingungen oder über Vertragsverletzungen bei­ zulegen.

(50) Die Mitgliedstaaten sollten geeignete Verfahren vorsehen, mit deren Hilfe überwacht werden kann, ob die Organi­ sationen für die kollektive Rechtewahrnehmung diese Richtlinie befolgen. Diese Richtlinie sollte die Freiheit der Mitgliedstaaten bei der Wahl der der zuständigen Behörden oder bei der Entscheidung zwischen Ex-ante- und Ex-post-Verfahren für die Kontrolle der Organisatio­ nen für die kollektive Rechtewahrnehmung nicht ein­ schränken, es sollte jedoch sichergestellt sein, dass diese Behörden imstande sind, alle Belange im Zusammenhang mit der Anwendung dieser Richtlinie wirksam und zügig zu bearbeiten. Die Mitgliedstaaten sollten nicht verpflich­ tet sein, neue zuständige Behörden dafür einzurichten. Darüber hinaus sollten die Mitglieder von Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, Rechtsinhaber, Nutzer, Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung und sonstige Beteiligte die Möglichkeit haben, eine zuständige Behörde von Tätigkeiten oder Umständen in Kenntnis zu setzen, die ihrer Ansicht nach einen Rechts­ verstoß durch Organisationen für die kollektive Rechte­ wahrnehmung und gegebenenfalls durch Nutzer darstel­ len. Die Mitgliedstaaten sollten dafür sorgen, dass die zuständigen Behörden Sanktionen verhängen oder Maß­ nahmen ergreifen können, wenn gegen nationale Rechts­ vorschriften, die der Umsetzung dieser Richtlinie dienen, verstoßen wird. Die Richtlinie schreibt keine besonderen Arten von Sanktionen oder Maßnahmen vor, sondern nur, dass diese wirksam, verhältnismäßig und abschre­ ckend sein müssen. Dazu können Anweisungen zur Ent­ lassung nachlässiger Direktoren, Überprüfungen von Or­ ganisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung vor Ort oder, sollte eine Zulassung für die Tätigkeit einer Organisation erteilt worden sein, der Entzug dieser Zu­ lassung zählen. Die vorliegende Richtlinie sollte in Bezug

auf die Bedingungen der vorherigen Zulassung und Maß­ nahmen für die Aufsicht in den Mitgliedstaaten, ein­ schließlich der Anforderungen hinsichtlich des Repräsen­ tationsgrads der Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung, neutral bleiben, sofern diese mit dem Unionsrecht vereinbar sind und der uneingeschränkten Anwendung der Richtlinie nicht entgegenstehen.

(51) Um sicherzugehen, dass die Vorschriften über die Ertei­ lung von Mehrgebietslizenzen eingehalten werden, sollten besondere Vorgaben für die Überwachung festgelegt wer­ den. Die zuständigen Behörden der Mitgliedstaaten und die Kommission sollten zu diesem Zweck zusammen­ arbeiten. Die Mitgliedstaaten sollten sich gegenseitig durch einen Informationsaustausch zwischen ihren zu­ ständigen Behörden unterstützen, um die Überwachung der Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung zu erleichtern.

(52) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung müssen das Recht auf Achtung des Privat- und Familienlebens und auf Schutz der personenbezogenen Daten von Rechtsinhabern, Mitgliedern, Nutzern und sonstigen Personen, deren personenbezogene Daten sie verarbeiten, wahren. Die Verarbeitung personenbezogener Daten, die in den Mitgliedstaaten im Zusammenhang mit vorliegender Richtlinie und unter der Aufsicht der zustän­ digen Behörden der Mitgliedstaaten, insbesondere der von den Mitgliedstaaten benannten unabhängigen öffentlichen Stellen erfolgt, unterliegt der Richtlinie 95/46/EG. Die Rechtsinhaber sollten in Übereinstimmung mit der Richt­ linie 95/46/EG angemessen über die Verarbeitung ihrer Daten, deren Empfänger, die Speicherfristen und die Art und Weise, wie sie ihr Auskunftsrecht oder ihr Recht auf Berichtigung oder Löschung der sie betreffenden Daten wahrnehmen können, informiert werden. Vor allem ein­ deutige Kennungen, die die indirekte Identifizierung einer Person ermöglichen, sollten als personenbezogene Daten im Sinne jener Richtlinie angesehen werden.

(53) Etwaige Vorschriften über Durchsetzungsmaßnahmen sollten die Zuständigkeiten der von den Mitgliedstaaten gemäß der Richtlinie 95/46/EG eingerichteten nationalen unabhängigen öffentlichen Stellen im Zusammenhang mit der Überwachung der Einhaltung der im Zuge der Umsetzung dieser Richtlinie angenommenen nationalen Bestimmungen unberührt lassen.

(54) Die vorliegende Richtlinie steht im Einklang mit den Grundrechten und Grundsätzen, die in der Charta der Grundrechte der Europäischen Union (im Folgenden „Charta“) verankert sind. Die Bestimmungen der Richt­ linie zur Streitbeilegung sollten die Parteien nicht daran hindern, von ihrem in der Charta garantierten Recht auf Zugang zu den Gerichten Gebrauch zu machen.

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/81

(55) Da die Ziele dieser Richtlinie, nämlich eine verbesserte Kontrolle der Tätigkeiten von Organisationen für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung durch deren Mitglieder, die Gewähr eines hinreichenden Maßes an Transparenz und verbesserte länderübergreifende Lizenzierungsmöglichkei­ ten von Urheberrechten an Musikwerken für die Online- Nutzung, auf Ebene der Mitgliedstaaten nicht ausreichend verwirklicht werden können, sondern vielmehr wegen ihres Umfangs und ihrer Wirkungen auf Unionsebene besser zu verwirklichen sind, kann die Union im Ein­ klang mit dem in Artikel 5 des Vertrags über die Euro­ päische Union niedergelegten Subsidiaritätsprinzip tätig werden. Entsprechend dem in demselben Artikel genann­ ten Grundsatz der Verhältnismäßigkeit geht diese Richt­ linie nicht über das zur Verwirklichung dieser Ziele er­ forderliche Maß hinaus.

(56) Die Bestimmungen dieser Richtlinie lassen die Anwen­ dung des Wettbewerbsrechts und sonstiger einschlägiger Rechtsvorschriften, beispielsweise der Vorschriften zur Vertraulichkeit, zu Geschäftsgeheimnissen, zur Privat­ sphäre und zum Zugang zu Dokumenten, des Vertrags­ rechts, der Kollisionsnormen und der Vorschriften zur gerichtlichen Zuständigkeit im Rahmen des internationa­ len Privatrechts sowie die Vereinigungsfreiheit von Ar­ beitnehmern und Arbeitgebern unberührt.

(57) Gemäß der Gemeinsamen Politischen Erklärung vom 28. September 2011 der Mitgliedstaaten und der Kom­ mission (1) zu erläuternden Dokumenten haben sich die Mitgliedstaaten verpflichtet, in begründeten Fällen zusätz­ lich zur Mitteilung ihrer Umsetzungsmaßnahmen ein oder mehrere Dokumente zu übermitteln, in denen der Zusammenhang zwischen den Bestandteilen einer Richt­ linie und den entsprechenden Teilen nationaler Umset­ zungsinstrumente erläutert wird. Im Zusammenhang mit der vorliegenden Richtlinie ist der Gesetzgeber der Auf­ fassung, dass die Übermittlung solcher Unterlagen ge­ rechtfertigt ist.

(58) Der Europäische Datenschutzbeauftragte wurde gemäß Artikel 28 Absatz 2 der Verordnung (EG) Nr. 45/2001 des Europäischen Parlaments und des Rates (2) angehört und gab am 9. Oktober 2012 eine Stellungnahme ab —

HABEN FOLGENDE RICHTLINIE ERLASSEN:

TITEL I

ALLGEMEINE BESTIMMUNGEN

Artikel 1

Gegenstand

Diese Richtlinie legt die Anforderungen fest, die erforderlich sind, um eine ordnungsgemäße Wahrnehmung von Urheber- und verwandten Schutzrechten durch Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung sicherzustellen. Sie regelt darü­ ber hinaus die Anforderungen an die Vergabe von Mehrgebiets­ lizenzen durch Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung für Urheberrechte an Musikwerken für die Online- Nutzung.

Artikel 2

Geltungsbereich

(1) Die Titel I, II, IV und V mit Ausnahme der Artikel 34 Absatz 2 und Artikel 38 gelten für alle Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung mit Sitz in der Union.

(2) Titel III und Artikel 34 Absatz 2 sowie Artikel 38 gelten für Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung mit Sitz in der Union, die Urheberrechte an Musikwerken für die gebietsübergreifende Online-Nutzung wahrnehmen.

(3) Die einschlägigen Bestimmungen dieser Richtlinie gelten für Einrichtungen, die sich direkt oder indirekt, vollständig oder teilweise, im Eigentum einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung befinden oder direkt oder indirekt, voll­ ständig oder teilweise, von einer solchen beherrscht werden, sofern diese Einrichtungen eine Tätigkeit ausüben, die, würde sie von einer Organisation für die kollektive Rechtewahrneh­ mung ausgeführt, den Bestimmungen dieser Richtlinie unterläge.

(4) Artikel 16 Absatz 1, Artikel 18, Artikel 20, Artikel 21 Absatz 1 Buchstaben a, b, c, e, f und g, Artikel 36 und Arti­ kel 42 gelten für alle unabhängigen Verwertungseinrichtungen mit Sitz in der Union.

Artikel 3

Begriffsbestimmungen

Im Sinne dieser Richtlinie bezeichnet der Ausdruck

a) „Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung “ jede Organisation, die gesetzlich oder auf der Grundlage einer Abtretungs-, Lizenz- oder sonstigen vertraglichen Verein­ barung berechtigt ist und deren ausschließlicher oder haupt­ sächlicher Zweck es ist, Urheber- oder verwandte Schutz­ rechte im Namen mehrerer Rechtsinhaber zu deren kollek­ tivem Nutzen wahrzunehmen und eine oder beide der fol­ genden Voraussetzungen erfüllt:

i) sie steht im Eigentum ihrer Mitglieder oder wird von ihren Mitgliedern beherrscht;

ii) sie ist nicht auf Gewinnerzielung ausgerichtet;

b) „unabhängige Verwertungseinrichtung“ jede Organisation, die gesetzlich oder auf der Grundlage einer Abtretungs-, Lizenz- oder sonstigen vertraglichen Vereinbarung berech­ tigt ist und deren ausschließlicher oder hauptsächlicher Zweck es ist, Urheber- oder verwandte Schutzrechte im Namen mehrerer Rechtsinhaber zu deren kollektivem Nut­ zen wahrzunehmen und die

i) weder direkt noch indirekt, vollständig oder teilweise im Eigentum der Rechtsinhaber steht noch direkt oder indi­ rekt, vollständig oder teilweise von den Rechtsinhabern beherrscht wird; und

ii) auf Gewinnerzielung ausgerichtet ist;

c) „Rechtsinhaber“ jede natürliche oder juristische Person mit Ausnahme von Organisationen für die kollektive Rechte­ wahrnehmung, die Inhaber eines Urheber- oder eines ver­ wandten Schutzrechts ist oder die aufgrund eines Rechte­ verwertungsvertrags oder gesetzlich Anspruch auf einen An­ teil an den Einnahmen aus den Rechten hat;

DEL 84/82 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

(1) ABl. C 369 vom 17.12.2011, S. 14. (2) Verordnung (EG) Nr. 45/2001 des Europäischen Parlaments und des

Rates vom 18. Dezember 2000 zum Schutz natürlicher Personen bei der Verarbeitung personenbezogener Daten durch die Organe und Einrichtungen der Gemeinschaft und zum freien Datenverkehr (ABl. L 8 vom 12.1.2001, S. 1).

d) „Mitglied“ einen Rechtsinhaber oder eine Einrichtung, die Rechtsinhaber vertritt, einschließlich anderer Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und Vereinigungen von Rechtsinhabern, die die Voraussetzungen für die Mit­ gliedschaft in der Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung erfüllen und von dieser aufgenommen wur­ den;

e) „Statut“ die Satzung, die Gründungsbestimmungen oder die Gründungsurkunden einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung;

f) „Mitgliederhauptversammlung“ das Gremium der Organisa­ tion für die kollektive Rechtewahrnehmung, in dem die Mit­ glieder mitwirken und ihr Stimmrecht ausüben, unabhängig von der Rechtsform der Organisation;

g) „Direktor“

i) ein Mitglied des Verwaltungsorgans, wenn das nationale Recht oder die Satzung der Organisation für die kollek­ tive Rechtewahrnehmung eine monistische Struktur vor­ sieht,

ii) ein Mitglied des Leitungs- oder des Aufsichtsorgans, wenn das nationale Recht oder die Satzung der Organi­ sation für die kollektive Rechtewahrnehmung eine dua­ listische Struktur vorsieht;

h) „Einnahmen aus den Rechten“ die von einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung für die Rechtsinha­ ber eingezogenen Beträge aus einem ausschließlichen Recht oder einem Vergütungs- oder Ausgleichsanspruch;

i) „Verwaltungskosten“ den von einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung zur Deckung ihrer Kosten für die Wahrnehmung von Urheber- und verwandten Schutzrechten von den Einnahmen aus den Rechten oder den Erträgen aus der Anlage dieser Einnahmen erhobenen, abgezogenen oder verrechneten Betrag;

j) „Repräsentationsvereinbarung“ jede Vereinbarung zwischen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, mit der eine Organisation für die kollektive Rechtewahrneh­ mung eine andere Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung beauftragt, die von ihr vertretenen Rechte wahrzunehmen, einschließlich Verträge gemäß Artikel 29 und 30;

k) „Nutzer“ jede natürliche oder juristische Person, die nicht als Verbraucher handelt und Handlungen vornimmt, die der Erlaubnis der Rechtsinhaber bedürfen und die die Zahlung einer Vergütung oder eines Ausgleichs an die Rechtsinhaber bedingen;

l) „Repertoire“ die Werke, in Bezug auf welche eine Organisa­ tion für die kollektive Rechtewahrnehmung die Rechte ver­ waltet;

m) „Mehrgebietslizenz“ eine Lizenz, die sich auf das Hoheits­ gebiet von mehr als einem Mitgliedstaat erstreckt;

n) „Online-Rechte an Musikwerken“ die dem Urheber zuste­ henden Rechte an einem Musikwerk im Sinne der Artikel

2 und 3 der Richtlinie 2001/29/EG, die für die Bereitstel­ lung eines Online-Dienstes erforderlich sind;

TITEL II

ORGANISATIONEN FÜR DIE KOLLEKTIVE RECHTEWAHR­ NEHMUNG

KAPITEL 1

Vertretung der Rechtsinhaber und Mitgliedschaft und Orga­ nisation von Organisationen für die kollektive Rechtewahr­

nehmung

Artikel 4

Allgemeine Grundsätze

Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung im besten Interesse der Rechts­ inhaber handeln, deren Rechte sie repräsentieren, und diesen keine Pflichten auferlegen, die objektiv für den Schutz ihrer Rechte und Interessen oder für die wirksame Wahrnehmung dieser Rechte nicht notwendig sind.

Artikel 5

Rechte der Rechtsinhaber

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Rechtsinhaber die in den Absätzen 2 bis 8 niedergelegten Rechte haben und dass diese Rechte in dem Statut oder den Mitgliedschaftsbedin­ gungen der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung aufgeführt sind.

(2) Die Rechtsinhaber haben das Recht, eine Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung ihrer Wahl mit der Wahr­ nehmung von Rechten, von Kategorien von Rechten oder von Arten von Werken und sonstigen Schutzgegenständen ihrer Wahl in den Gebieten ihrer Wahl ungeachtet des Mitgliedstaats der Staatsangehörigkeit, des Wohnsitzes oder der Niederlassung der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung bezie­ hungsweise des Rechtsinhabers zu beauftragen. Sofern die Or­ ganisation für die kollektive Rechtewahrnehmung die Rechte­ wahrnehmung nicht aus objektiv nachvollziehbaren Gründen ablehnen kann, ist sie verpflichtet, Rechte, Kategorien von Rech­ ten oder Arten von Werken und sonstige Schutzgegenstände, die in ihren Tätigkeitsbereich fallen, wahrzunehmen.

(3) Die Rechtsinhaber haben das Recht, Lizenzen für die nicht-kommerzielle Nutzung von Rechten, von Kategorien von Rechten oder von Arten von Werken und sonstigen Schutz­ gegenständen ihrer Wahl zu vergeben.

(4) Die Rechtsinhaber haben das Recht, unter Einhaltung ei­ ner angemessenen Frist von höchstens sechs Monaten für die Gebiete ihrer Wahl den einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung gemäß Absatz 2 erteilten Auftrag zur Wahrnehmung von Rechten zu beenden oder der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung Rechte, Kategorien von Rechten oder Arten von Werken und sonstigen Schutzgegen­ ständen ihrer Wahl gemäß Absatz 2 zu entziehen. Die Organi­ sation für die kollektive Rechtewahrnehmung kann beschließen, dass eine solche Beendigung des Wahrnehmungsauftrags oder ein solcher Rechtsentzug nur zum Ende des Geschäftsjahres wirksam wird.

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/83

(5) Stehen einem Rechtsinhaber Beträge aus Verwertungs­ handlungen zu, die erfolgt sind, bevor die Beendigung des Auf­ trags zur Wahrnehmung von Rechten oder der Rechtsentzug wirksam wurde, oder aus einer zuvor erteilten Lizenz, behält der Rechtsinhaber seine Rechte nach den Artikeln 12, 13, 18, 20, 28 und 33.

(6) Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung dürfen die Ausübung von Rechten gemäß den Absätzen 4 und 5 nicht dadurch beschränken, dass sie als Bedingung für die Ausübung dieser Rechte verlangen, eine andere Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung mit der Wahrnehmung derjenigen Rechte oder Kategorien von Rechten oder Arten von Werken und sonstigen Schutzgegenständen zu betrauen, die entzogen wurden oder in Bezug auf die der Wahrnehmungs­ auftrag beendet wurde.

(7) Beauftragt ein Rechtsinhaber eine Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung mit der Wahrnehmung seiner Rechte, so erteilt er ausdrücklich für jedes Recht oder jede Ka­ tegorie von Rechten oder jede Art von Werken und jeden sons­ tigen Schutzgegenstand seine Zustimmung zur Wahrnehmung dieser Rechte. Diese Zustimmung ist zu dokumentieren.

(8) Die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung informiert die Rechtsinhaber über die ihnen nach den Absätzen 1 bis 7 zustehenden Rechte sowie über die an das Recht nach Absatz 3 geknüpften Bedingungen, bevor sie die Zustimmung der Rechtsinhaber zur Wahrnehmung von Rechten, von Kate­ gorien von Rechten oder Arten von Werken und sonstigen Schutzgegenständen einholt.

Die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung infor­ miert diejenigen Rechtsinhaber, von denen sie bereits beauftragt wurden, bis zum 10. Oktober 2016 über die ihnen nach den Absätzen 1 bis 7 zustehenden Rechte und die an das Recht nach Absatz 3 geknüpften Bedingungen.

Artikel 6

Mitgliedschaftsbedingungen von Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung die Vorschriften der Ab­ sätze 2 bis 5 einhalten.

(2) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung nehmen Rechtsinhaber und Einrichtungen, die Rechts­ inhaber vertreten, einschließlich andere Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und Vereinigungen von Rechts­ inhabern, als Mitglieder auf, wenn diese die Voraussetzungen für die Mitgliedschaft erfüllen, die auf objektiven, transparenten und nichtdiskriminierenden Kriterien beruhen. Die Voraussetzungen für die Mitgliedschaft werden in das Statut oder die Mitglied­ schaftsbedingungen der Organisationen für die kollektive Rech­ tewahrnehmung aufgenommen und veröffentlicht. Lehnt eine Verwertungsgesellschaft einen Antrag auf Mitgliedschaft ab, sind dem Rechtsinhaber die Gründe für diese Entscheidung ver­ ständlich zu erläutern.

(3) In den Statuten der Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung sind angemessene, wirksame Verfahren für die Mitwirkung aller Mitglieder am Entscheidungsfindungs­ prozess der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung vorzusehen. Die verschiedenen Kategorien von Mitgliedern müs­ sen beim Entscheidungsfindungsprozess fair und ausgewogen vertreten sein.

(4) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung erlauben ihren Mitgliedern, unter Verwendung elektro­ nischer Kommunikationsmittel mit ihnen zu kommunizieren, auch zwecks Ausübung von Mitgliedschaftsrechten.

(5) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung führen Mitgliederverzeichnisse, die regelmäßig aktualisiert werden.

Artikel 7

Rechte von Rechtsinhabern, die nicht Mitglied der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung sind

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung die Vorschriften der Ar­ tikel 6 Absatz 4, Artikel 20, Artikel 29 Absatz 2 und Artikel 33 in Bezug auf Rechtsinhaber befolgen, die gesetzlich oder auf der Grundlage einer Abtretungs-, Lizenz- oder sonstigen vertragli­ chen Vereinbarung in einem unmittelbaren Rechtsverhältnis zu ihnen stehen, jedoch nicht ihre Mitglieder sind.

(2) Die Mitgliedstaaten können auf die in Absatz 1 genann­ ten Rechtsinhaber weitere Bestimmungen dieser Richtlinie an­ wenden.

Artikel 8

Mitgliederhauptversammlung der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Mitglieder­ hauptversammlung im Einklang mit den Vorschriften der Ab­ sätze 2 bis 10 abgehalten wird.

(2) Mindestens einmal jährlich wird eine Mitgliederhauptver­ sammlung einberufen.

(3) Die Mitgliederhauptversammlung beschließt über Ände­ rungen an der Satzung und den Mitgliedschaftsbedingungen, soweit diese nicht in der Satzung geregelt sind.

(4) Die Mitgliederhauptversammlung beschließt über die Er­ nennung und Entlassung der Direktoren, überwacht deren all­ gemeine Aufgabenerfüllung und genehmigt deren Vergütung und sonstige Leistungen, darunter Geld- und geldwerte Leistun­ gen, Versorgungsansprüche, Ansprüche auf sonstige Zuwendun­ gen und Abfindungen.

DEL 84/84 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

In einer dualistisch strukturierten Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung beschließt die Mitgliederhauptversamm­ lung nicht über die Ernennung oder Entlassung von Mitgliedern des Leitungsorgans oder über die Genehmigung ihrer Vergütung und sonstigen Leistungen, wenn die Befugnisse zu solchen Ent­ scheidungen dem Aufsichtsorgan übertragen wurden.

(5) Die Mitgliederhauptversammlung beschließt im Einklang mit den Vorschriften des Titel II Kapitel 2 mindestens über:

a) die allgemeinen Grundsätze für die Verteilung der den Rechtsinhabern zustehenden Beträge;

b) die allgemeinen Grundsätze für die Verwendung der nicht verteilbaren Beträge;

c) die allgemeine Anlagepolitik in Bezug auf die Einnahmen aus den Rechten und etwaige Erträge aus der Anlage von Ein­ nahmen aus den Rechten;

d) die allgemeinen Grundsätze für die Abzüge von den Einnah­ men aus den Rechten und von den Erträgen aus der Anlage von Einnahmen aus den Rechten;

e) die Verwendung der nicht verteilbaren Beträge;

f) die Grundsätze für das Risikomanagement;

g) die Genehmigung des Erwerbs, des Verkaufs oder der Belei­ hung von unbeweglichen Sachen;

h) die Genehmigung von Zusammenschlüssen und Bündnissen, die Gründung von Tochtergesellschaften und die Übernahme anderer Organisationen und den Erwerb von Anteilen oder Rechten an anderen Organisationen;

i) die Genehmigung der Aufnahme und Vergabe von Darlehen sowie der Stellung von Darlehenssicherheiten oder -bürg­ schaften.

(6) Die Mitgliederhauptversammlung kann die Befugnisse ge­ mäß Absatz 5 Buchstaben f, g, h und i per Beschluss oder in dem Statut dem Gremium übertragen, das die Aufsicht ausübt.

(7) Für die Zwecke von Absatz 5 Buchstaben a bis d können die Mitgliedstaaten verlangen, dass die Mitgliederhauptversamm­ lung detailliertere Bedingungen für die Verwendung der Einnah­ men aus den Rechten und den Erträgen der Anlage dieser Ein­ nahmen festlegen muss.

(8) Die Mitgliederhauptversammlung kontrolliert die Tätig­ keit der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, indem sie mindestens die Bestellung und Entlassung des Ab­ schlussprüfers beschließt und den jährlichen Transparenzbericht gemäß Artikel 22 genehmigt.

Die Mitgliedstaaten können alternative Systeme oder Modalitä­ ten für die Bestellung und Entlassung des Abschlussprüfers

zulassen, sofern die Unabhängigkeit des Abschlussprüfers von den Personen sichergestellt ist, die die Geschäfte der Organisa­ tion für die kollektive Rechtewahrnehmung führen.

(9) Alle Mitglieder einer Organisation für die kollektive Rech­ tewahrnehmung sind zur Teilnahme an der Mitgliederhauptver­ sammlung berechtigt und stimmberechtigt. Gleichwohl können die Mitgliedstaaten Einschränkungen des Rechts der Mitglieder der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, an der Mitgliederversammlung teilzunehmen und dort ihr Stimmrecht auszuüben, aufgrund mindestens eines der folgenden Kriterien zulassen:

a) Dauer der Mitgliedschaft,

b) Beträge, die ein Mitglied erhalten hat oder die ihm zustehen,

vorausgesetzt, diese Kriterien werden in einer fairen und verhält­ nismäßigen Weise festgelegt und angewendet.

Die Kriterien in Unterabsatz 1 Buchstaben a und b sind in das Statut oder die Mitgliedschaftsbedingungen der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung aufzunehmen und gemäß den Artikeln 19 und 21 zu veröffentlichen.

(10) Jedes Mitglied einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung hat das Recht, eine andere natürliche oder juristische Person zum Vertreter zu bestellen, der in seinem Namen an der Mitgliederhauptversammlung teilnimmt und sein Stimmrecht ausübt, sofern diese Bestellung nicht zu einem In­ teressenkonflikt führt, was beispielsweise der Fall sein kann, wenn das Mitglied und sein Vertreter zu verschiedenen Katego­ rien von Rechtsinhabern innerhalb der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung gehören.

Gleichwohl können die Mitgliedstaaten die Bestellung von Ver­ tretern und die Ausübung der Stimmrechte der Mitglieder, die sie vertreten, einschränken, wenn dadurch die angemessene und wirksame Mitwirkung der Mitglieder an dem Entscheidungsfin­ dungsprozess der Organisation für die kollektive Rechtewahr­ nehmung nicht beeinträchtigt wird.

Ein Vertreter wird jeweils für eine einzige Mitgliederhauptver­ sammlung bestellt. Der Vertreter genießt bei der Mitglieder­ hauptversammlung dieselben Rechte wie das Mitglied, das ihn bestellt hat. Der Vertreter ist verpflichtet, entsprechend den An­ weisungen des Mitglieds, das ihn bestellt hat, abzustimmen.

(11) Die Mitgliedstaaten können beschließen, dass die Befug­ nisse der Mitgliederhauptversammlung von einer Versammlung von Delegierten ausgeübt werden können, die mindestens alle vier Jahre von den Mitgliedern der Organisation für die kollek­ tive Rechtewahrnehmung gewählt werden, sofern

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/85

a) eine angemessene und wirksame Mitwirkung der Mitglieder an dem Entscheidungsfindungsprozess der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung gewährleistet ist; und

b) die verschiedenen Kategorien von Mitgliedern in der Dele­ giertenversammlung fair und ausgewogen vertreten sind.

Die Absätze 2 bis 10 gelten entsprechend für die Delegierten­ versammlung.

(12) Die Mitgliedstaaten können für den Fall, dass eine Or­ ganisation für die kollektive Rechtewahrnehmung aufgrund ih­ rer Rechtsform keine Hauptversammlung von Mitgliedern aus­ richten kann, vorsehen, dass die Befugnisse dieser Versammlung dem Gremium, das die Aufsichtsfunktion wahrnimmt, übertra­ gen werden. Die Absätze 2 bis 5, 7 und 8 gelten entsprechend für das Gremium, das die Aufsichtsfunktion wahrnimmt.

(13) Die Mitgliedstaaten können vorsehen, dass in Organisa­ tionen für die kollektive Rechtewahrnehmung, zu deren Mitglie­ dern Einrichtungen zählen, die Rechtsinhaber vertreten, einige oder alle Befugnisse der Mitgliederhauptversammlung von einer Versammlung dieser Rechtsinhaber auszuüben sind. Die Absätze 2 bis 10 gelten entsprechend für die Versammlung der Rechts­ inhaber.

Artikel 9

Aufsichtsfunktion

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung über eine Aufsichtsfunk­ tion für die kontinuierliche Überwachung der Tätigkeit und der Aufgabenerfüllung der Personen verfügen, die die Geschäfte der Organisation führen.

(2) In dem Gremium, das die Aufsichtsfunktion wahrnimmt, ist eine faire und ausgewogene Vertretung der verschiedenen Mitgliederkategorien der Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung sicherzustellen.

(3) Jede Person, die die Aufsichtsfunktion wahrnimmt, gibt der Mitgliederhauptversammlung gegenüber jährlich eine indivi­ duelle Erklärung über Interessenkonflikte ab, in der die Angaben nach Artikel 10 Absatz 2 Unterabsatz 2 enthalten sind.

(4) Das Gremium, das die Aufsichtsfunktion wahrnimmt, tritt regelmäßig zusammen und verfügt mindestens über folgende Befugnisse:

a) die Befugnisse, einschließlich derer gemäß Artikel 8 Absatz 4 und 6, die ihm von der Mitgliederhauptversammlung über­ tragen werden;

b) Überwachung der Tätigkeit und der Aufgabenerfüllung der in Artikel 10 genannten Personen, einschließlich der Umset­ zung der Beschlüsse der Mitgliederhauptversammlung und insbesondere der in Artikel 8 Absatz 5 Buchstaben a bis d aufgelisteten allgemeinen Grundsätze.

(5) Das Gremium, das die Aufsichtsfunktion wahrnimmt, be­ richtet der Mitgliederhauptversammlung mindestens einmal im Jahr über die Ausübung seiner Befugnisse.

Artikel 10

Pflichten der die Geschäfte der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung führenden Personen

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass jede Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung alle notwendigen Vor­ kehrungen dafür trifft, dass die Personen, die die Geschäfte dieser Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung füh­ ren, diese Aufgabe solide, umsichtig und angemessen unter Ver­ wendung solider Verwaltungs- und Rechnungslegungsverfahren und interner Kontrollmechanismen erfüllen.

(2) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung Verfahren festlegen und anwenden, um Interessenkonflikte zu vermeiden und für den Fall, dass Interessenkonflikte nicht vermieden werden können, tatsächliche oder mögliche Interessenkonflikte erkennen, ausräu­ men, überwachen und offenlegen zu können, um zu verhindern, dass sich diese Interessenkonflikte nachteilig auf die kollektiven Interessen der von der Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung vertretenen Rechtsinhaber auswirken.

Zu den Verfahren nach Unterabsatz 1 gehört die jährliche Ab­ gabe einer individuellen Erklärung der in Absatz 1 genannten Personen gegenüber der Mitgliederhauptversammlung, die fol­ gende Angaben enthält:

a) Beteiligungen an der Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung,

b) von der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung im abgelaufenen Geschäftsjahr bezogene Vergütungen ein­ schließlich Versorgungszahlungen, Sachleistungen und sons­ tige Leistungen,

c) in der Eigenschaft als Rechtsinhaber von der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung im abgelaufenen Ge­ schäftsjahr erhaltene Beträge,

d) eine Erklärung zu einem etwaigen tatsächlichen oder mögli­ chen Konflikt zwischen persönlichen Interessen und den In­ teressen der Organisation für die kollektive Rechtewahrneh­ mung oder zwischen Pflichten gegenüber der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung und Pflichten gegen­ über einer anderen natürlichen oder juristischen Person.

KAPITEL 2

Verwaltung der Einnahmen aus den Rechten

Artikel 11

Einziehung und Verwendung der Einnahmen aus den Rechten

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Vorschriften der Absätze 2 bis 5 von den Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung eingehalten werden.

DEL 84/86 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

(2) Bei der Einziehung und der Verwaltung der Einnahmen aus den Rechten gehen die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung mit der gebotenen Sorgfalt vor.

(3) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung führen getrennt Buch über

a) die Einnahmen aus den Rechten und die Erträge aus der Anlage dieser Einnahmen und

b) ihr eigenes Vermögen, die Erträge aus diesem Vermögen, aus den Verwaltungskosten und aus sonstiger Tätigkeit.

(4) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung dürfen die Einnahmen aus den Rechten und die Erträge aus den Anlagen dieser Einnahmen nicht für andere Zwecke als zur Verteilung an die Rechtsinhaber verwenden, außer in Fällen, in denen sie gemäß einem nach Artikel 8 Absatz 5 Buchstabe d gefassten Beschluss die Verwaltungskosten einbehalten oder ver­ rechnen oder die Einnahmen aus den Rechten und die Erträge aus den Anlagen dieser Einnahmen gemäß einem nach Artikel 8 Absatz 5 gefassten Beschluss verwenden dürfen.

(5) Legt eine Organisation für die kollektive Rechtewahrneh­ mung die Einnahmen aus den Rechten oder die Erträge aus den Anlagen dieser Einnahmen an, so geschieht dies im besten In­ teresse der Rechtsinhaber, deren Rechte sie repräsentiert, im Einklang mit der allgemeinen Anlagepolitik und den Grundsät­ zen für das Risikomanagement im Sinne des Artikels 8 Absatz 5 Buchstaben c und f und im Einklang mit den nachstehenden Bestimmungen:

a) Im Falle eines möglichen Interessenkonflikts sorgt die Orga­ nisation für die kollektive Rechtewahrnehmung dafür, dass die Anlage einzig und allein im Interesse dieser Rechtsinha­ ber erfolgt.

b) Die Vermögenswerte sind so anzulegen, dass die Sicherheit, Qualität, Liquidität und Rentabilität des Portfolios insgesamt gewährleistet ist.

c) Die Anlagen sind in angemessener Weise so zu streuen, dass eine übermäßige Abhängigkeit von einem bestimmten Ver­ mögenswert und eine Risikokonzentration im Portfolio ins­ gesamt vermieden werden.

Artikel 12

Abzüge

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass eine Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, die von einem Rechts­ inhaber mit der Wahrnehmung seiner Rechte beauftragt wird, diesen über Verwaltungskosten und andere Abzüge von den Einnahmen aus den Rechten und über Abzüge von Erträgen aus den Anlagen der Einnahmen aus den Rechten aufklären muss, bevor sie die Zustimmung des Rechtsinhabers zur Rech­ tewahrnehmung einholt.

(2) Die Abzüge müssen im Verhältnis zu den Leistungen, die die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung gegen­ über den Rechtsinhabern erbringt, gegebenenfalls einschließlich der in Absatz 4 genannten Leistungen, angemessen sein und anhand von objektiven Kriterien festgelegt werden.

(3) Die Verwaltungskosten dürfen die gerechtfertigten und belegten Kosten, die der Organisation für die kollektive

Rechtewahrnehmung durch die Wahrnehmung von Urheber- und verwandten Schutzrechten entstehen, nicht übersteigen.

Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die für die Verwendung und die Transparenz bei der Verwendung der abgezogenen oder verrechneten Verwaltungskosten geltenden Bestimmungen auch für alle andere Abzüge gelten, die zur Deckung der durch die Wahrnehmung der Urheber- oder verwandten Schutzrechte ent­ stehenden Kosten angesetzt werden.

(4) Erbringt eine Organisation für die kollektive Rechtewahr­ nehmung soziale, kulturelle oder Bildungsleistungen, die durch Abzüge von den Einnahmen aus den Rechten oder den Erträgen aus deren Anlage finanziert werden, werden solche Leistungen auf der Grundlage fairer Kriterien, insbesondere im Hinblick auf den Zugang zu solchen Leistungen und deren Umfang, bereit­ gestellt.

Artikel 13

Verteilung an die Rechtsinhaber

(1) Unbeschadet des Artikels 15 Absatz 3 und des Artikels 28 stellen die Mitgliedstaaten sicher, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung die den Rechtsinhabern zu­ stehenden Beträge gemäß den in Artikel 8 Absatz 5 Buchstabe a genannten allgemeinen Grundsätzen für die Verteilung regel­ mäßig, sorgfältig und korrekt verteilen und ausschütten.

Die Mitgliedstaaten stellen außerdem sicher, dass Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung oder ihre Mitglieder, wenn es sich dabei um Einrichtungen zur Vertretung von Rechtsinhabern handelt, diese Beträge so schnell wie möglich, jedoch spätestens neun Monate nach Ablauf des Geschäftsjahrs, in dem die Einnahmen aus den Rechten eingezogen wurden, verteilt und an die Rechtsinhaber ausschüttet, es sei denn, die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, oder gege­ benenfalls das Mitglied, ist aus objektiven Gründen insbesondere im Zusammenhang mit Meldungen von Nutzern, der Feststel­ lung der Rechte, Rechtsinhabern oder der Zuordnung von An­ gaben über Werke und andere Schutzgegenstände zu dem je­ weiligen Rechtsinhaber außerstande, die Frist zu wahren.

(2) Können die den Rechtsinhabern zustehenden Beträge nicht innerhalb der Frist nach Absatz 1 verteilt werden, da die betreffenden Rechtsinhaber nicht ermittelt oder ausfindig gemacht werden können und ist die in Absatz 1 genannte Aus­ nahme zu dieser Frist nicht anwendbar, werden diese Beträge in der Buchführung der Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung getrennt erfasst.

(3) Die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung unternimmt alle notwendigen Schritte im Einklang mit Absatz 1, um die Rechtsinhaber zu ermitteln und ausfindig zu machen. Insbesondere stellt die Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung folgenden Adressaten spätestens drei Monate nach Ablauf der Frist nach Absatz 1 Angaben über Werke und sonstige Schutzgegenstände zur Verfügung, deren Rechts­ inhaber nicht ermittelt oder ausfindig gemacht werden konnten:

a) den von ihr vertretenen Rechtsinhabern oder den Einrichtun­ gen zur Vertretung von Rechtsinhabern, wenn solche Ein­ richtungen Mitglieder der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung sind; und

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/87

b) allen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, mit denen sie Repräsentationsvereinbarungen geschlossen hat.

Die Angaben nach Absatz 1 umfassen, sofern verfügbar, folgen­ des:

a) den Titel des Werks oder anderen Schutzgegenstands,

b) den Namen des Rechtsinhabers,

c) den Namen des betreffenden Verlegers oder Produzenten und

d) alle sonstigen relevanten verfügbaren Informationen, die zur Ermittlung des Rechtsinhabers hilfreich sein könnten.

Die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung über­ prüft zudem das in Artikel 6 Absatz 5 genannte Mitgliederver­ zeichnis und andere leicht verfügbare Aufzeichnungen. Bleiben die zuvor genannten Schritte ohne Erfolg, veröffentlicht die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung diese An­ gaben spätestens ein Jahr nach Ablauf der Dreimonatsfrist.

(4) Können die den Rechtsinhabern zustehenden Beträge nicht nach Ablauf von drei Jahren nach Ablauf des Geschäfts­ jahres, in dem die Einnahmen aus den Rechten eingezogen wurden, verteilt werden und hat die Organisation für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung alle notwendigen Maßnahmen nach Absatz 3 ergriffen, um die Rechtsinhaber zu ermitteln und ausfindig zu machen, so gelten diese Beträge als nicht ver­ teilbar.

(5) Die Mitgliederhauptversammlung einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung beschließt über die Verwen­ dung der nicht verteilbaren Beträge, im Einklang mit Artikel 8 Absatz 5 Buchstabe b, unbeschadet des Rechts der Rechtsinha­ ber, diese Beträge von der Organisation für die kollektive Rech­ tewahrnehmung im Einklang mit den rechtlichen Bestimmun­ gen der Mitgliedstaaten über die Verjährung von Ansprüchen geltend zu machen.

(6) Die Mitgliedstaaten können die zulässigen Verwendungen von nicht verteilbaren Beträgen einschränken oder festlegen, unter anderem durch Regelungen, denen zufolge diese Beträge gesondert und unabhängig zur Finanzierung von sozialen, kul­ turellen oder Bildungsleistungen zugunsten von Rechtsinhabern verwendet werden müssen.

KAPITEL 3

Rechtewahrnehmung für andere Organisationen für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung

Artikel 14

Auf der Grundlage von Repräsentationsvereinbarungen wahrgenommene Rechte

Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass eine Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung keinen Rechtsinhaber, dessen

Rechte sie auf der Grundlage einer Repräsentationsvereinbarung wahrnimmt, diskriminiert, insbesondere hinsichtlich der an­ wendbaren Tarife, Verwaltungskosten und der Bedingungen für die Einziehung der Einnahmen und die Verteilung der den Rechtsinhabern zustehenden Beträge.

Artikel 15

Abzüge und Zahlungen bei Repräsentationsvereinbarungen

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung von den Einnahmen aus den Rechten, die ihnen aus einer Repräsentationsvereinbarung zufließen, oder von Erträgen aus den Anlagen dieser Einnahmen keine anderen Beträge als die Verwaltungskosten abziehen, es sei denn, die andere Organisation für die kollektive Rechtewahr­ nehmung, mit der die Repräsentationsvereinbarung geschlossen wurde, hat einem solchen Abzug ausdrücklich zugestimmt.

(2) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung verteilen regelmäßig, sorgfältig und korrekt an die ande­ ren Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung die diesen zustehenden Beträge und schütten sie an diese aus.

(3) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung nehmen die Verteilung und Ausschüttung an andere Or­ ganisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung so schnell wie möglich, spätestens jedoch neun Monate nach Ablauf des Geschäftsjahres vor, in dem die Einnahmen aus den Rechten eingezogen wurden, es sei denn, es ist ihnen aus objektiven Gründen insbesondere im Zusammenhang mit Meldungen von Nutzern, der Feststellung der Rechte, Rechtsinhabern oder der Zuordnung von Angaben über Werke und andere Schutzgegen­ stände zu dem jeweiligen Rechtsinhaber nicht möglich, diese Frist zu wahren.

Die anderen Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung oder ihre Mitglieder, wenn es sich dabei um Einrichtun­ gen zur Vertretung von Rechtsinhabern handelt, verteilen und schütten diese Beträge so schnell wie möglich aus, spätestens jedoch sechs Monate nach Erhalt an die Rechtsinhaber, es sei denn, es ist ihnen aus objektiven Gründen insbesondere im Zusammenhang mit Meldungen von Nutzern, der Feststellung der Rechte, Rechtsinhabern oder der Zuordnung von Angaben über Werke und andere Schutzgegenstände zu dem jeweiligen Rechtsinhaber nicht möglich, diese Frist zu wahren.

KAPITEL 4

Verhältnis zu den Nutzern

Artikel 16

Lizenzvergabe

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und Nutzer nach Treu und Glauben über die Lizenzierung von Nutzungsrechten verhan­ deln. Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und Nutzer stellen sich gegenseitig alle notwendigen Informa­ tionen zur Verfügung.

DEL 84/88 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

(2) Die Lizenzbedingungen sind auf objektive und diskrimi­ nierungsfreie Kriterien zu stützen. Bei der Lizenzierung sind Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung nicht verpflichtet, zwischen ihnen und einem Nutzer, der neuartige Online-Dienste anbietet, die seit weniger als drei Jahren der Öffentlichkeit in der Union zur Verfügung stehen, vereinbarte Lizenzbedingungen als Präzedenzfall für andere Online-Dienste heranzuziehen

Die Rechtsinhaber erhalten eine angemessene Vergütung für die Nutzung ihrer Rechte. Tarife für ausschließliche Rechte und Vergütungsansprüche stehen in einem angemessenen Verhältnis unter anderem zu dem wirtschaftlichen Wert der Nutzung der Rechte unter Berücksichtigung der Art und des Umfangs der Nutzung des Werks und sonstiger Schutzgegenstände sowie zu dem wirtschaftlichen Wert der von der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung erbrachten Leistungen. Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung informie­ ren die betroffenen Nutzer über die der Tarifaufstellung zu­ grunde liegenden Kriterien.

(3) Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung antworten unverzüglich auf Anfragen von Nutzern und teilen ihnen unter anderem mit, welche Angaben sie für ein Lizenz­ angebot benötigen.

Nach Eingang aller erforderlichen Angaben unterbreitet die Or­ ganisation für die kollektive Rechtewahrnehmung dem Nutzer unverzüglich entweder ein Lizenzangebot oder gibt ihm gegen­ über eine begründete Erklärung ab, warum sie keine Lizenz für eine bestimmte Dienstleistung vergeben gedenkt.

(4) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung erlauben den Nutzern für die Kommunikation mit ihnen die Verwendung elektronischer Kommunikationsmittel, gegebe­ nenfalls auch für Meldungen über den Gebrauch der Lizenz.

Artikel 17

Pflichten der Nutzer

Die Mitgliedstaaten erlassen Vorschriften um sicherzustellen, dass die Nutzer einer Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung innerhalb von vereinbarten oder bereits festgeleg­ ten Fristen und in vereinbarten oder bereits festgelegten Forma­ ten die ihnen verfügbaren einschlägigen Informationen über die Nutzung der von der Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung repräsentierten Rechte zur Verfügung stellen, die für die Einziehung der Einnahmen aus den Rechten und für die Verteilung und Ausschüttung der den Rechtsinhabern zustehenden Beträge benötigt werden. Bei der Wahl der Form für die Informationsübermittlung berücksichtigen die Organisa­ tionen für die kollektive Rechtewahrnehmung und die Nutzer nach Möglichkeit unverbindliche branchenübliche Standards.

KAPITEL 5

Transparenz und Berichtspflichten

Artikel 18

Informationen an Rechtsinhaber über die Wahrnehmung ihrer Rechte

(1) Unbeschadet der Bestimmungen in Absatz 2 dieses Ar­ tikels sowie in Artikel 19 und in Artikel 28 Absatz 2 stellen die

Mitgliedstaaten sicher, dass eine Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung jedem Rechtsinhaber, dem sie im Berichts­ zeitraum Einnahmen aus den Rechten zugewiesen oder an den sie in diesem Zeitraum solche Einnahmen ausgeschüttet hat, mindestens einmal jährlich mindestens die folgenden Informa­ tionen zur Verfügung stellt:

a) alle Kontaktdaten, die von der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung mit Genehmigung des Rechtsinhabers dazu verwendet werden können, den Rechtsinhaber zu er­ mitteln und ausfindig zu machen,

b) die dem Rechtsinhaber zugewiesenen Einnahmen aus den Rechten,

c) die an den Rechtsinhaber von der Organisation für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung ausgeschütteten Beträge nach Kategorien der wahrgenommenen Rechte und Nutzungs­ arten,

d) den Zeitraum, in dem die Nutzungen, für die dem Rechts­ inhaber Vergütungen zugewiesen und an ihn ausgeschüttet wurden, stattgefunden haben, sofern nicht objektive Gründe im Zusammenhang mit Meldungen von Nutzern die Orga­ nisation für die kollektive Rechtewahrnehmung daran hin­ dern, diese Angaben zur Verfügung zu stellen,

e) die für Verwaltungskosten vorgenommenen Abzüge,

f) die für andere Zwecke als Verwaltungskosten vorgenomme­ nen Abzüge einschließlich der durch das nationale Recht vorgeschriebenen Abzüge für die Bereitstellung von sozialen, kulturellen oder Bildungsleistungen,

g) dem Rechtsinhaber zugewiesene noch ausstehende Einnah­ men aus den Rechten, für jedweden Zeitraum,

(2) Weist eine Organisation für die kollektive Rechtewahr­ nehmung Einnahmen aus Rechten zu und zählen zu ihren Mit­ gliedern Einrichtungen, die für die Verteilung von Einnahmen aus Rechten an Rechtsinhaber verantwortlich sind, so stellt sie diesen Einrichtungen die in Absatz 1 genannten Informationen zur Verfügung, sofern sie nicht selbst darüber verfügen. Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Einrichtungen mindestens einmal im Jahr jedem Rechtsinhaber, dem sie in dem Zeitraum, auf den sich die Informationen beziehen, Einnahmen aus Rech­ ten zugewiesen oder ausgeschüttet haben, mindestens die in Absatz 1 genannten Informationen zur Verfügung stellen.

Artikel 19

Informationen an andere Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung über die Wahrnehmung von Rechten

auf der Grundlage von Repräsentationsvereinbarungen

Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung den Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, für die sie auf der Grundlage einer Repräsentationsvereinbarung für den Zeitraum Rechte wahrnehmen, auf den sich die Informationen beziehen, mindes­ tens einmal jährlich elektronisch mindestens die folgenden In­ formationen zur Verfügung stellen:

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/89

a) die zugewiesenen Einnahmen aus Rechten, die Beträge, die die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung für jede Kategorie der wahrgenommenen Rechte und jede Art der Nutzung der Rechte, die sie auf der Grundlage der Re­ präsentationsvereinbarung wahrnimmt, ausgeschüttet hat, so­ wie sonstige zugewiesene, noch ausstehende Einnahmen aus Rechten für jedweden Zeitraum,

b) die für Verwaltungskosten vorgenommenen Abzüge,

c) für andere Zwecke als Verwaltungskosten vorgenommene Abzüge gemäß Artikel 15,

d) die vergebenen und verweigerten Lizenzen in Bezug auf Werke und andere Schutzgegenstände, die von der Repräsen­ tationsvereinbarung umfasst sind,

e) Beschlüsse der Mitgliederhauptversammlung, sofern sie für die Wahrnehmung der unter die Repräsentationsverein­ barung fallenden Rechte maßgeblich sind.

Artikel 20

Informationen an Rechtsinhaber, andere Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und Nutzer auf

Anfrage

(1) Unbeschadet Artikel 25 stellen die Mitgliedstaaten sicher, dass jede Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung unverzüglich den Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung, für die sie auf der Grundlage einer Repräsentations­ vereinbarung Rechte wahrnimmt, den Rechtsinhabern und Nut­ zern auf deren hinreichend begründete Anfrage mindestens fol­ gende Informationen elektronisch zur Verfügung stellt:

a) die Werke oder sonstigen Schutzgegenstände, die sie reprä­ sentiert, die Rechte, die sie unmittelbar oder auf Grundlage von Repräsentationsvereinbarungen wahrnimmt, und die umfassten Lizenzgebiete oder,

b) wenn aufgrund des Tätigkeitsbereichs der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung derartige Werke und sonstige Schutzgegenstände nicht bestimmt werden können, die Arten von Werken oder sonstigen Schutzgegenständen, die sie repräsentiert, die wahrgenommenen Rechte und um­ fassten Lizenzgebiete;

Artikel 21

Informationen für die Öffentlichkeit

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass jede Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung mindestens folgende In­ formationen veröffentlicht:

a) ihr Statut,

b) ihre Mitgliedschaftsbedingungen und die Bedingungen für die Beendigung des Wahrnehmungsauftrags, sofern diese nicht in dem Statut enthalten sind,

c) Standardlizenzverträge und anwendbare Standardtarife ein­ schließlich Ermäßigungen,

d) die Liste der in Artikel 10 genannten Personen,

e) die allgemeinen Grundsätze für die Verteilung der den Rechtsinhabern zustehenden Beträge,

f) die allgemeinen Grundsätze für die Verwaltungskosten,

g) die allgemeinen Grundsätze für Abzüge, die nicht Verwal­ tungskosten betreffen, Verwaltungskosten von den Einnah­ men aus den Rechten und den Erträgen aus der Anlage der Einnahmen, einschließlich Abzügen für soziale, kulturelle und Bildungsleistungen,

h) eine Aufstellung der von ihr geschlossenen Repräsentations­ vereinbarungen und die Namen der Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, mit denen die Verträge ge­ schlossen wurden,

i) die allgemeinen Grundsätze für die Verwendung der nicht verteilbaren Beträge,

j) die verfügbaren Beschwerde- und Streitbeilegungsverfahren gemäß den Artikeln 33, 34 und 35.

(2) Die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung veröffentlicht die Informationen nach Absatz 1 auf ihrer öffent­ lichen Website und hält diese Informationen auf dem aktuellen Stand.

Artikel 22

Jährlicher Transparenzbericht

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung ungeachtet ihrer Rechts­ form nach nationalem Recht für jedes Geschäftsjahr spätestens acht Monate nach dessen Ablauf einen jährlichen Transparenz­ bericht einschließlich des gesonderten Berichts nach Absatz 3 erstellen und veröffentlichen.

Die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung ver­ öffentlicht auf ihrer Website den jährlichen Transparenzbericht, der dort mindestens fünf Jahre lang öffentlich zugänglich bleibt.

(2) Der jährliche Transparenzbericht enthält mindestens die im Anhang aufgeführten Angaben.

(3) Ein gesonderter Bericht gibt Aufschluss über die Beträge, die für soziale, kulturelle und Bildungsleistungen einbehalten wurden, und enthält mindestens die im Anhang unter Nummer 3 aufgeführten Angaben.

(4) Die im Transparenzbericht enthaltenen Rechnungs­ legungsinformationen werden von einer oder mehreren Per­ sonen geprüft, die im Einklang mit der Richtlinie 2006/43/EG des Europäischen Parlaments und des Rates (1) gesetzlich zur Abschlussprüfung zugelassen sind.

DEL 84/90 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

(1) Richtlinie 2006/43/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 17. Mai 2006 über Abschlussprüfungen von Jahresabschlüssen und konsolidierten Abschlüssen, zur Änderung der Richtlinien 78/660/EWG und 83/349/EWG des Rates und zur Aufhebung der Richtlinie 84/253/EWG des Rates (ABl. L 157 vom 9.6.2006, S. 87).

Der Bestätigungsvermerk und etwaige Beanstandungen sind im jährlichen Transparenzbericht vollständig wiederzugeben.

Im Sinne dieses Absatzes umfassen die Rechnungslegungsinfor­ mationen die Jahresabschlüsse gemäß Nummer 1 Buchstabe a des Anhangs sowie sonstige Finanzinformationen gemäß Num­ mer 1 Buchstaben g und h und Nummer 2 des Anhangs.

TITEL III

VERGABE VON MEHRGEBIETSLIZENZEN FÜR ONLINE-RECHTE AN MUSIKWERKEN DURCH ORGANISATIONEN FÜR DIE

KOLLEKTIVE RECHTEWAHRNEHMUNG

Artikel 23

Vergabe von Mehrgebietslizenzen im Binnenmarkt

Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die in ihrem Hoheits­ gebiet ansässigen Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung bei der Vergabe von Mehrgebietslizenzen für Online- Rechte an Musikwerken die Bestimmungen dieses Titels beach­ ten.

Artikel 24

Kapazitäten zur Abwicklung von Mehrgebietslizenzen

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, die Mehrgebietslizenzen für Online-Rechte an Musikwerken vergeben, über ausreichende Kapazitäten zur effizienten und transparenten elektronischen Verarbeitung der für die Verwaltung dieser Lizenzen erforderli­ chen Daten verfügen, darunter zur Bestimmung des Repertoires und Überwachung von dessen Nutzung, zur Ausstellung von Rechnungen, zur Einziehung von Einnahmen aus der Rechten­ utzung und zur Verteilung der den Rechtsinhabern zustehenden Beträge.

(2) Für die Zwecke des Absatzes 1 müssen die Organisatio­ nen für die kollektive Rechtewahrnehmung mindestens folgende Voraussetzungen erfüllen:

a) sie müssen über die Fähigkeit zur korrekten Bestimmung der einzelnen Musikwerke — vollständig oder teilweise —, die die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung repräsentieren dürfen, verfügen;

b) sie müssen hinsichtlich eines jeden Musikwerks oder Teils eines Musikwerks, das die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung repräsentieren darf, über die Fähigkeit verfügen, die Rechte — vollständig oder teilweise und in Bezug auf jedes Gebiet — sowie den zugehörigen Rechts­ inhaber zu bestimmen;

c) sie müssen eindeutige Kennungen verwenden, um Rechts­ inhaber und Musikwerke zu bestimmen, unter möglichst weitgehender Berücksichtigung freiwilliger branchenüblicher Standards und Praktiken, die auf internationaler oder Uni­ onsebene entwickelt wurden;

d) sie müssen geeignete Mittel verwenden, um Unstimmigkeiten bei den Daten im Besitz anderer Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, die Mehrgebietslizenzen für Online-Rechte an Musikwerken vergeben, rasch und wirksam zu erkennen und zu beheben.

Artikel 25

Transparenz von Informationen über gebietsübergreifende Repertoires

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, die Mehrgebietslizenzen für Online-Rechte an Musikwerken vergeben, den Anbietern von Online-Diensten, den Rechtsinhabern, deren Rechte sie reprä­ sentieren, und anderen Organisationen für die kollektive Rech­ tewahrnehmung auf deren hinreichend begründete Anfrage auf elektronischem Wege aktuelle Informationen übermitteln, an­ hand deren das Online-Musikrepertoire, das sie repräsentieren, bestimmt werden kann. Die Informationen umfassen:

a) die repräsentierten Musikwerke,

b) die vollständig oder teilweise repräsentierten Rechte und

c) die umfassten Lizenzgebiete.

(2) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung können erforderlichenfalls angemessene Maßnahmen zum Schutz der Korrektheit und Integrität der Daten, zur Kon­ trolle ihrer Weiterverwendung und zum Schutz wirtschaftlich sensibler Informationen ergreifen.

Artikel 26

Korrektheit der Informationen über gebietsübergreifende Repertoires

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, die Mehrgebietslizenzen für Online-Rechte an Musikwerken vergeben, über Regelungen ver­ fügen, die es den Rechtsinhabern, anderen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und Anbietern von Online- Diensten ermöglichen, die Korrektur der Daten, auf die in der Liste der Voraussetzungen in Artikel 24 Absatz 2 Bezug genom­ men wird, oder der gemäß Artikel 25 vorgelegten Informatio­ nen zu beantragen, wenn diese Rechtsinhaber, Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und Anbieter von On­ line-Diensten Grund zu der Annahme haben, dass die Daten oder Informationen zu ihren Online-Nutzungsrechten an Musik­ werken nicht korrekt sind. Ist die Beanstandung hinreichend begründet, sorgt die betreffende Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung dafür, dass die Daten oder Informationen unverzüglich berichtigt werden.

(2) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung stellen sicher, dass die Rechtsinhaber, deren Musikwerke zu ihren Musikrepertoires gehören, und Rechtsinhaber, die ih­ nen die Wahrnehmung ihrer Online-Rechte an Musikwerken gemäß Artikel 31 übertragen haben, auf elektronischem Wege Informationen zu ihren Musikwerken oder zu ihren Rechten an diesen Werken und zu den Gebieten, für die die Rechtsinhaber die Organisation mit der Rechtewahrnehmung betrauen, über­ mitteln können. Dabei berücksichtigen die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und die Rechtsinhaber so weit wie möglich freiwillige branchenübliche Standards und Praktiken für den Datenaustausch, die auf internationaler oder Unionsebene entwickelt wurden und die es den Rechtsinhabern ermöglichen, das Musikwerk oder Teile davon, die Online- Rechte — vollständig oder teilweise — und die Gebiete, für die die Rechtsinhaber der jeweiligen Organisation für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung einen Wahrnehmungsauftrag erteilt haben, anzugeben.

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/91

(3) Beauftragt eine Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung eine andere Organisation für die kollektive Rech­ tewahrnehmung gemäß Artikel 29 und 30 mit der Vergabe von Mehrgebietslizenzen für die Online-Rechte an Musikwerken, gilt Absatz 2 dieses Artikels ebenso für die beauftragte Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung in Bezug auf die Rechts­ inhaber, deren Musikwerke zu dem Repertoire der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, die den Auftrag erteilt hat, zählen, soweit die Organisationen für die kollektive Rech­ tewahrnehmung keine anderslautenden Vereinbarungen treffen.

Artikel 27

Korrekte und zügige Meldung und Rechnungsstellung

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung die Nutzung der Online- Rechte an Musikwerken, die sie vollständig oder teilweise reprä­ sentieren, durch Anbieter von Online-Diensten, denen sie eine Mehrgebietslizenz erteilt haben, überwachen.

(2) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung bieten Anbietern von Online-Diensten die Möglichkeit, die Online-Nutzung von Musikwerken auf elektronischem Wege zu melden, und die Anbieter von Online-Diensten melden korrekt die Nutzung dieser Werke. Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung bieten mindestens eine Melde­ methode an, die auf freiwilligen, auf internationaler oder Uni­ onsebene entwickelten, branchenüblichen Standards oder Prak­ tiken für den elektronischen Datenaustausch beruht. Sie können eine Meldung im Format des Anbieters von Online-Diensten ablehnen, wenn sie die Meldung nach einem branchenüblichen Standard für den elektronischen Datenaustausch zulassen.

(3) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung rechnen gegenüber den Anbietern von Online-Diensten elektronisch ab. Sie bieten mindestens ein Format an, das auf freiwilligen, auf internationaler oder Unionsebene entwickelten, branchenüblichen Standards oder Praktiken beruht. Auf der Rechnung werden die Werke und Rechte, die vollständig oder teilweise Gegenstand der Lizenz sind, auf der Grundlage der Daten, auf die in der Liste der Bedingungen in Artikel 24 Ab­ satz 2 Bezug genommen wird, sowie deren tatsächliche Nut­ zung angegeben, soweit dies auf der Grundlage der Angaben der Anbieter von Online-Diensten und des Formats dieser Angaben möglich ist. Die Anbieter von Online-Diensten können die An­ nahme einer Rechnung aufgrund ihres Formats nicht verwei­ gern, wenn die Organisation für die kollektive Rechtewahrneh­ mung einen branchenüblichen Standard verwendet.

(4) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung rechnen gegenüber den Anbietern von Online-Diensten nach Meldung der tatsächlichen Nutzung von Online-Rechten an Musikwerken unverzüglich ab, es sei denn, dies ist aus Grün­ den, die der Anbieter des Online-Dienstes zu verantworten hat, nicht möglich.

(5) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung verfügen zugunsten von Anbietern von Online-Diensten über geeignete Regelungen für Rechnungsbeanstandungen von­ seiten der Anbieter von Online-Diensten, darunter auch für Fälle, in denen ein Anbieter von einer oder mehreren Organi­ sationen für die kollektive Rechtewahrnehmung Rechnungen für dieselben Online-Nutzungsrechte an ein- und demselben Musik­ werk erhält.

Artikel 28

Ordnungsgemäße und unverzügliche Ausschüttung an die Rechtsinhaber

(1) Unbeschadet des Absatzes 3 stellen die Mitgliedstaaten sicher, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung, die Mehrgebietslizenzen für Online-Rechte an Musik­ werken vergeben, die den Rechtsinhabern aus solchen Lizenzen zustehenden Beträge korrekt und unverzüglich nach Meldung der tatsächlichen Nutzung des Werkes verteilen, es sei denn, dies ist aus Gründen, die der Anbieter eines Online-Dienstes zu verantworten hat, nicht möglich.

(2) Unbeschadet des Absatzes 3 übermitteln die Organisatio­ nen für die kollektive Rechtewahrnehmung den Rechtsinhabern mit jeder Zahlung nach Absatz 1 mindestens folgende Angaben:

a) Zeitraum der Nutzung, für die den Rechtsinhabern eine Ver­ gütung zusteht, sowie Gebiete, in denen die Rechte genutzt wurden;

b) für jedes Online-Recht an einem Musikwerk, mit dessen voll­ ständiger oder teilweiser Repräsentation der Rechtsinhaber die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung be­ auftragt hat, die eingezogenen Beträge, die Abzüge sowie die von der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung verteilten Beträge;

c) die für die Rechtsinhaber eingezogenen Beträge, die Abzüge sowie die von der Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung verteilten Beträge in Bezug auf jeden Anbieter eines Online-Dienstes.

(3) Beauftragt eine Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung eine andere Organisation für die kollektive Rech­ tewahrnehmung gemäß den Artikeln 29 und 30, Mehrgebiets­ lizenzen für Online-Rechte an Musikwerken zu vergeben, so verteilt die beauftragte Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung korrekt und unverzüglich die in Absatz 1 ge­ nannten Beträge und übermittelt der Organisation für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung, die den Auftrag erteilt hat die in Absatz 2 genannten Informationen. Die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, die den Auftrag erteilt hat, ist für die nachfolgende Verteilung der Beträge und die Weiterlei­ tung der Informationen an die Rechtsinhaber verantwortlich, soweit die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung keine anderslautenden Vereinbarungen treffen.

Artikel 29

Verträge zwischen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung zur Vergabe von

Mehrgebietslizenzen

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass Repräsentations­ vereinbarungen zwischen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, mit denen eine Organisation für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung eine andere Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung mit der Vergabe von Mehr­ gebietslizenzen für Online-Rechte an Musikwerken ihres eigenen Repertoires beauftragt, nicht-exklusiver Natur sind. Die beauf­ tragte Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung nimmt diese Online-Rechte diskriminierungsfrei wahr.

DEL 84/92 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

(2) Die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, die den Auftrag erteilt hat, informiert ihre Mitglieder über die zentralen Bedingungen dieser Vereinbarung, darunter die Lauf­ zeit der Vereinbarung und die Kosten für die von der beauf­ tragten Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung er­ brachten Leistungen.

(3) Die beauftragte Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung informiert die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, die den Auftrag erteilt hat, über die zen­ tralen Bedingungen für die Vergabe von Lizenzen für die On­ line-Rechte der Letzteren, darunter über die Art der Verwertung, über sämtliche Bestimmungen, die die Vergütung betreffen oder sich darauf auswirken, die Geltungsdauer der Lizenz, die Rech­ nungsperioden und die Lizenzgebiete, für die sie gilt.

Artikel 30

Pflicht zur Repräsentation anderer Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung bei der

Mehrgebietslizenzierung

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass eine Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, an die eine andere Or­ ganisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, die keine Mehrgebietslizenzen für Online-Rechte an Musikwerken ihres eigenen Repertoires vergibt oder anbietet, den Antrag richtet, mit ihr eine Repräsentationsvereinbarung über die Repräsenta­ tion dieser Rechte zu schließen, diesen Antrag annehmen muss, wenn sie bereits Mehrgebietslizenzen für dieselbe Kategorie von Online-Rechten an Musikwerken aus dem Repertoire einer oder mehrerer anderer Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung vergibt oder anbietet.

(2) Die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, an die der Antrag gerichtet wurde, antwortet der anderen Or­ ganisation für die kollektive Rechtewahrnehmung schriftlich und unverzüglich.

(3) Unbeschadet der Absätze 5 und 6 nimmt die Organisa­ tion für die kollektive Rechtewahrnehmung, an die der Antrag gerichtet wurde, das von der anderen Organisation für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung repräsentierte Repertoire zu densel­ ben Bedingungen wahr wie ihr eigenes Repertoire.

(4) Die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, an die der Antrag gerichtet wurde, nimmt das von der anderen Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung repräsen­ tierte Repertoire in alle Angebote auf, die sie an Anbieter von Online-Diensten richtet.

(5) Die Verwaltungskosten, die die Organisation für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung, an die der Antrag gerichtet wurde, von der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, die den Antrag gestellt hat, für die erbrachten Leistungen ver­ langt, dürfen die Kosten nicht übersteigen, die ersterer vernünf­ tigerweise entstanden sind.

(6) Die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, die den Antrag gestellt hat, stellt der anderen Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung die für die Vergabe von

Mehrgebietslizenzen für Online-Rechte an Musikwerken erfor­ derlichen Informationen über ihr eigenes Musikrepertoire zur Verfügung. Wenn die Informationen unzureichend sind oder in einer solchen Form vorgelegt wurden, dass die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, an die der Antrag ge­ richtet wurde, die Anforderungen dieses Titels nicht erfüllen kann, ist diese berechtigt, die vernünftigerweise für die Erfüllung der Anforderungen anfallenden Kosten in Rechnung zu stellen oder diejenigen Werke auszuschließen, zu denen keine ausrei­ chenden oder verwendbaren Informationen vorgelegt wurden.

Artikel 31

Zugang zur Mehrgebietslizenzierung

Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Rechtsinhaber, die eine Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung mit der Repräsentation ihrer Online-Rechte an Musikwerken betraut haben, dieser die Online-Rechte an Musikwerken für Zwecke der Vergabe von Mehrgebietslizenzen für alle Gebiete wieder entzie­ hen können, ohne ihr auch die Online-Rechte an Musikwerken für die Vergabe von Eingebietslizenzen zu entziehen, um selbst, über einen bevollmächtigten Dritten oder über eine andere Or­ ganisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, die die An­ forderungen dieses Titels erfüllt, entsprechende Mehrgebiets­ lizenzen erteilen zu können, wenn bis zum 10. April 2017 die beauftragte Organisation für die kollektive Rechtewahrneh­ mung keine solche Mehrgebietslizenz vergibt oder anbietet und keiner anderen Organisation für die kollektive Rechtewahrneh­ mung erlaubt, diese Rechte zu repräsentieren.

Artikel 32

Ausnahme für Online-Rechte an Musikwerken für Hörfunk- und Fernsehprogramme

Dieser Titel findet auf Organisationen für die kollektive Rechte­ wahrnehmung keine Anwendung, die auf der Grundlage einer freiwilligen Bündelung der notwendigen Rechte unter Beachtung der Wettbewerbsregeln gemäß Artikel 101 und 102 AEUV eine Mehrgebietslizenz für Online-Rechte an Musikwerken erteilen, die Sendeunternehmen benötigen, um ihre Hörfunk- oder Fern­ sehprogramme begleitend zur ersten Sendung oder danach so­ wie sonstige Online-Inhalte, einschließlich Vorschauen, die er­ gänzend zur ersten Sendung von dem oder für das Sendeunter­ nehmen produziert wurden, öffentlich wiedergeben oder zu­ gänglich machen zu können.

TITEL IV

DURCHSETZUNGSMASSNAHMEN

Artikel 33

Beschwerdeverfahren

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung für ihre Mitglieder und Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, in deren Auftrag sie im Rahmen einer Repräsentationsvereinbarung Rechte wahrnehmen, wirksame und zügige Verfahren für die Bearbeitung von Beschwerden zur Verfügung stellen, insbeson­ dere in Bezug auf den Abschluss und Beendigung des Wahr­ nehmungsauftrags oder die Entziehung von Rechten, die Mit­ gliedschaftsbedingungen, die Einziehung der den Rechtsinhabern zustehenden Beträge, die Abzüge und die Verteilung.

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/93

(2) Die Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung reagieren schriftlich auf Beschwerden von Mitgliedern oder Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, in deren Auftrag sie im Rahmen einer Repräsentationsvereinbarung Rechte wahrnehmen. Weisen sie eine Beschwerde zurück, so begründen sie dies.

Artikel 34

Alternative Streitbeilegungsverfahren

(1) Die Mitgliedstaaten können vorsehen, dass bei Streitigkei­ ten zwischen Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung, Mitgliedern der Organisationen für die kollektive Rech­ tewahrnehmung, Rechtsinhabern oder Nutzern über die zur Umsetzung dieser Richtlinie erlassenen nationalen Rechtsvor­ schriften ein rasches, unabhängiges und unparteiisches alterna­ tives Streitbeilegungsverfahren durchgeführt werden kann.

(2) Die Mitgliedstaaten stellen für die Zwecke des Titels III sicher, dass bei folgenden Streitigkeiten einer in ihrem Hoheits­ gebiet ansässigen Organisation für die kollektive Rechtewahr­ nehmung, die Mehrgebietslizenzen für Online-Rechte an Musik­ werken vergibt oder anbietet, ein unabhängiges, unparteiisches alternatives Streitbeilegungsverfahren durchgeführt werden kann:

a) Streitigkeiten mit einem tatsächlichen oder potenziellen An­ bieter eines Online-Dienstes über die Anwendung der Arti­ kel 16, 25, 26 und 27;

b) Streitigkeiten mit einem oder mehreren Rechtsinhabern über die Anwendung der Artikel 25, 26, 27, 28, 29, 30 und 31;

c) Streitigkeiten mit einer anderen Organisation für die kollek­ tive Rechtewahrnehmung über die Anwendung der Arti­ kel 25, 26, 27, 28, 29 und 30.

Artikel 35

Streitbeilegung

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass Streitigkeiten zwi­ schen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und Nutzern, insbesondere über bestehende und angebotene Lizenzbedingungen oder Vertragsverletzungen vor Gericht oder gegebenenfalls vor eine andere unabhängige, unparteiische Streitbeilegungsstelle mit einschlägigen Kenntnissen des Rechts des geistigen Eigentums gebracht werden können.

(2) Die Artikel 33 und 34 sowie Absatz 1 dieses Artikels berühren nicht das Recht der Streitparteien, ihre Rechte gericht­ lich geltend zu machen und durchzusetzen.

Artikel 36

Einhaltung

(1) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass die Einhaltung der nach dieser Richtlinie erlassenen nationalen Bestimmungen durch die in ihrem Hoheitsgebiet ansässigen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung durch die zu diesem Zweck benannten zuständigen Behörden überwacht wird.

(2) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass den Mitgliedern einer Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung, den Rechtsinhabern, Nutzern, Organisationen für die kollektive

Rechtewahrnehmung und sonstigen Beteiligten Verfahren zur Verfügung stehen, mit denen sie die zu diesem Zweck benann­ ten zuständigen Behörden von Tätigkeiten oder Umständen in Kenntnis setzen können, die ihrer Ansicht nach einen Verstoß gegen nach dieser Richtlinie erlassene nationale Rechtsvorschrif­ ten darstellen.

(3) Die Mitgliedstaaten sorgen dafür, dass die zu diesem Zweck benannten zuständigen Behörden befugt sind, bei Ver­ stößen gegen nationales Recht, welches zur Umsetzung dieser Richtlinie erlassen wurde, geeignete Sanktionen zu verhängen und geeignete Maßnahmen zu ergreifen. Diese Sanktionen und Maßnahmen müssen wirksam, verhältnismäßig und abschre­ ckend sein.

Die Mitgliedstaaten geben der Kommission bis zum 10. April 2016 die in diesem Artikel und in den Artikeln 37 und 38 genannten zuständigen Behörden bekannt. Die Kommission ver­ öffentlicht die diesbezüglichen Angaben.

Artikel 37

Informationsaustausch zwischen den zuständigen Behörden

(1) Um die Überwachung der Anwendung dieser Richtlinie zu erleichtern, stellt jeder Mitgliedstaat sicher, dass ein Aus­ kunftsersuchen einer zu diesem Zweck benannten zuständigen Behörde eines anderen Mitgliedstaats zu Angelegenheiten im Zusammenhang mit der Anwendung dieser Richtlinie, insbeson­ dere bezüglich der Tätigkeiten von Organisationen für die kol­ lektive Rechtewahrnehmung, die im Hoheitsgebiet des Mitglied­ staats, an den das Ersuchen gerichtet wurde, ansässig sind, un­ verzüglich von der zu diesem Zweck benannten zuständigen Behörde beantwortet wird, wenn diese Anfrage hinreichend be­ gründet ist.

(2) Ist eine zuständige Behörde der Auffassung, dass eine in einem anderen Mitgliedstaat ansässige, jedoch in ihrem Hoheits­ gebiet tätige Organisation für die kollektive Rechtewahrneh­ mung möglicherweise gegen die gemäß dieser Richtlinie erlas­ senen nationalen Rechtsvorschriften des Mitgliedstaats verstößt, in dem die Organisation ansässig ist, so kann die Behörde alle einschlägigen Informationen an die zuständige Behörde des Mit­ gliedstaats übermitteln, in dem die Organisation für die kollek­ tive Rechtewahrnehmung ansässig ist, und gegebenenfalls diese Behörde ersuchen, im Rahmen ihrer Befugnisse geeignete Maß­ nahmen zu ergreifen. Die ersuchte Behörde reagiert binnen drei Monaten auf dieses Ersuchen mit einer begründeten Antwort.

(3) Die zuständige Behörde, die das Ersuchen an die andere Behörde richtet, kann sich in den Angelegenheiten nach Absatz 2 auch an die gemäß Artikel 41 eingerichtete Sachverständigen­ gruppe wenden.

Artikel 38

Zusammenarbeit bei der Entwicklung von Mehrgebietslizenzen

(1) Die Kommission fördert den regelmäßigen Austausch von Informationen zwischen den zu diesem Zweck benannten zu­ ständigen Behörden der Mitgliedstaaten und zwischen diesen Behörden und der Kommission über Stand und Entwicklung der Vergabe von Mehrgebietslizenzen.

DEL 84/94 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

(2) Die Kommission befragt Vertreter der Rechtsinhaber, der Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, der Nut­ zer, der Verbraucher und anderer interessierter Parteien regel­ mäßig zu ihren Erfahrungen mit der Anwendung der Bestim­ mungen des Titels III. Die Kommission übermittelt im Rahmen des Informationsaustausches gemäß Absatz 1 den zuständigen Behörden sämtliche relevanten Informationen aus diesen Befra­ gungen.

(3) Die Mitgliedstaaten stellen sicher, dass ihre zuständigen Behörden der Kommission bis zum 10. Oktober 2017 einen Bericht über Stand und Entwicklung der Vergabe von Mehr­ gebietslizenzen in ihrem Hoheitsgebiet vorlegen. Der Bericht enthält insbesondere Angaben zur Verfügbarkeit von Mehr­ gebietslizenzen im jeweiligen Mitgliedstaat, zur Einhaltung der in Umsetzung von Titel III erlassenen nationalen Rechtsvor­ schriften durch die Organisationen für die kollektive Rechte­ wahrnehmung und eine Bewertung der Entwicklungen in Bezug auf Mehrgebietslizenzen für Online-Rechte an Musikwerken durch die Nutzer, Verbraucher, Rechtsinhaber und andere inte­ ressierte Parteien.

(4) Die Kommission bewertet die Anwendung von Titel III auf der Grundlage der Berichte nach Absatz 3 und der nach den Absätzen 1 und 2 gesammelten Informationen. Erforderlichen­ falls und gegebenenfalls auf der Grundlage eines besonderen Berichts zieht sie Maßnahmen zur Behebung etwaiger Probleme in Erwägung. Bei der Bewertung wird insbesondere Folgendes berücksichtigt:

a) die Anzahl der Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung, die die Anforderungen des Titels III erfüllen;

b) die Anwendung der Artikel 29 und 30, einschließlich der Anzahl der von Organisationen für die kollektive Rechte­ wahrnehmung nach diesen Artikeln geschlossenen Repräsen­ tationsvereinbarungen;

c) der Anteil des Repertoires in den Mitgliedstaaten, für den Mehrgebietslizenzen erhältlich sind.

TITEL V

BERICHTERSTATTUNG UND SCHLUSSBESTIMMUNGEN

Artikel 39

Meldung der Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung

Die Mitgliedstaaten stellen der Kommission bis zum 10. April 2016 auf der Grundlage der ihnen vorliegenden Angaben eine Aufstellung der in ihrem jeweiligen Hoheitsgebiet ansässigen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung zur Ver­ fügung.

Die Mitgliedstaaten melden der Kommission unverzüglich jeg­ liche Änderungen dieser Aufstellung.

Die Kommission veröffentlicht diese Angaben und hält sie auf dem aktuellen Stand.

Artikel 40

Bericht

Bis zum 10. April 2021 bewertet die Kommission die Anwen­ dung dieser Richtlinie und legt dem Europäischen Parlament sowie dem Rat einen Bericht über die Anwendung dieser Richt­ linie. Dieser Bericht enthält eine Bewertung der Auswirkungen dieser Richtlinie, was länderübergreifende Dienste, die kulturelle Vielfalt, die Beziehungen zwischen den Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und den Nutzern und die Tätig­ keiten außerhalb der Union ansässiger Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung innerhalb der Union anbelangt, sowie erforderlichenfalls über die Notwendigkeit einer Über­ arbeitung vor. Gegebenenfalls fügt die Kommission ihrem Be­ richt einen Legislativvorschlag bei.

Artikel 41

Sachverständigengruppe

Hiermit wird eine Sachverständigengruppe gegründet. Sie setzt sich aus Vertretern der zuständigen Behörden der Mitgliedstaa­ ten zusammen. Die Sachverständigengruppe wird von einem Vertreter der Kommission geleitet und tritt entweder auf Initia­ tive des Vorsitzes oder auf Antrag der Delegation eines Mitglied­ staats zusammen. Die Gruppe hat folgende Aufgaben:

a) Prüfung der Auswirkungen der Umsetzung dieser Richtlinie auf die Arbeitsweise von Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung und unabhängigen Verwertungseinrich­ tungen im Binnenmarkt und Aufzeigen von Schwierigkeiten,

b) Durchführung von Konsultationen zu allen mit der Anwen­ dung dieser Richtlinie zusammenhängenden Fragen,

c) Erleichterung des Informationsaustauschs über relevante Ent­ wicklungen in der Gesetzgebung und Rechtsprechung sowie über relevante wirtschaftliche, soziale, kulturelle und tech­ nische Entwicklungen, vor allem auf dem digitalen Markt für Werke und andere Schutzgegenstände.

Artikel 42

Schutz personenbezogener Daten

Die Verarbeitung personenbezogener Daten im Zusammenhang mit dieser Richtlinie unterliegt der Richtlinie 95/46/EG.

Artikel 43

Umsetzung

(1) Die Mitgliedstaaten erlassen die erforderlichen Rechts- und Verwaltungsvorschriften, um dieser Richtlinie bis zum 10. April 2016 nachzukommen. Sie teilen der Kommission umgehend den Wortlaut dieser Rechtsvorschriften mit.

Bei Erlass dieser Vorschriften nehmen die Mitgliedstaaten in den Vorschriften selbst oder durch einen Hinweis bei der amtlichen Veröffentlichung auf diese Richtlinie Bezug. Die Mitgliedstaaten regeln die Einzelheiten dieser Bezugnahme.

(2) Die Mitgliedstaaten teilen der Kommission den Wortlaut der wichtigsten innerstaatlichen Rechtsvorschriften mit, die sie auf dem unter diese Richtlinie fallenden Gebiet erlassen.

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/95

Artikel 44

Inkrafttreten

Diese Richtlinie tritt am zwanzigsten Tag nach ihrer Veröffentlichung im Amtsblatt der Europäischen Union in Kraft.

Artikel 45

Adressaten

Diese Richtlinie ist an die Mitgliedstaaten gerichtet.

Geschehen zu Straßburg am 26. Februar 2014.

Im Namen des Europäischen Parlaments Der Präsident M. SCHULZ

Im Namen des Rates Der Präsident

D. KOURKOULAS

DEL 84/96 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

ANHANG

1. Der jährliche Transparenzbericht gemäß Artikel 22 Absatz 2 umfasst Folgendes:

a) Jahresabschlüsse, darunter die Bilanz oder eine Vermögensübersicht, die Aufstellung der Erträge und Aufwendungen des Geschäftsjahres und eine Cashflow-Rechnung;

b) einen Bericht über die Tätigkeiten im abgelaufenen Geschäftsjahr;

c) Angaben zur Ablehnung von Lizenzanfragen nach Artikel 116 Absatz 3;

d) eine Beschreibung der Rechtsform und Organisationsstruktur der Organisation für die kollektive Rechtewahrneh­ mung;

e) Angaben zu etwaigen Einrichtungen, die sich direkt oder indirekt, vollständig oder teilweise, im Eigentum der Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung befinden oder von dieser direkt oder indirekt, vollständig oder teilweise, beherrscht werden;

f) Angaben zum Gesamtbetrag der im Vorjahr an die in Artikel 9 Absatz 3 und Artikel 10 genannten Personen gezahlten Vergütungen und zu anderen Leistungen, die sie erhalten haben;

g) die unter Nummer 2 dieses Anhangs aufgeführten Finanzinformationen;

h) ein gesonderter Jahresbericht über die Beträge, die für soziale, kulturelle und Bildungsleistungen abgezogen wurden, der die in Punkt 3 des vorliegenden Anhangs aufgeführten Informationen enthält.

2. Der jährliche Transparenzbericht enthält folgende Finanzinformationen:

a) Finanzinformation über die Einnahmen aus den Rechten nach Kategorie der wahrgenommenen Rechten und Art der Nutzung (z. B. Hörfunk und Fernsehen, Online-Nutzung, Aufführung), einschließlich Angaben über die Erträge aus der Anlage der Einnahmen und die Verwendung dieser Erträge (ob sie an die Rechtsinhaber oder andere Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung verteilt oder anderweitig verwendet wurden).

b) Finanzinformationen zu den Kosten der Rechteverwaltung und sonstigen Leistungen, die die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung für die Rechtsinhaber erbringt, mit genauer Beschreibung mindestens der folgenden Posten:

i) Betriebskosten und finanzielle Aufwendungen aufgeschlüsselt nach Kategorie der wahrgenommenen Rechten und, wenn sich die Kosten nicht direkt einem oder mehreren Rechtekategorien zuordnen lassen, Erläuterung der Methode zur Berechnung dieser indirekten Kosten;

ii) Betriebskosten und finanzielle Aufwendungen aufgeschlüsselt nach Kategorie der wahrgenommenen Rechte und, wenn sich die Kosten nicht direkt einer oder mehreren Rechtekategorien zuordnen lassen, eine Erläuterung der Methode zur Berechnung dieser indirekten Kosten, nur für die Rechteverwaltung, einschließlich der abgezogenen oder mit Einnahmen aus den Rechten oder Erträgen aus der Anlage dieser Einnahmen gemäß Artikel 11 Absatz 4 und Artikel 12 Absätze 1, 2 und 3 verrechneten Verwaltungskosten;

iii) Betriebskosten und finanzielle Aufwendungen für andere Leistungen als der Wahrnehmung von Rechten, darunter für soziale, kulturelle oder Bildungsleistungen;

iv) Mittel zur Deckung der Kosten;

v) Abzüge von Einnahmen aus Rechten aufgeschlüsselt nach Kategorie der wahrgenommenen Rechte und Art der Nutzung sowie Zweck des Abzugs, beispielsweise Aufwendungen für die Rechteverwaltung oder für soziale, kulturelle oder Bildungsleistungen;

vi) Anteil der Aufwendungen in Prozent für Rechteverwaltung und sonstige Leistungen, die die Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung für die vertretenen Rechtsinhaber erbracht hat, an den Einnahmen aus den Rechten im einschlägigen Geschäftsjahr für jede Kategorie der wahrgenommenen Rechte und, wenn sich die Kosten nicht direkt einer oder mehreren Rechtekategorien zuordnen lassen, eine Erläuterung der Methode zur Berechnung dieser indirekten Kosten.

c) Finanzinformationen zu den den Rechtsinhabern geschuldeten Beträgen mit genauer Beschreibung mindestens folgender Posten:

i) der Gesamtsumme der den Rechtsinhaber zugewiesenen Beträge aufgeschlüsselt nach Kategorie der wahr­ genommenen Rechte und Art der Nutzung;

ii) der Gesamtsumme der an die Rechtsinhaber ausgeschütteten Beträge aufgeschlüsselt nach Kategorie der wahr­ genommenen Rechte und Art der Nutzung;

iii) der Periodizität der Zahlungen aufgeschlüsselt nach Kategorie der wahrgenommenen Rechte und Art der Nutzung;

DE20.3.2014 Amtsblatt der Europäischen Union L 84/97

iv) der Gesamtsumme der eingezogenen, aber noch nicht den Rechtsinhabern zugewiesenen Beträge aufgeschlüs­ selt nach Kategorie der wahrgenommenen Rechte und Art der Nutzung mit Angabe des Geschäftsjahres, in dem die Beträge eingezogen wurden;

v) der Gesamtsumme der den Rechtsinhabern zugewiesenen, aber noch nicht an sie verteilten Beträge, auf­ geschlüsselt nach Kategorie der wahrgenommenen Rechte und Art der Nutzung mit Angabe des Geschäfts­ jahres, in dem die Beträge eingezogen wurden;

vi) der Gründe für Zahlungsverzögerungen, wenn eine Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung die Verteilung und Ausschüttung von geschuldeten Beträgen nicht innerhalb der in Artikel 13 Absatz 1 genannten Frist vorgenommen hat;

vii) der Gesamtsumme aller nicht verteilbaren Beträge mit einer Erläuterung zu ihrer Verwendung.

d) Angaben zu den Beziehungen zu anderen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung mit einer Be­ schreibung mindestens der folgenden Posten:

i) von anderen Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung erhaltene oder an sie gezahlte Beträge, aufgeschlüsselt nach Kategorie der Rechte, Art der Nutzung und Organisation für die kollektive Rechtewahr­ nehmung;

ii) Verwaltungskosten und sonstige Abzüge von den anderen Organisationen für die kollektive Rechtewahrneh­ mung geschuldeten Einnahmen aus den Rechten, aufgeschlüsselt nach Kategorie der Rechte, Art der Nutzung und Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung;

iii) Verwaltungskosten und sonstige Abzüge von den von anderen Organisationen für die kollektive Rechtewahr­ nehmung gezahlten Beträgen, aufgeschlüsselt nach Kategorie der Rechte und Organisation für die kollektive Rechtewahrnehmung;

iv) an Rechtsinhaber direkt ausgeschüttete Beträge aus den Zahlungen anderer Organisationen für die kollektive Rechtewahrnehmung, aufgeschlüsselt nach Kategorie der Rechte und Organisation für die kollektive Rechte­ wahrnehmung.

3. Der gesonderte Bericht gemäß Artikel 22 Absatz 3 enthält Folgendes:

a) die im Geschäftsjahr für soziale, kulturelle oder Bildungsleistungen abgezogenen Beträge, aufgeschlüsselt nach Verwendungszweck und für jeden einzelnen Verwendungszweck aufgeschlüsselt nach Kategorie der wahrgenom­ menen Rechte und Art der Nutzung;

b) eine Erläuterung der Verwendung dieser Beträge, aufgeschlüsselt nach dem Verwendungszweck, einschließlich der Kosten für die Verwaltung der Abzüge zugunsten sozialer, kultureller und Bildungsleistungen und der gesonderten Beträge, die für soziale, kulturelle und Bildungsleistungen verwendet wurden.

DEL 84/98 Amtsblatt der Europäischen Union 20.3.2014

ΟΔΗΓΙΕΣ

ΟΔΗΓΙΑ 2014/26/ΕΕ ΤΟΥ ΕΥΡΩΠΑΪΚΟΥ ΚΟΙΝΟΒΟΥΛΙΟΥ ΚΑΙ ΤΟΥ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟΥ

της 26ης Φεβρουαρίου 2014

για τη συλλογική διαχείριση δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας και συγγενικών δικαιωμάτων καθώς και τη χορήγηση πολυεδαφικών αδειών για επιγραμμικές χρήσεις μουσικών έργων στην εσωτερική αγορά

(Κείμενο που παρουσιάζει ενδιαφέρον για τον ΕΟΧ)

ΤΟ ΕΥΡΩΠΑΪΚΟ ΚΟΙΝΟΒΟΥΛΙΟ ΚΑΙ ΤΟ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟ ΤΗΣ ΕΥΡΩΠΑΪΚΗΣ ΕΝΩΣΗΣ,

Έχοντας υπόψη τη Συνθήκη για τη λειτουργία της Ευρωπαϊκής Ένωσης, και ιδίως το άρθρο 50 παράγραφος 1, το άρθρο 53 παράγραφος 1 και το άρθρο 62,

Έχοντας υπόψη την πρόταση της Ευρωπαϊκής Επιτροπής,

Μετά τη διαβίβαση του σχεδίου νομοθετικής πράξης στα εθνικά κοινοβούλια,

Έχοντας υπόψη τη γνώμη της Ευρωπαϊκής Οικονομικής και Κοινω­ νικής Επιτροπής (1),

Αποφασίζοντας σύμφωνα με τη συνήθη νομοθετική διαδικασία (2),

Εκτιμώντας τα ακόλουθα:

(1) Οι οδηγίες της Ένωσης στον τομέα των δικαιωμάτων πνευ­ ματικής ιδιοκτησίας και των συγγενικών δικαιωμάτων παρέ­ χουν ήδη ένα υψηλό επίπεδο προστασίας στους δικαιούχους και, ως εκ τούτου, ένα πλαίσιο στο οποίο μπορεί να λάβει χώρα η εκμετάλλευση του προστατευόμενου από τα εν λόγω δικαιώματα περιεχομένου. Οι εν λόγω οδηγίες συμβάλλουν στην ανάπτυξη και διατήρηση της δημιουργικότητας. Σε μια εσωτερική αγορά όπου ο ανταγωνισμός δεν στρεβλώνεται, η προστασία της καινοτομίας και της πνευματικής δημιουργίας ενθαρρύνουν επίσης τις επενδύσεις σε καινοτόμες υπηρεσίες και προϊόντα.

(2) Η διάδοση του περιεχομένου που προστατεύεται από δικαιώ­ ματα πνευματικής ιδιοκτησίας και συγγενικά δικαιώματα, συμπεριλαμβανομένων των βιβλίων, των οπτικοακουστικών παραγωγών και της ηχογραφημένης μουσικής και των συν­ δεδεμένων με το περιεχόμενο αυτό υπηρεσιών, απαιτεί την αδειοδότηση των δικαιωμάτων από τους διάφορους κατό­ χους δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας και συγγενικών δικαιωμάτων, όπως συγγραφείς, ερμηνευτές ή εκτελεστές καλλιτέχνες, παραγωγούς και εκδότες. Συνήθως εναπόκειται στον δικαιούχο να επιλέξει μεταξύ της ατομικής ή συλλογι­ κής διαχείρισης των χρηστών του, εκτός εάν τα κράτη μέλη προβλέπουν διαφορετικά, σύμφωνα με το δίκαιο της Ένωσης και τις διεθνείς υποχρεώσεις της Ένωσης και των κρατών

μελών της. Η διαχείριση των δικαιωμάτων πνευματικής ιδιο­ κτησίας και των συγγενικών δικαιωμάτων περιλαμβάνει τη χορήγηση αδειών στους χρήστες, τον λογιστικό έλεγχο των αδειούχων, την παρακολούθηση της χρήσης των δικαιωμά­ των, την πραγμάτωση των δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτη­ σίας και των συγγενικών δικαιωμάτων, την είσπραξη των εσόδων από τα δικαιώματα που προκύπτουν από την εκμε­ τάλλευση των δικαιωμάτων και τη διανομή των ποσών που οφείλονται στους δικαιούχους. Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης επιτρέπουν στους δικαιούχους να αμείβονται για χρήσεις δικαιωμάτων τις οποίες δεν θα ήταν σε θέση να ελέγχουν ή να επιβάλλουν οι ίδιοι, συμπεριλαμβανομένων των χρήσεων σε μη εγχώριες αγορές.

(3) Σύμφωνα με το άρθρο 167 της Συνθήκης για τη λειτουργία της Ευρωπαϊκής Ένωσης (ΣΛΕΕ), η Ένωση πρέπει να λαμβά­ νει υπόψη στις δράσεις της την πολιτιστική ποικιλομορφία, να συμβάλλει στην ανάπτυξη των πολιτισμών των κρατών μελών και να σέβεται την εθνική και περιφερειακή ποικιλο­ μορφία τους, προβάλλοντας ταυτόχρονα την κοινή πολιτι­ στική κληρονομιά. Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης διαδραματίζουν και θα πρέπει να συνεχίσουν να διαδραμα­ τίζουν σημαντικό ρόλο ως φορείς προώθησης της ποικιλο­ μορφίας των πολιτιστικών εκδηλώσεων, δίνοντας τη δυνατό­ τητα πρόσβασης στην αγορά σε μικρότερα και λιγότερο δημοφιλή ρεπερτόρια, αλλά και παρέχοντας κοινωνικές, πολιτιστικές και εκπαιδευτικές υπηρεσίες προς όφελος των δικαιούχων αυτών και του κοινού.

(4) Από τη στιγμή που θα ιδρυθούν στην Ένωση, οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να μπορούν να απολαμ­ βάνουν των εκ των Συνθηκών ελευθεριών όταν εκπροσωπούν τους δικαιούχους που κατοικούν ή είναι εγκατεστημένοι σε άλλα κράτη μέλη ή όταν χορηγούν άδειες σε χρήστες που κατοικούν ή είναι εγκατεστημένοι σε άλλα κράτη μέλη.

(5) Υπάρχουν σημαντικές διαφορές στους εθνικούς κανόνες που διέπουν τη λειτουργία των οργανισμών συλλογικής διαχείρι­ σης, ιδίως όσον αφορά τη διαφάνεια και τη λογοδοσία τους έναντι των μελών τους και των δικαιούχων. Αυτό προκαλεί αρκετές δυσκολίες, ιδίως στους μη εγχώριους δικαιούχους κατά την άσκηση των δικαιωμάτων τους και σε ανεπαρκή οικονομική διαχείριση των εισπραχθέντων εσόδων. Τα προ­ βλήματα λειτουργίας των οργανισμών αυτών οδηγούν σε ανεπαρκή εκμετάλλευση των δικαιωμάτων πνευματικής ιδιο­ κτησίας και των συγγενικών δικαιωμάτων ανά την εσωτερική αγορά εις βάρος των μελών των οργανισμών αυτών, των δικαιούχων και των χρηστών.

ELL 84/72 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

(1) ΕΕ C 44 της 15.2.2013, σ. 104. (2) Θέση του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου της 4ης Φεβρουαρίου 2014 (δεν

έχει ακόμη δημοσιευθεί στην Επίσημη Εφημερίδα) και απόφαση του Συμβουλίου της 20ής Φεβρουαρίου 2014.

(6) Η ανάγκη βελτίωσης της λειτουργίας των οργανισμών συλ­ λογικής διαχείρισης έχει ήδη διαπιστωθεί στη σύσταση 2005/737/ΕΚ της Επιτροπής (1). Η εν λόγω σύσταση όριζε μια σειρά αρχών, όπως την ελευθερία των δικαιούχων να επιλέγουν τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης που θα τους εκπροσωπεί, την ίση μεταχείριση των κατηγοριών των δικαιούχων και τη δίκαιη διανομή των αμοιβών για τα δικαιώματα πνευματικής ιδιοκτησίας. Καλούσε τους οργανι­ σμούς συλλογικής διαχείρισης να παρέχουν στους χρήστες επαρκείς πληροφορίες σχετικά με τις χρεώσεις και το ρεπερ­ τόριο πριν από την εκκίνηση διαπραγματεύσεων μεταξύ αυτών. Περιλάμβανε επίσης συστάσεις για τη λογοδοσία, την εκπροσώπηση των δικαιούχων στα όργανα λήψης απο­ φάσεων των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης και την επίλυση διαφορών. Ωστόσο, η σύσταση δεν έχει τηρηθεί με συνέπεια.

(7) Η προστασία των συμφερόντων των μελών των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης, των δικαιούχων και των τρίτων απαιτεί τον συντονισμό της νομοθεσίας των κρατών μελών σχετικά με τη διαχείριση των δικαιωμάτων πνευματικής ιδιο­ κτησίας και τη χορήγηση πολυεδαφικών αδειών σε επιγραμ­ μικά δικαιώματα επί μουσικών έργων με σκοπό την ύπαρξη ισότιμων εγγυήσεων σε ολόκληρη την Ένωση. Επομένως, η παρούσα οδηγία θα πρέπει να έχει ως νομική βάση το άρθρο 50 παράγραφος 1 ΣΛΕΕ.

(8) Σκοπός της παρούσας οδηγίας είναι ο συντονισμός των εθνικών κανόνων που αφορούν στην πρόσβαση στη διαχεί­ ριση δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας και συγγενικών δικαιωμάτων από οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης, τους όρους διακυβέρνησής τους, και το εποπτικό πλαίσιό τους και θα πρέπει συνεπώς να βασίζεται επίσης στο άρθρο 53 παράγραφος 1 ΣΛΕΕ. Επιπλέον, δεδομένου ότι πρόκειται για έναν τομέα παροχής υπηρεσιών σε ολόκληρη την Ένωση, η παρούσα οδηγία θα πρέπει να βασίζεται στο άρθρο 62 ΣΛΕΕ.

(9) Σκοπός της παρούσας οδηγίας είναι επίσης ο καθορισμός απαιτήσεων που ισχύουν για τους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης προκειμένου να διασφαλίσουν υψηλό επίπεδο διακυβέρνησης, οικονομικής διαχείρισης, διαφάνειας και λογοδοσίας. Αυτό, ωστόσο, δεν θα πρέπει να εμποδίζει τα κράτη μέλη να διατηρούν ή να επιβάλλουν, στους οργανι­ σμούς συλλογικής διαχείρισης που είναι εγκατεστημένοι στην επικράτειά τους, αυστηρότερα πρότυπα από εκείνα που καθορίζονται στον τίτλο II της παρούσας οδηγίας εφό­ σον τα αυστηρότερα αυτά πρότυπα συνάδουν με το δίκαιο της Ένωσης.

(10) Η παρούσα οδηγία ουδόλως εμποδίζει ένα κράτος μέλος να εφαρμόζει τις ίδιες ή παρεμφερείς διατάξεις στους οργανι­ σμούς συλλογικής διαχείρισης που είναι εγκατεστημένοι εκτός της Ένωσης αλλά δραστηριοποιούνται στην επικράτειά του.

(11) Η παρούσα οδηγία ουδόλως εμποδίζει τους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης να συνάπτουν συμφωνίες εκπροσώ­ πησης με άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης —σύμφωνα με τους κανόνες περί ανταγωνισμού των άρθρων 101 και 102 ΣΛΕΕ— στον τομέα της διαχείρισης των δικαιωμάτων, προκειμένου να διευκολύνουν, να βελτιώνουν και να απλουστεύουν τις διαδικασίες χορήγησης άδειας στους χρήστες, συμπεριλαμβανομένης και της παροχής ενι­ αίου τιμολογίου, υπό ισότιμες, αμερόληπτες και διαφανείς συνθήκες, και να προσφέρουν πολυεδαφικές άδειες και σε τομείς άλλους από αυτούς που προβλέπονται στην παρούσα οδηγία, τίτλος III.

(12) Η παρούσα οδηγία, αν και εφαρμόζεται σε όλους τους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης, με εξαίρεση τον τίτλο III που εφαρμόζεται μόνο στους οργανισμούς συλλο­ γικής διαχείρισης που διαχειρίζονται τα επιγραμμικά δικαιώ­ ματα δημιουργών επί μουσικών έργων σε διακρατική βάση, δεν θα πρέπει να παρεμβαίνει στις ρυθμίσεις που αφορούν στη διαχείριση των δικαιωμάτων στα κράτη μέλη όπως η ατομική διαχείριση, το επεκτατικό αποτέλεσμα μιας συμφω­ νίας μεταξύ ενός αντιπροσωπευτικού οργανισμού συλλογικής διαχείρισης και ενός χρήστη, δηλαδή διευρυμένη συλλογική χορήγηση αδειών, υποχρεωτική συλλογική διαχείριση, τεκμή­ ρια εκπροσώπησης και μεταβίβαση δικαιωμάτων σε οργανι­ σμούς συλλογικής διαχείρισης.

(13) Η παρούσα οδηγία δεν εμποδίζει τα κράτη μέλη να καθορί­ ζουν με νομοθετικές ή κανονιστικές διατάξεις ή με άλλο ειδικό μηχανισμό τη δίκαιη αποζημίωση των δικαιούχων για εξαιρέσεις ή περιορισμούς στο δικαίωμα αναπαραγωγής που προβλέπεται βάσει της οδηγίας 2001/29/ΕΚ του Ευρω­ παϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου (2) και την αμοιβή των δικαιούχων για παρεκκλίσεις από το αποκλειστικό δικαίωμα όσον αφορά στον δημόσιο δανεισμό που προβλέ­ πεται βάσει της οδηγίας 2006/115/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου (3) που ισχύουν στην επικράτειά τους καθώς και τους όρους είσπραξής τους.

(14) Η παρούσα οδηγία δεν υποχρεώνει τους οργανισμούς συλ­ λογικής διαχείρισης να αποκτήσουν μια συγκεκριμένη νομική μορφή. Στην πράξη, οι οργανισμοί αυτοί λειτουργούν υπό διάφορες νομικές μορφές όπως σωματεία, συνεταιρισμοί ή εταιρείες περιορισμένης ευθύνης, που ελέγχονται από ή ανή­ κουν σε δικαιούχους πνευματικής ιδιοκτησίας και συγγενι­ κών δικαιωμάτων ή οντότητες που αντιπροσωπεύουν τους δικαιούχους αυτούς, που προβλέπονται από την παρούσα οδηγία μέσω της επιλογής νομικής μορφής. Ωστόσο, σε ορισμένες εξαιρετικές περιπτώσεις, λόγω της νομικής μορφής ενός οργανισμού συλλογικής διαχείρισης, το στοιχείο της κυριότητας ή του ελέγχου απουσιάζει. Αυτό συμβαίνει, για παράδειγμα, στην περίπτωση των ιδρυμάτων στα οποία δεν

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/73

(1) Σύσταση 2005/737/ΕΚ της Επιτροπής, της 18ης Μαΐου 2005, σχετικά με τη συλλογική διασυνοριακή διαχείριση των δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας και των συγγενικών δικαιωμάτων για τις νόμιμες επιγραμμι­ κές (online) μουσικές υπηρεσίες (ΕΕ L 276 της 21.10.2005, σ. 54).

(2) Οδηγία 2001/29/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλί­ ου, της 22ας Μαΐου 2001, για την εναρμόνιση ορισμένων πτυχών του δικαιώματος του δημιουργού και συγγενικών δικαιωμάτων στην κοινωνία της πληροφορίας (ΕΕ L 167 της 22.6.2001, σ. 10).

(3) Οδηγία 2006/115/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβου­ λίου, της 12ης Δεκεμβρίου 2006, σχετικά με το δικαίωμα εκμίσθωσης, το δικαίωμα δανεισμού και ορισμένα δικαιώματα συγγενικά προς την πνευματική ιδιοκτησία στον τομέα των προϊόντων της διανοίας (ΕΕ L 376 της 27.12.2006, σ. 28).

υπάρχουν μέλη. Εντούτοις, οι διατάξεις της παρούσας οδη­ γίας θα πρέπει να εφαρμόζονται και στους οργανισμούς αυτούς. Ομοίως, τα κράτη μέλη θα πρέπει να λαμβάνουν τα αναγκαία μέτρα για να προλαμβάνουν την καταστρατή­ γηση των υποχρεώσεων. Σημειωτέον ότι οι οντότητες που εκπροσωπούν δικαιούχους, και είναι μέλη οργανισμών συλ­ λογικής διαχείρισης, μπορούν να είναι άλλοι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης, σωματεία δικαιούχων, ενώσεις ή άλλοι οργανισμοί.

(15) Οι δικαιούχοι θα πρέπει να μπορούν να αναθέτουν τη δια­ χείριση των δικαιωμάτων τους σε ανεξάρτητες οντότητες διαχείρισης. Αυτές οι ανεξάρτητες οντότητες διαχείρισης είναι εμπορικές οντότητες και διαφέρουν από τους οργανι­ σμούς συλλογικής διαχείρισης επειδή μεταξύ άλλων δεν ανή­ κουν στους δικαιούχους ή δεν ελέγχονται από αυτούς. Ωστόσο, στον βαθμό που οι ανεξάρτητες οντότητες διαχεί­ ρισης ασκούν τις ίδιες δραστηριότητες με τους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης, θα πρέπει να υποχρεούνται να παρέ­ χουν ορισμένες πληροφορίες στους δικαιούχους που αντι­ προσωπεύουν, στους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης, στους χρήστες και στο κοινό.

(16) Οι παραγωγοί οπτικοακουστικού υλικού, οι παραγωγοί δίσκων και οι ραδιοτηλεοπτικοί φορείς χορηγούν άδειες επί των δικαιωμάτων τους, σε ορισμένες περιπτώσεις και για δικαιώματα που τους έχουν μεταβιβαστεί, για παράδειγ­ μα, από ερμηνευτές, βάσει ατομικών συμφωνιών κατόπιν διαπραγματεύσεων και ενεργούν προς ίδιο συμφέρον. Οι εκδότες βιβλίων, μουσικής ή εφημερίδων χορηγούν άδειες για δικαιώματα που έχουν μεταβιβαστεί σε αυτούς βάσει ατομικών συμφωνιών κατόπιν διαπραγματεύσεων και ενερ­ γούν προς ίδιο συμφέρον. Συνεπώς οι παραγωγοί οπτικοα­ κουστικού υλικού, οι παραγωγοί δίσκων, οι ραδιοτηλεοπτι­ κοί φορείς και οι εκδότες δεν θα πρέπει να θεωρούνται «ανεξάρτητες οντότητες διαχείρισης». Επιπλέον, οι μάνατζερ και οι πράκτορες των δημιουργών και των ερμηνευτών που ενεργούν ως ενδιάμεσοι και εκπροσωπούν τους δικαιούχους στις σχέσεις τους με τους οργανισμούς συλλογικής διαχεί­ ρισης δεν θα πρέπει να θεωρούνται «ανεξάρτητες οντότητες διαχείρισης», δεδομένου ότι δεν διαχειρίζονται δικαιώματα υπό την έννοια ότι καθορίζουν χρεώσεις, χορηγούν άδειες ή εισπράττουν χρήματα από τους χρήστες.

(17) Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να μπορούν να επιλέγουν ότι ορισμένες από τις δραστηριότητές τους, όπως η τιμολόγηση των χρηστών ή η διανομή των ποσών που οφείλονται στους δικαιούχους, θα ασκούνται από θυγα­ τρικές ή άλλες οντότητες που ελέγχουν. Στις περιπτώσεις αυτές, οι διατάξεις της παρούσας οδηγίας που θα εφαρμό­ ζονταν εάν η σχετική δραστηριότητα ασκείτο απευθείας από έναν οργανισμό συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να εφαρ­ μόζονται στις δραστηριότητες των θυγατρικών ή άλλων οντοτήτων.

(18) Για να διασφαλιστεί ότι οι κάτοχοι των δικαιωμάτων πνευ­ ματικής ιδιοκτησίας και των συγγενικών δικαιωμάτων μπο­ ρούν να επωφεληθούν πλήρως από την εσωτερική αγορά κατά τη συλλογική διαχείριση των δικαιωμάτων τους και ότι η ελευθερία άσκησης των δικαιωμάτων τους δεν θίγεται αδικαιολόγητα, πρέπει να τίθενται κατάλληλες εγγυήσεις στα καταστατικά έγγραφα των οργανισμών συλλογικής διαχείρι­ σης. Επιπλέον, ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δεν

θα πρέπει, όταν παρέχει διαχειριστικές υπηρεσίες, να εισάγει άμεσα ή έμμεσα διακρίσεις μεταξύ των δικαιούχων βάσει της ιθαγένειάς τους, του τόπου κατοικίας ή εγκατάστασής τους.

(19) Δεδομένων των εκ της ΣΛΕΕ ελευθεριών, η συλλογική δια­ χείριση δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας και συγγενικών δικαιωμάτων πρέπει να συνεπάγεται τη δυνατότητα του δικαιούχου να επιλέγει ελεύθερα τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης που θα διαχειρίζεται τα δικαιώματά του, είτε πρόκειται για δικαιώματα παρουσίασης στο κοινό είτε για δικαιώματα αναπαραγωγής, ή κατηγορίες δικαιωμάτων συν­ δεόμενες με μορφές εκμετάλλευσης, όπως η ραδιοτηλεοπτική αναμετάδοση, η θεατρική έκθεση ή η αναπαραγωγή για επι­ γραμμική διανομή, εφόσον ο οργανισμός συλλογικής διαχεί­ ρισης που επιλέγει ο δικαιούχος διαχειρίζεται ήδη τέτοια δικαιώματα ή κατηγορίες δικαιωμάτων.

Τα δικαιώματα, οι κατηγορίες δικαιωμάτων ή τα είδη έργων και άλλα αντικείμενα που διαχειρίζεται ο οργανισμός συλ­ λογικής διαχείρισης θα πρέπει να προσδιορίζονται από τη γενική συνέλευση των μελών αυτού του οργανισμού εφόσον δεν καθορίζονται ήδη στο καταστατικό του οργανισμού αυτού ή δεν ορίζονται από τον νόμο. Είναι σημαντικό τα δικαιώματα και οι κατηγορίες δικαιωμάτων να προσδιορίζο­ νται κατά τρόπο με τον οποίο να επιτυγχάνεται μια ισορρο­ πία μεταξύ της ελευθερίας των δικαιούχων να διαθέτουν τα έργα τους και άλλα αντικείμενα και της ικανότητας του οργανισμού να διαχειρίζεται τα δικαιώματα αποτελεσματικά, λαμβανομένων ιδίως υπόψη της κατηγορίας των δικαιωμά­ των που διαχειρίζεται ο οργανισμός και του τομέα της δημι­ ουργίας στον οποίο δραστηριοποιείται. Λαμβάνοντας δεό­ ντως υπόψη την εν λόγω ισορροπία, οι δικαιούχοι θα πρέπει να μπορούν εύκολα να ανακαλούν τα δικαιώματα ή τις κατηγορίες των δικαιωμάτων από έναν οργανισμό συλλογι­ κής διαχείρισης και να διαχειρίζονται ατομικά τα δικαιώματα αυτά ή να τα αναθέτουν ή μεταβιβάζουν εν όλω ή εν μέρει σε άλλον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης ή άλλη οντό­ τητα, ανεξάρτητα από το κράτος μέλος ιθαγένειας, κατοικίας ή εγκατάστασης του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης, της άλλης οντότητας ή του δικαιούχου. Σε περίπτωση που το κράτος μέλος, σύμφωνα με το δίκαιο της Ένωσης και τις διεθνείς υποχρεώσεις της Ένωσης και των κρατών μελών της, προβλέπει υποχρεωτική συλλογική διαχείριση δικαιωμάτων, η επιλογή των δικαιούχων θα περιοριζόταν σε άλλους οργανι­ σμούς συλλογικής διαχείρισης.

Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης που διαχειρίζονται διαφορετικά είδη έργων και άλλα αντικείμενα, όπως λογοτε­ χνικά, μουσικά ή φωτογραφικά έργα, θα πρέπει να παρέχουν επίσης αυτήν τη δυνατότητα ευελιξίας σε δικαιούχους όσον αφορά στη διαχείριση διαφορετικών ειδών έργων ή άλλου αντικειμένου. Όσον αφορά στις μη εμπορικές χρήσεις, τα κράτη μέλη θα πρέπει να μεριμνούν ώστε οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης να λαμβάνουν τα αναγκαία μέτρα προκειμένου να διασφαλίσουν ότι οι δικαιούχοι τους μπο­ ρούν να ασκήσουν το δικαίωμα χορήγησης αδειών για τέτοιες χρήσεις. Τέτοια μέτρα θα μπορούσαν να περιλαμβά­ νουν, μεταξύ άλλων, απόφαση του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης σχετικά με τους όρους που συνδέονται με την άσκηση αυτού του δικαιώματος καθώς και παροχή πληρο­ φοριών στα μέλη σχετικά με τους όρους αυτούς. Οι οργανι­ σμοί συλλογικής διαχείρισης οφείλουν να ενημερώνουν τους

ELL 84/74 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

δικαιούχους σχετικά με τις επιλογές τους και να τους παρέ­ χουν τη δυνατότητα να ασκούν τα δικαιώματα που συνδέο­ νται με αυτές τις επιλογές με όσο το δυνατόν μεγαλύτερη ευχέρεια. Δικαιούχοι που έχουν ήδη εξουσιοδοτήσει τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης μπορούν να ενημερώνο­ νται μέσω του ιστότοπου του οργανισμού. Η προϋπόθεση εκτός της εξουσιοδότησης να συναινούν οι δικαιούχοι στη διαχείριση κάθε δικαιώματος, κατηγορίας δικαιωμάτων ή είδους έργων και άλλου αντικειμένου δεν θα πρέπει να εμποδίζει τους δικαιούχους να δέχονται μεταγενέστερες προ­ τάσεις τροποποιήσεων στην εξουσιοδότηση αυτή με σιωπηρή συμφωνία σύμφωνα με τους όρους που καθορίζονται στο εθνικό δίκαιο. Η παρούσα οδηγία δεν απαγορεύει ούτε συμ­ βατικές ρυθμίσεις σύμφωνα με τις οποίες η καταγγελία ή η ανάκληση εκ μέρους των δικαιούχων έχει άμεσο αποτέλεσμα στις άδειες που χορηγήθηκαν πριν από την καταγγελία ή την ανάκληση ούτε συμβατικές ρυθμίσεις σύμφωνα με τις οποίες οι εν λόγω άδειες παραμένουν ανεπηρέαστες για μια ορι­ σμένη χρονική περίοδο μετά την καταγγελία ή την ανάκλη­ ση. Ωστόσο, τέτοιου είδους ρυθμίσεις δεν θα πρέπει να δημιουργούν εμπόδια στην πλήρη εφαρμογή της παρούσας οδηγίας. Η παρούσα οδηγία δεν θα πρέπει να θίγει τη δυνα­ τότητα των δικαιούχων να διαχειρίζονται ατομικά τα δικαιώ­ ματά τους, ακόμη και για μη εμπορικές χρήσεις.

(20) Η προσχώρηση μέλους στους οργανισμούς συλλογικής δια­ χείρισης πρέπει να βασίζεται σε αντικειμενικά και διαφανή κριτήρια που δεν εισάγουν διακρίσεις όπως, μεταξύ άλλων, όσον αφορά τους εκδότες οι οποίοι δυνάμει μιας συμφωνίας εκμετάλλευσης δικαιωμάτων, δικαιούνται μερίδιο των εσόδων που προκύπτουν από δικαιώματα που διαχειρίζονται οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης και έχουν δικαίωμα είσπραξης των εσόδων αυτών από τους οργανισμούς συλλο­ γικής διαχείρισης. Τα εν λόγω κριτήρια δεν θα πρέπει να υποχρεώνουν τους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης να δέχονται ως μέλη που διαθέτουν δικαιώματα, κατηγορίες δικαιωμάτων ή είδη έργων ή άλλο αντικείμενο η διαχείριση των οποίων δεν εμπίπτει στο πεδίο δραστηριοτήτων τους. Το μητρώο που τηρεί κάθε οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να επιτρέπει την ταυτοποίηση και τον εντοπισμό των μελών του και των δικαιούχων τα δικαιώματα των οποίων εκπροσωπεί ο οργανισμός με βάση τις εξουσιοδοτή­ σεις που έχουν χορηγήσει οι εν λόγω δικαιούχοι.

(21) Προκειμένου να προστατεύονται οι δικαιούχοι των οποίων τα δικαιώματα εκπροσωπεί απευθείας ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης αλλά οι οποίοι δεν πληρούν τις προϋποθέσεις απόκτησης της ιδιότητας του μέλους, είναι σκόπιμο να απαι­ τηθεί ορισμένες διατάξεις της οδηγίας σχετικά με τα μέλη να εφαρμόζονται επίσης στους εν λόγω δικαιούχους. Τα κράτη μέλη θα πρέπει να μπορούν επίσης να παρέχουν στους δικαιούχους αυτούς δικαιώματα συμμετοχής στη διαδικασία λήψης αποφάσεων του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης.

(22) Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να ενερ­ γούν με γνώμονα το βέλτιστο συλλογικό συμφέρον των δικαιούχων που εκπροσωπούν. Ως εκ τούτου, είναι σημα­ ντική η πρόβλεψη συστημάτων που παρέχουν τη δυνατότητα στα μέλη του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης να ασκούν

τα δικαιώματα μέλους συμμετέχοντας στη διαδικασία λήψης αποφάσεων του οργανισμού. Ορισμένοι οργανισμοί συλλο­ γικής διαχείρισης έχουν διαφορετικές κατηγορίες μελών, που ενδέχεται να εκπροσωπούν διαφορετικούς τύπους δικαιού­ χων, όπως παραγωγούς και ερμηνευτές. Η εκπροσώπηση στη διαδικασία λήψης αποφάσεων αυτών των διαφορετικών κατηγοριών μελών θα πρέπει να είναι δίκαιη και ισορροπη­ μένη. Η αποτελεσματικότητα των κανόνων που διέπουν τη γενική συνέλευση των μελών των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης θα ετίθετο υπό αμφισβήτηση εάν δεν υπήρχαν διατάξεις που να ρυθμίζουν τον τρόπο λειτουργίας της γενι­ κής συνέλευσης. Επομένως, είναι απαραίτητο να διασφαλίζε­ ται η τακτική σύγκληση της γενικής συνέλευσης τουλάχιστον άπαξ ετησίως καθώς και η λήψη των πιο σημαντικών απο­ φάσεων του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης από τη γενική συνέλευση.

(23) Όλα τα μέλη των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να έχουν τη δυνατότητα να συμμετέχουν και να ψηφίζουν στη γενική συνέλευση των μελών. Η άσκηση των δικαιωμάτων αυτών θα πρέπει να υπόκειται μόνο σε δίκαιους και αναλογικούς περιορισμούς. Σε ορισμένες εξαιρετικές περιπτώσεις, οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης έχουν συσταθεί υπό τη νομική μορφή ιδρύματος και, ως εκ τούτου, δεν διαθέτουν μέλη. Στις περιπτώσεις αυτές, οι εξουσίες της γενικής συνέλευσης των μελών θα πρέπει να ασκούνται από το όργανο στο οποίο έχει ανατεθεί η εποπτική λειτουργία. Στις περιπτώσεις που οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης έχουν ως μέλη τους οντότητες που εκπροσωπούν δικαιού­ χους, όπως στην περίπτωση που ένας οργανισμός συλλογι­ κής διαχείρισης είναι εταιρεία περιορισμένης ευθύνης και έχει ως μέλη ενώσεις δικαιούχων, τα κράτη μέλη θα πρέπει να μπορούν να προβλέπουν ότι ορισμένες ή όλες οι εξουσίες της γενικής συνέλευσης των μελών πρέπει να ασκούνται από τη συνέλευση των δικαιούχων αυτών. Η γενική συνέλευση των μελών θα πρέπει να έχει τουλάχιστον την εξουσία καθο­ ρισμού του πλαισίου των δραστηριοτήτων διαχείρισης ιδιαί­ τερα όσον αφορά στη χρήση των εσόδων από τα δικαιώματα εκ μέρους του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης. Ωστόσο, αυτό δεν θα πρέπει να θίγει τη δυνατότητα των κρατών μελών να προβλέπουν αυστηρότερους κανόνες σχετικά, παραδείγματος χάρη, με τις επενδύσεις, τις συγχωνεύσεις ή τη λήψη δανείων, συμπεριλαμβανομένης της απαγόρευσης οποιασδήποτε από τις συναλλαγές αυτές. Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να ενθαρρύνουν την ενεργό συμμετοχή των μελών τους στη γενική συνέλευση. Θα πρέπει να διευκολύνεται η άσκηση των δικαιωμάτων ψήφου από τα μέλη που παρίστανται στη γενική συνέλευση καθώς και από τα μέλη που δεν παρίστανται. Εκτός από την άσκηση των δικαιωμάτων των μελών με ηλεκτρονικά μέσα, θα πρέπει να παρέχεται η δυνατότητα στα μέλη να συμμε­ τέχουν και να ψηφίζουν στη γενική συνέλευση των μελών μέσω πληρεξουσίου. Η ψήφος μέσω πληρεξουσίου θα πρέπει να περιορίζεται σε περιπτώσεις συγκρούσεων συμφερόντων. Παράλληλα, τα κράτη μέλη θα πρέπει να προβλέπουν περιο­ ρισμούς όσον αφορά στην ψήφο μέσω πληρεξουσίου μόνο εφόσον αυτό δεν θίγει την κατάλληλη και ουσιαστική συμ­ μετοχή των μελών στη διαδικασία λήψης αποφάσεων. Συγκε­ κριμένα, ο ορισμός πληρεξουσίου συμβάλλει στην κατάλ­ ληλη και ουσιαστική συμμετοχή των μελών στη διαδικασία λήψης αποφάσεων και παρέχει στους δικαιούχους μια πραγ­ ματική ευκαιρία να επιλέξουν τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης της προτίμησής τους ανεξάρτητα από το κράτος μέλος εγκατάστασης του οργανισμού.

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/75

(24) Τα μέλη θα πρέπει να έχουν το δικαίωμα να συμμετέχουν στη διαρκή παρακολούθηση της διαχείρισης των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης. Προς τον σκοπό αυτό, οι εν λόγω οργανισμοί θα πρέπει να διαθέτουν μια εποπτική λειτουργία η οποία θα αρμόζει στη δική τους οργανωτική δομή και να επιτρέπουν στα μέλη τους να εκπροσωπούνται στο όργανο που θα ασκεί την εν λόγω λειτουργία. Ανάλογα με την οργανωτική δομή του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης, η εποπτική λειτουργία μπορεί να ασκείται από χωριστό όργανο, όπως, για παράδειγμα, από ένα εποπτικό συμβούλιο ή από ορισμένα ή όλα τα μέλη του διοικητικού συμβουλίου, τα οποία δεν διαχειρίζονται τις επιχειρηματικές δραστηριό­ τητες του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης. Η προϋπό­ θεση δίκαιης και ισορροπημένης εκπροσώπησης των μελών δεν θα πρέπει να εμποδίζει τον οργανισμό συλλογικής δια­ χείρισης να διορίζει τρίτα μέρη για να ασκούν την εποπτική λειτουργία, συμπεριλαμβανομένων προσώπων με σχετική επαγγελματική εμπειρία και δικαιούχων οι οποίοι δεν πλη­ ρούν τις απαιτήσεις μέλους ή δεν εκπροσωπούνται απευθείας από τον οργανισμό, αλλά μέσω μιας οντότητας η οποία αποτελεί μέλος του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης.

(25) Για λόγους χρηστής διαχείρισης, τα διοικητικά στελέχη ενός οργανισμού συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να είναι ανε­ ξάρτητα. Οι διαχειριστές, είτε έχουν οριστεί διευθυντές είτε έχουν προσληφθεί ή απασχολούνται από τον οργανισμό βάσει σύμβασης, θα πρέπει να δηλώνουν, πριν από την ανά­ ληψη των καθηκόντων τους και, στη συνέχεια, σε ετήσια βάση, κατά πόσον υπάρχουν συγκρούσεις μεταξύ των συμ­ φερόντων τους και αυτών των δικαιούχων που εκπροσωπού­ νται από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης. Οι ετήσιες αυτές δηλώσεις θα πρέπει να υποβάλλονται επίσης από τα πρόσωπα που ασκούν την εποπτική λειτουργία. Τα κράτη μέλη θα πρέπει να είναι ελεύθερα να απαιτούν από τους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης να δημοσιοποιούν ή να υποβάλλουν στις δημόσιες αρχές τις εν λόγω δηλώσεις.

(26) Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης εισπράττουν, διαχει­ ρίζονται και διανέμουν τα έσοδα που προκύπτουν από την εκμετάλλευση των δικαιωμάτων που τους ανατίθενται από τους δικαιούχους. Τα έσοδα αυτά οφείλονται τελικώς στους δικαιούχους, οι οποίοι ενδέχεται να έχουν άμεση νομική σχέση με τον οργανισμό, ή να εκπροσωπούνται μέσω μιας οντότητας που αποτελεί το μέλος του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης ή μέσω συμφωνίας εκπροσώπησης. Ως εκ τούτου, έχει σημασία οι οργανισμοί συλλογικής δια­ χείρισης να επιδεικνύουν τη μεγαλύτερη δυνατή επιμέλεια κατά την είσπραξη, διαχείριση και διανομή των εν λόγω εσόδων. Η ακριβής διανομή είναι δυνατή μόνο όταν οι οργα­ νισμοί συλλογικής διαχείρισης διατηρούν κατάλληλα μητρώα μελών, αδειών και χρήσεων των έργων και άλλων προστα­ τευόμενων αντικειμένων. Τα σχετικά στοιχεία που απαιτού­ νται για την αποτελεσματική συλλογική διαχείριση των δικαιωμάτων θα πρέπει επίσης να παρέχονται από τους δικαιούχους και τους χρήστες και να επαληθεύονται από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης.

(27) Τα ποσά που εισπράττονται και οφείλονται στους δικαιού­ χους θα πρέπει να τηρούνται στους λογαριασμούς χωριστά από τα ίδια περιουσιακά στοιχεία που ενδέχεται να διαθέτει ο οργανισμός. Με την επιφύλαξη της δυνατότητας των κρα­ τών μελών να προβλέπουν αυστηρότερους κανόνες για τις επενδύσεις, συμπεριλαμβανομένης της απαγόρευσης της επένδυσης των εσόδων που απορρέουν από τα δικαιώματα,

στις περιπτώσεις που επενδύονται τα ποσά αυτά, η εν λόγω επένδυση θα πρέπει να πραγματοποιείται σύμφωνα με τη γενική επενδυτική πολιτική και την πολιτική για τη διαχεί­ ριση του κινδύνου του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης. Προκειμένου να διατηρείται ένα υψηλό επίπεδο προστασίας για τα δικαιώματα των δικαιούχων και να εξασφαλίζεται ότι οποιαδήποτε έσοδα τα οποία μπορούν να προκύψουν από την εκμετάλλευση αυτών των δικαιωμάτων τους αποδίδονται προς όφελος των δικαιούχων, οι επενδύσεις που πραγματο­ ποιούνται και κατέχονται από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να γίνουν σύμφωνα με κριτήρια που θα υποχρεώνουν τον οργανισμό να ενεργεί με σύνεση, επι­ τρέποντας παράλληλα σε αυτόν να αποφασίζει για την ασφα­ λέστερη και αποτελεσματικότερη επενδυτική πολιτική. Αυτό θα επιτρέψει στον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης να επιλέγει μια κατανομή στοιχείων ενεργητικού που είναι κατάλληλη για τη συγκεκριμένη φύση και διάρκεια της τυχόν έκθεσης σε κίνδυνο των εσόδων από δικαιώματα που επενδύονται και δεν θίγει αδικαιολόγητα τα έσοδα από δικαιώματα που οφείλονται στους δικαιούχους.

(28) Δεδομένου ότι οι δικαιούχοι έχουν το δικαίωμα να αμείβο­ νται για την εκμετάλλευση των δικαιωμάτων τους, είναι σημαντικό τα έξοδα διαχείρισης να μην υπερβαίνουν τις δικαιολογημένες δαπάνες για τη διαχείριση των δικαιωμάτων και κάθε κράτηση, εκτός από τα έξοδα διαχείρισης, για παράδειγμα μια κράτηση για κοινωνικούς, πολιτιστικούς ή εκπαιδευτικούς σκοπούς, θα πρέπει να αποφασίζεται από τα μέλη των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης. Οι οργανι­ σμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να είναι διαφανείς έναντι των δικαιούχων όσον αφορά στους κανόνες που διέ­ πουν τις κρατήσεις αυτές. Οι ίδιες προϋποθέσεις θα πρέπει να ισχύουν για κάθε απόφαση χρήσης των εσόδων από τα δικαιώματα προς συλλογική διανομή, όπως υποτροφίες. Οι δικαιούχοι θα πρέπει να έχουν ισότιμη πρόσβαση σε κάθε κοινωνική, πολιτιστική ή εκπαιδευτική υπηρεσία που χρημα­ τοδοτείται μέσω τέτοιων κρατήσεων. Η παρούσα οδηγία δεν επηρεάζει τις κρατήσεις δυνάμει διατάξεων του εθνικού δικαίου, όπως τις κρατήσεις για την παροχή κοινωνικών υπηρεσιών από τους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης στους δικαιούχους, όσον αφορά θέματα που δεν ρυθμίζονται από την παρούσα οδηγία υπό την προϋπόθεση ότι οι κρα­ τήσεις αυτές συνάδουν με το δίκαιο της Ένωσης.

(29) Η διανομή και καταβολή των ποσών που οφείλονται σε μεμονωμένους δικαιούχους ή, κατά περίπτωση, σε κατηγο­ ρίες δικαιούχων, θα πρέπει να πραγματοποιείται εγκαίρως και σύμφωνα με τη γενική πολιτική διανομής του οικείου οργα­ νισμού συλλογικής διαχείρισης, ακόμη και όταν διενεργείται μέσω άλλης οντότητας που εκπροσωπεί τους δικαιούχους. Μόνο αντικειμενικοί λόγοι πέραν του ελέγχου ενός οργανι­ σμού συλλογικής διαχείρισης μπορούν να δικαιολογήσουν καθυστερήσεις στη διανομή και καταβολή των ποσών που οφείλονται σε δικαιούχους. Συνεπώς περιστάσεις όπως η επένδυση εσόδων από δικαιώματα που υπόκειται σε ημερο­ μηνία λήξης δεν θα πρέπει να θεωρούνται επαρκείς λόγοι για τις καθυστερήσεις αυτές. Είναι σκόπιμο να δοθεί στα κράτη μέλη η δυνατότητα να καθορίζουν κανόνες που διασφαλί­ ζουν την έγκαιρη διανομή και αποτελεσματική αναζήτηση των δικαιούχων στις περιπτώσεις που ανακύπτουν τέτοιοι αντικειμενικοί λόγοι. Προκειμένου να διασφαλιστεί η κατάλ­ ληλη και αποτελεσματική διανομή των ποσών που οφείλο­ νται στους δικαιούχους, με την επιφύλαξη της δυνατότητας των κρατών μελών να προβλέπουν αυστηρότερους κανόνες, είναι απαραίτητο οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης να

ELL 84/76 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

λαμβάνουν με επιμέλεια και καλή πίστη εύλογα μέτρα για την ταυτοποίηση και τον εντοπισμό των αντίστοιχων δικαιού­ χων. Είναι επίσης σκόπιμο τα μέλη των οργανισμών συλλο­ γικής διαχείρισης, στον βαθμό που επιτρέπεται από το εθνικό δίκαιο, να αποφασίζουν σχετικά με τη χρήση τυχόν ποσών που δεν μπορούν να διανεμηθούν στις περιπτώσεις που οι δικαιούχοι αυτών των ποσών δεν μπορούν να ταυτοποιηθούν ή να εντοπιστούν.

(30) Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να μπορούν να διαχειρίζονται δικαιώματα και να εισπράττουν έσοδα από την εκμετάλλευση αυτών δυνάμει συμβάσεων αμοιβαιότητας με άλλους οργανισμούς. Για την προστασία των δικαιωμάτων των μελών του άλλου οργανισμού συλλογικής διαχείρισης, ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δεν θα πρέπει να κάνει διάκριση μεταξύ των δικαιωμάτων που διαχειρίζεται δυνάμει συμφωνιών εκπροσώπησης και εκείνων που διαχειρί­ ζεται απευθείας για τους δικαιούχους της. Επίσης, δεν θα πρέπει να επιτρέπεται στον οργανισμό συλλογικής διαχείρι­ σης να επιβάλει κρατήσεις σε εισπραχθέντα έσοδα από δικαιώματα για λογαριασμό ενός άλλου οργανισμού συλλο­ γικής διαχείρισης, εκτός από έξοδα διαχείρισης, χωρίς τη ρητή συναίνεση του άλλου οργανισμού. Είναι επίσης σκό­ πιμο να απαιτείται από τους οργανισμούς συλλογικής δια­ χείρισης να διανέμουν και να καταβάλλουν πληρωμές σε άλλους οργανισμούς δυνάμει αυτών των συμβάσεων αμοι­ βαιότητας το αργότερο έως τη διανομή και καταβολή των σχετικών ποσών στα δικά τους μέλη και στους δικαιούχους που εκπροσωπούν και που δεν είναι μέλη. Εξάλλου, ο οργα­ νισμός-αποδέκτης θα πρέπει με τη σειρά του να διανέμει χωρίς καθυστέρηση τα ποσά που οφείλονται στους δικαιού­ χους που εκπροσωπεί.

(31) Η σημασία της ύπαρξης δίκαιων και μη μεροληπτικών εμπο­ ρικών όρων αδειοδότησης είναι ιδιαιτέρως μεγάλη για να διασφαλίζεται ότι οι χρήστες μπορούν να λαμβάνουν άδειες για δικαιώματα επί έργων και άλλων αντικειμένων για τα οποία ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης εκπροσωπεί τα δικαιώματα και για να διασφαλίζεται η κατάλληλη αμοιβή των δικαιούχων. Κατά συνέπεια, οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης και οι χρήστες θα πρέπει να διενεργούν διαπραγ­ ματεύσεις για τη χορήγηση αδειών με καλή πίστη και να εφαρμόζουν χρεώσεις που θα πρέπει να καθορίζονται βάσει αντικειμενικών κριτηρίων που δεν εισάγουν διακρίσεις. Είναι σκόπιμο να απαιτείται από τους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης να καθορίζουν τέλος αδειοδότησης ή αμοιβή που να είναι εύλογη σε σχέση, μεταξύ άλλων, με την οικο­ νομική αξία της χρήσης των δικαιωμάτων σε ένα συγκεκρι­ μένο πλαίσιο. Τέλος, οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να απαντούν χωρίς αδικαιολόγητη καθυστέρηση στις αιτήσεις των χρηστών για τη χορήγηση άδειας.

(32) Στο ψηφιακό περιβάλλον, ζητείται τακτικά από τους οργανι­ σμούς συλλογικής διαχείρισης να χορηγούν άδειες σχετικά με το ρεπερτόριό τους για εξ ολοκλήρου νέες μορφές εκμε­ τάλλευσης και επιχειρησιακά μοντέλα. Σε τέτοιες περιπτώσεις και με σκοπό να ενισχυθεί ένα περιβάλλον που ευνοεί την ανάπτυξη των αδειών αυτών, με την επιφύλαξη της εφαρμο­ γής των κανόνων που προβλέπονται στο δίκαιο ανταγωνι­ σμού, οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να διαθέτουν την απαιτούμενη ευελιξία ώστε να παρέχουν, το

ταχύτερο δυνατόν, εξατομικευμένες άδειες για καινοτόμες επιγραμμικές υπηρεσίες, χωρίς να διακινδυνεύεται να χρησι­ μοποιούνται οι όροι των αδειών αυτών ως προηγούμενο για τον καθορισμό των όρων άλλων ειδών αδειών.

(33) Προκειμένου να διασφαλιστεί ότι οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα μπορούν να συμμορφώνονται με τις υποχρε­ ώσεις που καθορίζονται στην παρούσα οδηγία, οι χρήστες θα πρέπει να παρέχουν στους οργανισμούς αυτούς σχετικές πληροφορίες με τη χρήση των δικαιωμάτων που εκπροσω­ πούν οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης. Η εν λόγω υπο­ χρέωση δεν θα πρέπει να ισχύει για τα φυσικά πρόσωπα που ενεργούν για σκοπούς που δεν περιλαμβάνονται στο πεδίο των εμπορικών, επιχειρηματικών, βιοτεχνικών ή επαγγελματι­ κών δραστηριοτήτων τους και ως εκ τούτου τα πρόσωπα αυτά δεν εμπίπτουν στον ορισμό του χρήστη όπως ορίζεται στην παρούσα οδηγία. Επιπλέον, οι πληροφορίες που απαι­ τούν οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να περιορίζονται στο απολύτως λογικό και αναγκαίο και στις πληροφορίες που διαθέτει ο χρήστης προκειμένου να μπο­ ρούν οι οργανισμοί αυτοί να εκτελούν τα καθήκοντά τους, λαμβάνοντας υπόψη την ειδική κατάσταση των μικρών και μεσαίων επιχειρήσεων. Η υποχρέωση αυτή μπορεί να περι­ λαμβάνεται σε συμφωνία μεταξύ ενός οργανισμού συλλογι­ κής διαχείρισης και ενός χρήστη· αυτό δεν αποκλείει την ύπαρξη σε εθνικό επίπεδο βάσει νόμου δικαιωμάτων πληρο­ φόρησης. Οι προθεσμίες που ισχύουν για την παροχή πλη­ ροφοριών από τους χρήστες θα πρέπει να είναι τέτοιες ώστε οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης να μπορούν να τηρούν τις προθεσμίες που έχουν οριστεί για τη διανομή των ποσών που οφείλονται στους δικαιούχους. Η παρούσα οδηγία δεν θα πρέπει να θίγει τη δυνατότητα των κρατών μελών να υποχρεώνουν τους οργανισμούς συλλογικής δια­ χείρισης που είναι εγκατεστημένοι στην επικράτειά τους να εκδίδουν κοινά τιμολόγια.

(34) Προκειμένου να ενισχυθεί η εμπιστοσύνη των δικαιούχων, των χρηστών και των άλλων οργανισμών συλλογικής διαχεί­ ρισης στον τομέα της διαχείρισης δικαιωμάτων από οργανι­ σμούς συλλογικής διαχείρισης, κάθε οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να συμμορφώνεται με συγκεκριμένες απαιτήσεις διαφάνειας. Συνεπώς, κάθε οργανισμός συλλογι­ κής διαχείρισης ή τα μέλη του που είναι μια οντότητα αρμόδια για τη διάθεση ή την καταβολή των ποσών που οφείλονται στους δικαιούχους θα πρέπει να υποχρεώνεται να παρέχει ορισμένες πληροφορίες στους μεμονωμένους δικαιούχους τουλάχιστον άπαξ το έτος, όπως για τα ποσά που διατίθενται ή καταβάλλονται σε αυτούς και τις κρατή­ σεις που γίνονται. Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει επίσης να υποχρεούνται να παρέχουν επαρκείς πλη­ ροφορίες, συμπεριλαμβανομένων οικονομικών πληροφοριών, στους άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης των οποίων τα δικαιώματα διαχειρίζονται βάσει συμφωνιών εκπροσώπησης.

(35) Προκειμένου οι δικαιούχοι, άλλοι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης και χρήστες να έχουν πρόσβαση σε πληροφορίες σχετικά με το πεδίο δραστηριοτήτων του οργανισμού και τα δικαιώματα ή άλλα αντικείμενα που εκπροσωπεί, ο οργανι­ σμός συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει επίσης να παρέχει

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/77

πληροφορίες σχετικά με τα θέματα αυτά μετά από δεόντως αιτιολογημένη αίτηση. Το ζήτημα του εάν και σε ποιο βαθμό θα μπορούν να χρεώνονται εύλογα τέλη για την υπηρεσία αυτή θα πρέπει να ρυθμίζεται από το εθνικό δίκαιο. Επίσης κάθε οργανισμός συλλογικής διαχείρισης πρέπει να δημοσιο­ ποιεί πληροφορίες σχετικά με τη διάρθρωσή του και τον τρόπο ενεργείας του, συμπεριλαμβανομένων ιδιαίτερα του καταστατικού του και των γενικών πολιτικών του για τα έξοδα διαχείρισης, τις κρατήσεις και τις αμοιβές.

(36) Για να μπορούν οι δικαιούχοι να παρακολουθούν και να συγκρίνουν τις αντίστοιχες επιδόσεις των οργανισμών συλ­ λογικής διαχείρισης, οι οργανισμοί αυτοί θα πρέπει να δημο­ σιεύουν ετήσια έκθεση διαφάνειας με συγκρίσιμες ελεγμένες οικονομικές πληροφορίες για τις δραστηριότητές τους. Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να δημοσιο­ ποιούν επίσης ετήσια ειδική έκθεση, η οποία θα αποτελεί μέρος της ετήσιας έκθεσης διαφάνειας, σχετικά με τη χρήση των ποσών που προορίζονται για κοινωνικές, πολιτι­ στικές και εκπαιδευτικές υπηρεσίες. Η παρούσα οδηγία δεν θα πρέπει να εμποδίζει τους οργανισμούς συλλογικής δια­ χείρισης να δημοσιεύουν τις πληροφορίες που απαιτούνται από την ετήσια έκθεση διαφάνειας σε ένα μοναδικό έγγραφο, για παράδειγμα ως μέρος των ετήσιων οικονομικών κατα­ στάσεών τους, ή σε χωριστές εκθέσεις.

(37) Οι πάροχοι επιγραμμικών υπηρεσιών στις οποίες γίνεται χρήση μουσικών έργων, όπως μουσικές υπηρεσίες που επι­ τρέπουν στους καταναλωτές να «κατεβάζουν» μουσική ή να την ακούν σε συνεχή ροή, καθώς και άλλες υπηρεσίες που παρέχουν πρόσβαση σε ταινίες ή παιχνίδια όπου η μουσική αποτελεί σημαντικό στοιχείο, θα πρέπει πρώτα να αποκτούν το δικαίωμα χρήσης των έργων αυτών. Σύμφωνα με την οδηγία 2001/29/ΕΚ απαιτείται η λήψη άδειας για καθένα από τα δικαιώματα που εμπλέκονται στην επιγραμμική εκμε­ τάλλευση των μουσικών έργων. Όσον αφορά στους δημιουρ­ γούς, πρόκειται για το αποκλειστικό δικαίωμα αναπαραγωγής και το αποκλειστικό δικαίωμα παρουσίασης στο κοινό των μουσικών έργων, στο οποίο περιλαμβάνεται το δικαίωμα διάθεσης. Η διαχείριση των δικαιωμάτων αυτών μπορεί να γίνεται από τους ίδιους τους μεμονωμένους δικαιούχους, όπως τους δημιουργούς ή τους εκδότες μουσικών έργων, ή από οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης που παρέχουν υπηρεσίες συλλογικής διαχείρισης στους δικαιούχους. Ενδέ­ χεται η διαχείριση της αναπαραγωγής και της παρουσίασης στο κοινό των δικαιωμάτων των δημιουργών να ασκείται από διαφορετικούς οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης. Επιπλέ­ ον, υπάρχουν περιπτώσεις κατά τις οποίες αρκετοί δικαιούχοι έχουν δικαιώματα επί του ίδιου έργου και ενδέχεται να έχουν εξουσιοδοτήσει διαφορετικούς οργανισμούς συλλογικής δια­ χείρισης να χορηγούν άδειες στα αντίστοιχα μερίδια των δικαιωμάτων τους επί του έργου. Κάθε χρήστης που επιθυμεί να παρέχει μια επιγραμμική υπηρεσία η οποία προσφέρει ευρεία επιλογή μουσικών έργων στους καταναλωτές, θα πρέ­ πει να ομαδοποιεί τα δικαιώματα που έχουν επί των έργων οι διαφορετικοί δικαιούχοι και οργανισμοί συλλογικής διαχεί­ ρισης.

(38) Μολονότι το διαδίκτυο δεν έχει σύνορα, η επιγραμμική αγορά για μουσικές υπηρεσίες στην Ένωση εξακολουθεί να είναι κατακερματισμένη και δεν έχει ακόμη επιτευχθεί πλή­ ρως η δημιουργία μιας ενιαίας ψηφιακής αγοράς. Η πολυ­ πλοκότητα και η δυσκολία που συνδέονται με τη συλλογική διαχείριση των δικαιωμάτων στην Ευρώπη, ενέτεινε, σε ορι­ σμένες περιπτώσεις, τον κατακερματισμό της ευρωπαϊκής

ψηφιακής αγοράς για επιγραμμικές μουσικές υπηρεσίες. Η κατάσταση αυτή είναι σε απόλυτη αντίθεση με την ταχέως αναπτυσσόμενη ζήτηση εκ μέρους των καταναλωτών για πρόσβαση σε ψηφιακό περιεχόμενο και συναφείς καινοτόμες υπηρεσίες, συμπεριλαμβανομένης της πρόσβασης πέραν των εθνικών συνόρων.

(39) Η σύσταση 2005/737/ΕΚ προώθησε ένα νέο κανονιστικό περιβάλλον καλύτερα προσαρμοσμένο στη διαχείριση, σε ενωσιακό επίπεδο, των δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας και των συγγενικών δικαιωμάτων για την παροχή νόμιμων επιγραμμικών μουσικών υπηρεσιών. Αναγνώρισε ότι στην εποχή της επιγραμμικής εκμετάλλευσης των μουσικών έργων, οι εμπορικοί χρήστες χρειάζονται μια πολιτική χορήγησης πολυεδαφικών αδειών η οποία να αρμόζει σε ένα επιγραμ­ μικό περιβάλλον που είναι πανταχού παρόν και έχει διακρα­ τικό χαρακτήρα. Ωστόσο, η σύσταση δεν αποδείχθηκε επαρ­ κής για την ενθάρρυνση μιας ευρέως διαδεδομένης χορήγη­ σης πολυεδαφικών αδειών για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων ούτε για την αντιμετώπιση των ειδικών απαιτήσεων της χορήγησης πολυεδαφικών αδειών.

(40) Στον επιγραμμικό τομέα της μουσικής, όπου ο κανόνας εξακολουθεί να είναι η συλλογική διαχείριση των δικαιωμά­ των του δημιουργού σε εδαφική κλίμακα, είναι σημαντικό να δημιουργηθούν συνθήκες που θα ευνοούν τις πλέον αποτε­ λεσματικές πρακτικές αδειοδότησης από οργανισμούς συλ­ λογικής διαχείρισης σε ένα διασυνοριακό πλαίσιο που ολο­ ένα αυξάνεται. Επομένως, είναι σκόπιμο να προβλεφθεί ένα σύνολο κανόνων που θα ορίζουν τις βασικές προϋποθέσεις για την παροχή από τους οργανισμούς συλλογικής διαχείρι­ σης συλλογικών πολυεδαφικών αδειών για τα επιγραμμικά δικαιώματα δημιουργών επί μουσικών έργων, συμπεριλαμβα­ νομένων των στίχων. Οι ίδιοι κανόνες θα πρέπει να ισχύουν όσον αφορά στη χορήγηση ανάλογων αδειών για όλα τα μουσικά έργα, συμπεριλαμβανομένων των μουσικών έργων που ενσωματώνονται σε οπτικοακουστικά έργα. Ωστόσο, δεν θα πρέπει να καλύπτονται οι επιγραμμικές υπηρεσίες που παρέχουν πρόσβαση μόνο σε μουσικά έργα σε μορφή παρτιτούρας. Οι διατάξεις της παρούσας οδηγίας θα πρέπει να διασφαλίζουν την απαραίτητη ελάχιστη ποιότητα των διασυνοριακών υπηρεσιών που παρέχονται από οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης, ιδίως όσον αφορά στη διαφάνεια του εκπροσωπούμενου ρεπερτορίου και την ακρίβεια των χρηματοοικονομικών ροών που σχετίζονται με τη χρήση των δικαιωμάτων. Θα πρέπει επίσης να καθορίζουν ένα πλαί­ σιο για τη διευκόλυνση της οικειοθελούς ομαδοποίησης του μουσικού ρεπερτορίου και των δικαιωμάτων και κατ’ επέ­ κταση τη μείωση του αριθμού των αδειών που χρειάζεται ένας χρήστης για να λειτουργήσει μια διακρατική υπηρεσία πολλαπλού ρεπερτορίου. Οι διατάξεις αυτές θα πρέπει να παρέχουν σε έναν οργανισμό συλλογικής διαχείρισης τη δυνατότητα να ζητεί από άλλον οργανισμό την εκπροσώ­ πηση του ρεπερτορίου του σε διακρατική βάση, σε περί­ πτωση που δεν είναι σε θέση ή δεν επιθυμεί να πληροί ο ίδιος τις προϋποθέσεις. Ο οργανισμός στον οποίο απευθύ­ νεται το αίτημα υποχρεούται να αποδέχεται την ανάθεση του αιτούντος οργανισμού, υπό την προϋπόθεση ότι ομαδοποιεί ήδη ρεπερτόριο και προσφέρει ή χορηγεί πολυεδαφικες άδει­ ες. Η ανάπτυξη των νομίμων επιγραμμικών υπηρεσιών μου­ σικής στην Ένωση θα πρέπει επίσης να συμβάλλει στην καταπολέμηση των επιγραμμικών παραβιάσεων των δικαιω­ μάτων πνευματικής ιδιοκτησίας.

ELL 84/78 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

(41) Η διαθεσιμότητα ακριβών και ολοκληρωμένων πληροφοριών σχετικά με τα μουσικά έργα, τους δικαιούχους και τα δικαιώματα τα οποία εξουσιοδοτείται να εκπροσωπεί κάθε οργανισμός συλλογικής διαχείρισης σε συγκεκριμένο έδαφος διαδραματίζει σημαντικό ρόλο για μια αποτελεσματική και διαφανή διαδικασία αδειοδότησης, για τη μετέπειτα κατάρ­ τιση εκθέσεων χρήσης και τη σχετική τιμολόγηση των παρό­ χων υπηρεσιών καθώς και για τη διανομή των οφειλόμενων ποσών. Για τον λόγο αυτό, οι οργανισμοί συλλογικής δια­ χείρισης που χορηγούν πολυεδαφικές άδειες για μουσικά έργα θα πρέπει να είναι σε θέση να επεξεργάζονται τέτοιου είδους λεπτομερή στοιχεία με ταχύτητα και ακρίβεια. Τούτο απαιτεί τη χρήση βάσεων δεδομένων για την κυριότητα των δικαιωμάτων για τα οποία χορηγείται άδεια σε πολυεδαφική βάση, στις οποίες θα περιέχονται στοιχεία που επιτρέπουν την εξακρίβωση των έργων, των δικαιωμάτων και των δικαιούχων για τους οποίους ο οργανισμός συλλογικής δια­ χείρισης διαθέτει εξουσία εκπροσώπησης καθώς και των επι­ κρατειών στις οποίες εκτείνεται η εξουσιοδότηση. Τυχόν αλλαγές στις πληροφορίες αυτές θα πρέπει να συνεκτιμώνται χωρίς αδικαιολόγητη καθυστέρηση και οι βάσεις δεδομένων πρέπει να επικαιροποιούνται διαρκώς. Οι εν λόγω βάσεις δεδομένων συμβάλλουν επίσης στην αντιστοίχιση των πλη­ ροφοριών για τα έργα με τις πληροφορίες για τα φωνογρα­ φήματα ή κάθε άλλη υλική ενσωμάτωση του έργου. Επίσης, είναι σημαντικό να διασφαλιστεί ότι οι δυνητικοί χρήστες και δικαιούχοι καθώς και οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα έχουν πρόσβαση στις πληροφορίες που χρειάζονται για να εξακριβώνουν το ρεπερτόριο που εκπροσωπούν οι εν λόγω οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης. Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να είναι σε θέση να λαμ­ βάνουν μέτρα για να προστατεύσουν την ακρίβεια και την ακεραιότητα των δεδομένων, για τον έλεγχο της επαναχρη­ σιμοποίησής τους ή για την προστασία των εμπορικά ευαί­ σθητων πληροφοριών.

(42) Για να διασφαλιστεί ότι τα δεδομένα σχετικά με το μουσικό ρεπερτόριο που επεξεργάζονται είναι όσο το δυνατόν ακρι­ βέστερα, οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης που χορη­ γούν πολυεδαφικές άδειες για μουσικά έργα θα πρέπει να επικαιροποιούν τις βάσεις δεδομένων τους συνεχώς και χωρίς καθυστέρηση όποτε αυτό είναι απαραίτητο. Θα πρέπει να καθιερώνουν εύκολα προσβάσιμες διαδικασίες ώστε να δίνουν τη δυνατότητα στους παρόχους επιγραμμικών υπηρε­ σιών, καθώς και στους δικαιούχους και σε άλλους οργανι­ σμούς συλλογικής διαχείρισης να τους ενημερώνουν σχετικά με τυχόν ανακρίβειες που ενδέχεται να περιλαμβάνουν οι βάσεις δεδομένων των οργανισμών σε σχέση με τα έργα που έχουν στην κυριότητα ή στον έλεγχό τους, συμπεριλαμ­ βανομένων δικαιωμάτων —εν όλω ή εν μέρει— και επικρα­ τειών για τις οποίες έχουν αναθέσει τη διαχείριση στο σχε­ τικό οργανισμό συλλογικής διαχείρισης, χωρίς ωστόσο να θέτουν σε κίνδυνο την ακρίβεια και την ακεραιότητα των δεδομένων που τηρούνται από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης. Επειδή η οδηγία 95/46/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου (1) χορηγεί σε κάθε πρό­ σωπο στο οποίο αναφέρονται τα δεδομένα το δικαίωμα να ζητήσει τη διόρθωση, τη διαγραφή ή το κλείδωμα των ανα­ κριβών ή ελλιπών στοιχείων, η παρούσα οδηγία θα πρέπει να διασφαλίζει επίσης τη διόρθωση χωρίς αδικαιολόγητη

καθυστέρηση κάθε ανακριβούς πληροφορίας σχετικά με τους δικαιούχους ή άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης στην περίπτωση πολυεδαφικών αδειών. Οι οργανισμοί συλ­ λογικής διαχείρισης πρέπει επίσης να έχουν την ικανότητα να επεξεργάζονται ηλεκτρονικά την καταχώριση των έργων και τις εξουσιοδοτήσεις διαχείρισης των δικαιωμάτων. Δεδομένης της σημασίας που έχει η αυτοματοποίηση των πληροφοριών για την ταχεία και αποτελεσματική επεξεργασία των δεδομέ­ νων, οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης πρέπει να προ­ βλέπουν τη χρήση ηλεκτρονικών μέσων για τη συγκροτημένη μετάδοση των πληροφοριών αυτών από τους δικαιούχους. Στο μέτρο του δυνατού, οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρι­ σης πρέπει να εξασφαλίζουν ότι αυτού του είδους τα ηλε­ κτρονικά μέσα λαμβάνουν υπόψη τα αντίστοιχα προαιρετικά βιομηχανικά πρότυπα ή πρακτικές που αναπτύσσονται σε διεθνές ή σε ενωσιακό επίπεδο.

(43) Τα βιομηχανικά πρότυπα για τη χρήση της μουσικής, την αναφορά των πωλήσεων και την τιμολόγηση συμβάλλουν καθοριστικά στη βελτίωση της αποδοτικότητας κατά την ανταλλαγή των δεδομένων μεταξύ των οργανισμών συλλογι­ κής διαχείρισης και των χρηστών. Η παρακολούθηση της χρήσης των αδειών θα πρέπει να σέβεται θεμελιώδη δικαιώ­ ματα, μεταξύ άλλων, το δικαίωμα σεβασμού της ιδιωτικής και οικογενειακής ζωής και το δικαίωμα προστασίας των δεδομένων προσωπικού χαρακτήρα. Για να διασφαλιστεί ότι τα οφέλη που απορρέουν από την αποδοτικότητα οδηγούν σε ταχύτερη χρηματοοικονομική επεξεργασία και τελικώς σε πιο έγκαιρες πληρωμές στους δικαιούχους, οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να εκδίδουν τιμολόγια στους παρόχους υπηρεσιών και να διανέμουν τα ποσά που οφείλονται στους δικαιούχους χωρίς καθυστέρηση. Προκει­ μένου η απαίτηση αυτή να είναι αποτελεσματική, είναι απα­ ραίτητο οι χρήστες να παρέχουν στους οργανισμούς συλλο­ γικής διαχείρισης ακριβείς και έγκαιρες αναφορές σχετικά με τη χρήση των έργων τους. Οι οργανισμοί συλλογικής δια­ χείρισης δεν θα πρέπει να υποχρεούνται να αποδέχονται τις αναφορές που υποβάλλουν οι χρήστες σε κλειστούς μορφό­ τυπους, εφόσον είναι διαθέσιμα ευρέως χρησιμοποιούμενα βιομηχανικά πρότυπα. Δεν θα πρέπει να απαγορεύεται στους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης να αναθέτουν σε τρίτους υπηρεσίες σχετικά με τη χορήγηση πολυεδαφικών αδειών για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων. Ο καταμερισμός ή η συνένωση των δυνατοτήτων των υπηρε­ σιών υποστήριξης αναμένεται ότι θα βοηθήσει τους οργανι­ σμούς συλλογικής διαχείρισης στη βελτίωση των υπηρεσιών διαχείρισης και στον εξορθολογισμό των επενδύσεων σε εργαλεία διαχείρισης δεδομένων.

(44) Η ομαδοποίηση διαφορετικών μουσικών ρεπερτορίων για χορήγηση πολυεδαφικών αδειών διευκολύνει τη διαδικασία αδειοδότησης και, καθιστώντας διαθέσιμα όλα τα ρεπερτόρια στην αγορά πολυεδαφικών αδειών, ενισχύει την πολιτιστική ποικιλομορφία και συμβάλλει στη μείωση του αριθμού των συναλλαγών τις οποίες πρέπει να διενεργεί ένας πάροχος επιγραμμικής υπηρεσίας προκειμένου να προσφέρει υπηρε­ σίες. Η εν λόγω ομαδοποίηση των ρεπερτορίων θα διευκο­ λύνει την ανάπτυξη νέων επιγραμμικών υπηρεσιών και θα οδηγεί επίσης στη μείωση του κόστους συναλλαγής που μετακυλίεται στους καταναλωτές. Κατά συνέπεια, οι οργανι­ σμοί συλλογικής διαχείρισης που δεν προτίθενται ή δεν είναι σε θέση να χορηγούν απευθείας πολυεδαφικές άδειες στο ιδιόκτητο μουσικό ρεπερτόριό τους πρέπει να ενθαρρύνονται σε εθελοντική βάση να αναθέτουν σε άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης τη διαχείριση του ρεπερτορίου τους

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/79

(1) Οδηγία 95/46/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου, της 24ης Οκτωβρίου 1995, για την προστασία των φυσικών προσώπων έναντι της επεξεργασίας δεδομένων προσωπικού χαρακτήρα και για την ελεύθερη κυκλοφορία των δεδομένων αυτών (ΕΕ L 281 της 23.11.1995, σ. 31).

κατά τρόπο που δεν εισάγει διακρίσεις. Η αποκλειστικότητα στις συμφωνίες για χορήγηση πολυεδαφικών αδειών θα περιόριζε τις επιλογές που διατίθενται στους χρήστες που αναζητούν διακρατικές άδειες, καθώς και τις επιλογές που διατίθενται σε οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης που ανα­ ζητούν υπηρεσίες διαχείρισης του ρεπερτορίου τους σε δια­ κρατική βάση. Επομένως, όλες οι συμβάσεις αμοιβαιότητας μεταξύ των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης στις οποίες προβλέπεται η χορήγηση πολυεδαφικής αδειοδότησης θα πρέπει να συνάπτονται σε μη αποκλειστική βάση.

(45) Η διαφάνεια των όρων δυνάμει των οποίων οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης διαχειρίζονται τα επιγραμμικά δικαιώματα έχει ιδιαίτερη σημασία για τα μέλη των οργανι­ σμών συλλογικής διαχείρισης. Επομένως, οι οργανισμοί συλ­ λογικής διαχείρισης θα πρέπει να παρέχουν στα μέλη τους επαρκείς πληροφορίες για τους κύριους όρους κάθε συμφω­ νίας βάσει της οποίας ανατίθεται σε οποιονδήποτε άλλον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης η εκπροσώπηση των επι­ γραμμικών μουσικών δικαιωμάτων των μελών αυτών με σκοπό τη χορήγηση πολυεδαφικών αδειών.

(46) Είναι επίσης σημαντικό να απαιτείται από κάθε οργανισμό συλλογικής διαχείρισης που προσφέρει ή χορηγεί πολυεδα­ φικές άδειες να συμφωνεί να εκπροσωπεί το ρεπερτόριο οποιουδήποτε οργανισμού συλλογικής διαχείρισης που απο­ φασίζει να μην το πράξει απευθείας. Για να διασφαλιστεί ότι η απαίτηση αυτή δεν είναι δυσανάλογη και ότι δεν βαίνει πέραν του αναγκαίου, ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης στον οποίο απευθύνεται το αίτημα υποχρεούται να αποδε­ χθεί την εκπροσώπηση μόνο σε περίπτωση που το αίτημα περιορίζεται στο επιγραμμικό δικαίωμα ή σε κατηγορίες επι­ γραμμικών δικαιωμάτων των οποίων έχει αναλάβει ο ίδιος την εκπροσώπηση. Επιπλέον, η απαίτηση αυτή θα πρέπει να ισχύει μόνο για τους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης που ομαδοποιούν ρεπερτόριο και δεν πρέπει να καλύπτει οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης που χορηγούν πολυε­ δαφικές άδειες αποκλειστικά για το δικό τους ρεπερτόριο. Επίσης, δεν θα πρέπει να εφαρμόζεται σε οργανισμούς συλ­ λογικής διαχείρισης οι οποίοι ομαδοποιούν μόνο δικαιώματα επί των ίδιων έργων με σκοπό να έχουν τη δυνατότητα να χορηγούν άδεια από κοινού τόσο για δικαιώματα αναπαρα­ γωγής όσο και για δικαιώματα παρουσίασης στο κοινό επί των έργων αυτών. Για την προστασία των συμφερόντων των δικαιούχων του εξουσιοδοτούντος οργανισμού συλλογικής διαχείρισης και για τη διασφάλιση της ισότιμης πρόσβασης στην εσωτερική αγορά των μικρών και λιγότερο γνωστών ρεπερτορίων των κρατών μελών, είναι σημαντικό η διαχείριση του ρεπερτορίου του εξουσιοδοτούντος οργανισμού συλλο­ γικής διαχείρισης να πραγματοποιείται υπό τους ίδιους όρους που ισχύουν για το ρεπερτόριο τους εξουσιοδοτού­ μενου οργανισμού συλλογικής διαχείρισης και οι προσφορές που απευθύνει ο εξουσιοδοτούμενος οργανισμός συλλογικής διαχείρισης στους παρόχους επιγραμμικών υπηρεσιών να περιλαμβάνουν και το ρεπερτόριο του εξουσιοδοτούντος οργανισμού συλλογικής διαχείρισης. Τα έξοδα διαχείρισης που χρεώνονται από τον εξουσιοδοτούμενο οργανισμό συλ­ λογικής διαχείρισης θα πρέπει να επιτρέπουν στον οργανισμό αυτό να αποσβέσει τις απαραίτητες και εύλογες επενδύσεις που πραγματοποιήθηκαν. Κάθε συμφωνία με την οποία ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης αναθέτει σε άλλον οργα­ νισμό ή οργανισμούς τη χορήγηση πολυεδαφικών αδειών στο ιδιόκτητο μουσικό ρεπερτόριό του για επιγραμμική χρήση δεν πρέπει να αποτρέπει τον πρώτο εξ αυτών οργα­ νισμό συλλογικής διαχείρισης από τη συνέχιση χορήγησης αδειών αποκλειστικά στην επικράτεια του κράτους μέλους στο οποίο είναι εγκατεστημένος ο οργανισμός αυτός, στο

δικό της ρεπερτόριο και σε κάθε άλλο ρεπερτόριο το οποίο ενδέχεται να έχει εξουσιοδοτηθεί να εκπροσωπεί στην εν λόγω επικράτεια.

(47) Οι στόχοι και η αποτελεσματικότητα των κανόνων για τη χορήγηση πολυεδαφικών αδειών από οργανισμούς συλλογι­ κής διαχείρισης θα ετίθεντο σε σημαντικό κίνδυνο εάν οι δικαιούχοι δεν ήταν σε θέση να ασκούν τέτοια δικαιώματά σε σχέση με τη χορήγηση πολυεδαφικών αδειών σε περί­ πτωση που ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης στον οποίο έχουν χορηγήσει τα δικαιώματά τους δεν χορηγούσε ούτε προσέφερε πολυεδαφικές άδειες και επιπλέον δεν επι­ θυμούσε να αναθέσει τη χορήγηση αυτή σε άλλον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης. Για τον λόγο αυτό, σε τέτοιες περι­ πτώσεις, θα ήταν σημαντικό να παρέχεται η δυνατότητα στους δικαιούχους να χορηγούν οι ίδιοι τις πολυεδαφικές άδειες που απαιτούνται από τους παρόχους επιγραμμικών υπηρεσιών ή μέσω άλλου συμβαλλόμενου μέρους ή μερών, ανακαλώντας τα δικαιώματά τους από τον αρχικό τους οργανισμό συλλογικής διαχείρισης στον βαθμό που είναι αναγκαίο για τη χορήγηση πολυεδαφικών αδειών για επι­ γραμμικές χρήσεις και διατηρώντας τα ίδια αυτά δικαιώματα στον αρχικό τους οργανισμό για τους σκοπούς της χορήγη­ σης μονοεδαφικών αδειών.

(48) Οι ραδιοτηλεοπτικοί οργανισμοί βασίζονται εν γένει σε άδεια χορηγηθείσα από τοπικό οργανισμό συλλογικής διαχείρισης για τις δικές τους εκπομπές ραδιοτηλεοπτικών προγραμμά­ των που περιλαμβάνουν μουσικά έργα. Σε πολλές περιπτώ­ σεις, η άδεια αυτή ισχύει περιοριστικά για ραδιοτηλεοπτικές δραστηριότητες. Προκειμένου να επιτρέπεται η διάθεση τέτοιου είδους ραδιοτηλεοπτικών μεταδόσεων στο διαδίκτυο, απαιτείται άδεια για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων. Για να διευκολύνεται η χορήγηση αδειών σε επιγραμ­ μικά μουσικά δικαιώματα για τους σκοπούς της ταυτόχρονης και καθυστερημένης μετάδοσης ραδιοτηλεοπτικών εκπομπών στο διαδίκτυο, θα πρέπει να προβλέπεται παρέκκλιση από τους κανόνες που θα ίσχυαν σε διαφορετική περίπτωση για τη χορήγηση πολυεδαφικής άδειας σε μουσικά έργα για επιγραμμικές χρήσεις. Η εν λόγω παρέκκλιση θα πρέπει να περιορίζεται σε ό,τι είναι αναγκαίο για να επιτρέπεται η πρόσβαση σε ραδιοτηλεοπτικά προγράμματα στο διαδίκτυο και σε υλικό που έχει σαφή σχέση εξάρτησης με την αρχική εκπομπή και παράγεται για σκοπούς όπως η συμπλήρωση, η προκαταρκτική εξέταση ή η επανεξέταση των εν λόγω τηλε­ οπτικών ή ραδιοφωνικών προγραμμάτων. Η παρέκκλιση αυτή δεν θα πρέπει να λειτουργεί με σκοπό τη στρέβλωση του ανταγωνισμού με τις άλλες υπηρεσίες οι οποίες παρέχουν στους καταναλωτές πρόσβαση σε ατομικά μουσικά ή οπτι­ κοακουστικά έργα στο διαδίκτυο, ούτε να οδηγεί σε περιορι­ στικές πρακτικές, όπως η κατανομή της αγοράς ή της πελα­ τείας, πράγμα που θα συνιστούσε παραβίαση των άρθρων 101 ή 102 ΣΛΕΕ.

(49) Θα πρέπει να διασφαλίζεται η αποτελεσματική επιβολή των διατάξεων εθνικού δικαίου οι οποίες θεσπίζονται δυνάμει της παρούσας οδηγίας. Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να παρέχουν στα μέλη τους ειδικές διαδικασίες για τον χειρισμό των καταγγελιών. Οι διαδικασίες αυτές θα πρέπει επίσης να είναι διαθέσιμες και σε άλλους δικαιούχους που εκπροσωπούνται απευθείας από τον οργανισμό, καθώς και σε άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης για λογαριασμό των οποίων αναλαμβάνει τη διαχείριση δικαιω­ μάτων στο πλαίσιο συμφωνίας εκπροσώπησης. Εξάλλου, τα κράτη μέλη θα πρέπει να έχουν τη δυνατότητα να προβλέ­ πουν ότι οι διαφορές μεταξύ των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης, των μελών τους, των δικαιούχων ή των χρηστών

ELL 84/80 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

όσον αφορά στην εφαρμογή της παρούσας οδηγίας, μπο­ ρούν να υποβάλλονται σε ταχεία, ανεξάρτητη και αμερόλη­ πτη διαδικασία εναλλακτικής επίλυσης διαφορών. Συγκεκρι­ μένα, η αποτελεσματικότητα των κανόνων που διέπουν τη χορήγηση πολυεδαφικών αδειών σε επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων μπορεί να θιγεί εάν οι διαφορές μεταξύ των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης και άλλων μερών δεν επιλύονται γρήγορα και αποτελεσματικά. Κατά συνέπεια, είναι σκόπιμο να προβλέπεται, με την επιφύλαξη του δικαιώ­ ματος πρόσβασης σε δικαστήριο, η δυνατότητα μιας εύκολα προσβάσιμης, αποτελεσματικής και αμερόληπτης εξωδικαστι­ κής διαδικασίας, όπως είναι η διαμεσολάβηση ή η διαιτησία, για την επίλυση των διαφορών μεταξύ, αφενός, των οργανι­ σμών συλλογικής διαχείρισης που χορηγούν πολυεδαφικές άδειες και, αφετέρου, των παρόχων επιγραμμικών υπηρεσιών, των δικαιούχων ή άλλων οργανισμών συλλογικής διαχείρι­ σης. Η παρούσα οδηγία δεν ορίζει συγκεκριμένο τρόπο οργάνωσης της εναλλακτικής επίλυσης των διαφορών ούτε καθορίζει το όργανο που θα την αναλάβει, εφόσον διασφα­ λίζεται η ανεξαρτησία, η αμεροληψία και η αποτελεσματικό­ τητά του. Σκόπιμο είναι επίσης να απαιτείται από τα κράτη μέλη να προβλέψουν ανεξάρτητες, αμερόληπτες και αποτελε­ σματικές διαδικασίες επίλυσης διαφορών, μέσω οργάνων με πείρα στο δίκαιο περί πνευματικής ιδιοκτησίας ή μέσω δικα­ στηρίων κατάλληλων για τη διευθέτηση εμπορικών διαφορών μεταξύ των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης και των χρη­ στών σε σχέση με τους ισχύοντες ή προτεινόμενους όρους αδειοδότησης ή σε σχέση με παραβίαση σύμβασης.

(50) Τα κράτη μέλη θα πρέπει να καθιερώνουν κατάλληλες δια­ δικασίες μέσω των οποίων θα καθίσταται δυνατή η παρακο­ λούθηση της συμμόρφωσης των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης με την παρούσα οδηγία. Παρόλο που δεν ενδεί­ κνυται η παρούσα οδηγία να περιορίζει τις δυνατότητες επιλογής των κρατών μελών όσον αφορά στις αρμόδιες αρχές, ούτε όσον αφορά στον εκ των προτέρων ή τον εκ των υστέρων χαρακτήρα του ελέγχου επί των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης, θα πρέπει να διασφαλίζεται ότι οι αρχές αυτές θα μπορούν να αντιμετωπίζουν αποτελεσματικά και έγκαιρα κάθε πρόβλημα εφαρμογής της παρούσας οδη­ γίας. Τα κράτη μέλη δεν θα πρέπει να υποχρεούνται να συγκροτήσουν νέες αρμόδιες αρχές. Επιπλέον, τα μέλη των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης, οι δικαιούχοι, οι χρή­ στες, οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης και άλλα ενδια­ φερόμενα μέρη θα πρέπει επίσης να έχουν τη δυνατότητα να γνωστοποιούν σε αρμόδια αρχή δραστηριότητες ή περιστα­ τικά τα οποία, κατά την άποψή τους, συνιστούν παραβίαση του νόμου από οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης και, κατά περίπτωση, από χρήστες. Τα κράτη μέλη θα πρέπει να διασφαλίζουν ότι οι αρμόδιες αρχές έχουν την εξουσία να επιβάλλουν κυρώσεις ή μέτρα σε περίπτωση παραβιάσεων του εθνικού δικαίου διά του οποίου τίθεται σε εφαρμογή η παρούσα οδηγία. Η παρούσα οδηγία δεν προβλέπει συγκε­ κριμένα είδη κυρώσεων ή μέτρων, εφόσον αυτά είναι αποτε­ λεσματικά, αναλογικά και αποτρεπτικά. Οι εν λόγω κυρώσεις ή μέτρα μπορούν να περιλαμβάνουν εντολές απόλυσης διευ­ θυντών που επέδειξαν αμέλεια κατά την άσκηση των καθη­ κόντων τους, επιθεωρήσεις στους χώρους οργανισμού συλ­ λογικής διαχείρισης ή, αν έχει εκδοθεί άδεια λειτουργίας ενός οργανισμού, την ανάκληση της άδειας αυτής. Η παρούσα οδηγία θα πρέπει να έχει ουδέτερο χαρακτήρα όσον αφορά τα προϋφιστάμενα καθεστώτα της εκ των προ­ τέρων αδειοδότησης και στα καθεστώτα εποπτείας των κρα­

τών μελών, συμπεριλαμβανομένης της απαίτησης για την αντιπροσωπευτικότητα του οργανισμού συλλογικής διαχείρι­ σης, στο μέτρο που τα καθεστώτα αυτά συνάδουν με το ενωσιακό δίκαιο και δεν εμποδίζουν την πλήρη εφαρμογή της παρούσας οδηγίας.

(51) Για να εξασφαλιστεί ότι τηρούνται οι απαιτήσεις για τη χορήγηση πολυεδαφικών αδειών, πρέπει να θεσπιστούν ειδι­ κές διατάξεις για την παρακολούθηση της υλοποίησής τους. Προς τον σκοπό αυτό χρειάζεται συνεργασία μεταξύ των αρμόδιων αρχών των κρατών μελών και της Επιτροπής. Τα κράτη μέλη θα πρέπει να παρέχουν αμοιβαία συνδρομή μέσω ανταλλαγής πληροφοριών μεταξύ των αρμόδιών τους αρχών προκειμένου να διευκολύνεται η παρακολούθηση των οργα­ νισμών συλλογικής διαχείρισης.

(52) Είναι σημαντικό οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης να σέβονται τα δικαιώματα στην ιδιωτική ζωή και την προστα­ σία των προσωπικών δεδομένων κάθε δικαιούχου, μέλους, χρήστη ή άλλου φυσικού προσώπου των οποίων τα προσω­ πικά δεδομένα επεξεργάζονται. Η οδηγία 95/46/ΕΚ διέπει την επεξεργασία δεδομένων προσωπικού χαρακτήρα που λαμβάνει χώρα στα κράτη μέλη στο πλαίσιο της εν λόγω οδηγίας και υπό την εποπτεία των αρμόδιων αρχών των κρατών μελών, ιδίως των δημόσιων ανεξάρτητων αρχών που έχουν οριστεί από τα κράτη μέλη. Οι δικαιούχοι θα πρέπει να λαμβάνουν κατάλληλη ενημέρωση σχετικά με την επεξεργασία των δεδομένων τους, τους αποδέκτες των δεδομένων αυτών, τις προθεσμίες για διατήρηση των δεδο­ μένων αυτών σε κάθε βάση δεδομένων και τον τρόπο άσκη­ σης από τους δικαιούχους των δικαιωμάτων τους για πρό­ σβαση, διόρθωση ή διαγραφή των προσωπικών δεδομένων τους που τους αφορούν βάσει της οδηγίας 95/46/ΕΚ. Συγκεκριμένα, οι μοναδικοί αναγνωριστικοί κωδικοί που επι­ τρέπουν την έμμεση ταυτοποίηση ενός προσώπου θα πρέπει να αντιμετωπίζονται ως δεδομένα προσωπικού χαρακτήρα κατά την έννοια της εν λόγω οδηγίας.

(53) Οι διατάξεις σχετικά με τα μέτρα επιβολής της εφαρμογής δεν θα πρέπει να θίγουν τις αρμοδιότητες των εθνικών ανε­ ξάρτητων δημόσιων αρχών που ορίζονται από τα κράτη μέλη δυνάμει της οδηγίας 95/46/ΕΚ για την παρακολούθηση της τήρησης των εθνικών διατάξεων που θεσπίζονται κατ’ εφαρ­ μογή της εν λόγω οδηγίας.

(54) Η παρούσα οδηγία σέβεται τα θεμελιώδη δικαιώματα και συνάδει με τις αρχές που κατοχυρώνονται στον Χάρτη των Θεμελιωδών Δικαιωμάτων της Ευρωπαϊκής Ένωσης («Χάρ­ της»). Οι διατάξεις της παρούσας οδηγίας που αφορούν στην επίλυση διαφορών δεν θα πρέπει να εμποδίζουν τα μέρη να ασκούν το δικαίωμά τους για πρόσβαση σε δικα­ στήριο, όπως κατοχυρώνεται στον Χάρτη.

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/81

(55) Δεδομένου ότι οι στόχοι της παρούσας οδηγίας, ήτοι η βελτίωση της ικανότητας των μελών των οργανισμών συλλο­ γικής διαχείρισης να ασκούν έλεγχο επί των δραστηριοτήτων των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης, η διασφάλιση επαρ­ κούς διαφάνειας από τους οργανισμούς συλλογικής διαχεί­ ρισης και η βελτίωση της χορήγησης πολυεδαφικών αδειών για τα δικαιώματα των δημιουργών μουσικών έργων στην επιγραμμική χρήση δεν μπορούν να επιτευχθούν επαρκώς από τα κράτη μέλη αλλά δύνανται αντιθέτως, λόγω του εύρους και των επιπτώσεών τους, να επιτευχθούν καλύτερα σε επίπεδο Ένωσης, η Ένωση δύναται να λάβει μέτρα σύμ­ φωνα με την αρχή της επικουρικότητας, η οποία διατυπώνε­ ται στο άρθρο 5 της Συνθήκης για την Ευρωπαϊκή Ένωση. Σύμφωνα με την αρχή της αναλογικότητας, όπως διατυπώ­ νεται στο ίδιο άρθρο, η παρούσα οδηγία δεν υπερβαίνει τα αναγκαία όρια για την επίτευξη των στόχων αυτών.

(56) Οι διατάξεις της παρούσας οδηγίας δεν θίγουν την εφαρ­ μογή των κανόνων περί ανταγωνισμού, καθώς και κάθε άλλη σχετική νομοθεσία σε άλλους τομείς συμπεριλαμβανομένων της εμπιστευτικότητας, των εμπορικών μυστικών, της προ­ στασίας της ιδιωτικής ζωής, της πρόσβασης σε έγγραφα, του δικαίου των συμβάσεων και του ιδιωτικού διεθνούς δικαίου σχετικά με τη σύγκρουση νόμων και τη δικαιοδοσία των δικαστηρίων, της ελευθερίας του συνεταιρίζεσθαι των εργαζομένων και των υπαλλήλων και του δικαιώματός τους να οργανώνονται.

(57) Σύμφωνα με την κοινή πολιτική δήλωση των κρατών μελών και της Επιτροπής της 28ης Σεπτεμβρίου 2011 σχετικά με επεξηγηματικά έγγραφα (1), τα κράτη μέλη έχουν δεσμευθεί να συνοδεύουν, σε αιτιολογημένες περιπτώσεις, την κοινο­ ποίηση των μέτρων μεταφοράς τους με ένα ή περισσότερα έγγραφα που εξηγούν τη σχέση μεταξύ των συνιστωσών μιας οδηγίας και των αντίστοιχων μερών των εθνικών πράξεων ενσωμάτωσης. Όσον αφορά στην παρούσα οδηγία, ο νομο­ θέτης κρίνει ότι η διαβίβαση των εγγράφων αυτών είναι αιτιολογημένη.

(58) Ο Ευρωπαίος Επόπτης Προστασίας Δεδομένων κλήθηκε να γνωμοδοτήσει σύμφωνα με το άρθρο 28 παράγραφος 2 του κανονισμού (ΕΚ) αριθ. 45/2001 του Ευρωπαϊκού Κοινοβου­ λίου και του Συμβουλίου (2), και εξέδωσε γνωμοδότηση στις 9 Οκτωβρίου 2012,

ΕΞΕΔΩΣΑΝ ΤΗΝ ΠΑΡΟΥΣΑ ΟΔΗΓΙΑ:

ΤΙΤΛΟΣ I

ΓΕΝΙΚΕΣ ΔΙΑΤΑΞΕΙΣ

Άρθρο 1

Αντικείμενο

Η παρούσα οδηγία θεσπίζει τις προϋποθέσεις που είναι απαραίτητες για να διασφαλιστεί η ορθή λειτουργία της διαχείρισης των δικαιω­ μάτων πνευματικής ιδιοκτησίας και των συγγενικών δικαιωμάτων από οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης. Επίσης, θεσπίζει προϋπο­ θέσεις για τη χορήγηση πολυεδαφικών αδειών από οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης των δικαιωμάτων των δημιουργών επί μου­ σικών έργων, όσον αφορά την επιγραμμική τους χρήση.

Άρθρο 2

Πεδίο εφαρμογής

1. Οι τίτλοι I, ΙΙ, IV και V, με εξαίρεση το άρθρο 34 παράγρα­ φος 2 και το άρθρο 38, εφαρμόζονται σε όλους τους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης που είναι εγκατεστημένοι στην Ένωση.

2. Ο τίτλος III και το άρθρο 34 παράγραφος 2 και το άρθρο 38 εφαρμόζονται στους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης που είναι εγκατεστημένοι στην Ένωση και διαχειρίζονται τα δικαιώματα δημι­ ουργών επί μουσικών έργων που προορίζονται για επιγραμμική χρήση σε διακρατική βάση.

3. Οι σχετικές διατάξεις της παρούσας οδηγίας εφαρμόζονται στις οντότητες που ανήκουν ή ελέγχονται, άμεσα ή έμμεσα, εξ ολοκλήρου ή εν μέρει, από οργανισμό συλλογικής διαχείρισης, εφόσον οι οντότητες αυτές διεξάγουν δραστηριότητα που, εάν διε­ ξαγόταν από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης, θα υπόκειτο στις διατάξεις της παρούσας οδηγίας.

4. Το άρθρο 16 παράγραφος 1, τα άρθρα 18 και 20, το άρθρο 21 παράγραφος 1 στοιχεία α), β), γ), ε), στ) και ζ), και τα άρθρα 36 και 42 εφαρμόζονται σε όλες τις ανεξάρτητες οντότητες διαχείρισης που είναι εγκατεστημένες στην Ένωση.

Άρθρο 3

Ορισμοί

Για τους σκοπούς της παρούσας οδηγίας, εφαρμόζονται οι ακόλου­ θοι ορισμοί:

α) ως «οργανισμός συλλογικής διαχείρισης» νοείται κάθε οργανι­ σμός που εξουσιοδοτείται από τον νόμο ή μέσω εκχώρησης, άδειας ή οποιασδήποτε άλλης συμβατικής συμφωνίας, για τη διαχείριση δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας ή συγγενικών δικαιωμάτων εξ ονόματος περισσοτέρων του ενός δικαιούχων, για το συλλογικό όφελος αυτών των δικαιούχων, ως αποκλει­ στικό ή κύριο σκοπό του, και ο οποίος πληροί ένα από ή αμφότερα τα ακόλουθα κριτήρια:

i) ανήκει στα μέλη του ή ελέγχεται από αυτά·

ii) έχει οργανωθεί σε μη κερδοσκοπική βάση·

β) ως «ανεξάρτητη οντότητα διαχείρισης» νοείται κάθε οργανισμός που εξουσιοδοτείται από τον νόμο ή μέσω εκχώρησης, άδειας ή οποιασδήποτε άλλης συμβατικής συμφωνίας, για τη διαχείριση δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας ή συγγενικών δικαιωμά­ των εξ ονόματος περισσοτέρων του ενός δικαιούχων, για το συλλογικό όφελος των εν λόγω δικαιούχων, ως αποκλειστικό ή κύριο σκοπό του, και ο οποίος:

i) δεν ανήκει σε δικαιούχους ούτε ελέγχεται από αυτούς, άμεσα ή έμμεσα, εξ ολοκλήρου ή εν μέρει, και

ii) έχει οργανωθεί σε κερδοσκοπική βάση·

γ) ως «δικαιούχος» νοείται οποιοδήποτε πρόσωπο ή οντότητα εκτός από οργανισμό συλλογικής διαχείρισης που κατέχει δικαίωμα πνευματικής ιδιοκτησίας ή συγγενικό δικαίωμα ή το οποίο, δυνάμει συμφωνίας για την εκμετάλλευση των δικαιω­ μάτων ή εκ του νόμου, δικαιούται μερίδιο των εσόδων που προκύπτουν από τα δικαιώματα·

ELL 84/82 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

(1) ΕΕ C 369 της 17.12.2011, σ. 14. (2) Κανονισμός (ΕΚ) αριθ. 45/2001 του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του

Συμβουλίου, της 18ης Δεκεμβρίου 2000, σχετικά με την προστασία των φυσικών προσώπων έναντι της επεξεργασίας δεδομένων προσωπικού χαρακτήρα από τα όργανα και τους οργανισμούς της Κοινότητας και σχετικά με την ελεύθερη κυκλοφορία των δεδομένων αυτών (ΕΕ L 8 της 12.1.2001, σ. 1).

δ) ως «μέλος» νοείται δικαιούχος ή οντότητα που εκπροσωπεί τους δικαιούχους, συμπεριλαμβανομένων άλλων οργανισμών συλλο­ γικής διαχείρισης και ενώσεων των δικαιούχων, ο οποίος πληροί τις απαιτήσεις του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης για προ­ σχώρηση μέλους και γίνεται δεκτός ως μέλος από τον εν λόγω οργανισμό·

ε) ως «καταστατικό» νοείται η ιδρυτική πράξη και το καταστατικό, οι κανόνες ή το συστατικό έγγραφο ενός οργανισμού συλλογι­ κής διαχείρισης·

στ) ως «γενική συνέλευση των μελών» νοείται το όργανο του οργα­ νισμού συλλογικής διαχείρισης στο οποίο συμμετέχουν τα μέλη και ασκούν τα δικαιώματα ψήφου τους, ανεξαρτήτως της νομι­ κής μορφής του οργανισμού·

ζ) ως «διευθυντής» νοείται:

i) εάν το εθνικό δίκαιο ή το καταστατικό του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης προβλέπει ενιαίο συμβούλιο, κάθε μέλος του διοικητικού συμβουλίου·

ii) εάν το εθνικό δίκαιο ή το καταστατικό του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης προβλέπει δυαδικό συμβούλιο, κάθε μέλος του διοικητικού συμβουλίου ή του εποπτικού συμβουλίου·

η) ως «έσοδα από δικαιώματα» νοούνται τα έσοδα που εισπράττο­ νται από οργανισμό συλλογικής διαχείρισης για λογαριασμό των δικαιούχων, είτε προκύπτουν από αποκλειστικό δικαίωμα είτε από δικαίωμα αμοιβής είτε από δικαίωμα αποζημίωσης·

θ) ως «έξοδα διαχείρισης» νοούνται τα ποσά που χρεώνονται, κρα­ τούνται ή συμψηφίζονται από έναν οργανισμό συλλογικής δια­ χείρισης στα έσοδα από τα δικαιώματα ή στο τυχόν εισόδημα που προκύπτει από την επένδυση των εσόδων από τα δικαιώ­ ματα, προκειμένου ο οργανισμός να καλύψει τα έξοδά του που προκύπτουν από τη διαχείριση των δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας ή συγγενικών δικαιωμάτων·

ι) ως «σύμβαση αμοιβαιότητας» νοείται κάθε συμφωνία μεταξύ οργανισμών συλλογικής διαχείρισης δυνάμει της οποίας ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης αναθέτει σε άλλον οργανι­ σμό συλλογικής διαχείρισης τη διαχείριση των δικαιωμάτων των δικαιούχων που εκπροσωπεί, συμπεριλαμβανομένης συμφωνίας που έχει συναφθεί βάσει των άρθρων 29 και 30·

ια) ως «χρήστης» νοείται κάθε πρόσωπο ή οντότητα που εκτελεί πράξεις που υπόκεινται στην έγκριση των δικαιούχων, στην αμοιβή των δικαιούχων ή στην καταβολή αποζημίωσης στους δικαιούχους και το οποίο δεν ενεργεί υπό την ιδιότητα του καταναλωτή·

ιβ) ως «ρεπερτόριο» νοούνται τα έργα σε σχέση με τα οποία ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης διαχειρίζεται δικαιώματα·

ιγ) ως «πολυεδαφική άδεια» νοείται η άδεια που καλύπτει την επικράτεια περισσότερων του ενός κρατών μελών·

ιδ) ως «επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων» νοείται οποι­ οδήποτε από τα δικαιώματα δημιουργού σε ένα μουσικό έργο που προβλέπονται από τα άρθρα 2 και 3 της οδηγίας 2001/29/ΕΚ, τα οποία απαιτούνται για την παροχή μιας επι­ γραμμικής υπηρεσίας.

ΤΙΤΛΟΣ II

ΟΡΓΑΝΙΣΜΟΙ ΣΥΛΛΟΓΙΚΗΣ ΔΙΑΧΕΙΡΙΣΗΣ

ΚΕΦΑΛΑΙΟ 1

Εκπροσώπηση των δικαιούχων και απόκτηση ιδιότητος μέλους και οργάνωση των οργανισμών συλλογικής διαχεί­

ρισης

Άρθρο 4

Γενικές αρχές

Τα κράτη μέλη μεριμνούν ώστε οι οργανισμοί συλλογικής διαχεί­ ρισης να ενεργούν με γνώμονα το βέλτιστο συμφέρον των δικαιού­ χων των οποίων τα δικαιώματα εκπροσωπούν και να μην τους επιβάλλουν υποχρεώσεις οι οποίες δεν είναι αντικειμενικά αναγκαίες για την προστασία των δικαιωμάτων και των συμφερόντων τους ή για την αποτελεσματική διαχείριση των δικαιωμάτων τους.

Άρθρο 5

Δικαιώματα των δικαιούχων

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι οι δικαιούχοι απολαύουν των δικαιωμάτων που θεσπίζονται στις παραγράφους 2 έως 8 και ότι τα δικαιώματα αυτά ορίζονται στο καταστατικό ή στους όρους προσχώρησης μέλους του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης.

2. Οι δικαιούχοι έχουν το δικαίωμα να εξουσιοδοτούν οργανι­ σμό συλλογικής διαχείρισης της επιλογής τους να διαχειρίζεται τα δικαιώματα, τις κατηγορίες δικαιωμάτων ή τα είδη έργων και άλλα αντικείμενα της επιλογής τους, για τις επικράτειες της επιλογής τους, ανεξάρτητα από το κράτος μέλος ιθαγένειας, κατοικίας ή εγκατάστασης είτε του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης είτε του δικαιούχου. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης υποχρεούται να διαχειρίζεται τα εν λόγω δικαιώματα, τις κατηγορίες δικαιωμάτων ή τα είδη έργων και άλλα αντικείμενα, υπό τον όρο ότι η διαχείρισή τους εμπίπτει στο πεδίο δραστηριοτήτων του, εκτός εάν έχει αντι­ κειμενικά αιτιολογημένους λόγους να αρνηθεί την ανάληψη της διαχείρισης.

3. Οι δικαιούχοι έχουν το δικαίωμα να χορηγούν άδειες μη εμπορικής χρήσεως δικαιωμάτων, κατηγοριών δικαιωμάτων ή ειδών έργων και άλλων αντικειμένων της επιλογής τους.

4. Οι δικαιούχοι έχουν το δικαίωμα να θέτουν τέλος στην εξου­ σιοδότηση, να διαχειρίζονται δικαιώματα ή κατηγορίες δικαιωμάτων ή είδη έργων και άλλα αντικείμενα που τους έχουν ανατεθεί από οργανισμό συλλογικής διαχείρισης, ή να ανακαλούν από οργανισμό συλλογικής διαχείρισης οποιοδήποτε εκ των δικαιωμάτων, κατηγο­ ριών δικαιωμάτων ή ειδών έργων και άλλων αντικειμένων επιλογής τους, όπως ορίζεται στην παράγραφο 2, για τις επικράτειες της επιλογής τους, κατόπιν επίδοσης εύλογης προειδοποίησης η οποία δεν υπερβαίνει τους έξι μήνες. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρι­ σης δύναται να αποφασίσει ότι η έναρξη ισχύος μιας τέτοιας λήξης ή ανάκλησης θα λαμβάνει χώρα μόνο στο τέλος του οικονομικού έτους.

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/83

5. Εάν υπάρχουν ποσά που οφείλονται σε δικαιούχο για πράξεις εκμετάλλευσης που έγιναν πριν από τη λήξη ισχύος της εξουσιο­ δότησης ή την ανάκληση των δικαιωμάτων, ή δυνάμει άδειας που χορηγήθηκε πριν από την έναρξη ισχύος της λήξης ή της ανάκλη­ σης, ο δικαιούχος διατηρεί τα δικαιώματά του βάσει των άρθρων 12, 13, 18, 20, 28 και 33.

6. Ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δεν περιορίζει την άσκηση των δικαιωμάτων που προβλέπονται στις παραγράφους 4 και 5 επιβάλλοντας ως όρο άσκησης των δικαιωμάτων αυτών να ανατίθεται η διαχείριση των δικαιωμάτων ή των κατηγοριών δικαιω­ μάτων ή των ειδών έργων και άλλων θεματικών αντικειμένων που υπόκεινται σε λήξη ή ανάκληση σε άλλον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης.

7. Όταν ο δικαιούχος εξουσιοδοτεί οργανισμό συλλογικής δια­ χείρισης να διαχειρίζεται τα δικαιώματά του, παρέχει τη συναίνεσή του συγκεκριμένα για κάθε δικαίωμα ή κατηγορία δικαιωμάτων ή είδος έργων και άλλα θεματικά αντικείμενα που τον εξουσιοδοτεί να διαχειρίζεται. Οποιαδήποτε τέτοια συναίνεση αποδεικνύεται τεκμη­ ριωμένα.

8. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης ενημερώνει τους δικαιούχους σχετικά με τα δικαιώματά τους κατά τις παραγράφους 1 έως 7, καθώς και για οποιουσδήποτε όρους συνδεόμενους με το δικαίωμα που προβλέπεται στην παράγραφο 3, πριν λάβει τη συναί­ νεσή τους για τη διαχείριση κάθε δικαιώματος ή κατηγορίας δικαιω­ μάτων ή είδους έργων και άλλων θεματικών αντικειμένων.

Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης ενημερώνει τους δικαιούχους που τον έχουν ήδη εξουσιοδοτήσει για τα δικαιώματά τους όπως προβλέπονται στις παραγράφους 1 έως 7, καθώς και για οποιουσ­ δήποτε όρους συνδεόμενους με το δικαίωμα κατά την παράγραφο 3, έως τις 10 Οκτωβρίου 2016.

Άρθρο 6

Κανόνες των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης για την προσχώρηση μέλους

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν τη συμμόρφωση των οργανι­ σμών συλλογικής διαχείρισης με τους κανόνες των παραγράφων 2 έως 5.

2. Ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θα δέχεται ως μέλη δικαιούχους και οντότητες που εκπροσωπούν δικαιούχους, καθώς και άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης και ενώσεις δικαιούχων, εφόσον πληρούν τις προϋποθέσεις προσχώρησης, οι οποίες βασίζονται σε αντικειμενικά και διαφανή κριτήρια που δεν εισάγουν διακρίσεις. Αυτές οι προϋποθέσεις προσχώρησης περιλαμ­ βάνονται στο καταστατικό ή στους όρους προσχώρησης μέλους του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης και δημοσιοποιούνται. Αν ο οργανισμός απορρίψει το αίτημα προσχώρησης, παρέχεται στον δικαιούχο σαφής εξήγηση των λόγων της απόφασής του.

3. Το καταστατικό του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης προ­ βλέπει κατάλληλους και αποτελεσματικούς μηχανισμούς για τη συμμετοχή όλων των μελών του στη διαδικασία λήψης αποφάσεων του οργανισμού. Η εκπροσώπηση των διαφόρων κατηγοριών μελών στη διαδικασία λήψης αποφάσεων είναι δίκαιη και ισορροπημένη.

4. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης επιτρέπει στα μέλη του να επικοινωνούν με τον οργανισμό με ηλεκτρονικά μέσα, ακόμη και για την άσκηση των δικαιωμάτων που έχουν ως μέλη.

5. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης τηρεί αρχεία των μελών του τα οποία επικαιροποιεί τακτικά.

Άρθρο 7

Δικαιώματα δικαιούχων που δεν είναι μέλη του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν τη συμμόρφωση των οργανι­ σμών συλλογικής διαχείρισης με τους κανόνες του άρθρου 6 παρά­ γραφος 4, του άρθρου 20, του άρθρου 29 παράγραφος 2 και του άρθρου 33 σχετικά με τους δικαιούχους οι οποίοι έχουν άμεση νομική σχέση με αυτούς βάσει του νόμου ή βάσει εκχώρησης, άδειας ή οποιασδήποτε άλλης συμβατικής συμφωνίας, αλλά δεν είναι μέλη τους.

2. Τα κράτη μέλη δύνανται να εφαρμόζουν άλλες διατάξεις της παρούσας οδηγίας στους δικαιούχους που αναφέρονται στην παρά­ γραφο 1.

Άρθρο 8

Γενική συνέλευση των μελών του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης

1. Τα κράτη μέλη μεριμνούν ώστε η γενική συνέλευση των μελών να οργανώνεται σύμφωνα με τους κανόνες των παραγράφων 2 έως 10.

2. Η γενική συνέλευση των μελών συγκαλείται τουλάχιστον άπαξ ετησίως.

3. Η γενική συνέλευση των μελών αποφασίζει για οποιαδήποτε τροποποίηση του καταστατικού και των όρων προσχώρησης μέλους του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης, αν οι όροι αυτοί δεν ρυθ­ μίζονται από το καταστατικό.

4. Η γενική συνέλευση των μελών αποφασίζει τον διορισμό ή την απόλυση των διευθυντών, παρακολουθεί τη γενική απόδοσή τους και εγκρίνει τις αμοιβές τους καθώς και άλλα οφέλη όπως χρηματικά και μη χρηματικά οφέλη, απονομή σύνταξης και συντα­ ξιοδοτικά δικαιώματα, δικαιώματα σε άλλες παροχές και δικαιώματα σε αποζημίωση λόγω απόλυσης.

ELL 84/84 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

Σε οργανισμό συλλογικής διαχείρισης που διαθέτει δυαδικό σύστημα συμβουλίου, η γενική συνέλευση των μελών δεν μπορεί να αποφασίζει τον διορισμό ή την απόλυση μελών του διοικητικού συμβουλίου ή να εγκρίνει τις αμοιβές τους και άλλα οφέλη σε περίπτωση που η εξουσία λήψης αυτών των αποφάσεων έχει εκχω­ ρηθεί στο εποπτικό συμβούλιο.

5. Σύμφωνα με το κεφάλαιο 2 του τίτλου II, η γενική συνέλευση των μελών λαμβάνει αποφάσεις τουλάχιστον για τα εξής ζητήματα:

α) τη γενική πολιτική για τη διανομή των ποσών που οφείλονται στους δικαιούχους·

β) τη γενική πολιτική για τη χρήση των ποσών που δεν μπορούν να διανεμηθούν·

γ) τη γενική επενδυτική πολιτική για τα έσοδα από τα δικαιώματα και για τυχόν έσοδα που προκύπτουν από την επένδυση εσόδων από τα δικαιώματα·

δ) τη γενική πολιτική για τις κρατήσεις επί των εσόδων από τα δικαιώματα και επί τυχόν εσόδων που προκύπτουν από την επένδυση εσόδων από τα δικαιώματα·

ε) τη χρήση των ποσών που δεν μπορούν να διανεμηθούν·

στ) την πολιτική για τη διαχείριση του κινδύνου·

ζ) την έγκριση οποιασδήποτε κτήσης, πώλησης ή υποθήκης ακι­ νήτων·

η) την έγκριση συγχωνεύσεων και συμμαχιών, της σύστασης θυγα­ τρικών, και της εξαγοράς άλλων οντοτήτων ή μετοχών ή δικαιωμάτων σε άλλες οντότητες·

θ) την έγκριση της λήψης δανείων, της χορήγησης δανείων ή της παροχής ασφάλειας για δάνεια.

6. Η γενική συνέλευση των μελών μπορεί να αναθέτει, μέσω απόφασης ή πρόβλεψης στο καταστατικό, τις εξουσίες που αναφέ­ ρονται στην παράγραφο 5 στοιχεία στ), ζ), η) και θ) στο όργανο που ασκεί την εποπτική λειτουργία.

7. Για τους σκοπούς της παραγράφου 5 στοιχεία α) έως δ), τα κράτη μέλη δύνανται να ζητούν από τη γενική συνέλευση των μελών να καθορίζει λεπτομερέστερους όρους για τη χρήση των εσόδων από τα δικαιώματα και των εσόδων που προκύπτουν από την επένδυση εσόδων από τα δικαιώματα.

8. Η γενική συνέλευση των μελών ελέγχει τις δραστηριότητες του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης λαμβάνοντας τουλάχιστον απόφαση για τον διορισμό ή την απομάκρυνση του ελεγκτή και εγκρίνοντας την ετήσια έκθεση διαφάνειας που αναφέρεται στο άρθρο 22.

Τα κράτη μέλη δύνανται να επιτρέπουν εναλλακτικά συστήματα ή όρους για τον διορισμό και την απομάκρυνση του ελεγκτή, υπό την προϋπόθεση ότι τα εν λόγω συστήματα ή οι όροι αποσκοπούν στη διασφάλιση της ανεξαρτησίας του ελεγκτή από τα πρόσωπα που διαχειρίζονται τις επιχειρηματικές δραστηριότητες του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης.

9. Όλα τα μέλη του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης έχουν το δικαίωμα να συμμετέχουν και να ψηφίζουν στη γενική συνέλευση των μελών. Ωστόσο, τα κράτη μέλη δύνανται να προβλέπουν περιο­ ρισμούς των δικαιωμάτων συμμετοχής και ψήφου στη γενική συνέ­ λευση με βάση ένα από τα δύο ή και τα δύο ακόλουθα κριτήρια:

α) τη διάρκεια της ιδιότητας μέλους·

β) τα ποσά που έχουν εισπραχθεί ή οφείλονται σε μέλος,

υπό την προϋπόθεση ότι τα κριτήρια αυτά καθορίζονται και εφαρ­ μόζονται με δίκαιο και αναλογικό τρόπο.

Τα κριτήρια των στοιχείων α) και β) του πρώτου εδαφίου περιλαμ­ βάνονται στο καταστατικό ή στους όρους προσχώρησης μέλους του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης και δημοσιοποιούνται σύμφωνα με τα άρθρα 19 και 21.

10. Κάθε μέλος οργανισμού συλλογικής διαχείρισης έχει το δικαίωμα να ορίζει οποιοδήποτε άλλο πρόσωπο ή οντότητα ως πληρεξούσιο προκειμένου να συμμετέχει και να ψηφίζει στη γενική συνέλευση των μελών για λογαριασμό του, υπό την προϋπόθεση ότι ο διορισμός αυτός δεν οδηγεί σε σύγκρουση συμφερόντων που είναι δυνατόν να συμβεί, παραδείγματος χάρη, όταν το μέλος που προβαίνει στον διορισμό και ο πληρεξούσιος ανήκουν σε διαφορε­ τικές κατηγορίες δικαιούχων εντός του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης.

Ωστόσο, τα κράτη μέλη δύνανται να προβλέπουν περιορισμούς όσον αφορά τον διορισμό πληρεξουσίων και την άσκηση των δικαιωμάτων ψήφου των μελών που αυτοί εκπροσωπούν εάν οι περιορισμοί αυτοί δεν παρακωλύουν την κατάλληλη και αποτελε­ σματική συμμετοχή των μελών στη διαδικασία λήψης αποφάσεων του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης.

Κάθε πληρεξουσιότητα ισχύει για μία μόνο γενική συνέλευση των μελών. Ο πληρεξούσιος έχει τα ίδια δικαιώματα στη γενική συνέ­ λευση των μελών με εκείνα του μέλους που προβαίνει στον διορι­ σμό. Ο πληρεξούσιος ψηφίζει σύμφωνα με τις οδηγίες που δίνει το μέλος που τον διόρισε.

11. Τα κράτη μέλη δύνανται να αποφασίσουν ότι οι εξουσίες της γενικής συνέλευσης των μελών μπορούν να ασκούνται από συνέλευση αντιπροσώπων οι οποίοι εκλέγονται τουλάχιστον κάθε τέσσερα έτη από τα μέλη του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης, υπό την προϋπόθεση ότι:

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/85

α) διασφαλίζεται η ορθή και αποτελεσματική συμμετοχή των μελών στη διαδικασία λήψης αποφάσεων του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης· και

β) η εκπροσώπηση των διαφόρων κατηγοριών μελών στη συνέλευση αντιπροσώπων είναι δίκαιη και ισορροπημένη.

Οι κανόνες που θεσπίζονται στις παραγράφους 2 έως 10 εφαρμό­ ζονται κατ’ αναλογία στη συνέλευση των αντιπροσώπων.

12. Τα κράτη μέλη δύνανται να αποφασίσουν ότι, σε περίπτωση που οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δεν μπορεί, ως εκ της νομικής του μορφής, να διαθέτει γενική συνέλευση των μελών, οι εξουσίες της γενικής συνέλευσης των μελών ασκούνται από το όργανο που ασκεί την εποπτική λειτουργία. Οι κανόνες που θεσπί­ ζονται στις παραγράφους 2 έως 5, 7 και 8 θα πρέπει να εφαρμό­ ζονται κατ’ αναλογία στο όργανο αυτό που ασκεί την εποπτική λειτουργία.

13. Τα κράτη μέλη δύνανται να αποφασίσουν ότι, σε περίπτωση που οργανισμός συλλογικής διαχείρισης έχει μέλη τα οποία είναι οντότητες που εκπροσωπούν δικαιούχους, όλες ή ορισμένες από τις εξουσίες της γενικής συνέλευσης των μελών μπορεί να ασκούνται από συνέλευση αυτών των δικαιούχων. Οι κανόνες που θεσπίζονται στις παραγράφους 2 έως 10 θα πρέπει να εφαρμόζονται κατ’ ανα­ λογία στη συνέλευση των δικαιούχων.

Άρθρο 9

Εποπτική λειτουργία

1. Τα κράτη μέλη μεριμνούν ώστε κάθε οργανισμός συλλογικής διαχείρισης να διαθέτει εποπτική λειτουργία σύμφωνα με την οποία θα διενεργείται διαρκής παρακολούθηση των δραστηριοτήτων και των ενεργειών των προσώπων που διαχειρίζονται τις επιχειρηματικές δραστηριότητες του οργανισμού.

2. Η εκπροσώπηση των διαφορετικών κατηγοριών μελών του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης στο όργανο που ασκεί την εποπτική λειτουργία θα πρέπει να είναι δίκαιη και ισορροπημένη.

3. Κάθε πρόσωπο που ασκεί την εποπτική λειτουργία υποβάλλει στη γενική συνέλευση των μελών ετήσια ατομική δήλωση σχετικά με συγκρούσεις συμφερόντων, η οποία περιέχει τις πληροφορίες που αναφέρονται στο άρθρο 10 παράγραφος 2 δεύτερο εδάφιο.

4. Το όργανο που ασκεί την εποπτική λειτουργία συνέρχεται τακτικά και έχει τουλάχιστον τις ακόλουθες εξουσίες:

α) την άσκηση των εξουσιών που τού έχουν εκχωρηθεί από τη γενική συνέλευση των μελών, δυνάμει, μεταξύ άλλων, του άρθρου 8 παράγραφοι 4 και 6·

β) την παρακολούθηση των δραστηριοτήτων και της εκτέλεσης των καθηκόντων των προσώπων που αναφέρονται στο άρθρο 10, συμπεριλαμβανομένης της εφαρμογής των αποφάσεων της γενι­ κής συνέλευσης των μελών και ιδίως των γενικών πολιτικών που παρατίθενται στο άρθρο 8 παράγραφος 5 στοιχεία α) έως δ).

5. Το όργανο που ασκεί την εποπτική λειτουργία υποβάλλει τουλάχιστον άπαξ ετησίως στη γενική συνέλευση των μελών έκθεση σχετικά με την άσκηση των εξουσιών του.

Άρθρο 10

Υποχρεώσεις των προσώπων που διαχειρίζονται τις επιχειρηματικές δραστηριότητες του οργανισμού συλλογικής

διαχείρισης

1. Τα κράτη μέλη μεριμνούν ώστε οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης να λαμβάνουν όλα τα αναγκαία μέτρα ώστε τα πρόσωπα που διαχειρίζονται τις επιχειρηματικές δραστηριότητές τους να ενεργούν σωστά, συνετά και κατάλληλα, με τη χρήση κατάλληλων διοικητικών και λογιστικών διαδικασιών, καθώς και μηχανισμών εσωτερικού ελέγχου.

2. Τα κράτη μέλη μεριμνούν ώστε οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης να θεσπίζουν και να εφαρμόζουν διαδικασίες, ώστε να αποφεύγονται οι συγκρούσεις συμφερόντων, και, σε περίπτωση που τέτοιες οι συγκρούσεις δεν μπορούν να αποφευχθούν, να εντοπί­ ζουν, να διαχειρίζονται, να παρακολουθούν και να γνωστοποιούν πραγματικές ή δυνητικές συγκρούσεις συμφερόντων, κατά τρόπον ώστε να αποτρέπεται η αρνητική επίδρασή τους στα συλλογικά συμφέροντα των δικαιούχων που εκπροσωπεί ο οργανισμός.

Οι διαδικασίες του πρώτου εδαφίου περιλαμβάνουν την υποβολή ετήσιας ατομικής δήλωσης από καθένα από τα πρόσωπα που ανα­ φέρονται στην παράγραφο 1 προς τη γενική συνέλευση των μελών, δήλωση η οποία περιλαμβάνει τις ακόλουθες πληροφορίες:

α) οποιαδήποτε συμφέροντα στον οργανισμό συλλογικής διαχείρι­ σης·

β) κάθε αμοιβή που έλαβε από τον οργανισμό συλλογικής διαχεί­ ρισης κατά το προηγηθέν οικονομικό έτος, συμπεριλαμβανομέ­ νων των συνταξιοδοτικών καθεστώτων, των παροχών σε είδος και άλλων ειδών παροχών·

γ) τα ποσά που έλαβε κατά το προηγηθέν οικονομικό έτος ως δικαιούχος από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης·

δ) δήλωση σχετικά με οποιαδήποτε πραγματική ή δυνητική σύγκρουση μεταξύ τυχόν προσωπικών συμφερόντων και εκείνων του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης ή μεταξύ τυχόν υπο­ χρεώσεων έναντι του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης και τυχόν υποχρέωσης προς οποιοδήποτε άλλο φυσικό ή νομικό πρόσωπο.

ΚΕΦΑΛΑΙΟ 2

Διαχείριση των εσόδων από τα δικαιώματα

Άρθρο 11

Είσπραξη και χρήση των εσόδων από τα δικαιώματα

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν τη συμμόρφωση των οργανι­ σμών συλλογικής διαχείρισης με τους κανόνες που θεσπίζονται στις παραγράφους 2 έως 5.

ELL 84/86 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

2. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να επιδει­ κνύει επιμέλεια όσον αφορά στη συλλογή και τη διαχείριση των εσόδων από τα δικαιώματα.

3. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης τηρεί ξεχωριστά στους λογαριασμούς του:

α) εισπράξεις από δικαιώματα και κάθε έσοδο που προκύπτει από την επένδυση εισπράξεων από δικαιώματα· και

β) τυχόν ίδια περιουσιακά στοιχεία που διαθέτει και έσοδα που προκύπτουν από τα εν λόγω περιουσιακά στοιχεία, από έξοδα διαχείρισης ή από άλλες δραστηριότητες.

4. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δεν έχει το δικαίωμα να χρησιμοποιεί τα έσοδα από τα δικαιώματα ή τυχόν έσοδα που προκύπτουν από την επένδυση των εσόδων από τα δικαιώματα για σκοπούς άλλους πλην της διανομής τους στους δικαιούχους, εξαι­ ρουμένων των περιπτώσεων κράτησης ή συμψηφισμού των εξόδων διαχείρισης σύμφωνα με την απόφαση που λαμβάνεται δυνάμει του άρθρου 8 παράγραφος 5 στοιχείο δ) ή χρήσης των εσόδων από τα δικαιώματα ή τυχόν εσόδων που προκύπτουν από την επένδυση των εσόδων από τα δικαιώματα σύμφωνα με την απόφαση που λαμβά­ νεται δυνάμει του άρθρου 8 παράγραφος 5.

5. Σε περίπτωση που ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης επεν­ δύει έσοδα από τα δικαιώματα ή τυχόν έσοδα που προκύπτουν από την επένδυση των εσόδων από τα δικαιώματα, το πράττει με γνώ­ μονα το βέλτιστο συμφέρον των δικαιούχων των οποίων τα δικαιώ­ ματα εκπροσωπεί, σύμφωνα με τη γενική επενδυτική πολιτική και την πολιτική για τη διαχείριση του κινδύνου που αναφέρονται στο άρθρο 8 παράγραφος 5 στοιχεία γ) και στ) και λαμβάνοντας υπόψη τους εξής κανόνες:

α) όπου υπάρχει πιθανή σύγκρουση συμφερόντων, ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης διασφαλίζει ότι η επένδυση γίνεται απο­ κλειστικά προς το συμφέρον των εν λόγω δικαιούχων·

β) τα στοιχεία του ενεργητικού επενδύονται κατά τρόπο που να εγγυάται την ασφάλεια, την ποιότητα, τη ρευστότητα και την κερδοφορία του χαρτοφυλακίου στο σύνολό του·

γ) τα στοιχεία του ενεργητικού είναι προσηκόντως διαφοροποι­ ημένα, προκειμένου να αποφεύγεται η υπέρμετρη εξάρτηση από κάποιο συγκεκριμένο στοιχείο αλλά και η συσσώρευση κιν­ δύνων στο χαρτοφυλάκιο στο σύνολό του.

Άρθρο 12

Κρατήσεις

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι, σε περίπτωση που δικαιού­ χος εξουσιοδοτεί οργανισμό συλλογικής διαχείρισης να διαχειρίζε­ ται τα δικαιώματά του, ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης παρέ­ χει στον δικαιούχο πληροφορίες σχετικά με τα τέλη διαχείρισης και τις λοιπές κρατήσεις επί των εσόδων από τα δικαιώματα και επί των τυχόν εσόδων από την επένδυση των εσόδων από τα δικαιώματα, πριν λάβει τη συναίνεσή του για τη διαχείριση των δικαιωμάτων του.

2. Οι κρατήσεις θα πρέπει να είναι εύλογες σε συνάρτηση με τις υπηρεσίες που παρέχει ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης στους δικαιούχους, συμπεριλαμβανομένων, κατά περίπτωση, των υπηρε­ σιών που αναφέρονται στην παράγραφο 4, και θα πρέπει να καθο­ ρίζονται βάσει αντικειμενικών κριτηρίων.

3. Τα έξοδα διαχείρισης δεν υπερβαίνουν τις δικαιολογημένες και τεκμηριωμένες δαπάνες του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης για τη διαχείριση των δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας και των συγγενικών δικαιωμάτων.

Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι οι απαιτήσεις που ισχύουν για τη χρήση και τη διαφάνεια στη χρήση των ποσών που κρατούνται ή συμψηφίζονται στα έξοδα διαχείρισης εφαρμόζονται και σε οποι­ εσδήποτε άλλες κρατήσεις πραγματοποιούνται για να καλυφθούν τα έξοδα που προκύπτουν από τη διαχείριση δικαιωμάτων πνευματικής ιδιοκτησίας ή συγγενικών δικαιωμάτων.

4. Σε περίπτωση που οργανισμός συλλογικής διαχείρισης παρέ­ χει κοινωνικές, πολιτιστικές ή εκπαιδευτικές υπηρεσίες οι οποίες χρηματοδοτούνται μέσω κρατήσεων επί των εσόδων από τα δικαιώ­ ματα και επί τυχόν εσόδων που προκύπτουν από την επένδυση των εσόδων από δικαιώματα, οι υπηρεσίες αυτές παρέχονται με βάση δίκαια κριτήρια, ιδίως σε σχέση με την πρόσβαση στις υπηρεσίες αυτές και την έκταση αυτών των υπηρεσιών.

Άρθρο 13

Διανομή των ποσών που οφείλονται στους δικαιούχους

1. Με την επιφύλαξη του άρθρου 15 παράγραφος 3 και του άρθρου 28, τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι οι οργανισμοί συλ­ λογικής διαχείρισης διανέμουν και καταβάλλουν τα ποσά που οφεί­ λονται στους δικαιούχους τακτικά, επιμελώς, με ακρίβεια και σύμ­ φωνα με τη γενική πολιτική για τη διανομή που αναφέρεται στο άρθρο 8 παράγραφος 5 στοιχείο α).

Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν επίσης ότι κάθε οργανισμός συλλογι­ κής διαχείρισης ή τα μέλη του που είναι οντότητες που εκπροσω­ πούν δικαιούχους διανέμουν και καταβάλλουν τα ποσά αυτά στους δικαιούχους το συντομότερο δυνατόν και το αργότερο εννέα μήνες από το τέλος του οικονομικού έτους κατά το οποίο εισπράχθηκαν τα έσοδα από τα δικαιώματα, εκτός εάν αντικειμενικοί λόγοι που σχετίζονται ιδίως με την υποβολή αναφορών εκ μέρους των χρη­ στών, τον προσδιορισμό των δικαιωμάτων, την ταυτοποίηση των δικαιούχων ή την αντιστοίχιση των πληροφοριών για έργα και άλλα αντικείμενα με τους δικαιούχους δεν επιτρέπουν στον οργα­ νισμό συλλογικής διαχείρισης ή, κατά περίπτωση, στα μέλη του να τηρήσουν την προθεσμία αυτή.

2. Σε περίπτωση που τα ποσά που οφείλονται στους δικαιούχους δεν μπορούν να διανεμηθούν εντός της προθεσμίας που ορίζεται στην παράγραφο 1 επειδή οι σχετικοί δικαιούχοι δεν μπορούν να ταυτοποιηθούν ή να εντοπιστούν και η εξαίρεση από την προθεσμία δεν έχει εφαρμογή, τα ποσά αυτά θα πρέπει να τηρούνται χωριστά στους λογαριασμούς του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης.

3. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να λαμβάνει όλα τα αναγκαία μέτρα, σύμφωνα με την παράγραφο 1, για την ταυτοποίηση και τον εντοπισμό των δικαιούχων. Συγκεκριμένα, το αργότερο τρεις μήνες μετά τη λήξη της προθεσμίας που ορίζεται στην παράγραφο 1, ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να παρέχει πληροφορίες σχετικά με τα έργα και άλλα αντικείμενα για τα οποία ένας ή περισσότεροι δικαιούχοι δεν έχουν ταυτοποι­ ηθεί ή εντοπισθεί,

α) στους δικαιούχους που εκπροσωπεί ή, σε περίπτωση που ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης έχει ως μέλη οντότητες που εκπροσωπούν τους δικαιούχους, στις οντότητες αυτές, ή

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/87

β) σε όλους τους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης με τους οποίους έχει συνάψει συμβάσεις αμοιβαιότητας.

Στις πληροφορίες του πρώτου εδαφίου θα πρέπει να περιλαμβάνο­ νται, όπου υπάρχουν τα εξής:

α) ο τίτλος του έργου ή άλλου αντικειμένου·

β) το όνομα του δικαιούχου·

γ) το όνομα του σχετικού εκδότη ή παραγωγού και

δ) κάθε άλλη σχετική διαθέσιμη πληροφορία η οποία θα μπορούσε να βοηθήσει στην ταυτοποίηση του δικαιούχου.

Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να επαληθεύει επίσης τα αρχεία που αναφέρονται στο άρθρο 6 παράγραφος 5 καθώς και άλλα άμεσα διαθέσιμα αρχεία. Εάν τα προαναφερόμενα μέτρα δεν αποφέρουν αποτελέσματα, ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θέτει τις πληροφορίες αυτές στη διάθεση του κοινού το αργότερο ένα έτος μετά τη λήξη της προθεσμίας των τριών μηνών.

4. Σε περίπτωση που τα ποσά που οφείλονται στους δικαιούχους δεν μπορούν να διανεμηθούν μετά την παρέλευση τριών ετών από το τέλος του οικονομικού έτους κατά το οποίο εισπράχθηκαν τα έσοδα από τα δικαιώματα και εφόσον ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης έχει λάβει όλα τα αναγκαία μέτρα για την ταυτοποίηση και τον εντοπισμό των δικαιούχων όπως αναφέρεται στην παρά­ γραφο 3, τα ποσά αυτά θεωρούνται μη διανεμητέα.

5. Η γενική συνέλευση των μελών του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης αποφασίζει σχετικά με τη χρήση των μη διανεμητέων ποσών σύμφωνα με το άρθρο 8 παράγραφος 5 στοιχείο β), με την επιφύλαξη του δικαιώματος του δικαιούχου να διεκδικήσει τα ποσά αυτά από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης σύμφωνα με τη νομοθεσία των κρατών μελών περί παραγραφής αξιώσεων.

6. Τα κράτη μέλη δύνανται να περιορίζουν ή να καθορίζουν τις επιτρεπόμενες χρήσεις των μη διανεμητέων ποσών, μεταξύ άλλων, εξασφαλίζοντας ότι τα μη διανεμητέα ποσά χρησιμοποιούνται χωρι­ στά και κατά τρόπο ανεξάρτητο για τη χρηματοδότηση κοινωνικών, πολιτιστικών και εκπαιδευτικών δραστηριοτήτων προς όφελος των δικαιούχων.

ΚΕΦΑΛΑΙΟ 3

Διαχείριση δικαιωμάτων εξ ονόματος άλλων οργανισμών συλλογικής διαχείρισης

Άρθρο 14

Διαχείριση δικαιωμάτων δυνάμει συμβάσεων αμοιβαιότητας

Τα κράτη μέλη μεριμνούν ώστε ένας οργανισμός συλλογικής δια­ χείρισης να μην κάνει διακρίσεις εις βάρος δικαιούχων των οποίων

τα δικαιώματα διαχειρίζεται στο πλαίσιο συμβάσεων αμοιβαιότητας, ιδίως σε σχέση με τις ισχύουσες χρεώσεις, τα έξοδα διαχείρισης, και τους όρους για την είσπραξη των εσόδων από τα δικαιώματα και τη διανομή των ποσών που οφείλονται στους δικαιούχους.

Άρθρο 15

Κρατήσεις και πληρωμές που προβλέπονται στις συμβάσεις αμοιβαιότητας

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δεν προβαίνει σε άλλες κρατήσεις, πέραν των εξόδων διαχείρισης, επί των εσόδων από τα δικαιώματα που διαχειρίζεται βάσει της συμφωνίας εκπροσώπησης ή επί τυχόν εσόδων που προ­ κύπτουν από την επένδυση των εν λόγω εσόδων από τα δικαιώματα, εκτός εάν ο άλλος οργανισμός συλλογικής διαχείρισης που είναι συμβαλλόμενο μέρος της συμφωνίας αμοιβαιότητας συναινεί ρητά σε τέτοιες κρατήσεις.

2. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να διανέμει και να καταβάλλει τα ποσά που οφείλονται σε άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης τακτικά, επιμελώς και με ακρίβεια.

3. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης διενεργεί τη διανομή και τις πληρωμές προς τον άλλον οργανισμό συλλογικής διαχείρι­ σης το συντομότερο δυνατόν και το αργότερο εννέα μήνες από το τέλος του οικονομικού έτους κατά το οποίο εισπράχθηκαν τα έσοδα από τα δικαιώματα, εκτός εάν αντικειμενικοί λόγοι που σχετίζονται ιδίως με την υποβολή αναφορών εκ μέρους των χρηστών, τον προσδιορισμό των δικαιωμάτων, την ταυτοποίηση των δικαιούχων ή την αντιστοίχιση των πληροφοριών για τα έργα και άλλα αντικεί­ μενα με τους δικαιούχους δεν επιτρέπουν στον οργανισμό συλλο­ γικής διαχείρισης να τηρήσει την προθεσμία αυτή.

Ο άλλος οργανισμός συλλογικής διαχείρισης ή, σε περίπτωση που έχουν ως μέλη οντότητες που εκπροσωπούν δικαιούχους, τα μέλη αυτά διανέμουν και καταβάλλουν τα ποσά που οφείλονται στους δικαιούχους το συντομότερο δυνατόν και το αργότερο έξι μήνες από την είσπραξη των ποσών αυτών, εκτός εάν αντικειμενικοί λόγοι που σχετίζονται ιδίως με την υποβολή αναφορών εκ μέρους των χρηστών, τον προσδιορισμό των δικαιωμάτων, την ταυτοποίηση των δικαιούχων ή την αντιστοίχιση των πληροφοριών για τα έργα και άλλα αντικείμενα με τους δικαιούχους δεν επιτρέπουν στον οργα­ νισμό συλλογικής διαχείρισης ή, κατά περίπτωση, στα μέλη του να τηρήσουν την προθεσμία αυτή.

ΚΕΦΑΛΑΙΟ 4

Σχέσεις με τους χρήστες

Άρθρο 16

Αδειοδότηση

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης και οι χρήστες διεξάγουν διαπραγματεύσεις για την αδειοδότηση των δικαιωμάτων με καλή πίστη. Οι οργανισμοί αυτοί ανταλλάσσουν κάθε αναγκαία πληροφορία.

ELL 84/88 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

2. Οι όροι αδειοδότησης θα πρέπει να βασίζονται σε αντικειμε­ νικά κριτήρια που δεν εισάγουν διακρίσεις. Κατά την αδειοδότηση δικαιωμάτων οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης δεν υποχρεού­ νται να χρησιμοποιούν ως προηγούμενο για άλλες επιγραμμικές υπηρεσίες τους όρους αδειοδότησης που έχουν συμφωνηθεί με έναν χρήστη, όταν ο χρήστης αυτός παρέχει ένα νέο είδος επιγραμ­ μικής υπηρεσίας το οποίο είναι διαθέσιμο στο κοινό της Ένωσης για λιγότερο από τρία έτη.

Οι δικαιούχοι θα πρέπει να λαμβάνουν κατάλληλη αμοιβή για τη χρήση των δικαιωμάτων. Οι χρεώσεις για τα αποκλειστικά δικαιώ­ ματα και τα δικαιώματα αμοιβής είναι εύλογα, μεταξύ άλλων, σε σχέση με την οικονομική αξία της χρήσης των δικαιωμάτων στο εμπόριο, λαμβανομένων υπόψη της φύσης και του πεδίου χρήσης των έργων και άλλων αντικειμένων, καθώς και σε σχέση με την οικονομική αξία των υπηρεσιών που παρέχονται από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης. Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να ενημερώνουν τον ενδιαφερόμενο χρήστη για τα κριτήρια που χρησιμοποιούνται για τον καθορισμό των χρεώσεων αυτών.

3. Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να απαντούν χωρίς αδικαιολόγητη καθυστέρηση στις αιτήσεις των χρηστών, ανα­ φέροντας, μεταξύ άλλων, τις πληροφορίες που είναι απαραίτητες για τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης προκειμένου να υποβά­ λει πρόταση χορήγησης αδείας.

Μετά την παραλαβή όλων των σχετικών πληροφοριών, ο οργανι­ σμός συλλογικής διαχείρισης, χωρίς αδικαιολόγητη καθυστέρηση, είτε προτείνει τη χορήγηση άδειας ή παρέχει στον χρήστη αιτιολο­ γημένη δήλωση στην οποία εξηγεί τους λόγους για τους οποίους δεν προτίθεται να αδειοδοτήσει την παροχή συγκεκριμένης υπηρε­ σίας.

4. Ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να παρέ­ χει τη δυνατότητα στους χρήστες να επικοινωνούν με αυτόν με ηλεκτρονικά μέσα, συμπεριλαμβανομένης, όπου κριθεί απαραίτητο, της υποβολής αναφορών επί τη χρήση αδείας.

Άρθρο 17

Υποχρεώσεις των χρηστών

Τα κράτη μέλη θα πρέπει να θεσπίσουν διατάξεις προκειμένου να διασφαλίσουν ότι οι χρήστες παρέχουν στον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης, βάσει συμφωνηθέντος ή προκαθορισμένου χρόνου και μορφότυπου, τις συναφείς πληροφορίες που διαθέτουν σχετικά με τη χρήση των δικαιωμάτων που εκπροσωπεί ο οργανισμός συλλο­ γικής διαχείρισης, οι οποίες είναι αναγκαίες αφενός για την είσπραξη των εσόδων από τα δικαιώματα και αφετέρου για τη διανομή και καταβολή των ποσών που οφείλονται στους δικαιού­ χους. Κατά την επιλογή του μορφότυπου για την παροχή των συναφών πληροφοριών, οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης και οι χρήστες λαμβάνουν υπόψη στο μέτρο του δυνατού τα προαιρε­ τικά βιομηχανικά πρότυπα.

ΚΕΦΑΛΑΙΟ 5

Διαφάνεια και υποβολή εκθέσεων

Άρθρο 18

Παροχή πληροφοριών προς τους δικαιούχους σχετικά με τη διαχείριση των δικαιωμάτων τους

1. Με την επιφύλαξη της παραγράφου 2 του παρόντος άρθρου και των άρθρων 19 και 28 παράγραφος 2, τα κράτη μέλη

μεριμνούν ώστε ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης να καθι­ στά διαθέσιμες τουλάχιστον άπαξ ετησίως σε κάθε δικαιούχο στον οποίο απέδωσε έσοδα από δικαιώματα ή κατέβαλε πληρωμές, κατά την περίοδο στην οποία αφορούν οι εν λόγω πληροφορίες, τουλάχι­ στον τις ακόλουθες πληροφορίες:

α) τυχόν στοιχεία επικοινωνίας που ο δικαιούχος έχει εξουσιοδο­ τήσει τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης να χρησιμοποιεί για την ταυτοποίηση και τον εντοπισμό του δικαιούχου·

β) τα έσοδα από τα δικαιώματα που αποδίδονται στον δικαιούχο·

γ) τα ποσά που καταβάλλονται από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης στον δικαιούχο ανά κατηγορία δικαιωμάτων που διαχειρίζεται, και ανά είδος της χρήσης·

δ) την περίοδο κατά την οποία πραγματοποιήθηκε η χρήση στην οποία αντιστοιχούν τα ποσά που αποδόθηκαν και καταβλήθη­ καν στον δικαιούχο, εκτός εάν αντικειμενικοί λόγοι που σχετί­ ζονται με την υποβολή αναφορών εκ μέρους των χρηστών δεν επιτρέπουν στον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης να παρά­ σχει τις πληροφορίες αυτές·

ε) τις κρατήσεις που γίνονται για τα έξοδα διαχείρισης·

στ) τις κρατήσεις που γίνονται για κάθε σκοπό εκτός των δαπανών διαχείρισης, συμπεριλαμβανομένων αυτών που ενδέχεται να απαιτούνται από την εθνική νομοθεσία για την παροχή τυχόν κοινωνικών, πολιτιστικών ή εκπαιδευτικών υπηρεσιών·

ζ) τα έσοδα από δικαιώματα που αποδίδονται στον δικαιούχο και τα οποία δεν έχουν καταβληθεί για οποιαδήποτε χρονική περίο­ δο·

2. Όταν ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης αποδίδει έσοδα από τα δικαιώματα και έχει ως μέλη οντότητες που είναι αρμόδιες για τη διανομή των εσόδων από τα δικαιώματα σε δικαιούχους, ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης παρέχει στις οντότητες αυτές τις πληροφορίες που αναφέρονται στην παράγραφο 1, υπό την προϋπόθεση ότι οι εν λόγω οντότητες δεν έχουν στην κατοχή τους αυτές τις πληροφορίες. Τα κράτη μέλη μεριμνούν ώστε οι οντότητες να καθιστούν διαθέσιμες τις πληροφορίες που αναφέ­ ρονται στην παράγραφο 1 τουλάχιστον άπαξ ετησίως σε κάθε δικαιούχο στον οποίο απέδωσαν έσοδα από τα δικαιώματα ή κατέ­ βαλαν πληρωμές κατά την περίοδο στην οποία αφορούν οι εν λόγω πληροφορίες.

Άρθρο 19

Παροχή πληροφοριών προς άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης σχετικά με τη διαχείριση των δικαιωμάτων δυνάμει

συμφωνιών εκπροσώπησης

Τα κράτη μέλη θα πρέπει να μεριμνούν ώστε ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης να καθιστά διαθέσιμες, τουλάχιστον άπαξ ετησίως και με ηλεκτρονικά μέσα, στον οργανισμό συλλογικής δια­ χείρισης για λογαριασμό του οποίου αναλαμβάνει τη διαχείριση δικαιωμάτων στο πλαίσιο μιας συμβάσεως αμοιβαιότητος για την περίοδο στην οποία αφορούν οι εν λόγω πληροφορίες, τουλάχιστον τις ακόλουθες πληροφορίες:

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/89

α) τα έσοδα από τα δικαιώματα που αποδίδονται, τα ποσά που καταβάλλονται από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης ανά κατηγορία δικαιωμάτων που διαχειρίζεται, και ανά είδος χρήσης για τα δικαιώματα που διαχειρίζεται σύμφωνα με τη σύμβαση αμοιβαιότητας, και τυχόν έσοδα από δικαιώματα που αποδίδο­ νται και τα οποία δεν έχουν καταβληθεί για οποιαδήποτε χρο­ νική περίοδο·

β) τις κρατήσεις που γίνονται για τα έξοδα διαχείρισης·

γ) τις κρατήσεις που γίνονται για σκοπούς στους οποίους δεν εμπίπτουν τα έξοδα διαχείρισης που αναφέρονται στο άρθρο 15·

δ) πληροφορίες για τις άδειες που χορηγούνται και απορρίπτονται σε σχέση με τα έργα και άλλα θέματα καλυπτόμενα από τη σύμβαση αμοιβαιότητας·

ε) αποφάσεις που εγκρίνονται από τη γενική συνέλευση των μελών εφόσον οι αποφάσεις αυτές αφορούν στη διαχείριση των δικαιω­ μάτων δυνάμει της σύμβασης αμοιβαιότητας.

Άρθρο 20

Παροχή πληροφοριών προς δικαιούχους, άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης και χρήστες κατόπιν αιτήματος

Με την επιφύλαξη του άρθρου 25, τα κράτη μέλη θα πρέπει να μεριμνούν ώστε ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης να καθι­ στά διαθέσιμες, βάσει δεόντως αιτιολογημένης αιτήσεως, σε οποιον­ δήποτε οργανισμό συλλογικής διαχείρισης για λογαριασμό του οποίου αναλαμβάνει τη διαχείριση δικαιωμάτων στο πλαίσιο μιας συμβάσεως αμοιβαιότητας ή σε οποιονδήποτε δικαιούχο ή σε οποι­ ονδήποτε χρήστη, με τη χρήση ηλεκτρονικών μέσων και χωρίς αδι­ καιολόγητη καθυστέρηση, τουλάχιστον τις ακόλουθες πληροφορίες:

α) τα έργα ή άλλα αντικείμενα που εκπροσωπεί, τα δικαιώματα που διαχειρίζεται, απευθείας ή δυνάμει συμβάσεων αμοιβαιότητας, και τις επικράτειες που καλύπτονται· ή

β) αν λόγω του πεδίου εφαρμογής της δραστηριότητας του οργανι­ σμού συλλογικής διαχείρισης τα έργα αυτά ή άλλα αντικείμενα δεν μπορούν να προσδιοριστούν, τους τύπους των έργων ή άλλων αντικειμένων που εκπροσωπεί, τα δικαιώματα που διαχει­ ρίζεται και τις επικράτειες που καλύπτονται.

Άρθρο 21

Δημοσιοποίηση πληροφοριών

1. Τα κράτη μέλη θα πρέπει να μεριμνούν ώστε ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης να δημοσιοποιεί τουλάχιστον τις ακόλουθες πληροφορίες:

α) το καταστατικό του·

β) τους όρους προσχώρησης μέλους και λήξης της εξουσιοδότη­ σης για τη διαχείριση των δικαιωμάτων, εφόσον δεν περιλαμ­ βάνονται στο καταστατικό·

γ) τυποποιημένες συμβάσεις αδειοδότησης και τυποποιημένες ισχύουσες χρεώσεις, συμπεριλαμβανομένων των εκπτώσεων·

δ) κατάλογο των προσώπων που αναφέρονται στο άρθρο 10·

ε) τη γενική πολιτική του για τη διανομή των ποσών που οφείλο­ νται στους δικαιούχους·

στ) τη γενική πολιτική του για τα έξοδα διαχείρισης·

ζ) τη γενική πολιτική του για τις κρατήσεις, πλην των εξόδων διαχείρισης, επί των εσόδων από τα δικαιώματα και επί των εσόδων από την επένδυση των εσόδων αυτών, συμπεριλαμβα­ νομένων των κρατήσεων για κοινωνικές, πολιτιστικές και εκπαι­ δευτικές υπηρεσίες·

η) κατάλογο των συμβάσεων αμοιβαιότητας τις οποίες έχει συνά­ ψει, και τα ονόματα των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης με τους οποίους έχουν συναφθεί αυτές οι συμβάσεις αμοιβαι­ ότητας·

θ) τη γενική πολιτική για τη χρήση των μη διανεμητέων ποσών·

ι) τις διαδικασίες χειρισμού καταγγελιών και επίλυσης διαφορών που είναι διαθέσιμες σύμφωνα με τα άρθρα 33, 34 και 35.

2. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δημοσιεύει και επικαι­ ροποιεί στον ιστότοπό του τις πληροφορίες που αναφέρονται στην παράγραφο 1.

Άρθρο 22

Ετήσια έκθεση διαφάνειας

1. Τα κράτη μέλη μεριμνούν ώστε ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης, ανεξάρτητα από τη νομική του μορφή σύμφωνα με το εθνικό δίκαιο, να καταρτίζει και να δημοσιοποιεί ετήσια έκθεση διαφάνειας, μαζί με την ειδική έκθεση που αναφέρεται στην παρά­ γραφο 3, για κάθε οικονομικό έτος το αργότερο οκτώ μήνες μετά το τέλος του οικονομικού έτους.

Η ετήσια έκθεση διαφάνειας δημοσιεύεται στον ιστότοπο του οργα­ νισμού συλλογικής διαχείρισης όπου και παραμένει διαθέσιμη στο κοινό για τουλάχιστον πέντε έτη.

2. Η ετήσια έκθεση διαφάνειας περιλαμβάνει τουλάχιστον τις πληροφορίες που παρατίθενται στο παράρτημα.

3. Η ειδική έκθεση αφορά στη χρήση των ποσών που κρατούνται για τους σκοπούς των κοινωνικών, πολιτιστικών και εκπαιδευτικών υπηρεσιών και περιλαμβάνει τουλάχιστον τις πληροφορίες που ορί­ ζονται στο σημείο 3 του παραρτήματος.

4. Τα λογιστικά στοιχεία που περιέχονται στην ετήσια έκθεση διαφάνειας ελέγχονται από ένα ή περισσότερα πρόσωπα εξουσιοδο­ τημένα από τον νόμο για να διενεργούν λογιστικούς ελέγχους σύμφωνα με την οδηγία 2006/43/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβου­ λίου και του Συμβουλίου (1).

ELL 84/90 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

(1) Οδηγία 2006/43/ΕΚ του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλί­ ου, της 17ης Μαΐου 2006, για τους υποχρεωτικούς ελέγχους των ετήσιων και των ενοποιημένων λογαριασμών, για την τροποποίηση των οδηγιών 78/660/ΕΟΚ και 83/349/ΕΟΚ του Συμβουλίου και για την κατάργηση της οδηγίας 84/253/ΕΟΚ του Συμβουλίου (ΕΕ L 157 της 9.6.2006, σ. 87).

Η έκθεση ελέγχου, συμπεριλαμβανομένων τυχόν επιφυλάξεων, δημοσιεύεται εν όλω στην ετήσια έκθεση διαφάνειας.

Για τους σκοπούς της παρούσας παραγράφου, τα λογιστικά στοι­ χεία περιλαμβάνουν τις οικονομικές καταστάσεις που αναφέρονται στο σημείο 1 στοιχείο α) του παραρτήματος καθώς και κάθε οικο­ νομική πληροφορία που αναφέρεται στο σημείο 1 στοιχεία ζ) και η) και στο σημείο 2 του παραρτήματος.

ΤΙΤΛΟΣ III

ΧΟΡΗΓΗΣΗ ΠΟΛΥΕΔΑΦΙΚΗΣ ΑΔΕΙΑΣ ΓΙΑ ΕΠΙΓΡΑΜΜΙΚΑ ΔΙΚΑΙΩΜΑΤΑ ΣΕ ΜΟΥΣΙΚΑ ΕΡΓΑ ΑΠΟ ΟΡΓΑΝΙΣΜΟΥΣ ΣΥΛΛΟΓΙ­

ΚΗΣ ΔΙΑΧΕΙΡΙΣΗΣ

Άρθρο 23

Χορήγηση πολυεδαφικής άδειας στην εσωτερική αγορά

Τα κράτη μέλη θα πρέπει να μεριμνούν ώστε οι οργανισμοί συλ­ λογικής διαχείρισης που είναι εγκατεστημένοι στην επικράτειά τους να συμμορφώνονται με τις απαιτήσεις του παρόντος τίτλου κατά τη χορήγηση πολυεδαφικών αδειών για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων.

Άρθρο 24

Ικανότητα διεκπεραίωσης πολυεδαφικών αδειών

1. Τα κράτη μέλη θα πρέπει να μεριμνούν ώστε ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης ο οποίος χορηγεί πολυεδαφικές άδειες για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων να διαθέτει επαρκή ικανότητα να επεξεργάζεται ηλεκτρονικά, κατά τρόπο αποτελεσμα­ τικό και διαφανή, τα στοιχεία που απαιτούνται για τη χορήγηση των αδειών αυτών, ιδίως για τον προσδιορισμό του ρεπερτορίου και την παρακολούθηση της χρήσης του, την τιμολόγηση των χρηστών, την είσπραξη εσόδων από τα δικαιώματα και τη διανομή των ποσών που οφείλονται στους δικαιούχους.

2. Για τους σκοπούς της παραγράφου 1, ένας οργανισμός συλ­ λογικής διαχείρισης θα πρέπει να πληροί, τουλάχιστον, τις εξής προϋποθέσεις:

α) να έχει την ικανότητα να προσδιορίζει με ακρίβεια τα μουσικά έργα, εν όλω ή εν μέρει, τα οποία έχει δικαίωμα να εκπροσωπεί·

β) να έχει την ικανότητα να προσδιορίζει με ακρίβεια, εν όλω ή εν μέρει, σε σχέση με καθεμία σχετική επικράτεια, τα δικαιώματα και τους αντίστοιχους δικαιούχους επί κάθε μουσικού έργου ή μέρους αυτού το οποίο έχει δικαίωμα να εκπροσωπεί·

γ) να κάνει χρήση των μοναδικών αναγνωριστικών κωδικών για την ταυτοποίηση των δικαιούχων και τον προσδιορισμό των μουσι­ κών έργων, λαμβάνοντας υπόψη, στο μέτρο του δυνατού, τα προαιρετικά βιομηχανικά πρότυπα και τις πρακτικές που ανα­ πτύσσονται είτε σε διεθνές είτε σε ενωσιακό επίπεδο.

δ) να κάνει χρήση κατάλληλων μέσων εντοπισμού και εξάλειψης κατά τρόπο έγκαιρο και αποτελεσματικό των ασυνεπειών στα δεδομένα που βρίσκονται στην κατοχή άλλων οργανισμών συλ­ λογικής διαχείρισης οι οποίοι χορηγούν πολυεδαφικές άδειες για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων.

Άρθρο 25

Διαφάνεια των πληροφοριών σχετικά με πολυεδαφικά ρεπερτόρια

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης που χορηγεί πολυεδαφικές άδειες για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων παρέχουν, βάσει δεόντως αιτιολο­ γημένης αίτησης, στους παρόχους επιγραμμικών υπηρεσιών μουσι­ κής, σε δικαιούχους των οποίων τα δικαιώματα εκπροσωπεί και σε άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης, με ηλεκτρονικά μέσα, ενημερωμένες πληροφορίες που καθιστούν δυνατό τον προσδιορι­ σμό του επιγραμμικού μουσικού ρεπερτορίου που εκπροσωπεί. Στις πληροφορίες αυτές θα πρέπει να περιλαμβάνονται:

α) τα εκπροσωπούμενα μουσικά έργα·

β) τα εκπροσωπούμενα δικαιώματα, εν όλω ή εν μέρει· και

γ) οι καλυπτόμενες επικράτειες.

2. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης μπορεί να λάβει εύλογα μέτρα, εφόσον είναι αναγκαίο, για την προστασία της ακρί­ βειας και της ακεραιότητας των δεδομένων, τον έλεγχο της επανα­ χρησιμοποίησής τους και την προστασία εμπορικά ευαίσθητων πλη­ ροφοριών.

Άρθρο 26

Ακρίβεια των πληροφοριών σχετικά με τα πολυεδαφικά ρεπερτόρια

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης που χορηγεί πολυεδαφικές άδειες για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων διαθέτει ρυθμίσεις προκειμένου να μπορούν οι δικαιούχοι, άλλοι οργανισμοί συλλογικής διαχείρι­ σης και οι πάροχοι επιγραμμικών υπηρεσιών να ζητούν διόρθωση των δεδομένων που αναφέρονται στον κατάλογο όρων κατά το άρθρο 24 παράγραφος 2 ή των πληροφοριών που παρέχονται δυνάμει του άρθρου 25, όταν τέτοιοι δικαιούχοι, οργανισμοί συλ­ λογικής διαχείρισης και πάροχοι επιγραμμικών υπηρεσιών πιστεύουν, βάσει εύλογων αποδείξεων, ότι τα δεδομένα ή οι πλη­ ροφορίες είναι ανακριβείς όσον αφορά στα επιγραμμικά δικαιώματά τους επί μουσικών έργων. Σε περίπτωση που οι αντιρρήσεις είναι επαρκώς τεκμηριωμένες, ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δια­ σφαλίζει ότι τα δεδομένα ή οι πληροφορίες διορθώνονται χωρίς αδικαιολόγητη καθυστέρηση.

2. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να παρέχει στους δικαιούχους των οποίων τα μουσικά έργα περιλαμβάνονται στο δικό του μουσικό ρεπερτόριο και στους δικαιούχους που του ανέθεσαν τη διαχείριση των επιγραμμικών τους δικαιωμάτων επί μουσικών έργων σύμφωνα με το άρθρο 31 τα μέσα ηλεκτρονικής υποβολής πληροφοριών σε αυτούς σχετικά με τα μουσικά έργα τους, τα δικαιώματά τους επί των έργων αυτών και τις επικράτειες για τις οποίες οι δικαιούχοι εξουσιοδοτούν τον οργανισμό. Κατά την ηλεκτρονική υποβολή, οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης και οι δικαιούχοι λαμβάνουν υπόψη, στο μέτρο του δυνατού, τα προαιρετικά βιομηχανικά πρότυπα ή τις πρακτικές που αφορούν στην ανταλλαγή δεδομένων που αναπτύσσονται σε διεθνές ή ενω­ σιακό επίπεδο και επιτρέπουν στους δικαιούχους να καθορίζουν το μουσικό έργο, εν όλω ή εν μέρει, τα επιγραμμικά δικαιώματα, εν όλω ή εν μέρει, και τις επικράτειες, για τις οποίες εξουσιοδοτούν τον οργανισμό.

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/91

3. Όταν ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δίνει εντολή σε άλλον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης να χορηγεί πολυεδα­ φικές άδειες για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων σύμ­ φωνα με τα άρθρα 29 και 30, ο εξουσιοδοτούμενος οργανισμός συλλογικής διαχείρισης εφαρμόζει επίσης την παράγραφο 2 του παρόντος άρθρου σε σχέση με τους δικαιούχους των οποίων τα μουσικά έργα περιλαμβάνονται στο ρεπερτόριο του εξουσιοδοτού­ ντος οργανισμού συλλογικής διαχείρισης, εκτός εάν οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης συμφωνήσουν διαφορετικά.

Άρθρο 27

Ακριβής και έγκαιρη υποβολή αναφορών και τιμολόγηση

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης παρακολουθεί τη χρήση των επιγραμμικών δικαιωμάτων επί μουσικών έργων τα οποία εκπροσωπεί, εν όλω ή εν μέρει, από τους παρόχους επιγραμμικών υπηρεσιών στους οποίους έχει χορη­ γήσει πολυεδαφική άδεια για τα δικαιώματα αυτά.

2. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης προσφέρει στους παρό­ χους επιγραμμικών υπηρεσιών τη δυνατότητα να υποβάλλουν με ηλεκτρονικά μέσα αναφορές σχετικά με την πραγματική χρήση των επιγραμμικών δικαιωμάτων επί μουσικών έργων και οι πάροχοι επιγραμμικών υπηρεσιών υποβάλλουν ακριβή αναφορά σχετικά με την πραγματική χρήση των έργων αυτών. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης προσφέρει τη χρήση μιας τουλάχιστον μεθόδου υποβο­ λής αναφορών η οποία λαμβάνει υπόψη τα προαιρετικά βιομηχα­ νικά πρότυπα ή τις πρακτικές που έχουν αναπτυχθεί σε διεθνές ή ενωσιακό επίπεδο για την ηλεκτρονική ανταλλαγή των δεδομένων αυτών. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δύναται να αρνηθεί να αποδεχθεί την υποβολή αναφοράς από τον πάροχο επιγραμμικών υπηρεσιών σε κλειστό μορφότυπο, αν ο οργανισμός παρέχει τη δυνατότητα υποβολής αναφορών μέσω ενός βιομηχανικού προτύ­ που για την ηλεκτρονική ανταλλαγή δεδομένων.

3. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης τιμολογεί τους παρό­ χους επιγραμμικών υπηρεσιών με ηλεκτρονικά μέσα. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης προσφέρει τη χρήση τουλάχιστον ενός μορ­ φότυπου ο οποίος λαμβάνει υπόψη τα προαιρετικά βιομηχανικά πρότυπα ή τις πρακτικές που έχουν αναπτυχθεί σε διεθνές ή ενω­ σιακό επίπεδο. Το τιμολόγιο ορίζει τα έργα και τα δικαιώματα για τα οποία έχει χορηγηθεί άδεια, εν όλω ή εν μέρει, με βάση τα στοιχεία του άρθρου 24 παράγραφος 2, και τις αντίστοιχες πραγ­ ματικές χρήσεις, στον βαθμό που αυτό είναι δυνατόν, με βάση τις πληροφορίες που παρέχονται από τον πάροχο επιγραμμικών υπηρε­ σιών και τον μορφότυπο που χρησιμοποιείται για την παροχή των πληροφοριών αυτών. Οι πάροχοι επιγραμμικών υπηρεσιών δεν μπο­ ρούν να αρνηθούν να αποδεχθούν το τιμολόγιο εξαιτίας του μορ­ φοτύπου του εάν ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης χρησιμο­ ποιεί βιομηχανικό πρότυπο.

4. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης τιμολογεί τους παρό­ χους επιγραμμικών υπηρεσιών με ακρίβεια και χωρίς καθυστέρηση κατόπιν της υποβολής αναφοράς σχετικά με την πραγματική χρήση των επιγραμμικών δικαιωμάτων επί μουσικών έργων, εκτός εάν αυτό δεν είναι δυνατόν για λόγους που οφείλονται στον πάροχο επιγραμ­ μικής υπηρεσίας.

5. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θέτει στη διάθεση των παρόχων επιγραμμικών υπηρεσιών επαρκείς ρυθμίσεις προκειμένου αυτοί να μπορούν να αμφισβητήσουν την ορθότητα του τιμολογίου, ακόμη και σε περιπτώσεις που ο πάροχος επιγραμμικής υπηρεσίας λαμβάνει τιμολόγια από έναν ή περισσότερους οργανισμούς συλ­ λογικής διαχείρισης για τα ίδια επιγραμμικά δικαιώματα επί του ίδιου μουσικού έργου.

Άρθρο 28

Ακριβής και έγκαιρη πληρωμή των δικαιούχων

1. Με την επιφύλαξη της παραγράφου 3, τα κράτη μέλη θα πρέπει να μεριμνούν ώστε ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης που χορηγεί πολυεδαφικές άδειες για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων να διανέμει στους δικαιούχους τα οφειλόμενα βάσει των αδειών αυτών ποσά με ακρίβεια και χωρίς καθυστέρηση κατόπιν της υποβολής αναφοράς σχετικά με την πραγματική χρήση του έργου, εκτός εάν αυτό δεν είναι δυνατόν για λόγους που οφείλονται στον πάροχο της επιγραμμικής υπηρεσίας.

2. Με την επιφύλαξη της παραγράφου 3, ο οργανισμός παρέχει στους δικαιούχους, κατά την πραγματοποίηση κάθε πληρωμής δυνάμει της παραγράφου 1, τουλάχιστον τις ακόλουθες πληροφο­ ρίες:

α) την περίοδο κατά την οποία έλαβαν χώρα οι χρήσεις για τις οποίες οφείλονται τα ποσά στους δικαιούχους και τις επικρά­ τειες στις οποίες πραγματοποιήθηκαν οι χρήσεις·

β) τα ποσά που εισπράττονται, τις κρατήσεις που πραγματοποιού­ νται και τα ποσά που διανέμονται από τον οργανισμό συλλογι­ κής διαχείρισης για κάθε επιγραμμικό δικαίωμα επί οποιουδή­ ποτε μουσικού έργου για το οποίο οι δικαιούχοι έχουν εξου­ σιοδοτήσει τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης προς εκπρο­ σώπηση, εν όλω ή εν μέρει·

γ) τα ποσά που εισπράττονται για τους δικαιούχους, τις κρατήσεις που γίνονται, και τα ποσά που διανέμονται από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης σε σχέση με κάθε πάροχο επιγραμμικής υπηρεσίας.

3. Όταν ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δίνει εντολή σε άλλον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης να χορηγεί πολυεδα­ φικές άδειες για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων σύμ­ φωνα με τα άρθρα 29 και 30, ο εξουσιοδοτούμενος οργανισμός συλλογικής διαχείρισης διανέμει τα ποσά που αναφέρονται στην παράγραφο 1 με ακρίβεια και χωρίς καθυστέρηση και παρέχει τις πληροφορίες που αναφέρονται στην παράγραφο 2 στον εξουσιοδο­ τούντα οργανισμό συλλογικής διαχείρισης. Ο εξουσιοδοτών οργανι­ σμός συλλογικής διαχείρισης είναι αρμόδιος για τη μετέπειτα δια­ νομή των ποσών αυτών και την παροχή των σχετικών πληροφοριών στους δικαιούχους, εκτός εάν οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης συμφωνήσουν διαφορετικά.

Άρθρο 29

Συμφωνίες μεταξύ των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης για χορήγηση πολυεδαφικών αδειών

1. Τα κράτη μέλη θα πρέπει να διασφαλίζουν ότι κάθε συμφωνία εκπροσώπησης μεταξύ οργανισμών συλλογικής διαχείρισης βάσει της οποίας ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης εξουσιοδοτεί άλλον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης να χορηγεί πολυεδαφικές άδειες για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων του δικού του ρεπερτορίου είναι μη αποκλειστικού χαρακτήρα. Ο εξουσιοδο­ τούμενος οργανισμός συλλογικής διαχείρισης διαχειρίζεται τα επι­ γραμμικά δικαιώματα κατά τρόπον που δεν εισάγει διακρίσεις.

ELL 84/92 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

2. Ο εξουσιοδοτών οργανισμός συλλογικής διαχείρισης ενημε­ ρώνει τα μέλη του για τους κύριους όρους της συμφωνίας, μεταξύ άλλων, για τη διάρκειά της και το κόστος των παρεχόμενων από τον εξουσιοδοτούμενο οργανισμό συλλογικής διαχείρισης υπηρεσιών.

3. Ο εξουσιοδοτούμενος οργανισμός συλλογικής διαχείρισης ενημερώνει τον εξουσιοδοτούντα οργανισμό συλλογικής διαχείρισης σχετικά με τους κύριους όρους βάσει των οποίων θα χορηγηθεί άδεια για τα επιγραμμικά δικαιώματα του τελευταίου, καθώς και για τη φύση της εκμετάλλευσης, όλες τις διατάξεις που αφορούν ή επηρεάζουν τα τέλη άδειας χρήσης, τη διάρκεια της άδειας, τις λογιστικές περιόδους και τις επικράτειες που καλύπτονται.

Άρθρο 30

Υποχρέωση εκπροσώπησης άλλου οργανισμού συλλογικής διαχείρισης για χορήγηση πολυεδαφικών αδειών

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι, όταν ένας οργανισμός συλ­ λογικής διαχείρισης που δεν χορηγεί ούτε προσφέρεται να χορηγή­ σει πολυεδαφικές άδειες για επιγραμμικά δικαιώματα επί των μου­ σικών έργων που ανήκουν στο δικό του ρεπερτόριο ζητεί από άλλον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης να συνάψει συμφωνία αμοιβαι­ ότητας προκειμένου να εκπροσωπεί τα δικαιώματα αυτά, ο οργανι­ σμός συλλογικής διαχείρισης στον οποίο απευθύνεται το αίτημα υποχρεούται να αποδεχθεί το αίτημα αυτό εάν χορηγεί ήδη ή προ­ σφέρεται να χορηγήσει πολυεδαφικές άδειες για την ίδια κατηγορία επιγραμμικών δικαιωμάτων επί μουσικών έργων που ανήκουν στο ρεπερτόριο ενός ή περισσότερων άλλων οργανισμών συλλογικής διαχείρισης.

2. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης στον οποίο απευθύνε­ ται το αίτημα θα πρέπει να απαντά στον αιτούντα οργανισμό συλ­ λογικής διαχείρισης εγγράφως και χωρίς αδικαιολόγητη καθυστέρη­ ση.

3. Με την επιφύλαξη των παραγράφων 5 και 6, ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης στον οποίο απευθύνεται το αίτημα διαχει­ ρίζεται το εκπροσωπούμενο ρεπερτόριο του αιτούντος οργανισμού συλλογικής διαχείρισης υπό τους ίδιους όρους υπό τους οποίους διαχειρίζεται το δικό του ρεπερτόριο.

4. Ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης στον οποίο απευθύνε­ ται το αίτημα περιλαμβάνει το εκπροσωπούμενο ρεπερτόριο του αιτούντος οργανισμού συλλογικής διαχείρισης σε όλες τις προσφο­ ρές που απευθύνει στους παρόχους επιγραμμικών υπηρεσιών.

5. Τα έξοδα διαχείρισης για την υπηρεσία που παρέχεται από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης στον οποίο απευθύνεται το αίτημα προς τον αιτούντα οργανισμό δεν θα πρέπει να υπερβαίνουν τα εύλογα έξοδα στα οποία υποβάλλεται ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης στον οποίο απευθύνεται το αίτημα.

6. Ο αιτών οργανισμός συλλογικής διαχείρισης θα πρέπει να θέτει στη διάθεση του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης στον οποίο απευθύνεται το αίτημα τις πληροφορίες που σχετίζονται με το δικό του μουσικό ρεπερτόριο οι οποίες απαιτούνται για την παροχή πολυεδαφικών αδειών για επιγραμμικά δικαιώματα επί μου­ σικών έργων. Σε περίπτωση που οι πληροφορίες είναι ανεπαρκείς ή παρέχονται υπό μορφή που δεν επιτρέπει στον οργανισμό συλλογι­ κής διαχείρισης στον οποίο απευθύνεται το αίτημα να πληροί τις

απαιτήσεις του παρόντος τίτλου, ο οργανισμός συλλογικής διαχεί­ ρισης στον οποίο απευθύνεται το αίτημα δικαιούται να χρεώνει για τα έξοδα που προκύπτουν ευλόγως κατά την εκπλήρωση των απαι­ τήσεων αυτών ή να αποκλείει τα έργα αυτά για τα οποία δεν υπάρχουν επαρκείς πληροφορίες ή τα οποία δεν μπορούν να χρη­ σιμοποιηθούν.

Άρθρο 31

Πρόσβαση σε πολυεδαφικές άδειες

Τα κράτη μέλη μεριμνούν ώστε, σε περίπτωση που ένας οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δεν χορηγεί ή δεν προσφέρεται να χορηγή­ σει πολυεδαφικές άδειες για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων ή δεν επιτρέπει σε άλλον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης να εκπροσωπεί τα δικαιώματα αυτά για τέτοιο σκοπό έως τις 10 Απριλίου 2017, οι δικαιούχοι που έχουν εξουσιοδοτήσει τον εν λόγω οργανισμό συλλογικής διαχείρισης να εκπροσωπεί τα επι­ γραμμικά δικαιώματά τους επί μουσικών έργων να μπορούν να ανακαλούν από τον εν λόγω οργανισμό συλλογικής διαχείρισης τα επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων για τους σκοπούς της χορήγησης πολυεδαφικών αδειών για όλες τις επικράτειες χωρίς να χρειάζεται να ανακαλούν τα επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσι­ κών έργων για τους σκοπούς της χορήγησης μονοεδαφικών αδειών, ούτως ώστε να χορηγούν οι ίδιοι πολυεδαφικές άδειες στα επιγραμ­ μικά δικαιώματά τους επί μουσικών έργων ή μέσω οποιουδήποτε άλλου μέρους εξουσιοδοτούν ή μέσω οποιουδήποτε οργανισμού συλλογικής διαχείρισης που συμμορφώνεται με τις διατάξεις του παρόντος τίτλου.

Άρθρο 32

Παρέκκλιση για επιγραμμικά μουσικά δικαιώματα που απαιτούνται για ραδιοτηλεοπτικά προγράμματα

Οι απαιτήσεις που ορίζονται βάσει του παρόντος τίτλου δεν εφαρ­ μόζονται σε οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης όταν χορηγούν, με βάση την προαιρετική ομαδοποίηση των απαιτούμενων δικαιω­ μάτων, σύμφωνα με τους κανόνες περί ανταγωνισμού των άρθρων 101 και 102 ΣΛΕΕ, πολυεδαφική άδεια για επιγραμμικά δικαιώ­ ματα επί μουσικών έργων η οποία απαιτείται από ραδιοτηλεοπτικό οργανισμό προκειμένου να κοινοποιεί ή να θέτει στη διάθεση του κοινού τα ραδιοφωνικά ή τηλεοπτικά προγράμματά του ταυτόχρονα με την αρχική εκπομπή τους ή μετά από αυτήν καθώς και κάθε επιγραμμικό υλικό, συμπεριλαμβανομένων των προκαταρκτικών επι­ σκοπήσεων που παράγονται από ή για το ραδιοτηλεοπτικό οργανι­ σμό και το οποίο έχει επικουρικό χαρακτήρα σε σχέση με την αρχική εκπομπή των ραδιοφωνικών ή τηλεοπτικών προγραμμάτων του.

ΤΙΤΛΟΣ IV

ΜΕΤΡΑ ΕΠΙΒΟΛΗΣ

Άρθρο 33

Διαδικασία καταγγελίας

1. Τα κράτη μέλη θα πρέπει να μεριμνούν ώστε οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης να θέτουν στη διάθεση των μελών τους και των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης εξ ονόματος των οποίων αναλαμβάνουν τη διαχείριση δικαιωμάτων στο πλαίσιο συμφωνίας αμοιβαιότητας, αποτελεσματικές και έγκαιρες διαδικασίες για τη διεκπεραίωση καταγγελιών, ιδίως σε σχέση με την εξουσιοδότηση που χορηγείται για τη διαχείριση των δικαιωμάτων και τη λήξη αυτής ή την ανάκληση των δικαιωμάτων, τους όρους προσχώρησης μέλους, την είσπραξη των ποσών που οφείλονται στους δικαιού­ χους, τις κρατήσεις και τις διανομές.

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/93

2. Οι οργανισμοί συλλογικής διαχείρισης απαντούν εγγράφως στις καταγγελίες που διατυπώνονται από μέλη ή οργανισμούς συλ­ λογικής διαχείρισης εξ ονόματος των οποίων αναλαμβάνουν τη διαχείριση δικαιωμάτων στο πλαίσιο συμβάσεων αμοιβαιότητας. Σε περίπτωση που ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης απορρίπτει την καταγγελία, αιτιολογεί την απόφασή του.

Άρθρο 34

Διαδικασίες εναλλακτικής επίλυσης διαφορών

1. Τα κράτη μέλη δύνανται να προβλέπουν ότι οι διαφορές μεταξύ των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης, των μελών των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης, των δικαιούχων ή των χρηστών σχετικά με τις διατάξεις του εθνικού δικαίου οι οποίες θεσπίζονται σύμφωνα με τις απαιτήσεις της παρούσας οδηγίας μπορούν να υπάγονται σε ταχεία, ανεξάρτητη και αμερόληπτη διαδικασία εναλ­ λακτικής επίλυσης διαφορών.

2. Για τους σκοπούς του τίτλου III, τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι οι ακόλουθες διαφορές που σχετίζονται με οργανισμό συλλογι­ κής διαχείρισης που είναι εγκατεστημένος στην επικράτειά τους, ο οποίος χορηγεί ή προσφέρεται να χορηγήσει πολυεδαφικές άδειες για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων, μπορούν να υπά­ γονται σε ανεξάρτητη και αμερόληπτη διαδικασία εναλλακτικής επίλυσης διαφορών:

α) διαφορές με υφιστάμενο ή δυνητικό πάροχο επιγραμμικής υπη­ ρεσίας σχετικά με την εφαρμογή των άρθρων 16, 25, 26 και 27·

β) διαφορές με έναν ή περισσότερους δικαιούχους σχετικά με την εφαρμογή των άρθρων 25, 26, 27, 28, 29, 30 και 31·

γ) διαφορές με άλλον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης σχετικά με την εφαρμογή των άρθρων 25, 26, 27, 28, 29 και 30.

Άρθρο 35

Επίλυση διαφορών

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι οι διαφορές μεταξύ οργανι­ σμών συλλογικής διαχείρισης και χρηστών που αφορούν ιδίως στους ισχύοντες και προτεινόμενους όρους αδειοδότησης ή την παραβίαση της σύμβασης μπορούν να παραπεμφθούν σε δικαστήριο ή, κατά περίπτωση, σε άλλο ανεξάρτητο και αμερόληπτο όργανο επίλυσης διαφορών όταν το όργανο αυτό διαθέτει εμπειρία στο δίκαιο περί πνευματικής ιδιοκτησίας.

2. Τα άρθρα 33 και 34 και η παράγραφος 1 του παρόντος άρθρου δεν θίγουν το δικαίωμα των μερών να διεκδικούν και να προασπίζονται τα δικαιώματά τους προσφεύγοντας στα δικαστήρια.

Άρθρο 36

Συμμόρφωση

1. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι οι αρμόδιες αρχές που έχουν ορισθεί για τον σκοπό αυτό παρακολουθούν τη συμμόρφωση των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης που είναι εγκατεστημένοι στην επικράτειά τους με τις διατάξεις του εθνικού δικαίου οι οποίες θεσπίζονται σύμφωνα με τις απαιτήσεις που ορίζονται στην παρούσα οδηγία.

2. Τα κράτη μέλη θα πρέπει να μεριμνούν ώστε να υφίστανται διαδικασίες στο πλαίσιο των οποίων τα μέλη ενός οργανισμού συλ­ λογικής διαχείρισης, οι δικαιούχοι, οι χρήστες, οι οργανισμοί

συλλογικής διαχείρισης και άλλα ενδιαφερόμενα μέρη κοινοποιούν στις αρμόδιες αρχές που έχουν οριστεί για τον σκοπό αυτό τις δραστηριότητες ή τις καταστάσεις οι οποίες, κατά τη γνώμη τους, συνιστούν παραβίαση των διατάξεων του εθνικού δικαίου οι οποίες θεσπίζονται σύμφωνα με τις απαιτήσεις που ορίζονται στην παρούσα οδηγία.

3. Τα κράτη μέλη διασφαλίζουν ότι οι αρμόδιες αρχές που έχουν ορισθεί για τον σκοπό αυτό έχουν την εξουσία να επιβάλλουν τις δέουσες κυρώσεις ή να λαμβάνουν τα δέοντα μέτρα, σε περί­ πτωση μη συμμόρφωσης με τις διατάξεις του εθνικού δικαίου οι οποίες θεσπίζονται κατ’ εφαρμογήν της παρούσας οδηγίας. Οι εν λόγω κυρώσεις και τα μέτρα είναι αποτελεσματικά, αναλογικά και αποτρεπτικά.

Τα κράτη μέλη κοινοποιούν στην Επιτροπή τις αρμόδιες αρχές που αναφέρονται στο παρόν άρθρο και στα άρθρα 37 και 38 έως τις έως τις 10 Απριλίου 2016. Η Επιτροπή δημοσιοποιεί τις πληρο­ φορίες που έχει λάβει συναφώς.

Άρθρο 37

Ανταλλαγή πληροφοριών μεταξύ των αρμόδιων αρχών

1. Για να διευκολυνθεί η παρακολούθηση της εφαρμογής της παρούσας οδηγίας, κάθε κράτος μέλος θα πρέπει να διασφαλίζει ότι η αρμόδια αρχή που έχει οριστεί για τον σκοπό αυτό απαντά χωρίς αδικαιολόγητη καθυστέρηση σε αίτηση πληροφοριών που έχει υποβάλει αρμόδια αρχή άλλου κράτους μέλους που έχει οριστεί για τον σκοπό αυτό και η οποία αφορά σε ζητήματα σχετικά με την εφαρμογή της παρούσας οδηγίας, ιδίως σχετικά με τις δραστηριό­ τητες οργανισμών συλλογικής διαχείρισης που είναι εγκατεστημένοι στην επικράτειά του κράτους μέλους - αποδέκτη της αίτησης, υπό την προϋπόθεση ότι η αίτηση είναι δεόντως αιτιολογημένη.

2. Όταν αρμόδια αρχή θεωρεί ότι οργανισμός συλλογικής δια­ χείρισης που είναι εγκατεστημένος σε άλλο κράτος μέλος ο οποίος όμως ασκεί δραστηριότητες εντός της επικράτειάς της ενδέχεται να μη συμμορφώνεται με τις διατάξεις του εθνικού δικαίου του κρά­ τους μέλους στο οποίο είναι εγκατεστημένος ο εν λόγω οργανισμός συλλογικής διαχείρισης, οι οποίες θεσπίζονται σύμφωνα με τις απαι­ τήσεις που ορίζονται στην παρούσα οδηγία, μπορεί να διαβιβάσει όλες τις σχετικές πληροφορίες στην αρμόδια αρχή του κράτους μέλους στο οποίο είναι εγκατεστημένος ο οργανισμός συλλογικής διαχείρισης, οι οποίες μπορεί να συνοδεύονται από αίτηση προς την εν λόγω αρχή για να λάβει κατάλληλα μέτρα στο πλαίσιο των αρμοδιοτήτων της. Η αρμόδια αρχή που παραλαμβάνει την αίτηση παρέχει αιτιολογημένη απάντηση εντός τριών μηνών.

3. Η αιτούσα αρμόδια αρχή μπορεί επίσης να υποβάλει τα ανα­ φερόμενα στην παράγραφο 2 θέματα στην ομάδα εμπειρογνωμόνων που συγκροτείται βάσει του άρθρου 41.

Άρθρο 38

Συνεργασία για την ανάπτυξη της χορήγησης πολυεδαφικών αδειών

1. Η Επιτροπή θα πρέπει να προωθεί την τακτική ανταλλαγή πληροφοριών μεταξύ των αρμόδιων αρχών που έχουν οριστεί για τον σκοπό αυτό στα κράτη μέλη και μεταξύ των αρχών αυτών και της Επιτροπής σχετικά με την κατάσταση και την πρόοδο της χορήγησης πολυεδαφικών αδειών.

ELL 84/94 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

2. Η Επιτροπή διενεργεί τακτικές διαβουλεύσεις με εκπροσώπους των δικαιούχων, των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης, των χρη­ στών, των καταναλωτών και άλλων ενδιαφερόμενων μερών σχετικά με την εμπειρία που αποκόμισαν από την εφαρμογή των διατάξεων του τίτλου III της παρούσας οδηγίας. Η Επιτροπή παρέχει στις αρμόδιες αρχές όλες τις σχετικές πληροφορίες που προκύπτουν από τις διαβουλεύσεις αυτές, στο πλαίσιο της ανταλλαγής πληρο­ φοριών που ορίζεται στην παράγραφο 1.

3. Τα κράτη μέλη μεριμνούν ώστε, το αργότερο στις 10 Οκτω­ βρίου 2017, οι αρμόδιες αρχές τους να παρέχουν στην Επιτροπή έκθεση σχετικά με την κατάσταση και την πρόοδο της χορήγησης πολυεδαφικών αδειών στην επικράτειά τους. Η έκθεση περιλαμβάνει πληροφορίες, ιδίως σχετικά με τη διαθεσιμότητα των πολυεδαφικών αδειών στο οικείο κράτος μέλος, τη συμμόρφωση των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης με τις διατάξεις του εθνικού δικαίου οι οποίες θεσπίζονται κατ’ εφαρμογή του τίτλου III της παρούσας οδηγίας και την αξιολόγηση της εξέλιξης της χορήγησης πολυεδα­ φικών αδειών για επιγραμμικά δικαιώματα επί μουσικών έργων από τους χρήστες, τους καταναλωτές, τους δικαιούχους και άλλα ενδια­ φερόμενα μέρη.

4. Με βάση τις εκθέσεις που προβλέπονται στην παράγραφο 3 και τις πληροφορίες που συγκεντρώνονται σύμφωνα με τις παρα­ γράφους 1 και 2, η Επιτροπή θα πρέπει να αξιολογεί την εφαρμογή του τίτλου III της παρούσας οδηγίας. Εάν είναι απαραίτητο, και με βάση ειδική έκθεση όπως κρίνεται σκόπιμο, η Επιτροπή θα εξετάσει περαιτέρω μέτρα για να αντιμετωπίσει τυχόν διαπιστωθέντα προβλή­ ματα. Η αξιολόγηση αυτή αφορά, ειδικότερα, τα εξής:

α) τον αριθμό των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης που πλη­ ρούν τις απαιτήσεις του τίτλου III·

β) την εφαρμογή των άρθρων 29 και 30, συμπεριλαμβανομένου του αριθμού των συμβάσεων αμοιβαιότητας που συνάπτονται από οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης όπως προβλέπονται στα εν λόγω άρθρα·

γ) το ποσοστό του ρεπερτορίου στα κράτη μέλη που είναι διαθέ­ σιμο για έκδοση αδειών σε διακρατική βάση.

ΤΙΤΛΟΣ V

ΥΠΟΒΟΛΗ ΕΚΘΕΣΕΩΝ ΚΑΙ ΤΕΛΙΚΕΣ ΔΙΑΤΑΞΕΙΣ

Άρθρο 39

Κοινοποίηση των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης

Μέχρι τις 10 Απριλίου 2016, τα κράτη μέλη υποβάλλουν στην Επιτροπή, με βάση τις πληροφορίες που διαθέτουν, κατάλογο των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης που είναι εγκατεστημένοι στις επικράτειές τους.

Τα κράτη μέλη κοινοποιούν στην Επιτροπή χωρίς αδικαιολόγητη καθυστέρηση τυχόν αλλαγές στον κατάλογο αυτό.

Η Επιτροπή δημοσιοποιεί τις πληροφορίες αυτές και τις επικαιρο­ ποιεί.

Άρθρο 40

Υποβολή εκθέσεων

Έως τις 10 Απριλίου 2021, η Επιτροπή αξιολογεί την εφαρμογή της παρούσας οδηγίας και υποβάλλει έκθεση στο Ευρωπαϊκό

Κοινοβούλιο και το Συμβούλιο για την εφαρμογή της. Η έκθεση περιλαμβάνει αξιολόγηση των επιπτώσεων της παρούσας οδηγίας στην ανάπτυξη των διασυνοριακών υπηρεσιών και της πολιτιστικής πολυμορφίας, για τις σχέσεις μεταξύ των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης και των χρηστών και τη λειτουργία, εντός της Ένωσης, των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης που είναι εγκατεστημένοι εκτός της Ένωσης, και, εάν κριθεί απαραίτητο, για την ανάγκη αναθεώρησής της. Η Επιτροπή υποβάλλει την έκθεσή της συνοδευό­ μενη από νομοθετική πρόταση, κατά περίπτωση.

Άρθρο 41

Ομάδα εμπειρογνωμόνων

Συγκροτείται με το παρόν ομάδα εμπειρογνωμόνων. Απαρτίζεται από εκπροσώπους των αρμόδιων αρχών των κρατών μελών. Η ομάδα εμπειρογνωμόνων, της οποίας προεδρεύει εκπρόσωπος της Επιτροπής, συνέρχεται είτε με πρωτοβουλία του προέδρου είτε αιτή­ σει της αντιπροσωπείας ενός κράτους μέλους. Τα καθήκοντα της ομάδας είναι τα ακόλουθα:

α) να εξετάζει τον αντίκτυπο της μεταφοράς της παρούσας οδηγίας στη λειτουργία των οργανισμών συλλογικής διαχείρισης και των ανεξάρτητων οντοτήτων διαχείρισης στην εσωτερική αγορά και να επισημαίνει τυχόν δυσκολίες·

β) να διοργανώνει διαβουλεύσεις για όλα τα ζητήματα που ανακύ­ πτουν κατά την εφαρμογή της οδηγίας·

γ) να διευκολύνει την ανταλλαγή πληροφοριών σχετικά με τις συναφείς εξελίξεις της νομοθεσίας και της νομολογίας καθώς και τις συναφείς εξελίξεις στον οικονομικό, κοινωνικό, πολιτι­ στικό και τεχνολογικό τομέα, ιδίως στην ψηφιακή αγορά έργων και άλλων αντικειμένων.

Άρθρο 42

Προστασία δεδομένων προσωπικού χαρακτήρα

Η επεξεργασία δεδομένων προσωπικού χαρακτήρα που πραγματο­ ποιείται στο πλαίσιο της παρούσας οδηγίας υπόκειται στις διατάξεις της οδηγίας 95/46/ΕΚ.

Άρθρο 43

Μεταφορά στο εθνικό δίκαιο

1. Τα κράτη μέλη θέτουν σε ισχύ τις αναγκαίες νομοθετικές, κανονιστικές και διοικητικές διατάξεις για να συμμορφωθούν προς την παρούσα οδηγία το αργότερο μέχρι τις 10 Απριλίου 2016. Ανακοινώνουν αμέσως στην Επιτροπή το κείμενο των εν λόγω δια­ τάξεων.

Τα μέτρα αυτά, όταν θεσπίζονται από τα κράτη μέλη, αναφέρονται στην παρούσα οδηγία ή συνοδεύονται από παρόμοια αναφορά κατά την επίσημη δημοσίευσή τους. Οι μέθοδοι για την αναφορά αυτή καθορίζονται από τα κράτη μέλη.

2. Τα κράτη μέλη ανακοινώνουν στην Επιτροπή το κείμενο των ουσιωδών μέτρων εσωτερικού δικαίου τις οποίες θεσπίζουν στον τομέα που διέπεται από την παρούσα οδηγία.

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/95

Άρθρο 44

Έναρξη ισχύος

Η παρούσα οδηγία αρχίζει να ισχύει την εικοστή ημέρα από τη δημοσίευσή της στην Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης.

Άρθρο 45

Αποδέκτες

Η παρούσα οδηγία απευθύνεται στα κράτη μέλη.

Στρασβούργο, 26 Φεβρουαρίου 2014.

Για το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο Ο Πρόεδρος M. SCHULZ

Για το Συμβούλιο Ο Πρόεδρος

Δ. ΚΟΥΡΚΟΥΛΑΣ

ELL 84/96 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

ΠΑΡΑΡΤΗΜΑ

1. Πληροφορίες που πρέπει να παρέχονται στην ετήσια έκθεση διαφάνειας, όπως αναφέρεται στο άρθρο 22 παράγραφος 2:

α) οικονομικές καταστάσεις που περιλαμβάνουν ισολογισμό ή δήλωση στοιχείων ενεργητικού και παθητικού, λογαριασμό των εσόδων και των δαπανών του οικονομικού έτους και κατάσταση ταμειακών ροών·

β) έκθεση για τις δραστηριότητες του οικονομικού έτους·

γ) πληροφορίες σχετικά με την άρνηση χορήγησης άδειας σύμφωνα με το άρθρο 16 παράγραφος 3·

δ) περιγραφή της νομικής δομής και της δομής διακυβέρνησης του οργανισμού συλλογικής διαχείρισης·

ε) πληροφορίες για τυχόν άλλες οντότητες που ανήκουν ή ελέγχονται, άμεσα ή έμμεσα, εν όλω ή εν μέρει, από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης·

στ) πληροφορίες σχετικά με το συνολικό ποσό των αμοιβών που καταβλήθηκαν στα πρόσωπα που αναφέρονται στο άρθρο 9 παράγραφος 3 και στο άρθρο 10 κατά το προηγούμενο έτος, και για άλλες παροχές που χορηγούνται σε αυτούς·

ζ) τις οικονομικές πληροφορίες που αναφέρονται στο σημείο 2 του παρόντος παραρτήματος·

η) ειδική έκθεση σχετικά με τη χρήση των ποσών που κρατούνται για τους σκοπούς των κοινωνικών, πολιτιστικών και εκπαιδευτικών υπηρεσιών. Η έκθεση περιέχει τις πληροφορίες του σημείου 3 του παρόντος παραρτήματος.

2. Οικονομικές πληροφορίες που πρέπει να παρέχονται στην ετήσια έκθεση διαφάνειας:

α) οικονομικές πληροφορίες σχετικά με τα έσοδα από τα δικαιώματα, ανά κατηγορία δικαιωμάτων των οποίων τη διαχείριση έχει αναλάβει και ανά είδος χρήσης (π.χ. εκπομπές, στο διαδίκτυο, δημόσια εκτέλεση) συμπεριλαμβανομένων των πληρο­ φοριών σχετικά με τα έσοδα που προκύπτουν για την επένδυση των εσόδων από τα δικαιώματα και τη χρήση των εσόδων αυτών (είτε αυτά διανέμονται σε δικαιούχους ή σε άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης ή χρησιμοποιούνται κατ’ άλλον τρόπο)·

β) οικονομικές πληροφορίες σχετικά με το κόστος της διαχείρισης δικαιωμάτων και άλλων υπηρεσιών που παρέχονται από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης στους δικαιούχους, με αναλυτική περιγραφή τουλάχιστον των ακόλουθων στοιχεί­ ων:

i) όλων των λειτουργικών και χρηματοδοτικών δαπανών, με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων των οποίων τη διαχείριση έχει αναλάβει και, σε περίπτωση που οι δαπάνες είναι έμμεσες και δεν μπορούν να καταλογιστούν σε μία ή περισσότερες κατηγορίες δικαιωμάτων, επεξήγηση της μεθόδου που χρησιμοποιήθηκε για την κατανομή αυτών των έμμεσων δαπανών·

ii) των λειτουργικών και χρηματοδοτικών δαπανών, με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων των οποίων τη διαχείριση έχει αναλάβει και, σε περίπτωση που οι δαπάνες είναι έμμεσες και δεν μπορούν να καταλογισθούν σε μία ή περισ­ σότερες κατηγορίες δικαιωμάτων, επεξήγηση της μεθόδου που χρησιμοποιήθηκε για την κατανομή των έμμεσων δαπανών, μόνο όσον αφορά τη διαχείριση των δικαιωμάτων, συμπεριλαμβανομένων των εξόδων διαχείρισης που κρατούνται ή συμψηφίζονται στα έσοδα από τα δικαιώματα ή σε τυχόν έσοδα που προκύπτουν από την επένδυση εσόδων από τα δικαιώματα σύμφωνα με το άρθρο 11 παράγραφος 4 και το άρθρο 12 παράγραφοι 1, 2 και 3·

iii) των λειτουργικών και χρηματοδοτικών δαπανών σε σχέση με υπηρεσίες, εκτός από τη διαχείριση των δικαιωμάτων αλλά συμπεριλαμβανομένων των κοινωνικών, πολιτιστικών και εκπαιδευτικών υπηρεσιών·

iv) των πόρων που χρησιμοποιήθηκαν για την κάλυψη των δαπανών·

v) των κρατήσεων που πραγματοποιήθηκαν επί των εσόδων από τα δικαιώματα, με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων των οποίων τη διαχείριση έχει αναλάβει, ανά είδος χρήσης και σκοπό κράτησης, όπως δαπανών που σχετίζονται με τη διαχείριση των δικαιωμάτων ή κοινωνικές, πολιτιστικές ή εκπαιδευτικές υπηρεσίες·

vi) των ποσοστών που αντιπροσωπεύουν το κόστος της διαχείρισης δικαιωμάτων και άλλων υπηρεσιών που παρασχέθηκαν από τον οργανισμό συλλογικής διαχείρισης σε δικαιούχους σε σύγκριση με τα έσοδα από τα δικαιώματα κατά το οικείο οικονομικό έτος, ανά κατηγορία δικαιωμάτων των οποίων τη διαχείριση έχει αναλάβει, και σε περίπτωση που οι δαπάνες είναι έμμεσες και δεν μπορούν να καταλογιστούν σε μία ή περισσότερες κατηγορίες δικαιωμάτων, επεξήγηση της μεθόδου που χρησιμοποιήθηκε για την κατανομή των έμμεσων δαπανών·

γ) οικονομικές πληροφορίες σχετικά με τα ποσά που οφείλονται στους δικαιούχους, με αναλυτική περιγραφή τουλάχιστον των ακόλουθων στοιχείων:

i) του συνολικού ποσού που αποδίδεται σε δικαιούχους με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων των οποίων τη διαχείριση έχει αναλάβει και είδος χρήσης·

ii) του συνολικού ποσού που καταβάλλεται σε δικαιούχους με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων των οποίων τη διαχείριση έχει αναλάβει και είδος χρήσης·

iii) της συχνότητας των πληρωμών, με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων των οποίων τη διαχείριση έχει αναλάβει και είδος χρήσης·

EL20.3.2014 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης L 84/97

iv) του συνολικού εισπραχθέντος ποσού που δεν έχει ακόμη αποδοθεί στους δικαιούχους, με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων των οποίων τη διαχείριση έχει αναλάβει και είδος χρήσης και με υπόδειξη του οικονομικού έτους κατά το οποίο εισπράχθηκαν τα ποσά αυτά·

v) του συνολικού αποδοθέντος ποσού που δεν έχει ακόμη διανεμηθεί στους δικαιούχους, με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων των οποίων τη διαχείριση έχει αναλάβει και είδος χρήσης και με υπόδειξη του οικονομικού έτους κατά το οποίο εισπράχθηκαν τα ποσά αυτά·

vi) σε περίπτωση που οργανισμός συλλογικής διαχείρισης δεν έχει πραγματοποιήσει την κατανομή και τις πληρωμές εντός της προθεσμίας που ορίζεται στο άρθρο 13 παράγραφος 1, τους λόγους της καθυστέρησης·

vii) των συνολικών μη διανεμητέων ποσών μαζί με επεξήγηση της χρήσης των ποσών αυτών·

δ) πληροφορίες σχετικά με τις σχέσεις με άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης με περιγραφή τουλάχιστον των ακόλουθων στοιχείων:

i) των ποσών που λαμβάνονται από άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης και των ποσών που καταβάλλονται σε άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης, με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων και ανά είδος χρήσης και ανά οργανισμό συλλογικής διαχείρισης·

ii) των εξόδων διαχείρισης και άλλων κρατήσεων επί των εσόδων εκ δικαιωμάτων που οφείλονται σε άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης, με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων και ανά είδος χρήσης και ανά οργανισμό·

iii) των εξόδων διαχείρισης και άλλων κρατήσεων επί των ποσών που καταβλήθηκαν από άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης, με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων και ανά οργανισμό·

iv) των ποσών που διανεμήθηκαν απευθείας σε δικαιούχους που προέρχονται από άλλους οργανισμούς συλλογικής διαχείρισης, με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων και ανά οργανισμό.

3. Πληροφορίες που πρέπει να παρέχονται στην ειδική έκθεση, όπως αναφέρεται στο άρθρο 22 παράγραφος 3:

α) τα ποσά που κρατούνται για τους σκοπούς κοινωνικών, πολιτιστικών και εκπαιδευτικών υπηρεσιών κατά τη διάρκεια του οικονομικού έτους, με κατανομή ανά είδος σκοπού και για κάθε είδος σκοπού με κατανομή ανά κατηγορία δικαιωμάτων των οποίων τη διαχείριση έχει αναλάβει και ανά είδος χρήσης·

β) επεξήγηση της χρήσης των εν λόγω ποσών, με κατανομή ανά είδος σκοπού συμπεριλαμβανομένων εξόδων διαχείρισης των ποσών που κρατούνται για τη χρηματοδότηση κοινωνικών, πολιτιστικών και εκπαιδευτικών υπηρεσιών και των χωριστών ποσών που χρησιμοποιούνται για κοινωνικές, πολιτιστικές και εκπαιδευτικές υπηρεσίες.

ELL 84/98 Επίσημη Εφημερίδα της Ευρωπαϊκής Ένωσης 20.3.2014

DIRECTIVES

DIRECTIVE 2014/26/EU OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL

of 26 February 2014

on collective management of copyright and related rights and multi-territorial licensing of rights in musical works for online use in the internal market

(Text with EEA relevance)

THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE COUNCIL OF THE EUROPEAN UNION,

Having regard to the Treaty on the Functioning of the European Union, and in particular Articles 50(1) and 53(1) and Article 62 thereof,

Having regard to the proposal from the European Commission,

After transmission of the draft legislative act to the national parliaments,

Having regard to the opinion of the European Economic and Social Committee (1),

Acting in accordance with the ordinary legislative procedure (2),

Whereas:

(1) The Union Directives which have been adopted in the area of copyright and related rights already provide a high level of protection for rightholders and thereby a framework wherein the exploitation of content protected by those rights can take place. Those Directives contribute to the development and maintenance of creativity. In an internal market where competition is not distorted, protecting innovation and intellectual creation also encourages investment in innovative services and products.

(2) The dissemination of content which is protected by copyright and related rights, including books, audiovisual productions and recorded music, and services linked thereto, requires the licensing of rights by different holders of copyright and related rights, such as authors, performers, producers and publishers. It is normally for the rightholder to choose between the individual or collective management of his rights, unless Member

States provide otherwise, in compliance with Union law and the international obligations of the Union and its Member States. Management of copyright and related rights includes granting of licences to users, auditing of users, monitoring of the use of rights, enforcement of copyright and related rights, collection of rights revenue derived from the exploitation of rights and the distribution of the amounts due to rightholders. Collective management organisations enable rightholders to be remunerated for uses which they would not be in a position to control or enforce themselves, including in non-domestic markets.

(3) Article 167 of the Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) requires the Union to take cultural diversity into account in its action and to contribute to the flowering of the cultures of the Member States, while respecting their national and regional diversity and at the same time bringing the common cultural heritage to the fore. Collective management organisations play, and should continue to play, an important role as promoters of the diversity of cultural expression, both by enabling the smallest and less popular repertoires to access the market and by providing social, cultural and educational services for the benefit of their rightholders and the public.

(4) When established in the Union, collective management organisations should be able to enjoy the freedoms provided by the Treaties when representing rightholders who are resident or established in other Member States or granting licences to users who are resident or estab­ lished in other Member States.

(5) There are significant differences in the national rules governing the functioning of collective management organisations, in particular as regards their transparency and accountability to their members and rightholders. This has led in a number of instances to difficulties, in particular for non-domestic rightholders when they seek to exercise their rights, and to poor financial management of the revenues collected. Problems with the functioning of collective management organisations lead to inefficiencies in the exploitation of copyright and related rights across the internal market, to the detriment of the members of collective management organisations, rightholders and users.

ENL 84/72 Official Journal of the European Union 20.3.2014

(1) OJ C 44, 15.2.2013, p. 104. (2) Position of the European Parliament of 4 February 2014 (not yet

published in the Official Journal) and decision of the Council of 20 February 2014.

(6) The need to improve the functioning of collective management organisations has already been identified in Commission Recommendation 2005/737/EC (1). That Recommendation set out a number of principles, such as the freedom of rightholders to choose their collective management organisations, equal treatment of categories of rightholders and equitable distribution of royalties. It called on collective management organisations to provide users with sufficient information on tariffs and repertoire in advance of negotiations between them. It also contained recommendations on accountability, right­ holder representation in the decision-making bodies of collective management organisations and dispute resol­ ution. However, the Recommendation has been unevenly followed.

(7) The protection of the interests of the members of collective management organisations, rightholders and third parties requires that the laws of the Member States relating to copyright management and multi-terri­ torial licensing of online rights in musical works should be coordinated with a view to having equivalent safe­ guards throughout the Union. Therefore, this Directive should have as a legal base Article 50(1) TFEU.

(8) The aim of this Directive is to provide for coordination of national rules concerning access to the activity of managing copyright and related rights by collective management organisations, the modalities for their governance, and their supervisory framework, and it should therefore also have as a legal base Article 53(1) TFEU. In addition, since it is concerned with a sector offering services across the Union, this Directive should have as a legal base Article 62 TFEU.

(9) The aim of this Directive is to lay down requirements applicable to collective management organisations, in order to ensure a high standard of governance, financial management, transparency and reporting. This should not, however, prevent Member States from main­ taining or imposing, in relation to collective management organisations established in their territories, more stringent standards than those laid down in Title II of this Directive, provided that such more stringent standards are compatible with Union law.

(10) Nothing in this Directive should preclude a Member State from applying the same or similar provisions to collective management organisations which are estab­ lished outside the Union but which operate in that Member State.

(11) Nothing in this Directive should preclude collective management organisations from concluding represen­ tation agreements with other collective management organisations — in compliance with the competition rules laid down by Articles 101 and 102 TFEU — in the area of rights management in order to facilitate, improve and simplify the procedures for granting licences to users, including for the purposes of single invoicing, under equal, non-discriminatory and trans­ parent conditions, and to offer multi-territorial licences also in areas other than those referred to in Title III of this Directive.

(12) This Directive, while applying to all collective management organisations, with the exception of Title III, which applies only to collective management organi­ sations managing authors’ rights in musical works for online use on a multi-territorial basis, does not interfere with arrangements concerning the management of rights in the Member States such as individual management, the extended effect of an agreement between a representative collective management organi­ sation and a user, i.e. extended collective licensing, mandatory collective management, legal presumptions of representation and transfer of rights to collective management organisations.

(13) This Directive does not affect the possibility for Member States to determine by law, by regulation or by any other specific mechanism to that effect, rightholders’ fair compensation for exceptions or limitations to the repro­ duction right provided for in Directive 2001/29/EC of the European Parliament and of the Council (2) and right­ holders’ remuneration for derogations from the exclusive right in respect of public lending provided for in Directive 2006/115/EC of the European Parliament and of the Council (3) applicable in their territory as well as the conditions applicable for their collection.

(14) This Directive does not require collective management organisations to adopt a specific legal form. In practice, those organisations operate in various legal forms such as associations, cooperatives or limited liability companies, which are controlled or owned by holders of copyright and related rights or by entities representing such right­ holders. In some exceptional cases, however, due to the legal form of a collective management organisation, the element of ownership or control is not present. This is, for example, the case for foundations, which do not have members. None the less, the provisions of this Directive

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/73

(1) Commission Recommendation 2005/737/EC of 18 May 2005 on collective cross-border management of copyright and related rights for legitimate online music services (OJ L 276, 21.10.2005, p. 54).

(2) Directive 2001/29/EC of the European Parliament and of the Council of 22 May 2001 on the harmonisation of certain aspects of copyright and related rights in the information society (OJ L 167, 22.6.2001, p. 10).

(3) Directive 2006/115/EC of the European Parliament and of the Council of 12 December 2006 on rental right and lending right and on certain rights related to copyright in the field of intellectual property (OJ L 376, 27.12.2006, p. 28).

should also apply to those organisations. Similarly, Member States should take appropriate measures to prevent the circumvention of the obligations under this Directive through the choice of legal form. It should be noted that entities which represent rightholders, and which are members of collective management organi­ sations, may be other collective management organi­ sations, associations of rightholders, unions or other organisations.

(15) Rightholders should be free to entrust the management of their rights to independent management entities. Such independent management entities are commercial entities which differ from collective management organisations, inter alia, because they are not owned or controlled by rightholders. However, to the extent that such inde­ pendent management entities carry out the same activities as collective management organisations, they should be obliged to provide certain information to the rightholders they represent, collective management organisations, users and the public.

(16) Audiovisual producers, record producers and broad­ casters license their own rights, in certain cases alongside rights that have been transferred to them by, for instance, performers, on the basis of individually negotiated agreements, and act in their own interest. Book, music or newspaper publishers license rights that have been transferred to them on the basis of indi­ vidually negotiated agreements and act in their own interest. Therefore audiovisual producers, record producers, broadcasters and publishers should not be regarded as ‘independent management entities’. Furthermore, authors’ and performers’ managers and agents acting as intermediaries and representing right­ holders in their relations with collective management organisations should not be regarded as ‘independent management entities’ since they do not manage rights in the sense of setting tariffs, granting licences or collecting money from users.

(17) Collective management organisations should be free to choose to have certain of their activities, such as the invoicing of users or the distribution of amounts due to rightholders, carried out by subsidiaries or by other entities that they control. In such cases, those provisions of this Directive that would be applicable if the relevant activity were carried out directly by a collective management organisation should be applicable to the activities of the subsidiaries or other entities.

(18) In order to ensure that holders of copyright and related rights can benefit fully from the internal market when their rights are being managed collectively and that their freedom to exercise their rights is not unduly affected, it is necessary to provide for the inclusion of appropriate safeguards in the statute of collective management

organisations. Moreover, a collective management organi­ sation should not, when providing its management services, discriminate directly or indirectly between right­ holders on the basis of their nationality, place of residence or place of establishment.

(19) Having regard to the freedoms established in the TFEU, collective management of copyright and related rights should entail a rightholder being able freely to choose a collective management organisation for the management of his rights, whether those rights be rights of communication to the public or reproduction rights, or categories of rights related to forms of exploi­ tation such as broadcasting, theatrical exhibition or reproduction for online distribution, provided that the collective management organisation that the rightholder wishes to choose already manages such rights or categories of rights.

The rights, categories of rights or types of works and other subject-matter managed by the collective management organisation should be determined by the general assembly of members of that organisation if they are not already determined in its statute or prescribed by law. It is important that the rights and categories of rights be determined in a manner that maintains a balance between the freedom of rightholders to dispose of their works and other subject-matter and the ability of the organisation to manage the rights effectively, taking into account in particular the category of rights managed by the organisation and the creative sector in which it operates. Taking due account of that balance, right­ holders should be able easily to withdraw such rights or categories of rights from a collective management organisation and to manage those rights individually or to entrust or transfer the management of all or part of them to another collective management organisation or another entity, irrespective of the Member State of nationality, residence or establishment of the collective management organisation, the other entity or the right­ holder. Where a Member State, in compliance with Union law and the international obligations of the Union and its Member States, provides for mandatory collective management of rights, rightholders’ choice would be limited to other collective management organi­ sations.

Collective management organisations managing different types of works and other subject-matter, such as literary, musical or photographic works, should also allow this flexibility to rightholders as regards the management of different types of works and other subject-matter. As far as non-commercial uses are concerned, Member States should provide that collective management organisations take the necessary steps to ensure that their rightholders can exercise the right to grant licences for such uses. Such steps should include, inter alia, a decision by the collective management organisation on the conditions attached to the exercise of that right as well as the

ENL 84/74 Official Journal of the European Union 20.3.2014

provision to their members of information on those conditions. Collective management organisations should inform rightholders of their choices and allow them to exercise the rights related to those choices as easily as possible. Rightholders who have already authorised the collective management organisation may be informed via the website of the organisation. A requirement for the consent of rightholders in the authorisation to the management of each right, category of rights or type of works and other subject-matter should not prevent the rightholders from accepting proposed subsequent amendments to that authorisation by tacit agreement in accordance with the conditions set out in national law. Neither contractual arrangements according to which a termination or withdrawal by rightholders has an immediate effect on licences granted prior to such termination or withdrawal, nor contractual arrangements according to which such licences remain unaffected for a certain period of time after such termination or with­ drawal, are, as such, precluded by this Directive. Such arrangements should not, however, create an obstacle to the full application of this Directive. This Directive should not prejudice the possibility for rightholders to manage their rights individually, including for non- commercial uses.

(20) Membership of collective management organisations should be based on objective, transparent and non- discriminatory criteria, including as regards publishers who by virtue of an agreement on the exploitation of rights are entitled to a share of the income from the rights managed by collective management organisations and to collect such income from the collective management organisations. Those criteria should not oblige collective management organisations to accept members the management of whose rights, categories of rights or types of works or other subject-matter falls outside their scope of activity. The records kept by a collective management organisation should allow for the identification and location of its members and right­ holders whose rights the organisation represents on the basis of authorisations given by those rightholders.

(21) In order to protect those rightholders whose rights are directly represented by the collective management organi­ sation but who do not fulfil its membership require­ ments, it is appropriate to require that certain provisions of this Directive relating to members be also applied to such rightholders. Member States should be able also to provide such rightholders with rights to participate in the decision-making process of the collective management organisation.

(22) Collective management organisations should act in the best collective interests of the rightholders they represent. It is therefore important to provide for systems which

enable the members of a collective management organi­ sation to exercise their membership rights by partici­ pating in the organisation’s decision-making process. Some collective management organisations have different categories of members, which may represent different types of rightholders, such as producers and performers. The representation in the decision-making process of those different categories of members should be fair and balanced. The effectiveness of the rules on the general assembly of members of collective management organisations would be undermined if there were no provisions on how the general assembly should be run. Thus, it is necessary to ensure that the general assembly is convened regularly, and at least annually, and that the most important decisions in the collective management organisation are taken by the general assembly.

(23) All members of collective management organisations should be allowed to participate and vote in the general assembly of members. The exercise of those rights should be subject only to fair and proportionate restrictions. In some exceptional cases, collective management organisations are established in the legal form of a foundation, and thus have no members. In such cases, the powers of the general assembly of members should be exercised by the body entrusted with the supervisory function. Where collective management organisations have entities representing rightholders as their members, as may be the case where a collective management organisation is a limited liability company and its members are associ­ ations of rightholders, Member States should be able to provide that some or all powers of the general assembly of members are to be exercised by an assembly of those rightholders. The general assembly of members should, at least, have the power to set the framework of the activities of the management, in particular with respect to the use of rights revenue by the collective management organisation. This should, however, be without prejudice to the possibility for Member States to provide for more stringent rules on, for example, investments, mergers or taking out loans, including a prohibition on any such transactions. Collective management organisations should encourage the active participation of their members in the general assembly. The exercise of voting rights should be facilitated for members who attend the general assembly and also for those who do not. In addition to being able to exercise their rights by electronic means, members should be allowed to participate and vote in the general assembly of members through a proxy. Proxy voting should be restricted in cases of conflicts of interest. At the same time, Member States should provide for restrictions as regards proxies only if this does not prejudice the appro­ priate and effective participation of members in the decision-making process. In particular, the appointment of proxy-holders contributes to the appropriate and effective participation of members in the decision- making process and allows rightholders to have a true opportunity to opt for a collective management organi­ sation of their choice, irrespective of the Member State of establishment of the organisation.

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/75

(24) Members should be allowed to participate in the continuous monitoring of the management of collective management organisations. To that end, those organi­ sations should have a supervisory function appropriate to their organisational structure and should allow members to be represented in the body that exercises that function. Depending on the organisational structure of the collective management organisation, the supervisory function may be exercised by a separate body, such as a supervisory board, or by some or all of the directors in the administrative board who do not manage the business of the collective management organisation. The requirement of fair and balanced repre­ sentation of members should not prevent the collective management organisation from appointing third parties to exercise the supervisory function, including persons with relevant professional expertise and rightholders who do not fulfil the membership requirements or who are represented by the organisation not directly but via an entity which is a member of the collective management organisation.

(25) For reasons of sound management, the management of a collective management organisation must be inde­ pendent. Managers, whether elected as directors or hired or employed by the organisation on the basis of a contract, should be required to declare, prior to taking up their position and thereafter on a yearly basis, whether there are conflicts between their interests and those of the rightholders that are represented by the collective management organisation. Such annual statements should be also made by persons exercising the supervisory function. Member States should be free to require collective management organisations to make such statements public or to submit them to public auth­ orities.

(26) Collective management organisations collect, manage and distribute revenue from the exploitation of the rights entrusted to them by rightholders. That revenue is ulti­ mately due to rightholders, who may have a direct legal relationship with the organisation, or may be represented via an entity which is a member of the collective management organisation or via a representation agreement. It is therefore important that a collective management organisation exercise the utmost diligence in collecting, managing and distributing that revenue. Accurate distribution is only possible where the collective management organisation maintains proper records of membership, licences and use of works and other subject-matter. Relevant data that are required for the efficient collective management of rights should also be provided by rightholders and users and verified by the collective management organisation.

(27) Amounts collected and due to rightholders should be kept separately in the accounts from any own assets the organisation may have. Without prejudice to the

possibility for Member States to provide for more stringent rules on investment, including a prohibition of investment of the rights revenue, where such amounts are invested, this should be carried out in accordance with the general investment and risk management policy of the collective management organi­ sation. In order to maintain a high level of protection of the rights of rightholders and to ensure that any income that may arise from the exploitation of such rights accrues to their benefit, the investments made and held by the collective management organisation should be managed in accordance with criteria which would oblige the organisation to act prudently, while allowing it to decide on the most secure and efficient investment policy. This should allow the collective management organisation to opt for an asset allocation that suits the precise nature and duration of any exposure to risk of any rights revenue invested and does not unduly prejudice any rights revenue owed to rightholders.

(28) Since rightholders are entitled to be remunerated for the exploitation of their rights, it is important that management fees do not exceed justified costs of the management of the rights and that any deduction other than in respect of management fees, for example a deduction for social, cultural or educational purposes, should be decided by the members of the collective management organisation. The collective management organisations should be transparent towards rightholders regarding the rules governing such deductions. The same requirements should apply to any decision to use the rights revenue for collective distribution, such as schol­ arships. Rightholders should have access, on a non- discriminatory basis, to any social, cultural or educational service funded through such deductions. This Directive should not affect deductions under national law, such as deductions for the provision of social services by collective management organisations to rightholders, as regards any aspects that are not regulated by this Directive, provided that such deductions are in compliance with Union law.

(29) The distribution and payment of amounts due to indi­ vidual rightholders or, as the case may be, to categories of rightholders, should be carried out in a timely manner and in accordance with the general policy on distribution of the collective management organisation concerned, including when they are performed via another entity representing the rightholders. Only objective reasons beyond the control of a collective management organi­ sation can justify delay in the distribution and payment of amounts due to rightholders. Therefore, circumstances such as the rights revenue having been invested subject to a maturity date should not qualify as valid reasons for such a delay. It is appropriate to leave it to Member States to decide on rules ensuring timely distribution and the effective search for, and identification of, right­ holders in cases where such objective reasons occur. In order to ensure that the amounts due to rightholders

ENL 84/76 Official Journal of the European Union 20.3.2014

are appropriately and effectively distributed, without prejudice to the possibility for Member States to provide for more stringent rules, it is necessary to require collective management organisations to take reasonable and diligent measures, on the basis of good faith, to identify and locate the relevant rightholders. It is also appropriate that members of a collective management organisation, to the extent allowed for under national law, should decide on the use of any amounts that cannot be distributed in situations where rightholders entitled to those amounts cannot be identified or located.

(30) Collective management organisations should be able to manage rights and collect revenue from their exploitation under representation agreements with other organi­ sations. To protect the rights of the members of the other collective management organisation, a collective management organisation should not distinguish between the rights it manages under representation agreements and those it manages directly for its right­ holders. Nor should the collective management organi­ sation be allowed to apply deductions to the rights revenue collected on behalf of another collective management organisation, other than deductions in respect of management fees, without the express consent of the other organisation. It is also appropriate to require collective management organisations to distribute and make payments to other organisations on the basis of such representation agreements no later than when they distribute and make payments to their own members and to non-member rightholders whom they represent. Furthermore, the recipient organisation should in turn be required to distribute the amounts due to the rightholders it represents without delay.

(31) Fair and non-discriminatory commercial terms in licensing are particularly important to ensure that users can obtain licences for works and other subject-matter in respect of which a collective management organisation represents rights, and to ensure the appropriate remun­ eration of rightholders. Collective management organi­ sations and users should therefore conduct licensing negotiations in good faith and apply tariffs which should be determined on the basis of objective and non-discriminatory criteria. It is appropriate to require that the licence fee or remuneration determined by collective management organisations be reasonable in relation to, inter alia, the economic value of the use of the rights in a particular context. Finally, collective management organisations should respond without undue delay to users’ requests for licences.

(32) In the digital environment, collective management organisations are regularly required to license their repertoire for totally new forms of exploitation and business models. In such cases, and in order to foster

an environment conducive to the development of such licences, without prejudice to the application of competition law rules, collective management organi­ sations should have the flexibility required to provide, as swiftly as possible, individualised licences for inno­ vative online services, without the risk that the terms of those licences could be used as a precedent for deter­ mining the terms for other licences.

(33) In order to ensure that collective management organi­ sations can comply with the obligations set out in this Directive, users should provide those organisations with relevant information on the use of the rights represented by the collective management organisations. This obligation should not apply to natural persons acting for purposes outside their trade, business, craft or profession, who therefore fall outside the definition of user as laid down in this Directive. Moreover, the information required by collective management organi­ sations should be limited to what is reasonable, necessary and at the users’ disposal in order to enable such organi­ sations to perform their functions, taking into account the specific situation of small and medium-sized enter­ prises. That obligation could be included in an agreement between a collective management organisation and a user; this does not preclude national statutory rights to information. The deadlines applicable to the provision of information by users should be such as to allow collective management organisations to meet the deadlines set for the distribution of amounts due to right­ holders. This Directive should be without prejudice to the possibility for Member States to require collective management organisations established in their territory to issue joint invoices.

(34) In order to enhance the trust of rightholders, users and other collective management organisations in the management of rights by collective management organi­ sations, each collective management organisation should comply with specific transparency requirements. Each collective management organisation or its member being an entity responsible for attribution or payment of amounts due to rightholders should therefore be required to provide certain information to individual rightholders at least once a year, such as the amounts attributed or paid to them and the deductions made. Collective management organisations should also be required to provide sufficient information, including financial information, to the other collective management organisations whose rights they manage under represen­ tation agreements.

(35) In order to ensure that rightholders, other collective management organisations and users have access to information on the scope of activity of the organisation and the works or other subject-matter that it represents, a collective management organisation should provide

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/77

information on those issues in response to a duly justified request. The question whether, and to what extent, reasonable fees can be charged for providing this service should be left to national law. Each collective management organisation should also make public information on its structure and on the way in which it carries out its activities, including in particular its statutes and general policies on management fees, deductions and tariffs.

(36) In order to ensure that rightholders are in a position to monitor and compare the respective performances of collective management organisations, such organisations should make public an annual transparency report comprising comparable audited financial information specific to their activities. Collective management organi­ sations should also make public an annual special report, forming part of the annual transparency report, on the use of amounts dedicated to social, cultural and educational services. This Directive should not prevent a collective management organisation from publishing the information required by the annual transparency report in a single document, for example as part of its annual financial statements, or in separate reports.

(37) Providers of online services which make use of musical works, such as music services that allow consumers to download music or to listen to it in streaming mode, as well as other services providing access to films or games where music is an important element, must first obtain the right to use such works. Directive 2001/29/EC requires that a licence be obtained for each of the rights in the online exploitation of musical works. In respect of authors, those rights are the exclusive right of reproduction and the exclusive right of communi­ cation to the public of musical works, which includes the right of making available. Those rights may be managed by the individual rightholders themselves, such as authors or music publishers, or by collective management organisations that provide collective management services to rightholders. Different collective management organisations may manage authors’ rights of reproduction and communication to the public. Furthermore, there are cases where several rightholders have rights in the same work and may have authorised different organisations to license their respective shares of rights in the work. Any user wishing to provide an online service offering a wide choice of musical works to consumers needs to aggregate rights in works from different rightholders and collective management organi­ sations.

(38) While the internet knows no borders, the online market for music services in the Union is still fragmented, and a digital single market has not yet been fully achieved. The

complexity and difficulty associated with the collective management of rights in Europe has, in a number of cases, exacerbated the fragmentation of the European digital market for online music services. This situation is in stark contrast to the rapidly growing demand on the part of consumers for access to digital content and associated innovative services, including across national borders.

(39) Commission Recommendation 2005/737/EC promoted a new regulatory environment better suited to the management, at Union level, of copyright and related rights for the provision of legitimate online music services. It recognised that, in an era of online exploi­ tation of musical works, commercial users need a licensing policy that corresponds to the ubiquity of the online environment and is multi-territorial. However, the Recommendation has not been sufficient to encourage the widespread multi-territorial licensing of online rights in musical works or to address the specific demands of multi-territorial licensing.

(40) In the online music sector, where collective management of authors’ rights on a territorial basis remains the norm, it is essential to create conditions conducive to the most effective licensing practices by collective management organisations in an increasingly cross-border context. It is therefore appropriate to provide a set of rules prescribing basic conditions for the provision by collective management organisations of multi-territorial collective licensing of authors’ rights in musical works for online use, including lyrics. The same rules should apply to such licensing for all musical works, including musical works incorporated in audiovisual works. However, online services solely providing access to musical works in sheet music form should not be covered. The provisions of this Directive should ensure the necessary minimum quality of cross-border services provided by collective management organisations, notably in terms of transparency of repertoire repre­ sented and accuracy of financial flows related to the use of the rights. They should also set out a framework for facilitating the voluntary aggregation of music repertoire and rights, thus reducing the number of licences a user needs to operate a multi-territory, multi-repertoire service. Those provisions should enable a collective management organisation to request another organisation to represent its repertoire on a multi-terri­ torial basis where it cannot or does not wish to fulfil the requirements itself. There should be an obligation on the requested organisation, provided that it already aggregates repertoire and offers or grants multi-territorial licences, to accept the mandate of the requesting organi­ sation. The development of legal online music services across the Union should also contribute to the fight against online infringements of copyright.

ENL 84/78 Official Journal of the European Union 20.3.2014

(41) The availability of accurate and comprehensive information on musical works, rightholders and the rights that each collective management organisation is authorised to represent in a given territory is of particular importance for an effective and transparent licensing process, for the subsequent processing of the users’ reports and the related invoicing of service providers, and for the distribution of amounts due. For that reason, collective management organisations granting multi-territorial licences for musical works should be able to process such detailed data quickly and accurately. This requires the use of databases on ownership of rights that are licensed on a multi-territorial basis, containing data that allow for the identification of works, rights and rightholders that a collective management organisation is authorised to represent and of the territories covered by the authorisation. Any changes to that information should be taken into account without undue delay and the databases should be continually updated. Those databases should also help to match information on works with information on phonograms or any other fixation in which the work has been incorporated. It is also important to ensure that prospective users and right­ holders, as well as collective management organisations, have access to the information they need in order to identify the repertoire that those organisations are repre­ senting. Collective management organisations should be able to take measures to protect the accuracy and integrity of the data, to control their reuse or to protect commercially sensitive information.

(42) In order to ensure that the data on the music repertoire they process are as accurate as possible, collective management organisations granting multi-territorial licences in musical works should be required to update their databases continuously and without delay as necessary. They should establish easily accessible procedures to enable online service providers, as well as rightholders and other collective management organi­ sations, to inform them of any inaccuracy that the organisations’ databases may contain in respect of works they own or control, including rights — in whole or in part — and territories for which they have mandated the relevant collective management organi­ sation to act, without however jeopardising the veracity and integrity of the data held by the collective management organisation. Since Directive 95/46/EC of the European Parliament and of the Council (1) grants to every data subject the right to obtain rectification, erasure or blocking of inaccurate or incomplete data, this Directive should also ensure that inaccurate information regarding rightholders or other collective management organisations in the case of multi-territorial licences is to be corrected without undue delay. Collective management organisations should also have the capacity to process electronically the registration of

works and authorisations to manage rights. Given the importance of information automation for the fast and effective processing of data, collective management organisations should provide for the use of electronic means for the structured communication of that information by rightholders. Collective management organisations should, as far as possible, ensure that such electronic means take into account the relevant voluntary industry standards or practices developed at international or Union level.

(43) Industry standards for music use, sales reporting and invoicing are instrumental in improving efficiency in the exchange of data between collective management organisations and users. Monitoring the use of licences should respect fundamental rights, including the right to respect for private and family life and the right to protection of personal data. In order to ensure that these efficiency gains result in faster financial processing and ultimately in earlier payments to rightholders, collective management organisations should be required to invoice service providers and to distribute amounts due to rightholders without delay. For this requirement to be effective, it is necessary that users provide collective management organisations with accurate and timely reports on the use of works. Collective management organisations should not be required to accept users’ reports in proprietary formats when widely used industry standards are available. Collective management organisations should not be prevented from outsourcing services relating to the granting of multi-territorial licences for online rights in musical works. Sharing or consolidation of back-office capabilities should help the organisations to improve management services and rationalise investments in data management tools.

(44) Aggregating different music repertoires for multi-terri­ torial licensing facilitates the licensing process and, by making all repertoires accessible to the market for multi-territorial licensing, enhances cultural diversity and contributes to reducing the number of transactions an online service provider needs in order to offer services. This aggregation of repertoires should facilitate the development of new online services, and should also result in a reduction of transaction costs being passed on to consumers. Therefore, collective management organi­ sations that are not willing or not able to grant multi- territorial licences directly in their own music repertoire should be encouraged on a voluntary basis to mandate other collective management organisations to manage their repertoire on a non-discriminatory basis. Exclusivity in agreements on multi-territorial licences would restrict the choices available to users seeking multi-territorial licences and also restrict the choices available to collective management organisations seeking adminis­ tration services for their repertoire on a multi-territorial

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/79

(1) Directive 95/46/EC of the European Parliament and of the Council of 24 October 1995 on the protection of individuals with regard to the processing of personal data and on the free movement of such data (OJ L 281, 23.11.1995, p. 31).

basis. Therefore, all representation agreements between collective management organisations providing for multi-territorial licensing should be concluded on a non-exclusive basis.

(45) The transparency of the conditions under which collective management organisations manage online rights is of particular importance to members of collective management organisations. Collective management organisations should therefore provide sufficient information to their members on the main terms of any agreement mandating any other collective management organisation to represent those members’ online music rights for the purposes of multi-territorial licensing.

(46) It is also important to require any collective management organisations that offer or grant multi-territorial licences to agree to represent the repertoire of any collective management organisations that decide not to do so directly. To ensure that this requirement is not dispro­ portionate and does not go beyond what is necessary, the requested collective management organisation should only be required to accept the representation if the request is limited to the online right or categories of online rights that it represents itself. Moreover, this requirement should only apply to collective management organisations which aggregate repertoire and should not extend to collective management organisations which provide multi-territorial licences for their own repertoire only. Nor should it apply to collective management organisations which merely aggregate rights in the same works for the purpose of being able to license jointly both the right of reproduction and the right of communication to the public in respect of such works. To protect the interests of the rightholders of the mandating collective management organisation and to ensure that small and less well-known repertoires in Member States can access the internal market on equal terms, it is important that the repertoire of the mandating collective management organisation be managed on the same conditions as the repertoire of the mandated collective management organisation and that it is included in offers addressed by the mandated collective management organisation to online service providers. The management fee charged by the mandated collective management organisation should allow that organisation to recoup the necessary and reasonable investments incurred. Any agreement whereby a collective management organisation mandates another organisation or organisations to grant multi-territorial licences in its own music repertoire for online use should not prevent the first-mentioned collective management organisation from continuing to grant licences limited to the territory of the Member State where that organisation is established, in its own repertoire and in any other repertoire it may be auth­ orised to represent in that territory.

(47) The objectives and effectiveness of the rules on multi- territorial licensing by collective management organi­ sations would be significantly jeopardised if rightholders

were not able to exercise such rights in respect of multi- territorial licences when the collective management organisation to which they have granted their rights did not grant or offer multi-territorial licences and furthermore did not want to mandate another collective management organisation to do so. For this reason, it would be important in such circumstances to enable rightholders to exercise the right to grant the multi-terri­ torial licences required by online service providers them­ selves or through another party or parties, by with­ drawing from their original collective management organisation their rights to the extent necessary for multi-territorial licensing for online uses, and to leave the same rights with their original organisation for the purposes of mono-territorial licensing.

(48) Broadcasting organisations generally rely on a licence from a local collective management organisation for their own broadcasts of television and radio programmes which include musical works. That licence is often limited to broadcasting activities. A licence for online rights in musical works would be required in order to allow such television or radio broadcasts to be also available online. To facilitate the licensing of online rights in musical works for the purposes of simultaneous and delayed transmission online of television and radio broadcasts, it is necessary to provide for a derogation from the rules that would otherwise apply to the multi-territorial licensing of online rights in musical works. Such a derogation should be limited to what is necessary in order to allow access to television or radio programmes online and to material having a clear and subordinate relationship to the original broadcast produced for purposes such as supplementing, previewing or reviewing the television or radio programme concerned. That derogation should not operate so as to distort competition with other services which give consumers access to individual musical or audiovisual works online, nor lead to restrictive practices, such as market or customer sharing, which would be in breach of Article 101 or 102 TFEU.

(49) It is necessary to ensure the effective enforcement of the provisions of national law adopted pursuant to this Directive. Collective management organisations should offer their members specific procedures for handling complaints. Those procedures should also be made available to other rightholders directly represented by the organisation and to other collective management organisations on whose behalf it manages rights under a representation agreement. Furthermore, Member States should be able to provide that disputes between collective management organisations, their members, rightholders or users as to the application of this Directive can be submitted to a rapid, independent and impartial alternative dispute resolution procedure. In particular, the effectiveness of the rules on multi-terri­ torial licensing of online rights in musical works could be undermined if disputes between collective management organisations and other parties were not

ENL 84/80 Official Journal of the European Union 20.3.2014

resolved quickly and efficiently. As a result, it is appro­ priate to provide, without prejudice to the right of access to a tribunal, for the possibility of easily accessible, efficient and impartial out-of-court procedures, such as mediation or arbitration, for resolving conflicts between, on the one hand, collective management organisations granting multi-territorial licences and, on the other, online service providers, rightholders or other collective management organisations. This Directive neither prescribes a specific manner in which such alternative dispute resolution should be organised, nor determines which body should carry it out, provided that its inde­ pendence, impartiality and efficiency are guaranteed. Finally, it is also appropriate to require that Member States have independent, impartial and effective dispute resolution procedures, via bodies possessing expertise in intellectual property law or via courts, suitable for settling commercial disputes between collective management organisations and users on existing or proposed licensing conditions or on a breach of contract.

(50) Member States should establish appropriate procedures by means of which it will be possible to monitor compliance by collective management organisations with this Directive. While it is not appropriate for this Directive to restrict the choice of Member States as to competent authorities, nor as regards the ex-ante or ex- post nature of the control over collective management organisations, it should be ensured that such authorities are capable of addressing in an effective and timely manner any concern that may arise in the application of this Directive. Member States should not be obliged to set up new competent authorities. Moreover, it should also be possible for members of a collective management organisation, rightholders, users, collective management organisations and other interested parties to notify a competent authority in respect of activities or circum­ stances which, in their opinion, constitute a breach of law by collective management organisations and, where relevant, users. Member States should ensure that competent authorities have the power to impose sanctions or measures where provisions of national law implementing this Directive are not complied with. This Directive does not provide for specific types of sanctions or measures, provided that they are effective, propor­ tionate and dissuasive. Such sanctions or measures may include orders to dismiss directors who have acted negli­ gently, inspections at the premises of a collective management organisation or, in cases where an authori­ sation is issued for an organisation to operate, the with­ drawal of such authorisation. This Directive should remain neutral as regards the prior authorisation and supervision regimes in the Member States, including a requirement for the representativeness of the collective management organisation, in so far as those regimes are compatible with Union law and do not create an obstacle to the full application of this Directive.

(51) In order to ensure that the requirements for multi-terri­ torial licensing are complied with, specific provisions on the monitoring of their implementation should be laid down. The competent authorities of the Member States and the Commission should cooperate with each other to that end. Member States should provide each other with mutual assistance by way of exchange of information between their competent authorities in order to facilitate the monitoring of collective management organisations.

(52) It is important for collective management organisations to respect the rights to private life and personal data protection of any rightholder, member, user and other individual whose personal data they process. Directive 95/46/EC governs the processing of personal data carried out in the Member States in the context of that Directive and under the supervision of the Member States’ competent authorities, in particular the public independent authorities designated by the Member States. Rightholders should be given appropriate information about the processing of their data, the recipients of those data, time limits for the retention of such data in any database, and the way in which right­ holders can exercise their rights to access, correct or delete their personal data concerning them in accordance with Directive 95/46/EC. In particular, unique identifiers which allow for the indirect identification of a person should be treated as personal data within the meaning of that Directive.

(53) Provisions on enforcement measures should be without prejudice to the competencies of national independent public authorities established by the Member States pursuant to Directive 95/46/EC to monitor compliance with national provisions adopted in implementation of that Directive.

(54) This Directive respects the fundamental rights and observes the principles enshrined in the Charter of Fundamental Rights of the European Union (‘the Charter’). Provisions in this Directive relating to dispute resolution should not prevent parties from exercising their right of access to a tribunal as guaranteed in the Charter.

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/81

(55) Since the objectives of this Directive, namely to improve the ability of their members to exercise control over the activities of collective management organisations, to guarantee sufficient transparency by collective management organisations and to improve the multi- territorial licensing of authors’ rights in musical works for online use, cannot be sufficiently achieved by Member States but can rather, by reason of their scale and effects, be better achieved at Union level, the Union may adopt measures in accordance with the principle of subsidiarity as set out in Article 5 of the Treaty on European Union. In accordance with the principle of proportionality, as set out in that Article, this Directive does not go beyond what is necessary in order to achieve those objectives.

(56) The provisions of this Directive are without prejudice to the application of rules on competition, and any other relevant law in other areas including confidentiality, trade secrets, privacy, access to documents, the law of contract and private international law relating to the conflict of laws and the jurisdiction of courts, and workers’ and employers’ freedom of association and their right to organise.

(57) In accordance with the Joint Political Declaration of 28 September 2011 of Member States and the Commission on explanatory documents (1), Member States have undertaken to accompany, in justified cases, the notification of their transposition measures with one or more documents explaining the relationship between the components of a directive and the corresponding parts of national transposition instruments. With regard to this Directive, the legislator considers the transmission of such documents to be justified.

(58) The European Data Protection Supervisor was consulted in accordance with Article 28(2) of Regulation (EC) No 45/2001 of the European Parliament and of the Coun­ cil (2) and delivered an opinion on 9 October 2012,

HAVE ADOPTED THIS DIRECTIVE:

TITLE I

GENERAL PROVISIONS

Article 1

Subject-matter

This Directive lays down requirements necessary to ensure the proper functioning of the management of copyright and related rights by collective management organisations. It also lays down requirements for multi-territorial licensing by collective management organisations of authors’ rights in musical works for online use.

Article 2

Scope

1. Titles I, II, IV and V with the exception of Article 34(2) and Article 38 apply to all collective management organisations established in the Union.

2. Title III and Article 34(2) and Article 38 apply to collective management organisations established in the Union managing authors’ rights in musical works for online use on a multi-territorial basis.

3. The relevant provisions of this Directive apply to entities directly or indirectly owned or controlled, wholly or in part, by a collective management organisation, provided that such entities carry out an activity which, if carried out by the collective management organisation, would be subject to the provisions of this Directive.

4. Article 16(1), Articles 18 and 20, points (a), (b), (c), (e), (f) and (g) of Article 21(1) and Articles 36 and 42 apply to all independent management entities established in the Union.

Article 3

Definitions

For the purposes of this Directive, the following definitions shall apply:

(a) ‘collective management organisation’ means any organi­ sation which is authorised by law or by way of assignment, licence or any other contractual arrangement to manage copyright or rights related to copyright on behalf of more than one rightholder, for the collective benefit of those rightholders, as its sole or main purpose, and which fulfils one or both of the following criteria:

(i) it is owned or controlled by its members;

(ii) it is organised on a not-for-profit basis;

(b) ‘independent management entity’ means any organisation which is authorised by law or by way of assignment, licence or any other contractual arrangement to manage copyright or rights related to copyright on behalf of more than one rightholder, for the collective benefit of those rightholders, as its sole or main purpose, and which is:

(i) neither owned nor controlled, directly or indirectly, wholly or in part, by rightholders; and

(ii) organised on a for-profit basis;

(c) ‘rightholder’ means any person or entity, other than a collective management organisation, that holds a copyright or related right or, under an agreement for the exploitation of rights or by law, is entitled to a share of the rights revenue;

ENL 84/82 Official Journal of the European Union 20.3.2014

(1) OJ C 369, 17.12.2011, p. 14. (2) Regulation (EC) No 45/2001 of the European Parliament and of the

Council of 18 December 2000 on the protection of individuals with regard to the processing of personal data by the Community insti­ tutions and bodies and on the free movement of such data (OJ L 8, 12.1.2001, p. 1).

(d) ‘member ’ means a rightholder or an entity representing rightholders, including other collective management organi­ sations and associations of rightholders, fulfilling the membership requirements of the collective management organisation and admitted by it;

(e) ‘statute’ means the memorandum and articles of associ­ ation, the statute, the rules or documents of constitution of a collective management organisation;

(f) ‘general assembly of members’ means the body in the collective management organisation wherein members participate and exercise their voting rights, regardless of the legal form of the organisation;

(g) ‘director’ means:

(i) where national law or the statute of the collective management organisation provides for a unitary board, any member of the administrative board;

(ii) where national law or the statute of the collective management organisation provides for a dual board, any member of the management board or the super­ visory board;

(h) ‘rights revenue’ means income collected by a collective management organisation on behalf of rightholders, whether deriving from an exclusive right, a right to remun­ eration or a right to compensation;

(i) ‘management fees’ means the amounts charged, deducted or offset by a collective management organisation from rights revenue or from any income arising from the investment of rights revenue in order to cover the costs of its management of copyright or related rights;

(j) ‘representation agreement’ means any agreement between collective management organisations whereby one collective management organisation mandates another collective management organisation to manage the rights it represents, including an agreement concluded under Articles 29 and 30;

(k) ‘user’ means any person or entity that is carrying out acts subject to the authorisation of rightholders, remuneration of rightholders or payment of compensation to right­ holders and is not acting in the capacity of a consumer;

(l) ‘repertoire’ means the works in respect of which a collective management organisation manages rights;

(m) ‘multi-territorial licence’ means a licence which covers the territory of more than one Member State;

(n) ‘online rights in musical works’ means any of the rights of an author in a musical work provided for under Articles 2 and 3 of Directive 2001/29/EC which are required for the provision of an online service.

TITLE II

COLLECTIVE MANAGEMENT ORGANISATIONS

CHAPTER 1

Representation of rightholders and membership and organisation of collective management organisations

Article 4

General principles

Member States shall ensure that collective management organi­ sations act in the best interests of the rightholders whose rights they represent and that they do not impose on them any obligations which are not objectively necessary for the protection of their rights and interests or for the effective management of their rights.

Article 5

Rights of rightholders

1. Member States shall ensure that rightholders have the rights laid down in paragraphs 2 to 8 and that those rights are set out in the statute or membership terms of the collective management organisation.

2. Rightholders shall have the right to authorise a collective management organisation of their choice to manage the rights, categories of rights or types of works and other subject-matter of their choice, for the territories of their choice, irrespective of the Member State of nationality, residence or establishment of either the collective management organisation or the right­ holder. Unless the collective management organisation has objectively justified reasons to refuse management, it shall be obliged to manage such rights, categories of rights or types of works and other subject-matter, provided that their management falls within the scope of its activity.

3. Rightholders shall have the right to grant licences for non- commercial uses of any rights, categories of rights or types of works and other subject-matter that they may choose.

4. Rightholders shall have the right to terminate the auth­ orisation to manage rights, categories of rights or types of works and other subject-matter granted by them to a collective management organisation or to withdraw from a collective management organisation any of the rights, categories of rights or types of works and other subject-matter of their choice, as determined pursuant to paragraph 2, for the terri­ tories of their choice, upon serving reasonable notice not exceeding six months. The collective management organisation may decide that such termination or withdrawal is to take effect only at the end of the financial year.

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/83

5. If there are amounts due to a rightholder for acts of exploitation which occurred before the termination of the auth­ orisation or the withdrawal of rights took effect, or under a licence granted before such termination or withdrawal took effect, the rightholder shall retain his rights under Articles 12, 13, 18, 20, 28 and 33.

6. A collective management organisation shall not restrict the exercise of rights provided for under paragraphs 4 and 5 by requiring, as a condition for the exercise of those rights, that the management of rights or categories of rights or types of works and other subject-matter which are subject to the termination or the withdrawal be entrusted to another collective management organisation.

7. In cases where a rightholder authorises a collective management organisation to manage his rights, he shall give consent specifically for each right or category of rights or type of works and other subject-matter which he authorises the collective management organisation to manage. Any such consent shall be evidenced in documentary form.

8. A collective management organisation shall inform right­ holders of their rights under paragraphs 1 to 7, as well as of any conditions attached to the right set out in paragraph 3, before obtaining their consent to its managing any right or category of rights or type of works and other subject-matter.

A collective management organisation shall inform those right­ holders who have already authorised it of their rights under paragraphs 1 to 7, as well as of any conditions attached to the right set out in paragraph 3, by 10 October 2016.

Article 6

Membership rules of collective management organisations

1. Member States shall ensure that collective management organisations comply with the rules laid down in paragraphs 2 to 5.

2. A collective management organisation shall accept right­ holders and entities representing rightholders, including other collective management organisations and associations of right­ holders, as members if they fulfil the membership requirements, which shall be based on objective, transparent and non- discriminatory criteria. Those membership requirements shall be included in the statute or membership terms of the collective management organisation and shall be made publicly available. In cases where a collective management organisation refuses to accept a request for membership, it shall provide the rightholder with a clear explanation of the reasons for its decision.

3. The statute of a collective management organisation shall provide for appropriate and effective mechanisms for the participation of its members in the organisation’s decision- making process. The representation of the different categories of members in the decision-making process shall be fair and balanced.

4. A collective management organisation shall allow its members to communicate with it by electronic means, including for the purposes of exercising members’ rights.

5. A collective management organisation shall keep records of its members and shall regularly update those records.

Article 7

Rights of rightholders who are not members of the collective management organisation

1. Member States shall ensure that collective management organisations comply with the rules laid down in Article 6(4), Article 20, Article 29(2) and Article 33 in respect of right­ holders who have a direct legal relationship by law or by way of assignment, licence or any other contractual arrangement with them but are not their members.

2. Member States may apply other provisions of this Directive to the rightholders referred to in paragraph 1.

Article 8

General assembly of members of the collective management organisation

1. Member States shall ensure that the general assembly of members is organised in accordance with the rules laid down in paragraphs 2 to 10.

2. A general assembly of members shall be convened at least once a year.

3. The general assembly of members shall decide on any amendments to the statute and to the membership terms of the collective management organisation, where those terms are not regulated by the statute.

4. The general assembly of members shall decide on the appointment or dismissal of the directors, review their general performance and approve their remuneration and other benefits such as monetary and non-monetary benefits, pension awards and entitlements, rights to other awards and rights to severance pay.

ENL 84/84 Official Journal of the European Union 20.3.2014

In a collective management organisation with a dual board system, the general assembly of members shall not decide on the appointment or dismissal of members of the management board or approve their remuneration and other benefits where the power to take such decisions is delegated to the supervisory board.

5. In accordance with the provisions laid down in Chapter 2 of Title II, the general assembly of members shall decide at least on the following issues:

(a) the general policy on the distribution of amounts due to rightholders;

(b) the general policy on the use of non-distributable amounts;

(c) the general investment policy with regard to rights revenue and to any income arising from the investment of rights revenue;

(d) the general policy on deductions from rights revenue and from any income arising from the investment of rights revenue;

(e) the use of non-distributable amounts;

(f) the risk management policy;

(g) the approval of any acquisition, sale or hypothecation of immovable property;

(h) the approval of mergers and alliances, the setting-up of subsidiaries, and the acquisition of other entities or shares or rights in other entities;

(i) the approval of taking out loans, granting loans or providing security for loans.

6. The general assembly of members may delegate the powers listed in points (f), (g), (h) and (i) of paragraph 5, by a resolution or by a provision in the statute, to the body exercising the supervisory function.

7. For the purposes of points (a) to (d) of paragraph 5, Member States may require the general assembly of members to determine more detailed conditions for the use of the rights revenue and the income arising from the investment of rights revenue.

8. The general assembly of members shall control the activities of the collective management organisation by, at least, deciding on the appointment and removal of the auditor and approving the annual transparency report referred to in Article 22.

Member States may allow alternative systems or modalities for the appointment and removal of the auditor, provided that

those systems or modalities are designed to ensure the inde­ pendence of the auditor from the persons who manage the business of the collective management organisation.

9. All members of the collective management organisation shall have the right to participate in, and the right to vote at, the general assembly of members. However, Member States may allow for restrictions on the right of the members of the collective management organisation to participate in, and to exercise voting rights at, the general assembly of members, on the basis of one or both of the following criteria:

(a) duration of membership;

(b) amounts received or due to a member,

provided that such criteria are determined and applied in a manner that is fair and proportionate.

The criteria laid down in points (a) and (b) of the first subparagraph shall be included in the statute or the membership terms of the collective management organisation and shall be made publicly available in accordance with Articles 19 and 21.

10. Every member of a collective management organisation shall have the right to appoint any other person or entity as a proxy holder to participate in, and vote at, the general assembly of members on his behalf, provided that such appointment does not result in a conflict of interest which might occur, for example, where the appointing member and the proxy holder belong to different categories of rightholders within the collective management organisation.

However, Member States may provide for restrictions concerning the appointment of proxy holders and the exercise of the voting rights of the members they represent if such restrictions do not prejudice the appropriate and effective participation of members in the decision-making process of a collective management organisation.

Each proxy shall be valid for a single general assembly of members. The proxy holder shall enjoy the same rights in the general assembly of members as those to which the appointing member would be entitled. The proxy holder shall cast votes in accordance with the instructions issued by the appointing member.

11. Member States may decide that the powers of the general assembly of members may be exercised by an assembly of delegates elected at least every four years by the members of the collective management organisation, provided that:

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/85

(a) appropriate and effective participation of members in the collective management organisation’s decision-making process is ensured; and

(b) the representation of the different categories of members in the assembly of delegates is fair and balanced.

The rules laid down in paragraphs 2 to 10 shall apply to the assembly of delegates mutatis mutandis.

12. Member States may decide that where a collective management organisation, by reason of its legal form, does not have a general assembly of members, the powers of that assembly are to be exercised by the body exercising the super­ visory function. The rules laid down in paragraphs 2 to 5, 7 and 8 shall apply mutatis mutandis to such body exercising the supervisory function.

13. Member States may decide that where a collective management organisation has members who are entities repre­ senting rightholders, all or some of the powers of the general assembly of members are to be exercised by an assembly of those rightholders. The rules laid down in paragraphs 2 to 10 shall apply mutatis mutandis to the assembly of rightholders.

Article 9

Supervisory function

1. Member States shall ensure that each collective management organisation has in place a supervisory function for continuously monitoring the activities and the performance of the duties of the persons who manage the business of the organisation.

2. There shall be fair and balanced representation of the different categories of members of the collective management organisation in the body exercising the supervisory function.

3. Each person exercising the supervisory function shall make an annual individual statement on conflicts of interest, containing the information referred to in the second subparagraph of Article 10(2), to the general assembly of members.

4. The body exercising the supervisory function shall meet regularly and shall have at least the following powers:

(a) to exercise the powers delegated to it by the general assembly of members, including under Article 8(4) and (6);

(b) to monitor the activities and the performance of the duties of the persons referred to in Article 10, including the imple­ mentation of the decisions of the general assembly of members and, in particular, of the general policies listed in points (a) to (d) of Article 8(5).

5. The body exercising the supervisory function shall report on the exercise of its powers to the general assembly of members at least once a year.

Article 10

Obligations of the persons who manage the business of the collective management organisation

1. Member States shall ensure that each collective management organisation takes all necessary measures so that the persons who manage its business do so in a sound, prudent and appropriate manner, using sound administrative and accounting procedures and internal control mechanisms.

2. Member States shall ensure that collective management organisations put in place and apply procedures to avoid conflicts of interest, and where such conflicts cannot be avoided, to identify, manage, monitor and disclose actual or potential conflicts of interest in such a way as to prevent them from adversely affecting the collective interests of the rightholders whom the organisation represents.

The procedures referred to in the first subparagraph shall include an annual individual statement by each of the persons referred to in paragraph 1 to the general assembly of members, containing the following information:

(a) any interests in the collective management organisation;

(b) any remuneration received in the preceding financial year from the collective management organisation, including in the form of pension schemes, benefits in kind and other types of benefits;

(c) any amounts received in the preceding financial year as a rightholder from the collective management organisation;

(d) a declaration concerning any actual or potential conflict between any personal interests and those of the collective management organisation or between any obligations owed to the collective management organisation and any duty owed to any other natural or legal person.

CHAPTER 2

Management of rights revenue

Article 11

Collection and use of rights revenue

1. Member States shall ensure that collective management organisations comply with the rules laid down in paragraphs 2 to 5.

ENL 84/86 Official Journal of the European Union 20.3.2014

2. A collective management organisation shall be diligent in the collection and management of rights revenue.

3. A collective management organisation shall keep separate in its accounts:

(a) rights revenue and any income arising from the investment of rights revenue; and

(b) any own assets it may have and income arising from such assets, from management fees or from other activities.

4. A collective management organisation shall not be permitted to use rights revenue or any income arising from the investment of rights revenue for purposes other than distribution to rightholders, except where it is allowed to deduct or offset its management fees in compliance with a decision taken in accordance with point (d) of Article 8(5) or to use the rights revenue or any income arising from the investment of rights revenue in compliance with a decision taken in accordance with Article 8(5).

5. Where a collective management organisation invests rights revenue or any income arising from the investment of rights revenue, it shall do so in the best interests of the rightholders whose rights it represents, in accordance with the general investment and risk management policy referred to in points (c) and (f) of Article 8(5) and having regard to the following rules:

(a) where there is any potential conflict of interest, the collective management organisation shall ensure that the investment is made in the sole interest of those rightholders;

(b) the assets shall be invested in order to ensure the security, quality, liquidity and profitability of the portfolio as a whole;

(c) the assets shall be properly diversified in order to avoid excessive reliance on any particular asset and accumulations of risks in the portfolio as a whole.

Article 12

Deductions

1. Member States shall ensure that where a rightholder auth­ orises a collective management organisation to manage his rights, the collective management organisation is required to provide the rightholder with information on management fees and other deductions from the rights revenue and from any income arising from the investment of rights revenue, before obtaining his consent to its managing his rights.

2. Deductions shall be reasonable in relation to the services provided by the collective management organisation to right­ holders, including, where appropriate, the services referred to in paragraph 4, and shall be established on the basis of objective criteria.

3. Management fees shall not exceed the justified and docu­ mented costs incurred by the collective management organi­ sation in managing copyright and related rights.

Member States shall ensure that the requirements applicable to the use and the transparency of the use of amounts deducted or offset in respect of management fees apply to any other deductions made in order to cover the costs of managing copyright and related rights.

4. Where a collective management organisation provides social, cultural or educational services funded through deductions from rights revenue or from any income arising from the investment of rights revenue, such services shall be provided on the basis of fair criteria, in particular as regards access to, and the extent of, those services.

Article 13

Distribution of amounts due to rightholders

1. Without prejudice to Article 15(3) and Article 28, Member States shall ensure that each collective management organisation regularly, diligently and accurately distributes and pays amounts due to rightholders in accordance with the general policy on distribution referred to in point (a) of Article 8(5).

Member States shall also ensure that collective management organisations or their members who are entities representing rightholders distribute and pay those amounts to rightholders as soon as possible but no later than nine months from the end of the financial year in which the rights revenue was collected, unless objective reasons relating in particular to reporting by users, identification of rights, rightholders or matching of information on works and other subject-matter with right­ holders prevent the collective management organisation or, where applicable, its members from meeting that deadline.

2. Where the amounts due to rightholders cannot be distributed within the deadline set in paragraph 1 because the relevant rightholders cannot be identified or located and the exception to that deadline does not apply, those amounts shall be kept separate in the accounts of the collective management organisation.

3. The collective management organisation shall take all necessary measures, consistent with paragraph 1, to identify and locate the rightholders. In particular, at the latest three months after the expiry of the deadline set in paragraph 1, the collective management organisation shall make available information on works and other subject-matter for which one or more rightholders have not been identified or located to:

(a) the rightholders that it represents or the entities repre­ senting rightholders, where such entities are members of the collective management organisation; and

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/87

(b) all collective management organisations with which it has concluded representation agreements.

The information referred to in the first subparagraph shall include, where available, the following:

(a) the title of the work or other subject-matter;

(b) the name of the rightholder;

(c) the name of the relevant publisher or producer; and

(d) any other relevant information available which could assist in identifying the rightholder.

The collective management organisation shall also verify the records referred to in Article 6(5) and other readily available records. If the abovementioned measures fail to produce results, the collective management organisation shall make that information available to the public at the latest one year after the expiry of the three-month period.

4. Where the amounts due to rightholders cannot be distributed after three years from the end of the financial year in which the collection of the rights revenue occurred, and provided that the collective management organisation has taken all necessary measures to identify and locate the right­ holders referred to in paragraph 3, those amounts shall be deemed non-distributable.

5. The general assembly of members of a collective management organisation shall decide on the use of the non- distributable amounts in accordance with point (b) of Article 8(5), without prejudice to the right of rightholders to claim such amounts from the collective management organi­ sation in accordance with the laws of the Member States on the statute of limitations of claims.

6. Member States may limit or determine the permitted uses of non-distributable amounts, inter alia, by ensuring that such amounts are used in a separate and independent way in order to fund social, cultural and educational activities for the benefit of rightholders.

CHAPTER 3

Management of rights on behalf of other collective management organisations

Article 14

Rights managed under representation agreements

Member States shall ensure that a collective management organisation does not discriminate against any rightholder

whose rights it manages under a representation agreement, in particular with respect to applicable tariffs, management fees, and the conditions for the collection of the rights revenue and distribution of amounts due to rightholders.

Article 15

Deductions and payments in representation agreements

1. Member States shall ensure that a collective management organisation does not make deductions, other than in respect of management fees, from the rights revenue derived from the rights it manages on the basis of a representation agreement, or from any income arising from the investment of that rights revenue, unless the other collective management organisation that is party to the representation agreement expressly consents to such deductions.

2. The collective management organisation shall regularly, diligently and accurately distribute and pay amounts due to other collective management organisations.

3. The collective management organisation shall carry out such distribution and payments to the other collective management organisation as soon as possible but no later than nine months from the end of the financial year in which the rights revenue was collected, unless objective reasons relating in particular to reporting by users, identification of rights, rightholders or matching of information on works and other subject-matter with rightholders prevent the collective management organisation from meeting that deadline.

The other collective management organisation, or, where it has as members entities representing rightholders, those members, shall distribute and pay the amounts due to rightholders as soon as possible but no later than six months from receipt of those amounts, unless objective reasons relating in particular to reporting by users, identification of rights, rightholders or matching of information on works and other subject-matter with rightholders prevent the collective management organi­ sation or, where applicable, its members from meeting that deadline.

CHAPTER 4

Relations with users

Article 16

Licensing

1. Member States shall ensure that collective management organisations and users conduct negotiations for the licensing of rights in good faith. Collective management organisations and users shall provide each other with all necessary information.

ENL 84/88 Official Journal of the European Union 20.3.2014

2. Licensing terms shall be based on objective and non- discriminatory criteria. When licensing rights, collective management organisations shall not be required to use, as a precedent for other online services, licensing terms agreed with a user where the user is providing a new type of online service which has been available to the public in the Union for less than three years.

Rightholders shall receive appropriate remuneration for the use of their rights. Tariffs for exclusive rights and rights to remun­ eration shall be reasonable in relation to, inter alia, the economic value of the use of the rights in trade, taking into account the nature and scope of the use of the work and other subject-matter, as well as in relation to the economic value of the service provided by the collective management organisation. Collective management organisations shall inform the user concerned of the criteria used for the setting of those tariffs.

3. Collective management organisations shall reply without undue delay to requests from users, indicating, inter alia, the information needed in order for the collective management organisation to offer a licence.

Upon receipt of all relevant information, the collective management organisation shall, without undue delay, either offer a licence or provide the user with a reasoned statement explaining why it does not intend to license a particular service.

4. A collective management organisation shall allow users to communicate with it by electronic means, including, where appropriate, for the purpose of reporting on the use of the licence.

Article 17

Users’ obligations

Member States shall adopt provisions to ensure that users provide a collective management organisation, within an agreed or pre-established time and in an agreed or pre-estab­ lished format, with such relevant information at their disposal on the use of the rights represented by the collective management organisation as is necessary for the collection of rights revenue and for the distribution and payment of amounts due to rightholders. When deciding on the format for the provision of such information, collective management organi­ sations and users shall take into account, as far as possible, voluntary industry standards.

CHAPTER 5

Transparency and reporting

Article 18

Information provided to rightholders on the management of their rights

1. Without prejudice to paragraph 2 of this Article and Article 19 and Article 28(2), Member States shall ensure that

a collective management organisation makes available, not less than once a year, to each rightholder to whom it has attributed rights revenue or made payments in the period to which the information relates, at least the following information:

(a) any contact details which the rightholder has authorised the collective management organisation to use in order to identify and locate the rightholder;

(b) the rights revenue attributed to the rightholder;

(c) the amounts paid by the collective management organi­ sation to the rightholder per category of rights managed and per type of use;

(d) the period during which the use took place for which amounts were attributed and paid to the rightholder, unless objective reasons relating to reporting by users prevent the collective management organisation from providing this information;

(e) deductions made in respect of management fees;

(f) deductions made for any purpose other than in respect of management fees, including those that may be required by national law for the provision of any social, cultural or educational services;

(g) any rights revenue attributed to the rightholder which is outstanding for any period.

2. Where a collective management organisation attributes rights revenue and has as members entities which are responsible for the distribution of rights revenue to rightholders, the collective management organisation shall provide the information listed in paragraph 1 to those entities, provided that they do not have that information in their possession. Member States shall ensure that the entities make at least the information listed in paragraph 1 available, not less than once a year, to each rightholder to whom they have attributed rights revenue or made payments in the period to which the information relates.

Article 19

Information provided to other collective management organisations on the management of rights under

representation agreements

Member States shall ensure that a collective management organisation makes at least the following information available, not less than once a year and by electronic means, to collective management organisations on whose behalf it manages rights under a representation agreement, for the period to which the information relates:

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/89

(a) the rights revenue attributed, the amounts paid by the collective management organisation per category of rights managed, and per type of use, for the rights it manages under the representation agreement, and any rights revenue attributed which is outstanding for any period;

(b) deductions made in respect of management fees;

(c) deductions made for any purpose other than in respect of management fees as referred to in Article 15;

(d) information on any licences granted or refused with regard to works and other subject-matter covered by the represen­ tation agreement;

(e) resolutions adopted by the general assembly of members in so far as those resolutions are relevant to the management of the rights under the representation agreement.

Article 20

Information provided to rightholders, other collective management organisations and users on request

Without prejudice to Article 25, Member States shall ensure that, in response to a duly justified request, a collective management organisation makes at least the following information available by electronic means and without undue delay to any collective management organisation on whose behalf it manages rights under a representation agreement or to any rightholder or to any user:

(a) the works or other subject-matter it represents, the rights it manages, directly or under representation agreements, and the territories covered; or

(b) where, due to the scope of activity of the collective management organisation, such works or other subject- matter cannot be determined, the types of works or of other subject-matter it represents, the rights it manages and the territories covered.

Article 21

Disclosure of information to the public

1. Member States shall ensure that a collective management organisation makes public at least the following information:

(a) its statute;

(b) its membership terms and the terms of termination of auth­ orisation to manage rights, if these are not included in the statute;

(c) standard licensing contracts and standard applicable tariffs, including discounts;

(d) the list of the persons referred to in Article 10;

(e) its general policy on distribution of amounts due to right­ holders;

(f) its general policy on management fees;

(g) its general policy on deductions, other than in respect of management fees, from rights revenue and from any income arising from the investment of rights revenue, including deductions for the purposes of social, cultural and educational services;

(h) a list of the representation agreements it has entered into, and the names of the collective management organisations with which those representation agreements have been concluded;

(i) the general policy on the use of non-distributable amounts;

(j) the complaint handling and dispute resolution procedures available in accordance with Articles 33, 34 and 35.

2. The collective management organisation shall publish, and keep up to date, on its public website the information referred to in paragraph 1.

Article 22

Annual transparency report

1. Member States shall ensure that a collective management organisation, irrespective of its legal form under national law, draws up and makes public an annual transparency report, including the special report referred to in paragraph 3, for each financial year no later than eight months following the end of that financial year.

The collective management organisation shall publish on its website the annual transparency report, which shall remain available to the public on that website for at least five years.

2. The annual transparency report shall contain at least the information set out in the Annex.

3. A special report shall address the use of the amounts deducted for the purposes of social, cultural and educational services and shall contain at least the information set out in point 3 of the Annex.

4. The accounting information included in the annual trans­ parency report shall be audited by one or more persons empowered by law to audit accounts in accordance with Directive 2006/43/EC of the European Parliament and of the Council (1).

ENL 84/90 Official Journal of the European Union 20.3.2014

(1) Directive 2006/43/EC of the European Parliament and of the Council of 17 May 2006 on statutory audits of annual accounts and consolidated account, amending Council Directives 78/660/EEC and 83/349/EEC and repealing Council Directive 84/253/EEC (OJ L 157, 9.6.2006, p. 87).

The audit report, including any qualifications thereto, shall be reproduced in full in the annual transparency report.

For the purposes of this paragraph, accounting information shall comprise the financial statements referred to in point 1(a) of the Annex and any financial information referred to in points (g) and (h) of point 1 and in point 2 of the Annex.

TITLE III

MULTI-TERRITORIAL LICENSING OF ONLINE RIGHTS IN MUSICAL WORKS BY COLLECTIVE MANAGEMENT

ORGANISATIONS

Article 23

Multi-territorial licensing in the internal market

Member States shall ensure that collective management organi­ sations established in their territory comply with the requirements of this Title when granting multi-territorial licences for online rights in musical works.

Article 24

Capacity to process multi-territorial licences

1. Member States shall ensure that a collective management organisation which grants multi-territorial licences for online rights in musical works has sufficient capacity to process elec­ tronically, in an efficient and transparent manner, data needed for the administration of such licences, including for the purposes of identifying the repertoire and monitoring its use, invoicing users, collecting rights revenue and distributing amounts due to rightholders.

2. For the purposes of paragraph 1, a collective management organisation shall comply, at least, with the following conditions:

(a) to have the ability to identify accurately the musical works, wholly or in part, which the collective management organi­ sation is authorised to represent;

(b) to have the ability to identify accurately, wholly or in part, with respect to each relevant territory, the rights and their corresponding rightholders for each musical work or share therein which the collective management organisation is authorised to represent;

(c) to make use of unique identifiers in order to identify right­ holders and musical works, taking into account, as far as possible, voluntary industry standards and practices developed at international or Union level;

(d) to make use of adequate means in order to identify and resolve in a timely and effective manner inconsistencies in data held by other collective management organisations granting multi-territorial licences for online rights in musical works.

Article 25

Transparency of multi-territorial repertoire information

1. Member States shall ensure that a collective management organisation which grants multi-territorial licences for online rights in musical works provides to online service providers, to rightholders whose rights it represents and to other collective management organisations, by electronic means, in response to a duly justified request, up-to-date information allowing the identification of the online music repertoire it represents. This shall include:

(a) the musical works represented;

(b) the rights represented wholly or in part; and

(c) the territories covered.

2. The collective management organisation may take reasonable measures, where necessary, to protect the accuracy and integrity of the data, to control their reuse and to protect commercially sensitive information.

Article 26

Accuracy of multi-territorial repertoire information

1. Member States shall ensure that a collective management organisation which grants multi-territorial licences for online rights in musical works has in place arrangements to enable rightholders, other collective management organisations and online service providers to request a correction of the data referred to in the list of conditions under Article 24(2) or the information provided under Article 25, where such rightholders, collective management organisations and online service providers, on the basis of reasonable evidence, believe that the data or the information are inaccurate in respect of their online rights in musical works. Where the claims are sufficiently substantiated, the collective management organisation shall ensure that the data or the information are corrected without undue delay.

2. The collective management organisation shall provide rightholders whose musical works are included in its own music repertoire and rightholders who have entrusted the management of their online rights in musical works to it in accordance with Article 31 with the means of submitting to it in electronic form information concerning their musical works, their rights in those works and the territories in respect of which the rightholders authorise the organisation. When doing so, the collective management organisation and the right­ holders shall take into account, as far as possible, voluntary industry standards or practices regarding the exchange of data developed at international or Union level, allowing rightholders to specify the musical work, wholly or in part, the online rights, wholly or in part, and the territories in respect of which they authorise the organisation.

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/91

3. Where a collective management organisation mandates another collective management organisation to grant multi-terri­ torial licences for the online rights in musical works under Articles 29 and 30, the mandated collective management organisation shall also apply paragraph 2 of this Article with respect to the rightholders whose musical works are included in the repertoire of the mandating collective management organi­ sation, unless the collective management organisations agree otherwise.

Article 27

Accurate and timely reporting and invoicing

1. Member States shall ensure that a collective management organisation monitors the use of online rights in musical works which it represents, wholly or in part, by online service providers to which it has granted a multi-territorial licence for those rights.

2. The collective management organisation shall offer online service providers the possibility of reporting by electronic means the actual use of online rights in musical works and online service providers shall accurately report the actual use of those works. The collective management organisation shall offer the use of a least one method of reporting which takes into account voluntary industry standards or practices developed at international or Union level for the electronic exchange of such data. The collective management organisation may refuse to accept reporting by the online service provider in a proprietary format if the organisation allows for reporting using an industry standard for the electronic exchange of data.

3. The collective management organisation shall invoice the online service provider by electronic means. The collective management organisation shall offer the use of a least one format which takes into account voluntary industry standards or practices developed at international or Union level. The invoice shall identify the works and rights which are licensed, wholly or in part, on the basis of the data referred to in the list of conditions under Article 24(2), and the corresponding actual uses, to the extent that this is possible on the basis of the information provided by the online service provider and the format used to provide that information. The online service provider may not refuse to accept the invoice because of its format if the collective management organisation is using an industry standard.

4. The collective management organisation shall invoice the online service provider accurately and without delay after the actual use of the online rights in that musical work is reported, except where this is not possible for reasons attributable to the online service provider.

5. The collective management organisation shall have in place adequate arrangements enabling the online service provider to challenge the accuracy of the invoice, including when the online service provider receives invoices from one or more collective management organisations for the same online rights in the same musical work.

Article 28

Accurate and timely payment to rightholders

1. Without prejudice to paragraph 3, Member States shall ensure that a collective management organisation which grants multi-territorial licences for online rights in musical works distributes amounts due to rightholders accruing from such licences accurately and without delay after the actual use of the work is reported, except where this is not possible for reasons attributable to the online service provider.

2. Without prejudice to paragraph 3, the collective management organisation shall provide at least the following information to rightholders together with each payment it makes under paragraph 1:

(a) the period during which the uses took place for which amounts are due to rightholders and the territories in which the uses took place;

(b) the amounts collected, deductions made and amounts distributed by the collective management organisation for each online right in any musical work which rightholders have authorised the collective management organisation, wholly or in part, to represent;

(c) the amounts collected for rightholders, deductions made, and amounts distributed by the collective management organisation in respect of each online service provider.

3. Where a collective management organisation mandates another collective management organisation to grant multi-terri­ torial licences for the online rights in musical works under Articles 29 and 30, the mandated collective management organisation shall distribute the amounts referred to in paragraph 1 accurately and without delay, and shall provide the information referred to in paragraph 2 to the mandating collective management organisation. The mandating collective management organisation shall be responsible for the subsequent distribution of such amounts and the provision of such information to rightholders, unless the collective management organisations agree otherwise.

Article 29

Agreements between collective management organisations for multi-territorial licensing

1. Member States shall ensure that any representation agreement between collective management organisations whereby a collective management organisation mandates another collective management organisation to grant multi-terri­ torial licences for the online rights in musical works in its own music repertoire is of a non-exclusive nature. The mandated collective management organisation shall manage those online rights on a non-discriminatory basis.

ENL 84/92 Official Journal of the European Union 20.3.2014

2. The mandating collective management organisation shall inform its members of the main terms of the agreement, including its duration and the costs of the services provided by the mandated collective management organisation.

3. The mandated collective management organisation shall inform the mandating collective management organisation of the main terms according to which the latter’s online rights are to be licensed, including the nature of the exploitation, all provisions which relate to or affect the licence fee, the duration of the licence, the accounting periods and the territories covered.

Article 30

Obligation to represent another collective management organisation for multi-territorial licensing

1. Member States shall ensure that where a collective management organisation which does not grant or offer to grant multi-territorial licences for the online rights in musical works in its own repertoire requests another collective management organisation to enter into a representation agreement to represent those rights, the requested collective management organisation is required to agree to such a request if it is already granting or offering to grant multi-terri­ torial licences for the same category of online rights in musical works in the repertoire of one or more other collective management organisations.

2. The requested collective management organisation shall respond to the requesting collective management organisation in writing and without undue delay.

3. Without prejudice to paragraphs 5 and 6, the requested collective management organisation shall manage the repre­ sented repertoire of the requesting collective management organisation on the same conditions as those which it applies to the management of its own repertoire.

4. The requested collective management organisation shall include the represented repertoire of the requesting collective management organisation in all offers it addresses to online service providers.

5. The management fee for the service provided by the requested collective management organisation to the requesting organisation shall not exceed the costs reasonably incurred by the requested collective management organisation.

6. The requesting collective management organisation shall make available to the requested collective management organi­ sation information relating to its own music repertoire required

for the provision of multi-territorial licences for online rights in musical works. Where information is insufficient or provided in a form that does not allow the requested collective management organisation to meet the requirements of this Title, the requested collective management organisation shall be entitled to charge for the costs reasonably incurred in meeting such requirements or to exclude those works for which information is insufficient or cannot be used.

Article 31

Access to multi-territorial licensing

Member States shall ensure that where a collective management organisation does not grant or offer to grant multi-territorial licences for online rights in musical works or does not allow another collective management organisation to represent those rights for such purpose by 10 April 2017, rightholders who have authorised that collective management organisation to represent their online rights in musical works can withdraw from that collective management organisation the online rights in musical works for the purposes of multi-territorial licensing in respect of all territories without having to withdraw the online rights in musical works for the purposes of mono-territorial licensing, so as to grant multi-territorial licences for their online rights in musical works themselves or through any other party they authorise or through any collective management organisation complying with the provisions of this Title.

Article 32

Derogation for online music rights required for radio and television programmes

The requirements under this Title shall not apply to collective management organisations when they grant, on the basis of the voluntary aggregation of the required rights, in compliance with the competition rules under Articles 101 and 102 TFEU, a multi-territorial licence for the online rights in musical works required by a broadcaster to communicate or make available to the public its radio or television programmes simultaneously with or after their initial broadcast as well as any online material, including previews, produced by or for the broadcaster which is ancillary to the initial broadcast of its radio or television programme.

TITLE IV

ENFORCEMENT MEASURES

Article 33

Complaints procedures

1. Member States shall ensure that collective management organisations make available to their members, and to collective management organisations on whose behalf they manage rights under a representation agreement, effective and timely procedures for dealing with complaints, particularly in relation to authorisation to manage rights and termination or with­ drawal of rights, membership terms, the collection of amounts due to rightholders, deductions and distributions.

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/93

2. Collective management organisations shall respond in writing to complaints by members or by collective management organisations on whose behalf they manage rights under a representation agreement. Where the collective management organisation rejects a complaint, it shall give reasons.

Article 34

Alternative dispute resolution procedures

1. Member States may provide that disputes between collective management organisations, members of collective management organisations, rightholders or users regarding the provisions of national law adopted pursuant to the requirements of this Directive can be submitted to a rapid, independent and impartial alternative dispute resolution procedure.

2. Member States shall ensure, for the purposes of Title III, that the following disputes relating to a collective management organisation established in their territory which grants or offers to grant multi-territorial licences for online rights in musical works can be submitted to an independent and impartial alter­ native dispute resolution procedure:

(a) disputes with an actual or potential online service provider regarding the application of Articles 16, 25, 26 and 27;

(b) disputes with one or more rightholders regarding the appli­ cation of Articles 25, 26, 27, 28, 29, 30 and 31;

(c) disputes with another collective management organisation regarding the application of Articles 25, 26, 27, 28, 29 and 30.

Article 35

Dispute resolution

1. Member States shall ensure that disputes between collective management organisations and users concerning, in particular, existing and proposed licensing conditions or a breach of contract can be submitted to a court, or if appro­ priate, to another independent and impartial dispute resolution body where that body has expertise in intellectual property law.

2. Articles 33 and 34 and paragraph 1 of this Article shall be without prejudice to the right of parties to assert and defend their rights by bringing an action before a court.

Article 36

Compliance

1. Member States shall ensure that compliance by collective management organisations established in their territory with the provisions of national law adopted pursuant to the requirements laid down in this Directive is monitored by competent auth­ orities designated for that purpose.

2. Member States shall ensure that procedures exist enabling members of a collective management organisation, rightholders, users, collective management organisations and other interested

parties to notify the competent authorities designated for that purpose of activities or circumstances which, in their opinion, constitute a breach of the provisions of national law adopted pursuant to the requirements laid down in this Directive.

3. Member States shall ensure that the competent authorities designated for that purpose have the power to impose appro­ priate sanctions or to take appropriate measures where the provisions of national law adopted in implementation of this Directive have not been complied with. Those sanctions and measures shall be effective, proportionate and dissuasive.

Member States shall notify the Commission of the competent authorities referred to in this Article and in Articles 37 and 38 by 10 April 2016. The Commission shall publish the information received in that regard.

Article 37

Exchange of information between competent authorities

1. In order to facilitate the monitoring of the application of this Directive, each Member State shall ensure that a request for information received from a competent authority of another Member State, designated for that purpose, concerning matters relevant to the application of this Directive, in particular with regard to the activities of collective management organi­ sations established in the territory of the requested Member State, is responded to without undue delay by the competent authority designated for that purpose, provided that the request is duly justified.

2. Where a competent authority considers that a collective management organisation established in another Member State but acting within its territory may not be complying with the provisions of the national law of the Member State in which that collective management organisation is established which have been adopted pursuant to the requirements laid down in this Directive, it may transmit all relevant information to the competent authority of the Member State in which the collective management organisation is established, accompanied where appropriate by a request to that authority that it take appropriate action within its competence. The requested competent authority shall provide a reasoned reply within three months.

3. Matters as referred to in paragraph 2 may also be referred by the competent authority making such a request to the expert group established in accordance with Article 41.

Article 38

Cooperation for the development of multi-territorial licensing

1. The Commission shall foster a regular exchange of information between the competent authorities designated for that purpose in Member States, and between those authorities and the Commission, on the situation and development of multi-territorial licensing.

ENL 84/94 Official Journal of the European Union 20.3.2014

2. The Commission shall conduct regular consultations with representatives of rightholders, collective management organi­ sations, users, consumers and other interested parties on their experience with the application of the provisions of Title III of this Directive. The Commission shall provide competent auth­ orities with all relevant information that emerges from those consultations, within the framework of the exchange of information provided for in paragraph 1.

3. Member States shall ensure that by 10 October 2017, their competent authorities provide the Commission with a report on the situation and development of multi-territorial licensing in their territory. The report shall include information on, in particular, the availability of multi-territorial licences in the Member State concerned and compliance by collective management organisations with the provisions of national law adopted in implementation of Title III of this Directive, together with an assessment of the development of multi-territorial licensing of online rights in musical works by users, consumers, rightholders and other interested parties.

4. On the basis of the reports received pursuant to paragraph 3 and the information gathered pursuant to paragraphs 1 and 2, the Commission shall assess the application of Title III of this Directive. If necessary, and where appropriate on the basis of a specific report, it shall consider further steps to address any identified problems. That assessment shall cover, in particular, the following:

(a) the number of collective management organisations meeting the requirements of Title III;

(b) the application of Articles 29 and 30, including the number of representation agreements concluded by collective management organisations pursuant to those Articles;

(c) the proportion of repertoire in the Member States which is available for licensing on a multi-territorial basis.

TITLE V

REPORTING AND FINAL PROVISIONS

Article 39

Notification of collective management organisations

By 10 April 2016, Member States shall provide the Commission, on the basis of the information at their disposal, with a list of the collective management organisations estab­ lished in their territories.

Member States shall notify any changes to that list to the Commission without undue delay.

The Commission shall publish that information and keep it up to date.

Article 40

Report

By 10 April 2021, the Commission shall assess the application of this Directive and submit to the European Parliament and to

the Council a report on the application of this Directive. That report shall include an assessment of the impact of this Directive on the development of cross-border services, on cultural diversity, on the relations between collective management organisations and users and on the operation in the Union of collective management organisations established outside the Union, and, if necessary, on the need for a review. The Commission’s report shall be accompanied, if appropriate, by a legislative proposal.

Article 41

Expert group

An expert group is hereby established. It shall be composed of representatives of the competent authorities of the Member States. The expert group shall be chaired by a representative of the Commission and shall meet either on the initiative of the chairman or at the request of the delegation of a Member State. The tasks of the group shall be as follows:

(a) to examine the impact of the transposition of this Directive on the functioning of collective management organisations and independent management entities in the internal market, and to highlight any difficulties;

(b) to organise consultations on all questions arising from the application of this Directive;

(c) to facilitate the exchange of information on relevant devel­ opments in legislation and case-law, as well as relevant economic, social, cultural and technological developments, especially in relation to the digital market in works and other subject-matter.

Article 42

Protection of personal data

The processing of personal data carried out within the framework of this Directive shall be subject to Directive 95/46/EC.

Article 43

Transposition

1. Member States shall bring into force the laws, regulations and administrative provisions necessary to comply with this Directive by 10 April 2016. They shall immediately inform the Commission thereof.

When Member States adopt those measures, they shall contain a reference to this Directive or shall be accompanied by such reference on the occasion of their official publication. The methods of making such reference shall be laid down by Member States.

2. Member States shall communicate to the Commission the text of the main measures of national law which they adopt in the field covered by this Directive.

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/95

Article 44

Entry into force

This Directive shall enter into force on the twentieth day following that of its publication in the Official Journal of the European Union.

Article 45

Addressees

This Directive is addressed to the Member States.

Done at Strasbourg, 26 February 2014.

For the European Parliament The President M. SCHULZ

For the Council The President

D. KOURKOULAS

ENL 84/96 Official Journal of the European Union 20.3.2014

ANNEX

1. Information to be provided in the annual transparency report referred to in Article 22(2):

(a) financial statements comprising a balance-sheet or a statement of assets and liabilities, an income and expenditure account for the financial year and a cash-flow statement;

(b) a report on the activities in the financial year;

(c) information on refusals to grant a licence pursuant to Article 16(3);

(d) a description of the legal and governance structure of the collective management organisation;

(e) information on any entities directly or indirectly owned or controlled, wholly or in part, by the collective management organisation;

(f) information on the total amount of remuneration paid to the persons referred in Article 9(3) and Article 10 in the previous year, and on other benefits granted to them;

(g) the financial information referred to in point 2 of this Annex;

(h) a special report on the use of any amounts deducted for the purposes of social, cultural and educational services, containing the information referred to in point 3 of this Annex.

2. Financial information to be provided in the annual transparency report:

(a) financial information on rights revenue, per category of rights managed and per type of use (e.g. broadcasting, online, public performance), including information on the income arising from the investment of rights revenue and the use of such income (whether it is distributed to rightholders or other collective management organisations, or otherwise used);

(b) financial information on the cost of rights management and other services provided by the collective management organisation to rightholders, with a comprehensive description of at least the following items:

(i) all operating and financial costs, with a breakdown per category of rights managed and, where costs are indirect and cannot be attributed to one or more categories of rights, an explanation of the method used to allocate such indirect costs;

(ii) operating and financial costs, with a breakdown per category of rights managed and, where costs are indirect and cannot be attributed to one or more categories of rights, an explanation of the method used to allocate such indirect costs, only with regard to the management of rights, including management fees deducted from or offset against rights revenue or any income arising from the investment of rights revenue in accordance with Article 11(4) and Article 12(1), (2) and (3);

(iii) operating and financial costs with regard to services other than the management of rights, but including social, cultural and educational services;

(iv) resources used to cover costs;

(v) deductions made from rights revenues, with a breakdown per category of rights managed and per type of use and the purpose of the deduction, such as costs relating to the management of rights or to social, cultural or educational services;

(vi) the percentages that the cost of the rights management and other services provided by the collective management organisation to rightholders represents compared to the rights revenue in the relevant financial year, per category of rights managed, and, where costs are indirect and cannot be attributed to one or more categories of rights, an explanation of the method used to allocate such indirect costs;

(c) financial information on amounts due to rightholders, with a comprehensive description of at least the following items:

(i) the total amount attributed to rightholders, with a breakdown per category of rights managed and type of use;

(ii) the total amount paid to rightholders, with a breakdown per category of rights managed and type of use;

(iii) the frequency of payments, with a breakdown per category of rights managed and per type of use;

EN20.3.2014 Official Journal of the European Union L 84/97

(iv) the total amount collected but not yet attributed to rightholders, with a breakdown per category of rights managed and type of use, and indicating the financial year in which those amounts were collected;

(v) the total amount attributed to but not yet distributed to rightholders, with a breakdown per category of rights managed and type of use, and indicating the financial year in which those amounts were collected;

(vi) where a collective management organisation has not carried out the distribution and payments within the deadline set in Article 13(1), the reasons for the delay;

(vii) the total non-distributable amounts, along with an explanation of the use to which those amounts have been put;

(d) information on relationships with other collective management organisations, with a description of at least the following items:

(i) amounts received from other collective management organisations and amounts paid to other collective management organisations, with a breakdown per category of rights, per type of use and per organisation;

(ii) management fees and other deductions from the rights revenue due to other collective management organi­ sations, with a breakdown per category of rights, per type of use and per organisation;

(iii) management fees and other deductions from the amounts paid by other collective management organisations, with a breakdown per category of rights and per organisation;

(iv) amounts distributed directly to rightholders originating from other collective management organisations, with a breakdown per category of rights and per organisation.

3. Information to be provided in the special report referred to in Article 22(3):

(a) the amounts deducted for the purposes of social, cultural and educational services in the financial year, with a breakdown per type of purpose and, for each type of purpose, with a breakdown per category of rights managed and per type of use;

(b) an explanation of the use of those amounts, with a breakdown per type of purpose including the costs of managing amounts deducted to fund social, cultural and educational services and of the separate amounts used for social, cultural and educational services.

ENL 84/98 Official Journal of the European Union 20.3.2014

DIRECTIVAS

DIRECTIVA 2014/26/UE DEL PARLAMENTO EUROPEO Y DEL CONSEJO

de 26 de febrero de 2014

relativa a la gestión colectiva de los derechos de autor y derechos afines y a la concesión de licencias multiterritoriales de derechos sobre obras musicales para su utilización en línea en el

mercado interior

(Texto pertinente a efectos del EEE)

EL PARLAMENTO EUROPEO Y EL CONSEJO DE LA UNIÓN EURO­ PEA,

Visto el Tratado de Funcionamiento de la Unión Europea y, en particular, su artículo 50, apartado 1, su artículo 53, apartado 1, y su artículo 62,

Vista la propuesta de la Comisión Europea,

Previa transmisión del proyecto de acto legislativo a los Parla­ mentos nacionales,

Visto el dictamen del Comité Económico y Social Europeo (1),

De conformidad con el procedimiento legislativo ordinario (2),

Considerando lo siguiente:

(1) Las directivas de la Unión adoptadas en el ámbito de los derechos de autor y los derechos afines a los derechos de autor ya proporcionan un elevado nivel de protección a los titulares de derechos y, por ende, un marco para la explotación de los contenidos amparados por esos dere­ chos. Dichas directivas contribuyen al desarrollo y man­ tenimiento de la creatividad. En un mercado interior en el que la competencia no esté falseada, la protección de la innovación y de la creación intelectual también fomenta la inversión en servicios y productos innovadores.

(2) La difusión de contenidos protegidos por derechos de autor y derechos afines, incluidos los libros, las produc­ ciones audiovisuales y las grabaciones musicales, así como los servicios vinculados a estos, requiere que los diferentes titulares de derechos de autor y derechos afi­ nes, es decir, los autores, artistas intérpretes o ejecutantes, productores y editores, concedan una licencia sobre estos derechos. Corresponde normalmente al titular elegir entre la gestión individual y la gestión colectiva de sus dere­ chos, salvo que se disponga de otro modo por los Esta­ dos miembros, de conformidad con el Derecho de la Unión y las obligaciones internacionales de la Unión y sus Estados miembros. La gestión de los derechos de autor y derechos afines comprende la concesión de licen­ cias a los usuarios, la auditoría de los usuarios, el segui­ miento del ejercicio de los derechos, la protección de los derechos de autor y derechos afines, el cobro de los

ingresos derivados de la explotación de los derechos y el reparto de las cantidades que deben abonarse a los titulares de derechos. Las entidades de gestión colectiva permiten que los titulares de derechos sean remunerados por usos que los propios titulares no podrían controlar o hacer respetar, en particular en mercados no nacionales.

(3) En virtud del artículo 167 del Tratado de Funciona­ miento de la Unión Europea (TFUE), la Unión debe tener en cuenta la diversidad cultural en sus actuaciones y contribuir al desarrollo de las culturas de los Estados miembros, respetando su diversidad nacional y regional y haciendo hincapié al mismo tiempo en la herencia cultural común. Las organizaciones de gestión colectiva desempeñan y deben seguir desempeñando un papel im­ portante como promotoras de la diversidad de la expre­ sión cultural, tanto al permitir a los repertorios de menor volumen y menos populares el acceso al mercado como mediante la prestación de servicios sociales, culturales y educativos en beneficio de sus titulares y del público.

(4) Las entidades de gestión colectiva establecidas en la Unión deben poder disfrutar de las libertades que prevén los Tratados cuando representan a los titulares de dere­ chos que residan o estén establecidos en otros Estados miembros o conceden licencias a los usuarios residentes o establecidos en otros Estados miembros.

(5) Existen diferencias importantes entre las normas nacio­ nales que regulan el funcionamiento de las entidades de gestión colectiva, en particular por lo que respecta a su transparencia y su obligación de rendir cuentas a sus miembros y a los titulares de derechos. En una serie de casos, ello ha causado dificultades, en particular a los titulares no nacionales de derechos cuando pretenden ejercer sus derechos, y ha dado lugar a una deficiente gestión financiera de los ingresos recaudados. Los pro­ blemas de funcionamiento de las entidades de gestión colectiva les impiden explotar con eficiencia los derechos de autor y derechos afines en el mercado interior, en detrimento tanto de los miembros de las entidades como de los titulares de derechos y los usuarios.

ESL 84/72 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

(1) DO C 44 de 15.2.2013, p. 104. (2) Posición del Parlamento Europeo de 4 de febrero de 2014 (no

publicada aún en el Diario Oficial) y Decisión del Consejo de 20 de febrero de 2014.

(6) La necesidad de mejorar el funcionamiento de las enti­ dades de gestión colectiva ya se había señalado en la Recomendación 2005/737/CE de la Comisión (1). Dicha Recomendación establecía una serie de principios, como la libertad de los titulares de los derechos de elegir sus entidades de gestión colectiva, la igualdad de trato de todas las categorías de titulares de derechos y el reparto equitativo de los derechos recaudados. Asimismo, invi­ taba a las entidades de gestión colectiva a facilitar a los usuarios información suficiente sobre las tarifas aplicables y el repertorio antes de las negociaciones entre ellos. Contenía asimismo recomendaciones sobre rendición de cuentas, representación de los titulares de derechos en los órganos decisorios de las entidades de gestión colectiva y resolución de litigios. Sin embargo, la Recomendación tuvo un seguimiento desigual.

(7) La protección de los intereses de los miembros de las entidades de gestión colectiva, de los titulares de derechos y de terceros exige la coordinación de las legislaciones de los Estados miembros en materia de gestión de derechos de autor y de concesión de licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales, con objeto de disponer de garantías equivalentes en toda la Unión. Por consiguiente, la presente Directiva ha de tener como base jurídica el artículo 50, apartado 1, del TFUE.

(8) La presente Directiva tiene por objeto la coordinación de las normas nacionales relativas al acceso de las entidades de gestión colectiva a la actividad de gestión de los dere­ chos de autor y derechos afines, las modalidades de ad­ ministración de estas entidades y su marco de supervi­ sión, y por consiguiente ha de tener como base jurídica el artículo 53, apartado 1, del TFUE. Asimismo, dado que se trata de un sector que ofrece servicios en toda la Unión, la presente Directiva debe tener como base jurí­ dica el artículo 62 del TFUE.

(9) La presente Directiva tiene por objeto establecer requisi­ tos aplicables a las entidades de gestión colectiva para garantizar un elevado nivel de administración, gestión financiera, transparencia e información. No obstante, ello no debe impedir que los Estados miembros manten­ gan o impongan normas más estrictas que las estableci­ das en el título II de la presente Directiva a las entidades de gestión colectiva establecidas en sus territorios, siem­ pre que dichas normas más estrictas sean compatibles con el Derecho de la Unión.

(10) Nada de lo dispuesto en la presente Directiva debe im­ pedir a un Estado miembro aplicar a las entidades de gestión colectiva establecidas fuera de la Unión pero que operan en dicho Estado miembro disposiciones igua­ les o similares.

(11) Nada de lo dispuesto en la presente Directiva debe im­ pedir que las entidades de gestión colectiva celebren acuerdos de representación con otras entidades de ges­ tión colectiva —en cumplimiento de las normas sobre competencia contempladas en los artículos 101 y 102 del TFUE— en el ámbito de los derechos de gestión con objeto de facilitar, mejorar y simplificar los procedimien­ tos de concesión de licencias a los usuarios, inclusive para fines de facturación única, en condiciones de igual­ dad, no discriminación y transparencia, y de ofrecer asi­ mismo licencias multiterritoriales en ámbitos distintos a los que hace referencia el título III de la presente Direc­ tiva.

(12) La presente Directiva, aplicable a todas las entidades de gestión colectiva, con excepción del título III, que solo se aplica a las entidades de gestión colectiva que gestionan derechos de autor sobre obras musicales para su utiliza­ ción en línea sobre una base multiterritorial, no afecta a los acuerdos sobre la gestión de derechos en los Estados miembros, como la gestión individual, el efecto ampliado de un acuerdo entre una entidad de gestión colectiva representativa y un usuario, es decir, las licencias colec­ tivas ampliadas, la gestión colectiva obligatoria, las pre­ sunciones legales de representación y la transferencia de derechos a entidades de gestión colectiva.

(13) La presente Directiva no afecta a la posibilidad de que los Estados miembros determinen, por ley, reglamento o cualquier otro mecanismo específico a dicho efecto, una compensación justa a los titulares de derechos por las excepciones o limitaciones al derecho de reproduc­ ción contemplado en la Directiva 2001/29/CE del Parla­ mento Europeo y del Consejo (2) y la remuneración de los titulares de derechos por las excepciones al derecho exclusivo en lo referente a los préstamos públicos con­ templadas en la Directiva 2006/115/CE del Parlamento Europeo y del Consejo (3) aplicable en su territorio, así como las condiciones aplicables a su recaudación.

(14) La presente Directiva no requiere que las entidades de gestión colectiva adopten una forma jurídica específica. En la práctica, esas organizaciones operan bajo distintas formas jurídicas, como asociaciones, cooperativas o so­ ciedades con responsabilidad limitada, controladas por titulares de derechos de autor y derechos afines o por entidades que representan a dichos titulares, o propiedad de estos. No obstante, en algunos casos excepcionales, debido a la forma jurídica de la entidad de gestión co­ lectiva, no está presente el elemento de propiedad o con­ trol. Este es, por ejemplo, el caso de las fundaciones, que

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/73

(1) Recomendación 2005/737/CE de la Comisión, de 18 de mayo de 2005, relativa a la gestión colectiva transfronteriza de los derechos de autor y derechos afines en el ámbito de los servicios legales de música en línea (DO L 276 de 21.10.2005, p. 54).

(2) Directiva 2001/29/CE del Parlamento Europeo y del Consejo, de 22 de mayo de 2001, relativa a la armonización de determinados aspectos de los derechos de autor y derechos afines a los derechos de autor en la sociedad de la información (DO L 167 de 22.6.2001, p. 10).

(3) Directiva 2006/115/CE del Parlamento Europeo y del Consejo, de 12 de diciembre de 2006, sobre derechos de alquiler y préstamo y otros derechos afines a los derechos de autor en el ámbito de la propiedad intelectual (DO L 376 de 27.12.2006, p. 28).

no tienen miembros. No obstante, también deben apli­ carse a dichas entidades las disposiciones de la presente Directiva. De igual modo, los Estados miembros deben adoptar medidas adecuadas para impedir que, mediante la elección de la forma jurídica, se incumplan las obligacio­ nes derivadas de la presente Directiva. Debe señalarse que las entidades que representan a titulares de derechos, y que son miembros de entidades de gestión colectiva, pueden ser otras entidades de gestión colectiva, asocia­ ciones de titulares de derechos, sindicatos u otras orga­ nizaciones.

(15) Los titulares de derechos han de poder encomendar la gestión de sus derechos a operadores de gestión indepen­ dientes. Dichos operadores de gestión independientes son sociedades mercantiles que se diferencian de las entidades de gestión colectiva, entre otras razones, porque no per­ tenecen a los titulares de derechos, ni están controladas por estos. No obstante, en la medida en que dichos operadores de gestión independientes realizan las mismas actividades que las entidades de gestión colectiva, deben estar obligados a facilitar determinada información a los titulares de derechos a los que representan, a las entida­ des de gestión colectiva, a los usuarios y al público.

(16) Los productores audiovisuales, los productores de discos y los organismos de radiodifusión conceden licencias de sus propios derechos, en determinados casos junto con derechos que les han sido transferidos, por ejemplo, los intérpretes, sobre la base de acuerdos negociados indivi­ dualmente, y actúan en interés propio. Los editores de libros, música o periódicos conceden licencias de dere­ chos que les han sido transferidos sobre la base de acuer­ dos negociados individualmente y actúan en interés pro­ pio. Por lo tanto, los productores audiovisuales, los pro­ ductores de discos, los organismos de radiodifusión y los editores no deben ser considerados «operadores de ges­ tión independientes». Además, los gestores de los autores y de los intérpretes o ejecutantes y los agentes que actúan como intermediarios y representan a los titulares de de­ rechos en sus relaciones con las entidades de gestión colectiva no deben ser considerados «operadores de ges­ tión independientes» dado que no gestionan derechos en el sentido de fijar tarifas, conceder licencias o recaudar dinero de los usuarios.

(17) Las entidades de gestión colectiva han de poder decidir libremente encomendar la realización de algunas de sus actividades, como la facturación a los usuarios o el re­ parto de los importes debidos a los titulares de derechos, a filiales u otras entidades controladas por ellas. En di­ chos casos, las disposiciones de la presente Directiva que serían aplicables si la actividad pertinente fuera realizada directamente por una entidad de gestión colectiva deben ser aplicables a las actividades de las filiales o de las otras entidades.

(18) Con el fin de velar por que los titulares de derechos de autor y derechos afines puedan beneficiarse plenamente del mercado interior cuando sus derechos sean gestiona­ dos colectivamente y por que su libertad de ejercer estos

derechos no se vea indebidamente limitada, es necesario prever la inclusión de salvaguardias adecuadas en los estatutos de las entidades de gestión colectiva. Por otra parte, cuando presten sus servicios de gestión, las entida­ des de gestión colectiva no deben establecer discrimina­ ciones, directa o indirectamente, entre los titulares de derechos por motivos de nacionalidad, lugar de residen­ cia o lugar de establecimiento.

(19) Habida cuenta de las libertades establecidas en el TFUE, la prestación y recepción de servicios de gestión colectiva de derechos de autor y derechos afines deben implicar que un titular de derechos pueda elegir libremente la entidad de gestión colectiva encargada de la gestión de sus derechos, ya se trate de derechos de comunicación con el público o de derechos de reproducción o de ca­ tegorías de derechos relacionados con formas de explo­ tación como la radiodifusión, la exhibición en salas o la reproducción para la distribución en línea, siempre y cuando la entidad de gestión colectiva que el titular de derechos desee elegir ya gestione estos tipos o categorías de derechos.

Los derechos o categorías de derechos o tipos de obras y otras prestaciones gestionados por la entidad de gestión colectiva deben ser determinados por la asamblea general de los miembros de esa entidad si no estuvieran ya de­ terminados en sus estatutos o establecidos por ley. Es importante que los derechos y las categorías de derechos se determinen de forma que se mantenga un equilibrio entre la libertad de los titulares de derechos de disponer de sus obras y otras prestaciones y la capacidad de la entidad para gestionar eficazmente los derechos, teniendo en cuenta, en particular, el tipo de derechos gestionados por la entidad y el sector creativo en el que opera. Te­ niendo debidamente en cuenta dicho equilibrio, los titu­ lares de derechos deben poder retirar fácilmente dichos derechos o categorías de derechos de una entidad de gestión colectiva y gestionarlos individualmente o confiar o transferir la gestión de la totalidad o de una parte de estos a otra entidad de gestión colectiva u entidad, inde­ pendientemente del Estado miembro de nacionalidad, de residencia o de establecimiento de la entidad de gestión colectiva o del titular de los derechos. En caso de que un Estado miembro, en cumplimiento del Derecho de la Unión y de las obligaciones internacionales de la Unión y sus Estados miembros, previera la obligatoriedad de la gestión colectiva de los derechos, la elección de los titu­ lares de derechos se limitaría a otras entidades de gestión colectiva.

Las entidades de gestión colectiva de derechos que ges­ tionan diferentes tipos de obras y prestaciones, como las obras literarias, musicales o fotográficas, deben ofrecer también esta flexibilidad a los titulares de derechos en lo que respecta a la gestión de diferentes tipos de obras y otras prestaciones. Por lo que respecta a los usos no comerciales, los Estados miembros deben prever que las entidades de gestión colectiva adopten las medidas nece­ sarias para velar por que sus titulares de derechos puedan ejercer el derecho de conceder licencias para tales usos. Dichas medidas deben incluir, entre otras, una decisión

ESL 84/74 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

de la entidad de gestión colectiva sobre las condiciones inherentes al ejercicio de dicho derecho, así como que se proporcione información a sus miembros sobre dichas condiciones. Las entidades de gestión colectiva deben informar a los titulares de derechos de esta posibilidad y permitirles ejercer los derechos relacionados con dichas posibilidades de la forma más fácil posible. Los titulares de derechos que ya hayan autorizado a la entidad de gestión colectiva pueden ser informados a través del sitio de internet de la entidad. La obligación de obtener el consentimiento de los titulares de derechos en la autori­ zación para la gestión de cada derecho, categoría de derechos o tipo de obras y otras prestaciones en la au­ torización no debe impedir al titular de derechos aceptar propuestas de modificación posteriores de dicha autori­ zación por acuerdo tácito, de conformidad con las con­ diciones establecidas por la legislación nacional. La pre­ sente Directiva no debe excluir como tales ni los acuer­ dos contractuales con arreglo a los cuales la revocación o la retirada por parte de los titulares de derechos tiene un efecto inmediato sobre las licencias concedidas antes de dicha revocación o retirada, ni los acuerdos contractuales según los cuales dichas licencias no se ven afectadas durante un determinado tiempo tras la revocación o re­ tirada. No obstante, dichos acuerdos no deben crear obs­ táculos para la plena aplicación de la presente Directiva. La presente Directiva no debe afectar a la posibilidad de que los titulares de derechos gestionen sus derechos de forma individual, también para usos no comerciales.

(20) La condición de miembro de una entidad de gestión colectiva debe basarse en criterios objetivos, transparentes y no discriminatorios, en particular en el caso de los editores que, en virtud de un acuerdo sobre explotación de derechos, tengan derecho a una parte de los ingresos procedentes de los derechos gestionados por las entida­ des de gestión colectiva y a percibir dichos ingresos de las entidades. Dichos criterios no deben obligar a las entidades de gestión colectiva a aceptar a miembros cuya gestión de derechos, categorías de derechos o tipos de obras u otras prestaciones no se incluyen en su ám­ bito de actividad. Las entidades de gestión colectiva de­ ben llevar registros que permitan la identificación y lo­ calización de sus miembros y de los titulares de derechos cuyos derechos representa la entidad sobre la base de las autorizaciones concedidas por esos titulares de derechos.

(21) Con objeto de proteger a los titulares de derechos cuyos derechos están directamente representados por la entidad de gestión colectiva pero que no cumplen sus criterios para ser miembros de esta, es adecuado requerir que determinadas disposiciones de la presente Directiva rela­ tivas a los miembros se apliquen también a dichos titu­ lares de derechos. Los Estados miembros han de poder conferir asimismo a dichos titulares el derecho a partici­ par en el procedimiento de toma de decisiones de la entidad de gestión colectiva.

(22) Las entidades de gestión colectiva deben actuar en el mejor interés colectivo de los titulares de derechos a los que representan. Por consiguiente, es importante pre­ ver sistemas que permitan a los miembros de una entidad

de gestión colectiva ejercer sus derechos como miembros participando en el proceso de toma de decisiones de la entidad. Algunas entidades de gestión colectiva tienen diferentes categorías de miembros, que pueden represen­ tar a diferentes tipos de titulares de derechos, como pro­ ductores e intérpretes. La representación en el proceso de toma de decisiones de dichas diferentes categorías de miembros debe ser equitativa y equilibrada. La eficacia de las normas relativas a la asamblea general de los miembros de las entidades de gestión colectiva se vería menoscabada si no existiesen disposiciones sobre las mo­ dalidades de celebración de esta asamblea. Así pues, es necesario velar por que la asamblea general se convoque periódicamente, y como mínimo una vez al año, y por que las decisiones más importantes de la entidad de ges­ tión colectiva sean adoptadas por la asamblea general.

(23) Todos los miembros de las entidades de gestión colectiva deben poder participar y votar en la asamblea general de los miembros. El ejercicio de esos derechos solo debe estar sujeto a restricciones equitativas y proporcionadas. En algunos casos excepcionales, las entidades de gestión colectiva se han creado bajo la forma jurídica de una fundación, por lo que no tienen miembros. En dichos casos, las competencias de la asamblea general de los miembros deben ser ejercidas por el órgano encargado de la función de supervisión. Cuando las entidades de gestión colectiva tienen como miembros a entidades que representan a titulares de derechos, como puede ocurrir cuando una entidad de gestión colectiva es una sociedad con responsabilidad limitada y sus miembros son asociaciones de titulares de derechos, los Estados miembros han de poder prever que algunas o todas las competencias de la asamblea general sean ejercidas por una asamblea de dichos titulares de derechos. La asam­ blea general de los miembros debe tener, al menos, com­ petencia para establecer el marco de las actividades de dirección, en particular por lo que se refiere al uso de los ingresos de derechos por la entidad de gestión colectiva. No obstante, este principio debe entenderse sin perjuicio de la posibilidad de que los Estados miembros prevean normas más estrictas sobre, por ejemplo, inversiones, fusiones u operaciones de empréstito, incluida la prohi­ bición de dichas transacciones. Las entidades de gestión colectiva deben alentar la participación activa de sus miembros en la asamblea general. Debe facilitarse el ejer­ cicio de los derechos de voto a los miembros que asisten a la asamblea general, así como a los que no asisten. Además de la posibilidad de ejercer sus derechos por medios electrónicos, los miembros deben poder partici­ par y votar en la asamblea general de los miembros por medio de representante. La votación por medio de repre­ sentante debe restringirse en casos de conflictos de inte­ reses. Al mismo tiempo, los Estados miembros deben prever restricciones por lo que respecta a la representa­ ción solo si ello no perjudica la adecuada y efectiva participación de los miembros en el proceso de toma de decisiones. En particular, el nombramiento de repre­ sentantes contribuye a una adecuada y efectiva participa­ ción de los miembros en el proceso de toma de decisio­ nes y brinda a los titulares de derechos la posibilidad real de optar por una entidad de gestión colectiva de su elección con independencia del Estado miembro de esta­ blecimiento de la entidad.

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/75

(24) Debe permitirse a los miembros participar en el control continuo de la gestión de las entidades de gestión colec­ tiva. Con este fin, esas entidades deben disponer de una función de supervisión adaptada a su estructura organi­ zativa y los miembros deben estar representados en el órgano que ejerza esta función. Dependiendo de la es­ tructura organizativa de la entidad de gestión colectiva, la función de supervisión puede ser ejercida por un órgano distinto, por ejemplo, un consejo de supervisión, o por algunos o todos los directivos del consejo de adminis­ tración que no gestionen los negocios de la entidad de gestión colectiva. El requisito de representación equitativa y equilibrada de los miembros no debe impedir a la entidad de gestión colectiva nombrar a terceros para ejercer la función de supervisión, incluidas personas que dispongan de los conocimientos profesionales perti­ nentes y titulares de derechos que no cumplan los requi­ sitos para ser miembros o que no estén representados por la entidad directamente sino a través de una entidad que sea miembro de la entidad de gestión colectiva.

(25) En aras de una gestión adecuada, la dirección de una entidad de gestión colectiva debe ser independiente. Los gestores, ya hayan sido elegidos como directores, o con­ tratados o empleados por la entidad sobre la base de un contrato, deben estar obligados a declarar, antes de asu­ mir sus puestos y todos los años a partir de ese momen­ to, los posibles conflictos entre sus intereses y los de los titulares de derechos representados por una entidad de gestión colectiva. Las personas que ejercen la función de supervisión deben realizar asimismo dichas declaraciones anuales. Los Estados miembros deben disponer de liber­ tad para exigir a las entidades de gestión colectiva que dichas declaraciones sean públicas o que se presenten a las autoridades públicas.

(26) Las entidades de gestión colectiva de derechos recaudan, gestionan y reparten los ingresos procedentes de la ex­ plotación de los derechos que les son confiados por sus titulares. Dichos ingresos han de abonarse en última ins­ tancia a los titulares de derechos, que pueden tener una relación jurídica directa con la entidad, o estar represen­ tados a través de una entidad que sea miembro de la entidad de gestión colectiva o a través de un acuerdo de representación. Por tanto, es importante que las enti­ dades de gestión colectiva actúen con la máxima diligen­ cia al recaudar, gestionar y repartir esos ingresos. Solo es posible repartir con exactitud los ingresos si la entidad de gestión colectiva de derechos mantiene registros adecua­ dos de sus miembros, de las licencias y de la utilización de las obras y otras prestaciones. Los datos oportunos necesarios para la gestión colectiva eficaz de los derechos deben ser facilitados asimismo por los titulares de los derechos y los usuarios y verificados por la entidad de gestión colectiva.

(27) Los importes recaudados y debidos a los titulares de derechos deben mantenerse en las cuentas separadamente de todo activo propio que pueda tener la entidad. Sin perjuicio de la posibilidad de que los Estados miembros

prevean normas más estrictas para las inversiones, in­ cluida la prohibición de invertir los ingresos de los dere­ chos, si se invierten dichos importes, la inversión debe realizarse de conformidad con la política general de in­ versión y gestión de riesgos de la entidad de inversión colectiva. A fin de mantener un nivel elevado de protec­ ción de los derechos de los titulares y de velar por que estos se beneficien de los ingresos que puedan obtenerse de la explotación de dichos derechos, las inversiones realizadas y mantenidas por las entidades de gestión co­ lectiva de derechos deben gestionarse con arreglo a cri­ terios que obliguen a la entidad a actuar con prudencia, permitiéndole al mismo tiempo decidir sobre la política de inversión más segura y eficiente. De esta forma, las entidades de gestión colectiva de derechos han de poder optar por una asignación de activos que se adecúe a la naturaleza y duración específicas de toda exposición al riesgo de los ingresos de derechos invertidos y que no cause indebidamente merma de los ingresos que deben abonarse a los titulares de derechos.

(28) Puesto que los titulares de derechos tienen derecho a ser remunerados por la explotación de sus derechos, es im­ portante que los descuentos de gestión no sobrepasen los costes justificados de la gestión de los derechos y que toda deducción, distinta de los descuentos de gestión, por ejemplo una deducción para fines sociales, culturales o educativos, sea aprobada por los miembros de las enti­ dades de gestión colectiva y que estas actúen con trans­ parencia frente a los titulares de derechos en lo que respecta a las normas que regulan dichas deducciones. Idénticos requisitos deben aplicarse a toda decisión rela­ tiva a la utilización de los ingresos de derechos para su reparto colectivo, como becas. Los titulares de derechos deben tener acceso con carácter no discriminatorio a cualquier servicio social, cultural o educativo financiado mediante las deducciones. La presente Directiva debe en­ tenderse sin perjuicio de las deducciones efectuadas en virtud del Derecho nacional, como las deducciones por la prestación de servicios sociales a los titulares de derechos por parte de las entidades de gestión colectiva, por lo que se refiere a cualquier aspecto que no esté regulado por la presente Directiva, siempre que dichas deducciones sean conformes con el Derecho de la Unión.

(29) El reparto y el pago de los importes debidos a titulares de derechos individuales o, en su caso, a categorías de titu­ lares, deben efectuarse a su debido tiempo y de confor­ midad con la política general en materia de reparto de la entidad de gestión colectiva de que se trate, incluso cuando se efectúen por medio de otra entidad que repre­ sente a los titulares de derechos. Solo razones objetivas que escapen al control de una entidad de gestión colec­ tiva pueden justificar el retraso en el reparto y el pago de los importes debidos a los titulares de derechos. Por lo tanto, circunstancias como la inversión de los ingresos de derechos sujeta a una fecha de vencimiento no deben constituir razones válidas para dicho retraso. En los casos en que existan razones válidas, es conveniente permitir a los Estados miembros que adopten normas que aseguren el reparto en tiempo oportuno y la localización e iden­ tificación efectivas de los titulares de derechos. Con ob­ jeto de asegurar que los importes debidos a los titulares

ESL 84/76 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

de derechos se reparten de forma adecuada y efectiva, y sin perjuicio de que los Estados miembros puedan prever normas más estrictas, es necesario requerir a las entidades de gestión colectiva que, de buena fe y con la necesaria diligencia, adopten medidas razonables para identificar y localizar a los titulares de derechos de que se trate. Es asimismo conveniente que, en la medida que lo permita el Derecho nacional, los miembros de una entidad de gestión colectiva decidan sobre la utilización de todo importe que no pueda ser repartido cuando los titulares de derechos que tienen derecho a dichos importes no puedan ser identificados o localizados.

(30) Las entidades de gestión colectiva han de poder gestionar derechos y recaudar ingresos procedentes de su explota­ ción en virtud de acuerdos de representación con otras entidades. Para proteger los derechos de los miembros de otras entidades de gestión colectiva, las entidades no deben distinguir entre los derechos que gestionan en virtud de acuerdos de representación y aquellos que ges­ tionan directamente para sus titulares. Tampoco deben poder aplicar deducciones, distintas de las deducciones respecto de los descuentos de gestión, a los ingresos de derechos recaudados en nombre de otra entidad de ges­ tión colectiva sin el consentimiento expreso de esta. Es asimismo conveniente requerir a las entidades de gestión colectiva que procedan al reparto y efectúen pagos a otras entidades sobre la base de dichos acuerdos de re­ presentación no más tarde del momento en que reparten y abonan los importes a sus propios miembros y a los titulares de derechos no miembros a los que representan. Además, debe requerirse a su vez a la entidad receptora que reparta sin demora los importes debidos a los titu­ lares de derechos a los que representa.

(31) Resulta especialmente importante que la concesión de licencias se realice en el marco de unas condiciones co­ merciales equitativas y no discriminatorias, a fin de que los usuarios puedan obtener licencias para las obras y otras prestaciones con respecto a las cuales una entidad de gestión colectiva representa derechos y de garantizar la remuneración de los titulares de derechos. Las entida­ des de gestión colectiva y los usuarios deben, por tanto, negociar de buena fe la concesión de licencias y aplicar unas tarifas que deben determinarse sobre la base de criterios objetivos y no discriminatorios. Es conveniente que los cánones de licencia o la remuneración determi­ nados por las entidades de gestión colectiva sean razona­ bles en relación con, entre otros factores, el valor econó­ mico del ejercicio de los derechos en un contexto parti­ cular. Por último, las entidades de gestión colectiva deben responder sin dilaciones indebidas a las solicitudes de licencias presentadas por los usuarios.

(32) En un entorno digital, las entidades de gestión colectiva deben conceder periódicamente licencias sobre su reper­ torio para formas de explotación y modelos de negocio totalmente nuevos. En tales casos, a fin de favorecer unas condiciones propicias para el desarrollo de estas licencias, y sin perjuicio de la aplicación de las normas sobre el Derecho de la competencia, conviene proporcionar a las entidades de gestión colectiva la flexibilidad necesaria

para otorgar a la mayor brevedad, licencias individualiza­ das para servicios en línea innovadores, sin el riesgo de que las condiciones de estas licencias puedan utilizarse como precedente para la determinación de las condicio­ nes de otros tipos diferentes de licencias.

(33) Con objeto de velar por que las entidades de gestión colectiva puedan cumplir las obligaciones establecidas en la presente Directiva, los usuarios deben facilitar a esas entidades información pertinente sobre el uso de los derechos representados por las entidades de gestión colectiva. Esta obligación no se debe aplicar a las perso­ nas físicas que actúan para fines ajenos a su actividad comercial, empresarial, artesanal o profesional y que, por lo tanto, no responden a la definición de usuario de la presente Directiva. Además, la información reque­ rida por las entidades de gestión colectiva para poder ejercer sus funciones debe limitarse a lo que es razonable y necesario para los usuarios, y que está a disposición de estos, teniendo en cuenta la situación específica de pe­ queñas y medianas empresas. Esa obligación podría in­ cluirse en un acuerdo entre una entidad de gestión co­ lectiva y un usuario; dicha inclusión no obsta a los dere­ chos legales nacionales a información. Los plazos aplica­ bles a la facilitación de información por parte de los usuarios deben permitir que las entidades de gestión co­ lectiva cumplan los plazos establecidos para el reparto de los importes debidos a los titulares de derechos. La pre­ sente Directiva no afecta a la posibilidad de que los Estados miembros exijan a las entidades de gestión co­ lectiva establecidas en su territorio emitir facturas con­ juntas.

(34) A fin de reforzar la confianza de los titulares de derechos, de los usuarios y de otras entidades de gestión colectiva en la gestión de derechos por estas entidades, cada enti­ dad de gestión colectiva debe cumplir requisitos especí­ ficos de transparencia. Así pues, debe exigirse a cada entidad, o al miembro que sea una entidad responsable de la adjudicación o el pago de importes debidos a los titulares de derechos que facilite, al menos una vez al año, a los diferentes titulares de derechos determinada información, como los importes que les han sido adju­ dicados o abonados y las deducciones efectuadas. Debe asimismo exigirse a las entidades de gestión colectiva que suministren suficiente información, en particular de tipo financiero, a otras entidades de gestión colectiva cuyos derechos gestionen a través de un acuerdo de represen­ tación.

(35) Con objeto de velar por que los titulares de derechos, otras entidades de gestión colectiva y los usuarios tengan acceso a información sobre el ámbito de actividad de la entidad y las obras u otras prestaciones que representa, las entidades de gestión colectiva deben facilitar asimismo información sobre dichas cuestiones en respuesta a una solicitud debidamente razonada. La cuestión de si se puede, y en qué medida, cobrar descuentos razonables por la prestación de dicho servicio corresponde al Dere­ cho nacional. Cada entidad de gestión colectiva debe

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/77

publicar también información sobre su estructura y sobre la manera en que ejerce sus actividades, incluidos en particular sus estatutos y políticas generales sobre des­ cuentos de gestión, deducciones y tarifas.

(36) A fin de que los titulares de derechos puedan controlar y comparar las actuaciones respectivas de las entidades de gestión colectiva, dichas entidades deben publicar un in­ forme anual de transparencia que incluya información financiera auditada y comparable en relación con sus actividades específicas. Asimismo, deben publicar anual­ mente un informe especial, que forme parte del informe anual sobre transparencia, sobre la utilización de las can­ tidades destinadas a servicios sociales, culturales y educa­ tivos. La presente Directiva no debe impedir que una entidad de gestión colectiva publique en un documento único, por ejemplo como parte de sus estados financieros anuales, o en informes específicos, la información reque­ rida por el informe anual sobre transparencia.

(37) Los proveedores de servicios en línea que utilicen obras musicales, como los servicios que permiten a los consu­ midores descargar o escuchar música en modo continuo (streaming), así como otros servicios que proporcionan acceso a películas o juegos en los que la música es un elemento importante, deben obtener previamente el dere­ cho a utilizar tales obras. En virtud de la Directiva 2001/29/CE, es necesario obtener una licencia para cada uno de los derechos en la explotación en línea de obras musicales. Con respecto a los autores, dichos dere­ chos son el derecho exclusivo de reproducción y el dere­ cho exclusivo de comunicación pública de obras musica­ les, que incluye el derecho de puesta a disposición. Di­ chos derechos pueden ser gestionados por los propios titulares de derechos, es decir los autores o editores de música, o por entidades de gestión colectiva que presten servicios de gestión colectiva a los titulares de los dere­ chos. Los derechos de los autores relativos a la reproduc­ ción y comunicación al público pueden ser gestionados por entidades de gestión colectiva diferentes. Por otra parte, cuando varias personas tienen derechos sobre una misma obra, es posible que hayan autorizado a dis­ tintas entidades a conceder licencias sobre sus partes respectivas de derechos. Todo usuario que desee prestar un servicio en línea que ofrezca una amplia gama de obras musicales a los consumidores necesita agregar los derechos sobre las obras de los diferentes titulares y entidades de gestión colectiva.

(38) Si bien internet no conoce fronteras, el mercado de ser­ vicios de música en línea en la Unión sigue fragmentado y el mercado único digital aún no se ha logrado plena­ mente. La complejidad y la dificultad inherentes a la gestión colectiva de derechos en Europa han exacerbado, en una serie de casos, la fragmentación del mercado digital europeo de servicios de música en línea. Esta si­ tuación contrasta claramente con el rápido crecimiento

de la demanda de acceso por parte de los consumidores a contenidos digitales y a servicios innovadores asociados, incluso de carácter transfronterizo.

(39) La Recomendación 2005/737/CE promovía un nuevo marco regulador mejor adaptado a la gestión, a nivel de la Unión, de los derechos de autor y derechos afines en el ámbito de la prestación de servicios legales de música en línea. Reconocía que, en la era de la explota­ ción en línea de obras musicales, los usuarios comerciales necesitan una política de concesión de licencias acorde con la ubicuidad del entorno en línea y que además sea multiterritorial. Sin embargo, la Recomendación no ha sido suficiente para fomentar la generalización de las licencias multiterritoriales de los derechos en línea sobre obras musicales, ni para responder a las demandas espe­ cíficas a este respecto.

(40) En el sector de la música en línea, en el que la gestión colectiva de los derechos de autor sobre una base terri­ torial sigue siendo la norma, es fundamental crear con­ diciones que favorezcan la máxima eficacia en las prác­ ticas de concesión de licencias por las organizaciones de gestión colectiva en un contexto cuya dimensión trans­ fronteriza es cada día más importante. Procede, por tan­ to, prever un conjunto de normas que establezcan las condiciones básicas de concesión de licencias colectivas multiterritoriales de derechos de autor sobre obras musi­ cales para su utilización en línea, incluidas las letras, por las entidades de gestión colectiva. Las mismas normas deben aplicarse a la concesión de dichas licencias para todas las obras musicales, incluidas las obras musicales integradas en obras audiovisuales. Sin embargo, no deben aplicarse a los servicios en línea que solo ofrecen acceso a obras musicales en forma de partituras. Las disposiciones de la presente Directiva deben garantizar el nivel mínimo de calidad de los servicios transfronterizos prestados por las entidades de gestión colectiva, especialmente en tér­ minos de transparencia del repertorio representado y la exactitud de los flujos financieros relacionados con la explotación de los derechos. Debe asimismo establecerse en la Directiva un marco que facilite la agregación vo­ luntaria de repertorios musicales y de derechos, reducien­ do, de este modo, el número de licencias que necesitan los usuarios para prestar un servicio multiterritorial y multirrepertorio. Estas disposiciones deben permitir a una entidad de gestión colectiva solicitar a otra que re­ presente su repertorio sobre una base multiterritorial cuando ella misma no pueda o no desee cumplir los requisitos. Conviene imponer a la entidad solicitada la obligación de aceptar el mandato de la entidad solicitan­ te, a condición de que ya agregue los repertorios y con­ ceda o se ofrezca a conceder licencias multiterritoriales. El desarrollo de servicios legales de música en línea en toda la Unión debe también contribuir a combatir las infracciones en línea de los derechos de autor.

ESL 84/78 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

(41) La disponibilidad de información exacta y completa sobre las obras musicales, los titulares de derechos y los dere­ chos que cada entidad de gestión colectiva está autori­ zada a representar en un determinado territorio reviste especial importancia para la eficacia y transparencia del proceso de autorización, para la tramitación posterior de los informes de los usuarios y la facturación a los provee­ dores de servicios, y para el reparto de los importes que deban abonarse. Por esta razón, las entidades de gestión colectiva que concedan licencias multiterritoriales de obras musicales deben estar en condiciones de procesar estos datos detallados con rapidez y precisión. Para ello deben utilizar bases de datos sobre la titularidad de los derechos objeto de licencia multiterritorial que permitan la identificación de las obras, los derechos y los titulares de derechos que una entidad de gestión colectiva está autorizada a representar, así como de los territorios que abarca la autorización. Se debe tener en cuenta, sin dila­ ciones indebidas, toda modificación de esa información, y las bases deben actualizarse continuamente. Esas bases de datos también deben ayudar a cotejar la información sobre las obras con la información sobre los fonogramas o sobre cualquier otro soporte al que se haya incorpo­ rado la obra. Asimismo, es importante velar por que los usuarios potenciales y los titulares de derechos, así como las entidades de gestión colectiva, tengan acceso a la información que necesiten con objeto de identificar el repertorio que las entidades de gestión colectiva represen­ tan. Las entidades de gestión colectiva deben poder adop­ tar medidas para proteger la exactitud y la integridad de los datos, controlar su reutilización o proteger la infor­ mación delicada desde el punto de vista comercial.

(42) A fin de velar por la máxima exactitud de los datos relativos al repertorio musical que tratan, las entidades de gestión colectiva que concedan licencias multiterrito­ riales sobre obras musicales deben estar obligadas a ac­ tualizar sus bases de datos continuamente y sin demora cuando sea necesario. Deben establecer procedimientos fácilmente accesibles que permitan a los proveedores de servicios en línea, así como a los titulares de derechos y a otras entidades de gestión colectiva, comunicarles toda imprecisión que las bases de datos de la entidad puedan contener con respecto a las obras que poseen o contro­ lan, incluidos los derechos —en su totalidad o en parte— y los territorios a que se refiere el mandato otorgado a la entidad de gestión colectiva, sin, no obstante, poner en peligro la veracidad y la integridad de los datos que posee la entidad de gestión colectiva. Dado que la Directiva 95/46/CE del Parlamento Europeo y del Consejo (1) con­ fiere a todos los interesados el derecho a obtener la rectificación, la supresión o el bloqueo de los datos ine­ xactos o incompletos, la presente Directiva también debe garantizar que se corrijan sin dilación indebida los datos inexactos que afecten a los titulares de derechos o a otras entidades de gestión colectiva en el caso de las licencias

multiterritoriales. Asimismo, las entidades de gestión co­ lectiva deben tener la capacidad de procesar electrónica­ mente el registro de las obras y las autorizaciones para gestionar derechos. Dada la importancia de la informati­ zación para un tratamiento rápido y eficaz de los datos, las entidades de gestión colectiva deben prever la utiliza­ ción de medios electrónicos para la comunicación estruc­ turada de dicha información por los titulares de derechos. En la medida de lo posible, las entidades de gestión colectiva deben velar por que tales medios electrónicos tengan en cuenta las normas o las prácticas sectoriales voluntarias pertinentes desarrolladas a nivel internacional o de la Unión.

(43) Las normas sectoriales en materia de utilización de la música, información sobre ventas y facturación son fun­ damentales para mejorar la eficiencia del intercambio de datos entre las entidades de gestión colectiva y los usua­ rios. El control de la utilización de las licencias debe respetar los derechos fundamentales, incluido el derecho al respeto de la vida privada y familiar y el derecho a la protección de los datos de carácter personal. Para que estas mejoras de eficiencia se traduzcan en una agiliza­ ción de la gestión financiera y, en última instancia, de los abonos a los titulares de derechos, debe obligarse a las entidades de gestión colectiva a proceder sin demora a la facturación a los prestadores de servicios y al reparto de los importes que deban abonar a los titulares de dere­ chos. Para que este requisito sea eficaz, es necesario que los usuarios faciliten a las entidades de gestión colectiva informes precisos a su debido tiempo sobre la utilización de las obras. No debe obligarse a las entidades de gestión colectiva a aceptar informes de los usuarios en formatos propios cuando existan normas sectoriales de uso gene­ ralizado. No debe impedirse a las entidades de gestión colectiva la externalización de servicios relativos a la concesión de licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales. Compartir o consolidar ca­ pacidades administrativas debe ayudar a las entidades de gestión colectiva a mejorar los servicios de gestión y a racionalizar las inversiones en herramientas de gestión de datos.

(44) La agregación de diferentes repertorios musicales para la concesión de licencias multiterritoriales facilita el proceso de concesión de licencias y, al poner todos los reperto­ rios a disposición del mercado para la concesión de li­ cencias multiterritoriales, refuerza la diversidad cultural y contribuye a reducir el número de transacciones que debe realizar un proveedor de servicios en línea para ofrecer servicios. Esta agregación de repertorios debe facilitar el desarrollo de nuevos servicios en línea, además de per­ mitir reducir los costes de transacción repercutidos en los consumidores. Por lo tanto, debe fomentarse que las entidades de gestión colectiva que no deseen o no pue­ dan conceder licencias multiterritoriales directamente so­ bre su propio repertorio encomienden, con carácter vo­ luntario, a otras entidades la gestión de su repertorio de

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/79

(1) Directiva 95/46/CE del Parlamento Europeo y del Consejo, de 24 de octubre de 1995, relativa a la protección de las personas físicas en lo que respecta al tratamiento de datos personales y a la libre circula­ ción de estos datos (DO L 281 de 23.11.1995, p. 31).

forma no discriminatoria. La exclusividad de los acuerdos sobre licencias multiterritoriales restringiría las opciones de los usuarios que deseen obtener licencias multiterrito­ riales, así como las de las entidades de gestión colectiva que busquen servicios de administración de su repertorio sobre una base multiterritorial. Por consiguiente, todos los acuerdos de representación entre entidades de gestión colectiva que prevean la concesión de licencias multite­ rritoriales deben celebrarse en condiciones de no exclu­ sividad.

(45) Para los miembros de las entidades de gestión colectiva es especialmente importante la transparencia de las con­ diciones de gestión de los derechos en línea respecto de los cuales dichas entidades han sido autorizadas a repre­ sentar a los titulares. Las entidades de gestión colectiva deben, por tanto, proporcionar información suficiente a sus miembros sobre las principales condiciones de cual­ quier acuerdo por el que se encomiende a otra entidad de gestión colectiva la representación de los derechos de música en línea de estos miembros a efectos de la con­ cesión de licencias multiterritoriales.

(46) Es también importante exigir a toda entidad de gestión colectiva que conceda o se ofrezca a conceder licencias multiterritoriales que acepte representar el repertorio de las entidades de gestión colectiva que decidan no hacerlo directamente. Para que este requisito no sea despropor­ cionado y no exceda de lo necesario, la entidad de ges­ tión colectiva solicitada solo debe estar obligada a aceptar el mandato de representación si la solicitud se limita a los derechos en línea o a las categorías de derechos en línea que ella misma representa. Por otra parte, este requisito solo debe aplicarse a las entidades de gestión colectiva que agreguen repertorios y no debe hacerse extensivo a las que otorguen licencias multiterritoriales únicamente sobre su propio repertorio. Tampoco debe aplicarse a las entidades de gestión colectiva que se limiten a agregar derechos sobre unas mismas obras con el fin de poder conceder licencias, conjuntamente, del derecho de repro­ ducción y del derecho de comunicación pública de tales obras. A fin de proteger los intereses de los titulares de derechos de la entidad de gestión colectiva mandante y de velar por que los repertorios pequeños y menos co­ nocidos de los Estados miembros puedan acceder al mer­ cado interior en igualdad de condiciones, es importante que el repertorio de la entidad de gestión colectiva man­ dante se gestione en las mismas condiciones que el re­ pertorio de la entidad colectiva mandataria y se incluya en las ofertas presentadas por la entidad colectiva man­ dataria a los proveedores de servicios en línea. Los des­ cuentos de gestión que cobra la entidad de gestión co­ lectiva mandataria deben permitirle recuperar las inver­ siones necesarias y razonables realizadas. Todo acuerdo en virtud del cual una entidad de gestión colectiva dele­ gue en otra u otras entidades la concesión de licencias multiterritoriales sobre su propio repertorio musical con vistas a su utilización en línea no debe impedir a la primera entidad seguir concediendo licencias limitadas al territorio del Estado miembro en que esté establecida, sobre su propio repertorio y sobre cualquier otro reper­ torio que pueda estar autorizada a representar en ese territorio.

(47) Los objetivos y la eficacia de las normas relativas a la concesión de licencias multiterritoriales por las entidades de gestión colectiva se verían comprometidos significati­ vamente si los titulares de derechos no pudieran ejercer dichos derechos con respecto a las licencias multiterrito­ riales cuando la entidad a la que hayan confiado sus derechos no hubiese concedido ni se hubiese ofrecido a conceder licencias multiterritoriales, ni hubiese deseado, además, encomendar a otra entidad esta tarea. Por esta razón, sería importante que, en tales circunstancias, los titulares de derechos puedan ejercer el derecho a conce­ der las licencias multiterritoriales solicitadas por los pro­ veedores de servicios en línea directamente o a través de otra u otras partes, retirando de su entidad de gestión colectiva sus derechos en la medida necesaria para la concesión de licencias multiterritoriales para usos en lí­ nea y dejando los mismos derechos en la entidad original para la concesión de licencias monoterritoriales.

(48) Los organismos de radiodifusión recurren generalmente a una entidad de gestión colectiva local para obtener la licencia que necesitan para la emisión de programas de radio y televisión que incluyen obras musicales. Esta li­ cencia a menudo se limita a las actividades de radiodifu­ sión. Sería necesaria una licencia para los derechos en línea sobre las obras musicales que permitiera que estas emisiones de radio o televisión estuvieran también dis­ ponibles en línea. Con objeto de facilitar la concesión de licencias de derechos sobre obras musicales en línea a efectos de la retransmisión simultánea y en diferido en línea de emisiones de radio y televisión, es necesario prever una excepción a las normas habitualmente aplica­ bles a la concesión de licencias multiterritoriales para la utilización en línea de obras musicales. Dicha excepción debería limitarse a lo necesario para permitir el acceso a programas de radio o televisión en línea y al material que tenga una relación clara y subordinada con la emisión original y haya sido producido con el fin de completar, previsualizar o volver a ver el programa de radio o tele­ visión de que se trate. La excepción debe aplicarse sin dar lugar a un falseamiento de la competencia con otros servicios que permiten a los consumidores acceder a obras audiovisuales o musicales en línea, ni a prácticas restrictivas, como el reparto de mercados o clientes, que vulnerarían los artículos 101 o 102 del TFUE.

(49) Es preciso garantizar el cumplimiento efectivo de las disposiciones de Derecho nacional adoptadas en aplica­ ción de la presente Directiva. Las entidades de gestión colectiva deben ofrecer a sus miembros procedimientos específicos para la tramitación de las reclamaciones. Esos procedimientos también deben ponerse a disposición de otros titulares de derechos representados directamente por la entidad y de las entidades de gestión colectiva en cuyo nombre gestione derechos en virtud de un acuerdo de representación. Además, los Estados miem­ bros deben poder prever que los litigios entre las entida­ des de gestión colectiva, sus miembros, los titulares de derechos o los usuarios sobre la aplicación de la presente Directiva puedan someterse a un procedimiento de reso­ lución de litigios alternativo rápido, independiente e im­ parcial. En particular, la eficacia de las normas relativas a

ESL 84/80 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

las licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales podría verse socavada si los conflictos entre las entidades de gestión colectiva y otras partes no fueran resueltos con rapidez y eficacia. Como consecuen­ cia de ello y sin perjuicio del derecho a recurrir a la vía judicial, es conveniente prever la posibilidad de un pro­ cedimiento extrajudicial fácilmente accesible, eficiente e imparcial, como la mediación o el arbitraje, para la reso­ lución de litigios entre las entidades de gestión colectiva que conceden licencias multiterritoriales, por un lado, y los proveedores de servicios en línea, los titulares de derechos de autor u otras entidades de gestión colectiva, por otro. La presente Directiva no determina una forma específica de organización para dicha resolución alterna­ tiva de litigios, ni determina el órgano que debe realizar­ la, siempre que estén garantizadas su independencia, im­ parcialidad y eficiencia. Por último, es asimismo conve­ niente que los Estados miembros dispongan de procedi­ mientos de resolución de litigios independientes, impar­ ciales y efectivos, mediante organismos que tengan co­ nocimientos especializados en materia de Derecho de la propiedad intelectual o mediante órganos jurisdiccionales, adecuados para resolver litigios en materia mercantil en­ tre las entidades de gestión colectiva y los usuarios sobre las condiciones relativas a la concesión de licencias exis­ tentes o propuestas o sobre el incumplimiento de un contrato.

(50) Los Estados miembros deben establecer procedimientos adecuados que permitan controlar el cumplimiento de la presente Directiva por parte de las entidades de gestión colectiva. En tanto que no es adecuado que la presente Directiva restrinja la elección de los Estados miembros por lo que respecta a las autoridades competentes, ni a la naturaleza ex ante o ex post del control de las entidades de gestión colectiva, ha de velarse por que dichas autorida­ des puedan tratar, de forma efectiva y en tiempo opor­ tuno, todo problema que pueda surgir en la aplicación de la presente Directiva. Los Estados miembros no deben estar obligados a crear nuevas autoridades competentes. Por otra parte, los miembros de una entidad de gestión colectiva, los titulares de derechos, los usuarios, las enti­ dades de gestión colectiva y otras partes interesadas de­ ben poder notificar a la autoridad competente las activi­ dades o circunstancias que, en su opinión, constituyen una infracción de la legislación por parte de las entidades de gestión colectiva y, cuando proceda, de los usuarios. Los Estados miembros deben velar por que las autorida­ des competentes dispongan de competencias para impo­ ner sanciones o adoptar medidas cuando no se cumplan las disposiciones de Derecho nacional por las que aplica la presente Directiva. La presente Directiva no prevé tipos específicos de sanciones o medidas, a condición de que estas sean efectivas, proporcionadas y disuasorias. Dichas sanciones o medidas pueden incluir la destitución de los directores que hayan actuado de forma negligente, ins­ pecciones en los locales de la entidad de gestión colectiva o, en los casos en que se haya concedido una autoriza­ ción para que opere una entidad, la retirada de dicha autorización. La presente Directiva debe ser neutral en cuanto a los regímenes de autorización y de supervisión de los Estados miembros existentes hasta la fecha, in­ cluido el requisito de representatividad de la entidad de

gestión colectiva, en la medida en que dichos regímenes sean compatibles con el Derecho de la Unión y no cons­ tituyan un obstáculo para la plena aplicación de la pre­ sente Directiva.

(51) A fin de garantizar el cumplimiento de los requisitos aplicables a la concesión de licencias multiterritoriales, deben establecerse disposiciones específicas relativas al control de su aplicación. Las autoridades competentes de los Estados miembros y la Comisión deben cooperar entre sí con ese fin. Los Estados miembros deben pres­ tarse asistencia mutua mediante el intercambio de infor­ mación entre sus autoridades competentes con objeto de facilitar el control de las entidades de gestión colectiva.

(52) Es importante que las entidades de gestión colectiva res­ peten los derechos a la vida privada y a la protección de los datos de carácter personal de los titulares de derechos, los miembros, los usuarios y demás personas cuyos datos personales traten. La Directiva 95/46/CE rige el trata­ miento de datos personales efectuado en los Estados miembros en el contexto de la presente Directiva y bajo la supervisión de las autoridades competentes de los Estados miembros, en particular de las autoridades públicas independientes designadas por los Estados miembros. Los titulares de derechos deben recibir infor­ mación adecuada sobre el tratamiento de sus datos, los destinatarios de esos datos, los plazos de conservación de los mismos en cualquier base de datos y la forma en que los titulares de derechos pueden ejercer sus derechos de acceso, rectificación o supresión de los datos de carácter personal que les conciernen, de conformidad con la Di­ rectiva 95/46/CE. En particular, los identificadores únicos que permiten la identificación indirecta de una persona deben tratarse como datos personales en el sentido de dicha Directiva.

(53) Las disposiciones sobre las medidas coercitivas deben entenderse sin perjuicio de las competencias de las auto­ ridades públicas independientes nacionales establecidas por los Estados miembros en virtud de la Directiva 95/46/CE para controlar el cumplimiento de las disposi­ ciones nacionales adoptadas en aplicación de esa Direc­ tiva.

(54) La presente Directiva respeta los derechos fundamentales y observa los principios consagrados en la Carta de los Derechos Fundamentales de la Unión Europea («la Car­ ta»). Las disposiciones de la presente Directiva relativas a la resolución de litigios no deben impedir a las partes el ejercicio de su derecho a recurrir a la vía judicial, tal y como se garantiza en la Carta.

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/81

(55) Dado que los objetivos de la presente Directiva, a saber, mejorar la capacidad de los miembros de las entidades de gestión colectiva de controlar las actividades de esta, ga­ rantizar un nivel de transparencia suficiente de las enti­ dades de gestión colectiva y mejorar la concesión de licencias multiterritoriales de derechos de autor sobre obras musicales para su utilización en línea, no pueden ser alcanzados de manera suficiente por los Estados miembros, sino que, debido a sus dimensiones y efectos, pueden lograrse mejor a escala de la Unión, esta puede adoptar medidas, de acuerdo con el principio de subsi­ diariedad establecido en el artículo 5 del Tratado de la Unión Europea. De conformidad con el principio de proporcionalidad establecido en el mismo artículo, la presente Directiva no excede de lo necesario para alcan­ zar dichos objetivos.

(56) Las disposiciones de la presente Directiva se entenderán sin perjuicio de la aplicación de las normas en materia de competencia, y de cualesquiera otras disposiciones legales pertinentes de otros ámbitos, tales como las relativas a la confidencialidad, los secretos comerciales, la protección de la intimidad, el acceso a los documentos, o disposi­ ciones de Derecho contractual y de Derecho internacio­ nal privado en relación con los conflictos de leyes y la competencia jurisdiccional de los órganos judiciales, la libertad de asociación de los trabajadores y los empleados y su derecho a organizarse.

(57) De conformidad con la Declaración política conjunta, de 28 de septiembre de 2011, de los Estados miembros y la Comisión sobre los documentos explicativos (1), en casos justificados, los Estados miembros se comprometen a adjuntar a la notificación de sus medidas de transposición uno o varios documentos que expliquen la relación entre los componentes de una directiva y las partes correspon­ dientes de los instrumentos nacionales de transposición. Tratándose de la presente Directiva, el legislador consi­ dera justificada la transmisión de dichos documentos.

(58) El Supervisor Europeo de Protección de Datos, al que se consultó de conformidad con el artículo 28, apartado 2, del Reglamento (CE) no 45/2001 del Parlamento Europeo y del Consejo (2), emitió su dictamen el 9 de octubre de 2012.

HAN ADOPTADO LA SIGUIENTE DIRECTIVA:

TÍTULO I

DISPOSICIONES GENERALES

Artículo 1

Objeto

La presente Directiva establece los requisitos necesarios para garantizar el correcto funcionamiento de la gestión de los dere­ chos de autor y los derechos afines a los derechos de autor por las entidades de gestión colectiva. Asimismo, establece requisitos relativos a la concesión, por las entidades de gestión colectiva, de licencias multiterritoriales de derechos de autor sobre obras musicales para su utilización en línea.

Artículo 2

Ámbito de aplicación

1. Los títulos I, II, IV y V, a excepción de los artículos 34, apartado 2, y 38, se aplicarán a todas las entidades de gestión colectiva establecidas en la Unión.

2. El título III y los artículos 34, apartado 2, y 38 serán aplicables a las entidades de gestión colectiva establecidas en la Unión que gestionen derechos de autor sobre obras musicales para su utilización en línea sobre una base multiterritorial.

3. Las disposiciones pertinentes de la presente Directiva se aplicarán a las entidades que, directa o indirectamente, en su totalidad o en parte, sean propiedad de una entidad de gestión colectiva o estén controladas por esta, siempre que dichas enti­ dades realicen una actividad que, si la ejerciera una entidad de gestión colectiva, estaría sujeta a las disposiciones de la presente Directiva.

4. El artículo 16, apartado 1, los artículos 18 y 20, el ar­ tículo 21, apartado 1, letras a), b), c), e), f) y g), y los artículos 36 a 42 se aplicarán a todos los operadores de gestión inde­ pendientes establecidos en la Unión.

Artículo 3

Definiciones

A efectos de la presente Directiva, se entenderá por:

a) «entidad de gestión colectiva»: toda organización autorizada, por ley o mediante cesión, licencia o cualquier otro acuerdo contractual para gestionar los derechos de autor o los dere­ chos afines a los derechos de autor en nombre de varios titulares de derechos, en beneficio colectivo de esos titulares de derechos, como único o principal objeto, y que cumple al menos uno de los siguientes criterios:

i) ser propiedad o estar sometida al control de sus miem­ bros, o

ii) carecer de ánimo de lucro;

b) «operador de gestión independiente»: toda organización au­ torizada, por ley o mediante cesión, licencia o cualquier otro acuerdo contractual, para gestionar los derechos de autor o los derechos afines a los derechos de autor en nombre de varios titulares de derechos, en beneficio colec­ tivo de esos titulares de derechos, como único o principal objeto, y que:

i) no sea propiedad ni esté sometida al control, directa o indirectamente, en su totalidad o en parte, de los titula­ res de derechos, y

ii) carezca de ánimo de lucro;

c) «titular de derechos»: toda persona o entidad distinta de una entidad de gestión colectiva, que sea titular de derechos de autor o de derechos afines a los derechos de autor o que, en virtud de un acuerdo de explotación de derechos o por ley, esté legitimada para percibir una parte de los ingresos per­ cibidos;

ESL 84/82 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

(1) DO C 369 de 17.12.2011, p. 14. (2) Reglamento (CE) no 45/2001 del Parlamento Europeo y del Consejo,

de 18 de diciembre de 2000, relativo a la protección de las personas físicas en lo que respecta al tratamiento de datos personales por las instituciones y los organismos comunitarios y a la libre circulación de estos datos (DO L 8 de 12.1.2001, p. 1).

d) «miembro»: un titular de derechos o una entidad que repre­ sente a titulares de derechos, incluidas otras entidades de gestión colectiva y asociaciones de titulares de derechos, que cumpla los requisitos para ser miembro de la entidad de gestión colectiva y sea admitido por ella;

e) «estatutos»: la escritura o acta de constitución o los estatutos de una entidad de gestión colectiva;

f) «asamblea general de los miembros»: el órgano de la entidad de gestión colectiva en el que los miembros participan y ejercen su derecho de voto, independientemente de la forma jurídica de la organización;

g) «directivo»:

i) cuando la legislación nacional o los estatutos de la en­ tidad de gestión colectiva prevean un sistema monista, todo miembro del consejo de administración,

ii) cuando la legislación nacional o el estatuto de la entidad de gestión colectiva prevean un sistema dual, todo miembro del consejo de administración o del consejo de supervisión;

h) «ingresos de derechos»: los importes recaudados por una entidad de gestión colectiva en nombre de los titulares de derechos y derivados de un derecho exclusivo, de un dere­ cho a remuneración o de un derecho a compensación;

i) «descuentos de gestión»: el importe facturado, deducido o compensado por una entidad de gestión colectiva de los ingresos de derechos o de cualquier rendimiento derivado de la inversión de los ingresos de derechos para sufragar los gastos de gestión de los derechos de autor o derechos afi­ nes;

j) «acuerdo de representación»: todo acuerdo entre entidades de gestión colectiva en virtud del cual una entidad de ges­ tión colectiva encomienda a otra entidad de gestión colec­ tiva la representación de los titulares respecto de los dere­ chos sobre su repertorio, incluidos los acuerdos celebrados de conformidad con los artículos 29 y 30;

k) «usuario»: toda persona o entidad que lleve a cabo actos sujetos a la autorización de los titulares de derechos o a la obligación de remuneración de los titulares de derechos o de pago de una compensación a los titulares de derechos y que no actúe en calidad de consumidor;

l) «repertorio»: las obras cuyos derechos gestiona una entidad de gestión colectiva;

m) «licencia multiterritorial»: una licencia que cubre el territorio de varios Estados miembros;

n) «derechos en línea sobre obras musicales»: cualquiera de los derechos de un autor sobre una obra musical previstos en los artículos 2 y 3 de la Directiva 2001/29/CE que sea necesario para la prestación de un servicio de música en línea.

TÍTULO II

ENTIDADES DE GESTIÓN COLECTIVA

CAPÍTULO 1

Representación de titulares de derechos y condición de miem­ bro, y organización de las entidades de gestión colectiva

Artículo 4

Principios generales

Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva actúen en el mejor interés de los titulares cuyos dere­ chos representan y por que no les impongan obligaciones que no sean objetivamente necesarias para la protección de sus derechos e intereses o para la gestión eficaz de sus derechos.

Artículo 5

Derechos de los titulares de derechos

1. Los Estados miembros velarán por que los titulares de derechos gocen de los derechos establecidos en los apartados 2 a 8 y por que estos derechos se establezcan en los estatutos o en las condiciones para ser miembro de la entidad de gestión colectiva.

2. Los titulares de derechos tendrán derecho a autorizar a la entidad de gestión colectiva de su elección a gestionar los dere­ chos, categorías de derechos o tipos de obras y otras prestacio­ nes de su elección, respecto de los territorios de su elección, independientemente de la nacionalidad o del Estado miembro de residencia o de establecimiento de la entidad de gestión colectiva o del titular de derechos. Salvo que la entidad de gestión colectiva tenga motivos objetivamente justificados para rechazar la gestión, estará obligada a gestionar esos derechos, categorías de derechos o tipos de obras y otras prestaciones, siempre que su gestión esté comprendida dentro de su ámbito de actividad.

3. Los titulares de derechos tendrán derecho a conceder li­ cencias para el ejercicio no comercial de los derechos, categorías de derechos o tipos de obras y otras prestaciones de su elección.

4. Los titulares de derechos tendrán derecho a revocar la autorización para gestionar derechos, categorías de derechos o tipos de obras y otras prestaciones, concedida por ellos a una entidad de gestión colectiva, o a retirar de una entidad de gestión colectiva los derechos o categorías de derechos o tipos de obras y otras prestaciones de su elección, según se determine de conformidad con el apartado 2, en los territorios de su elección, con un plazo de preaviso razonable no superior a seis meses. La entidad de gestión colectiva podrá decidir que la revocación o la retirada surta efecto únicamente al final del ejercicio.

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/83

5. En caso de que se adeuden importes a un titular de dere­ chos por actos de explotación que tuvieron lugar antes de que surtiera efecto la revocación de la autorización o la retirada de derechos, o en virtud de una licencia concedida antes de que surtiera efecto la revocación o la retirada, el titular conservará los derechos que le confieren los artículos 12, 13, 18, 20, 28 y 33.

6. Las entidades de gestión colectiva no restringirán el ejer­ cicio de los derechos previstos en los apartados 4 y 5 exigiendo, como condición para el ejercicio de dichos derechos, que la gestión de los derechos o categorías de derechos o tipos de obras y otras prestaciones objeto de la revocación o la retirada se encomiende a otra entidad de gestión colectiva.

7. En los supuestos en que un titular de derechos autorice a una entidad de gestión colectiva a gestionar sus derechos, otor­ gará consentimiento explícito para cada derecho o categoría de derechos o tipo de obras y otras prestaciones que autorice a la entidad de gestión colectiva a gestionar. Todo consentimiento deberá constar por escrito.

8. Las entidades de gestión colectiva informarán a los titula­ res de derechos de los derechos que les confieren los apartados 1 a 7, así como de las condiciones inherentes al derecho esta­ blecido en el apartado 3, antes de obtener su consentimiento para gestionar cualquier derecho o categoría de derechos o tipo de obras y otras prestaciones.

Las entidades de gestión colectiva informarán a aquellos titulares de los derechos que ya les hayan concedido autorización de los derechos que les confieren los apartados 1 a 7, así como de las condiciones inherentes al derecho establecido en el apartado 3, a partir del 10 de octubre de 2016.

Artículo 6

Normas para ser miembro de las entidades de gestión colectiva

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva respeten lo dispuesto en los apartados 2 a 5.

2. Las entidades de gestión colectiva aceptarán como miem­ bros a los titulares de derechos y a las entidades que representen a los titulares de derechos, incluidas otras entidades de gestión colectiva y asociaciones de titulares de derechos, que cumplan los criterios de admisión, que se basarán en criterios objetivos, transparentes y no discriminatorios. Estos criterios de admisión se incluirán en los estatutos o en las condiciones para ser miembro de la entidad de gestión colectiva y se harán públicos. En caso de que una entidad de gestión colectiva deniegue una solicitud de admisión, deberá ofrecer al titular de los derechos una explicación clara de los motivos de su decisión.

3. Los estatutos de las entidades de gestión colectiva deberán prever mecanismos adecuados y eficaces de participación de todos sus miembros en el proceso de toma de decisiones de la entidad. La representación de las diferentes categorías de miembros en el proceso de toma de decisiones deberá ser equi­ tativa y equilibrada.

4. Las entidades de gestión colectiva permitirán a sus miem­ bros la comunicación con la entidad por vía electrónica, incluso a efectos de ejercer sus derechos como miembros.

5. Las entidades de gestión colectiva conservarán un registro de sus miembros y lo actualizarán periódicamente.

Artículo 7

Derechos de los titulares de derechos que no sean miembros de la entidad de gestión colectiva

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva cumplan las normas establecidas en el artícu­ lo 6, apartado 4, el artículo 20, el artículo 29, apartado 2, y el artículo 33 en relación con los titulares de derechos que tengan una relación jurídica directa por ley o mediante cesión, licencia o cualquier otro acuerdo contractual con ellas pero no sean miembros de las mismas.

2. Los Estados miembros podrán aplicar otras disposiciones de la presente Directiva a los titulares de derechos a que se refiere el apartado 1.

Artículo 8

Asamblea general de los miembros de la entidad de gestión colectiva

1. Los Estados miembros velarán por que la asamblea general de los miembros se organice con arreglo a las normas estable­ cidas en los apartados 2 a 10.

2. La asamblea general de los miembros se convocará al menos una vez al año.

3. La asamblea general de los miembros decidirá sobre las modificaciones que se introduzcan en los estatutos y en las condiciones para ser miembro de la entidad de gestión colectiva cuando esas condiciones no estén recogidas en los estatutos.

4. La asamblea general de los miembros decidirá sobre el nombramiento o cese de los directivos, examinará su rendi­ miento general y aprobará su remuneración y otras prestacio­ nes, como ganancias monetarias y no monetarias, pensiones y subsidios, derechos a otras primas y el derecho a una indemni­ zación por despido.

ESL 84/84 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

En las entidades de gestión colectiva con un sistema dual, la asamblea general de los miembros no decidirá el nombramiento o cese de los miembros de la junta directiva ni aprobará su remuneración y otras prestaciones cuando la competencia para adoptar tales decisiones esté delegada en el consejo de supervi­ sión.

5. De conformidad con las disposiciones del título II, capí­ tulo 2, la asamblea general de los miembros decidirá, como mínimo, sobre las siguientes cuestiones:

a) la política general de reparto de los importes que deben abonarse a los titulares de derechos;

b) la política general de utilización de los importes que no puedan ser objeto de reparto;

c) la política general de inversión de los ingresos de derechos y de cualquier otro rendimiento derivado de la inversión de los ingresos de derechos;

d) la política general de deducciones practicadas sobre los in­ gresos de derechos y sobre cualquier otro rendimiento deri­ vado de la inversión de los ingresos de derechos;

e) la utilización de los importes que no puedan ser objeto de reparto;

f) la política de gestión de riesgos;

g) la aprobación de cualquier adquisición, venta o hipoteca de bienes inmuebles;

h) la aprobación de fusiones y alianzas, la creación de filiales, y la adquisición de otras entidades, participaciones o derechos en otras entidades;

i) la aprobación de propuestas de operaciones de empréstito y de préstamo o de constitución de avales o garantías de préstamos.

6. La asamblea general de los miembros podrá delegar los poderes a que se refiere el apartado 5, letras f), g), h) e i), mediante una resolución o una disposición en los estatutos, en el órgano que ejerza la función de supervisión.

7. A los fines de lo dispuesto en el apartado 5, letras a) a d), los Estados miembros podrán exigir a la asamblea general de los miembros que determine condiciones más precisas para la uti­ lización de los ingresos de derechos y las rentas derivadas de la inversión de los ingresos de derechos.

8. La asamblea general de los miembros controlará las acti­ vidades de la entidad de gestión colectiva decidiendo, al menos, sobre el nombramiento y el cese del auditor y aprobando el informe anual de transparencia a que se refiere el artículo 22.

Los Estados miembros podrán autorizar sistemas o modalidades alternativas para el nombramiento o el cese del auditor, siempre que estos sistemas o modalidades estén concebidos para garan­ tizar la independencia del auditor respecto de las personas que dirigen las actividades de la entidad de gestión colectiva.

9. Todos los miembros de la entidad de gestión colectiva tendrán derecho a participar y votar en la asamblea general de los miembros. No obstante, los Estados miembros podrán autorizar restricciones sobre el derecho de los miembros de la entidad de gestión colectiva a participar y ejercer derechos de voto en la asamblea general de los miembros, sobre la base de uno de los criterios siguientes o de ambos:

a) la duración de la condición de miembro;

b) los importes recibidos o que deban abonarse a un miembro,

siempre que esos criterios se determinen y apliquen de manera equitativa y proporcionada.

Los criterios establecidos en las letras a) y b) del párrafo primero se incluirán en los estatutos o en las condiciones para ser miembro de la entidad de gestión colectiva y se harán públicos, de conformidad con los artículos 19 y 21.

10. Cada uno de los miembros de una entidad de gestión colectiva tendrá derecho a nombrar a cualquier otra persona o entidad como su representante para participar en la asamblea general de los miembros y votar en su nombre, siempre que dicho nombramiento no dé lugar a un conflicto de intereses que pudiera producirse, por ejemplo, cuando la persona represen­ tada y el representante pertenezcan a categorías diferentes de titulares de derechos dentro de la entidad de gestión colectiva.

No obstante, los Estados miembros podrán prever restricciones en relación con el nombramiento de delegados y el ejercicio de los derechos de voto de los miembros a los que representan si dichas restricciones no perjudican la participación adecuada y efectiva de los miembros en el proceso de toma de decisiones de una entidad de gestión colectiva.

Los poderes de representación serán válidos para una única asamblea general de los miembros. El representante disfrutará de los mismos derechos en la asamblea general de los miembros que los que tendría el miembro que confiere dichos poderes. El delegado emitirá los votos con arreglo a las instrucciones del miembro al que representa.

11. Los Estados miembros podrán decidir que las competen­ cias de la asamblea general de miembros se ejerzan a través de una asamblea de delegados elegidos como mínimo cada cuatro años por los miembros de la entidad de gestión colectiva, siem­ pre que:

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/85

a) se garantice una participación adecuada y efectiva de los miembros en el proceso de toma de decisiones de la entidad de gestión colectiva, y

b) la representación de las diferentes categorías de miembros en la asamblea de delegados sea equitativa y equilibrada.

Las normas que se establecen en los apartados 2 a 10 se apli­ carán mutatis mutandis a la asamblea de delegados.

12. Los Estados miembros podrán decidir que, cuando una entidad de gestión colectiva, no pueda, por razón de su forma jurídica, celebrar una asamblea general de los miembros, el órgano que desempeñe la función de supervisión ejerza las competencias de la asamblea general de los miembros. Las nor­ mas establecidas en los apartados 2 a 5, 7 y 8 se aplicarán mutatis mutandis al órgano que ejerza la función de supervisión.

13. Los Estados miembros podrán decidir que, cuando una entidad de gestión colectiva tenga miembros que sean entidades que representan a titulares de derechos, todas o algunas de las competencias de la asamblea general de los miembros se ejerzan por una asamblea de estos titulares de derechos. Las normas establecidas en los apartados 2 a 10 se aplicarán mutatis mutan­ dis a la asamblea de titulares de derechos.

Artículo 9

Función de supervisión

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva cuenten con una función de supervisión con el fin de controlar permanentemente las actividades y el cumpli­ miento de las obligaciones de las personas que gestionan las actividades de la entidad.

2. Las diferentes categorías de miembros de la entidad de gestión colectiva estarán representadas de forma equitativa y equilibrada en el órgano que ejerce la función de supervisión.

3. Toda persona que ejerza la función de supervisión deberá hacer una declaración individual anual a la asamblea general de los miembros sobre conflictos de intereses que incluya la infor­ mación mencionada en el artículo 10, apartado 2, párrafo se­ gundo.

4. El órgano que ejerza la función de supervisión se reunirá periódicamente y tendrá, como mínimo, las siguientes compe­ tencias:

a) ejercer las competencias que le delegue la asamblea general de los miembros, en particular en los términos del artículo 8, apartados 4 y 6;

b) supervisar las actividades y el desempeño de las funciones por parte de las personas mencionadas en el artículo 10, incluida la ejecución de las decisiones de la asamblea general

de los miembros y, en particular, las políticas de carácter general recogidas en el artículo 8, apartado 5, letras a) a d).

5. El órgano que ejerza la función de supervisión informará sobre el ejercicio de sus competencias a la asamblea general de los miembros al menos una vez al año.

Artículo 10

Obligaciones de las personas que dirijan las actividades de la entidad de gestión colectiva

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva tomen todas las medidas necesarias para que las personas que dirigen sus actividades lo hagan de forma adecuada, prudente y racional, utilizando procedimientos admi­ nistrativos y contables sólidos y mecanismos de control interno.

2. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva establezcan y apliquen procedimientos destina­ dos a evitar conflictos de intereses y, cuando dichos conflictos no puedan evitarse, procedimientos destinados a detectar, ges­ tionar, controlar y declarar conflictos de intereses reales o po­ tenciales, con el fin de evitar que los intereses colectivos de los titulares de derechos a los que la entidad representa se vean perjudicados.

Los procedimientos mencionados en el párrafo primero inclui­ rán una declaración anual individual de cada una de las perso­ nas a las que se hace referencia en el apartado 1 a la asamblea general de los miembros, con la información siguiente:

a) cualesquiera intereses en la entidad de gestión colectiva;

b) toda remuneración percibida durante el ejercicio anterior de la entidad de gestión colectiva, incluso en forma de planes de pensiones, retribuciones en especie y otros tipos de presta­ ciones;

c) toda cantidad percibida durante el ejercicio anterior de la entidad de gestión colectiva como titular de derechos;

d) cualquier conflicto real o potencial entre los intereses perso­ nales y los de la entidad de gestión colectiva o entre las obligaciones respecto de la entidad de gestión colectiva y cualquier obligación respecto de cualquier otra persona física o jurídica.

CAPÍTULO 2

Gestión de los ingresos de derechos

Artículo 11

Recaudación y utilización de los ingresos de derechos

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva respeten las disposiciones establecidas en los apartados 2 a 5.

ESL 84/86 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

2. Las entidades de gestión colectiva actuarán con diligencia en la recaudación y la gestión de los ingresos de derechos.

3. Las entidades de gestión colectiva mantendrán separados en sus cuentas:

a) los ingresos de derechos y cualquier rendimiento derivado de la inversión de los ingresos de derechos, y

b) todos los activos propios que puedan tener y las rentas derivadas de esos activos, de sus descuentos de gestión o de otras actividades.

4. Las entidades de gestión colectiva no estarán autorizadas a utilizar los ingresos de derechos ni cualquier rendimiento deri­ vado de la inversión de los ingresos de derechos para fines distintos del reparto a los titulares de los derechos, excepto cuando esté permitido deducir o compensar sus descuentos de gestión en cumplimiento de una decisión adoptada de confor­ midad con el artículo 8, apartado 5, letra d), o utilizar los ingresos de derechos o cualquier rendimiento derivado de la inversión de los ingresos de derechos en cumplimiento de una decisión adoptada de conformidad con el artículo 8, apar­ tado 5.

5. Cuando una entidad de gestión colectiva invierta ingresos de derechos o cualquier rendimiento derivado de la inversión de los ingresos de derechos, deberá hacerlo en el mejor interés de los titulares cuyos derechos representa de conformidad con la política general de inversión y de gestión de riesgos contem­ plada en el artículo 8, apartado 5, letras c) y f), y teniendo en cuenta las normas siguientes:

a) cuando exista un posible riesgo de conflicto de intereses, la entidad de gestión colectiva velará por que la inversión se realice buscando únicamente el interés de los de dichos ti­ tulares de derechos;

b) los activos se invertirán atendiendo a las exigencias de segu­ ridad, calidad, liquidez y rentabilidad del conjunto de la cartera;

c) los activos estarán debidamente diversificados, a fin de evitar una dependencia excesiva de un activo concreto y la acumu­ lación de riesgos en el conjunto de la cartera.

Artículo 12

Deducciones

1. Los Estados miembros velarán por que cuando un titular de derechos autorice a una entidad de gestión colectiva a ges­ tionar sus derechos, la entidad de gestión colectiva deba pro­ porcionar al titular de derechos información sobre los descuen­ tos de gestión y otras deducciones de los ingresos de derechos y de cualquier rendimiento derivado de la inversión de los ingre­ sos de derechos, antes de obtener su consentimiento para ges­ tionar sus derechos.

2. Las deducciones serán razonables en relación con los ser­ vicios prestados por la entidad de gestión colectiva a los titula­ res de derechos, incluidos, en su caso, los servicios mencionados en el apartado 4, y se establecerán de acuerdo con criterios objetivos.

3. Los descuentos de gestión no superarán los costes justifi­ cados y documentados en los que haya incurrido la entidad de gestión colectiva en la gestión de los derechos de autor y dere­ chos afines.

Los Estados miembros velarán por que los requisitos aplicables al uso y a la transparencia del uso de los importes deducidos o compensados respecto de descuentos de gestión se apliquen a cualquier otra deducción realizada para cubrir los costes de la gestión de los derechos de autor o derechos afines.

4. En caso de que una entidad de gestión colectiva preste servicios sociales, culturales o educativos, financiados mediante deducciones aplicadas a los ingresos de derechos y a cualquier rendimiento derivado de la inversión de los ingresos de dere­ chos, estos servicios se prestarán sobre la base de criterios justos, en particular con respecto al acceso y al alcance de dichos servicios.

Artículo 13

Reparto de los importes que deben abonarse a los titulares de derechos

1. Sin perjuicio de los dispuesto en el artículo 15, apartado 3, y en el artículo 28, los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva repartan y abonen de forma pe­ riódica, con diligencia y exactitud, y de conformidad con la política general sobre reparto a que se refiere el artículo 8, apartado 5, letra a), los importes adeudados a los titulares de derechos.

Los Estados miembros velarán asimismo por que las entidades de gestión colectiva o los miembros de estas que sean entidades que representan a titulares de derechos repartan y paguen a los titulares de derechos dichos importes lo antes posible, y, a más tardar, en un plazo máximo de nueve meses a partir del cierre del ejercicio en el que se hayan recaudado los derechos, a menos que razones objetivas relacionadas, en particular, con la comunicación de información por los usuarios, la identifica­ ción de los derechos o de los titulares de derechos, o el cotejo de la información sobre obras y otras prestaciones con los titulares de derechos, impidan a las entidades de gestión colec­ tiva o, en su caso, a sus miembros respetar ese plazo.

2. Cuando los importes correspondientes a los titulares de derechos no puedan repartirse en el plazo establecido en el apartado 1 debido a que no se haya podido identificar o loca­ lizar a los titulares de derechos de que se trate y no sea de aplicación la excepción a dicho plazo, esos importes se manten­ drán separados en las cuentas de la entidad de gestión colectiva.

3. Las entidades de gestión colectiva adoptarán todas las medidas necesarias, coherentes con el apartado 1, para identifi­ car y localizar a los titulares de derechos. En particular, a más tardar tres meses después del vencimiento del plazo establecido en el apartado 1, la entidad de gestión colectiva pondrá infor­ mación sobre las obras y otras prestaciones de las que no hayan sido identificados o localizados uno o varios de los titulares de derechos a disposición de:

a) los titulares de derechos a los que represente o las entidades que representen a los titulares de derechos, cuando dichas entidades sean miembros de la entidad de gestión colectiva, y

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/87

b) todas las entidades de gestión colectiva con las que haya celebrado acuerdos de representación.

La información a que se refiere el párrafo primero incluirá, cuando estén disponibles, los siguientes datos:

a) el nombre de la obra u otra prestación;

b) el nombre del titular del derecho;

c) el nombre del editor o productor de que se trate, y

d) cualquier otra información pertinente disponible que pueda contribuir a identificar al titular de derechos.

La entidad de gestión colectiva verificará asimismo los registros a que se refiere el artículo 6, apartado 5, y cualquier otro registro fácilmente disponible. Si las medidas antes mencionadas no diesen resultados, la entidad de gestión colectiva pondrá esta información a disposición del público a más tardar un año después del vencimiento del plazo de tres meses.

4. Cuando los importes correspondientes a los titulares de derechos no puedan repartirse en un plazo de tres años a partir del cierre del ejercicio en el que se hayan percibido los derechos, y siempre que la entidad de gestión colectiva haya tomado todas las medidas necesarias para identificar y localizar a los titulares de derechos de acuerdo con lo indicado en el apartado 3, se considerará que estos importes no pueden ser objeto de reparto.

5. La asamblea general de los miembros de la entidad de gestión colectiva decidirá sobre el uso de los importes que no puedan ser objeto de reparto de conformidad con el artículo 8, apartado 5, letra b), sin perjuicio del derecho del titular de los derechos a reclamar tales importes a la entidad de gestión co­ lectiva de acuerdo con la legislación de los Estados miembros en materia de limitación de las reclamaciones.

6. Los Estados miembros podrán limitar o determinar los usos autorizados de los importes que no pueden ser objeto de reparto, entre otros modos, garantizando que dichos impor­ tes se utilicen de forma separada e independiente para financiar actividades sociales, culturales y educativas en beneficio de los titulares de derechos.

CAPÍTULO 3

Gestión de derechos en nombre de otras entidades de gestión colectiva

Artículo 14

Derechos gestionados en virtud de acuerdos de representación

Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva no discriminen a los titulares de derechos cuyos dere­ chos gestionen en virtud de un acuerdo de representación, en particular con respecto a las tarifas aplicables, los descuentos de

gestión y las condiciones de recaudación de los ingresos de derechos y de reparto de los importes correspondientes a los titulares de derechos.

Artículo 15

Deducciones y pagos en el marco de acuerdos de representación

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva no apliquen deducciones, aparte de los des­ cuentos de gestión, a los ingresos derivados de los derechos que gestionan en virtud de un acuerdo de representación, o a cual­ quier rendimiento derivado de la inversión de esos ingresos de derechos, salvo que la otra entidad de gestión colectiva que sea parte del acuerdo de representación, autorice expresamente di­ chas deducciones.

2. Las entidades de gestión colectiva repartirán y abonarán periódicamente, con diligencia y exactitud los importes corres­ pondientes a otras entidades de gestión colectiva.

3. Las entidades de gestión colectiva efectuarán dicho reparto y esos pagos a las otras entidades de gestión colectiva lo antes posible y a más tardar nueve meses después del cierre del ejercicio en el que se hayan recaudado los derechos, a menos que razones objetivas relacionadas, en particular, con la comu­ nicación de información por los usuarios, la identificación de los derechos o de los titulares de derechos, o el cotejo de la información sobre obras y otras prestaciones con los titulares de derechos, les impidan cumplir dicho plazo.

Las otras entidades de gestión colectiva, o sus miembros que sean entidades que representan a titulares de derechos, reparti­ rán y abonarán los importes debidos a los titulares de derechos lo antes posible y a más tardar seis meses después de la recep­ ción de esos importes, a menos que razones objetivas relacio­ nadas, en particular, con la comunicación de información por los usuarios, la identificación de los derechos o de los titulares de derechos, o el cotejo de la información sobre obras y otras prestaciones con los titulares de derechos, impidan a las enti­ dades de gestión colectiva o, en su caso, a sus miembros, cum­ plir dicho plazo.

CAPÍTULO 4

Relaciones con los usuarios

Artículo 16

Concesión de licencias

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva y los usuarios negocien de buena fe la conce­ sión de licencias de derechos. Las entidades de gestión colectiva y los usuarios intercambiarán toda la información necesaria.

ESL 84/88 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

2. Las condiciones de concesión de licencias se basarán en criterios objetivos y no discriminatorios. Cuando concedan li­ cencias sobre derechos, las entidades de gestión colectiva no estarán obligadas a basarse, para otros servicios en línea, en las condiciones de concesión de licencias acordadas con un usuario, cuando dicho usuario preste un nuevo tipo de servicio en línea que lleve a disposición del público en la Unión menos de tres años.

Los titulares de derechos percibirán una remuneración adecuada por la utilización de sus derechos. Las tarifas aplicadas a los derechos exclusivos y a los derechos a remuneración serán razonables en relación con, entre otros factores, el valor econó­ mico de la utilización de los derechos negociados, teniendo en cuenta la naturaleza y ámbito de uso de las obras y otras prestaciones, y el valor económico del servicio prestado por la entidad de gestión colectiva. Las entidades de gestión colectiva informarán al usuario de que se trate de los criterios utilizados para la fijación de esas tarifas.

3. Las entidades de gestión colectiva responderán sin dilación indebida a las solicitudes de los usuarios, indicando, entre otros extremos, la información necesaria para que la entidad de ges­ tión colectiva ofrezca una licencia.

Una vez recibida toda la información pertinente, la entidad de gestión colectiva, sin dilación indebida, ofrecerá una licencia o facilitará al usuario una declaración motivada en la que explique por qué no expide una licencia para un servicio concreto.

4. Las entidades de gestión colectiva permitirán a los usua­ rios comunicarse con ellas por medios electrónicos, también, en su caso, a efectos de informar sobre la utilización de la licencia.

Artículo 17

Obligaciones de los usuarios

Los Estados miembros adoptarán disposiciones para velar por que los usuarios proporcionen a la entidad de gestión colectiva, dentro de un plazo y en un formato acordados o establecidos previamente, la información pertinente a su disposición sobre la utilización de los derechos representados por la entidad de gestión colectiva que resulta necesaria para la recaudación de los ingresos de derechos y el reparto y el pago de los importes debidos a los titulares de derechos. Cuando adopten una deci­ sión sobre el formato para la comunicación de esta informa­ ción, las entidades de gestión colectiva y los usuarios tendrán en cuenta, en la medida de lo posible, las normas sectoriales vo­ luntarias.

CAPÍTULO 5

Transparencia e información

Artículo 18

Información facilitada a los titulares de derechos sobre la gestión de sus derechos

1. Sin perjuicio de lo dispuesto en el apartado 2 del presente artículo, y en los artículos 19 y 28, apartado 2, los Estados

miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva pongan a disposición de cada titular de derechos al que hayan atribuido ingresos de derechos o realizado pagos, en el período al que se refiere la información, al menos una vez al año, la siguiente información, como mínimo:

a) todo dato de contacto que el titular de derechos haya auto­ rizado a la entidad de gestión colectiva a utilizar a fin de identificarlo y localizarlo;

b) los ingresos de derechos atribuidos al titular de derechos;

c) los importes abonados por la entidad de gestión colectiva al titular de derechos, por categoría de derechos gestionados y por tipo de utilización;

d) el período durante el cual ha tenido lugar la utilización por la que se atribuyen y abonan importes al titular de los derechos, excepto cuando razones objetivas relacionadas con las declaraciones de los usuarios impidan a la entidad de gestión colectiva facilitar esta información;

e) las deducciones aplicadas en concepto de descuentos de ges­ tión;

f) las deducciones aplicadas por conceptos distintos de los des­ cuentos de gestión, incluidas las que estipule la legislación nacional por la prestación de servicios sociales, culturales y educativos;

g) los ingresos de derechos atribuidos al titular de derechos que estén pendientes de pago por cualquier período.

2. Cuando una entidad de gestión colectiva atribuya ingresos de derechos y entre sus miembros figuren entidades que sean responsables del reparto de ingresos de derechos a titulares de derechos, la entidad de gestión colectiva facilitará la información indicada en el apartado 1 a esas entidades siempre que estas no dispongan de esa información. Los Estados miembros velarán por que dichas entidades pongan al menos la información in­ dicada en el apartado 1, como mínimo una vez al año, a disposición de todo titular de derechos al que hayan atribuido ingresos de derechos o realizado pagos en el período al que se refiere la información.

Artículo 19

Información facilitada a otras entidades de gestión colectiva sobre la gestión de derechos en virtud de

acuerdos de representación

Los Estados miembros velarán por que, al menos una vez al año y por medios electrónicos, las entidades de gestión colectiva pongan, como mínimo, la siguiente información a disposición de las entidades de gestión colectiva en cuyo nombre gestionen derechos en virtud de un acuerdo de representación durante el período al que se refiere la información:

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/89

a) los ingresos de derechos atribuidos, los importes abonados por la entidad de gestión colectiva por categoría de derechos gestionados y por tipo de utilización de los derechos que gestionan en virtud del acuerdo de representación, y todos los ingresos de derechos atribuidos que estén pendientes de pago por cualquier período;

b) las deducciones aplicadas en concepto de descuentos de ges­ tión;

c) las deducciones aplicadas para cualquier otro fin que no sean descuentos de gestión según lo establecido en el artículo 15;

d) información sobre las licencias concedidas o denegadas en relación con las obras y otras prestaciones a que se refiere el acuerdo de representación;

e) las resoluciones adoptadas por la asamblea general de los miembros en la medida en que estas resoluciones sean per­ tinentes para la gestión de los derechos incluidos en el acuerdo de representación.

Artículo 20

Información facilitada, previa solicitud, a los titulares de derechos, a otras entidades de gestión colectiva y a los

usuarios

Sin perjuicio de lo dispuesto en el artículo 25, los Estados miembros velarán por que, en respuesta a una solicitud debida­ mente razonada, las entidades de gestión colectiva faciliten, como mínimo, la siguiente información por medios electrónicos y sin dilación indebida a toda entidad de gestión colectiva en cuyo nombre gestionen derechos en virtud de un acuerdo de representación, a todo titular de derechos o a todo usuario:

a) las obras u otras prestaciones que representan, los derechos que gestionan directamente o en virtud de acuerdos de re­ presentación, y los territorios que abarcan, o

b) cuando dichas obras u otras prestaciones no se puedan de­ terminar debido al ámbito de la actividad de la entidad de gestión colectiva, las categorías de obras o de otras presta­ ciones que representan, los derechos que gestionan y los territorios que abarcan.

Artículo 21

Información que debe hacerse pública

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva hagan pública como mínimo la siguiente in­ formación:

a) sus estatutos;

b) sus condiciones para ser miembro y las condiciones de re­ vocación de la autorización para gestionar los derechos, en caso de que no estén incluidas en los estatutos;

c) los contratos tipo de licencia y las tarifas estándar aplicables, descuentos incluidos;

d) la lista de las personas contempladas en el artículo 10;

e) su política general de reparto de los importes que deben abonarse a los titulares de derechos;

f) su política general de descuentos de gestión;

g) su política general de deducciones, distintas de los descuen­ tos de gestión, aplicadas a los ingresos de derechos y a cualquier ingreso procedente de inversiones de ingresos de derechos, incluidas las deducciones para servicios sociales, culturales y educativos;

h) una lista de los acuerdos de representación que haya cele­ brado y los nombres de las entidades de gestión colectiva con las que haya celebrado esos acuerdos de representación;

i) su política general sobre el uso de los importes que no puedan ser objeto de reparto;

j) los procedimientos disponibles para la tramitación de las reclamaciones y la resolución de litigios, de conformidad con los artículos 33, 34 y 35.

2. La entidad de gestión colectiva publicará, y mantendrá actualizadas, en su sitio de internet la información contemplada en el apartado 1. Esa información estará a disposición del pú­ blico en dicho sitio de internet.

Artículo 22

Informe anual de transparencia

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva, con independencia de su forma jurídica con arreglo al Derecho nacional, y a más tardar ocho meses después del final de cada ejercicio, elaboren y hagan público un informe anual de transparencia correspondiente al ejercicio, que incluya el informe especial a que se refiere el apartado 3.

La entidad de gestión colectiva publicará en su sitio de internet el informe anual de transparencia, donde permanecerá a dispo­ sición del público durante al menos cinco años.

2. El informe anual de transparencia deberá contener, como mínimo, la información indicada en el anexo de la presente Directiva.

3. Un informe especial dará cuenta de la utilización de los importes deducidos para los servicios sociales, culturales y edu­ cativos y comprenderá, como mínimo, la información indicada en el punto 3 del anexo de la presente Directiva.

4. La información contable que figure en el informe anual de transparencia será auditada por una o varias personas legal­ mente habilitadas para la auditoría de cuentas, de conformidad con la Directiva 2006/43/CE del Parlamento Europeo y del Consejo (1).

ESL 84/90 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

(1) Directiva 2006/43/CE del Parlamento Europeo y del Consejo, de 17 de mayo de 2006, relativa a la auditoría legal de las cuentas anuales y de las cuentas consolidadas por la que se modifican las Directivas 78/660/CEE y 83/349/CEE y por la que se deroga la Directiva 84/253/CEE del Consejo (DO L 157 de 9.6.2006, p. 87).

El informe de auditoría incluidas las salvedades al mismo, se reproducirá íntegramente en el informe anual de transparencia.

A efectos del presente apartado, la información contable com­ prenderá los estados financieros contemplados en el punto 1, letra a), del anexo a la presente Directiva y toda la información financiera contemplada en el punto 1, letras g) y h), y el punto 2 del referido anexo.

TÍTULO III

CONCESIÓN DE LICENCIAS MULTITERRITORIALES DE DERE­ CHOS EN LÍNEA SOBRE OBRAS MUSICALES POR LAS ENTI­

DADES DE GESTIÓN COLECTIVA

Artículo 23

Concesión de licencias multiterritoriales en el mercado interior

Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva establecidas en su territorio cumplan los requisitos previstos en el presente título cuando concedan licencias mul­ titerritoriales de derechos en línea sobre obras musicales.

Artículo 24

Capacidad de tramitar licencias multiterritoriales

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva que concedan licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales dispongan de capacidad suficiente para procesar por vía electrónica, de manera eficiente y transparente, los datos necesarios para la administración de tales licencias, en particular a los efectos de identificar el reper­ torio y controlar su utilización, proceder a la facturación a los usuarios, recaudar los ingresos de derechos y repartir los im­ portes correspondientes a los titulares de los derechos.

2. A efectos del apartado 1, las entidades de gestión colectiva deberán cumplir, como mínimo, las condiciones siguientes:

a) ser capaces de determinar con precisión las obras musicales, en su totalidad o en parte, que están autorizadas a represen­ tar;

b) ser capaces de determinar con precisión, en su totalidad o en parte, en cada territorio de que se trate, los derechos y los correspondientes titulares de estos derechos, respecto de cada obra musical o parte de esta que están autorizadas a repre­ sentar;

c) utilizar identificadores únicos para identificar a los titulares de derechos y las obras musicales, teniendo en cuenta, en la medida de lo posible, las normas y las prácticas sectoriales voluntarias desarrolladas a nivel internacional o de la Unión;

d) utilizar medios adecuados para detectar y resolver, de forma rápida y eficaz, incoherencias en los datos en poder de otras entidades de gestión colectiva que concedan licencias multi­ territoriales de derechos en línea sobre obras musicales.

Artículo 25

Transparencia de la información sobre los repertorios multiterritoriales

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva que concedan licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales faciliten, por medios electrónicos, a los proveedores de servicios de música en línea, a los titulares cuyos derechos representan y a otras entidades de gestión colectiva, en respuesta a una solicitud debidamente ra­ zonada, información actualizada que permita la identificación del repertorio de música en línea que representan. La informa­ ción incluirá:

a) las obras musicales representadas;

b) los derechos representados, en su totalidad o en parte, y

c) los territorios cubiertos.

2. Las entidades de gestión colectiva podrán tomar medidas razonables para proteger, cuando sea necesario, la exactitud e integridad de los datos, controlar su reutilización y proteger la información delicada desde el punto de vista comercial.

Artículo 26

Exactitud de la información sobre los repertorios multiterritoriales

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva que concedan licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales dispongan de procedi­ mientos que permitan a los titulares de derechos, a otras enti­ dades de gestión colectiva y a los proveedores de servicios en línea solicitar una corrección de los datos contemplados en la lista de condiciones en virtud del artículo 24, apartado 2, o de la información facilitada de conformidad con el artículo 25, cuando dichos titulares, entidades y proveedores consideren, sobre la base de pruebas razonables, que estos datos o esta información son inexactos respecto de sus derechos en línea sobre las obras musicales. Cuando las reclamaciones estén sufi­ cientemente fundadas, las entidades de gestión colectiva velarán por que los datos o la información se corrijan sin dilación indebida.

2. Las entidades de gestión colectiva deberán proporcionar a los titulares de derechos cuyas obras musicales estén incluidas en su propio repertorio y a los titulares de derechos que les hayan confiado la gestión de sus derechos en línea sobre obras musicales de conformidad con el artículo 31, los medios para que estos les presenten en formato electrónico información sobre sus obras musicales, sus derechos sobre dichas obras y los territorios respecto de los que los titulares de derechos autorizan a la entidad. Al hacerlo, las entidades de gestión colectiva y los titulares de derechos tendrán en cuenta, en la medida de lo posible, las normas o prácticas sectoriales volun­ tarias relativas al intercambio de datos desarrolladas a nivel internacional o de la Unión que permitan a los titulares de derechos especificar la obra musical, en su totalidad o en parte, los derechos en línea, en su totalidad o en parte, y los territo­ rios, respecto de los que conceden autorización a la entidad de gestión colectiva.

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/91

3. Cuando una entidad de gestión colectiva encomiende a otra la tarea de conceder licencias multiterritoriales de los dere­ chos en línea sobre obras musicales en virtud de los artículos 29 y 30, la entidad de gestión colectiva mandataria aplicará también el apartado 2 del presente artículo en relación con los titulares de derechos cuyas obras musicales estén incluidas en el repertorio de la entidad de gestión colectiva mandante, salvo que las entidades de gestión colectiva lleguen a otro acuer­ do.

Artículo 27

Exactitud y puntualidad de la información y la facturación

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva controlen la utilización de los derechos en línea sobre las obras musicales que representen, en su totalidad o en parte, por los proveedores de servicios de música en línea a los que hayan concedido una licencia multiterritorial de estos derechos.

2. Las entidades de gestión colectiva deberán ofrecer a los proveedores de servicios de música en línea la posibilidad de declarar por vía electrónica la utilización efectiva de los dere­ chos en línea sobre obras musicales y los proveedores de ser­ vicios de música en línea informarán con precisión sobre la utilización efectiva de esas obras. Las entidades de gestión co­ lectiva ofrecerán la posibilidad de utilizar al menos un método de información que tenga en cuenta normas o prácticas secto­ riales voluntarias desarrolladas a nivel internacional o de la Unión para el intercambio electrónico de esos datos. Las enti­ dades de gestión colectiva podrán negarse a aceptar las decla­ raciones de los proveedores de servicios en línea presentadas en un formato propio si han previsto que se utilice una norma sectorial para el intercambio electrónico de datos.

3. Las entidades de gestión colectiva enviarán sus facturas a los proveedores de servicios en línea por medios electrónicos. Las entidades de gestión colectiva ofrecerán la posibilidad de utilizar al menos un formato que tenga en cuenta normas o prácticas sectoriales voluntarias desarrolladas a nivel internacio­ nal o de la Unión. La factura indicará las obras y derechos objeto de licencia, en su totalidad o en parte, sobre la base de los datos contemplados en la lista de condiciones en virtud del artículo 24, apartado 2, y las prácticas efectivas correspon­ dientes, en la medida en que sea posible sobre la base de la información proporcionada por el proveedor del servicio en línea y el formato utilizado para facilitar dicha información. El proveedor de servicios en línea no podrá negarse a aceptar la factura a causa de su formato si la entidad de gestión colectiva está utilizando una norma sectorial.

4. Las entidades de gestión colectiva facturarán al proveedor de servicios en línea con exactitud y sin demora tras la notifi­ cación de la utilización efectiva de los derechos en línea sobre esa obra musical, excepto cuando no sea posible por razones atribuibles al proveedor de servicios en línea.

5. Las entidades de gestión colectiva dispondrán de procedi­ mientos adecuados que permitan al proveedor de servicios en línea impugnar la exactitud de la factura, en particular en los casos en que este proveedor reciba facturas de una o varias entidades de gestión colectiva por los mismos derechos en línea sobre la misma obra musical.

Artículo 28

Exactitud y puntualidad de los pagos a los titulares de derechos

1. Sin perjuicio de lo dispuesto en el apartado 3, los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva que concedan licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales repartan con exactitud y sin demora los impor­ tes correspondientes a los titulares de derechos devengados por dichas licencias, tras la notificación de la utilización efectiva de las obras, excepto cuando esto no sea posible por razones atribuibles al proveedor de servicios en línea.

2. Sin perjuicio de lo dispuesto en el apartado 3, las entida­ des de gestión colectiva facilitarán, como mínimo, la siguiente información a los titulares de derechos junto con cada pago que realicen conforme al apartado 1:

a) el período durante el cual ha tenido lugar la utilización por la que se adeuden importes a los titulares de derechos y los territorios en que ha tenido lugar tal utilización;

b) los derechos recaudados, las deducciones realizadas y los importes repartidos por la entidad de gestión colectiva en relación con cada derecho en línea sobre las obras musicales que los titulares de derechos han autorizado a la entidad de gestión colectiva a representar, en su totalidad o en parte;

c) los derechos recaudados en nombre de los titulares de dere­ chos, las deducciones efectuadas y los importes repartidos por la entidad de gestión colectiva en relación con cada proveedor de servicios en línea.

3. Cuando una entidad de gestión colectiva encomiende a otra la tarea de conceder licencias multiterritoriales de los dere­ chos en línea sobre obras musicales en virtud de los artículos 29 y 30, la entidad mandataria repartirá los importes contem­ plados en el apartado 1 con exactitud y sin demora, y facilitará la información contemplada en el apartado 2 a la entidad man­ dante. La entidad de gestión colectiva mandante será responsa­ ble del ulterior reparto de esos importes y de la comunicación de esa información a los titulares de derechos, salvo que las entidades de gestión colectiva lleguen a otro acuerdo.

Artículo 29

Acuerdos entre entidades de gestión colectiva para la concesión de licencias multiterritoriales

1. Los Estados miembros velarán por que todo acuerdo de representación entre entidades de gestión colectiva en virtud del cual una entidad de gestión colectiva encomiende a otra la concesión de licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales de su propio repertorio sea de naturaleza no exclusiva. La entidad de gestión colectiva mandataria gestio­ nará dichos derechos en línea en condiciones no discriminato­ rias.

ESL 84/92 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

2. La entidad de gestión colectiva mandante informará a sus miembros de las principales condiciones del acuerdo, incluida su duración, y de los costes de los servicios prestados por la enti­ dad de gestión colectiva mandataria.

3. La entidad de gestión colectiva mandataria informará a la entidad mandante de las principales condiciones con arreglo a las cuales se concederán licencias de los derechos en línea de esta última, incluida la naturaleza de la explotación, todas las disposiciones que se refieran o afecten a los pagos por licencia, la duración de la licencia, los ejercicios contables y los territo­ rios que abarquen.

Artículo 30

Obligación de representar a otra entidad de gestión colectiva para la concesión de licencias multiterritoriales

1. Los Estados miembros velarán por que, cuando una enti­ dad de gestión colectiva que no conceda ni se ofrezca a conce­ der licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales de su propio repertorio solicite a otra entidad de gestión colectiva que celebre un acuerdo de representación en relación con estos derechos, la entidad solicitada acepte esa solicitud si ya concede o se ofrece a conceder licencias multite­ rritoriales de esa misma categoría de derechos en línea sobre obras musicales del repertorio de otra u otras entidades de gestión colectiva.

2. La entidad solicitada responderá a la entidad solicitante por escrito y sin dilación indebida.

3. Sin perjuicio de lo dispuesto en los apartados 5 y 6, la entidad solicitada gestionará el repertorio representado de la entidad solicitante con arreglo a las mismas condiciones que aplique a la gestión de su propio repertorio.

4. La entidad solicitada incluirá el repertorio representado de la entidad solicitante en todas las ofertas que dirija a los provee­ dores de servicios en línea.

5. Los descuentos de gestión por el servicio prestado por la entidad solicitante a la entidad solicitada no excederán de los costes en que haya incurrido razonablemente la entidad solici­ tada.

6. La entidad solicitante pondrá a disposición de la entidad solicitada la información sobre su propio repertorio que sea necesaria para la concesión de licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales. Cuando esta informa­ ción sea insuficiente o se facilite de una forma que no permita a la entidad solicitada cumplir los requisitos del presente título,

esta tendrá derecho a facturar los gastos en que haya incurrido razonablemente para satisfacer tales requisitos o a excluir las obras respecto de las cuales la información sea insuficiente o inutilizable.

Artículo 31

Acceso a la concesión de licencias multiterritoriales

Los Estados miembros velarán por que, en caso de que a partir del 10 de abril de 2017, una entidad de gestión colectiva no conceda ni se ofrezca a conceder licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales o no permita que otra entidad de gestión colectiva represente esos derechos con tal fin, los titulares de derechos que hayan autorizado a esa entidad a representar sus derechos en línea sobre obras musicales puedan retirar de esta los derechos en línea sobre obras musicales para fines de concesión de licencias multiterritoriales para todos los territorios sin tener que retirar los derechos en línea sobre obras musicales para fines de concesión de licencias monoterritoriales, al objeto de conceder licencias multiterritoriales sobre sus dere­ chos en línea sobre obras musicales, ellos mismos o a través de cualquier parte que autoricen o a través de una entidad de gestión colectiva que cumpla lo dispuesto en el presente título.

Artículo 32

Excepción aplicable a los derechos de música en línea exigidos para programas de radio y televisión

Los requisitos previstos en el presente título no se aplicarán a las entidades de gestión colectiva cuando, basándose en la agre­ gación voluntaria de los derechos requeridos, en cumplimiento de las normas sobre competencia contempladas en los artículos 101 y 102 del TFUE, concedan una licencia multiterritorial para los derechos en línea sobre obras musicales exigidos por un organismo de radiodifusión para comunicar al público o poner a su disposición sus programas de radio o televisión en el momento de su primera emisión o ulteriormente, así como cualquier material en línea, incluidas las previsualizaciones, pro­ ducido por o para el organismo de radiodifusión que comple­ mente la difusión inicial de su programa de radio o televisión.

TÍTULO IV

MEDIDAS COERCITIVAS

Artículo 33

Procedimiento de reclamación

1. Los Estados miembros velarán por que las entidades de gestión colectiva pongan a disposición de sus miembros y de las entidades de gestión colectiva por cuya cuenta gestionan dere­ chos en virtud de un acuerdo de representación procedimientos eficaces y rápidos para la tramitación de reclamaciones, en par­ ticular en relación con la autorización para gestionar derechos y la revocación o retirada de derechos, las condiciones para ser miembro, la recaudación de importes que deban abonarse a los titulares de derechos, las deducciones y el reparto.

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/93

2. Las entidades de gestión colectiva responderán por escrito a las reclamaciones presentadas por los miembros o las entida­ des de gestión colectiva por cuya cuenta gestionan derechos en virtud de un acuerdo de representación. Cuando las entidades de gestión colectiva rechacen una reclamación, deberán motivar su decisión.

Artículo 34

Procedimientos de resolución alternativa de litigios

1. Los Estados miembros podrán establecer que los conflictos entre entidades de gestión colectiva, miembros de entidades de gestión colectiva, titulares de derechos o usuarios en relación con las disposiciones de Derecho nacional adoptadas con arre­ glo a los requisitos que establece la presente Directiva se puedan someter a un procedimiento rápido, independiente e imparcial de resolución alternativa de litigios.

2. A efectos del título III, los Estados miembros velarán por que los litigios relacionados con las entidades de gestión colec­ tiva establecidas en su territorio que concedan o se ofrezcan a conceder licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales puedan someterse a un procedimiento indepen­ diente e imparcial de resolución alternativa de litigios en los siguientes casos:

a) litigios con un proveedor de servicios en línea, real o poten­ cial, en relación con la aplicación de los artículos 16, 25, 26 y 27;

b) litigios con uno o varios titulares de derechos en relación con la aplicación de los artículos 25, 26, 27, 28, 29, 30 y 31;

c) litigios con otra entidad de gestión colectiva en relación con la aplicación de los artículos 25, 26, 27, 28, 29 y 30.

Artículo 35

Resolución de litigios

1. Los Estados miembros velarán por que los litigios entre las entidades de gestión colectiva y los usuarios en relación, en particular, con las condiciones vigentes o propuestas de conce­ sión de licencias o con el incumplimiento del contrato puedan someterse a un órgano jurisdiccional o, cuando proceda, a otro organismo independiente e imparcial de resolución de litigios especializado en Derecho de la propiedad intelectual.

2. Los artículos 33 y 34, y el apartado 1 del presente artículo no afectarán al derecho de las partes a alegar y defender sus derechos recurriendo a la vía judicial.

Artículo 36

Cumplimiento

1. Los Estados miembros velarán por que las autoridades competentes para ello hagan un seguimiento del cumplimiento por parte de las entidades de gestión colectiva establecidas en su territorio de las disposiciones de Derecho nacional adoptadas de conformidad con los requisitos establecidos en la presente Di­ rectiva.

2. Los Estados miembros velarán por que existan procedi­ mientos que permitan a los miembros de una entidad de gestión

colectiva, a los titulares de derechos, a los usuarios, a las enti­ dades de gestión colectiva y a las demás partes interesadas notificar a las autoridades competentes designadas para tal fin las actividades o circunstancias que, en su opinión, constituyan un incumplimiento de las disposiciones de Derecho nacional adoptadas de conformidad con los requisitos establecidos por la presente Directiva.

3. Los Estados miembros velarán por que las autoridades competentes designadas para tal fin tengan competencia para imponer sanciones apropiadas o adoptar medidas adecuadas en caso de incumplimiento de las disposiciones de Derecho interno adoptadas en aplicación de la presente Directiva. Estas sanciones y medidas deberán ser eficaces, proporcionadas y disuasorias.

Los Estados miembros notificarán a la Comisión las autoridades competentes mencionadas en el presente artículo y en los ar­ tículos 37 y 38 a más tardar el 10 de abril de 2016. La Comisión publicará la información recibida a este respecto.

Artículo 37

Intercambio de información entre autoridades competentes

1. A fin de facilitar el seguimiento de la aplicación de la presente Directiva, cada Estado miembro velará por que cual­ quier solicitud de información recibida de una autoridad com­ petente de otro Estado miembro, designada para tal fin, relativa a asuntos relacionados con la aplicación de la presente Directi­ va, en particular con respecto a las actividades de las entidades de gestión colectiva establecidas en el territorio del Estado miembro solicitado, obtenga respuesta sin dilación indebida por la autoridad competente designada para tal fin, siempre que la solicitud esté debidamente razonada.

2. Cuando una autoridad competente considere que una en­ tidad de gestión colectiva establecida en otro Estado miembro pero que opera en su territorio pueda no estar cumpliendo las disposiciones de Derecho nacional del Estado miembro en el que esa entidad de gestión colectiva está establecida y que hayan sido adoptadas de conformidad con los requisitos establecidos en la presente Directiva, podrá transmitir a la atención de la autoridad competente del Estado miembro en el que la organi­ zación de gestión colectiva esté establecida toda la información pertinente, acompañada en su caso de una solicitud de que esa autoridad adopte las medidas adecuadas en el marco de sus competencias. La autoridad competente solicitada dará una res­ puesta motivada en un plazo de tres meses.

3. La autoridad competente que formule esa solicitud podrá también remitir los asuntos a que se refiere el apartado 2 al grupo de expertos establecido de conformidad con el artícu­ lo 41.

Artículo 38

Cooperación para el desarrollo de la concesión de licencias multiterritoriales

1. La Comisión fomentará el intercambio periódico de infor­ mación entre las autoridades competentes de los Estados miem­ bros designadas para este fin, así como entre dichas autoridades y la Comisión, sobre la situación y la evolución de la concesión de licencias multiterritoriales.

ESL 84/94 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

2. La Comisión celebrará consultas periódicas con represen­ tantes de los titulares de derechos, las entidades de gestión colectiva, los usuarios, los consumidores y otras partes intere­ sadas sobre la experiencia adquirida en la aplicación de las disposiciones del título III de la presente Directiva. La Comisión facilitará a las autoridades competentes toda la información pertinente que surja de dichas consultas, en el marco del inter­ cambio de información establecido en el apartado 1.

3. Los Estados miembros velarán por que, a más tardar el 10 de octubre de 2017, sus autoridades competentes presenten a la Comisión un informe sobre la situación y la evolución de la concesión de licencias multiterritoriales en su territorio. El in­ forme incluirá, en particular, información sobre la disponibili­ dad de licencias multiterritoriales en el Estado miembro de que se trate, y sobre el cumplimiento por las entidades de gestión colectiva de las disposiciones de Derecho nacional adoptadas en aplicación del título III de la presente Directiva, así como sobre la evaluación de la concesión de licencias multiterritoriales de derechos en línea sobre obras musicales por los usuarios, los consumidores, los titulares de derechos y otras partes interesa­ das.

4. Sobre la base de los informes recibidos con arreglo al apartado 3 y la información recabada con arreglo a los aparta­ dos 1 y 2, la Comisión evaluará la aplicación del título III de la presente Directiva. En caso necesario y, si procede, basándose en un informe específico, considerará la conveniencia de adoptar nuevas medidas para resolver los posibles problemas detectados. Esa evaluación se referirá, en particular:

a) al número de entidades de gestión colectiva que cumplen los requisitos del título III;

b) a la aplicación de los artículos 29 y 30, incluido el número de acuerdos de representación celebrados por entidades de gestión colectiva en virtud de dichos artículos;

c) a la proporción de repertorios en los Estados miembros disponible para la concesión de licencias multiterritoriales.

TÍTULO V

INFORMES Y DISPOSICIONES FINALES

Artículo 39

Notificación de entidades de gestión colectiva

A más tardar el 10 de abril de 2016, los Estados miembros facilitarán a la Comisión, sobre la base de la información de que dispongan, una lista de las entidades de gestión colectiva esta­ blecidas en su territorio.

Los Estados miembros notificarán sin dilación indebida a la Comisión cualquier cambio que se produzca en dicha lista.

La Comisión publicará esa información y la mantendrá actuali­ zada.

Artículo 40

Informe

A más tardar el 10 de abril de 2021, la Comisión evaluará la aplicación de la presente Directiva y presentará al Parlamento

Europeo y al Consejo un informe al respecto. Ese informe in­ cluirá una evaluación del impacto de la presente Directiva en el desarrollo de servicios transfronterizos, en la diversidad cultural, en las relaciones entre entidades de gestión colectiva y usuarios y en el funcionamiento en la Unión de las entidades de gestión colectiva establecidas fuera de la Unión y, si fuera preciso, sobre la necesidad de una revisión. La Comisión presentará su informe acompañado, si procede, de una propuesta legislativa.

Artículo 41

Grupo de expertos

Se constituye un grupo de expertos. Estará formado por repre­ sentantes de las autoridades competentes de los Estados miem­ bros. El grupo de expertos estará presidido por un representante de la Comisión y se reunirá bien a iniciativa del presidente, bien a petición de la delegación de un Estado miembro. Las funcio­ nes de dicho grupo consistirán en:

a) examinar las repercusiones de la transposición de la presente Directiva en el funcionamiento de las entidades de gestión colectiva y los operadores de gestión independientes en el mercado interior, y poner de relieve posibles dificultades;

b) organizar consultas sobre todas las cuestiones que se deriven de la aplicación de la presente Directiva;

c) facilitar el intercambio de información sobre aspectos signi­ ficativos de la evolución de la legislación y la jurisprudencia, así como sobre acontecimientos importantes de índole eco­ nómica, social, cultural y tecnológica, en particular en el mercado digital de las obras, y otros asuntos.

Artículo 42

Protección de datos personales

El tratamiento de datos personales que se efectúe en el marco de la presente Directiva se hará conforme a lo dispuesto en la Directiva 95/46/CE.

Artículo 43

Transposición

1. Los Estados miembros pondrán en vigor las disposiciones legales, reglamentarias y administrativas necesarias para dar cumplimiento a lo establecido en la presente Directiva a más tardar el 10 de abril de 2016. Informarán inmediatamente a la Comisión al respecto.

Cuando los Estados miembros adopten dichas disposiciones, estas harán referencia a la presente Directiva o irán acompaña­ das de dicha referencia en su publicación oficial. Los Estados miembros establecerán las modalidades de dicha referencia.

2. Los Estados miembros comunicarán a la Comisión el texto de las principales disposiciones de Derecho interno que adopten en el ámbito regulado por la presente Directiva.

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/95

Artículo 44

Entrada en vigor

La presente Directiva entrará en vigor a los veinte días de su publicación en el Diario Oficial de la Unión Europea.

Artículo 45

Destinatarios

Los destinatarios de la presente Directiva son los Estados miembros.

Hecho en Estrasburgo, el 26 de febrero de 2014.

Por el Parlamento Europeo El Presidente M. SCHULZ

Por el Consejo El Presidente

D. KOURKOULAS

ESL 84/96 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

ANEXO

1. Información que deberá figurar en el informe anual de transparencia contemplado en el artículo 22, apartado 2:

a) estados financieros, que incluirán un balance o un estado de patrimonio, una cuenta de ingresos y gastos del ejercicio y un estado de los flujos de tesorería;

b) un informe sobre las actividades del ejercicio;

c) información sobre las negativas a conceder una licencia de conformidad con el artículo 16, apartado 3;

d) una descripción de la estructura jurídica y administrativa de la entidad de gestión colectiva;

e) información sobre toda entidad que sea propiedad o esté controlada directa o indirectamente, en su totalidad o en parte, por la entidad de gestión colectiva;

f) información sobre el importe total de las remuneraciones pagadas el ejercicio anterior a las personas contempladas en los artículos 9, apartado 3, y 10, así como sobre otros beneficios que se les hayan concedido;

g) la información financiera contemplada en el punto 2 del presente anexo;

h) un informe especial sobre la utilización de los importes deducidos para servicios sociales, culturales y educativos, que incluya la información a que se refiere el punto 3 del presente anexo.

2. Información financiera que deberá figurar en el informe anual de transparencia:

a) información financiera sobre los ingresos de derechos, desglosados por categoría de derechos gestionados y por tipo de utilización (por ejemplo, radiodifusión, difusión en línea, ejecución pública), incluida la información sobre los rendimientos derivados de la inversión de ingresos de derechos, y el uso de estos (si han sido repartidos a los titulares de derechos, a otras entidades de gestión colectiva o destinados a otros usos);

b) información financiera sobre el coste de la gestión de derechos y otros servicios prestados por la entidad de gestión colectiva a los titulares de derechos, con una descripción pormenorizada de, como mínimo, los elementos siguien­ tes:

i) todos los costes de explotación y costes financieros, desglosados por categoría de derechos gestionados y, cuando los costes sean indirectos y no puedan atribuirse a una o varias categorías de derechos, con una explicación del método utilizado para la asignación de dichos costes indirectos,

ii) costes de explotación y costes financieros, desglosados por categoría de derechos gestionados y, cuando los costes sean indirectos y no puedan atribuirse a una o varias categorías de derechos, con una explicación del método utilizado para la asignación de dichos costes indirectos, únicamente en relación con la gestión de derechos, incluidos los descuentos de gestión deducidos de ingresos de derechos o compensados con estos, o cualquier rendimiento derivado de la inversión de ingresos de derechos de conformidad con el artículo 11, apartado 4, y el artículo 12, apartados 1, 2 y 3,

iii) costes de explotación y costes financieros en relación con servicios distintos de los servicios de gestión de derechos, pero incluidos los servicios sociales, culturales y educativos,

iv) recursos empleados para cubrir los costes,

v) deducciones aplicadas a los ingresos de derechos, desglosadas por categoría de derechos gestionados y por tipo de utilización, así como la finalidad de la deducción, por ejemplo costes relacionados con la gestión de derechos o con servicios sociales, culturales o educativos,

vi) porcentaje que representa el coste de los servicios de gestión de derechos y otros servicios prestados por la entidad de gestión colectiva a los titulares de derechos en relación con los ingresos de derechos en el ejercicio pertinente, por categoría de derechos gestionados, y, cuando los costes sean indirectos y no puedan atribuirse a una o varias categorías de derechos, una explicación del método utilizado para la asignación de dichos costes indirectos;

c) información financiera sobre los importes que deben abonarse a los titulares de derechos, con una descripción pormenorizada de, como mínimo, los elementos siguientes:

i) el importe total atribuido a los titulares de derechos, desglosado por categoría de derechos gestionados y por tipo de utilización,

ii) el importe total abonado a los titulares de derechos, desglosado por categoría de derechos gestionados y por tipo de utilización,

iii) la frecuencia de los pagos, con un desglose por categoría de derechos gestionados y por tipo de utilización,

ES20.3.2014 Diario Oficial de la Unión Europea L 84/97

iv) el importe total recaudado pero aún no atribuido a los titulares de derechos, desglosado por categoría de derechos gestionados y por tipo de utilización, indicando el ejercicio en que se recaudaron dichos importes,

v) el importe total atribuido pero aún no repartido a los titulares de derechos, desglosado por categoría de derechos gestionados y por tipo de utilización, indicando el ejercicio en que se recaudaron dichos importes,

vi) en caso de que la entidad de gestión colectiva no haya procedido al reparto y al pago en el plazo establecido en el artículo 13, apartado 1, los motivos del retraso,

vii) el total de los importes que no puedan ser objeto de reparto junto con la explicación del uso que se haya dado a dichos importes;

d) información sobre relaciones con otras entidades de gestión colectiva, con una descripción de, como mínimo, los siguientes elementos:

i) importes percibidos de otras entidades de gestión colectiva e importes pagados a otras entidades de gestión colectiva, desglosados por categoría de derechos, por tipo de uso y por entidad,

ii) descuentos de gestión y otras deducciones de los ingresos de derechos que deben abonarse a otras entidades de gestión colectiva, desglosados por categoría de derechos, por tipo de uso y por entidad,

iii) descuentos de gestión y otras deducciones de los ingresos pagados por otras entidades de gestión colectiva, desglosados por categoría de derechos y por entidad,

iv) importes repartidos directamente a los titulares de derechos procedentes de otras entidades de gestión colectiva, desglosados por categoría de derechos y por entidad.

3. Información que deberá figurar en el informe especial mencionado en el artículo 22, apartado 3:

a) importes deducidos para servicios sociales, culturales y educativos en el ejercicio, desglosados por tipo de finalidad y, respecto de cada tipo de finalidad, desglosados por categoría de derechos gestionados y por tipo de uso;

b) una explicación de la utilización de dichos importes, con un desglose por tipo de finalidad, incluido el coste de la gestión de los importes deducidos para los servicios sociales, culturales y educativos y los importes separados utilizados para servicios culturales, sociales o educativos.

ESL 84/98 Diario Oficial de la Unión Europea 20.3.2014

DIREKTIIVID

EUROOPA PARLAMENDI JA NÕUKOGU DIREKTIIV 2014/26/EL,

26. veebruar 2014,

autoriõiguse ja autoriõigusega kaasnevate õiguste kollektiivse teostamise ning muusikateose internetis kasutamise õiguse multiterritoriaalse litsentsimise kohta siseturul

(EMPs kohaldatav tekst)

EUROOPA PARLAMENT JA EUROOPA LIIDU NÕUKOGU,

võttes arvesse Euroopa Liidu toimimise lepingut, eriti selle artikli 50 lõiget 1, artikli 53 lõiget 1 ja artiklit 62,

võttes arvesse Euroopa Komisjoni ettepanekut,

olles edastanud seadusandliku akti eelnõu liikmesriikide parla­ mentidele,

võttes arvesse Euroopa Majandus- ja Sotsiaalkomitee arva­ must (1),

toimides seadusandliku tavamenetluse kohaselt (2)

ning arvestades järgmist:

(1) Autoriõiguse ja sellega kaasnevate õiguste valdkonnas vastu võetud liidu direktiivid juba tagavad kõrgetaseme­ lise kaitse õiguste omajatele ja seega ka raamistikule, milles kõnealuste õigustega kaitstud infosisu kasutamine saab toimuda. Nimetatud direktiivid aitavad arendada ja säilitada loovust. Konkurentsimoonutusteta siseturul soodustab innovatsiooni ja intellektuaalse loomingu kaitsmine ka uuenduslikesse teenustesse ja toodetesse investeerimist.

(2) Autoriõiguse ja sellega kaasnevate õigustega kaitstud infosisu, sealhulgas raamatute, audiovisuaaltoodangu ja salvestatud muusika ning nendega seotud teenuste levita­ mine eeldab õiguste litsentsimist autoriõiguse ja sellega kaasnevate õiguste omajate, näiteks autorite, esitajate, tootjate ja kirjastajate poolt. Tavaliselt on õiguste omajal võimalus valida oma õiguste individuaalse või kollektiivse

teostamise vahel, kui liikmesriikides ei ole ette nähtud teisiti, kooskõlas liidu õigusega ning liidu ja selle liikmes­ riikide rahvusvaheliste kohustustega. Autoriõiguse ja sellega kaasnevate õiguste teostamine hõlmab litsentside andmist kasutajatele, kasutajate kontrollimist ja õiguste kasutuse järelevalvet, autoriõiguse ja sellega kaasnevate õiguste rakendamist, õiguste kasutamisest saadava tulu kogumist ja õiguste omajatele saadaolevate summade jaotamist. Kollektiivse esindamise organisatsioonid võimaldavad õiguste omajatel kasutuse eest tasu, mida õiguste omajatel endil ei ole võimalik kontrollida ega mõjutada, sealhulgas kasutuse eest välismaistel turgudel.

(3) Euroopa Liidu toimimise lepingu (ELi toimimise lepingu) artikli 167 kohaselt peab liit oma tegevuses arvestama kultuuride mitmekesisusega ja aitama kaasa liikmesriikide kultuuride õitsengule, respekteerides samal ajal nende rahvuslikku ja regionaalset mitmekesisust ning rõhutades ühist kultuuripärandit. Kollektiivse esindamise organisat­ sioonidel on praegu ja peaks olema ka edaspidi tähtis roll kultuuriliste väljendusviiside mitmekesisuse edendajatena, sest nad võimaldavad turule pääseda ka kõige väiksemal ja vähem populaarsel repertuaaril ning osutavad õiguste omajate ja üldsuse heaks sotsiaal-, kultuuri- ja haridustee­ nuseid.

(4) Liidus asuvatel kollektiivse esindamise organisatsioonidel peaks olema võimalik kasutada aluslepingutega ette nähtud vabadusi, esindades teistes liikmesriikides elavaid või seal asuvaid õiguste omajaid või andes litsentse teistes liikmesriikides elavatele või seal asuvatele kasutajatele.

(5) Kollektiivse esindamise organisatsioonide toimimise alaste riiklike eeskirjade vahel on märkimisväärseid erinevusi, eelkõige seoses organisatsioonide läbipaistvusega ning aruandluskohuslusega oma liikmete ja õiguste omajate ees. See on paljudel juhtudel põhjustanud raskusi, eelkõige välismaiste õiguste omajate jaoks oma õiguste teostamisel, ja kogutud tulude puudulikku finantshaldust. Kollektiivse esindamise organisatsioonide toimimisega seotud probleemid põhjustavad autoriõiguse ja sellega kaasnevate õiguste ebatõhusat kasutust siseturul ning see toob ühtviisi kahju nii kollektiivse esindamise orga­ nisatsioonide liikmetele, õiguste omajatele kui ka kasuta­ jatele.

ETL 84/72 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

(1) ELT C 44, 15.2.2013, lk 104. (2) Euroopa Parlamendi 4. veebruari 2014. aasta seisukoht (Euroopa

Liidu Teatajas seni avaldamata) ja nõukogu 20. veebruari 2014. aasta otsus.

(6) Vajadust kollektiivse esindamise organisatsioonide toimi­ mist parandada on teadvustatud komisjoni soovituses 2005/737/EÜ (1). Selles soovituses on esitatud mitu põhi­ mõtet, nagu õiguste omajate vabadus valida kollektiivse esindamise organisatsiooni, eri liiki õiguste omajate võrdne kohtlemine ja autoritasu õiglane jaotamine. Selles soovitatakse kollektiivse esindamise organisatsioonidel anda kasutajatele enne omavahelisi läbirääkimisi piisavalt teavet tariifide ja repertuaari kohta. Samuti sisaldab see soovitusi seoses aruandluskohuslusega, õiguste omajate esindatusega kollektiivse esindamise organisatsioonide otsustusorganites ja vaidluste lahendamisega. Siiski on seda soovitust järgitud ebaühtlaselt.

(7) Kollektiivse esindamise organisatsioonide liikmete, õiguste omajate ja kolmandate isikute huvide kaitseks on vajalik, et liikmesriikide seadused, millega regulee­ ritakse autoriõiguse teostamist ja muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterritoriaalset litsentsimist, oleksid kooskõlastatud, et kogu liidus oleksid võrdväärsed tagatised. Seetõttu peaks direktiivi õiguslikuks aluseks olema ELi toimimise lepingu artikli 50 lõige 1.

(8) Käesoleva direktiivi eesmärk on kooskõlastada liikmesrii­ kide eeskirju, milles käsitletakse kollektiivse esindamise organisatsioonide juurdepääsu autoriõiguse ja sellega kaasnevate õiguste teostamisele, nende juhtimismeetodeid ja järelevalveraamistikku, ning seetõttu peaks samuti olema direktiivi õiguslikuks aluseks ELi toimimise lepingu artikli 53 lõige 1. Lisaks sellele peaks direktiivi õigusli­ kuks aluseks olema ELi toimimise lepingu artikkel 62, sest tegemist on sektoriga, mille teenuseid pakutakse kogu liidus.

(9) Käesoleva direktiivi eesmärk on kehtestada kollektiivse esindamise organisatsioonide suhtes kohaldatavad nõuded, et tagada juhtimise, finantshalduse, läbipaistvuse ja aruandluse kõrgeid standardeid. See ei tohiks siiski takistada liikmesriikidel säilitamast või kehtestamast nende territooriumil asuvatele kollektiivse esindamise organisatsioonidele rangemaid standardeid kui käesoleva direktiivi II jaotises sätestatud, tingimusel et rangemad standardid on kooskõlas liidu õigusega.

(10) Käesolev direktiiv ei tohiks takistada, et liikmesriik kohaldab samu või sarnaseid sätteid väljaspool liitu asuvate, kuid liikmesriigis tegutsevate kollektiivse esinda­ mise organisatsioonide suhtes.

(11) Käesolev direktiiv ei tohiks takistada, et kollektiivse esin­ damise organisatsioonid sõlmivad teiste kollektiivse esin­ damise organisatsioonidega kooskõlas ELi toimimise lepingu artiklites 101 ja 102 sätestatud konkurentsiees­ kirjadega esinduslepinguid õiguste teostamise valdkonnas, et soodustada, parandada ja lihtsustada võrdsetel, mitte­ diskrimineerivatel ja läbipaistvatel tingimustel kasutajatele litsentside andmise korda – sealhulgas ühtse arveldamise eesmärgil – ning pakkuda multiterritoriaalseid litsentse ka muudes valdkondades, millele ei ole käesoleva direktiivi III jaotises osutatud.

(12) Käesolev direktiiv, mida kohaldatakse kõigi kollektiivse esindamise organisatsioonide suhtes, välja arvatud III jaotis, mida kohaldatakse ainult nende kollektiivse esin­ damise organisatsioonide suhtes, kes teostavad muusika­ teoste autorite õigusi teoste internetis kasutamiseks multi­ territoriaalsel alusel, ei sekku siiski korda, mis käsitleb õiguste teostamist liikmesriikides, näiteks õiguste indivi­ duaalset teostamist, representatiivse kollektiivse esinda­ mise organisatsiooni ja kasutaja vahelise lepingu laien­ datud mõju, st laiendatud kollektiivseid litsentse, kohus­ tuslikku kollektiivset õiguste teostamist, esindamise ning kollektiivse esindamise organisatsioonile õiguste üleand­ mise õiguslike eeldusi.

(13) Käesolev direktiiv ei mõjuta liikmesriikide võimalust määrata seaduse, määruse või mis tahes muu samalaadse erimehhanismiga kindlaks õiguste omajate õiglane hüvi­ tamine Euroopa Parlamendi ja nõukogu direktiivis 2001/29/EÜ (2) sätestatud reprodutseerimisõiguse eran­ dite või piirangute eest ning õiguste omajate tasustamine erandite eest üldsusele laenutamise ainuõigusest, mis on ette nähtud Euroopa Parlamendi ja nõukogu direktiiviga 2006/115/EÜ, (3) mida kohaldatakse liikmesriikide terri­ tooriumil, ning samuti nende summade kogumise suhtes kohaldatavad tingimused.

(14) Käesoleva direktiiviga ei nõuta, et kollektiivse esindamise organisatsioonid omandaksid konkreetse õigusliku vormi. Praktikas toimivad need organisatsioonid mitmesuguste õiguslike vormidena, näiteks ühenduste, kooperatiivide või äriühingutena, mis on autoriõiguse ja sellega kaas­ nevate õiguste omajate või selliste õiguste omajaid esin­ davate üksuste omandis või kontrolli all. Mõnel erand­ juhul puudub siiski kollektiivse esindamise organisat­ siooni õigusliku vormi tõttu kontrolliv või omav element. Selliseks näiteks on sihtasutused, millel puuduvad liik­ med. Sellegipoolest tuleks käesoleva direktiivi sätteid

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/73

(1) Komisjoni 18. mai 2005. aasta soovitus 2005/737/EÜ, mis käsitleb seaduslike sidusmuusikateenuste autoriõiguse ja sellega seotud õiguste ühist piiriülest haldamist (ELT L 276, 21.10.2005, lk 54).

(2) Euroopa Parlamendi ja nõukogu 22. mai 2001. aasta direktiiv 2001/29/EÜ autoriõiguse ja sellega kaasnevate õiguste teatavate aspektide ühtlustamise kohta infoühiskonnas (EÜT L 167, 22.6.2001, lk 10).

(3) Euroopa Parlamendi ja nõukogu 12. detsembri 2006. aasta direktiiv 2006/115/EÜ rentimis- ja laenutamisõiguse ja teatavate autoriõigu­ sega kaasnevate õiguste kohta intellektuaalomandi vallas (ELT L 376, 27.12.2006, lk 28).

kohaldada ka nende organisatsioonide suhtes. Liikmes­ riigid peaksid samuti võtma asjakohaseid meetmeid, et hoida ära käesolevast direktiivist tulenevatest kohustustest kõrvalehoidmine õigusliku vormi valiku kaudu. Tuleks märkida, et õiguste omajaid esindavad üksused, kes on kollektiivse esindamise organisatsioonide liikmed, võivad olla teised kollektiivse esindamise organisatsioonid, õiguste omajate ühendused, liidud või muud organisat­ sioonid.

(15) Õiguste omajad peaksid saama usaldada oma õiguste esindaja kaudu teostamise sõltumatutele esindamise üksustele. Sellised sõltumatud esindamise üksused on äriüksused, kuid erinevad kollektiivsetest esindamise orga­ nisatsioonidest muu hulgas selle poolest, et õiguste omajad ei ole nende omanikud ega oma nende tegevuse üle kontrolli. Kuivõrd sellised sõltumatud esindamise üksused tegelevad sama tegevusega nagu kollektiivse esin­ damise organisatsioonid, peaksid nad olema kohustatud esitama õiguste omajatele, kelle õigusi nad esindajana teostavad, kollektiivse esindamise organisatsioonidele, kasutajatele ja ka üldsusele teatud teavet.

(16) Audiovisuaalse materjali tootjad, fonogrammitootjad ja ringhäälinguorganisatsioonid litsentsivad ise individuaal­ selt läbiräägitud lepingute alusel oma õigusi, mõnedel juhtudel lisaks õigustele, mis on neile üle andnud näiteks esitajad, ning toimivad oma huvides. Raamatute, muusika või ajalehtede kirjastajad litsentsivad neile individuaalselt läbiräägitud lepingute alusel üle antud õigusi ja toimivad oma huvides. Seega ei tuleks audivisuaalse materjali toot­ jaid, fonogrammitootjaid, ringhäälinguorganisatsioone ega kirjastajaid pidada sõltumatuteks esindamise üksus­ teks. Lisaks ei tuleks ka autorite ja esitajate mänedžere ja agente, kes toimivad vahendajatena ja esindavad õiguste omajaid nende suhetes kollektiivse esindamise organisatsioonidega, pidada sõltumatuteks esindamise üksusteks, sest nad ei teosta õigusi tariifide kehtestamise, litsentside andmise ega kasutajatelt raha kogumisega.

(17) Kollektiivse esindamise organisatsioonid peaksid saama valida oma teatava tegevuse, näiteks kasutajatele arvete saatmise või õiguste omajate saadaolevate summade jaotamise korraldamiseks tütarettevõtja või muu oma kontrollitava üksuse. Sellistel juhtudel kohaldatakse tüta­ rettevõtjate või muude üksuste korraldatava tegevuse suhtes neid käesoleva direktiivi sätteid, mida kohaldataks juhul, kui asjaomast tegevust korraldaks kollektiivse esin­ damise organisatsioon otse.

(18) Selleks et tagada, et autoriõiguse ja sellega kaasnevate õiguste omajad saaksid juhul, kui nende õigusi teosta­ takse kollektiivselt, siseturust täielikku kasu, ja selleks, et nende vabadust oma õigusi teostada ei kahjustataks, on vaja kollektiivse esindamise organisatsioonide põhi­ kirjas sätestada vajalikud tagatised. Lisaks sellele ei tohiks

kollektiivse esindamise organisatsioon õiguste omajaid õiguste teostamise teenuste osutamisel otseselt ega kaud­ selt diskrimineerida nende kodakondsuse, elukoha või asukoha alusel.

(19) Võttes arvesse ELi toimimise lepingus sätestatud vabadusi peaks autoriõiguse ja sellega kaasnevate õiguste kollek­ tiivne teostamine võimaldama õiguste omajal vabalt valida kollektiivse esindamise organisatsiooni, kes teostab tema õigusi sõltumata sellest, kas need on üldsusele suunamise või reprodutseerimise õigused, või õiguste kasutamisvormidega seotud kategooriad, nagu edasta­ mine ringhäälingus, teatris või reprodutseerimine inter­ netis jagamiseks, tingimusel et kollektiivse esindamise organisatsioon, keda õiguste omaja soovib valida, juba teostab kõnealuseid õigusi või õiguste kategooriaid.

Kollektiivse esindamise organisatsiooni hallatavad õigu­ sed, õiguste kategooriad või teoste liigid ja muud mater­ jalid tuleks määrata kindlaks selle organisatsiooni liikmete üldkoosolekul, kui need ei ole juba kindlaks määratud selle põhikirjas või seadusega ette nähtud. On oluline, et õigused ja õiguste kategooriad määratakse kindlaks viisil, mis säilitab tasakaalu õiguste omajate vabaduse vahel käsutada oma teoseid ja muid materjale ning orga­ nisatsiooni võime vahel neid õigusi tõhusalt hallata, võttes eelkõige arvesse, mis kategooria õigusi organisat­ sioon haldab ja loomingulist sektorit, kus organisatsioon tegutseb. Kõnealuse tasakaalu nõuetekohasel arvestamisel peaks õiguste omajatel olema võimalik selliseid õigusi või õiguste kategooriaid kollektiivse esindamise organisat­ sioonidelt hõlpsalt ära võtta ja oma õigusi ise teostada või teostamine kas osaliselt või täielikult teise kollektiivse esindamise organisatsiooni või üksuse hoolde anda või talle üle kanda, sõltumata kollektiivse esindamise organi­ satsiooni, teise üksuse või õiguste omaja kodakondsusest, elukoha- või asukohaliikmesriigist. Kui liikmesriik näeb kooskõlas liidu õiguse ning liidu ja selle liikmesriikide rahvusvaheliste kohustustega ette kohustusliku õiguste kollektiivse esindamise, piirduks õiguste omajate valik teiste kollektiivse esindamise organisatsioonidega.

Ka kollektiivse esindamise organisatsioonid, kes haldavad eri liiki teoseid ja muud materjali, nagu kirjandus-, muusika- või fotograafiateosed, peaksid eri liiki teoste ja muu materjali haldamisel õiguse omajatele sellist paind­ likkust võimaldama. Mitteärilisel eesmärgil kasutuse puhul peaksid liikmesriigid võimaldama kollektiivse esin­ damise organisatsioonidel võtta vajalikke meetmeid, et tagada oma õiguste omajatele õigus anda selliseks kasu­ tuseks litsentse. Sellised meetmed peaksid muu hulgas hõlmama kollektiivse esindamise organisatsiooni otsust kõnealuse õiguse teostamisega seotud tingimuste kohta ning liikmetele nende tingimuste kohta teabe andmist. Kollektiivse esindamise organisatsioonid peaksid õiguste

ETL 84/74 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

omajaid valikuvõimalustest teavitama ja võimaldama neil valikutega seotud õigusi võimalikult hõlpsalt teostada. Kollektiivse esindamise organisatsioonidele juba volituse andnud õiguste omajaid võib teavitada organisatsiooni veebisaidi kaudu. Nõue, mille kohaselt peavad õiguste omajad andma volitusega oma nõusoleku iga õiguse ja õiguste kategooria teostamiseks või iga teose liigi ja muu materjali haldamiseks, ei tohiks takistada õiguste omajatel nõustumast kõnealuse volituse kavandatavate järgnevate muudatustega vaikival heakskiidul kooskõlas riigisisestes õigusaktides sätestatud tingimustega. Käesolev direktiiv ei välista lepingulist korda, mille kohaselt avaldab õiguste omaja poolne lõpetamine või äravõtmine viivitamatut mõju enne sellist lõpetamist või äravõtmist antud litsent­ sidele, ega lepingulist korda, mille kohaselt niisuguseid litsentse ei mõjuta lõpetamine või äravõtmine teatud ajavahemiku jooksul. Selline kord ei tohiks siiski takistada käesoleva direktiivi täielikku kohaldamist. Käesoleva direktiiviga ei tohiks piirata õiguste omajate võimalust oma õigusi ise teostada, sealhulgas mitteärilisel eesmärgil.

(20) Kollektiivse esindamise organisatsiooni liikmesus peaks põhinema objektiivsetel, läbipaistvatel ja mittediskrimi­ neerivatel kriteeriumidel, sealhulgas kirjastajate puhul, kellel on õiguste kasutamise lepingu alusel õigus saada osa kollektiivse esindamise organisatsiooni teostatavatest õigustest saadavast tulust ning koguda kõnealust tulu kollektiivse esindamise organisatsioonilt. Need kritee­ riumid ei tohiks kohustada kollektiivse esindamise orga­ nisatsioone võtma vastu liikmeid, kelle õiguste ja õiguste kategooriate teostamine või teoste liikide ja muu mater­ jali haldamine jääb väljapoole nende tegevuse ulatust. Kollektiivse esindamise organisatsiooni peetav arvestus peaks võimaldama organisatsiooni liikmete ja esindajana teostatavate õiguste omajate isiku ja asukoha tuvastamist kõnealuste õiguste omajate volituste alusel.

(21) Kaitsmaks neid õiguste omajaid, kelle õigusi kollektiivse esindamise organisatsioon teostab esindajana otseselt, kuid kes ei täida liikmesuse nõudeid, on asjakohane nõuda, et käesoleva direktiivi teatavaid sätteid, mis on seotud liikmetega, kohaldataks samuti niisuguste õiguste omajate suhtes. Liikmesriikidel peaks olema võimalik anda sellistele õiguste omajatele õigus osaleda kollektiivse esindamise organisatsiooni otsustusprotsessis.

(22) Kollektiivse esindamise organisatsioonid peaksid tegut­ sema nende õiguste omajate parimates ühishuvides, keda nad esindavad. Seetõttu on oluline näha ette süstee­ mid, mis võimaldavad kollektiivse esindamise organisat­ siooni liikmetel teostada oma liikmeõigusi organisatsioo­ nide otsustusprotsessides osalemise kaudu. Mõnel kollek­ tiivse esindamise organisatsioonil on erinevad liikmete kategooriad, mis võivad esindada eri liiki õiguste omajaid, näiteks tootjaid ja esitajaid. Nende eri kategooria liikmete esindatus otsustusprotsessis peaks olema õiglane ja tasa­ kaalus. Kollektiivse esindamise organisatsiooni liikmete üldkoosoleku korraldamise sätestamata jätmine vähen­ daks kõnealuse üldkoosoleku eeskirjade tõhusust. Seega on vaja tagada, et üldkoosolek kutsutakse kokku korra­ päraselt vähemalt kord aastas ja et kollektiivse esindamise organisatsiooni kõige olulisemad otsused tehakse üldkoosolekul.

(23) Kõikidel kollektiivse esindamise organisatsioonide liik­ metel peaks olema lubatud liikmete üldkoosolekul osaleda ja hääletada. Nimetatud õiguste teostamise suhtes peaks kohaldama üksnes õiglasi ja proportsionaalseid kitsendusi. Mõnel erandjuhul on kollektiivse esindamise organisatsioonid asutatud sihtasutuse õiguslikus vormis, seega ei ole neil liikmeid. Sellistel juhtudel peaks liikmete üldkoosoleku volitusi teostama organ, kellele on antud ülesanne teostada järelevalvet. Kui kollektiivse esindamise organisatsiooni liikmed on õiguste omajaid esindavad üksused, mis võib juhtuda näiteks siis, kui kollektiivse esindamise organisatsioon on äriühing ning selle liikmed on õiguste omajate ühendused, peaks liikmesriikidel olema õigus näha ette, et liikmete üldkoosoleku kõiki või osalisi volitusi teostab kõnealuste õiguste omajate kogu. Liikmete üldkoosolekul peaks vähemalt olema voli­ tused kehtestada juhtimistegevuse raamistik, eelkõige seoses õigustest saadava tulu kasutamisega kollektiivse esindamise organisatsiooni poolt. See ei tohiks siiski piirata liikmesriikide võimalust näha ette rangemaid eeskirju näiteks investeerimise, ühinemiste või laenuvõt­ mise kohta, sealhulgas nimetatud tehingute keelu. Kollek­ tiivse esindamise organisatsioonid peaksid soovitama oma liikmetel üldkoosolekul aktiivselt osaleda. Hääleta­ misõiguse teostamist tuleks hõlbustada nii üldkoosolekul osalevate kui ka mitteosalevate liikmete jaoks. Lisaks liik­ mete võimalusele oma õigusi elektroonilisel teel kasutada, peaks kollektiivse esindamise organisatsioonide liikmetel olema lubatud üldkoosolekul osaleda ja hääletada voli­ tatud esindaja kaudu. Huvide konflikti puhul tuleks voli­ tatud esindaja kaudu hääletamist piirata. Samal ajal peaksid liikmesriigid nägema ette volitatud esindaja kaudu hääletamisel piirangud üksnes siis, kui see ei piira liikmete asjakohast ja tulemuslikku osalemist otsus­ tusprotsessis. Nimelt aitab volitatud esindajate nimeta­ mine kaasa liikmete asjakohasele ja tulemuslikule osale­ misele otsustusprotsessis ning annab õiguste omajatele tõelise võimaluse kollektiivse esindamise organisatsiooni valida organisatsiooni asukohaliikmesriigist sõltumata.

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/75

(24) Liikmed peaksid saama osaleda kollektiivse esindamise organisatsioonide haldamise pidevas järelevalves. Selleks peaks nendel organisatsioonidel olema oma organisat­ sioonilisele struktuurile kohane järelevalvefunktsioon ja nad peaksid võimaldama liikmetel olla esindatud organis, kes kõnealust funktsiooni täidab. Sõltuvalt kollektiivse esindamise organisatsiooni struktuurist võib järelevalvet teostada eraldi organ, näiteks nõukogu, või seda võib teha mõni haldusnõukogu liige või kõik haldusnõukogu liikmed, kes ei juhi kollektiivse esindamise organisat­ siooni tegevust. Liikmete õiglase ja tasakaalustatud esin­ datuse nõue ei tohiks takistada kollektiivse esindamise organisatsioonil nimetada kolmandaid isikuid järelevalve funktsiooni teostamiseks, sealhulgas isikuid, kellel on vajalikud erialateadmised, ja õiguste omajaid, kes ei vasta liikmesuse nõuetele või keda otseselt ei esinda orga­ nisatsioon, vaid üksus, kes on kollektiivse esindamise organisatsiooni liige.

(25) Usaldusväärse juhtimise eesmärgil peab kollektiivse esin­ damise organisatsiooni juhtkond olema sõltumatu. Juha­ tajatel, sõltumata sellest, kas nad on juhiks valitud või organisatsiooni lepingulised töötajad, peaks olema kohustus kollektiivse esindamise organisatsioonile enne tööle asumist ning seejärel kord aastas teatada, kas nende endi ja kollektiivse esindamise organisatsiooni esindatavate õiguste omajate huvide vahel esineb konf­ likte. Selliseid iga-aastaseid aruandeid peaksid samuti esitama järelevalve funktsiooni täitvad isikud. Liikmesrii­ kidel peaks olema vabadus otsustada, kas nõuda kollek­ tiivse esindamise organisatsioonidelt nimetatud aruannete avaldamist või selle esitamist riigiasutustele.

(26) Kollektiivse esindamise organisatsioonid koguvad, haldavad ja jaotavad tulu, mida saadakse õiguste omajate poolt nende hoolde antud õiguste kasutamisest. Kõne­ alune tulu kuulub lõppkokkuvõttes maksmisele õiguste omajatele, kel võib olla organisatsiooniga otsene õiguslik suhe, või keda esindab üksus, kes on kollektiivse esinda­ mise organisatsiooni liige, või kes on esindatud esindus­ lepinguga. Seetõttu on oluline, et kollektiivse esindamise organisatsioonid oleksid selle tulu kogumisel, haldamisel ja jaotamisel äärmiselt hoolikad. Täpne jaotamine on võimalik üksnes siis, kui kollektiivse esindamise organi­ satsioonid peavad nõuetekohast arvestust liikmesuse, litsentside ning teoste ja muu materjali kasutuse üle. Tõhusaks õiguste kollektiivseks esindamiseks peaksid asjakohaseid andmeid esitama ka õiguste omajad ja kasu­ tajad ning kollektiivse esindamise organisatsioonid peaksid neid kontrollima.

(27) Kogutud ja õiguste omajate saadaolevaid summasid tuleks pidada raamatupidamisarvestuses eraldi kõigist kollek­ tiivse esindamise organisatsiooni enda võimalikest vara­ dest. Ilma et see piiraks liikmesriikide võimalust näha ette

rangemaid investeerimise eeskirju, sealhulgas õigustest saadava tulu investeerimise keeldu, kui selliseid summasid investeeritakse, peaks see toimuma kooskõlas kollektiivse esindamise organisatsiooni investeerimist ja riskijuhtimist käsitleva üldpoliitikaga. Säilitamaks õiguste omajate õiguste kõrgetasemelist kaitset, ja tagamaks, et mis tahes tulu, mis võib tuleneda nende õiguste kasutamisest, kasvatatakse õiguste omajate kasuks, peaks kollektiivse esindamise organisatsioon haldama tehtud ja hoitavaid investeeringuid kooskõlas kriteeriumidega, mille kohaselt oleks tal kohustus toimida mõistlikult ja samas võimalus otsustada kõige turvalisema ja tõhusama investeerimispo­ liitika üle. See võimaldaks kollektiivse esindamise organi­ satsioonil valida selline varade paigutus, mis sobib õigus­ test saadud investeeritud tulu riskimäära täpse olemuse ja kestusega ning mis ei kahjusta asjatult õiguste omajatele väljamakstavat õigustest saadavat tulu.

(28) Kuna õiguste omajatel on õigus saada tasu oma õiguste kasutamise eest, on oluline, et haldustasud ei ületa õiguste esindajana teostamise põhjendatud kulusid ning et kõikide mahaarvamiste üle, mis ei ole haldustasud, näiteks mahaarvamised sotsiaalsetel, kultuurilistel või haridusalastel eesmärkidel, otsustaksid kollektiivse esinda­ mise organisatsioonide liikmed. Kollektiivse esindamise organisatsioonide tegevus peaks olema õiguste omajate suhtes nimetatud mahaarvamist käsitlevate eeskirjade osas läbipaistev. Neidsamu nõudeid tuleks kohaldada kõigi otsuste suhtes kasutada õigustest saadavat tulu kollektiivseks jaotamiseks, näiteks stipendiumiteks. Õiguste omajatel peaks olema mittediskrimineerival alusel juurdepääs kõigile nimetatud mahaarvamistega rahastata­ vatele sotsiaal-, kultuuri- või haridusteenustele. Käesolev direktiiv ei tohiks mõjutada liikmesriikide õiguse alusel tehtavaid mahaarvamisi, näiteks mahaarvamised kollek­ tiivse esindamise organisatsioonide poolt õiguste omaja­ tele osutatavate sotsiaalteenuste jaoks, nendes küsimustes, mida direktiiviga ei reguleerita, tingimusel et sellised mahaarvamised on kooskõlas liidu õigusega.

(29) Individuaalsete õiguste omajate või vajaduse korral õiguste omajate kategooriate saadaolevate summade jaotamine ja maksmine peaks toimuma õigeaegselt ning kooskõlas asjaomase kollektiivse esindamise organisat­ siooni jaotamise üldpoliitikaga, sealhulgas juhul, kui seda teostab muu õiguste omajaid esindav üksus. Ainult objektiivsed põhjused, mida kollektiivse esindamise orga­ nisatsioonil ei ole võimalik mõjutada, võivad õigustada viivitusi õiguste omajate saadaolevate summade jaota­ misel ja maksmisel. Seetõttu ei tohiks selliste viivituste puhul mõjuvaks põhjuseks olla sellised asjaolud nagu õigustest saadud tulu tähtajaline investeerimine. On asja­ kohane jätta liikmesriikide kehtestada eeskirjad, millega tagatakse õigeaegne jaotamine ja õiguste omajate tule­ muslik otsing ja nende isiku tuvastamine, kui esinevad kõnealused objektiivsed põhjused. Tagamaks,

ETL 84/76 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

et õiguste omajate saadaolevad summad on nõuetekoha­ selt ja tulemuslikult jaotatud, ilma et see piiraks liikmes­ riikide võimalust näha ette rangemaid eeskirju, tuleb nõuda, et kollektiivse esindamise organisatsioonid võtaksid heal usul põhinevaid mõistlikke ja hoolsaid meetmeid asjaomaste õiguste omajate isiku ja asukoha tuvastamiseks. On samuti asjakohane, et kollektiivse esin­ damise organisatsiooni liikmed teeksid riigisisese õigusega lubatud ulatuses otsuseid summade kohta, mida ei saa jaotada olukordades, kus ei ole võimalik tuvastada nende õiguste omajate isikut või asukohta, kellele need summad peaksid kuuluma.

(30) Kollektiivse esindamise organisatsioonidel peaks olema võimalik teostada õigusi ja koguda nende kasutamisest saadavat tulu teiste organisatsioonidega sõlmitud esindus­ lepingute alusel. Selleks et oleks kaitstud teiste kollek­ tiivse esindamise organisatsioonide liikmete õigused, ei tohiks kollektiivse esindamise organisatsioon teha vahet esinduslepingute alusel teostatavate õiguste ja õiguste omajate nimel otse teostatavate õiguste vahel. Samuti ei tohiks kollektiivse esindamise organisatsioonil lubada kohaldada mahaarvamisi sellise õigustest saadava tulu suhtes, mis on kogutud teise kollektiivse esindamise orga­ nisatsiooni nimel – välja arvatud haldustasude mahaarva­ mine –, ilma teise organisatsiooni sõnaselge nõusolekuta. On samuti asjakohane nõuda, et kollektiivse esindamise organisatsioonid jaotaksid ja teeksid makseid teistele organisatsioonidele kõnealuste esinduslepingute alusel hiljemalt siis, kui nad jaotavad ja maksavad välja summasid esindatavatele liikmetele ja mitteliikmetest õiguste omajatele. Lisaks peaks saajaorganisatsioon omakorda jaotama esindatavate õiguste omajate saadaolevad summad viivitamata.

(31) Litsentsimisel on eriti olulised õiglased ja mittediskrimi­ neerivad tingimused, millega tagatakse, et kasutajad võivad saada litsentsi seoses teoste ja muu materjaliga, millega seotud õigusi kollektiivse esindamise organisat­ sioon esindajana teostab, ja kindlustatakse asjakohase tasu väljamaksmine õiguste omajatele. Seetõttu peaksid kollektiivse esindamise organisatsioonid ja kasutajad pidama litsentsimisalaseid läbirääkimisi heas usus ning kohaldama tariife, mis on kindlaks määratud objektiivsete ja mittediskrimineerivate kriteeriumide alusel. On asjako­ hane nõuda, et kollektiivse esindamise organisatsiooni määratud litsentsitasu või tasu on mõistlikus seoses muu hulgas konkreetses kontekstis kasutatavate õiguste majandusliku väärtusega. Kollektiivse esindamise organi­ satsioonid peaksid samuti vastama põhjendamatu viivitu­ seta kasutajate litsentsitaotlustele.

(32) Digitaalkeskkonnas peavad kollektiivse esindamise orga­ nisatsioonid oma repertuaari korrapäraselt litsentsima seoses täiesti uute kasutusvormide ja ärimudelitega.

Sellistel juhtudel ning niisuguste litsentside arengu jaoks soodsa keskkonna edendamiseks, ilma et see piiraks konkurentsieeskirjade kohaldamist, peaksid kollektiivse esindamise organisatsioonid olema paindlikud, et pakkuda võimalikult kiiresti individualiseeritud litsentse innovaatiliste internetipõhiste teenuste jaoks, kartmata riski, et selliste litsentside tingimusi kasutatakse pretse­ dendina muude litsentside tingimuste kindlaksmäärami­ sel.

(33) Tagamaks, et kollektiivse esindamise organisatsioonid saavad täita käesolevas direktiivis sätestatud kohustusi, peaksid kasutajad andma organisatsioonidele asjakohast teavet õiguste kasutamise kohta, mida kollektiivse esinda­ mise organisatsioon esindajana teostab. Seda kohustust ei tohiks kohaldada füüsiliste isikute suhtes, kes tegutsevad muudel eesmärkidel kui kaubandus, äri, käsitöö või kutseala, ja kes seepärast ei ole hõlmatud käesolevas direktiivis sätestatud kasutaja mõistega. Lisaks peaks kollektiivse esindamise organisatsioonide nõutav teave piirduma mõistliku ja vajaliku ning kasutajate käsutuses oleva teabega, et sellised organisatsioonid saaksid oma ülesandeid täita, võttes arvesse väikeste ja keskmise suurusega ettevõtjate konkreetset olukorda. Kõnealune kohustus võiks kajastuda kollektiivse esindamise organi­ satsiooni ja kasutaja vahel sõlmitud lepingus; see ei välista riigisisesest õigusest tulenevat õigust teabele. Kasu­ tajatele teabe esitamiseks kehtestatud tähtajad peaksid olema sellised, mis võimaldaksid kollektiivse esindamise organisatsioonidel kinni pidada õiguste omajate saadaole­ vate summade jaotamiseks ette nähtud tähtaegadest. Käesolev direktiiv ei tohiks piirata liikmesriikide võima­ lust nõuda nende territooriumil asuvatelt kollektiivse esindamise organisatsioonidelt koondarvete esitamist.

(34) Selleks et tõsta õiguste omajate, kasutajate ja teiste kollektiivse esindamise organisatsioonide usaldust kollek­ tiivse esindamise organisatsioonide poolse õiguste esinda­ mise vastu, peaksid kõik kollektiivse esindamise organi­ satsioonid järgima läbipaistvusalaseid erinõudeid. Igalt kollektiivse esindamise organisatsioonilt tuleks seega nõuda, et see annaks õiguste omajatele teatud teavet vähemalt kord aastas, näiteks teavet neile makstud summade ja mahaarvamiste kohta. Samuti tuleks kollek­ tiivse esindamise organisatsioonidelt nõuda piisava teabe, sealhulgas finantsteabe esitamist teistele kollektiivse esin­ damise organisatsioonidele, kelle õigusi nad esinduslepin­ gute alusel teostavad.

(35) Tagamaks, et õiguste omajatel, teistel kollektiivse esinda­ mise organisatsioonidel ja kasutajatel on juurdepääs teabele, mis käsitleb organisatsiooni tegevusulatust ning töid või muud materjale, mida organisatsioon esindab,

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/77

peaks kollektiivse esindamise organisatsioon andma põhjendatud taotluse korral ka nendes küsimustes teavet. Riigisiseste õigusaktidega tuleks lahendada küsimus, kas ja millises ulatuses võib küsida mõistlikku tasu sellise teenuse osutamise eest. Iga kollektiivse esindamise orga­ nisatsioon peaks avalikustama ka piisavalt teavet oma struktuuri ja tegevuse läbiviimise kohta, sealhulgas eelkõige põhikirja ning haldustasusid, mahaarvamisi ja tariife käsitleva poliitika üldpõhimõtete kohta.

(36) Selleks et tagada õiguste omajatele võimalus jälgida oma kollektiivse esindamise organisatsioonide vastavat tege­ vust ja seda võrrelda, peaksid organisatsioonid avaldama igal aastal läbipaistvusaruande, mis hõlmab võrreldavat kontrollitud finantsteavet nende tegevuse kohta. Samuti peaksid kollektiivse esindamise organisatsioonid igal aastal avaldama eriaruande sotsiaal-, kultuuri- ja haridus­ teenuste jaoks määratud summade kasutamise kohta, mis kuuluks iga-aastase läbipaistvusaruande juurde. Käesolev direktiiv ei tohiks takistada, et kollektiivse esindamise organisatsioon avaldab iga-aastastes läbipaistvusaruan­ netes nõutava teabe ühes dokumendis, näiteks iga-aastase finantsaruande osana, või eraldi aruannetes.

(37) Teenuseosutajad, kes osutavad muusikateoseid kasutavaid internetipõhiseid teenuseid, näiteks muusikateenuseid, mis võimaldavad tarbijatel muusikat alla laadida või kuulata seda voogedastuse abil, ning muid teenuseid, millega antakse juurdepääs filmidele või mängudele, milles muusika on oluline element, peavad kõigepealt omandama õiguse muusikateoseid kasutada. Direktiivi 2001/29/EÜ kohaselt on muusikateoste internetis kasu­ tamise korral nõutav litsentsi omandamine iga õiguse kohta. Autoritega seoses on kõnealused õigused muusika­ teoste reprodutseerimise ainuõigus ja üldsusele suunamise ainuõigus, mis hõlmab õigust teha teosed üldsusele kätte­ saadavaks. Neid õigusi võivad teostada õiguste omajad, näiteks autorid või muusikakirjastajad ise, või kollektiivse esindamise organisatsioonid, kes osutavad õiguste omaja­ tele õiguste kollektiivse teostamise teenuseid. Autorite reprodutseerimis- ja üldsusele suunamise õigust võivad teostada eri kollektiivse esindamise organisatsioonid. Lisaks sellele on juhtumeid, kus ühele teosele on õigused mitmel õiguste omajal, kes on andnud volituse litsentsida vastavat osa teose õigustest eri kollektiivse esindamise organisatsioonidele. Kasutajad, kes soovivad osutada internetipõhist teenust, millega pakutakse tarbijatele laial­ dast muusikavalikut, peavad koguma õigused teosele kokku mitmelt õiguse omajalt ja kollektiivse esindamise organisatsioonilt.

(38) Samal ajal kui internetis ei tunta piire, on internetipõhiste muusikateenuste turg liidus ikka veel killustunud ja digi­ taalset ühtset turgu ei ole veel täielikult saavutatud.

Õiguste kollektiivse teostamise keerukus ja sellega seotud raskused Euroopas on paljudel juhtudel süvendanud Euroopa digitaalse turu killustatust internetipõhiste muusikateenuste osas. Selline olukord on täielikus vastu­ olus tarbijate seas kiiresti kasvava nõudlusega digitaalse infosisu ja sellega seotud uuenduslike teenuste kättesaa­ davuse järele, kaasa arvatud piiriüleselt.

(39) Soovituse 2005/737/EÜ eesmärk oli edendada uut regu­ latiivset keskkonda, mis oleks paremini kohandatud auto­ riõiguse ja sellega kaasnevate õiguste teostamisega seaduslike internetipõhiste muusikateenuste osutamiseks liidu tasandil. Soovituses tõdeti, et muusikateoste inter­ netis kasutamise ajastul vajavad kommertskasutajad litsentsimispoliitikat, mis oleks kõikjale ulatuv nagu inter­ netikeskkondki ja hõlmaks mitme riigi territooriumi. Soovitus ei ole aga olnud piisav, et ergutada muusika­ teoste internetis kasutamise õiguste multiterritoriaalse litsentsimise üldist levikut ja leida vastus multiterrito­ riaalse litsentsimise erinõudmistele.

(40) Internetipõhises muusikasektoris, kus on jätkuvalt normiks autorite õiguste kollektiivne teostamine territoo­ riumi alusel, on äärmiselt oluline luua tingimused, mis aitaksid kollektiivse esindamise organisatsioonidel jõuda kõige tõhusamate litsentsimistavadeni järjest piiriülesemas kontekstis. Seetõttu on asjakohane koostada eeskirjad, millega nähakse ette põhitingimused, mille alusel annavad kollektiivse esindamise organisatsioonid multiterritoriaal­ seid kollektiivlitsentse muusikateoste (sh laulusõnade) autoritele kuuluvatele internetis kasutamise õigustele. Samu eeskirju tuleks kohaldada kõigi muusikateoste, seal­ hulgas audiovisuaalsete teoste juurde kuuluvate muusika­ teoste litsentside suhtes. Välja tuleks aga jätta interneti­ põhised teenused, mis pakuvad juurdepääsu muusikateos­ tele ainult nootide kujul. Käesoleva direktiivi sätetega tuleks tagada kollektiivse esindamise organisatsioonide osutatavate piiriüleste teenuste vajalik miinimumkvaliteet, eelkõige esindatava repertuaari läbipaistvuse ja õiguste kasutusega seotud rahavoogude täpsuse osas. Samuti tuleks nende abil kavandada raamistik, millega hõlbus­ tada muusikarepertuaari ja õiguste vabatahtlikku koonda­ mist, vähendades sellega nende litsentside arvu, mida kasutajal on vaja multiterritoriaalse ja multirepertuaarse teenuse käigus hoidmiseks. Kõnealused sätted peaksid kollektiivse esindamise organisatsioonil võimaldama esitada teisele kollektiivse esindamise organisatsioonile taotluse, et see esindaks tema repertuaari mitme riigi territooriumil, kui ta ei suuda või ei soovi nõudeid ise täita. Juhul kui taotluse saanud organisatsioon juba koondab repertuaari ja pakub või annab multiterritoriaal­ seid litsentse, peaks tal olema kohustus taotluse esitanud organisatsiooni volitus vastu võtta. Seaduslike interneti­ põhiste muusikateenuste väljatöötamine kogu liidus peaks kaasa aitama ka võitlusele internetis toimuvate autoriõiguse rikkumiste vastu.

ETL 84/78 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

(41) Tõhusa ja läbipaistva litsentsimisprotsessi, kasutamisa­ ruannete hilisema töötlemise ja teenuseosutajatele kasu­ tusega seotud arvete esitamise ning saadaolevate summade jaotamise juures on eriti oluline täpse ja kõike­ hõlmava teabe kättesaadavus muusikateoste, õiguste omajate ja õiguste kohta, keda iga kollektiivse esindamise organisatsioon on volitatud asjaomasel territooriumil esindama või õiguste kohta, mida ta asjaomasel territoo­ riumil esindajana teostab. Seepärast peaksid muusikateos­ tele multiterritoriaalseid litsentse andvad kollektiivse esin­ damise organisatsioonid suutma selliseid üksikasjalikke andmeid kiiresti ja täpselt töödelda. See nõuab selliste andmebaaside kasutamist, mis sisaldavad andmeid multi­ territoriaalsel alusel litsentsitud õiguste omamise kohta ja andmeid, mis võimaldavad teha kindlaks teoseid, õigusi ja õiguste omajaid, mida või keda kollektiivse esindamise organisatsioon on volitatud esindama, ja territooriume, mida volitus hõlmab. Andmete mis tahes muutusi tuleks võtta arvesse põhjendamatu viivituseta ning andmebaase tuleks pidevalt ajakohastada. Kõnealused andmebaasid peaksid aitama viia teoste alast teavet kokku teabega fonogrammide või mis tahes muu fikseeringu kohta, milles teos on lisatud. Samuti on oluline tagada, et tule­ vastel kasutajatel ja õiguste omajatel ning kollektiivse esindamise organisatsioonidel on juurdepääs teabele, mida nad vajavad asjaomaste kollektiivse esindamise organisatsioonide esindatava repertuaari kindlakstegemi­ seks. Kollektiivse esindamise organisatsioonid peaksid saama võtta meetmeid andmete täpsuse ja tervikluse kait­ seks, nende taaskasutamise kontrollimiseks või tundliku äriteabe kaitseks.

(42) Selleks et tagada kollektiivse esindamise organisatsioonide töödeldavate muusikarepertuaariga seotud andmete võimalikult suur täpsus, tuleks kõnealustelt organisatsioo­ nidelt, kes annavad muusikateostele multiterritoriaalseid litsentse, nõuda vajaduse korral andmebaaside pidevat ja viivitamatut ajakohastamist. Nad peaksid kehtestama hõlpsalt ligipääsetava menetluse, mille abil internetipõ­ histe teenuste osutajad, samuti õiguste omajad ja teised kollektiivse esindamise organisatsioonid saaksid neid teavitada mis tahes ebatäpsustest, mida kollektiivse esin­ damise organisatsioonide andmebaasid võivad sisaldada seoses teostega, mida nad omavad või kontrollivad, seal­ hulgas täielikud või osalised õigused, ning territooriumi­ tega, mille piires nad on volitanud asjaomaseid kollek­ tiivse esindamise organisatsioone tegutsema, ilma et see ohustaks kollektiivse esindamise organisatsiooni valduses olevate andmete õigsust ja terviklust. Kuna Euroopa Parlamendi ja nõukogu direktiiviga 95/46/EÜ (1) antakse igale andmesubjektile õigus nõuda ebaõigete või ebatäie­ like andmete parandamist, kustutamist või sulgemist, tuleks selle direktiiviga tagada ka õiguste omajate või teiste kollektiivse esindamise organisatsioonidega seotud ebatäieliku teabe viivituseta parandamine seoses multiter­ ritoriaalsete litsentsidega. Samuti peaksid kollektiivse esin­ damise organisatsioonid olema võimelised elektrooniliselt

töötlema teoste registreeringuid ja õiguste teostamise volitusi. Võttes arvesse andmete kiireks ja tõhusaks tööt­ lemiseks vajaliku teabe automatiseerimise olulisust, peaksid kollektiivse esindamise organisatsioonid võimal­ dama elektrooniliste vahendite kasutamist kõnealuse teabe struktureeritud edastamiseks õiguste omajate poolt. Kollektiivse esindamise organisatsioonid peaksid võima­ luste piires tagama, et kõnealuste elektrooniliste vahen­ dite puhul võetakse arvesse asjaomaseid mittesiduvaid valdkonnastandardeid või rahvusvahelisel või liidu tasandil välja kujunenud tavasid.

(43) Kollektiivse esindamise organisatsioonide ja kasutajate vahelise teabevahetuse tõhustamisel on olulised muusika kasutamist, müügiaruandlust ja arveldamist käsitlevad valdkonnastandardid. Litsentside kasutamise jälgimisel tuleks austada põhiõigusi, sealhulgas õigust era- ja pere­ konnaelu austamisele ning õigust isikuandmete kaitsele. Tagamaks, et kõnealune tõhustamine toob kaasa kiirema finantshalduse ja lõppkokkuvõttes varasemad väljamaksed õiguste omajatele, tuleks kollektiivse esindamise organi­ satsioonidelt nõuda arvete viivitamatut esitamist teenuse­ osutajatele ja õiguste omajate saadaolevate summade kohest jaotamist. Kõnealuse nõude tõhususeks on vajalik, et kasutajad esitaksid kollektiivse esindamise organisat­ sioonidele teoste kasutuse kohta täpsed ja õigeaegsed aruanded. Kollektiivse esindamise organisatsioonidelt ei tohiks nõuda, et nad peavad kasutajatelt vastu võtma kasutajate endi vormingus aruandeid, kui on olemas üldkasutatavad valdkonnastandardid. Kollektiivse esinda­ mise organisatsioone ei tohiks takistada tellimast allhanke korras teenuseid, mis on seotud muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterritoriaalsete litsentside andmi­ sega. Haldussuutlikkuse jagamine või koondamine peaks aitama kollektiivse esindamise organisatsioonidel paran­ dada õiguste teostamise teenuseid ja tõhustada investee­ ringuid andmehaldusvahenditesse.

(44) Eri muusikarepertuaaride koondamine multiterritoriaalse litsentsimise jaoks lihtsustab litsentsimisprotsessi ning suurendab sellega, et kogu repertuaar tehakse multiterri­ toriaalse litsentsimise eesmärgil turul kättesaadavaks, kultuurilist mitmekesisust ja aitab vähendada nende tehingute arvu, mida internetipõhise teenuse osutaja peab teenuste osutamiseks tegema. Repertuaaride koon­ damine peaks lihtsustama uute internetipõhiste teenuste väljatöötamist ja tooma kaasa ka tarbijatele suunatavate tehingukulude vähenemise. Seepärast tuleks kollektiivse esindamise organisatsioone, kes ei soovi või ei saa multi­ territoriaalseid litsentse oma muusikarepertuaari puhul otse anda, innustada andma teistele kollektiivse esinda­ mise organisatsioonidele vabatahtlikul alusel volitus hallata nende repertuaari mittediskrimineerivalt. Multiter­ ritoriaalsed ainulitsentsilepingud piiraks multiterritoriaal­ seid litsentse taotlevatele kasutajatele pakutavaid valikuid ning samuti valikuid, mis on kättesaadavad kollektiivse

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/79

(1) Euroopa Parlamendi ja nõukogu 24. oktoobri 1995. aasta direktiiv 95/46/EÜ üksikisikute kaitse kohta isikuandmete töötlemisel ja selliste andmete vaba liikumise kohta (EÜT L 281, 23.11.1995, kl 31).

esindamise organisatsioonidele, kes otsivad oma reper­ tuaari haldamiseks multiterritoriaalseid teenuseid. Seetõttu tuleks kõik esinduslepingud multiterritoriaalset litsentsimist pakkuvate kollektiivse esindamise organisat­ sioonide vahel sõlmida ainuõiguseta.

(45) Kollektiivse esindamise organisatsioonide liikmete jaoks on eriti oluline, et tingimused, mille alusel kollektiivse esindamise organisatsioonid teostavad internetis kasuta­ mise õigusi, mille esindamiseks neid on volitatud, oleksid läbipaistvad. Kollektiivse esindamise organisatsioonid peaksid seega andma oma liikmetele piisavalt teavet selliste lepingute peamiste tingimuste kohta, millega voli­ tatakse teisi kollektiivse esindamise organisatsioone esin­ dama nende liikmete muusika internetis kasutamise õigusi multiterritoriaalse litsentsimise eesmärgil.

(46) Samuti on oluline nõuda kõigilt multiterritoriaalseid litsentse pakkuvatelt või andvatelt kollektiivse esindamise organisatsioonidelt, et nad nõustuksid esindama kõikide seda otse mitte teha otsustanud kollektiivse esindamise organisatsioonide repertuaari. Tagamaks, et kõnealune nõue ei ole ebaproportsionaalne ega lähe vajalikust kaugemale, tuleks esindamistaotluse saanud kollektiivse esindamise organisatsioonilt nõuda üksnes seda, et ta nõustuks esindamisega, kui taotlus piirdub internetis kasutamise õigusega või internetis kasutamise õiguse kategooriatega, mida ta esindab ise. Lisaks sellele tuleks kõnealust nõuet kohaldada üksnes repertuaari koonda­ vate kollektiivse esindamise organisatsioonide suhtes ja see ei peaks laienema kollektiivse esindamise organisat­ sioonidele, kes annavad multiterritoriaalseid litsentse üksnes enda repertuaari osas. Samuti ei peaks nõuet kohaldama selliste kollektiivse esindamise organisatsioo­ nide suhtes, kes üksnes koondavad õigusi samadele teos­ tele selleks, et ühiselt litsentsida nii kõnealuste teoste reprodutseerimise kui ka üldsusele suunamise õigusi. Kaitsmaks volitava kollektiivse esindamise organisatsiooni õiguste omajate huve ning tagamaks, et liikmesriikide väiksed ja vähem tuntud repertuaarid pääsevad siseturule võrdsetel tingimustel, on oluline, et volitava kollektiivse esindamise organisatsiooni repertuaari hallataks samadel tingimustel kui volitatud kollektiivse esindamise organi­ satsiooni repertuaari ning et see lisataks pakkumistesse, mida volitatud kollektiivse esindamise organisatsioon esitab internetipõhiste teenuste pakkujatele. Volitatud kollektiivse esindamise organisatsiooni haldustasu peaks võimaldama organisatsioonil korvata tehtud vajalikke ja mõistlikke investeeringuid. Ükski leping, millega kollek­ tiivse esindamise organisatsioon volitab teist kollektiivse esindamise organisatsiooni või organisatsioone andma multiterritoriaalseid litsentse oma muusikarepertuaari kasutamiseks internetis, ei tohiks takistada esimesena mainitud kollektiivse esindamise organisatsioonil jätkata oma asukohaliikmesriigi territooriumiga piirduvate litsentside andmist seoses oma repertuaariga ja muu repertuaariga, mida ta on volitatud asjaomasel territoo­ riumil esindama.

(47) Kollektiivse esindamise organisatsioonide poolset multi­ territoriaalset litsentsimist käsitlevate eeskirjade eesmärki­ dele ja tõhususele oleks märkimisväärseks ohuks, kui õiguste omajad ei saaks teostada oma õigusi multiterrito­ riaalsete litsentside andmise kaudu seetõttu, et kollektiivse esindamise organisatsioon, kellele nad oma õigused on andnud, ei anna ega paku multiterritoriaalseid litsentse ega soovi lisaks selleks volitada ka teist kollektiivse esin­ damise organisatsiooni. Seepärast oleks sellistes olukor­ dades oluline, et õiguste omajad saaksid teostada õigust anda internetipõhiste teenuste osutajatele vajaminevaid multiterritoriaalseid litsentse välja ise või teise osalise/ teiste osaliste kaudu, võttes sellelt kollektiivse esindamise organisatsioonilt, kellele nad algselt need andsid, ära neile kuuluvad õigused sellises ulatuses, mis on vajalik multi­ territoriaalsel litsentsimisel internetis kasutamiseks ning jättes samad õigused ühte territooriumi hõlmava litsent­ simise jaoks sellele kollektiivse esindamise organisatsioo­ nile, kellele nad algselt need andsid.

(48) Ringhäälinguorganisatsioonid toetuvad oma televisiooni- ja raadioprogrammides, mis sisaldavad muusikateoseid, üldiselt kohaliku kollektiivse esindamise organisatsiooni litsentsile. Kõnealune litsents piirdub sageli vaid ringhää­ lingutegevusega. Selliste televisiooni- ja raadioprogram­ mide internetis kättesaadavaks tegemine eeldaks muusika­ teoste internetis kasutamise õiguste litsentsi. Selleks et hõlbustada muusikateoste internetis kasutamise õiguste litsentsimist televisiooni- ja raadioprogrammide samaaegse või viivitusega edastamise eesmärgil, on vaja sätestada erand eeskirjadest, mida muusikateoste multiter­ ritoriaalsel litsentsimisel nende internetis kasutamiseks muidu kohaldataks. Kõnealune erand peaks piirduma sellega, mis on vajalik internetis juurdepääsu võimaldami­ seks televisiooni- ja raadioprogrammidele ning materja­ lile, millel on selge alluvusseos originaalsaatega, mis on toodetud näiteks kõnealuse televisiooni- või raadiopro­ grammi täiendamise, eelvaatamise või uuestivaatamise eesmärgil. Erand ei peaks toimima nii, et see moonutab konkurentsi teiste teenustega, mis annavad tarbijatele internetis juurdepääsu üksikutele muusika- või audiovi­ suaalteostele, ega nii, et see viib piiravate tavadeni, nagu turu või klientide jagamine, millega rikutaks ELi toimi­ mise lepingu artikleid 101 ja 102.

(49) Tuleb tagada käesoleva direktiivi alusel vastu võetud sise­ riiklike õigusaktide tõhus täitmine. Kollektiivse esinda­ mise organisatsioonid peaksid oma liikmetele pakkuma erimenetlusi kaebuste käsitlemiseks. Need menetlused peaksid olema kättesaadavad ka teistele õiguste omajatele, keda kollektiivse esindamise organisatsioon otseselt esin­ dab, ning samuti teistele kollektiivse esindamise organi­ satsioonidele, kelle nimel nad esinduskokkuleppe alusel õigusi teostavad. Lisaks peaks liikmesriikidel oleks võimalik ette näha, et kollektiivse esindamise organisat­ sioonide, nende liikmete, õiguste omajate ja kasutajate vahelisi vaidlusi, mis on seotud käesoleva direktiivi kohal­ damisega, oleks võimalik käsitleda kiire, sõltumatu ja erapooletu alternatiivse vaidluste lahendamise menetluse

ETL 84/80 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

korras. Eelkõige väheneks muusikateoste internetis kasu­ tamise õiguse multiterritoriaalse litsentsimise eeskirjade tõhusus, kui kollektiivse esindamise organisatsioonide ja nende vastaspoole vahelisi vaidlusi ei lahendataks kiiresti ja tõhusalt. Seetõttu on asjakohane sätestada hõlpsalt kättesaadava, tõhusa ja erapooletu kohtuvälise menetluse võimalus, näiteks vahendus või vahekohus, lahendamaks konflikte ühelt poolt multiterritoriaalseid litsentse andvate kollektiivse esindamise organisatsioonide ja teiselt poolt internetipõhiste muusikateenuste osutajate, õiguste omajate või teiste kollektiivse esindamise organisatsioo­ nide vahel, ilma et see piiraks õigust pöörduda kohtusse. Käesoleva direktiiviga ei nähta ette konkreetset viisi, kuidas selline alternatiivne vaidluste lahendamine peaks olema korraldatud, ega määrata kindlaks, milline organ seda teostama peaks, tingimusel et selle sõltumatus, erapooletus ja tõhusus on tagatud. Samuti on asjakohane nõuda, et liikmesriikidel oleksid sõltumatud, erapooletud ja tõhusad vaidluste lahendamise menetlused organites, kel on intellektuaalomandiõiguse alane oskusteave, või kohtutes, mis on sobilikud kollektiivse esindamise orga­ nisatsioonide ja kasutajate vaheliste ärivaidluste lahenda­ miseks kehtivate või kavandatavate litsentsimistingimuste üle või lepingu rikkumise puhul.

(50) Liikmesriigid peaksid kehtestama asjakohased menetlused, mille abil saaks kontrollida, kas kollektiivse esindamise organisatsioonid järgivad käesoleva direktiivi sätteid. Ei oleks asjakohane, kui käesolev direktiiv piiraks liikmesrii­ kide valikut pädevate asutuste osas, ega kollektiivse esin­ damise organisatsioonide eel- või järelkontrolli osas, kuid siiski tuleks tagada, et sellised asutused suudaksid tegeleda kõigi käesoleva direktiivi kohaldamisel tekkida võivate probleemidega tulemuslikult ja õigeaegselt. Liikmesriike ei tohiks kohustada uusi pädevaid asutusi looma. Lisaks peaks kollektiivse esindamise organisatsiooni liikmetel, õiguste omajatel, kasutajatel, kollektiivse esindamise orga­ nisatsioonidel ja muudel huvitatud osalistel olema võimalik teavitada pädevat asutust tegevusest või asjaolu­ dest, mis nende arvates kujutavad endast seaduse rikku­ mist kollektiivse esindamise organisatsiooni ja, kui see on asjakohane, kasutajate poolt. Liikmesriigid peaksid tagama, et pädevatel asutustel on volitus kehtestada karis­ tusi või meetmeid, kui käesolevat direktiivi rakendavate riigisiseste õigusaktide sätteid ei järgita. Käesoleva direktii­ viga ei nähta ette konkreetseid karistusi ega meetmeid, tingimusel et need on tõhusad, proportsionaalsed ja hoia­ tavad. Sellised karistused või meetmed võivad hõlmata käsku vallandada juhatajad, kes toimisid hooletult, kont­ rolle kollektiivse esindamise organisatsiooni ruumides või, kui organisatsioonile on antud tegevusluba, sellise loa äravõtmist. Käesolev direktiiv ei tohiks mõjutada liik­ mesriikide varasemaid lubade andmise ja järelevalvesüs­ teeme, sealhulgas kollektiivse esindamise organisatsiooni representatiivsuse nõuet, kui need süsteemid on koos­ kõlas liidu õigusega ega takista käesoleva direktiivi täie­ likku kohaldamist.

(51) Selleks et tagada multiterritoriaalse litsentsimise nõuete täitmine, tuleks ette näha erisätted nende nõuete rakendamise jälgimiseks. Liikmesriikide pädevad asutused ja komisjon peaksid sel eesmärgil koostööd tegema. Liik­ mesriigid peaksid osutama üksteisele vastastikust abi oma pädevate asutuste vahelise teabevahetuse teel, et hõlbus­ tada kollektiivse esindamise organisatsioonide järelevalvet.

(52) On oluline, et kollektiivse esindamise organisatsioonid austaksid õigust eraelu puutumatusele ja isikuandmete kaitsele kõigi õiguste omajate, liikmete, kasutajate ja muude isikute puhul, kelle isikuandmeid nad töötlevad. Direktiiviga 95/46/EÜ reguleeritakse isikuandmete tööt­ lemist liikmesriikides kõnealuse direktiiviga samas kontekstis ja liikmesriikide pädevate asutuste, eelkõige liikmesriikide määratud sõltumatute riigiasutuste järele­ valve all. Õiguste omajatele tuleks anda asjakohast teavet selliste andmete töötlemise, andmete saajate, andmete mis tahes andmebaasis säilitamise ajapiirangute ja selle kohta, kuidas õiguste omajad saavad teostada õigust oma isikuandmetega tutvuda, neid parandada või need kustutada kooskõlas direktiiviga 95/46/EÜ. Eelkõige tuleks isikuandmetena kõnealuse direktiivi tähenduses käsitleda kordumatuid tunnuseid, mis võimaldavad isikut kaudselt tuvastada.

(53) Täitemeetmeid käsitlevad sätted ei tohiks piirata liikmes­ riikide selliste sõltumatute riigiasutuste pädevust, mille liikmesriigid on asutanud vastavalt direktiivile 95/46/EÜ selleks, et teostada järelevalvet kõnealuse direktiivi raken­ damiseks vastuvõetud riigisiseste sätete järgimise üle.

(54) Käesolevas direktiivis austatakse põhiõigusi ja järgitakse Euroopa Liidu põhiõiguste harta („harta”) põhimõtteid. Direktiivi sätted, mis on seotud vaidluste lahendamisega, ei tohiks takistada osapooltel kasutamast kohtusse pöör­ dumise õigust, mis on tagatud hartaga.

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/81

(55) Kuna käesoleva direktiivi eesmärke, nimelt parandada kollektiivse esindamise organisatsioonide liikmete võima­ lust kontrollida kõnealuste organisatsioonide tegevust, tagada kollektiivse esindamise organisatsioonide piisav läbipaistvus ja parandada autorite õiguste multiterrito­ riaalset litsentsimist muusikateoste internetis kasutami­ seks, ei suuda liikmesriigid piisavalt saavutada, küll aga saab neid eesmärke nende ulatuse ja mõju tõttu paremini saavutada liidu tasandil, võib liit võtta meetmeid koos­ kõlas Euroopa Liidu lepingu artiklis 5 sätestatud subsi­ diaarsuse põhimõttega. Kõnealuses artiklis sätestatud proportsionaalsuse põhimõtte kohaselt ei lähe käesolev direktiiv nimetatud eesmärkide saavutamiseks vajalikust kaugemale.

(56) Käesoleva direktiivi sätted ei mõjuta konkurentsieeskir­ jade ja muu asjaomase õiguse kohaldamist muudes vald­ kondades, mis hõlmavad konfidentsiaalsust, ärisaladusi, dokumentidele juurdepääsu, lepinguõigust ning kolli­ siooni ja kohtualluvusega seotud rahvusvahelist eraõigust, töötajate ja tööandjate ühinemisvabadust ja organisee­ rumisõigust.

(57) Kooskõlas liikmesriikide ja komisjoni 28. septembri 2011. aasta ühise poliitilise deklaratsiooniga selgitavate dokumentide kohta (1) kohustuvad liikmesriigid põhjen­ datud juhtudel lisama ülevõtmismeetmeid käsitlevale teatele ühe või mitu dokumenti, milles selgitatakse seost direktiivi komponentide ja ülevõtvate siseriiklike õigusaktide vastavate osade vahel. Käesoleva direktiivi puhul leiab seadusandja, et selliste dokumentide edasta­ mine on põhjendatud.

(58) Euroopa Andmekaitseinspektoriga konsulteeriti vastavalt Euroopa Parlamendi ja nõukogu määruse (EÜ) nr 45/2001 (2) artikli 28 lõikele 2 ja ta esitas oma arvamuse 9. oktoobril 2012,

ON VASTU VÕTNUD KÄESOLEVA DIREKTIIVI:

I JAOTIS

ÜLDSÄTTED

Artikkel 1

Reguleerimisese

Käesolevas direktiivis sätestatakse vajalikud nõuded, et tagada autoriõiguse ja sellega kaasnevate õiguste nõuetekohane teosta­ mine kollektiivse esindamise organisatsioonide poolt. Samuti sätestatakse direktiivis nõuded kollektiivse esindamise organisat­ sioonidele seoses autorite õigustega muusikateoste internetis kasutamise multiterritoriaalse litsentsimise kohta.

Artikkel 2

Reguleerimisala

1. I, II, IV ja V jaotist, välja arvatud artikli 34 lõiget 2 ja artiklit 38, kohaldatakse liidus asuvate kollektiivse esindamise organisatsioonide suhtes.

2. III jaotist, artikli 34 lõiget 2 ja artiklit ja 38 kohaldatakse liidus asuvate kollektiivse esindamise organisatsioonide suhtes, kes teostavad muusikateoste autorite õigusi teoste internetis kasutamiseks multiterritoriaalsel alusel.

3. Käesoleva direktiivi asjakohaseid sätteid kohaldatakse üksuste suhtes, mida omab või kontrollib otseselt või kaudselt, täielikult või osaliselt kollektiivse esindamise organisatsioon, tingimusel et need üksused tegelevad tegevusega, mille suhtes kohaldataks kõnealuse direktiivi sätteid juhul, kui seda tegevust teostab kollektiivse esindamise organisatsioon.

4. Artikli 16 lõiget 1, artikleid 18 ja 20, artikli 21 lõike 1 punkte a, b, c, e, f ja g ning artikleid 36 ja 42 kohaldatakse kõikide liidus asuvate sõltumatu esindamise üksuste suhtes.

Artikkel 3

Mõisted

Käesolevas direktiivis kasutatakse järgmisi mõisteid:

a) „kollektiivse esindamise organisatsioon” – organisatsioon, mis on seadusest, määramisest, litsentsist või muust lepin­ gulisest kokkuleppest tulenevalt volitatud teostama autori­ õigust või autoriõigusega kaasnevaid õigusi rohkem kui ühe õiguste omaja nimel õiguste omajate kollektiivse kasu huvi­ des, see on organisatsiooni ainus või peamine eesmärk ning organisatsioon vastab ühele või mõlemale järgmistest kritee­ riumitest:

i) ta on oma liikmete omandis või kontrolli all;

ii) ta on korraldatud mittetulunduslikel alustel;

b) „sõltumatu esindamise üksus” – organisatsioon, kelle voli­ tused autoriõiguse või autoriõigusega kaasnevate õiguste teostamiseks rohkem kui ühe õiguste omaja nimel nende õiguste omajate kollektiivse kasu huvides, mis on selle ainus või peamine eesmärk, tulenevad seadusest või määramisest, litsentsist või mis tahes muust lepingulisest korrast, ning

i) ei ole otseselt ega kaudselt, tervikuna ega osaliselt õiguste omajate omandis ega kontrolli all ning

ii) mis on korraldatud tulunduslikel alustel;

c) „õiguste omaja” – isik või üksus, kes ei ole kollektiivse esindamise organisatsioon, kes omab autoriõigust või sellega kaasnevat õigust või kellel on õiguste kasutamise lepingu või seaduse alusel õigus osale tulust;

ETL 84/82 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

(1) ELT C 369, 17.12.2011, lk 14. (2) Euroopa Parlamendi ja nõukogu 18. detsembri 2000. aasta määrus

(EÜ) nr 45/2001 üksikisikute kaitse kohta isikuandmete töötlemisel ühenduse institutsioonides ja asutustes ning selliste andmete vaba liikumise kohta (EÜT L 8, 12.1.2001, lk 1).

d) „liige” – õiguste omaja või õiguste omajaid esindav üksus, sealhulgas teised kollektiivse esindamise organisatsioonid ja õiguste omajate ühendused, kes täidavad kollektiivse esinda­ mise organisatsiooni liikmesuse nõudeid, olles vastu võetud liikmeks;

e) „põhikiri” – kollektiivse esindamise organisatsiooni asuta­ misleping, põhikiri, asutamiseeskirjad või asutamisdoku­ ment;

f) „liikmete üldkoosolek” – kollektiivse esindamise organisat­ siooni organ, kus liikmed osalevad ja kasutavad oma hääleõigust, sõltumata organisatsiooni õiguslikust vormist;

g) „juhataja” –

i) haldusnõukogu liige, kui liikmesriigi õigusaktides või kollektiivse esindamise organisatsiooni põhikirjas on sätestatud üheastmeline juhtimissüsteem;

ii) haldusnõukogu või nõukogu liige, kui liikmesriigi õigus­ aktides või kollektiivse esindamise organisatsiooni põhi­ kirjas on sätestatud kaheastmeline juhtimissüsteem;

h) „õigustest saadav tulu” – tulu, mida kollektiivse esindamise organisatsioon kogub õiguste omajate nimel ja mida saadakse kas ainuõigusest, õigusest tasule või õigusest hüvi­ tisele;

i) „haldustasu” – summad, mida kollektiivse esindamise orga­ nisatsioon õigustest saadavast tulust või selle tulu investee­ rimisest saadavast tulust võtab, maha arvab või tasaarvestab selleks, et katta autoriõiguse või sellega kaasnevate õiguste teostamise teenuste kulud;

j) „esindusleping” – kollektiivse esindamise organisatsioonide vaheline leping, millega üks kollektiivse esindamise organi­ satsioon volitab teist kollektiivse esindamise organisatsiooni teostama neid õigusi, mida ta esindajana teostab, kaasa arvatud artiklite 29 ja 30 alusel sõlmitud leping;

k) „kasutaja” – füüsiline või juriidiline isik, kes teeb toiminguid, mille jaoks on vaja õiguste omajate luba või millega seoses tuleb õiguste omajatele maksta tasu või hüvitist, ja kes ei toimi tarbijana;

l) „repertuaar” – teosed, millega seotud õigusi teostab kollek­ tiivse esindamise organisatsioon;

m) „multiterritoriaalne litsents” – litsents, mis hõlmab rohkem kui ühe liikmesriigi territooriumi;

n) „muusikateoste internetis kasutamise õigused” – kõik direk­ tiivi 2001/29/EÜ artiklites 2 ja 3 sätestatud ning muusika­ teenuse internetipõhiseks osutamiseks vajalikud autori­ õigused muusikateosele.

II JAOTIS

KOLLEKTIIVSE ESINDAMISE ORGANISATSIOONID

1. PEATÜKK

Õiguste omajate esindamine, liikmesus kollektiivse esindamise organisatsioonides ja nende töökorraldus

Artikkel 4

Üldpõhimõtted

Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisatsioonid tegutsevad nende õiguste omajate, kelle õigusi nad esindajana teostavad, parimates huvides ega sea neile kohustusi, mis ei ole nimetatud õiguste omajate õiguste ja huvide kaitsmiseks või nende õiguste tõhusaks teostamiseks objektiivselt vajalikud.

Artikkel 5

Õiguste omajate õigused

1. Liikmesriigid tagavad, et õiguste omajatel on lõigetes 2–8 sätestatud õigused ja et need õigused on esitatud kollektiivse esindamise organisatsiooni põhikirjas või liikmesuse tingimustes.

2. Õiguste omajatel on õigus volitada enda valitud kollek­ tiivse esindamise organisatsiooni, et see teostaks õigusi, õiguste kategooriaid või haldaks eri liiki teoseid ja muud nende valitud materjali nende valitud territooriumil, sõltumata kollektiivse esindamise organisatsiooni või õiguste omaja kodakondsusest, elukoha- või asukohaliikmesriigist. Kui kollektiivse esindamise organisatsioonil ei ole esindamisest keeldumiseks objektiivseid põhjusi, peab ta selliseid õigusi või õiguste kategooriaid teos­ tama või eri liiki teoseid ja muud materjali haldama, tingimusel et nende osas esindajana tegutsemine kuulub tema tegevusula­ tusse.

3. Õiguste omajatel on õigus anda litsentse õiguste, õiguste kategooriate või eri liiki teoste ja muu enda valitud materjali mitteärilisel eesmärgil kasutamiseks.

4. Õiguste omajatel on lõikest 2 tulenev õigus lõpetada kollektiivse esindamise organisatsioonile antud volitus teostada õigusi, õiguste kategooriaid ja hallata eri liiki teoseid ja muud materjali, või võtta kollektiivse esindamise organisatsioonilt ära õigus, õiguste kategooria või teoseliik ja enda valitud muu materjal enda valitud territooriumil tingimusel, et nad teatavad sellest ette mõistliku aja jooksul, mis ei ületa kuut kuud. Kollek­ tiivse esindamise organisatsioon võib otsustada, et kõnealune lõpetamine või äravõtmine jõustub üksnes majandusaasta lõpus.

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/83

5. Kui õiguste omajal on saada tasusid kasutamise eest, mis toimus enne volituste lõpetamise või õiguste äravõtmise jõustu­ mist, või litsentsi alusel, mis anti enne kõnealuse lõpetamise või äravõtmise jõustumist, säilivad artiklite 12, 13, 18, 20, 28 ja 33 kohased õiguste omaja õigused.

6. Kollektiivse esindamise organisatsioonid ei piira lõigetes 4 ja 5 sätestatud õiguste teostamist nõudega anda lõpetamisele või äravõtmisele kuuluvate õiguste või õiguste kategooriate teosta­ mine ning eri liiki teoste ja muu materjali haldamine üle teisele kollektiivse esindamise organisatsioonile.

7. Kui õiguste omaja annab kollektiivse esindamise organi­ satsioonile volituse oma õiguste teostamiseks, annab ta sõna­ selge nõusoleku eraldi iga õiguse või õiguste kategooria, eri liiki teose ja muu materjali kohta, mille teostamiseks või haldamiseks ta kollektiivse esindamise organisatsioonile volituse annab. Nõusolek peab olema dokumentaalselt tõendatud.

8. Kollektiivse esindamise organisatsioon teavitab õiguste omajaid nende õigustest, mis tulenevad lõigetest 1–7, ja lõikes 3 sätestatud õigusega seotud tingimustest enne seda, kui ta taotleb omajate nõusolekut mis tahes õiguste või õiguste kate­ gooriate teostamiseks ning eri liiki teoste ja muu materjali haldamiseks.

Kollektiivse esindamise organisatsioon teavitab teda volitanud õiguste omajaid nende õigustest, mis tulenevad lõigetest 1–7, ja lõikes 3 sätestatud õigusega seotud tingimustest hiljemalt 10. oktoobriks 2016.

Artikkel 6

Kollektiivse esindamise organisatsioonide liikmesuse eeskirjad

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioonid täidavad lõigetes 2–5 sätestatud eeskirju.

2. Kollektiivse esindamise organisatsioon võtab õiguste omajad ja neid esindavad üksused, sealhulgas teised kollektiivse esindamise organisatsioonid ja õiguste omajate ühendused, liik­ meks tingimusel, et viimased täidavad liikmesuse nõudeid, mis põhinevad objektiivsetel ja mittediskrimineerivatel kriteeriumi­ del. Kõnealused liikmesuse nõuded lisatakse kollektiivse esinda­ mise organisatsiooni põhikirja või liikmesuse tingimustesse ja need tehakse üldsusele kättesaadavaks. Kui kollektiivse esinda­ mise organisatsioon keeldub õiguste omajat liikmeks võtmast, annab ta õiguste omajale oma otsuse kohta selge põhjenduse.

3. Kollektiivse esindamise organisatsiooni põhikirjas sätesta­ takse asjakohased ja tõhusad mehhanismid liikmete osalemiseks organisatsiooni otsustusprotsessis. Eri kategooria liikmete esin­ datus otsustusprotsessis peab olema õiglane ja tasakaalus.

4. Kollektiivse esindamise organisatsioon võimaldab oma liikmetel endaga suhelda, sealhulgas liikmeõigusi teostada elekt­ roonilisel teel.

5. Kollektiivse esindamise organisatsioon peab oma liikmete kohta arvestust, mida tuleb korrapäraselt ajakohastada.

Artikkel 7

Kollektiivse esindamise organisatsiooni mitteliikmetest õiguste omajate õigused

1. Liikmesriigid tagavad, et täidavad artikli 6 lõikes 4, artiklis 20, artikli 29 lõikes 2 ja artiklis 33 sätestatud eeskirju õiguste omajate suhtes, kellel on kollektiivse esindamise organisatsioo­ nidega seadusest või määramisest, litsentsist või mis tahes muust lepingulisest korrast tulenev otsene õigussuhe, kuid kes ei ole nende liikmed.

2. Liikmesriigid võivad kohaldada käesoleva direktiivi muid sätteid lõikes 1 mainitud õiguste omajate suhtes.

Artikkel 8

Kollektiivse esindamise organisatsiooni liikmete üldkoosolek

1. Liikmesriigid tagavad, et liikmete üldkoosolek toimub vastavalt lõigetes 2–10 sätestatud eeskirjadele.

2. Liikmete üldkoosolek kutsutakse kokku vähemalt kord aastas.

3. Muudatused kollektiivse esindamise organisatsiooni põhi­ kirjas ja liikmesuse tingimustes otsustab liikmete üldkoosolek, kui nimetatud tingimusi ei reguleerita põhikirjas.

4. Liikmete üldkoosolek teeb otsuseid juhatajate ametisseni­ metamise või ametist vabastamise kohta, hindab nende üldist tulemuslikkust ning kiidab heaks nende töötasu ja muud hüvi­ tised, nagu rahalised ja mitterahalised hüvitised, pensionimäär ja -õigused, õigused muudele tasudele ja õigus ülesütlemise hüvi­ tisele.

ETL 84/84 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

Kahetasandilise juhtimissüsteemiga kollektiivse esindamise orga­ nisatsioonis ei tee liikmete üldkoosolek otsuseid juhatuse liik­ mete ametissenimetamise või ametist vabastamise kohta ega kiida heaks nende töötasu ja muud hüvitisi, juhul kui nende otsuste langetamise õigus on delegeeritud nõukogule.

5. Vastavalt II jaotise 2. peatüki sätetele teeb liikmete üldkoosoleku otsuseid vähemalt järgmistes küsimustes:

a) õiguste omajate saadaolevate summade jaotamise üldpõhi­ mõtted;

b) mittejaotatavate summade kasutamise üldpõhimõtted;

c) üldised investeerimispõhimõtted, mis on seotud õigustest saadava tulu ja selle investeerimisest saadava mis tahes tuluga;

d) õigustest saadavast tulust ja õigustest saadava tulu investee­ rimisest tekkinud mis tahes tulust tehtavate mahaarvamiste üldpõhimõtted;

e) mittejaotatavate summade kasutamine;

f) riskijuhtimise põhimõtted;

g) mis tahes kinnisvara soetamise, müümise või hüpoteegi heakskiitmine;

h) ühinemiste ja liitumiste, tütarettevõtjate asutamise, muude üksuste omandamise, muude ettevõtjate osakute või õiguste soetamise heakskiitmine;

i) laenude võtmise, laenude andmise või laenutagatiste andmise ettepanekute heakskiitmine.

6. Liikmete üldkoosolek võib otsuse või põhikirja sätte alusel delegeerida lõike 5 punktides f, g, h ja i nimetatud volitused järelevalvefunktsiooni täitvale organile.

7. Lõike 5 punktide a–d kohaldamisel võivad liikmesriigid nõuda, et liikmete üldkoosolek määraks õigustest saadava tulu ja selle investeerimisest saadava mis tahes tulu kasutamiseks kindlaks üksikasjalikumad tingimused.

8. Liikmete üldkoosolek kontrollib kollektiivse esindamise organisatsiooni tegevust, tehes otsuseid vähemalt audiitori ametissenimetamise ja ametist vabastamise kohta ning kiites heaks artiklis 22 osutatud iga-aastase läbipaistvusaruande.

Liikmesriigid võivad lubada audiitori ametissenimetamiseks ja ametist vabastamiseks kasutada teisi süsteeme või meetmeid tingimusel, et nende süsteemide või meetodite eesmärk on tagada audiitori sõltumatus kollektiivse esindamise organisat­ siooni tegevust juhtivatest isikutest.

9. Kõikidel kollektiivse esindamise organisatsiooni liikmetel on õigus liikmete üldkoosolekul osaleda ja hääletada. Liikmes­ riigid võivad siiski lubada piiranguid kollektiivse esindamise organisatsiooni liikme õigusele osaleda ja teostada oma hääletusõigust üldkoosolekul ühe või mõlema järgmise kritee­ riumi alusel:

a) liikmesuse kestus;

b) liikmele väljamakstud või väljamakstavad summad;

tingimusel, et need kriteeriumid on kindlaks määratud ja neid kohaldatakse õiglasel ja proportsionaalsel viisil.

Esimese lõigu punktides a ja b osutatud kriteeriumid lisatakse kollektiivse esindamise organisatsiooni põhikirja või liikmesuse tingimustesse ja need tehakse vastavalt artiklitele 19 ja 21 üldsusele kättesaadavaks.

10. Igal kollektiivse esindamise organisatsiooni liikmel on õigus määrata mis tahes teine isik või üksus volitatud esindajaks liikmete üldkoosolekul tema nimel osalema ja hääletama, eeldusel et see määramine ei põhjusta huvide konflikti, mis võib tekkida näiteks siis, kui määrav liige ja volitatud esindaja kuuluvad kollektiivse esindamise organisatsioonis erinevatesse õiguste omajate kategooriatesse.

Liikmesriigid võivad siiski näha ette piiranguid seoses volitatud esindajate määramise ja nende poolt esindatavate liikmete hääletusõiguse teostamisega, juhul kui sellised piirangud ei kahjusta liikmete asjakohast ja tõhusat osalemist kollektiivse esindamise organisatsiooni otsustusprotsessis.

Iga volitus kehtib ühelainsal liikmete üldkoosolekul. Volitatud esindajal on liikmete üldkoosolekul samad õigused kui need, mis oleksid teda määranud liikmel. Volitatud esindaja hääletab vastavalt volituse andnud liikme juhistele.

11. Liikmesriigid võivad otsustada, et liikmete üldkoosoleku volitusi võib teostada saadikute üldkoosolek, mille liikmed valivad vähemalt iga nelja aasta järel kollektiivse esindamise organisatsiooni liikmed, tingimusel et:

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/85

a) tagatakse liikmete asjakohane ja tulemuslik osalemine otsus­ tusprotsessis ning

b) eri kategooria liikmete esindatus saadikute üldkoosolekul on õiglane ja tasakaalus.

Lõigetes 2–10 sätestatud eeskirju kohaldatakse vajalike muudatustega saadikute üldkoosoleku suhtes.

12. Liikmesriigid võivad otsustada, et kui kollektiivse esinda­ mise organisatsioon ei saa oma õigusliku vormi tõttu korraldada liikmete üldkoosolek, teostab liikmete üldkoosoleku volitusi järelevalvefunktsiooni täitev organ. Lõigetes 2–5, 7 ja 8 sätes­ tatud eeskirju kohaldatakse vajalike muudatustega sellise järele­ valvefunktsiooni täitva organi suhtes.

13. Liikmesriigid võivad otsustada, et kui kollektiivse esinda­ mise organisatsiooni liikmeteks on õiguste omajaid esindavad üksused, võib liikmete üldkoosoleku volitusi osaliselt või täieli­ kult teostada nende õiguste omajate üldkoosolek. Lõigetes 2–10 sätestatud eeskirju kohaldatakse vajalike muudatustega õiguste omajate üldkoosoleku suhtes.

Artikkel 9

Järelevalvefunktsioon

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioonil on järelevalvefunktsioon, mille ülesanne on pidevalt kontrollida selle organisatsiooni tegevust juhtivate isikute tege­ vust ja ülesannete täitmist.

2. Järelevalvefunktsiooni täitvas organis on kollektiivse esin­ damise organisatsiooni liikmete eri kategooriad esindatud õigla­ selt ja tasakaalustatult.

3. Iga järelevalvefunktsiooni täitev isik esitab liikmete üldkoosolekule igal aastal huvide konfliktide kohta eraldi aruande, mis sisaldab artikli 10 lõike 2 teises lõigus osutatud teavet.

4. Järelevalvefunktsiooni täitev organ kohtub regulaarselt ja tal on vähemalt järgmised volitused:

a) teostada talle liikmete üldkoosoleku poolt, sh artikli 8 lõigete 4 ja 6 alusel delegeeritud volitusi;

b) kontrollida artiklis 10 osutatud isikute tegevust ja ülesannete täitmist, sealhulgas liikmete üldkoosoleku otsuste elluviimist ning eriti artikli 8 lõike 5 punktides a–d loetletud üldiste põhimõtete rakendamist.

5. Järelevalvefunktsiooni täitev organ annab vähemalt kord aastas oma kohustuste täitmisest aru liikmete üldkoosolekule.

Artikkel 10

Kollektiivse esindamise organisatsiooni tegevust juhtivate isikute kohustused

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioon võtab kõik vajalikud meetmed, et organisatsiooni tegevust juhtivad isikud teevad seda arukalt, usaldusväärselt ja asjakoha­ selt, rakendades selleks arukat juhtimis- ja raamatupidamiskorda ning sisekontrollimehhanisme.

2. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioonid kehtestavad menetlused ja kohaldavad neid nii, et väldi­ takse huvide konflikte ning, kui neid ei õnnestu vältida, tuvas­ tatakse, hallatakse, jälgitakse ja avalikustatakse tegelikud või võimalikud huvide konfliktid, et need ei kahjustaks organisat­ siooni esindatavate õiguste omajate kollektiivseid huve.

Esimeses lõigus osutatud menetluste raames peab iga lõikes 1 osutatud isik esitama liikmete üldkoosolekule igal aastal eraldi aruande, mis sisaldab järgmist teavet:

a) kõik kollektiivse esindamise organisatsiooniga seotud huvid;

b) kollektiivse esindamise organisatsioonilt saadud mis tahes tasu, sealhulgas pensioniskeemidest saadud hüvitised, mitte­ rahalised hüvitised ja muud liiki hüvitised, mis on saadud eelneva eelarveaasta jooksul;

c) summad, mille kõnealune isik on kollektiivse esindamise organisatsioonilt saanud õiguste omajana eelneva eelarveaasta jooksul;

d) avaldus tegeliku või võimaliku konflikti kohta isiklike ja kollektiivse esindamise organisatsiooni huvide vahel või kollektiivse esindamise organisatsiooni ees võetud kohustuste ja mis tahes muu füüsilise või juriidilise isiku ees võetud kohustuste vahel.

2. PEATÜKK

Õigustest saadava tulu haldamine

Artikkel 11

Õigustest saadava tulu kogumine ja kasutamine

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioonid täidavad lõigetes 2–5 sätestatud eeskirju.

ETL 84/86 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

2. Kollektiivse esindamise organisatsioon peab õigustest saadavat tulu koguma ja haldama hoolsalt.

3. Kollektiivse esindamise organisatsioon hoiab raamatupida­ misarvestuses lahus:

a) õigustest saadava tulu ja mis tahes õigustest saadava tulu investeerimisest tekkinud tulu ning

b) võimalikud oma varad ja nendest varadest, haldustasudest või muudest tegevustest saadava tulu.

4. Kollektiivse esindamise organisatsioonil ei ole lubatud kasutada õigustest saadavat tulu ega õigustest saadava tulu investeerimisest tekkinud mis tahes tulu muul eesmärgil kui vaid õiguste omajatele jaotamiseks, välja arvatud kui on lubatud halduskulusid maha arvata või tasaarvestada kooskõlas artikli 8 lõike 5 punktile d vastava otsusega või õigustest saadava tulu või õigustest saadava tulu investeerimisest tekkinud mis tahes tulu kasutamiseks kooskõlas artikli 8 lõikele 5 vastava otsusega.

5. Kui kollektiivse esindamise organisatsioon investeerib õigustest saadavat tulu või õigustest saadava tulu investeerimi­ sest tekkinud mis tahes tulu, peab ta seda tegema nende õiguste omajate parimates huvides, kelle õigusi ta esindajana teostab, järgides artikli 8 lõike 5 punktides c ja f osutatud üldisi investee­ rimis- ja riskijuhtimispõhimõtteid ning võttes arvesse järgmisi eeskirju:

a) kui on tegemist võimaliku huvide konfliktiga, tagab kollek­ tiivse esindamise organisatsioon, et investeering tehakse üksnes nende õiguste omajate huve silmas pidades;

b) varasid investeeritakse viisil, mis tagab portfelli kui terviku turvalisuse, kvaliteedi, likviidsuse ja tulususe;

c) varad hajutatakse asjakohaselt, et vältida liigset sõltumist teatavast varast ning portfelli kui terviku riskide kuhjumist.

Artikkel 12

Mahaarvamised

1. Liikmesriigid tagavad, et kui õiguste omaja volitab kollek­ tiivse esindamise organisatsiooni oma õigusi teostama, on kollektiivse esindamise organisatsioon kohustatud õiguste omajat teavitama halduskuludest ja teistest mahaarvamistest, mida õigustest saadavast tulust tehakse, ning õigustest saadava tulu investeerimisest tekkinud mis tahes tulust tehtavatest maha­ arvamistest, enne kui taotleb õiguste omaja nõusolekut tema õiguste teostamiseks.

2. Mahaarvamised seoses kollektiivse esindamise organisat­ siooni poolt õiguste omajatele osutatavate teenuste, sealhulgas vajaduse korral lõikes 4 nimetatud teenuste osutamisega peavad olema mõistlikud ning kehtestatud objektiivsete kriteeriumide alusel.

3. Haldustasud ei või ületada põhjendatud ja dokumentee­ ritud kulusid, mida kollektiivse esindamise organisatsioon

kannab autoriõiguse ja sellega kaasnevate õiguste teostamise eesmärgil.

Liikmesriigid tagavad, et haldustasudeks mahaarvatud või tasa­ arvestatud summade kasutamisele ja kasutamise läbipaistvusele kohaldatavaid nõudeid kohaldatakse mis tahes muudele maha­ arvamistele, mida tehakse selleks, et katta autoriõiguse ja sellega kaasnevate õiguste teostamise kulud.

4. Kui kollektiivse esindamise organisatsioon osutab õigustest saadavast tulust või õigustest saadava tulu investeerimisest tekkinud mis tahes tulust tehtavatest mahaarvamistest rahasta­ tavaid sotsiaal-, kultuuri- või haridusteenuseid, siis osutatakse selliseid teenuseid niisuguste õiglaste kriteeriumide alusel, mis hõlmavad eelkõige juurdepääsu kõnealustele teenustele ja nende ulatust.

Artikkel 13

Õiguste omajate saadaolevate summade jaotamine

1. Ilma et see piiraks artikli 15 lõike 3 ja artikli 28 kohal­ damist, tagavad liikmesriigid, et iga kollektiivse esindamise orga­ nisatsioon jaotab ja maksab õiguste omajatele saadaolevad summad välja korrapäraselt, hoolsalt, täpselt ja kooskõlas artikli 8 lõike 5 punktis a osutatud jaotamise üldpõhimõtetega.

Liikmesriigid tagavad ka, et kollektiivse esindamise organisat­ sioon või selle liikmed, kes on õiguste omajaid esindavad üksu­ sed, jaotavad ja maksavad õiguste omajatele asjaomased summad välja võimalikult kiiresti, kuid mitte hiljem kui üheksa kuu möödudes selle eelarveaasta lõpust, mil õigustest saadav tulu koguti, välja arvatud juhul, kui kollektiivse esindamise orga­ nisatsioon või vajadusel selle liikmed ei saa nimetatud tähtajast kinni pidada objektiivsetel põhjustel, mis on seotud eelkõige kasutajate aruandluse, õiguste ja õiguste omajate kindlakstege­ mise või teoseid ja muud materjali käsitleva teabe ning õiguste omajate kokkuviimisega.

2. Kui õiguste omajate saadaolevaid summasid ei ole võimalik jaotada lõikes 1 sätestatud tähtaja jooksul, kuna õiguste omajate isikut või asukohta ei suudeta kindlaks teha, ning kõnealuse tähtaja suhtes kehtiv erand ei kohaldu, hoitakse nimetatud summasid kollektiivse esindamise organisatsiooni raamatupidamisarvestuses eraldi.

3. Kooskõlas lõikega 1 võtab kollektiivse esindamise organi­ satsioon kõik vajalikud meetmed, et õiguste omajate isikut ja asukohta kindlaks teha. Eelkõige teeb kollektiivse esindamise organisatsioon hiljemalt kolm kuud pärast lõikes 1 osutatud tähtaja möödumist kättesaadavaks teabe teoste ja muude mater­ jalide kohta, mille üht või mitut õiguste omajat ja asukohta ei ole kindlaks tehtud:

a) õiguste omajatele, keda ta esindab, või õiguste omajaid esin­ davatele üksustele, kui need üksused on kollektiivse esinda­ mise organisatsiooni liikmed, ning

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/87

b) kõigile kollektiivse esindamise organisatsioonidele, kellega tal on sõlmitud esinduslepingud.

Esimeses lõigus osutatud teave, kui see on kättesaadav, hõlmab järgmist:

a) teose või muu materjali pealkiri;

b) õiguste omaja nimi;

c) asjaomase kirjastaja või tootja nimi ja

d) mis tahes muu kättesaadav asjaomane teave, mis võib olla abiks õiguste omaja kindlakstegemisel.

Kollektiivse esindamise organisatsioon kontrollib ka artikli 6 lõikes 5 osutatud andmete ja muude kättesaadavate andmete vastavust. Kui eelnimetatud meetmed jäävad tulemusteta, teeb kollektiivse esindamise organisatsioon selle teabe üldsusele avali­ kuks hiljemalt ühe aasta jooksul pärast mainitud kolmekuulise tähtaja möödumist.

4. Kui õiguste omajate saadaolevaid summasid ei ole võimalik jaotada, loetakse kolme aasta möödudes selle eelarveaasta lõpust, mil õigustest saadav tulu koguti, ja eeldusel, et kollektiivse esindamise organisatsioon on võtnud kõik lõikes 3 osutatud vajalikud meetmed õiguste omajate isikute ja asukoha kindlakstegemiseks, need summad mittejaotatavateks.

5. Mittejaotatavate summade kasutamise kohta teeb otsuse kollektiivse esindamise organisatsiooni liikmete üldkoosoleku kooskõlas artikli 8 lõike 5 punktiga b, ilma et see piiraks õiguste omaja õigust kollektiivse esindamise organisatsioonilt vastavalt liikmesriikide nõuete aegumistähtaegu käsitlevatele õigusaktidele kõnealuseid summasid välja nõuda.

6. Liikmesriigid võivad piirata või kindlaks määrata mittejao­ tatavate summade lubatavat kasutust, muu hulgas tagades, et mittejaotatavaid summasid kasutatakse eraldi ja sõltumatul viisil, et rahastada kultuuri-, sotsiaal- või haridusteenuseid õiguste omajate kasuks.

3. PEATÜKK

Õiguste teostamine teiste kollektiivse esindamise organisat­ sioonide nimel

Artikkel 14

Õiguste teostamine esinduslepingute alusel

Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisatsioon ei diskrimineeri ühtegi õiguste omajat, kelle õigusi ta esindusle­ pingu alusel teostab, seda eelkõige tariifide, haldustasude ning

õigustest saadava tulu kogumist ja õiguste omajate saadaolevate summade jaotamist käsitlevate tingimuste kohaldamisel.

Artikkel 15

Mahaarvamised ja väljamaksed esinduslepingute puhul

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioon ei tee õigustest saadava tulu suhtes, mis tuleneb õigustest, mida ta teostab esinduslepingu alusel, või nendest õigustest saadava tulu investeerimisest saadava tulu suhtes muid maha­ arvamisi kui haldustasud, välja arvatud juhul, kui esinduslepingu osapooleks olev teine kollektiivse esindamise organisatsioon annab sellisteks mahaarvamisteks selgesõnalise nõusoleku.

2. Kollektiivse esindamise organisatsioon jaotab ja maksab teiste kollektiivse esindamise organisatsioonide saadaolevad summad välja korrapäraselt, hoolsalt ja täpselt.

3. Kollektiivse esindamise organisatsioon jaotab ja maksab asjaomased summad teistele kollektiivse esindamise organisat­ sioonidele välja võimalikult kiiresti, kuid mitte hiljem kui üheksa kuu möödudes selle eelarveaasta lõpust, mil õigustest saadav tulu koguti, välja arvatud juhul, kui kollektiivse esindamise orga­ nisatsioon ei saa nimetatud tähtajast kinni pidada objektiivsetel põhjustel, mis on seotud eelkõige kasutajate aruandluse, õiguste ja õiguste omajate kindlakstegemise või teoseid ja muud mater­ jali käsitleva teabe ning õiguste omajate kokkuviimisega.

Kollektiivse esindamise organisatsioon või, kui tal on liikmed, kes on õiguste omajaid esindavad üksused, need liikmed, jaotavad ja maksavad õiguste omajatele asjaomased summad välja võimalikult kiiresti, kuid mitte hiljem kui 6 kuud nende summade saamisest, välja arvatud juhul, kui kollektiivse esinda­ mise organisatsioon või vajadusel selle liikmed ei saa nimetatud tähtajast kinni pidada objektiivsetel põhjustel, mis on seotud eelkõige kasutajate aruandluse, õiguste ja õiguste omajate kind­ lakstegemise või teoseid ja muud materjali käsitleva teabe ning õiguste omajate kokkuviimisega.

4. PEATÜKK

Suhted kasutajatega

Artikkel 16

Litsentsimine

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioonid ja kasutajad peavad õiguste litsentsimist käsitlevaid läbi­ rääkimisi heas usus. Kollektiivse esindamise organisatsioonid ja kasutajad edastavad üksteisele kogu vajaliku teabe.

ETL 84/88 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

2. Litsentsimistingimused põhinevad objektiivsetel ja mitte­ diskrimineerivatel kriteeriumidel. Õiguste litsentsimisel ei nõuta kollektiivse esindamise organisatsioonilt kasutajaga kokku lepitud litsentsimistingimuste kohaldamist pretsedendina muud liiki internetipõhiste teenuste suhtes, kui kasutaja osutab uut liiki internetipõhist teenust, mis on olnud liidus avalikkusele kättesaadav vähem kui kolm aastat.

Õiguste omajad peavad oma õiguste kasutamise eest saama kohast hüvitist. Ainuõiguste ja tasu saamise õiguste tariifid peavad olema mõistliku suurusega muu hulgas kaubeldavate õiguste kasutamise majandusliku väärtuse suhtes, võttes arvesse teoste ja muu autoriõigusega materjali kasutamise laadi ja ulatust, ning samuti kollektiivse esindamise organisatsiooni osutatava teenuse majandusliku väärtuse suhtes. Kollektiivse esindamise organisatsioonid teavitavad asjaomast kasutajat nende tariifide kehtestamisel kasutatud kriteeriumidest.

3. Kollektiivse esindamise organisatsioonid vastavad viivita­ mata kasutajate taotlustele, näidates muu hulgas ära teabe, mida kollektiivse esindamise organisatsioon vajab litsentsi pakkumiseks.

Kui kogu asjakohane teave on laekunud, teeb kollektiivse esin­ damise organisatsioon viivitamatult kas litsentsipakkumise või esitab kasutajale põhjendatud avalduse selle kohta, miks ta konkreetse teenuse litsentsimisest keeldub.

4. Kollektiivse esindamise organisatsioon võimaldab kasuta­ jatel edastada endale teavet elektroonilisel teel, sealhulgas anda vajaduse korral aru litsentsi kasutamise kohta.

Artikkel 17

Kasutajate kohustused

Liikmesriigid võtavad vastu sätteid selle tagamiseks, et kasutajad esitavad kollektiivse esindamise organisatsioonidele kokkule­ pitud või ette kindlaksmääratud tähtaja jooksul ja kokkulepitud või ette kindlaksmääratud vormis neile kättesaadava teabe kollektiivse esindamise organisatsiooni poolt esindajana teosta­ tavate õiguste kasutamise kohta, mis on vajalik õigustest saadava tulu kogumiseks ning õiguste omajate saadaolevate summade jaotamiseks ja väljamaksmiseks. Nimetatud teabe esitamise vormi kindlaksmääramisel võtavad kollektiivse esinda­ mise organisatsioonid ja kasutajad võimaluste piires arvesse mittesiduvaid valdkonnastandardeid.

5. PEATÜKK

Läbipaistvus ja aruandlus

Artikkel 18

Õiguste omajatele nende õiguste teostamise kohta edastatav teave

1. Ilma et see piiraks käesoleva artikli lõike 2, artikli 19 ja artikli 28 lõike 2 kohaldamist, tagavad liikmesriigid, et

kollektiivse esindamise organisatsioon teeb vähemalt kord aastas igale õiguste omajale, kellele ta eraldas õigustest saadavat tulu või tegi makseid teabega seotud perioodil, kättesaadavaks vähe­ malt järgmise teabe:

a) kõik kontaktandmed, mida õiguste omaja on lubanud kollek­ tiivse esindamise organisatsioonil kasutada õiguste omaja isiku ja asukoha kindlakstegemiseks;

b) õigustest saadav tulu, mis eraldatakse õiguste omajale;

c) kollektiivse esindamise organisatsiooni poolt õiguste omajale makstud summad teostatavate õiguste kategooriate ja kasu­ tusliikide kaupa;

d) ajavahemik, mille jooksul õiguste omajale eraldatud ja makstud summade aluseks olevaid õigusi kasutati, välja arvatud juhul, kui kasutajate aruandlusega seotud objektiiv­ setel põhjustel ei saa kollektiivse esindamise organisatsioon seda teavet edastada;

e) mahaarvatud haldustasud;

f) muud kui haldustasudega seotud mahaarvamised, sealhulgas võimalikud siseriiklike õigusaktidega sotsiaal-, kultuuri- või haridusteenuste osutamiseks nõutavad mahaarvamised;

g) õiguste omajale eraldatav õigustest saadaolev tulu, mida ei ole mis tahes ajavahemiku kohta veel välja makstud.

2. Kui kollektiivse esindamise organisatsioon eraldab õigus­ test saadavat tulu ja selle liikmeteks on üksused, kes vastutavad õigustest saadava tulu jaotamise eest õiguste omajatele, edastab kollektiivse esindamise organisatsioon üksustele lõikes 1 osutatud teabe, kui üksustel seda teavet ei ole. Liikmesriigid tagavad, et üksused teevad vähemalt kord aastas igale õiguste omajale, kellele nad eraldasid õigustest saadavat tulu või tegid makseid teabega seotud perioodil, kättesaadavaks vähemalt lõikes 1 osutatud teabe.

Artikkel 19

Teistele kollektiivse esindamise organisatsioonidele antav teave õiguste teostamise kohta esinduslepingute alusel

Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisatsioon teeb kollektiivse esindamise organisatsioonile, kelle nimel ta teabega seotud ajavahemikul esinduslepingu alusel õigusi teos­ tab, vähemalt kord aastas elektrooniliselt kättesaadavaks vähe­ malt järgmise teabe:

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/89

a) eraldatud õigustest saadav tulu, teostatavate õiguste kategoo­ riate ja kasutusliikide kaupa summad, mis kollektiivse esin­ damise organisatsiooni on välja makstud tema poolt esindus­ lepingu alusel teostatavate õiguste eest, ja õiguste omajale eraldatud õigustest saadav tulu, mida ei ole mõne ajavahe­ miku kohta veel välja makstud;

b) haldustasudega seotud mahaarvamised;

c) muud kui haldustasudega seotud mahaarvamised, millele on osutatud artiklis 15;

d) teave esinduslepinguga hõlmatud repertuaari kuuluvate teos­ tega seotud litsentside andmise või nende andmisest keeldu­ mise kohta;

e) liikmete üldkoosolekul vastuvõetud otsused, niivõrd kui need otsused on asjakohased seoses õiguste teostamisega esindus­ lepingu alusel.

Artikkel 20

Õiguste omajatele, teistele kollektiivse esindamise organisatsioonidele ja kasutajatele nende nõudmisel antav

teave

Ilma et see piiraks artikli 25 kohaldamist, tagavad liikmesriigid, et kollektiivse esindamise organisatsioon teeb selle kollektiivse esindamise organisatsiooni, kelle nimel ta õigusi esinduslepingu alusel teostab, ning õiguste omaja või kasutaja nõuetekohaselt põhjendatud taotlusel viivitamata elektrooniliselt kättesaadavaks vähemalt järgmise teabe:

a) teosed või muu materjal, mille osas organisatsioon esinda­ jana tegutseb, õigused, mida ta teostab kas otse või esindus­ lepingute alusel, ning territooriumid,

b) kus kõnealune teostamine toimub, või, juhul kui kollektiivse esindamise organisatsiooni tegevuse ulatuse tõttu ei saa selli­ seid teoseid või muud materjali kindlaks määrata, teoste või muu materjali, mille osas organisatsioon esindajana tegutseb, liigi, tema teostatavad õigused ning territooriumid, kus kõne­ alune teostamine toimub.

Artikkel 21

Teabe avalikustamine

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioon avalikustab vähemalt järgmise teabe:

a) organisatsiooni põhikiri;

b) liikmesuse tingimused ja õiguste teostamise volituse lõpeta­ mise tingimused, kui need ei sisaldu põhikirjas;

c) standardsed litsentsilepingud ja kohaldatavad standardtariifid koos soodustustega;

d) artiklis 10 osutatud isikute loetelu;

e) õiguste omajate saadaolevate summade jaotamise üldpõhi­ mõtted;

f) haldustasude üldpõhimõtted;

g) üldpõhimõtted, mis hõlmavad õigustest saadavast tulust või selle investeerimisest saadud tulust tehtavaid muid kui haldustasudega seotud mahaarvamisi, sealhulgas sotsiaal-, kultuuri- ja haridusteenustega seotud mahaarvamised;

h) loetelu organisatsiooni sõlmitud esinduslepingutest ning kollektiivse esindamise organisatsioonide nimed, kellega need esinduslepingud on sõlmitud;

i) mittejaotatavate summade kasutamise üldpõhimõtted;

j) artiklite 33, 34 ja 35 kohased kaebuste käsitlemise ja vaid­ luste lahendamise menetlused.

2. Kollektiivse esindamise organisatsioon avaldab ja ajako­ hastab oma veebisaidil lõikes 1 osutatud teavet.

Artikkel 22

Iga-aastane läbipaistvusaruanne

1. Liikmesriigid tagavad, et riigisiseste õigusaktide kohasest õiguslikust vormist sõltumata koostab ja avaldab kollektiivse esindamise organisatsioon igal eelarveaastal hiljemalt kaheksa kuud pärast selle eelarveaasta lõppu läbipaistvusaruande, mis sisaldab ka lõikes 3 osutatud eriaruannet.

Kollektiivse esindamise organisatsioon avaldab oma veebisaidil iga-aastase läbipaistvusaruande ning see on nimetatud veebisaidil avalikkusele kättesaadav vähemalt viie aasta jooksul.

2. Iga-aastane läbipaistvusaruanne sisaldab vähemalt käes­ oleva määruse lisas sätestatud teavet.

3. Eriaruandes käsitletakse seoses sotsiaal-, kultuuri- ja hari­ dusteenustega mahaarvatud summade kasutamist ning see sisaldab vähemalt käesoleva määruse lisa punktis 3 sätestatud teavet.

4. Iga-aastases läbipaistvusaruandes esitatud raamatupidami­ sandmeid auditeerivad üks või mitu isikut, kes on seadusega volitatud aruandeid auditeerima vastavalt Euroopa Parlamendi ja nõukogu direktiivile 2006/43/EÜ (1).

ETL 84/90 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

(1) Euroopa Parlamendi ja nõukogu 17. mai 2006. aasta direktiiv 2006/43/EÜ, mis käsitleb raamatupidamise aastaaruannete ja konso­ lideeritud aruannete kohustuslikku auditit ning millega muudetakse nõukogu direktiive 78/660/EMÜ ja 83/349/EMÜ ning tunnistatakse kehtetuks nõukogu direktiiv 84/253/EMÜ (ELT L 157, 9.6.2006, lk 87).

Auditiaruanne esitatakse terviklikult iga-aastases läbipaistvusa­ ruandes.

Käesoleva lõike kohaldamisel peavad raamatupidamisandmed sisaldama lisa punkti 1 alapunktis a osutatud finantsaruandeid ning lisa punkti 1 alapunktides g ja h ning punktis 2 osutatud finantsteavet.

III JAOTIS

MUUSIKATEOSTE INTERNETIS KASUTAMISE ÕIGUSTE MULTITERRITORIAALNE LITSENTSIMINE KOLLEKTIIVSE

ESINDAMISE ORGANISATSIOONIDE POOLT

Artikkel 23

Multiterritoriaalne litsentsimine siseturul

Liikmesriigid tagavad, et nende territooriumil asuvad kollektiivse esindamise organisatsioonid täidavad muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterritoriaalsete litsentside andmisel käesolevas jaotises esitatud nõudeid.

Artikkel 24

Suutlikkus töödelda multiterritoriaalseid litsentse

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioonil, kes annab muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterritoriaalseid litsentse, on piisav suutlikkus töödelda elektrooniliselt tõhusal ja läbipaistval viisil selliste litsentside haldamiseks vajalikke andmeid, sealhulgas repertuaari kindlaks­ määramiseks ja selle kasutamise jälgimiseks, kasutajatele arvete esitamiseks, õigustest saadava tulu kogumiseks ning õiguste omajate saadaolevate summade jaotamiseks.

2. Lõike 1 kohaldamisel peab kollektiivse esindamise organi­ satsioon vastama vähemalt järgmistele tingimustele:

a) suutlikkus määrata täpselt kindlaks muusikateosed või nende osad, mille osas on kollektiivse esindamise organisatsioonil esindajana tegutsemiseks volitus;

b) suutlikkus määrata igal asjaomasel territooriumil täpselt kindlaks iga sellise muusikateose või selle osaga seonduvad õigused või nende osad ning vastavad õiguste omajad, kelle esindamiseks või mille osas esindajana tegutsemiseks on kollektiivse esindamise organisatsioonil volitus;

c) kordumatute tunnuste kasutamine õiguste omajate ja muusikateoste tuvastamiseks, võttes võimaluste piires arvesse mittesiduvaid valdkonnastandardeid ja rahvusvahelisel või liidu tasandil väljakujunenud tavasid;

d) asjakohaste vahendite kasutamine selleks, et teha kindlaks ja kõrvaldada õigeaegselt ja tõhusalt vastuolud andmetes, mis on muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterrito­ riaalseid litsentse andvate teiste kollektiivse esindamise orga­ nisatsioonide valduses.

Artikkel 25

Multiterritoriaalset repertuaari käsitleva teabe läbipaistvus

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioon, kes annab muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterritoriaalseid litsentse, annab internetipõhiste muusikatee­ nuste osutajatele, õiguste omajatele, kelle õigusi ta esindajana teostab, ja teistele kollektiivse esindamise organisatsioonidele põhjendatud taotlusel elektrooniliselt ajakohast teavet, mille abil on võimalik kindlaks teha internetipõhine muusikareper­ tuaar, mille osas ta esindajana tegutseb. Teave hõlmab:

a) muusikateoseid, mille osas esindajana tegutsetakse;

b) täies ulatuses või osaliselt õigusi, mida esindajana teostatakse ja

c) hõlmatud territooriume.

2. Kollektiivse esindamise organisatsioon võib vajadusel võtta mõistlikke meetmeid andmete täpsuse ja tervikluse kaitseks, nende taaskasutamise kontrollimiseks ning tundliku äriteabe kaitseks.

Artikkel 26

Multiterritoriaalset repertuaari käsitleva teabe täpsus

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioon, kes annab muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterritoriaalseid litsentse, kehtestab sellise korra, mis võimaldab õiguste omajatel, teistel kollektiivse esindamise orga­ nisatsioonidel ja internetipõhiste teenuste osutajatel taotleda artikli 24 lõikes 2 osutatud andmete või artiklis 25 esitatud teabe parandamist, juhul kui kõnealused õiguste omajad, kollek­ tiivse esindamise organisatsioonid ja internetipõhiste teenuste osutajad leiavad asjakohaste tõendite alusel, et nende muusika­ teoste internetis kasutamise õigusi käsitlevad andmed või teave on ebatäpsed. Kui nimetatud väited on piisavalt põhjendatud, tagab kollektiivse esindamise organisatsioon, et kõnealused andmed või teave parandatakse viivitamata.

2. Kollektiivse esindamise organisatsioon annab õiguste omajatele, kelle muusikateosed sisalduvad tema muusikareper­ tuaaris, ja õiguste omajatele, kes on sellele organisatsioonile vastavalt artiklile 31 usaldanud oma muusikateoste internetis kasutamise õiguste esindajana teostamise, vahendid oma muusikateoseid, nimetatud teoseid hõlmavaid õigusi ja territoo­ riume, kus õiguste omajad on volitanud organisatsiooni ennast esindama, käsitleva teabe edastamiseks elektroonilises vormis. Seejuures võtavad kollektiivse esindamise organisatsioon ja õiguste omajad võimaluste piires arvesse mittesiduvaid valdkon­ nastandardeid või rahvusvahelisel või liidu tasandil väljakuju­ nenud teabevahetustavasid, millega võimaldatakse õiguste omajatel täpsustada muusikateost või selle osa, internetis kasu­ tamise õigusi tervikuna või üksikult ja territooriume, mille osas nad volitavad kollektiivse esindamise organisatsiooni ennast esindama.

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/91

3. Kui kollektiivse esindamise organisatsioon volitab artiklite 29 ja 30 alusel teist kollektiivse esindamise organisatsiooni andma muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterrito­ riaalseid litsentse, kohaldab volitatud kollektiivse esindamise organisatsioon käesoleva artikli lõike 2 sätteid ka neile õiguste omajatele, kelle muusikateosed sisalduvad volitava kollektiivse esindamise organisatsiooni repertuaaris, kui nimetatud kollek­ tiivse esindamise organisatsioonid ei ole kokku leppinud teisiti.

Artikkel 27

Täpne ja õigeaegne aruandlus ning arveldamine

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioon kontrollib, kuidas kasutavad nende muusikateoste või muusikateoste osade, mille osas ta esindajana tegutseb, internetis kasutamise õigusi internetipõhiste teenuste osutajad, kellele ta on andnud kõnealuste õiguste multiterritoriaalse litsentsi.

2. Kollektiivse esindamise organisatsioon annab internetipõ­ histe teenuste osutajatele võimaluse esitada muusikateoste inter­ netis kasutamise õiguste tegeliku teostamise aruanne elektroo­ niliselt ning internetipõhiste teenuste osutajad annavad täpselt aru litsentsitud teoste tegelikust kasutamisest. Kollektiivse esin­ damise organisatsioon võimaldab vähemalt ühe sellise aruand­ lusmeetodi kasutamist, milles võetakse arvesse kõnealuste andmete elektroonilise vahetamise mittesiduvaid valdkonnastan­ dardeid või rahvusvahelisel või liidu tasandil väljakujunenud tavasid. Kollektiivse esindamise organisatsioon võib keelduda internetipõhiste teenuste osutajatelt nende endi vormingus aruannete vastuvõtmisest, kui organisatsioon võimaldab esitada aruannet elektroonilise andmevahetuse valdkonnastandardit kasutades.

3. Kollektiivse esindamise organisatsioon esitab internetipõ­ hise teenuse osutajale arved elektrooniliselt. Kollektiivse esinda­ mise organisatsioon võimaldab vähemalt ühe sellise vormingu kasutamist, milles võetakse arvesse mittesiduvaid valdkonnastan­ dardeid või rahvusvahelisel või liidu tasandil väljakujunenud tavasid. Arvel määratakse artikli 24 lõike 2 kohases tingimuste loetelus osutatud andmete alusel kindlaks teosed ja õigused, mida litsentsitakse täielikult või osaliselt, ning õiguste tegelik kasutamine niivõrd, kui see on võimalik internetipõhise teenuse osutaja esitatud teabe ja teabe esitamisel kasutatud vormingu põhjal. Internetipõhise teenuse osutaja ei tohi keelduda arve vastuvõtmisest selle vormingu tõttu, kui kollektiivse esindamise organisatsioon kasutab valdkonnastandardit.

4. Kollektiivse esindamise organisatsioon esitab internetipõ­ hise teenuse osutajale arve täpselt ja viivitamata pärast seda, kui on esitatud aruanne asjaomase muusikateose internetis kasuta­ mise õiguste tegeliku teostamise kohta, välja arvatud juhul, kui see ei ole võimalik internetipõhise teenuse osutajast tulenevatel põhjustel.

5. Kollektiivse esindamise organisatsioon kehtestab asjako­ hase korra, millega võimaldatakse internetipõhise teenuse osutajal vaidlustada arve täpsus, sealhulgas juhul, kui interneti­ põhise teenuse osutaja saab ühelt või mitmelt kollektiivse esin­ damise organisatsioonilt arveid sama muusikateose samade internetis kasutamise õiguste eest.

Artikkel 28

Täpsed ja õigeaegsed väljamaksed õiguste omajatele

1. Ilma et see piiraks lõike 3 kohaldamist, tagavad liikmesrii­ gid, et kollektiivse esindamise organisatsioon, kes annab muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterritoriaalseid litsentse, jaotab kõnealustest litsentsidest tulenevaid õiguste omajate saadaolevaid summasid täpselt ja viivitamata pärast seda, kui on esitatud aruanne teose tegeliku kasutamise kohta, välja arvatud juhul, kui see ei ole võimalik internetipõhise teenuse osutajast tulenevatel põhjustel.

2. Ilma et see piiraks lõike 3 kohaldamist, annab kollektiivse esindamise organisatsioon õiguste omajatele koos iga lõike 1 alusel tehtud väljamaksega vähemalt järgmise teabe:

a) ajavahemik, mille jooksul õiguste omajate saadaolevate summade aluseks olevaid õigusi kasutati, ja territooriumid, kus nimetatud õigusi kasutati;

b) kollektiivse esindamise organisatsiooni poolt kogutud summad, tehtud mahaarvamised ja jaotatud summad iga internetis kasutamise õiguse kohta, mis on seotud muusika­ teose või selle osadega, mille osas kollektiivse esindamise organisatsioon on õiguste omajate poolt volitatud esindajana tegutsema;

c) summad, mille kollektiivse esindamise organisatsioon on õiguste omajate jaoks igalt internetipõhise teenuse osutajalt kogunud, maha arvanud ja jaotanud.

3. Kui kollektiivse esindamise organisatsioon volitab artiklite 29 ja 30 alusel teist kollektiivse esindamise organisatsiooni andma muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterrito­ riaalseid litsentse, jaotab volitatud kollektiivse esindamise orga­ nisatsioon lõikes 1 osutatud summad täpselt ja viivitamata ning edastab lõikes 2 osutatud teabe volitavale kollektiivse esindamise organisatsioonile. Volitav kollektiivse esindamise organisatsioon vastutab nende summade jaotamise ja sellise teabe edastamise eest õiguste omajatele, kui nimetatud kollektiivse esindamise organisatsioonid ei ole kokku leppinud teisiti.

Artikkel 29

Kollektiivse esindamise organisatsioonide vahelised multiterritoriaalset litsentsimist käsitlevad lepingud

1. Liikmesriigid tagavad, et mis tahes kollektiivse esindamise organisatsioonide vaheline esindusleping, millega üks kollek­ tiivse esindamise organisatsioon volitab teist kollektiivse esinda­ mise organisatsiooni andma multiterritoriaalseid litsentse oma muusikarepertuaari kuuluvate muusikateoste kasutamiseks inter­ netis, peab olema ainuõiguseta. Volitatud kollektiivse esindamise organisatsioon teostab kõnealuseid internetis kasutamise õigusi mittediskrimineerival alusel.

ETL 84/92 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

2. Volitav kollektiivse esindamise organisatsioon teavitab oma liikmeid lepingu põhitingimustest, sh lepingu kestusest ja volitatud kollektiivse esindamise organisatsiooni osutatavate teenuste maksumusest.

3. Volitatud kollektiivse esindamise organisatsioon teavitab volitavat kollektiivse esindamise organisatsiooni põhitingimus­ test, mille alusel viimase internetis kasutamise õigusi litsentsi­ takse, sealhulgas kasutamise laadist, kõigist sätetest, mis on litsentsitasuga seotud või seda mõjutavad, litsentsi kestusest, aruandeperioodidest ja hõlmatud territooriumidest.

Artikkel 30

Kohustus esindada teist kollektiivse esindamise organisatsiooni multiterritoriaalse litsentsimise eesmärgil

1. Liikmesriigid tagavad, et kui kollektiivse esindamise orga­ nisatsioon, kes ei anna ega paku multiterritoriaalseid litsentse oma repertuaari kuuluvate muusikateoste kasutamiseks interne­ tis, esitab teisele kollektiivse esindamise organisatsioonile taot­ luse sõlmida esindusleping kõnealuste õiguste esindajana teosta­ miseks, on taotluse saanud kollektiivse esindamise organisat­ sioon kohustatud kõnealuse taotluse vastu rahuldama juhul, kui ta juba annab või pakub multiterritoriaalseid litsentse ühe või mitme teise kollektiivse esindamise organisatsiooni reper­ tuaari kuuluvate muusikateoste samasse kategooriasse kuuluva­ tele internetis kasutamise õigustele.

2. Taotluse saanud kollektiivse esindamise organisatsioon vastab taotluse esitanud kollektiivse esindamise organisatsioonile kirjalikult ja põhjendamatu viivituseta.

3. Ilma et see piiraks lõigete 5 ja 6 kohaldamist, haldab taotluse saanud kollektiivse esindamise organisatsioon reper­ tuaari, mille osas taotlus esitanud kollektiivse esindamise orga­ nisatsioon tegutseb esindajana, samadel tingimustel, nagu ta haldab oma repertuaari.

4. Taotluse saanud kollektiivse esindamise organisatsioon lisab repertuaari, mille osas taotlus esitanud kollektiivse esinda­ mise organisatsioon tegutseb esindajana, kõigile oma pakkumis­ tele, mis on suunatud internetipõhiste teenuste osutajatele.

5. Haldustasu teenuse eest, mida taotluse saanud kollektiivse esindamise organisatsioon osutab taotluse esitanud organisat­ sioonile, ei või ületada mõistlikke kulusid, mida taotluse saanud kollektiivse esindamise organisatsioon kandis.

6. Taotluse esitanud kollektiivse esindamise organisatsioon teeb taotluse saanud organisatsioonile kättesaadavaks oma muusikarepertuaari käsitleva teabe, mis on vajalik muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterritoriaalsete litsentside andmiseks. Kui teave on ebapiisav või esitatud vormingus, mis

ei võimalda taotluse saanud kollektiivse esindamise organisat­ sioonil täita käesoleva jaotise nõudeid, on taotluse saanud kollektiivse esindamise organisatsioonil õigus nõuda selliste mõistlike kulude hüvitamist, mida ta kandis kõnealuste nõuete täitmisel, või jätta kõrvale sellised teosed, mille kohta antud teave on ebapiisav või kasutamiskõlbmatu.

Artikkel 31

Juurdepääs multiterritoriaalsele litsentsimisele

Liikmesriigid tagavad, et kui kollektiivse esindamise organisat­ sioon ei anna ega paku muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterritoriaalseid litsentse ega volita teist kollektiivse esindamise organisatsiooni teostama esindajana kõnealuseid õigusi nimetatud eesmärgil hiljemalt 10. aprilliks 2017, võivad õiguste omajad, kes on volitanud kõnealust kollektiivse esinda­ mise organisatsiooni esindajana teostama neile kuuluvaid muusikateoste internetis kasutamise õigusi, võtta sellelt kollek­ tiivse esindamise organisatsioonilt ära muusikateoste internetis kasutamise õigused multiterritoriaalseks litsentsimiseks kõigil territooriumidel, ilma et nad peaksid ära võtma muusikateoste internetis kasutamise õigusi monoterritoriaalse litsentsimise jaoks, eesmärgiga anda oma muusikateoste internetis kasutamise õigustega seotud multiterritoriaalseid litsentse ise või käesoleva jaotise nõuetele vastava teise kollektiivse esindamise organisat­ siooni või muu volitatud osalise kaudu.

Artikkel 32

Muusikateoste internetis kasutamise õigusi käsitlev erand raadio- ja televisiooniprogrammide puhul

Käesoleva jaotise nõudeid ei kohaldata selliste kollektiivse esin­ damise organisatsioonide suhtes, kes annavad taotletavate õiguste vabatahtliku koondamise alusel ELi toimimise lepingu artiklites 101 ja 102 sätestatud konkurentsieeskirjade kohaselt muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterritoriaalse litsentsi, mida ringhäälinguorganisatsioon vajab selleks, et üldsusele suunata nii oma raadio- või televisiooniprogrammid või teha need neile kättesaadavaks samaaegselt nende esma­ kordse ülekandega või pärast esmakordset ülekannet kui ka ringhäälinguorganisatsiooni poolt või tema jaoks toodetud mis tahes internetimaterjal, sh eelvaatamine, mis toimib tema raadio- või televisiooniprogrammi esmakordse ülekande täiendmaterja­ lina.

IV JAOTIS

TÄITEMEETMED

Artikkel 33

Kaebuste menetlemise kord

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioonid võimaldavad oma liikmetele ja kollektiivse esindamise organisatsioonidele, kelle nimel nad esinduslepingu alusel õigusi teostavad, tõhusad ja õigeaegsed menetlused selliste kaebuste käsitlemiseks, mis on seotud eelkõige õiguste teostamise volituse ja õiguste lõpetamise või äravõtmisega, liikmesuse tingimuste, õiguste omajate saadaolevate summade kogumise, mahaarva­ miste ning jaotamisega.

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/93

2. Kollektiivse esindamise organisatsioonid vastavad liikmete või kollektiivse esindamise organisatsioonide, kelle nimel nad esinduslepingu alusel õigusi teostavad, kaebustele kirjalikult. Kui kollektiivse esindamise organisatsioon lükkab kaebuse tagasi, peab ta seda põhjendama.

Artikkel 34

Vaidluste alternatiivse lahendamise kord

1. Liikmesriigid võivad ette näha, et kollektiivse esindamise organisatsioonide, nende organisatsioonide liikmete, õiguste omajate või kasutajate vahelistes vaidlustes, mis puudutavad käesoleva direktiivi nõuete alusel vastu võetud siseriiklikke sätteid, võib kasutada kiiret, sõltumatut ja erapooletut vaidluste alternatiivse lahendamise menetlust.

2. Liikmesriigid tagavad III jaotise kohaldamisel, et järgmiste vaidluste lahendamisel, mis puudutavad nende territooriumil asuvaid ja muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiter­ ritoriaalseid litsentse andvat või pakkuvat kollektiivse esindamise organisatsiooni, võib kasutada kiiret, sõltumatut ja erapooletut vaidluste alternatiivse lahendamise menetlust:

a) vaidlused tegeliku või potentsiaalse internetipõhise teenuse osutajaga artiklite 16, 25, 26 ja 27 kohaldamise üle;

b) vaidlused ühe või mitme õiguste omajaga artiklite 25, 26, 27, 28, 29, 30 ja 31 kohaldamise üle;

c) vaidlused teise kollektiivse esindamise organisatsiooniga artiklite 25, 26, 27, 28, 29 ja 30 kohaldamise üle.

Artikkel 35

Vaidluste lahendamine

1. Liikmesriigid tagavad, et kollektiivse esindamise organisat­ sioonide ja kasutajate vahelised vaidlused, mis puudutavad eelkõige kehtivaid ja kavandatud litsentsimistingimusi või lepin­ gurikkumist, võib esitada kohtule või vajaduse korral mõnele teisele sõltumatule ja erapooletule, intellektuaalomandi õiguses asjatundlikule vaidluste lahendamise asutusele.

2. Artiklites 33 ja 34 ning käesoleva artikli lõikes 1 osutatud menetlused ei piira osaliste õigust tõendada ja kaitsta oma õigusi, esitades selleks kohtule hagi.

Artikkel 36

Täitmine

1. Liikmesriigid tagavad, et käesolevas direktiivis sätestatud nõuete alusel vastuvõetud siseriiklike õigusaktide sätete täitmist nende territooriumil asuvate kollektiivse esindamise organisat­ sioonide poolt kontrollivad selleks määratud pädevad asutused.

2. Liikmesriigid tagavad, et on olemas menetlused, mille abil kollektiivse esindamise organisatsiooni liikmed, õiguste omajad, kasutajad, kollektiivse esindamise organisatsioonid ja teised huvitatud isikud saavad teavitada selleks määratud pädevaid asutusi tegevustest või asjaoludest, mis nende arvates kujutavad endast käesolevas direktiivis sätestatud nõuete alusel vastu­ võetud siseriiklike sätete rikkumist.

3. Liikmesriigid tagavad, et selleks määratud pädevatel asutustel on volitus määrata asjakohaseid karistusi ja võtta asja­ kohaseid meetmeid, kui käesoleva direktiivi rakendamiseks vastuvõetud siseriiklike sätteid ei ole järgitud. Kõnealused karis­ tused ja meetmed peavad olema tõhusad, proportsionaalsed ja hoiatavad.

Liikmesriigid teatavad käesolevas artiklis ja artiklites 37 ja 38 osutatud pädevatest asutustest komisjonile hiljemalt 10. aprilliks 2016. Komisjon avaldab kõnealuse teabe.

Artikkel 37

Teabe vahetamine pädevate asutuste vahel

1. Käesoleva direktiivi kohaldamise järelevalve hõlbustami­ seks tagab iga liikmesriik, et teises liikmesriigi pädevalt asutuselt saadud teabenõudele käesoleva direktiivi kohaldamisega seotud küsimustes, eelkõige taotluse saanud liikmesriigi territooriumil asuvate kollektiivse esindamise organisatsioonide kohta, vastab selleks määratud pädev asutus põhjendamatu viivituseta, kui taotlus on põhjendatud.

2. Kui pädev asutus leiab, et teises liikmesriigis asuv, kuid tema liikmesriigis tegutseva kollektiivse esindamise organisat­ siooni tegevus võib olla vastuolus selle liikmesriigi, kus kollek­ tiivse esindamise organisatsioon asub, siseriikliku õiguse säte­ tega, mis on vastu võetud käesolevas direktiivis sätestatud nõuete alusel, võib ta edastada kogu asjakohase teabe selle liik­ mesriigi pädevale asutusele, kus kollektiivse esindamise organi­ satsioon asub, millega võib asjakohasel juhul kaasneda taotlus nimetatud asutusele võtta tema pädevuses olevaid asjakohaseid meetmeid. Taotluse saanud asutus peab sellele kolme kuu jooksul andma põhjendatud vastuse.

3. Taotluse esitanud pädev asutus võib lõikes 2 osutatud küsimuse edastada ka artikli 41 alusel asutatud ekspertrühmale.

Artikkel 38

Koostöö multiterritoriaalse litsentsimise arendamiseks

1. Komisjon soodustab liikmesriikides selleks määratud päde­ vate asutuste omavahelist ning kõnealuste asutuste ja komisjoni vahelist korrapärast teabevahetust multiterritoriaalse litsentsi­ mise olukorra ja arengu kohta.

ETL 84/94 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

2. Komisjon peab õiguste omajate esindajate, kollektiivse esindamise organisatsioonide, kasutajate, tarbijate ja teiste huvi­ tatud isikutega korrapäraselt konsultatsioone käesoleva direktiivi III jaotise sätete kohaldamise kogemuste üle. Komisjon edastab pädevatele asutustele lõikes 1 sätestatud teabevahetuse raames kogu kõnealustelt konsultatsioonidelt saadud asjaomase teabe.

3. Liikmesriigid tagavad, et nende pädevad asutused esitavad komisjonile hiljemalt 10. oktoobriks 2017 aruande multiterri­ toriaalse litsentsimise olukorrast ja arengust nende territooriu­ mil. Aruanne hõlmab teavet, mis käsitleb eelkõige multiterrito­ riaalsete litsentside kättesaadavust asjaomases liikmesriigis, kollektiivse esindamise organisatsioonide vastavust käesoleva direktiivi III jaotise rakendamiseks vastuvõetud siseriiklikele säte­ tele ning kasutajate, tarbijate, õiguste omajate ja teiste huvitatud isikute hinnangut muusikateoste internetis kasutamise õiguste multiterritoriaalse litsentsimise arengule.

4. Komisjon hindab lõike 3 alusel saadud aruannete ning lõigete 1 ja 2 alusel kogutud teabe põhjal käesoleva direktiivi III jaotise kohaldamist. Vajaduse korral ja, kui see on asjako­ hane, tuginedes eriaruandele, kaalub komisjon edasisi meetmeid tuvastatud probleemide lahendamiseks. Hindamine hõlmab eelkõige järgmist:

a) III jaotise nõuetele vastavate kollektiivse esindamise organi­ satsioonide arv;

b) artiklite 29 ja 30 kohaldamine, sh kollektiivse esindamise organisatsioonide poolt nimetatud artiklite kohaselt sõlmitud esinduslepingute arv;

c) multiterritoriaalseks litsentsimiseks kättesaadava repertuaari osakaal liikmesriikides.

V JAOTIS

ARUANDLUS JA LÕPPSÄTTED

Artikkel 39

Kollektiivse esindamise organisatsioonidest teavitamine

Liikmesriigid esitavad nende käsutuses oleva teabe põhjal komis­ jonile loetelu nende territooriumil asuvatest kollektiivse esinda­ mise organisatsioonidest hiljemalt 10. aprilliks 2016.

Liikmesriigid annavad komisjonile viivitamata teada selles loetelus toimunud mis tahes muutustest.

Komisjon avaldab kõnealuse teabe ja tagab selle ajakohastamise.

Artikkel 40

Aruanne

Komisjon hindab hiljemalt 10. aprilliks 2021. käesoleva direk­ tiivi kohaldamist ning esitab Euroopa Parlamendile ja nõukogule

aruande käesoleva direktiivi kohaldamise, sealhulgas selle mõju kohta piiriüleste teenuste arengule, kultuurilisele mitmekesisu­ sele, kollektiivse esindamise organisatsioonide ja kasutajate vahe­ listele suhetele, väljaspool liitu asuvate kollektiivse esindamise organisatsioonide tegevusele liidus, ja vajadusel selle kohta, kas direktiiv on vaja läbi vaadata. Komisjon esitab koos aruandega vajaduse korral õigusakti ettepaneku.

Artikkel 41

Ekspertrühm

Käesolevaga asutatakse ekspertrühm. Sellesse kuuluvad liikmes­ riikide pädevate asutuste esindajad. Ekspertrühma eesistuja on komisjoni esindaja ja see tuleb kokku kas eesistuja algatusel või liikmesriigi delegatsiooni taotlusel. Ekspertrühma ülesanded on järgmised:

a) uurida käesoleva direktiivi mõju kollektiivse esindamise orga­ nisatsioonide ja sõltumatute esindamise üksuste toimimisele siseturul ning tuua välja võimalikud kitsaskohad;

b) korraldada konsultatsioone kõikides käesoleva direktiivi kohaldamisest tulenevates küsimustes;

c) soodustada teabevahetust seonduva seadusandliku arengu ning pretsedendiõiguse kohta, samuti seonduva majandus-, sotsiaalse, kultuurilise ja tehnilise arengu kohta, eelkõige teoste või muu materjali digitaalsel turul.

Artikkel 42

Isikuandmete kaitse

Käesoleva direktiivi raames töödeldakse isikuandmeid vastavalt direktiivile 95/46/EÜ.

Artikkel 43

Ülevõtmine

1. Liikmesriigid jõustavad käesoleva direktiivi järgimiseks vajalikud õigus- ja haldusnormid hiljemalt 10. aprilliks 2016. Liikmesriigid teatavad nendest viivitamata komisjonile.

Kui liikmesriigid need sätted vastu võtavad, lisavad nad nendesse või nende ametliku avaldamise korral nende juurde viite käes­ olevale direktiivile. Sellise viitamise viisi näevad ette liikmesrii­ gid.

2. Liikmesriigid edastavad komisjonile käesoleva direktiiviga reguleeritavas valdkonnas vastuvõetud põhiliste siseriiklike meet­ mete teksti.

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/95

Artikkel 44

Jõustumine

Käesolev direktiiv jõustub kahekümnendal päeval pärast selle avaldamist Euroopa Liidu Teatajas.

Artikkel 45

Adressaadid

Käesolev direktiiv on adresseeritud liikmesriikidele.

Strasbourg, 26. veebruar 2014

Euroopa Parlamendi nimel president

M. SCHULZ

Nõukogu nimel eesistuja

D. KOURKOULAS

ETL 84/96 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

LISA

1. Artikli 22 lõikes 2 osutatud iga-aastases läbipaistvusaruandes tuleb esitada järgmine teave:

a) finantsaruanded, mis sisaldavad bilanssi või varade ja kohustuste aruannet, eelarveaasta kasumiaruannet ning rahavoogude aruannet;

b) eelarveaasta tegevusaruanne;

c) teave litsentsi andmisest keeldumiste kohta vastavalt artikli 16 lõikele 3;

d) kollektiivse esindamise organisatsiooni õigusliku ja juhtimisstruktuuri kirjeldus;

e) teave üksuste kohta, mida kollektiivse esindamise organisatsioon omab või kontrollib otseselt või kaudselt, täielikult või osaliselt;

f) teave artikli 9 lõikes 3 ja artiklis 10 osutatud isikutele eelmisel aastal makstud tasu kogusumma ja muude neile antud hüvitiste kohta;

g) käesoleva lisa punktis 2 osutatud finantsteave;

h) eriaruanne sotsiaal-, kultuuri- ja haridusteenuste osutamise eesmärgil mahaarvatud summade kasutamise kohta, mis sisaldab käesoleva lisa punktis 3 osutatud teavet.

2. Iga-aastases läbipaistvusaruandes tuleb esitada järgmine finantsteave:

a) õigustest saadavat tulu käsitlev finantsteave teostatavate õiguste kategooriate ja kasutusliikide kaupa (nt ringhää­ linguõigus, internetis kasutamine, avalik esitamine), sh teave õigustest saadava tulu investeerimisest tekkinud tulu ja sellise tulu kasutamise kohta (kas see jaotatakse õiguste omajatele, teistele kollektiivse esindamise organisatsioo­ nidele või kasutatakse muul viisil);

b) finantsteave kollektiivse esindamise organisatsiooni poolt õiguste omajatele osutatavate õiguste teostamise ja muude teenuste kulude kohta, mis sisaldab vähemalt järgmiste elementide üksikasjalikku kirjeldust:

i) kõik tegevus- ja finantskulud teostatavate õiguste kategooriate kaupa ning juhul, kui kulud on kaudsed, ning neid ei saa siduda ühe või mitme õiguste kategooriaga, siis selliste kaudsete kulude jaotamise meetodi selgitus;

ii) üksnes õiguste teostamisega seotud tegevus- ja finantskulud teostatavate õiguste kategooriate kaupa ning juhul, kui kulud on kaudsed, ning neid ei saa siduda ühe või mitme õiguste kategooriaga, siis selliste kaudsete kulude jaotamise meetodi selgitus, sh haldustasud, mis on õigustest saadavast tulust või selle tulu investeerimisest saadavast tulust maha arvatud või tasaarvestatud vastavalt artikli 11 lõikele 4 ja artikli 12 lõigetele 1, 2 ja 3;

iii) muude kui õiguste teostamise teenuste, kuid sealhulgas sotsiaal-, kultuuri- ja haridusteenustega seotud tegevus- ja finantskulud;

iv) kulude katmiseks kasutatavad vahendid;

v) õigustest saadavalt tulult tehtud mahaarvamised teostatavate õiguste kategooriate ja kasutusliikide kaupa ning mahaarvamise põhjus, näiteks kulud, mis on seotud õiguste teostamise või sotsiaal-, kultuuri- või haridustee­ nustega;

vi) kollektiivse esindamise organisatsiooni poolt õiguste omajatele osutatud õiguste teostamise ja muude teenuste kulude protsendimäär, võrrelduna asjaomasel eelarveaastal õigustest saadava tuluga igas teostatavate õiguste kategoorias, ning juhul, kui kulud on kaudsed, ning neid ei saa siduda ühe või mitme õiguste kategooriaga, siis selliste kaudsete kulude jaotamise meetodi selgitus;

c) finantsteave õiguste omajate saadaolevate summade kohta, mis sisaldab vähemalt järgmiste elementide üksikasja­ likku kirjeldust:

i) õiguste omajatele eraldatud kogusumma teostatavate õiguste kategooriate ja kasutusliikide kaupa;

ii) õiguste omajatele väljamakstud kogusumma teostatavate õiguste kategooriate ja kasutusliikide kaupa;

iii) väljamaksete sagedus teostatavate õiguste kategooriate ja kasutusliikide kaupa;

ET20.3.2014 Euroopa Liidu Teataja L 84/97

iv) kogutud, kuid õiguste omajatele veel eraldamata kogusumma teostatavate õiguste kategooriate ja kasutusliikide kaupa ning eelarveaasta, mil kõnealused summad koguti;

v) õiguste omajatele eraldatud, kuid veel jaotamata kogusumma teostatavate õiguste kategooriate ja kasutusliikide kaupa ning eelarveaasta, mil kõnealused summad koguti;

vi) kui kollektiivse esindamise organisatsioon ei ole jaotanud ega maksnud summasid välja artikli 13 lõikes 1 sätestatud tähtaja jooksul, siis viivituse põhjused;

vii) mittejaotatavate summade kogusumma koos nende summade kasutamise selgitusega;

d) suhteid muude kollektiivse esindamise organisatsioonidega käsitlev teave, mis sisaldab vähemalt järgmiste elemen­ tide üksikasjalikku kirjeldust:

i) teistelt kollektiivse esindamise organisatsioonidelt saadud ja teistele kollektiivse esindamise organisatsioonidele makstud summad teostatavate õiguste kategooriate ja kasutusliikide ning kollektiivse esindamise organisatsioo­ nide kaupa;

ii) teiste kollektiivse esindamise organisatsioonide saadaolevate tulude eest võetud haldustasud ja muud maha­ arvamised teostatavate õiguste kategooriate ja kasutusliikide ning kollektiivse esindamise organisatsioonide kaupa;

iii) teiste kollektiivse esindamise organisatsioonide makstud summadest võetud haldustasud ja muud mahaarva­ mised õiguste kategooriate ja kollektiivse esindamise organisatsioonide kaupa;

iv) teistest kollektiivse esindamise organisatsioonidest pärinevatele õiguste omajatele otse jaotatud summad õiguste kategooriate ja kollektiivse esindamise organisatsioonide kaupa.

3. Artikli 22 lõikes 3 osutatud eriaruandes tuleb esitada järgmine teave:

a) sotsiaal-, kultuuri- ja haridusteenuste eesmärgil eelarveaasta jooksul maha arvatud summad eesmärgi liikide kaupa ja iga eesmärgi liigi puhul teostatavate õiguste kategooriate ja kasutusliikide kaupa;

b) selgitus kõnealuste summade kasutamise kohta eesmärgi liikide kaupa, sh seoses sotsiaal-, kultuuri- ja haridustee­ nustega mahaarvatud haldustasude summad ning sotsiaal-, kultuuri- ja haridusteenusteks kasutatud eraldi summad.

ETL 84/98 Euroopa Liidu Teataja 20.3.2014

DIREKTIIVIT

EUROOPAN PARLAMENTIN JA NEUVOSTON DIREKTIIVI 2014/26/EU,

annettu 26 päivänä helmikuuta 2014,

tekijänoikeuden ja lähioikeuksien kollektiivisesta hallinnoinnista sekä usean valtion alueen kattavasta musiikkiteosten oikeuksien lisensioinnista verkkokäyttöä varten sisämarkkinoilla

(ETA:n kannalta merkityksellinen teksti)

EUROOPAN PARLAMENTTI JA EUROOPAN UNIONIN NEUVOSTO, jotka

ottavat huomioon Euroopan unionin toiminnasta tehdyn sopi­ muksen ja erityisesti sen 50 artiklan 1 kohdan, 53 artiklan 1 kohdan ja 62 artiklan,

ottavat huomioon Euroopan komission ehdotuksen,

sen jälkeen kun esitys lainsäätämisjärjestyksessä hyväksyttäväksi säädökseksi on toimitettu kansallisille parlamenteille,

ottavat huomioon Euroopan talous- ja sosiaalikomitean lausun­ non (1),

noudattavat tavallista lainsäätämisjärjestystä (2),

sekä katsovat seuraavaa:

(1) Tekijänoikeuden ja lähioikeuksien alalla annetuissa unio­ nin direktiiveissä vahvistetaan jo korkeatasoinen suoja oikeudenhaltijoille ja kehys näillä oikeuksilla suojatun si­ sällön hyödyntämiselle. Nämä direktiivit edistävät luovuu­ den kehittämistä ja ylläpitämistä. Sisämarkkinoilla, joilla kilpailu ei ole vääristynyt, innovoinnin ja älyllisen luo­ vuuden suojeleminen kannustaa myös investoimaan in­ novatiivisiin palveluihin ja tuotteisiin.

(2) Tekijänoikeudella ja lähioikeuksilla suojatun sisällön, ku­ ten kirjojen, audiovisuaalisten tuotantojen ja äänitetyn musiikin levittäminen, sekä tähän liittyvät palvelut edel­ lyttävät, että tekijänoikeuden ja lähioikeuksien eri haltijat, kuten tekijät, esittäjät, tuottajat ja julkaisijat, lisensioivat oikeutensa. Tavallisesti oikeudenhaltija voi itse valita, hal­ linnoidaanko oikeudenhaltijan oikeuksia erikseen vai kol­ lektiivisesti, paitsi jos jäsenvaltiot ovat toisin säätäneet

unionin lainsäädännön sekä unionin ja sen jäsenvaltioi­ den kansainvälisten velvoitteiden mukaisesti. Tekijänoike­ uden ja lähioikeuksien hallinnointiin sisältyvät lisenssien myöntäminen käyttäjille, käyttäjiä koskevat tarkastukset, oikeuksien käytön seuranta, tekijänoikeuden ja lähioike­ uksien täytäntöönpano, oikeuksien hyödyntämisestä saa­ tavien tekijänoikeustulojen kerääminen ja oikeudenhalti­ joille kuuluvien määrien maksaminen. Yhteishallinnointi­ organisaatiot tekevät oikeudenhaltijoille mahdolliseksi saada tuloja käytöstä, jota he eivät voisi ohjata tai valvoa itse, myös kotimaansa ulkopuolisilla markkinoilla.

(3) Euroopan unionin toiminnasta tehdyn sopimuksen (SEUT) 167 artiklassa edellytetään, että unioni ottaa kult­ tuurisen monimuotoisuuden huomioon toiminnassaan ja myötävaikuttaa siihen, että jäsenvaltioiden kulttuurit ke­ hittyvät kukoistaviksi pitäen arvossa niiden kansallista ja alueellista monimuotoisuutta ja korostaen samalla niiden yhteistä kulttuuriperintöä. Yhteishallinnointiorganisaa­ tioilla on ja olisi jatkossakin oltava tärkeä tehtävä kult­ tuuri-ilmaisujen moninaisuuden edistäjinä sekä mahdollis­ tamalla pienimpien ja vähemmän suosittujen teosvalikoi­ mien pääsy markkinoille että tarjoamalla sosiaali-, kult­ tuuri- ja koulutuspalveluja oikeudenhaltijoille ja yleisölle.

(4) Unioniin sijoittautuneiden yhteishallinnointiorganisaatioi­ den olisi voitava nauttia perussopimuksissa vahvistetuista vapauksista edustaessaan toisissa jäsenvaltioissa asuvia tai toisiin jäsenvaltioihin sijoittautuneita oikeudenhaltijoita tai myöntäessään lisenssejä toisissa jäsenvaltioissa asuville tai toisiin jäsenvaltioihin sijoittautuneille käyttäjille.

(5) Yhteishallinnointiorganisaatioiden toimintaan sovelletta­ vat kansalliset säännöt eroavat merkittävästi toisistaan, erityisesti mitä tulee niiden avoimuuteen ja selontekovel­ vollisuuteen jäseniään ja oikeudenhaltijoita kohtaan. Tämä on aiheuttanut usein vaikeuksia erityisesti ulkomai­ sille oikeudenhaltijoille niiden pyrkiessä käyttämään oike­ uksiaan ja johtanut kerättyjen tulojen huonoon hallin­ nointiin. Yhteishallinnointiorganisaatioiden toimintaan liittyvät ongelmat johtavat tehottomuuteen tekijänoike­ uden ja lähioikeuksien hyödyntämisessä sisämarkkinoilla, mistä koituu haittaa yhteishallinnointiorganisaatioiden jä­ senille, oikeudenhaltijoille ja käyttäjille.

FIL 84/72 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

(1) EUVL C 44, 15.2.2013, s. 104. (2) Euroopan parlamentin kanta, vahvistettu 4. helmikuuta 2014 (ei

vielä julkaistu virallisessa lehdessä) ja neuvoston päätös, annettu 20. helmikuuta 2014.

(6) Tarve parantaa yhteishallinnointiorganisaatioiden toimin­ taa on todettu jo komission suosituksessa 2005/737/EY (1). Kyseinen suositus sisältää joitakin peri­ aatteita, kuten oikeudenhaltijoiden vapaus valita yhteis­ hallinnointiorganisaatio, eri luokkiin kuuluvien oikeuden­ haltijoiden tasapuolinen kohtelu ja rojaltien tasapuolinen jakaminen. Yhteishallinnointiorganisaatioita kehotetaan myös antamaan käyttäjille riittävät tiedot tariffeista ja teosvalikoimasta ennen käyttäjien kanssa käytäviä neu­ votteluja. Suositus sisältää lisäksi suosituksia selontekovel­ vollisuudesta, oikeudenhaltijoiden edustuksesta yhteishal­ linnointiorganisaatioiden päätöksentekoelimissä ja riidan­ ratkaisusta. Sitä on kuitenkin noudatettu hyvin vaihtele­ vasti.

(7) Yhteishallinnointiorganisaatioiden jäsenten, oikeudenhal­ tijoiden ja kolmansien osapuolten etujen suojeleminen edellyttää, että tekijänoikeuksien hallinnointia ja usean valtion alueen kattavaa musiikkiteosten verkko-oikeuk­ sien lisensiointia koskevaa jäsenvaltioiden lainsäädäntöä koordinoidaan samanveroisten suojatoimien aikaansaa­ miseksi koko unionissa. Tämän direktiivin oikeusperus­ tana olisi näin ollen oltava SEUT 50 artiklan 1 kohta.

(8) Tämän direktiivin tavoitteena on sovittaa yhteen kansal­ liset säännöt, jotka koskevat yhteishallinnointiorganisaa­ tioiden harjoittaman tekijänoikeuden ja lähioikeuksien hallinnointitoiminnan aloittamista, niiden hallintoon so­ vellettavia sääntöjä ja niiden valvontakehystä, minkä vuoksi sen oikeusperustana olisi oltava myös SEUT 53 ar­ tiklan 1 kohta. Koska lisäksi kyseessä on ala, joka tarjoaa palveluja kaikkialla unionissa, tämän direktiivin oikeuspe­ rustana olisi oltava myös SEUT 62 artikla.

(9) Tämän direktiivin tavoitteena on vahvistaa yhteishallin­ nointiorganisaatioille vaatimuksia hallinnon, varainhoi­ don, avoimuuden ja raportoinnin korkean tason varmis­ tamiseksi. Tämä ei kuitenkaan saisi estää jäsenvaltioita säilyttämästä tai ottamasta käyttöön niiden alueille sijoit­ tautuneiden yhteishallinnointiorganisaatioiden osalta tiu­ kempia vaatimuksia kuin tämän direktiivin II osastossa säädetyt vaatimukset, jos nämä tiukemmat vaatimukset ovat unionin lainsäädännön mukaisia.

(10) Mikään tässä direktiivissä ei saisi estää jäsenvaltiota sovel­ tamasta samoja tai vastaavia säännöksiä sellaisiin yhteis­ hallinnointiorganisaatioihin, jotka ovat sijoittautuneet unionin ulkopuolelle mutta toimivat kyseisessä jäsenval­ tiossa.

(11) Mikään tässä direktiivissä ei saisi estää yhteishallinnointi­ organisaatioita tekemästä SEUT 101 ja 102 artiklassa määrättyjen kilpailusääntöjen mukaisesti edustussopimuk­ sia toisten yhteishallinnointiorganisaatioiden kanssa oike­ uksien hallinnoinnin alalla, jotta voidaan helpottaa, pa­ rantaa ja yksinkertaistaa menettelyjä lisenssien myöntämi­ seksi käyttäjille, myös yhteislaskutuksen käyttöönottoa varten, tasapuolisin, syrjimättömin ja avoimin ehdoin ja tarjota usean valtion alueen kattavia lisenssejä myös muilla kuin tämän direktiivin III osastossa tarkoitetuilla aloilla.

(12) Vaikka tätä direktiiviä sovelletaan kaikkiin yhteishallin­ nointiorganisaatioihin, lukuun ottamatta III osastoa, jota sovelletaan ainoastaan sellaisiin yhteishallinnointiorgani­ saatioihin, jotka hallinnoivat musiikkiteosten tekijöiden verkko-oikeuksia usean valtion alueella, se ei vaikuta oi­ keuksien hallinnointijärjestelyihin jäsenvaltioissa, kuten erillinen hallinnointi, edustavan yhteishallinnointiorgani­ saation ja käyttäjän välisen sopimuksen laajennettu vai­ kutus eli laajennettu kollektiivinen lisensiointi, pakollinen kollektiivinen hallinnointi, edustusta koskevat oikeudelli­ set olettamat ja oikeuksien siirtäminen yhteishallinnointi­ organisaatioille.

(13) Tämä direktiivi ei vaikuta jäsenvaltioiden mahdollisuuteen säätää alueellaan sovellettavalla lailla, asetuksella tai jol­ lain muulla erityisjärjestelyllä oikeudenhaltijalle maksetta­ vasta kohtuullisesta korvauksesta, joka koskee Euroopan parlamentin ja neuvoston direktiivissä 2001/29/EY (2) säädettyjä poikkeuksia ja rajoituksia kappaleen valmista­ mista koskevaan oikeuteen sekä Euroopan parlamentin ja neuvoston direktiivissä 2006/115/EY (3) säädettyjä poik­ keuksia yksinoikeudesta lainata yleisölle, sekä näiden kor­ vauksen keräämiseen sovellettavista ehdoista.

(14) Tässä direktiivissä ei edellytetä yhteishallinnointiorgani­ saatioilta tiettyä oikeudellista muotoa. Käytännössä nämä organisaatiot toimivat erilaisissa oikeudellisissa muodoissa, kuten yhdistyksinä, osuuskuntina tai osake­ yhtiöinä, jotka ovat tekijänoikeuden ja lähioikeuksien hal­ tijoiden tai oikeudenhaltijoita edustavien yhteisöjen mää­ räysvallassa tai omistuksessa. Joissakin poikkeustapauk­ sissa yhteishallinnointiorganisaation oikeudellinen muoto on sellainen, että tällaista omistusta tai määräysvaltaa ei ole. Näin on muun muassa silloin, kun kyseessä ovat säätiöt, joilla ei ole jäseniä. Tätä direktiiviä olisi kuitenkin

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/73

(1) Komission suositus 2005/737/EY, annettu 18 päivänä toukokuuta 2005, laillisiin verkkomusiikkipalveluihin liittyvästä tekijänoikeuden ja lähioikeuksien rajatylittävästä kollektiivisesta hallinnoinnista (EUVL L 276, 21.10.2005, s. 54).

(2) Euroopan parlamentin ja neuvoston direktiivi 2001/29/EY, annettu 22 päivänä toukokuuta 2001, tekijänoikeuden ja lähioikeuksien tiet­ tyjen piirteiden yhdenmukaistamisesta tietoyhteiskunnassa (EYVL L 167, 22.6.2001, s. 10).

(3) Euroopan parlamentin ja neuvoston direktiivi 2006/115/EY, annettu 12 päivänä joulukuuta 2006, vuokraus- ja lainausoikeuksista sekä tietyistä tekijänoikeuden lähioikeuksista henkisen omaisuuden alalla (EUVL L 376, 27.12.2006, s. 28).

sovellettava myös näihin organisaatioihin. Vastaavasti jä­ senvaltioiden olisi ryhdyttävä asianmukaisiin toimenpitei­ siin, jotta voidaan estää tämän direktiivin velvoitteiden kiertäminen oikeudellisen muodon valinnalla. Olisi pan­ tava merkille, että oikeudenhaltijoita edustavat yhteisöt, jotka ovat yhteishallinnointiorganisaatioiden jäseniä, voivat olla muita yhteishallinnointiorganisaatioita, oike­ udenhaltijoiden yhteenliittymiä, liittoja tai muita organi­ saatioita.

(15) Oikeudenhaltijoiden olisi voitava vapaasti antaa oikeuksi­ ensa hallinnointi riippumattomille hallinnointiyhteisöille. Tällaiset riippumattomat hallinnointiyhteisöt ovat kaupal­ lisia yhteisöjä, jotka eroavat yhteishallinnointiorganisaa­ tioista muun muassa siten, että ne eivät ole oikeudenhal­ tijoiden omistuksessa tai määräysvallassa. Kuitenkin siinä määrin kuin tällaiset riippumattomat hallinnointiyhteisöt harjoittavat samaa toimintaa kuin yhteishallinnointiorga­ nisaatiot, niillä olisi oltava velvoite antaa edustamilleen oikeudenhaltijoille, yhteishallinnointiorganisaatioille, käyt­ täjille ja yleisölle tiettyjä tietoja.

(16) Audiovisuaalisen alan tuottajat, levytuottajat ja lähetystoi­ minnan harjoittajat lisensioivat omia oikeuksiaan tietyissä tapauksissa yhdessä esimerkiksi esittäjien niille erikseen neuvoteltujen sopimusten pohjalta siirtämien oikeuksien kanssa ja toimivat oman etunsa mukaisesti. Kirjojen, mu­ siikin ja lehtien julkaisijat lisensioivat oikeuksia, jotka on siirretty niille erikseen neuvoteltujen sopimusten pohjalta, ja toimivat oman etunsa mukaisesti. Näin ollen audiovi­ suaalisen alan tuottajia, levytuottajia, lähetystoiminnan harjoittajia ja julkaisijoita ei olisi pidettävä ”riippumatto­ mina hallinnointiyhteisöinä”. Myöskään teosten tekijöiden ja esittäjien managereja ja edustajia, jotka edustavat oike­ udenhaltijoita näiden suhteissa yhteishallinnointiorgani­ saatioihin, ei olisi pidettävä ”riippumattomina hallinnoin­ tiyhteisöinä”, sillä ne eivät hallinnoi oikeuksia tariffien asettamisen ja lisenssien myöntämisen muodossa eivätkä kerää rahaa käyttäjiltä.

(17) Yhteishallinnointiorganisaatioiden olisi voitava vapaasti antaa osa toiminnastaan, kuten käyttäjien laskutus tai oikeudenhaltijoille kuuluvien määrien maksaminen, tytä­ ryhtiöiden tai muiden määräysvallassaan olevien yhteisö­ jen suoritettavaksi. Tällaisissa tapauksissa tytäryhtiöiden tai muiden yhteisöjen toimintaan olisi sovellettava niitä tämän direktiivin säännöksiä, joita olisi sovellettava, jos yhteishallinnointiorganisaatio suorittaisi tehtävät itse.

(18) Sen varmistamiseksi, että tekijänoikeuden ja lähioikeuk­ sien haltijat voivat hyötyä täysin sisämarkkinoista oike­ uksiensa kollektiivisessa hallinnoimisessa ja että

oikeudenhaltijoiden vapautta käyttää oikeuksiaan ei rajoi­ teta tarpeettomasti, on tarpeen huolehtia asianmukaisten suojatoimien sisällyttämisestä yhteishallinnointiorganisaa­ tioiden perussääntöön. Lisäksi yhteishallinnointiorgani­ saatio ei hallinnointipalvelujaan tarjotessaan saisi suoraan tai välillisesti syrjiä oikeudenhaltijoita näiden kansalaisuu­ den, asuinpaikan tai sijoittautumispaikan perusteella.

(19) SEUT:ssa vahvistetut vapaudet huomioon ottaen tekijän­ oikeuden ja lähioikeuksien kollektiivinen hallinnointi edellytettäisi, että oikeudenhaltijan olisi voitava vapaasti valita yhteishallinnointiorganisaatio hallinnoimaan oike­ uksiaan, olkoonpa näissä oikeuksissa kyse oikeudesta vä­ littää yleisölle tai valmistaa kappale tai sellaisiin luokkiin kuuluvista oikeuksista, jotka liittyvät hyödyntämismuo­ toon, kuten lähetystoiminnan harjoittaminen, teatteriesi­ tys tai kappaleen valmistaminen verkkojakelua varten, edellyttäen, että oikeudenhaltijan valitsema yhteishallin­ nointiorganisaatio hallinnoi jo tällaisia oikeuksia tai täl­ laisiin luokkiin kuuluvia oikeuksia.

Yhteishallinnointiorganisaation hallinnoimat oikeudet, oi­ keuksien luokat tai teosten ja muun aineiston tyypit olisi määritettävä kyseisen organisaation jäsenten yleiskokouk­ sessa, jos niitä ei ole jo määritetty sen perussäännössä tai niistä ei ole säädetty laissa. Oikeudet ja oikeuksien luokat on tärkeää määrittää niin, että oikeudenhaltijoiden vapaus määrätä teoksistaan ja muusta aineistosta sekä organisaa­ tion kyky hallinnoida tehokkaasti oikeuksia ovat keske­ nään tasapainossa, kun otetaan huomioon erityisesti or­ ganisaation hallinnoimien oikeuksien luokka ja luova ala, jolla se toimii. Tämän tasapainon säilyttämiseksi oike­ udenhaltijoiden olisi voitava helposti peruuttaa yhteishal­ linnointiorganisaatiolta oikeutensa tai tiettyyn luokkaan kuuluvat oikeutensa ja hallinnoida näitä oikeuksia erik­ seen tai uskoa tai siirtää niiden hallinnoinnin osittain tai kokonaan toiselle yhteishallinnointiorganisaatiolle tai toi­ selle yhteisölle riippumatta yhteishallinnointiorganisaa­ tion, toisen yhteisön tai oikeudenhaltijan kansalaisuus-, asuin- tai sijoittautumisjäsenvaltiosta. Jos jäsenvaltio unio­ nin lainsäädännön ja unionin ja sen jäsenvaltioiden kan­ sainvälisten velvoitteiden mukaisesti säätää pakollisesta oikeuksien kollektiivisesta hallinnoinnista, oikeudenhaltija voi valita vain toisen yhteishallinnointiorganisaation.

Erityyppisiä teoksia ja muuta aineistoa, kuten kirjallisia teoksia, musiikki- tai valokuvateoksia, hallinnoivien yh­ teishallinnointiorganisaatioiden olisi niin ikään mahdollis­ tettava tämä joustavuus oikeudenhaltijoille erityyppisten

FIL 84/74 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

teosten ja muun aineiston hallinnoinnissa. Kun kyseessä on ei-kaupallinen käyttö, jäsenvaltioiden olisi säädettävä, että yhteishallinnointiorganisaatiot ryhtyvät tarvittaviin toimiin sen varmistamiseksi, että niiden oikeudenhalti­ joilla on oikeus myöntää lisenssejä tällaiseen käyttöön. Tällaisiin toimiin olisi kuuluttava muun muassa yhteishal­ linnointiorganisaation päätös tämän oikeuden käyttöön liittyvistä edellytyksistä sekä näistä edellytyksistä tiedotta­ minen jäsenille. Yhteishallinnointiorganisaatioiden olisi il­ moitettava oikeudenhaltijoille tästä valinnanmahdollisuu­ desta ja huolehdittava siitä, että ne voivat käyttää tähän liittyviä oikeuksiaan mahdollisimman helposti. Oikeuden­ haltijoille, jotka ovat jo valtuuttaneet yhteishallinnointior­ ganisaation, voidaan tiedottaa organisaation verkkosivus­ tolla. Vaatimus oikeudenhaltijoiden valtuutuksessa anta­ masta suostumuksesta kunkin oikeuden, oikeuksien luo­ kan tai teoksen ja muun aineiston tyypin hallinnoinnille ei saisi estää oikeudenhaltijoita hyväksymästä myöhem­ min ehdotettuja muutoksia valtuutukseen hiljaisella sopi­ muksella kansallisessa lainsäädännössä vahvistettujen edellytysten mukaisesti. Tämä direktiivi ei sinällään estä sopimusjärjestelyjä, joiden mukaan oikeudenhaltijan teke­ mällä lakkautuksella tai peruutuksella on välitön vaikutus ennen lakkautusta tai peruutusta myönnettyihin lisenssei­ hin, eikä sopimusjärjestelyjä, joiden mukaan nämä lisens­ sit säilyvät ennallaan tietyn ajan lakkautuksen tai peruu­ tuksen jälkeen. Nämä järjestelyt eivät kuitenkaan saisi haitata tämän direktiivin täysimääräistä soveltamista. Tämä direktiivi ei saisi rajoittaa oikeudenhaltijoiden mah­ dollisuutta hallinnoida oikeuksiaan erikseen, ei-kaupalli­ nen käyttö mukaan lukien.

(20) Yhteishallinnointiorganisaatioiden jäsenyyden olisi perus­ tuttava objektiivisiin, avoimiin ja syrjimättömiin kriteerei­ hin, jotka koskevat muun muassa suhteessa julkaisijoita, jotka oikeuksien hyödyntämistä koskevan sopimuksen nojalla ovat oikeutettuja saamaan osuuden yhteishallin­ nointiorganisaatioiden hallinnoimien oikeuksien tuotta­ mista tuloista ja keräämään nämä tulot yhteishallinnoin­ tiorganisaatioilta. Näiden kriteerien ei olisi velvoitettava yhteishallinnointiorganisaatioita hyväksymään jäseniä, joi­ den oikeudet, tiettyihin luokkiin kuuluvat oikeudet tai teosten ja muun aineiston tyypit eivät kuulu niiden toi­ mialaan. Jokaisen yhteishallinnointiorganisaation kirjanpi­ don olisi tehtävä mahdolliseksi tunnistaa ja tavoittaa sen jäsenet ja oikeudenhaltijat, joiden oikeuksia organisaatio edustaa näiden oikeudenhaltijoiden antamien valtuutus­ ten nojalla.

(21) Niiden oikeudenhaltijoiden suojelemiseksi, joiden oikeuk­ sia yhteishallinnointiorganisaatio edustaa suoraan mutta jotka eivät täytä sen jäsenyysvaatimuksia, on syytä vaatia, että tiettyjä jäseniä koskevia tämän direktiivin säännöksiä sovelletaan myös näihin oikeudenhaltijoihin.

Jäsenvaltioiden olisi myös voitava säätää näiden oike­ udenhaltijoiden oikeudesta osallistua yhteishallinnointior­ ganisaation päätöksentekoprosessiin.

(22) Yhteishallinnointiorganisaatioiden olisi toimittava edusta­ miensa oikeudenhaltijoiden yhteisten etujen mukaisesti. Siksi on tärkeää säätää järjestelmistä, joiden avulla yhteis­ hallinnointiorganisaatioiden jäsenet voivat käyttää jäse­ nyysoikeuksiaan osallistumalla organisaation päätöksente­ koprosessiin. Joillakin yhteishallinnointiorganisaatioilla on eri jäsenluokkia, jotka voivat edustaa erilaisia oike­ udenhaltijoita, kuten tuottajia ja esittäjiä. Näihin eri luok­ kiin kuuluvien jäsenten olisi oltava tasapuolisesti ja tasa­ painoisesti edustettuina päätöksentekoprosessissa. Yhteis­ hallinnointiorganisaatioiden jäsenten yleiskokouksen sääntöjen tehokkuus vaarantuu, jollei ole olemassa sään­ nöksiä siitä, miten yleiskokoukset olisi järjestettävä. Sen vuoksi on tarpeen varmistaa, että yleiskokous kutsutaan koolle säännöllisesti ja ainakin vuosittain ja että tärkeim­ mät yhteishallinnointiorganisaation päätökset tehdään yleiskokouksessa.

(23) Yhteishallinnointiorganisaatioiden kaikkien jäsenten olisi voitava osallistua jäsenten yleiskokoukseen ja äänestää siellä. Näiden oikeuksien käyttöön olisi sovellettava ai­ noastaan oikeudenmukaisia ja oikeasuhteisia rajoituksia. Joissakin poikkeustapauksissa yhteishallinnointiorganisaa­ tioita perustetaan siten, että niiden oikeudellisena muo­ tona on säätiö, joten niillä ei ole jäseniä. Tällaisissa ta­ pauksissa jäsenten yleiskokouksen valtuuksien olisi kuu­ luttava valvontatoiminnosta huolehtivalle elimelle. Jos yh­ teishallinnointiorganisaatioiden jäseninä on oikeudenhal­ tijoita edustavia yhteisöjä, kuten voi olla siinä tapaukses­ sa, että yhteishallinnointiorganisaatio on osakeyhtiö ja sen jäsenet ovat oikeudenhaltijoiden yhteenliittymiä, jä­ senvaltioiden olisi voitava säätää, että näiden oikeuden­ haltijoiden kokouksen on käytettävä osaa tai kaikkia jä­ senten yleiskokouksen valtuuksista. Jäsenten yleiskokouk­ sella olisi oltava ainakin valtuudet määritellä hallinnoin­ tikehys, erityisesti yhteishallinnointiorganisaatioiden teki­ jänoikeustulojen käytölle. Tämä ei kuitenkaan saisi vai­ kuttaa jäsenvaltioiden mahdollisuuteen säätää tiukem­ mista säännöistä koskien esimerkiksi sijoituksia, sulautu­ mia tai lainojen ottamista, mukaan lukien tällaisten toi­ menpiteiden kieltäminen. Yhteishallinnointiorganisaatioi­ den olisi kannustettava jäseniään osallistumaan aktiivisesti yleiskokoukseen. Äänioikeuksien käyttö olisi tehtävä hel­ poksi yleiskokoukseen osallistuville jäsenille ja myös niille jäsenille, jotka eivät siihen osallistu. Sen lisäksi, että jäse­ net voivat käyttää oikeuksiaan sähköisesti, heillä olisi ol­ tava mahdollisuus osallistua ja äänestää jäsenten yleisko­ kouksessa asiamiehen välityksellä. Tällaista valtakirjalla äänestämistä olisi rajoitettava eturistiriitatapauksissa. Jä­ senvaltioiden olisi kuitenkin säädettävä valtakirjan käyt­ töä koskevista rajoituksista ainoastaan, jos se ei haittaa jäsenten asianmukaista ja tehokasta osallistumista päätök­ sentekoprosessiin. Asiamiehen nimeäminen edistää erityi­ sesti jäsenten asianmukaista ja tehokasta osallistumista päätöksentekoprosessiin ja antaa oikeudenhaltijoille to­ dellisen mahdollisuuden valita vapaasti yhteishallinnointi­ organisaatio sen sijoittautumisjäsenvaltiosta riippumatta.

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/75

(24) Jäsenten olisi voitava osallistua yhteishallinnointiorgani­ saatioiden hallinnoinnin jatkuvaan seurantaan. Näillä or­ ganisaatioilla olisi oltava tätä varten organisaatioraken­ teensa kannalta sopiva valvontatoiminto ja niiden olisi annettava jäsenilleen mahdollisuus olla edustettuina tätä toimintoa harjoittavassa elimessä. Yhteishallinnointiorga­ nisaation rakenteesta riippuen valvontatoiminnosta voi huolehtia erillinen elin, kuten valvontaneuvosto, tai siitä voivat huolehtia jotkut tai kaikki hallintoneuvoston joh­ tajat, jotka eivät johda yhteishallinnointiorganisaation lii­ ketoimintaa. Vaatimus jäsenten tasapuolisesta ja tasapai­ noisesta edustuksesta ei saisi estää yhteishallinnointiorga­ nisaatiota nimittämästä valvontatoiminnosta huolehti­ maan kolmansia osapuolia, myös alan ammatillista asian­ tuntemusta omaavia henkilöitä ja oikeudenhaltijoita, jotka eivät täytä jäsenyyden vaatimuksia tai joita ei suo­ raan edusta kyseinen organisaatio vaan yhteisö, joka on yhteishallinnointiorganisaation jäsen.

(25) Vastuullisen johtamisen varmistamiseksi yhteishallinnoin­ tiorganisaation johdon on oltava riippumaton. Johtajat, ovat he sitten vaaleilla valittuja tai organisaation sopimus­ pohjaisesti palkkaamia, olisi velvoitettava ilmoittamaan sekä ennen johtajan tehtävien aloittamista että sen jäl­ keen vuosittain, vallitseeko heidän ja yhteishallinnointior­ ganisaation edustamien oikeudenhaltijoiden välillä eturis­ tiriitoja. Myös valvontatoimintoja hoitavien henkilöiden olisi annettava tällaiset vuosittaiset lausumat. Jäsenvaltioi­ den olisi voitava vaatia yhteishallinnointiorganisaatioita julkistamaan nämä ilmoitukset tai toimittamaan ne viran­ omaisille.

(26) Yhteishallinnointiorganisaatiot keräävät, hallinnoivat ja ja­ kavat oikeudenhaltijoiden niiden haltuun uskomien oike­ uksien hyödyntämisestä saatavat tulot. Nämä tulot kuu­ luvat viime kädessä oikeudenhaltijoille, joilla voi olla suora oikeudellinen suhde organisaatioon tai jotka voivat olla edustettuja yhteisön, joka on yhteishallinnointiorga­ nisaation jäsen, tai edustussopimuksen kautta. Sen vuoksi on tärkeää, että yhteishallinnointiorganisaatio noudattaa mahdollisimman suurta huolellisuutta näiden tulojen ke­ räämisessä, hallinnoimisessa ja jakamisessa. Tulojen täs­ mällinen jakaminen on mahdollista vain, jos yhteishallin­ nointiorganisaatiot pitävät asianmukaisesti kirjaa jäsenis­ tä, lisensseistä sekä teosten ja muun aineiston käytöstä. Myös oikeudenhaltijoiden ja käyttäjien olisi annettava toi­ mivaan oikeuksien kollektiiviseen hallinnointiin tarvitta­ vat tiedot, ja yhteishallinnointiorganisaatioiden olisi to­ dennettava ne.

(27) Kerätyt ja oikeudenhaltijoille kuuluvat määrät olisi pidet­ tävä erillään yhteishallinnointiorganisaation mahdollisista

omista varoista. Jos näitä määriä sijoitetaan, se olisi teh­ tävä yhteishallinnointiorganisaation yleisten sijoitus- ja riskinhallintaperiaatteiden mukaisesti, sanotun rajoitta­ matta jäsenvaltioiden mahdollisuutta säätää tiukemmista sijoituksia koskevista säännöistä, tekijänoikeustulojen si­ joituskielto mukaan lukien. Jotta voidaan huolehtia oike­ udenhaltijoiden oikeuksien korkeatasoisesta suojasta ja varmistaa, että kaikki tällaisten oikeuksien hyödyntämi­ sestä mahdollisesti saatavat tulot koituvat oikeudenhalti­ joiden hyödyksi, yhteishallinnointiorganisaation tekemiä ja hallussaan pitämiä sijoituksia olisi hallinnoitava nou­ dattaen kriteerejä, jotka velvoittavat yhteishallinnointior­ ganisaation varovaisuuteen ja antavat sille mahdollisuu­ den valita turvallisimman ja tehokkaimman sijoituspolitii­ kan. Yhteishallinnointiorganisaation olisi voitava päättää varojen kohdentamisesta, joka soveltuu sijoitettujen teki­ jänoikeustulojen mahdollisen riskialtistuksen luonteeseen ja kestoon eikä perusteetta vaaranna oikeudenhaltijoille kuuluvia tekijänoikeustuloja.

(28) Koska oikeudenhaltijoille kuuluu korvaus heidän oikeuk­ siensa hyödyntämisestä, on tärkeää, että hallinnointipalk­ kiot eivät ylitä oikeuksien hallinnoinnin perusteltuja kus­ tannuksia ja että yhteishallinnointiorganisaation jäsenten olisi päätettävä mahdollisista muista kuin hallinnointi­ palkkioiden osalta tehtävistä vähennyksistä, esimerkiksi sosiaalisiin, kulttuurisiin tai koulutukseen liittyviin tarkoi­ tuksiin tehdyistä vähennyksistä. Yhteishallinnointiorgani­ saatioiden olisi tiedotettava tällaisiin vähennyksiin sovel­ lettavista säännöistä avoimesti oikeudenhaltijoille. Samoja vaatimuksia olisi sovellettava kaikkiin päätöksiin käyttää tekijänoikeustuloja kollektiivisesti, kuten apurahoihin. Oi­ keudenhaltijoiden olisi voitava käyttää syrjimättömästi kyseisistä vähennyksistä mahdollisesti rahoitettavia sosi­ aali-, kulttuuri- tai koulutuspalveluja. Tämä direktiivi ei saisi vaikuttaa kansallisen lainsäädännön mukaisiin vä­ hennyksiin, kuten yhteishallinnointiorganisaatioiden oike­ udenhaltijoille tarjoamia sosiaalipalveluja varten tehtyihin vähennyksiin, kun kyse on seikoista, joita ei säädellä tällä direktiivillä, edellyttäen että nämä vähennykset ovat unio­ nin lainsäädännön mukaisia.

(29) Yksittäisille oikeudenhaltijoille tai tapauksen mukaan tiet­ tyyn luokkaan kuuluville oikeudenhaltijoille kuuluvat määrät olisi jaettava ja maksettava oikea-aikaisesti ja ky­ seisen yhteishallinnointiorganisaation yleisiä jakoperiaat­ teita noudattaen myös silloin, kun se tehdään toisen oi­ keudenhaltijoita edustavan yhteisön kautta. Viivästyksiä oikeudenhaltijoille kuuluvien määrien jakamisessa ja mak­ samisessa voidaan perustella vain yhteishallinnointiorga­ nisaatiosta riippumattomilla objektiivisilla syillä. Näin ol­ len esimerkiksi tekijänoikeustulojen sijoittaminen määräa­ jaksi ei saisi olla pätevä syy viivästymiselle. On aiheellista

FIL 84/76 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

jättää jäsenvaltioiden päätettäväksi säännöt, joilla varmis­ tetaan oikea-aikainen jakaminen sekä oikeudenhaltijoiden tehokas etsintä ja tunnistaminen tapauksissa, joissa tällai­ sia objektiivia syitä on. Jotta voidaan varmistaa, että oi­ keudenhaltijoille kuuluvat määrät jaetaan asianmukaisesti ja tehokkaasti, sanotun kuitenkaan rajoittamatta jäsenval­ tioiden mahdollisuutta säätää tiukemmista säännöistä, olisi vaadittava yhteishallinnointiorganisaatioita toteutta­ maan vilpittömässä mielessä kohtuullisia ja huolellisia toimenpiteitä asianomaisten oikeudenhaltijoiden tunnista­ miseksi ja tavoittamiseksi. On myös asianmukaista, että yhteishallinnointiorganisaatioiden jäsenten olisi päätettävä kansallisen lainsäädännön puitteissa niiden määrien käy­ töstä, joita ei voida jakaa, jos näihin määriin oikeutettuja oikeudenhaltijoita ei ole voitu tunnistaa tai tavoittaa.

(30) Yhteishallinnointiorganisaatioiden olisi voitava hallin­ noida oikeuksia ja kerätä tuloja niiden hyödyntämisestä muiden organisaatioiden kanssa tehtyjen edustussopimus­ ten nojalla. Näiden muiden yhteishallinnointiorganisaa­ tioiden jäsenten oikeuksien suojelemiseksi yhteishallin­ nointiorganisaatio ei saisi tehdä eroa edustussopimusten nojalla hallinnoimiensa ja suoraan omien oikeudenhalti­ joidensa lukuun hallinnoimiensa oikeuksien välillä. Yh­ teishallinnointiorganisaatio ei saisi myöskään tehdä muita kuin hallinnointipalkkioiden osalta tehtäviä vähennyksiä toisen yhteishallinnointiorganisaation puolesta kerätyistä tekijänoikeustuloista ilman kyseisen toisen organisaation nimenomaista suostumusta. On myös aiheellista edellyt­ tää, että yhteishallinnointiorganisaatiot suorittavat mää­ rien jakamisen ja maksut muille organisaatioille näiden edustussopimusten nojalla saman ajan kuluessa kuin ne jakavat ja maksavat määrät omille jäsenilleen ja edusta­ milleen oikeudenhaltijoille, jotka eivät ole jäseniä. Lisäksi määrät vastaanottavan organisaation olisi vuorostaan ja­ ettava edustamilleen oikeudenhaltijoille kuuluvat määrät viipymättä.

(31) Tasapuoliset ja syrjimättömät kaupalliset lisensiointiehdot ovat erityisen tärkeitä sen varmistamiseksi, että käyttäjät voivat saada lisenssejä teoksille ja muille aineistoille, joita koskevia oikeuksia yhteishallinnointiorganisaatio edustaa, sekä oikeudenhaltijoiden asianmukaisten korvausten var­ mistamiseksi. Yhteishallinnointiorganisaatioiden ja käyttä­ jien olisi sen vuoksi käytävä lisenssineuvottelut vilpittö­ mässä mielessä ja sovellettava tariffeja, jotka olisi mää­ ritettävä objektiivisin ja syrjimättömin perustein. On ai­ heellista edellyttää, että yhteishallinnointiorganisaatioiden määrittämä lisenssimaksu tai korvaus on kohtuullinen suhteessa muun muassa oikeuksien käytön taloudelliseen arvoon tietyssä tilanteessa. Yhteishallinnointiorganisaa­ tioiden olisi myös vastattava ilman aiheetonta viivytystä käyttäjien lisenssipyyntöihin.

(32) Yhteishallinnointiorganisaatiot joutuvat digitaalisessa ympäristössä usein lisensioimaan kokoelmansa täysin uu­

denlaisia hyödyntämis- ja liiketoimintamalleja varten. Jotta voidaan edistää tällaisen lisensioinnin kehittämiselle otollista toimintaympäristöä rajoittamatta kuitenkaan kil­ pailulainsäädännön soveltamista, yhteishallinnointiorgani­ saatioilla olisi tällaisissa tapauksissa oltava tarvittava liik­ kumavara, jotta ne voivat tarjota mahdollisimman joustavasti yksilöllistettyjä lisenssejä innovatiivisia verkko­ palveluja varten ilman riskiä siitä, että niitä voitaisiin käyttää ennakkotapauksina muiden lisenssien ehtojen määrittelyssä.

(33) Sen varmistamiseksi, että yhteishallinnointiorganisaatiot voivat noudattaa tässä direktiivissä asetettuja velvoitteita, käyttäjien olisi annettava näille organisaatioille asiaankuu­ luvat tiedot niiden edustamien oikeuksien käytöstä. Tätä velvoitetta ei olisi sovellettava luonnollisiin henkilöihin, jotka toimivat muissa kuin elinkeinoonsa, liiketoimin­ taansa tai ammattiinsa liittyvissä tarkoituksissa ja joita tässä direktiivissä säädetty käyttäjän määritelmä ei näin ollen kata. Lisäksi yhteishallinnointiorganisaatioiden vaa­ timat tiedot olisi rajoitettava siihen, mikä on kohtuullista, tarpeen ja käyttäjien hallussa, jotta tällaiset organisaatiot voivat suorittaa tehtävänsä ottaen huomioon pienten ja keskisuurten yritysten erityisaseman. Tämä velvoite olisi voitava sisällyttää yhteishallinnointiorganisaation ja käyt­ täjän välisen sopimukseen; tämä sisällyttäminen ei vai­ kuta kansallisen lainsäädännön mukaisiin oikeuksiin saada tietoa. Käyttäjien antamiin tietoihin sovellettavien määräaikojen olisi tehtävä yhteishallinnointiorganisaa­ tioille mahdolliseksi noudattaa oikeudenhaltijoille kuu­ luvien määrien jakamista koskevia määräaikoja. Tämä di­ rektiivi ei saisi vaikuttaa jäsenvaltioiden mahdollisuuteen vaatia alueelleen sijoittautuneita yhteishallinnointiorgani­ saatioita käyttämään yhteislaskutusta.

(34) Jotta voidaan lisätä oikeudenhaltijoiden, käyttäjien ja mui­ den yhteishallinnointiorganisaatioiden luottamusta yhteis­ hallinnointiorganisaatioiden suorittamaan oikeuksien hal­ linnointiin, jokaisen yhteishallinnointiorganisaation olisi noudatettava erityisiä avoimuusvaatimuksia. Jokainen yh­ teishallinnointiorganisaatio tai sen jäsen, joka on oike­ udenhaltijoille kuuluvien määrien jakamisesta ja maksa­ misesta vastaava yhteisö, olisi velvoitettava antamaan yk­ sittäisille oikeudenhaltijoille vähintään kerran vuodessa tietyt tiedot, kuten näille jaetut tai maksetut määrät ja tehdyt vähennykset. Yhteishallinnointiorganisaatioita olisi lisäksi vaadittava antamaan riittävät tiedot, myös talou­ delliset tiedot, muille yhteishallinnointiorganisaatioille, joiden oikeuksia ne hallinnoivat edustussopimusten no­ jalla.

(35) Sen varmistamiseksi, että oikeudenhaltijoilla, muilla yh­ teishallinnointiorganisaatioilla ja käyttäjillä on saatavillaan tietoa organisaation toimialasta ja sen edustamista

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/77

teoksista tai muusta aineistosta, yhteishallinnointiorgani­ saation olisi asianmukaisesti perustellusta pyynnöstä toi­ mitettava tietoa näistä seikoista. Kansallisessa lainsäädän­ nössä olisi säädettävä siitä, voidaanko tästä palvelusta periä kohtuullista maksua ja missä määrin. Jokaisen yh­ teishallinnointiorganisaation olisi julkistettava tiedot ra­ kenteestaan ja toimintatavoistaan, mukaan lukien sen pe­ russääntö ja hallinnointipalkkioita, vähennyksiä ja tariffeja koskevat yleiset periaatteet.

(36) Sen varmistamiseksi, että oikeudenhaltijat kykenevät seu­ raamaan yhteishallinnointiorganisaatioiden suoriutumista tehtävistään ja vertaamaan niitä toisiinsa, tällaisten orga­ nisaatioiden olisi julkaistava vuotuinen avoimuusraportti, joka sisältää vertailukelpoista tarkastettua taloudellista tie­ toa niiden toiminnasta. Yhteishallinnointiorganisaatioiden olisi julkistettava osana vuotuista avoimuusraporttia myös vuotuinen erityisraportti sosiaali-, kulttuuri- ja koulutus­ palveluihin osoitettujen määrien käytöstä. Tämän direktii­ vin ei olisi estettävä yhteishallinnointiorganisaatiota jul­ kaisemasta vuotuisen avoimuusraportin edellyttämää tie­ toa yhdessä asiakirjassa, esimerkiksi osana vuositilinpää­ töstä, tai erillisinä raportteina.

(37) Tarjotakseen musiikkiteoksia sisältäviä verkkopalveluja, joiden avulla kuluttajat voivat esimerkiksi ladata musiik­ kia tai kuunnella sitä suoratoistona, tai muita sellaisten elokuvien tai pelien käytön mahdollistavia palveluja, joissa musiikki on tärkeä osatekijä, palveluntarjoajien on ensin hankittava oikeus käyttää kyseisiä teoksia. Direktii­ vissä 2001/29/EY edellytetään, että jokaiselle musiikkite­ osten verkkokäyttöön sovellettavalle oikeudelle hankitaan lisenssi. Tekijöiden osalta nämä oikeudet ovat yksinoikeus kappaleen valmistamiseen ja yksinoikeus välittää yleisölle musiikkiteoksia, joista jälkimmäiseen sisältyy oikeus saat­ taa teokset yleisön saataviin. Näitä oikeuksia voivat hal­ linnoida yksittäiset oikeudenhaltijat itse, kuten tekijät tai musiikkijulkaisijat, tai oikeudenhaltijoille kollektiivisia hallinnointipalveluja tarjoavat yhteishallinnointiorganisaa­ tiot. Tekijöiden oikeutta kappaleen valmistamiseen ja te­ osten välittämiseen yleisölle voivat hallinnoida eri yhteis­ hallinnointiorganisaatiot. Lisäksi on tapauksia, joissa useat oikeudenhaltijat, joilla on oikeuksia samaan teok­ seen, ovat valtuuttaneet eri organisaatiot lisensioimaan omat oikeutensa teokseen. Halutessaan tarjota kuluttajille verkkopalvelua, joka kattaa laajan valikoiman musiikkite­ oksia, käyttäjä joutuu kokoamaan teosten oikeudet eri oikeudenhaltijoilta ja yhteishallinnointiorganisaatioilta.

(38) Vaikka internet ei tunne rajoja, musiikkipalvelujen verk­ komarkkinat ovat unionissa edelleen hajanaiset eikä digi­ taalisia sisämarkkinoita ole vielä täysin saatu aikaan.

Oikeuksien kollektiivisen hallinnoinnin monimutkaisuus ja vaikeus unionissa ovat useissa tapauksissa lisänneet verkkomusiikkipalvelujen eurooppalaisten digitaalisten markkinoiden pirstaloituneisuutta. Tämä tilanne on jyr­ kästi ristiriidassa sen kanssa, että digitaalisen sisällön ja siihen liittyvien innovatiivisten palvelujen kysyntä kulut­ tajien taholta kasvaa nopeasti, myös kansallisten rajojen yli.

(39) Komission suosituksella 2005/737/EY edistettiin uutta sääntely-ympäristöä, joka soveltuu unionin tasolla parem­ min tekijänoikeuden ja lähioikeuksien hallinnointiin lail­ listen verkkomusiikkipalvelujen tarjoamiseksi. Musiikkite­ osten verkkokäytön aikakautena kaupalliset käyttäjät tar­ vitsevat lisensiointipolitiikan, joka soveltuu verkkoympä­ ristön aika- ja paikkariippumattomuuteen sekä kattaa monen maan alueen. Suosituksen avulla ei kuitenkaan ole voitu riittävästi kannustaa laajaan musiikkiteosten verkko-oikeuksien lisensiointiin monen maan alueella eikä vastata erityisvaatimuksiin, joita monen maan alueen kattavaan lisensiointiin liittyy.

(40) Verkkomusiikkialalla, jolla normina on edelleen tekijän­ oikeuksien kollektiivinen hallinnointi yhden maan alueel­ la, on olennaisen tärkeää luoda edellytykset sille, että yhteishallinnointiorganisaatiot voivat käyttää mahdolli­ simman tehokkaita lisensiointitapoja toimiessaan yhä enenevässä määrin rajojen yli. Sen vuoksi on aiheellista antaa säännöt, joilla määrätään perusedellytyksistä sille, miten yhteishallinnointiorganisaatiot huolehtivat usean valtion alueen kattavasta musiikkiteosten (mukaan lukien sanoitukset) tekijöiden verkkokäyttöoikeuksien kollektii­ visesta lisensioinnista. Samoja sääntöjä olisi sovellettava kaikkien musiikkiteosten, myös audiovisuaalisiin teoksiin sisältyvien musiikkiteosten, lisensiointiin. Niitä ei olisi kuitenkaan sovellettava verkkopalveluihin, jotka tarjoavat musiikkiteoksia ainoastaan nuottien muodossa. Tämän direktiivin säännöksillä olisi varmistettava yhteishallin­ nointiorganisaatioiden tarjoamien rajat ylittävien palvelu­ jen tarvittava vähimmäislaatu erityisesti niiden edustaman teosvalikoiman avoimuuden ja oikeuksien käyttöön liitty­ vien rahavirtojen täsmällisyyden suhteen. Niillä olisi otet­ tava käyttöön kehys, joka helpottaa musiikkiteosvalikoi­ mien ja oikeuksien vapaaehtoista yhdistämistä ja sitä kautta vähentää niiden lisenssien määrää, jotka käyttäjä tarvitsee palvelun harjoittamiseksi usean maan alueella käyttäen useita teosvalikoimia. Säännösten myötä yhteis­ hallinnointiorganisaation olisi voitava pyytää toista orga­ nisaatiota edustamaan teosvalikoimaansa usean maan alu­ eella, kun se ei voi tai halua täyttää vaatimuksia itse. Pyynnön vastaanottava organisaatio olisi velvoitettava hy­ väksymään pyyntö edellyttäen, että se jo yhdistää teosva­ likoimia ja myöntää tai tarjoaa usean valtion alueen kat­ tavia lisenssejä. Laillisten verkkomusiikkipalvelujen kehit­ täminen unionissa tukisi myös verkossa tapahtuvien teki­ jänoikeuden loukkauksien torjuntaa.

FIL 84/78 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

(41) Tehokkaan ja avoimen lisensiointiprosessin, käyttäjien ra­ porttien myöhemmän käsittelyn ja niihin liittyvän palve­ luntarjoajien laskutuksen kannalta ja oikeudenhaltijoille kuuluvien määrien jakamisen kannalta on erityisen tärke­ ää, että saatavilla on täsmällistä ja kattavaa tietoa musiik­ kiteoksista, oikeudenhaltijoista ja oikeuksista, joita kukin yhteishallinnointiorganisaatio on valtuutettu edustamaan tietyllä alueella. Sen vuoksi usean valtion alueen kattavia musiikkiteosten lisenssejä myöntävien yhteishallinnointi­ organisaatioiden olisi voitava käsitellä nämä yksityiskoh­ taiset tiedot nopeasti ja täsmällisesti. Tämä edellyttää, että käytössä on usealla alueella lisensioitujen oikeuksien omistusta koskevat tietokannat, joiden sisältämien tieto­ jen perusteella voidaan tunnistaa teokset, oikeudet ja oi­ keudenhaltijat, joita yhteishallinnointiorganisaatio on val­ tuutettu edustamaan, ja alueet, jotka valtuutus kattaa. Kaikki näitä tietoja koskevat muutokset olisi otettava huomioon ilman aiheetonta viivytystä, ja tietokantoja olisi päivitettävä jatkuvasti. Tietokantojen avulla pitäisi myös voida helpommin verrata teostietoja tietoihin ää­ nitteestä tai muusta tallenteesta, jolle teos on tallennettu. On myös tärkeää varmistaa, että mahdolliset käyttäjät ja oikeudenhaltijat sekä yhteishallinnointiorganisaatiot sa­ avat käyttöönsä tiedot, joita ne tarvitsevat organisaation edustaman teosvalikoiman sisällön tunnistamiseksi. Yh­ teishallinnointiorganisaatioiden olisi voitava ryhtyä toi­ menpiteisiin tietojen oikeellisuuden ja eheyden suojelemi­ seksi, niiden jälleenkäytön valvomiseksi tai kaupallisesti arkaluonteisten tietojen suojelemiseksi.

(42) Usean valtion alueen kattavia musiikkiteosten lisenssejä myöntävät yhteishallinnointiorganisaatiot olisi velvoitet­ tava päivittämään tarpeen mukaan tietokantojaan jatku­ vasti ja viipymättä, jotta voidaan varmistaa, että niiden käsittelemät musiikkiteosvalikoimaa koskevat tiedot ovat mahdollisimman täsmällisiä. Näiden organisaatioiden olisi otettava käyttöön helppokäyttöiset menettelyt, joiden avulla verkkopalvelujen tarjoajat sekä oikeudenhaltijat ja muut yhteishallinnointiorganisaatiot voivat ilmoittaa niille mahdollisista epätarkkuuksista organisaatioiden tie­ tokantojen tiedoissa, jotka koskevat niiden omistamia tai määräysvallassa olevia teoksia, mukaan lukien oikeudet – joko kokonaan tai osittain – ja alueet, joiden osalta ne ovat valtuuttaneet kyseisen yhteishallinnointiorganisaa­ tion toimimaan, vaarantamatta kuitenkaan yhteishallin­ nointiorganisaation hallussa olevan tiedon todenmukai­ suutta ja eheyttä. Koska Euroopan parlamentin ja neuvos­ ton direktiivissä 95/46/EY (1) annetaan jokaiselle rekiste­ röidylle oikeus saada virheelliset tai puutteelliset tiedot oikaistuiksi, poistetuiksi tai suojatuiksi, myös tässä direk­ tiivissä olisi varmistettava, että usean valtion alueen kat­ taviin lisensseihin liittyvät oikeudenhaltijoita tai muita yhteishallinnointiorganisaatioita koskevat virheelliset tie­ dot korjataan ilman aiheetonta viivytystä. Yhteishallin­ nointiorganisaatioilla olisi myös oltava valmiudet käsitellä

sähköisesti teosten rekisteröinnit ja oikeuksien hallinnoin­ tia koskevat valtuutukset. Koska automatisaatio on tär­ keää nopean ja tehokkaan tiedonkäsittelyn kannalta, yh­ teishallinnointiorganisaatioiden olisi huolehdittava siitä, että oikeudenhaltijat voivat käyttää sähköisiä välineitä tie­ tojen jäsennetyssä toimittamisessa. Yhteishallinnointiorga­ nisaatioiden olisi mahdollisuuksien mukaan varmistetta­ va, että näissä sähköisissä välineissä otetaan huomioon asiaankuuluvat kansainvälisellä tai unionin tasolla kehite­ tyt vapaaehtoiset alan standardit tai käytännöt.

(43) Musiikin käyttöä, myyntiraportointia ja laskutusta koske­ villa alan standardeilla on olennainen merkitys yhteishal­ linnointiorganisaatioiden ja käyttäjien välisen tiedonvaih­ don tehostamisessa. Lisenssien käytön seurannassa olisi noudatettava perusoikeuksia, joita ovat muun muassa oi­ keus yksityis- ja perhe-elämän kunnioitukseen ja oikeus henkilötietojen suojaan. Sen varmistamiseksi, että tehok­ kuuden lisäys nopeuttaa tilinpitomenettelyjä ja viime kä­ dessä korvausten maksamista oikeudenhaltijoille, yhteis­ hallinnointiorganisaatiot olisi velvoitettava laskuttamaan palveluntarjoajia ja jakamaan oikeudenhaltijoille kuuluvat määrät viipymättä. Jotta tämä vaatimus tuottaisi tulosta, käyttäjien olisi viipymättä raportoitava yhteishallinnointi­ organisaatioille täsmällisesti teosten käytöstä. Yhteishal­ linnointiorganisaatioita ei pitäisi velvoittaa hyväksymään raportointia käyttäjäkohtaisissa esitysmuodoissa, jos saa­ tavilla on laajalti käytettyjä alan standardeja. Yhteishallin­ nointiorganisaatioita ei pitäisi estää ulkoistamasta palve­ luja, joita musiikkiteosten verkko-oikeuksien usean val­ tion alueen kattavien lisenssien myöntämiseen liittyy. Tu­ kitoimintojen yhteiskäytön tai yhdistämisen olisi autet­ tava organisaatioita parantamaan hallinnointipalveluja ja järkeistämään tiedonhallintavälineisiin tehtäviä investoin­ teja.

(44) Musiikkiteosvalikoimien yhdistäminen usean valtion alu­ een kattavaa lisensiointia varten helpottaa lisensiointipro­ sessia ja tuomalla kaikki teosvalikoimat markkinoille usean valtion alueen kattavaa lisensiointia varten edistää kulttuurista monimuotoisuutta ja vähentää niiden järjes­ telytoimien määrää, jotka verkkopalvelujen tarjoajan on suoritettava palvelujen tarjoamiseksi. Teosvalikoimien yh­ distämisen olisi helpotettava uusien verkkopalvelujen ke­ hittämistä ja myös vähennettävä kuluttajien maksetta­ vaksi siirrettäviä järjestelytoimien kustannuksia. Sen vuoksi yhteishallinnointiorganisaatioita, jotka eivät halua tai voi myöntää usean valtion alueen kattavia lisenssejä suoraan omaan musiikkiteosvalikoimaansa, olisi kannus­ tettava antamaan vapaaehtoisesti muiden yhteishallin­ nointiorganisaatioiden tehtäväksi hallinnoida teosvalikoi­ maansa syrjimättömin perustein. Usean valtion alueen

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/79

(1) Euroopan parlamentin ja neuvoston direktiivi 95/46/EY, annettu 24 päivänä lokakuuta 1995, yksilöiden suojelusta henkilötietojen käsittelyssä ja näiden tietojen vapaasta liikkuvuudesta (EYVL L 281, 23.11.1995, s. 31).

kattavaa lisensiointia koskevat yksinoikeussopimukset ra­ joittaisivat usean valtion alueen kattavia lisenssejä hake­ vien käyttäjien valinnanvaraa ja myös sellaisten yhteishal­ linnointiorganisaatioiden valinnanvaraa, jotka hakevat palveluja teosvalikoimansa hallinnoimiseksi usean maan alueella. Sen vuoksi kaikki usean valtion alueen kattavaa lisensiointia tarjoavien yhteishallinnointiorganisaatioiden väliset edustussopimukset olisi tehtävä ei-yksinomaisesti.

(45) Yhteishallinnointiorganisaation jäsenten kannalta on eri­ tyisen tärkeää, että yhteishallinnointiorganisaatiot toimi­ vat läpinäkyvin ehdoin hallinnoidessaan verkko-oikeuk­ sia. Yhteishallinnointiorganisaatioiden olisi siksi annettava jäsenilleen riittävät tiedot keskeisistä sopimusehdoista, joi­ den mukaisesti jokin toinen yhteishallinnointiorganisaatio valtuutetaan edustamaan näiden jäsenten verkkomusiikki­ oikeuksia usean valtion alueen kattavaa lisensiointia var­ ten.

(46) On myös tärkeää velvoittaa usean valtion alueen kattavia lisenssejä myöntävät tai tarjoavat yhteishallinnointiorga­ nisaatiot edustamaan sellaisten yhteishallinnointiorgani­ saatioiden teosvalikoimia, jotka päättävät olla edusta­ matta teosvalikoimiaan suoraan. Jotta varmistettaisiin, et­ tei tämä vaatimus ole kohtuuton eikä ylitä sitä mikä on välttämätöntä, edustamista koskevan pyynnön vastaan­ ottava yhteishallinnointiorganisaatio olisi velvoitettava hyväksymään pyyntö ainoastaan siinä tapauksessa, että se rajoittuu sellaisiin verkko-oikeuksiin tai verkko-oikeuk­ sien luokkiin, joita se itse edustaa. Lisäksi tätä vaatimusta olisi sovellettava ainoastaan teosvalikoimien yhdistämistä suorittaviin yhteishallinnointiorganisaatioihin, eikä sitä pi­ täisi soveltaa yhteishallinnointiorganisaatioihin, jotka tar­ joavat usean valtion alueen kattavaa lisensiointia vain omassa teosvalikoimassaan. Sitä ei liioin pitäisi soveltaa yhteishallinnointiorganisaatioihin, jotka pelkästään yhdis­ tävät saman teoksen oikeuksia voidakseen lisensioida yh­ dessä sekä oikeuden kappaleen valmistamiseen että oike­ uden välittää teos yleisölle. Valtuutuksen antaneen yhteis­ hallinnointiorganisaation oikeudenhaltijoiden etujen suo­ jelemiseksi ja sen varmistamiseksi, että jäsenvaltioiden pienillä ja vähemmän tunnetuilla teosvalikoimilla on pääsy sisämarkkinoille tasapuolisin ehdoin, on tärkeää, että valtuutuksen antaneen yhteishallinnointiorganisaa­ tion teosvalikoimaa hallinnoidaan samoin ehdoin kuin valtuutuksen saaneen yhteishallinnointiorganisaation te­ osvalikoimaa ja että se sisällytetään tarjouksiin, joita val­ tuutuksen saanut yhteishallinnointiorganisaatio osoittaa verkkopalvelujen tarjoajille. Valtuutuksen saaneen yhteis­ hallinnointiorganisaation perimän hallinnointipalkkion olisi katettava tämän organisaation tekemät välttämättö­ mät ja kohtuulliset investoinnit. Sopimukset, joilla yhteis­ hallinnointiorganisaatio valtuuttaa toisen organisaation tai toisia organisaatioita myöntämään usean valtion alu­ een kattavia lisenssejä oman musiikkiteosvalikoimansa verkkokäyttöön, eivät saisi estää valtuutuksen antanutta yhteishallinnointiorganisaatiota myöntämästä edelleen si­ joittautumisjäsenvaltionsa alueelle rajoittuvia lisenssejä omassa teosvalikoimassaan ja mahdollisissa muissa teos­ valikoimissa, joita se voi olla valtuutettu edustamaan ky­ seisellä alueella.

(47) Yhteishallinnointiorganisaatioiden tarjoamaa usean val­ tion alueen kattavaa lisensiointia koskevien sääntöjen ta­ voitteet ja tehokkuus vaarantuisivat huomattavasti, jos oikeudenhaltijat eivät pystyisi käyttämään usean valtion alueen kattaviin lisensseihin liittyviä oikeuksiaan, kun yh­ teishallinnointiorganisaatio, jonka haltuun ne ovat anta­ neet oikeutensa, ei myönnä tai tarjoa usean valtion alu­ een kattavia lisenssejä eikä myöskään halua valtuuttaa tähän toista yhteishallinnointiorganisaatiota. Tämän vuoksi on tärkeää huolehtia siitä, että oikeudenhaltijat voivat näissä olosuhteissa käyttää oikeutta myöntää verk­ kopalvelujen tarjoajien tarvitsemia usean valtion alueen kattavia lisenssejä joko itse tai yhden tai useamman toi­ sen osapuolten välityksellä ja ottaa pois alkuperäiseltä yhteishallinnointiorganisaatiolta oikeutensa siinä määrin, kuin se on tarpeen verkkokäyttöä koskevaa usean valtion alueen kattavaa lisensiointia varten, ja jättää nämä oike­ udet sille yhden maan alueen kattavaa lisensiointia varten.

(48) Lähetystoimintaa harjoittavat yritykset tarvitsevat yleensä lisenssin paikalliselta yhteishallinnointiorganisaatiolta voi­ dakseen lähettää musiikkiteoksia sisältäviä televisio- ja radio-ohjelmia. Tämä lisenssi rajoittuu usein lähetystoi­ minnan harjoittamiseen. Jotta nämä televisio- tai radiolä­ hetykset voisivat olla saatavilla myös internetissä, musiik­ kiteosten käytölle tarvitaan verkko-oikeuslisenssi. Jotta voitaisiin helpottaa musiikin verkko-oikeuksien lisensi­ ointia televisio- ja radiolähetysten samanaikaisiin ja vii­ västettyihin lähetyksiin internetissä, on tarpeen myöntää poikkeus säännöistä, joita muuten sovellettaisiin usean valtion alueen kattavaan musiikkiteosten verkko-oikeuk­ sien lisensiointiin. Poikkeus olisi rajattava siihen, mikä on tarpeen televisio- tai radio-ohjelmien lähettämiseksi ver­ kossa, sekä materiaaliin, jolla on selkeä ja toissijainen suhde alkuperäiseen lähetykseen ja joka on tuotettu esi­ merkiksi asianomaisen televisio- tai radiolähetyksen täy­ dentämistä, esikatselua tai toistoa varten. Poikkeusta ei saisi käyttää siten, että se vääristää kilpailua muihin sel­ laisiin palveluihin nähden, jotka tarjoavat kuluttajille yk­ sittäisiä musiikki- tai audiovisuaaliteoksia, eikä se saisi johtaa rajoittaviin käytäntöihin, kuten markkinoiden tai asiakkaiden jakamiseen, jotka olisivat SEUT 101 tai 102 artiklan vastaisia.

(49) On tarpeen varmistaa, että tämän direktiivin nojalla an­ netut kansalliset säännökset pannaan täytäntöön tehok­ kaasti. Yhteishallinnointiorganisaatioiden olisi tarjottava jäsentensä käyttöön erityiset menettelyt valitusten käsitte­ lyä varten. Näiden menettelyjen olisi oltava myös muiden kyseisen organisaation suoraan edustamien oikeudenhal­ tijoiden ja muiden sellaisten yhteishallinnointiorganisaa­ tioiden käytössä, joiden puolesta se hallinnoi oikeuksia edustussopimuksen mukaisesti. Jäsenvaltioiden olisi li­ säksi voitava säätää, että yhteishallinnointiorganisaatioi­ den, niiden jäsenten, oikeudenhaltijoiden tai käyttäjien väliset riidat, jotka koskevat tämän direktiivin soveltamis­ ta, voidaan saattaa ratkaistaviksi nopeassa, riippumatto­ massa ja puolueettomassa vaihtoehtoisessa riitojenratkai­ sumenettelyssä. Erityisesti usean valtion alueen kattavaa musiikkiteosten verkko-oikeuksien lisensiointia koskevien

FIL 84/80 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

sääntöjen vaikuttavuus voisi vaarantua, jos yhteishallin­ nointiorganisaatioiden ja niiden vastapuolten välisiä rii­ toja ei ratkaista nopeasti ja tehokkaasti. Näistä syistä on aiheellista huolehtia mahdollisuudesta helppokäyttöiseen, tehokkaaseen ja puolueettomaan tuomioistuinten ulko­ puoliseen menettelyyn, kuten sovittelu- tai välimiesme­ nettelyyn, jossa voidaan ratkaista yhtäältä usean valtion alueen kattavia lisenssejä myöntävien yhteishallinnointi­ organisaatioiden ja toisaalta verkkomusiikkipalvelujen tar­ joajien, oikeudenhaltijoiden ja muiden yhteishallinnointi­ organisaatioiden väliset riidat, rajoittamatta kuitenkaan oikeutta saattaa riita tuomioistuimen ratkaistavaksi. Tässä direktiivissä ei säädetä, millä tavoin tällainen vaihtoehtoi­ nen riidanratkaisu olisi järjestettävä eikä myöskään mää­ ritetä, minkä elimen tehtäviin se kuuluisi, kunhan taataan riidanratkaisun riippumattomuus, puolueettomuus ja te­ hokkuus. On myös aiheellista edellyttää, että jäsenvalti­ oilla on riippumattomat, puolueettomat ja tehokkaat rii­ tojenratkaisumenettelyt, joista vastaavat teollis- ja tekijän­ oikeuksia koskevaan lainsäädäntöön erikoistuneet elimet, tai tuomioistuimet, joiden avulla voidaan ratkaista yhteis­ hallinnointiorganisaatioiden ja käyttäjien väliset voimassa oleviin tai ehdotettuihin lisensiointiehtoihin liittyvät tai sopimusrikkomusta koskevat kaupalliset kiistat.

(50) Jäsenvaltioiden olisi otettava käyttöön asianmukaiset me­ nettelyt, joiden avulla voidaan seurata, noudattavatko yh­ teishallinnointiorganisaatiot tätä direktiiviä. Vaikka ei ole aiheellista rajoittaa tällä direktiivillä jäsenvaltioiden valtaa toimivaltaisten viranomaisten valinnan tai etukäteen tai jälkikäteen suoritettavan yhteishallinnointiorganisaatioi­ den valvonnan suhteen, olisi varmistettava, että viran­ omaiset pystyvät puuttumaan tätä direktiiviä sovelletta­ essa mahdollisesti esiin tuleviin ongelmiin tehokkaasti ja nopeasti. Jäsenvaltioita ei pitäisi velvoittaa perustamaan uusia toimivaltaisia viranomaisia. Lisäksi yhteishallinnoin­ tiorganisaation jäsenillä, oikeudenhaltijoilla, käyttäjillä, yhteishallinnointiorganisaatioilla ja muilla asianomaisilla olisi oltava mahdollisuus ilmoittaa toimivaltaisille viran­ omaisille toiminnasta ja tilanteesta, jossa ne katsovat yh­ teishallinnointiorganisaatioiden ja tapauksen mukaan käyttäjien rikkovan lakia. Jäsenvaltioiden olisi varmistet­ tava, että toimivaltaisilla viranomaisilla on valta määrätä seuraamuksia tai toteuttaa toimenpiteitä, jos tämän direk­ tiivin täytäntöönpanemiseksi annettuja kansallisia lakeja ei ole noudatettu. Tässä direktiivissä ei säädetä seur­ aamusten tai toimenpiteiden tyypeistä, kunhan ne ovat tehokkaita, oikeasuhteisia ja varoittavia. Nämä seur­ aamukset tai toimenpiteet voivat sisältää määräyksen erottaa piittaamattomasti toimineet johtajat, tarkastuksia yhteishallinnointiorganisaation tiloihin tai, jos elimelle on myönnetty toimintaa varten lupa, tämän luvan peruutta­ misen. Direktiivi ei saisi vaikuttaa jäsenvaltioiden ennak­ kolupa- ja valvontajärjestelmiin, mukaan lukien vaatimus yhteishallinnointiorganisaation edustavuudesta, kunhan nämä järjestelmät ovat unionin lainsäädännön mukaisia eivätkä haittaa tämän direktiivin täysimääräistä sovelta­ mista.

(51) Sen varmistamiseksi, että usean valtion alueen kattavaa lisensiointia koskevia vaatimuksia noudatetaan, niiden täytäntöönpanon seurannasta olisi annettava erityiset säännökset. Jäsenvaltioiden toimivaltaisten viranomaisten ja komission olisi tehtävä yhteistyötä tätä tarkoitusta var­ ten. Jäsenvaltioiden olisi avustettava toisiaan toimivaltais­ ten viranomaistensa välisellä tiedonvaihdolla yhteishallin­ nointiorganisaatioiden seurannan helpottamiseksi.

(52) On tärkeää, että yhteishallinnointiorganisaatiot kunnioit­ tavat kaikkien sellaisten oikeudenhaltijoiden, jäsenten, käyttäjien ja muiden yksilöiden oikeutta yksityisyyteen ja oikeutta henkilötietojen suojaan, joiden henkilötietoja ne käsittelevät. Direktiiviä 95/46/EY sovelletaan henkilö­ tietojen käsittelyyn, joka suoritetaan jäsenvaltioissa tässä direktiivissä tarkoitetuissa yhteyksissä jäsenvaltioiden toi­ mivaltaisten viranomaisten ja erityisesti jäsenvaltioiden nimeämien riippumattomien viranomaisten valvonnassa. Oikeudenhaltijoille olisi annettava asianmukaiset tiedot heidän henkilötietojensa käsittelystä, näiden tietojen vas­ taanottajista, näiden tietojen tietokannassa pitämisen määräajoista ja siitä, millä tavalla oikeudenhaltijat voivat käyttää oikeuksiaan saada, oikaista tai poistaa itseään kos­ kevia henkilötietoja direktiivin 95/46/EY mukaisesti. Eri­ tyisesti ainutkertaisia tunnisteita, jotka mahdollistavat henkilön epäsuoran tunnistamisen, olisi käsiteltävä mai­ nitussa direktiivissä tarkoitettuina henkilötietoina.

(53) Täytäntöönpanotoimenpiteitä koskevat säännökset eivät saisi vaikuttaa niiden toimivaltaisten kansallisten viran­ omaisten valtuuksiin, jotka jäsenvaltiot ovat direktiivin 95/46/EY mukaisesti asettaneet mainitun direktiivin täy­ täntöönpanemiseksi annettujen kansallisten säännösten noudattamisen seuraamiseksi.

(54) Tässä direktiivissä kunnioitetaan Euroopan unionin pe­ rusoikeuskirjassa, jäljempänä ’perusoikeuskirja’, tunnustet­ tuja perusoikeuksia ja periaatteita. Riitojenratkaisua kos­ kevat tämän direktiivin säännökset eivät saisi estää osa­ puolia käyttämästä perusoikeuskirjassa taattua oikeuttaan saattaa riita tuomioistuimen ratkaistavaksi.

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/81

(55) Jäsenvaltiot eivät voi riittävällä tavalla saavuttaa tämän direktiivin tavoitteita eli parantaa yhteishallinnointiorga­ nisaatioiden jäsenten valmiuksia valvoa näiden organisaa­ tioiden toimintaa, taata yhteishallinnointiorganisaatioiden riittävä avoimuus ja parantaa usean valtion alueen katta­ vaa musiikkiteosten tekijänoikeuksien lisensointia verkko­ käyttöä varten, vaan ne voidaan laajuutensa ja vaikutus­ tensa takia saavuttaa paremmin unionin tasolla. Sen vuoksi unioni voi toteuttaa toimenpiteitä Euroopan unio­ nista tehdyn sopimuksen 5 artiklassa vahvistetun toissijai­ suusperiaatteen mukaisesti. Mainitussa artiklassa vahviste­ tun suhteellisuusperiaatteen mukaisesti tässä direktiivissä ei ylitetä sitä, mikä on tarpeen näiden tavoitteiden saa­ vuttamiseksi.

(56) Tämän direktiivin säännökset eivät rajoita kilpailulainsää­ dännön soveltamista eivätkä muun muassa seuraavien alojen asiaankuuluvan lainsäädännön soveltamista: luotta­ muksellisuus, liike- ja ammattisalaisuus, yksityisyys, asia­ kirjojen julkisuus, sopimusoikeus, lainvalintaan ja tuomi­ oistuinten toimivaltaan liittyvä kansainvälinen yksityis­ oikeus sekä työntekijöiden ja työnantajien yhdistymisva­ paus ja järjestäytymisoikeus.

(57) Jäsenvaltiot ovat selittävistä asiakirjoista 28 päivänä syys­ kuuta 2011 annetun jäsenvaltioiden ja komission yhtei­ sen poliittisen lausuman (1) mukaisesti sitoutuneet perus­ telluissa tapauksissa liittämään ilmoitukseen toimenpiteis­ tä, jotka koskevat direktiivin saattamista osaksi kansallista lainsäädäntöä, yhden tai useamman asiakirjan, joista käy ilmi direktiivin osien ja kansallisen lainsäädännön osaksi saattamiseen tarkoitettujen välineiden vastaavien osien suhde. Tämän direktiivin osalta lainsäätäjä pitää tällaisten asiakirjojen toimittamista perusteltuna.

(58) Euroopan tietosuojavaltuutettua on kuultu Euroopan par­ lamentin ja neuvoston asetuksen (EY) N:o 45/2001 (2) 28 artiklan 2 kohdan mukaisesti, ja hän on antanut lau­ sunnon 9 päivänä lokakuuta 2012,

OVAT HYVÄKSYNEET TÄMÄN DIREKTIIVIN:

I OSASTO

YLEISET SÄÄNNÖKSET

1 artikla

Kohde

Tässä direktiivissä vahvistetaan tarvittavat vaatimukset sen var­ mistamiseksi, että yhteishallinnointiorganisaatioiden suorittama tekijänoikeuden ja lähioikeuksien hallinnointi toimii moitteetto­ masti. Siinä vahvistetaan myös vaatimukset yhteishallinnointior­ ganisaatioiden suorittamalle usean valtion alueen kattavalle mu­ siikkiteosten tekijänoikeuksien lisensoinnille verkkokäyttöä var­ ten.

2 artikla

Soveltamisala

1. Tämän direktiivin I, II, IV ja V osastoa sovelletaan 34 ar­ tiklan 2 kohtaa ja 38 artiklaa lukuun ottamatta kaikkiin unio­ niin sijoittautuneisiin yhteishallinnointiorganisaatioihin.

2. Tämän direktiivin III osastoa sekä 34 artiklan 2 kohtaa ja 38 artiklaa sovelletaan sellaisiin unioniin sijoittautuneisiin yh­ teishallinnointiorganisaatioihin, jotka hallinnoivat musiikkiteos­ ten tekijöiden oikeuksia verkkokäyttöä varten useissa eri valti­ oissa.

3. Tämän direktiivin asiaankuuluvia säännöksiä sovelletaan yhteisöihin, jotka ovat suoraan tai välillisesti, kokonaan tai osit­ tain yhteishallinnointiorganisaation omistuksessa tai sen mää­ räysvallassa, edellyttäen että tällaiset yhteisöt harjoittavat toimin­ taa, joka kuuluisi tämän direktiivin säännösten soveltamisalaan, jos se olisi yhteishallinnointiorganisaation harjoittamaa toimin­ taa.

4. Tämän direktiivin 16 artiklan 1 kohtaa, 18 ja 20 artiklaa, 21 artiklan 1 kohdan a, b, c, e, f ja g alakohtaa sekä 36 ja 42 artiklaa sovelletaan kaikkiin unioniin sijoittautuneisiin riip­ pumattomiin hallinnointiyhteisöihin.

3 artikla

Määritelmät

Tässä direktiivissä tarkoitetaan

a) ’yhteishallinnointiorganisaatiolla’ organisaatiota, joka on la­ kisääteisesti taikka siirron, lisenssin tai jonkin muun sopi­ musjärjestelyn nojalla valtuutettu ainoana tai pääasiallisena tarkoituksenaan hallinnoimaan tekijänoikeutta tai tekijän­ oikeuden lähioikeuksia useamman kuin yhden oikeudenhal­ tijan puolesta näiden oikeudenhaltijoiden yhteisen edun mu­ kaisesti ja joka täyttää yhden tai molemmat seuraavista kri­ teereistä:

i) se on jäsentensä omistuksessa tai määräysvallassa;

ii) se on voittoa tavoittelematon organisaatio;

b) ’riippumattomalla hallinnointiyhteisöllä’ organisaatiota, joka on lakisääteisesti taikka siirron, lisenssin tai jonkin muun sopimusjärjestelyn nojalla valtuutettu ainoana tai pääasialli­ sena tarkoituksenaan hallinnoimaan tekijänoikeutta tai teki­ jänoikeuden lähioikeuksia useamman kuin yhden oikeuden­ haltijan puolesta näiden oikeudenhaltijoiden yhteisen edun mukaisesti ja joka

i) ei ole suoraan tai välillisesti, kokonaan tai osittain oike­ udenhaltijoiden omistuksessa tai määräysvallassa ja

ii) on voittoa tavoittelematon järjestö;

c) ’oikeudenhaltijalla’ henkilöä tai yhteisöä, joka ei ole yhteis­ hallinnointiorganisaatio ja jolla on hallussaan tekijänoikeus tai lähioikeus taikka jolla on oikeuksien hyödyntämistä kos­ kevan sopimuksen tai lainsäädännön nojalla oikeus osuu­ teen tekijänoikeustuloista;

FIL 84/82 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

(1) EUVL C 369, 17.12.2011, s. 14. (2) Euroopan parlamentin ja neuvoston asetus (EY) N:o 45/2001, an­

nettu 18 päivänä joulukuuta 2000, yksilöiden suojelusta yhteisöjen toimielinten ja elinten suorittamassa henkilötietojen käsittelyssä ja näiden tietojen vapaasta liikkuvuudesta (EYVL L 8, 12.1.2001, s. 1).

d) ’jäsenellä’ yhteishallinnointiorganisaation jäsenyysvaatimuk­ set täyttävää ja jäseneksi hyväksymää oikeudenhaltijaa tai yhteisöä, joka edustaa oikeudenhaltijoita, mukaan lukien muut yhteishallinnointiorganisaatiot ja oikeudenhaltijoiden yhteenliittymät;

e) ’perussäännöllä’ yhteishallinnointiorganisaation perustamis­ kirjaa ja yhtiöjärjestystä, perussääntöä, perustamissääntöjä tai -asiakirjoja;

f) ’jäsenten yleiskokouksella’ yhteishallinnointiorganisaation elintä, johon jäsenet osallistuvat ja jossa he käyttävät äänioi­ keuttaan, riippumatta siitä, mikä organisaation oikeudellinen muoto on;

g) ’johtajalla’

i) ketä tahansa hallintoneuvoston jäsentä, jos kansallisessa lainsäädännössä tai yhteishallinnointiorganisaation perus­ säännössä säädetään yksitasoisesta hallintorakenteesta;

ii) ketä tahansa hallintoneuvoston tai valvontaneuvoston jä­ sentä, jos kansallisessa lainsäädännössä tai yhteishallin­ nointiorganisaation perussäännössä säädetään kaksitasoi­ sesta hallintorakenteesta;

h) ’tekijänoikeustuloilla’ yhteishallinnointiorganisaation oike­ udenhaltijoiden lukuun keräämiä tuloja, jotka saadaan yksin­ oikeudesta, oikeudesta korvaukseen tai oikeudesta hyvityk­ seen;

i) ’hallinnointipalkkioilla’ määriä, jotka yhteishallinnointiorga­ nisaatio perii, vähentää tai kuittaa tekijänoikeustuloista tai tekijänoikeustulojen sijoittamisesta mahdollisesti saadusta tulosta kattaakseen tekijänoikeuden ja lähioikeuksien hallin­ noinnin kustannukset;

j) ’edustussopimuksella’ yhteishallinnointiorganisaatioiden vä­ listä sopimusta, jolla jokin yhteishallinnointiorganisaatio val­ tuuttaa jonkin toisen yhteishallinnointiorganisaation hallin­ noimaan edustamiaan oikeuksia, mukaan lukien 29 ja 30 ar­ tiklan nojalla tehdyt sopimukset;

k) ’käyttäjällä’ henkilöä tai yhteisöä, joka ei toimi kuluttajan ominaisuudessa ja joka toteuttaa toimia, jotka edellyttävät oikeudenhaltijoiden valtuutusta tai oikeudenhaltijoille suori­ tettavia korvauksia tai hyvityksiä;

l) ’teosvalikoimalla’ teoksia, joiden oikeuksia yhteishallinnoin­ tiorganisaatio hallinnoi;

m) ’usean valtion alueen kattavalla lisenssillä’ lisenssiä, joka kat­ taa useamman kuin yhden jäsenvaltion alueen;

n) ’musiikkiteosten verkko-oikeuksilla’ direktiivin 2001/29/EY 2 ja 3 artiklassa tarkoitettuja musiikkiteoksen tekijän oike­ uksia, jotka tarvitaan verkkopalvelun tarjoamiseksi.

II OSASTO

YHTEISHALLINNOINTIJÄRJESTÖT

1 LUKU

Oikeudenhaltijoiden edustus ja yhteishallinnointiorganisaa­ tion jäsenyys ja rakenne

4 artikla

Yleiset periaatteet

Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointiorgani­ saatiot toimivat niiden oikeudenhaltijoiden etujen mukaisesti, joiden oikeuksia ne edustavat, eivätkä aseta näille velvoitteita, jotka eivät ole tarpeen kyseisten oikeudenhaltijoiden oikeuksien ja etujen suojelemiseksi tai näiden oikeuksien hallinnoimiseksi tehokkaasti.

5 artikla

Oikeudenhaltijoiden oikeudet

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että oikeudenhaltijoilla on 2–8 kohdassa säädetyt oikeudet ja että nämä oikeudet vah­ vistetaan yhteishallinnointiorganisaation perussäännössä tai jäse­ nyysehdoissa.

2. Oikeudenhaltijoilla on oikeus valtuuttaa valitsemansa yh­ teishallinnointiorganisaatio hallinnoimaan valitsemiaan oikeuk­ sia, oikeuksien luokkia tai teosten ja muun aineiston tyyppejä valitsemillaan alueilla riippumatta yhteishallinnointiorganisaa­ tion tai oikeudenhaltijan kansalaisuudesta tai asuin- tai sijoittau­ tumisjäsenvaltiosta. Jollei yhteishallinnointiorganisaatiolla ole objektiivisesti perusteltuja syitä kieltäytyä, se on velvoitettu hal­ linnoimaan näitä oikeuksia, oikeuksien luokkia tai teosten ja muun aineiston tyyppejä, edellyttäen että niiden hallinnointi kuuluu sen toimialaan.

3. Oikeudenhaltijoilla on oikeus myöntää lisenssejä valitsemi­ ensa oikeuksien ja tiettyihin luokkiin kuuluvien oikeuksien tai teosten ja muun aineiston tyyppien osalta ei-kaupalliseen käyt­ töön.

4. Oikeudenhaltijoilla on oikeus lakkauttaa yhteishallintaor­ ganisaatiolle antamansa valtuutus hallinnoida oikeuksia, oikeuk­ sien luokkia tai teosten ja muun aineiston tyyppejä, tai peruut­ taa yhteishallinnointiorganisaatiolta mitkä tahansa 2 kohdan mukaisesti valitsemansa oikeudet, oikeuksien luokat tai teosten ja muun aineiston tyypit valitsemillaan alueilla ilmoittamalla tästä kohtuullisessa, enintään kuuden kuukauden irtisanomisa­ jassa. Yhteishallinnointiorganisaatio voi päättää, että tällainen lakkautus tai peruutus tulee voimaan vasta tilikauden päättyessä.

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/83

5. Jos oikeudenhaltijalle kuuluu määriä oikeuksien hyödyntä­ misestä, joka on tapahtunut ennen valtuutuksen lakkauttamisen tai oikeuksien peruuttamisen voimaantuloa tai ennen lakkautta­ misen ja peruuttamisen voimaantuloa myönnetyn lisenssin no­ jalla, oikeudenhaltijalla säilyvät hänen 12, 13, 18, 20, 28 ja 33 artiklan mukaiset oikeutensa.

6. Yhteishallinnointiorganisaatiot eivät saa rajoittaa 4 ja 5 kohdassa säädettyjen oikeuksien käyttöä asettamalla näiden oi­ keuksien käyttämisen edellytykseksi, että lakkautuksen tai peruu­ tuksen kohteena olevien oikeuksien, oikeuksien luokkien tai teosten ja muun aineiston tyyppien hallinnointi siirretään toi­ selle yhteishallinnointiorganisaatiolle.

7. Tapauksissa, joissa oikeudenhaltija antaa yhteishallinnoin­ tiorganisaatiolle valtuutuksen hallinnoida oikeuksiaan, tämä an­ taa nimenomaisen suostumuksen kustakin oikeudesta tai oike­ uksien luokasta tai teosten ja muun aineiston tyypistä, jota tämä valtuuttaa yhteishallinnointiorganisaation hallinnoimaan. Tällai­ sesta suostumuksesta on oltava asiakirjanäyttö.

8. Yhteishallinnointiorganisaation on ilmoitettava oikeuden­ haltijoille näiden 1–7 kohdassa tarkoitetuista oikeuksistaan sekä 3 kohdassa tarkoitettuun oikeuteen mahdollisesti liittyvistä ehdoista ennen kuin oikeudenhaltijat antavat sille suostumuksen hallinnoida oikeutta tai oikeuksien luokkaa tai teosten ja muun aineiston tyyppiä.

Yhteishallinnointiorganisaation on ilmoitettava niille oikeuden­ haltijoille, jotka ovat jo antaneet yhteishallinnointiorganisaatiolle valtuutuksen, näiden 1–7 kohdassa tarkoitetuista oikeuksista sekä 3 kohdassa tarkoitettuun oikeuteen mahdollisesti liittyvistä ehdoista viimeistään 10 päivänä lokakuuta 2016.

6 artikla

Yhteishallinnointiorganisaatioiden jäsenyyssäännöt

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatiot noudattavat 2–5 kohdassa vahvistettuja sääntöjä.

2. Yhteishallinnointiorganisaatioiden on hyväksyttävä jäse­ niksi oikeudenhaltijat ja oikeudenhaltijoita edustavat yhteisöt, mukaan lukien muut yhteishallinnointiorganisaatiot ja oike­ udenhaltijoiden yhteenliittymät, jos nämä täyttävät jäsenyysvaa­ timukset, joiden on perustuttava objektiivisiin, avoimiin ja syr­ jimättömiin kriteereihin. Nämä jäsenyysvaatimukset on sisälly­ tettävä yhteishallinnointiorganisaation perussääntöön tai jäse­ nyysehtoihin ja julkistettava. Tapauksissa, joissa yhteishallin­ nointiorganisaatio kieltäytyy hyväksymästä jäsenyyspyyntöä, sen on toimitettava oikeudenhaltijalle selkeät perustelut päätök­ selleen.

3. Yhteishallinnointiorganisaation perussäännössä on määrät­ tävä asianmukaisista ja tehokkaista mekanismeista, joiden avulla sen jäsenet voivat osallistua organisaation päätöksentekoproses­ siin. Eri luokkiin kuuluvien jäsenten on oltava tasapuolisesti ja tasapainoisesti edustettuina päätöksentekoprosessissa.

4. Yhteishallinnointiorganisaation on annettava jäsenilleen mahdollisuus olla siihen yhteydessä sähköisesti, myös jäsenten oikeuksien käyttämiseksi.

5. Yhteishallinnointiorganisaation on pidettävä kirjaa jäsenis­ tään ja päivitettävä jäsentiedot säännöllisesti.

7 artikla

Niiden oikeudenhaltijoiden oikeudet, jotka eivät ole yhteishallinnointiorganisaation jäseniä

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatiot noudattavat 6 artiklan 4 kohdassa, 20 artiklassa, 29 artiklan 2 kohdassa ja 33 artiklassa vahvistettuja sääntöjä niiden oikeudenhaltijoiden suhteen, joilla on lakisääteisesti taikka siirron, lisenssin tai jonkin muun sopimusjärjestelyn no­ jalla suora oikeudellinen suhde yhteishallinnointiorganisaatioihin mutta jotka eivät ole niiden jäseniä.

2. Jäsenvaltiot voivat soveltaa muita tämän direktiivin sään­ nöksiä 1 kohdassa tarkoitettuihin oikeudenhaltijoihin.

8 artikla

Yhteishallinnointiorganisaation jäsenten yleiskokous

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että jäsenten yleiskokous järjestetään 2–10 kohdassa vahvistettujen sääntöjen mukaisesti.

2. Jäsenten yleiskokous on kutsuttava koolle vähintään ker­ ran vuodessa.

3. Jäsenten yleiskokous päättää mahdollisista yhteishallin­ nointiorganisaation perussääntöön ja jäsenyysehtoihin tehtävistä muutoksista, jos jäsenyysehdoista ei määrätä perussäännössä.

4. Jäsenten yleiskokous päättää johtajien nimittämisestä ja erottamisesta, valvoo heidän yleistä tehtävistään suoriutumista sekä hyväksyy heidän palkkansa ja muut etuutensa, kuten rahal­ liset ja muut kuin rahalliset etuudet, eläke-etuudet ja -oikeudet, oikeudet muihin etuuksiin ja oikeudet erorahaan.

FIL 84/84 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

Hallintorakenteeltaan kaksitasoisen yhteishallinnointiorganisaa­ tion jäsenten yleiskokous ei päätä hallintoneuvoston jäsenten nimittämisestä tai erottamisesta eikä hyväksy heidän palkkaansa ja muita etuuksiaan, jos tällaisia päätöksiä koskeva valta on siirretty valvontaneuvostolle.

5. Jäsenten yleiskokous päättää II osaston 2 luvun säännös­ ten mukaisesti ainakin seuraavista asioista:

a) yleiset periaatteet, joiden mukaisesti oikeudenhaltijoille kuu­ luvat määrät jaetaan;

b) yleiset periaatteet sellaisten määrien käytöstä, jotka eivät ole jaettavissa;

c) tekijänoikeustulojen ja tekijänoikeustulojen sijoittamisesta mahdollisesti saatavien tulojen yleiset sijoitusperiaatteet;

d) tekijänoikeustuloista ja tekijänoikeustulojen sijoittamisesta mahdollisesti saatavista tuloista tehtäviä vähennyksiä koske­ vat yleiset periaatteet;

e) sellaisten määrien käyttö, jotka eivät ole jaettavissa;

f) riskinhallintaperiaatteet;

g) kiinteän omaisuuden hankinnan, myynnin tai kiinnittämisen hyväksyminen;

h) sulautumien ja yhteenliittymien, tytäryhteisöjen perustamisen sekä muiden yhteisöjen taikka niiden osuuksien tai oikeuk­ sien hankinnan hyväksyminen;

i) lainojen oton, lainojen myöntämisen tai lainoille myönnettä­ vien vakuuksien hyväksyminen.

6. Jäsenten yleiskokous voi siirtää 5 kohdan f, g, h ja i ala­ kohdassa luetellut valtuudet päätöksellä tai perussäännön mää­ räyksellä valvontatoiminnosta huolehtivalle elimelle.

7. Jäsenvaltiot voivat 5 kohdan a–d alakohdan soveltamisen osalta edellyttää, että jäsenten yleiskokous määrittää yksityiskoh­ taisemmat ehdot tekijänoikeustulojen ja tekijänoikeustulojen si­ joittamisesta saatavien tulojen käytölle.

8. Jäsenten yleiskokouksen on valvottava yhteishallinnointi­ organisaation toimintaa ainakin päättämällä tilintarkastajan ni­ mittämisestä ja erottamisesta sekä hyväksymällä 22 artiklassa tarkoitetun vuotuisen avoimuusraportin.

Jäsenvaltiot voivat sallia vaihtoehtoisia järjestelmiä tai menette­ lyjä tilintarkastajan nimittämiseksi ja erottamiseksi, edellyttäen että nämä järjestelmät tai menettelyt on suunniteltu varmista­ maan tilintarkastajan riippumattomuus henkilöistä, jotka johta­ vat yhteishallinnointiorganisaation liiketoimintaa.

9. Yhteishallinnointiorganisaation kaikilla jäsenillä on oltava oikeus osallistua jäsenten yleiskokoukseen ja käyttää äänioike­ uksiaan siellä. Jäsenvaltiot voivat kuitenkin sallia rajoituksia yh­ teishallinnointiorganisaation jäsenten oikeuteen osallistua jäsen­ ten yleiskokoukseen ja käyttää siellä äänioikeuksiaan yhden tai useamman seuraavan kriteerin perusteella:

a) jäsenyyden kesto;

b) jäsenen saamat tai vielä saamatta olevat määrät,

edellyttäen että nämä kriteerit määritetään ja niitä sovelletaan tasapuolisesti ja oikeasuhteisesti.

Ensimmäisen alakohdan a ja b alakohdassa säädetyt kriteerit on sisällytettävä yhteishallinnointiorganisaation perussääntöön tai jäsenyysehtoihin, ja ne on julkistettava 19 ja 21 artiklan mu­ kaisesti.

10. Jokaisella yhteishallinnointiorganisaation jäsenellä on oi­ keus nimetä toinen henkilö tai yhteisö asiamiehekseen osallistu­ maan jäsenten yleiskokoukseen ja äänestämään siellä puolestaan, edellyttäen että nimeäminen ei aiheuta eturistiriitaa, joka saattaa syntyä esimerkiksi jos asiamiehen nimennyt jäsen ja asiamies kuuluvat oikeudenhaltijoiden eri luokkiin yhteishallinnointiorga­ nisaatiossa.

Jäsenvaltiot voivat kuitenkin säätää rajoituksista, jotka koskevat asiamiesten nimeämistä ja heidän edustamiensa jäsenten äänioi­ keuksien käyttöä, jos nämä rajoitukset eivät vaikuta jäsenten asianmukaiseen ja tehokkaaseen osallistumiseen yhteishallin­ nointiorganisaation päätöksentekoprosessiin.

Kukin asiamiehen valtakirja on voimassa vain yhdessä jäsenten yleiskokouksessa. Asiamiehellä on jäsenten yleiskokouksessa sa­ mat oikeudet kuin hänet nimenneellä jäsenellä. Asiamies äänes­ tää hänet nimenneen jäsenen antamien ohjeiden mukaisesti.

11. Jäsenvaltiot voivat päättää, että jäsenten yleiskokouksen valtuuksia voi käyttää yhteishallinnointiorganisaation jäsenten vähintään neljän vuoden välein valitsemien valtuutettujen ko­ kous edellyttäen, että:

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/85

a) varmistetaan jäsenten asianmukainen ja tehokas osallistumi­ nen yhteishallinnointiorganisaation päätöksentekoprosessiin; ja

b) eri luokkiin kuuluvat jäsenet ovat tasapuolisesti ja tasapainoi­ sesti edustettuina valtuutettujen kokouksessa.

Valtuutettujen kokoukseen sovelletaan 2–10 kohdassa vahvistet­ tuja sääntöjä soveltuvin osin.

12. Jäsenvaltiot voivat päättää, että jos yhteishallinnointior­ ganisaatiolla ei oikeudellisen muotonsa takia ole jäsenten yleis­ kokousta, kyseisen kokouksen valtuuksia käyttää valvontatoi­ minnosta huolehtiva elin. Valvontatoiminnosta huolehtivaan or­ ganisaatioon sovelletaan soveltuvin osin 2–5, 7 ja 8 kohdassa vahvistettuja sääntöjä.

13. Jäsenvaltiot voivat päättää, että jos yhteishallinnointior­ ganisaatiolla on jäseniä, jotka ovat oikeudenhaltijoita edustavia yhteisöjä, näiden oikeudenhaltijoiden kokous käyttää jäsenten yleiskokouksen valtuuksia tai osaa niistä. Oikeudenhaltijoiden kokoukseen sovelletaan soveltuvin osin 2–10 kohdassa vahvis­ tettuja sääntöjä.

9 artikla

Valvontatoiminto

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että jokaisessa yhteishal­ linnointiorganisaatiossa on käytössä valvontatoiminto, jolla seu­ rataan jatkuvasti organisaation liiketoimintaa johtavien henkilöi­ den toimia ja tehtävien suorittamista.

2. Eri luokkiin kuuluvien yhteishallinnointiorganisaation jä­ senten on oltava tasapuolisesti ja tasapainoisesti edustettuina valvontatoiminnosta huolehtivassa elimessä.

3. Jokaisen valvontatoiminnosta huolehtivan henkilön on an­ nettava jäsenten yleiskokoukselle vuosittain eturistiriitoja kos­ keva henkilökohtainen lausuma, joka sisältää 10 artiklan 2 koh­ dan toisessa alakohdassa tarkoitetut tiedot.

4. Valvontatoiminnosta huolehtivan elimen on kokoonnut­ tava säännöllisesti, ja sillä on oltava vähintään seuraavat valtuu­ det:

a) käyttää jäsenten yleiskokouksen sille siirtämiä valtuuksia, 8 artiklan 4 ja 6 kohdassa tarkoitetut valtuudet mukaan lukien;

b) seurata 10 artiklassa tarkoitettujen henkilöiden toimintaa ja tehtävien suorittamista, myös jäsenten yleiskokouksen pää­ tösten ja erityisesti 8 artiklan 5 kohdan a–d alakohdassa lueteltuja yleisten periaatteiden täytäntöönpanoa.

5. Valvontatoiminnosta huolehtivan elimen on raportoitava jäsenten yleiskokoukselle valtuuksiensa käytöstä vähintään ker­ ran vuodessa.

10 artikla

Yhteishallinnointiorganisaation liiketoiminnan johtamisesta vastaavien henkilöiden velvoitteet

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että jokainen yhteishal­ linnointiorganisaatio toteuttaa tarvittavat toimenpiteet, jotta sen liiketoiminnan johtamisesta vastaavat henkilöt hoitavat tehtä­ vänsä järkevällä, vastuullisella ja asianmukaisella tavalla käyttäen hyviä hallinto- ja tilinpitomenetelmiä ja sisäisen valvonnan me­ kanismeja.

2. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatiot ottavat käyttöön ja soveltavat menettelyjä eturistirii­ tojen välttämiseksi ja, jos tällaisia eturistiriitoja ei voida välttää, vallitsevien tai mahdollisten eturistiriitojen toteamiseksi, hallitse­ miseksi, seuraamiseksi ja niistä ilmoittamiseksi siten, että ne eivät vaikuta haitallisesti organisaation edustamien oikeudenhal­ tijoiden yhteisiin etuihin.

Ensimmäisessä alakohdassa tarkoitettuihin menettelyihin on kuuluttava kunkin 1 kohdassa tarkoitetun henkilön jäsenten yleiskokoukselle antama vuotuinen henkilökohtainen lausuma, jossa on seuraavat tiedot:

a) mahdolliset intressit yhteishallinnointiorganisaatiossa;

b) mahdollinen yhteishallinnointiorganisaatiolta edellisellä tili­ kaudella saatu palkka ja palkkiot, mukaan lukien eläkejärjes­ telmät, luontoisetuudet ja muuntyyppiset etuudet;

c) mahdolliset oikeudenhaltijan ominaisuudessa yhteishallin­ nointiorganisaatiolta edellisellä tilikaudella saadut määrät;

d) ilmoitus vallitsevista tai mahdollisista ristiriidoista henkilö­ kohtaisten etujen ja yhteishallinnointiorganisaation etujen vä­ lillä tai niiden velvoitteiden välillä, joita henkilöllä on yhteis­ hallinnointiorganisaatiota kohtaan ja toista luonnollista hen­ kilöä tai oikeushenkilöä kohtaan.

2 LUKU

Tekijänoikeustulojen hallinnointi

11 artikla

Tekijänoikeustulojen kerääminen ja käyttö

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatiot noudattavat 2–5 kohdassa vahvistettuja sääntöjä.

FIL 84/86 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

2. Yhteishallinnointiorganisaatioiden on noudatettava huolel­ lisuutta tekijänoikeustulojen keräämisessä ja hallinnoinnissa.

3. Yhteishallinnointiorganisaation on pidettävä tilinpidossaan erillään

a) tekijänoikeustulot ja tekijänoikeustulojen sijoittamisesta mah­ dollisesti saatavat tulot ja

b) mahdolliset omat varat ja näistä varoista, hallinnointipalkki­ oista ja muista toiminnoista saatavat tulot.

4. Yhteishallinnointiorganisaatio ei saa käyttää tekijänoikeus­ tuloja tai tekijänoikeustulojen sijoittamisesta mahdollisesti saa­ tuja tuloja muuhun tarkoitukseen kuin jaettavaksi oikeudenhal­ tijoille, paitsi jos se saa vähentää tai kuitata hallinnointipalkki­ onsa 8 artiklan 5 kohdan d alakohdassa tarkoitetun päätöksen mukaisesti tai käyttää tekijänoikeustuloja tai tekijänoikeustulojen sijoittamisesta mahdollisesti saatuja tuloja 8 artiklan 5 kohdassa tarkoitetun päätöksen mukaisesti.

5. Jos yhteishallinnointiorganisaatio sijoittaa tekijänoikeustu­ lot ja tekijänoikeustulojen sijoittamisesta mahdollisesti saadut tulot, sen on toimittava niiden oikeudenhaltijoiden parhaan edun mukaan, joiden oikeuksia se edustaa, ja noudatettava 8 ar­ tiklan 5 kohdan c ja f alakohdassa tarkoitettuja yleisiä sijoitus- ja riskinhallintaperiaatteita sekä seuraavia sääntöjä:

a) mahdollisessa eturistiriitatapauksessa yhteishallinnointiorga­ nisaatio varmistaa, että sijoitus tehdään pelkästään näiden oikeudenhaltijoiden edun mukaisesti;

b) varat sijoitetaan siten, että varmistetaan koko sijoitussalkun suojaus, laadukkuus, likvidiys ja tuottavuus;

c) varat hajautetaan riittävästi, jotta vältetään liiallinen riippu­ vuus jostakin yksittäisestä varojen lajista ja koko sijoitussal­ kun riskien kasautuminen.

12 artikla

Vähennykset

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että kun oikeudenhaltija valtuuttaa yhteishallinnointiorganisaation hallinnoimaan oikeuk­ siaan, yhteishallinnointiorganisaatio on annettava oikeudenhalti­ jalle tietoa hallinnointipalkkioista ja muista tekijänoikeustuloihin ja tekijänoikeustulojen sijoittamisesta mahdollisesti saataviin tu­ loihin sovellettavista vähennyksistä ennen kuin oikeudenhaltija antaa sille suostumuksen hallinnoida oikeuksiaan.

2. Vähennysten on oltava kohtuullisia suhteessa yhteishallin­ nointiorganisaation oikeudenhaltijoille tarjoamiin palveluihin, mukaan lukien tapauksen mukaan 4 kohdassa tarkoitetut pal­ velut, ja ne on vahvistettava objektiivisten kriteerien perusteella.

3. Hallinnointipalkkiot eivät saa ylittää yhteishallinnointior­ ganisaation tekijänoikeuksien ja lähioikeuksien hallinnoinnista aiheutuvia perusteltuja ja dokumentoituja kustannuksia.

Jäsenvaltioiden on varmistettava, että hallinnointipalkkioita var­ ten vähennettyjen tai kuitattujen määrien käyttöä ja käytön avoimuutta koskevia vaatimuksia sovelletaan kaikkiin muihin vähennyksiin, jotka on tehty tekijänoikeuden ja lähioikeuksien hallinnoinnista koituvien kustannusten kattamiseksi.

4. Jos yhteishallinnointiorganisaatio tarjoaa tekijänoikeustu­ loista tai tekijänoikeustulojen sijoittamisesta mahdollisesti saa­ tavista tuloista tehtävistä vähennyksistä ja rahoitettavia sosiaali- , kulttuuri- tai koulutuspalveluja, näitä palveluja on tarjottava tasapuolisin perustein, etenkin palvelujen saatavuuden ja laajuu­ den osalta.

13 artikla

Oikeudenhaltijoille kuuluvien määrien jakaminen

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että jokainen yhteishal­ linnointiorganisaatio jakaa ja maksaa oikeudenhaltijoille kuu­ luvat määrät säännöllisesti, huolellisesti ja täsmällisesti 8 artiklan 5 kohdan a alakohdassa tarkoitettuja yleisiä jakoperiaatteita noudattaen, sanotun kuitenkaan rajoittamatta 15 artiklan 3 kohdan ja 28 artiklan soveltamista.

Jäsenvaltioiden on myös varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatiot tai niiden jäsenet, jotka ovat oikeudenhaltijoita edus­ tavia yhteisöjä, jakavat ja maksavat nämä määrät oikeudenhalti­ joille mahdollisimman nopeasti ja joka tapauksessa yhdeksän kuukauden kuluessa sen tilikauden lopusta, jona tekijänoikeus­ tulot kerättiin, paitsi jos objektiiviset syyt, jotka liittyvät erityi­ sesti käyttäjien suorittamaan raportointiin, oikeuksien yksilöimi­ seen, oikeudenhaltijoihin tai teoksia ja muuta aineistoa koske­ vien tietojen yhdistämiseen oikeudenhaltijoihin, estävät yhteis­ hallinnointiorganisaatiota tai tapauksen mukaan sen jäseniä noudattamasta tätä määräaikaa.

2. Jos oikeudenhaltijoille kuuluvia määriä ei voida jakaa 1 kohdassa asetetussa määräajassa, koska asianomaisia oikeuden­ haltijoita ei ole voitu tunnistaa tai tavoittaa ja kyseistä määräai­ kaa koskevaa poikkeusta ei sovelleta, nämä määrät pidetään erillään yhteishallinnointiorganisaation tilinpidossa.

3. Yhteishallinnointiorganisaation on toteutettava kaikki tar­ vittavat toimet 1 kohtaa noudattaen oikeudenhaltijoiden tunnis­ tamiseksi ja tavoittamiseksi. Eritoten viimeistään kolme kuu­ kautta ennen 1 kohdassa vahvistetun määräajan päättymistä yhteishallinnointiorganisaatio asettaa tietoa teoksista ja muusta aineistosta, joiden yhtä tai useampaa oikeudenhaltijaa ei ole tunnistettu tai tavoitettu, seuraavien saataville:

a) oikeudenhaltijat, joita se edustaa, tai oikeudenhaltijoita edus­ tavat yhteisöt, jos tällaiset yhteisöt ovat yhteishallinnointior­ ganisaation jäseniä; ja

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/87

b) kaikki yhteishallinnointiorganisaatiot, joiden kanssa se on tehnyt edustussopimuksia.

Ensimmäisessä alakohdassa tarkoitettuihin tietoihin on sisällyt­ tävä seuraavat tiedot, mikäli ne ovat saatavilla:

a) teoksen tai muun aineiston nimi;

b) oikeudenhaltijan nimi;

c) asianomaisen kustantajan tai tuottajan nimi;

d) kaikki muut saatavilla olevat olennaiset tiedot, jotka voisivat olla hyödyksi oikeudenhaltijaa tunnistettaessa.

Yhteishallinnointiorganisaation on myös tarkistettava 6 artiklan 5 kohdassa tarkoitetut tiedot ja muut jo saatavilla olevat tiedot. Jos edellä mainitut toimenpiteet eivät tuota tulosta, yhteishallin­ nointiorganisaation on julkistettava nämä tiedot viimeistään vuoden kuluttua kolmen kuukauden ajanjakson päättymisestä.

4. Jos oikeudenhaltijoille kuuluvia määriä ei voida jakaa kol­ men vuoden kuluttua sen tilikauden lopusta, jona tekijänoike­ ustulot kerättiin, ja edellyttäen, että yhteishallinnointiorganisaa­ tio on toteuttanut kaikki tarvittavat toimet oikeudenhaltijoiden tunnistamiseksi ja tavoittamiseksi 3 kohdan mukaisesti, nämä määrät katsotaan sellaisiksi määriksi, jotka eivät ole jaettavissa.

5. Yhteishallinnointiorganisaation jäsenten yleiskokous päät­ tää sellaisten määrien käytöstä, jotka eivät ole jaettavissa, 8 ar­ tiklan 5 kohdan b alakohdan mukaisesti, sanotun kuitenkaan rajoittamatta oikeudenhaltijoiden oikeutta vaatia näitä määriä yhteishallinnointiorganisaatiolta jäsenvaltioiden saatavien van­ hentumista koskevaa lainsäädäntöä noudattaen.

6. Jäsenvaltiot voivat rajoittaa sellaisten määrien, jotka eivät ole jaettavissa, sallittuja käyttötarkoituksia tai määrätä niistä muun muassa varmistamalla, että tällaisia määriä käytetään eril­ lisesti ja itsenäisesti oikeudenhaltijoille tarjottavien sosiaali-, kult­ tuuri- ja koulutuspalvelujen rahoittamiseen.

3 LUKU

Oikeuksien hallinnointi muiden yhteishallintaorganisaatioiden puolesta

14 artikla

Edustussopimuksen nojalla hallinnoitavat oikeudet

Jäsenvaltioiden on varmistettava, ettei yhteishallinnointiorgani­ saatio kohtele syrjivästi oikeudenhaltijoita, joiden oikeuksia se

hallinnoi edustussopimuksen nojalla, varsinkaan sovellettavissa tariffeissa, hallinnointipalkkioissa ja ehdoissa, joiden mukaisesti tekijänoikeustulot kerätään ja oikeudenhaltijoille kuuluvat mää­ rät jaetaan.

15 artikla

Vähennykset ja maksut edustussopimuksissa

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatio ei tee edustussopimuksen nojalla hallinnoitavista oi­ keuksista saatavista tuloista tai näiden tulojen sijoittamisesta saa­ tavista tuloista vähennyksiä, muutoin kuin hallinnointipalkkioi­ den osalta, jollei toinen yhteishallinnointiorganisaatio, joka on edustussopimuksen osapuoli, anna nimenomaista suostumus­ taan tällaisiin vähennyksiin.

2. Yhteishallinnointiorganisaation on säännöllisesti, huolelli­ sesti ja täsmällisesti jaettava ja maksettava muille yhteishallin­ nointiorganisaatioille kuuluvat määrät.

3. Yhteishallinnointiorganisaation on jaettava ja maksettava määrät muille yhteishallinnointiorganisaatioille mahdollisimman nopeasti ja viimeistään yhdeksän kuukauden kuluttua sen tili­ kauden lopusta, jona tekijänoikeustulot kerättiin, paitsi jos ob­ jektiiviset syyt, jotka liittyvät erityisesti käyttäjien suorittamaan raportointiin, oikeuksien yksilöimiseen, oikeudenhaltijoihin tai teoksia ja muuta aineistoa koskevien tietojen yhdistämiseen oi­ keudenhaltijoihin, estävät yhteishallinnointiorganisaatiota nou­ dattamasta tätä määräaikaa.

Toinen yhteishallinnointiorganisaatio tai, jos sen jäseninä on oikeudenhaltijoita edustavia yhteisöjä, nämä jäsenet jakavat ja maksavat nämä määrät oikeudenhaltijoille mahdollisimman no­ peasti ja viimeistään kuuden kuukauden kuluttua näiden mää­ rien vastaanottamisesta, paitsi jos objektiiviset syyt, jotka liitty­ vät erityisesti käyttäjien suorittamaan raportointiin, oikeuksien yksilöimiseen, oikeudenhaltijoihin tai teoksia ja muuta aineistoa koskevien tietojen yhdistämiseen oikeudenhaltijoihin, estävät yh­ teishallinnointiorganisaatiota tai tapauksen mukaan sen jäseniä noudattamasta tätä määräaikaa.

4 LUKU

Suhteet käyttäjiin

16 artikla

Lisensiointi

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatiot ja käyttäjät neuvottelevat oikeuksien lisensioinnista vilpittömässä mielessä. Yhteishallinnointiorganisaatioiden ja käyttäjien on annettava toisilleen kaikki tarvittavat tiedot.

FIL 84/88 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

2. Lisensiointiehtojen on perustuttava objektiivisiin ja syrji­ mättömiin kriteereihin. Oikeuksien lisenssejä myöntäviä yhteis­ hallinnointiorganisaatioita ei saa vaatia käyttämään käyttäjän kanssa sovittuja lisensiointiehtoja ennakkotapauksena muissa verkkopalveluissa sovellettaville ehdoille, jos käyttäjä tarjoaa uu­ dentyypistä verkkopalvelua, joka on ollut yleisön saatavilla unio­ nissa alle kolmen vuoden ajan.

Oikeudenhaltijoiden on saatava oikeuksiensa käytöstä asianmu­ kainen korvaus. Yksinoikeuksien ja korvaus-oikeuksien tariffien on oltava kohtuullisia suhteessa muun muassa oikeuksien käy­ tön taloudelliseen arvoon liiketoiminnassa, kun otetaan huomi­ oon teosten ja muun aineiston käytön luonne ja laajuus, sekä suhteessa yhteishallinnointiorganisaation tarjoaman palvelun ta­ loudelliseen arvoon. Yhteishallinnointiorganisaation on ilmoitet­ tava asianomaiselle käyttäjälle näiden tariffien vahvistamisessa käytetyt kriteerit.

3. Yhteishallinnointiorganisaatioiden on vastattava ilman ai­ heetonta viivytystä käyttäjien pyyntöihin ja ilmoitettava muun muassa tiedot, joita yhteishallinnointiorganisaatio tarvitsee voi­ dakseen tarjota lisenssiä.

Saatuaan kaikki olennaiset tiedot yhteishallinnointiorganisaation on ilman aiheetonta viivytystä joko tarjottava lisenssiä tai an­ nettava käyttäjälle perusteltu lausunto, jossa selvitetään, miksi se ei aio lisensioida tiettyä palvelua.

4. Yhteishallinnointiorganisaation on annettava käyttäjille mahdollisuus olla niihin yhteydessä sähköisesti, soveltuvin osin myös lisenssin käytöstä raportoimiseksi.

17 artikla

Käyttäjien velvoitteet

Jäsenvaltioiden on hyväksyttävä säännökset, joilla varmistetaan, että käyttäjät toimittavat yhteishallinnointiorganisaatiolle sovitun tai ennalta määritetyn ajan kuluessa ja sovitussa tai ennalta määritetyssä muodossa hallussaan olevat yhteishallinnointiorga­ nisaation edustamien oikeuksien käyttöä koskevat asiaankuu­ luvat tiedot, jotka ovat tarpeen tekijänoikeustulojen keräämiseksi sekä oikeudenhaltijoille kuuluvien määrien jakamiseksi ja mak­ samiseksi. Päättäessään näiden tietojen toimittamisen muodosta yhteishallinnointiorganisaatiot ja käyttäjät ottavat mahdollisuuk­ sien mukaan huomioon vapaaehtoiset alan standardit.

5 LUKU

Avoimuus ja raportointi

18 artikla

Oikeudenhaltijoille heidän oikeuksiensa hallinnoinnista annettavat tiedot

1. Rajoittamatta tämän artiklan 2 kohdan, 19 artiklan ja 28 artiklan 2 kohdan soveltamista jäsenvaltioiden on varmistet­ tava, että yhteishallinnointiorganisaatio toimittaa vähintään

kerran vuodessa kaikille oikeudenhaltijoille, joille se on osoitta­ nut tekijänoikeustuloja tai suorittanut maksuja kyseiseltä ajalta, vähintään seuraavat tiedot:

a) kaikki yhteystiedot, joita oikeudenhaltija on valtuuttanut yh­ teishallinnointiorganisaation käyttämään oikeudenhaltijan tunnistamiseksi ja tavoittamiseksi;

b) oikeudenhaltijalle osoitetut tekijänoikeustulot;

c) yhteishallinnointiorganisaation oikeudenhaltijalle kussakin hallinnoitavien oikeuksien luokassa ja käyttötyypissä maksa­ mat määrät;

d) kausi, jonka aikana oikeudenhaltijalle osoitettujen ja makset­ tujen määrien perustana oleva oikeuksien käyttö tapahtui, paitsi jos käyttäjien suorittamaan raportointiin liittyvät ob­ jektiiviset syyt estävät yhteishallinnointiorganisaatiota anta­ masta tätä tietoa;

e) hallinnointipalkkioiden osalta tehdyt vähennykset;

f) muihin tarkoituksiin kuin hallinnointipalkkioihin tehdyt vä­ hennykset, mukaan lukien mahdolliset kansallisessa lainsää­ dännössä sosiaali-, kulttuuri- tai koulutuspalveluja varten vaadittavat vähennykset;

g) mahdolliset oikeudenhaltijalle miltä tahansa kaudelta osoite­ tut vielä maksamattomat tekijänoikeustulot.

2. Kun yhteishallinnointiorganisaatio osoittaa tekijänoikeus­ tuloja ja sillä on jäseninä tekijänoikeustulojen jakamisesta oike­ udenhaltijoille vastaavia yhteisöjä, yhteishallinnointiorganisaa­ tion on toimitettava 1 kohdassa luetellut tiedot näille yhteisöille, jos niillä ei ole näitä tietoja hallussaan. Jäsenvaltioiden on var­ mistettava, että yhteisöt asettavat ainakin 1 kohdassa luetellut tiedot vähintään kerran vuodessa kaikkien niiden oikeudenhal­ tijoiden saataville, joille ne ovat osoittaneet tekijänoikeustuloja tai suorittaneet maksuja kyseiseltä ajalta.

19 artikla

Muille yhteishallinnointiorganisaatioille annettavat tiedot edustussopimuksiin perustuvasta oikeuksien hallinnoinnista

Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointiorgani­ saatio asettaa ainakin seuraavat tiedot vähintään kerran vuodessa sähköisessä muodossa kaikkien niiden yhteishallinnointiorgani­ saatioiden saataville, joiden puolesta se hallinnoi oikeuksia edus­ tussopimuksen nojalla kyseisellä kaudella:

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/89

a) osoitetut tekijänoikeustulot, yhteishallinnointiorganisaation edustussopimuksen nojalla hallinnoimien oikeuksien käy­ töstä kussakin hallinnoitavien oikeuksien luokassa ja käyttö­ tyypissä oikeudenhaltijoille maksamat määrät sekä mahdolli­ set osoitetut miltä tahansa kaudelta vielä maksamattomat tekijänoikeustulot;

b) hallinnointipalkkioiden osalta tehdyt vähennykset;

c) edellä 15 artiklassa tarkoitetut, muihin tarkoituksiin kuin hallinnointipalkkioihin tehdyt vähennykset;

d) tiedot edustussopimuksen kattamiin teoksiin ja muuhun ai­ neistoon liittyvistä lisensseistä, jotka on myönnetty tai evätty;

e) jäsenten yleiskokouksen tekemät päätökset siltä osin kuin ne ovat olennaisia edustussopimukseen perustuvan oikeuksien hallinnoinnin kannalta.

20 artikla

Oikeudenhaltijoille, muille yhteishallinnointiorganisaatioille ja käyttäjille pyynnöstä annettavat tiedot

Rajoittamatta 25 artiklan soveltamista jäsenvaltioiden on var­ mistettava, että yhteishallinnointiorganisaatio asettaa asian­ mukaisesti perustellusta pyynnöstä kaikkien yhteishallinnointior­ ganisaatioiden, joiden puolesta se hallinnoi oikeuksia edustusso­ pimuksen nojalla, tai kaikkien oikeudenhaltijoiden tai käyttäjien saataville sähköisessä muodossa ilman aiheetonta viivytystä ai­ nakin seuraavat tiedot:

a) sen edustamat teokset tai muu aineisto, sen suoraan tai edus­ tussopimusten nojalla hallinnoimat oikeudet ja katetut alueet; tai

b) jos teoksia tai muuta aineistoa ei voida määritellä yhteishal­ linnointiorganisaation toiminnan laajuuden takia, sen edusta­ mien teosten tai sen edustaman muun aineiston tyypit, sen hallinnoimat oikeudet ja katetut alueet.

21 artikla

Tietojen julkistaminen

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatio julkistaa ainakin seuraavat tiedot:

a) sen perussääntö;

b) sen jäsenyysehdot ja oikeuksien hallinnointia koskevan val­ tuutuksen lakkauttamisehdot, jos ne eivät sisälly perussään­ töön;

c) vakiomuotoiset lisenssisopimukset ja sovellettavat vakiotarif­ fit alennuksineen;

d) luettelo 10 artiklassa tarkoitetuista henkilöistä;

e) sen soveltamat yleiset periaatteet, joiden mukaisesti oike­ udenhaltijoille kuuluvat määrät jaetaan;

f) sen soveltamat yleiset periaatteet, jotka koskevat hallinnoin­ tipalkkioita;

g) sen soveltamat yleiset periaatteet, jotka koskevat tekijänoike­ ustuloista ja tekijänoikeustulojen sijoittamisesta mahdollisesti saatavista tuloista muihin tarkoituksiin kuin hallinnointipalk­ kioihin tehtäviä vähennyksiä, mukaan lukien sosiaali-, kult­ tuuri- ja koulutuspalveluita varten tehtävät vähennykset;

h) luettelo sen tekemistä edustussopimuksista ja niiden yhteis­ hallinnointiorganisaatioiden nimet, joiden kanssa nämä edus­ tussopimukset on tehty;

i) yleiset periaatteet sellaisten määrien käytöstä, jotka eivät ole jaettavissa;

j) jäljempänä olevan 33, 34 ja 35 artiklan nojalla käytettävissä olevat valitus- ja riitojenratkaisumenettelyt.

2. Yhteishallinnointiorganisaation on julkaistava ja pidettävä ajan tasalla julkisella verkkosivustollaan 1 kohdassa tarkoitetut tiedot

22 artikla

Vuotuinen avoimuusraportti

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatio laatii ja julkistaa kansallisen lainsäädännön mukai­ sesta oikeudellisesta muodostaan riippumatta kultakin tilikau­ delta kahdeksan kuukauden kuluessa sen päättymisestä vuotui­ sen avoimuusraportin, joka sisältää 3 kohdassa tarkoitetun eri­ tyisraportin.

Yhteishallinnointiorganisaation on julkistettava verkkosivustol­ laan vuotuinen avoimuusraportti, jonka on oltava julkisesti saa­ tavissa kyseisellä verkkosivustolla vähintään viiden vuoden ajan.

2. Vuotuisessa avoimuusraportissa on oltava ainakin liitteessä mainitut tiedot.

3. Erityisraportissa on käsiteltävä sosiaali-, kulttuuri- ja kou­ lutuspalveluja varten vähennettyjen määrien käyttöä, ja siinä on oltava ainakin liitteessä olevassa 3 kohdassa mainitut tiedot.

4. Yhden tai useamman henkilön, jolla on lain nojalla kelpoi­ suus suorittaa tilintarkastuksia Euroopan parlamentin ja neuvos­ ton direktiivin 2006/43/EY (1) mukaisesti, on tarkastettava vuo­ tuisen avoimuusraportin tilinpäätöstiedot.

FIL 84/90 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

(1) Euroopan parlamentin ja neuvoston direktiivi 2006/43/EY, annettu 17 päivänä toukokuuta 2006, tilinpäätösten ja konsolidoitujen tilin­ päätösten lakisääteisestä tilintarkastuksesta, direktiivien 78/660/ETY ja 83/349/ETY muuttamisesta sekä neuvoston direktiivin 84/253/ETY kumoamisesta (EUVL L 157, 9.6.2006, s. 87).

Tilintarkastuskertomus mahdollisine varaumineen on toisinnet­ tava täydellisenä vuotuisessa avoimuusraportissa.

Tätä kohtaa sovellettaessa tilinpäätöstietoihin on sisällyttävä liit­ teessä olevan 1 kohdan a alakohdassa tarkoitetut tilinpäätökset sekä liitteessä olevan 1 kohdan g ja h alakohdassa ja liitteessä olevassa 2 kohdassa tarkoitetut taloudelliset tiedot.

III OSASTO

YHTEISHALLINNOINTIORGANISAATIOIDEN SUORITTAMA USEAN VALTION ALUEEN KATTAVA MUSIIKKITEOSTEN

VERKKO-OIKEUKSIEN LISENSIOINTI

23 artikla

Usean valtion alueen kattava lisensiointi sisämarkkinoilla

Jäsenvaltioiden on varmistettava, että niiden alueelle sijoittautu­ neet yhteishallinnointiorganisaatiot noudattavat tämän osaston vaatimuksia myöntäessään usean valtion alueen kattavia musiik­ kiteosten verkko-oikeuksien lisenssejä.

24 artikla

Valmiudet käsitellä usean valtion alueen kattavia lisenssejä

1 Jäsenvaltioiden on varmistettava, että usean valtion alueen kattavia musiikkiteosten verkko-oikeuksien lisenssejä myöntä­ vällä yhteishallinnointiorganisaatiolla on riittävät valmiudet kä­ sitellä tällaisten lisenssien hallinnoinnin edellyttämät tiedot säh­ köisessä muodossa tehokkaalla ja avoimella tavalla muun mu­ assa teosvalikoiman yksilöintiä ja sen käytön seuraamista, käyt­ täjien laskuttamista, tekijänoikeustulojen keräämistä ja oikeuden­ haltijoille kuuluvien määrien jakamista varten.

2. Yhteishallinnointiorganisaation on 1 kohtaa sovellettaessa täytettävä vähintään seuraavat edellytykset:

a) sillä on valmiudet yksilöidä täsmällisesti musiikkiteokset tai niiden osat, joita se on valtuutettu edustamaan;

b) sillä on valmiudet yksilöidä täsmällisesti, joko kokonaan tai osittain, oikeudet ja niiden haltijat kaikilla asiaankuuluvilla alueilla jokaiselle sellaiselle musiikkiteokselle tai sen osalle, jota yhteishallinnointiorganisaatio on valtuutettu edusta­ maan;

c) se käyttää oikeudenhaltijoiden ja musiikkiteosten yksilöintiin ainutkertaisia tunnisteita, joissa otetaan mahdollisimman pit­ källe huomioon kansainvälisellä tai unionin tasolla kehitetyt vapaaehtoiset alan standardit ja käytännöt;

d) se käyttää soveltuvia välineitä todetakseen ja korjatakseen viipymättä ja tehokkaasti epäjohdonmukaisuudet tiedoissa, jotka ovat muiden usean valtion alueen kattavia musiikkite­ osten verkko-oikeuksien lisenssejä myöntävien yhteishallin­ nointiorganisaatioiden hallussa.

25 artikla

Usean valtion alueen kattavien teosvalikoimatietojen avoimuus

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että usean valtion alueen kattavia musiikkiteosten verkko-oikeuksien lisenssejä myöntävä yhteishallinnointiorganisaatio antaa verkkopalvelun tarjoajille, oikeudenhaltijoille, joiden oikeuksia se edustaa, ja muille yhteis­ hallinnointiorganisaatioille asianmukaisesti perustellusta pyyn­ nöstä sähköisessä muodossa ajantasaiset tiedot, joiden avulla sen edustamia verkkomusiikkiteosvalikoima voidaan yksilöidä. Tietoihin on sisällyttävä

a) edustetut musiikkiteokset;

b) kokonaan tai osittain edustetut oikeudet; ja

c) katetut alueet.

2. Yhteishallinnointiorganisaatio voi kohtuullisin toimenpi­ tein tarvittaessa suojella tietojen oikeellisuutta ja eheyttä, valvoa niiden jälleenkäyttöä sekä suojata kaupallisesti arkaluonteiset tiedot.

26 artikla

Usean valtion alueen kattavien teosvalikoimatietojen oikeellisuus

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että usean valtion alueen kattavia musiikkiteosten verkko-oikeuksien lisenssejä myöntä­ vällä yhteishallinnointiorganisaatiolla on käytössään järjestelyjä, joiden avulla oikeudenhaltijat, muut yhteishallinnointiorganisaa­ tiot ja verkkopalvelujen tarjoajat voivat pyytää korjaamaan 24 ar­ tiklan 2 kohdassa olevassa edellytysten luettelossa tarkoitetut tiedot tai 25 artiklan mukaisesti annetut tiedot, jos nämä oike­ udenhaltijat, yhteishallinnointiorganisaatiot ja verkkopalvelujen tarjoajat katsovat kohtuullisen näytön perusteella musiikkiteok­ sia koskeviin verkko-oikeuksiinsa liittyvien tietojen olevan vir­ heellisiä. Jos pyynnön perustelut ovat riittävät, yhteishallinnoin­ tiorganisaation on varmistettava, että tiedot korjataan ilman ai­ heetonta viivytystä.

2. Yhteishallinnointiorganisaation on annettava oikeudenhal­ tijoille, joiden musiikkiteoksia sisältyy sen omaan musiikkiteos­ valikoimaan, ja oikeudenhaltijoille, jotka ovat uskoneet musiik­ kiteostensa verkko-oikeuksien hallinnoinnin sille 31 artiklan mukaisesti, keinot toimittaa sille sähköisessä muodossa tiedot, jotka koskevat niiden musiikkiteoksia, niiden musiikkiteoksia koskevia oikeuksia ja alueita, joiden osalta oikeudenhaltijat myöntävät organisaatiolle valtuutuksen. Yhteishallinnointiorga­ nisaation ja oikeudenhaltijoiden on tällöin otettava mahdollisim­ man laajalti huomioon kansainvälisellä tai unionin tasolla kehi­ tetyt tiedonvaihtoa koskevat alan vapaaehtoiset standardit tai käytännöt, jotka antavat oikeudenhaltijoille mahdollisuuden il­ moittaa musiikkiteos tai sen osa, verkko-oikeudet kokonaan tai osittain sekä alueet, joiden osalta ne ovat antaneet organisaa­ tiolle valtuutuksen.

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/91

3. Jos yhteishallinnointiorganisaatio 29 ja 30 artiklan mukai­ sesti valtuuttaa toisen yhteishallinnointiorganisaation myöntä­ mään usean valtion alueen kattavia musiikkiteosten verkko-oi­ keuksien lisenssejä, valtuutuksen saaneen yhteishallinnointiorga­ nisaation on sovellettava tämän artiklan 2 kohtaa myös oike­ udenhaltijoihin, joiden musiikkiteoksia sisältyy valtuutuksen an­ taneen yhteishallinnointiorganisaation musiikkiteosvalikoimaan, jollei yhteishallinnointiorganisaatioiden välillä toisin sovita.

27 artikla

Täsmällinen ja oikea-aikainen raportointi ja laskutus

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatio seuraa kokonaan tai osittain edustamiensa musiikki­ teosten verkko-oikeuksien käyttöä verkkopalveluissa, joiden tar­ joajille se on myöntänyt usean valtion alueen kattavan kyseisten oikeuksien lisenssin.

2. Yhteishallinnointiorganisaation on annettava verkkopalve­ lujen tarjoajille mahdollisuus raportoida sähköisesti musiikkite­ osten verkko-oikeuksien tosiasiallisesta käytöstä, ja verkkopalve­ lujen tarjoajien on raportoitava täsmällisesti näiden teosten tosi­ asiallisesta käytöstä. Yhteishallinnointiorganisaation on annet­ tava käyttöön vähintään yksi sellainen raportointimenetelmä, jossa otetaan huomioon tällaisten tietojen sähköistä vaihtoa var­ ten kansainvälisellä tai unionin tasolla kehitetyt vapaaehtoiset alan standardit tai käytännöt. Yhteishallinnointiorganisaatio voi kieltäytyä hyväksymästä verkkopalvelun tarjoajan raportointia käyttäjäkohtaisessa esitysmuodossa, jos organisaatio antaa mah­ dollisuuden raportointiin, jossa käytetään tietojen sähköistä vaihtamista varten kehitettyä alan standardia.

3. Yhteishallinnointiorganisaation on laskutettava verkkopal­ velun tarjoajaa sähköisesti. Yhteishallinnointiorganisaation on annettava käyttöön vähintään yksi sellainen laskutusmuoto, jossa otetaan huomioon kansainvälisellä tai unionin tasolla ke­ hitetyt vapaaehtoiset alan standardit tai käytännöt. Laskussa on 24 artiklan 2 kohdassa luetelluissa edellytyksissä tarkoitettujen tietojen perusteella yksilöitävä teokset ja oikeudet, jotka on li­ sensioitu kokonaan tai osittain, ja oikeuksien tosiasiallinen käyttö siinä määrin kuin tämä on mahdollista verkkopalvelun tarjoajan antamien tietojen ja tietojen antamisessa käytetyn esi­ tysmuodon perusteella. Verkkopalvelun tarjoaja ei voi kieltäytyä hyväksymästä laskua sen esitysmuodon perusteella, jos yhteis­ hallinnointiorganisaatio käyttää alan standardia.

4. Yhteishallinnointiorganisaation on laskutettava verkkopal­ velun tarjoajaa täsmällisesti ja viipymättä sen jälkeen, kun ky­ seisen musiikkiteoksen verkko-oikeuksien tosiasiallisesta käy­ töstä on raportoitu, paitsi jos tämä ei ole mahdollista verkko­ palvelun tarjoajasta johtuvista syistä.

5. Yhteishallinnointiorganisaatiolla on oltava käytössään so­ veltuvat järjestelyt, jotta verkkopalvelun tarjoaja voi kiistää las­ kun oikeellisuuden, muun muassa jos verkkopalvelun tarjoaja saa laskuja yhdeltä tai useammalta yhteishallinnointiorganisaa­ tiolta saman musiikkiteoksen samoista verkko-oikeuksista.

28 artikla

Täsmällinen ja oikea-aikainen maksujen suorittaminen oikeudenhaltijoille

1. Rajoittamatta 3 kohdan soveltamista jäsenvaltioiden on varmistettava, että usean valtion alueen kattavia musiikkiteosten verkko-oikeuksien lisenssejä myöntävä yhteishallinnointiorgani­ saatio jakaa näistä lisensseistä kertyvät oikeudenhaltijoille kuu­ luvat määrät täsmällisesti ja viipymättä sen jälkeen, kun teoksen tosiasiallisesta käytöstä on raportoitu, paitsi jos tämä ei ole mahdollista verkkopalvelun tarjoajasta johtuvista syistä.

2. Rajoittamatta 3 kohdan soveltamista yhteishallinnointior­ ganisaation on annettava oikeudenhaltijoille yhdessä 1 kohdan mukaisten maksujen kanssa ainakin seuraavat tiedot:

a) ajanjakso, jonka aikana oikeudenhaltijoille kuuluvien määrien perustana oleva oikeuksien käyttö tapahtui, ja alueet, joilla tämä käyttö tapahtui;

b) yhteishallinnointiorganisaation keräämät määrät, tekemät vä­ hennykset ja jakamat määrät kustakin sellaisesta musiikkite­ oksen verkko-oikeudesta, jota oikeudenhaltijat ovat valtuut­ taneet yhteishallinnointiorganisaation edustamaan kokonaan tai osittain;

c) yhteishallinnointiorganisaation oikeudenhaltijoiden puolesta keräämät määrät, tekemät vähennykset ja jakamat määrät kunkin verkkopalvelun tarjoajan osalta.

3. Jos yhteishallinnointiorganisaatio 29 ja 30 artiklan mukai­ sesti valtuuttaa toisen yhteishallinnointiorganisaation myöntä­ mään usean valtion alueen kattavia musiikkiteosten verkko-oi­ keuksien lisenssejä, valtuutuksen saaneen yhteishallinnointiorga­ nisaation on maksettava 1 kohdassa tarkoitetut määrät täsmäl­ lisesti ja viipymättä ja annettava 2 kohdassa tarkoitetut tiedot valtuutuksen antaneelle yhteishallinnointiorganisaatiolle. Valtuu­ tuksen antanut yhteishallinnointiorganisaatio vastaa sen jälkeen näiden määrien jakamisesta ja näiden tietojen toimittamisesta oikeudenhaltijoille, jollei yhteishallinnointiorganisaatioiden vä­ lillä toisin sovita.

29 artikla

Yhteishallinnointiorganisaatioiden väliset sopimukset usean valtion alueen kattavaa lisensiointia varten

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatioiden välinen edustussopimus, jolla yhteishallinnointi­ organisaatio valtuuttaa toisen yhteishallinnointiorganisaation myöntämään usean valtion alueen kattavia omaan musiikkiteos­ valikoimaansa kuuluvien musiikkiteosten verkko-oikeuksien li­ senssejä, on ei-yksinomainen. Valtuutuksen saaneen yhteishallin­ nointiorganisaation on hallinnoitava näitä verkko-oikeuksia syr­ jimättömin perustein.

FIL 84/92 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

2. Valtuutuksen antaneen yhteishallinnointiorganisaation on ilmoitettava jäsenilleen keskeisistä sopimusehdoista, kuten sopi­ muksen voimassaoloajasta ja valtuutuksen saaneen yhteishallin­ nointiorganisaation tarjoamien palvelujen kustannuksista.

3. Valtuutuksen saaneen yhteishallinnointiorganisaation on ilmoitettava valtuutuksen antaneelle yhteishallinnointiorganisaa­ tiolle tärkeimmistä ehdoista, joiden mukaisesti tämän verkko- oikeudet on määrä lisensioida, mukaan lukien oikeuksien hyö­ dyntämisen luonne, kaikki lisenssimaksuun liittyvät tai vaikutta­ vat määräykset, lisenssin voimassaoloaika, tilikaudet ja lisensi­ oinnin kattamat alueet.

30 artikla

Velvollisuus edustaa toista yhteishallinnointiorganisaatiota usean valtion alueen kattavassa lisensioinnissa

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että jos yhteishallinnoin­ tiorganisaatio, joka ei myönnä tai tarjoa usean valtion alueen kattavia omaan teosvalikoimaansa kuuluvien musiikkiteosten verkko-oikeuksia, pyytää toista yhteishallinnointiorganisaatiota tekemään kanssaan edustussopimuksen näiden oikeuksien edus­ tamisesta, pyynnön saaneen yhteishallinnointiorganisaation on suostuttava pyyntöön, jos se jo myöntää tai tarjoaa usean val­ tion alueen kattavia yhden tai useamman toisen yhteishallin­ nointiorganisaation teosvalikoimaan kuuluvien musiikkiteosten verkko-oikeuksien lisenssejä samassa oikeuksien luokassa.

2. Pyynnön saaneen yhteishallinnointiorganisaation on vas­ tattava pyynnön esittäneelle yhteishallinnointiorganisaatiolle kir­ jallisesti ja ilman aiheetonta viivytystä.

3. Rajoittamatta 5 ja 6 kohdan soveltamista pyynnön saa­ neen yhteishallinnointiorganisaation on hallinnoitava edusta­ maansa pyynnön esittäneen yhteishallinnointiorganisaation teos­ valikoimaa samoin ehdoin, joita se soveltaa oman teosvalikoi­ mansa hallinnointiin.

4. Pyynnön saaneen yhteishallinnointiorganisaation on sisäl­ lytettävä sopimuksen kattama pyynnön esittäneen yhteishallin­ nointiorganisaation teosvalikoima kaikkiin verkkopalvelujen tar­ joajille osoittamiinsa tarjouksiin.

5. Pyynnön saaneen yhteishallinnointiorganisaation pyynnön esittäneelle yhteishallinnointiorganisaatiolle tarjoamasta palve­ lusta veloittama hallinnointipalkkio ei saa ylittää pyynnön saa­ neelle yhteishallinnointiorganisaatiolle aiheutuvia kohtuullisia kustannuksia.

6. Pyynnön esittäneen yhteishallinnointiorganisaation on an­ nettava pyynnön saaneen yhteishallinnointiorganisaation käyt­ töön ne omaa musiikkiteosvalikoimaansa koskevat tiedot, jotka tarvitaan musiikkiteosten verkko-oikeuksien usean valtion alu­ een kattavien lisenssien myöntämiseksi. Jos tiedot ovat riittämät­ tömiä tai sellaisessa muodossa, ettei pyynnön saanut yhteishal­ linnointiorganisaatio voi täyttää tämän osaston vaatimuksia,

pyynnön saaneella yhteishallinnointiorganisaatiolla on oikeus veloittaa vaatimusten täyttämisestä aiheutuvat kohtuulliset kus­ tannukset tai sulkea oikeuksien edustamisen ulkopuolelle sellai­ set teokset, joiden tiedot ovat riittämättömiä tai joiden osalta tietoja ei voida käyttää.

31 artikla

Pääsy usean valtion alueen kattavan lisensioinnin piiriin

Jäsenvaltioiden on varmistettava, että jos yhteishallinnointiorga­ nisaatio ei myönnä tai tarjoa usean valtion alueen kattavia mu­ siikkiteosten verkko-oikeuksien lisenssejä tai valtuuta toista yh­ teishallinnointiorganisaatiota edustamaan kyseisiä oikeuksia tätä tarkoitusta varten viimeistään 10 päivänä huhtikuuta 2017, oi­ keudenhaltijat, jotka ovat valtuuttaneet kyseisen yhteishallin­ nointiorganisaation edustamaan musiikkiteosten verkko-oikeuk­ siaan, voivat peruuttaa tältä yhteishallinnointiorganisaatiolta usean valtion alueen kattavaa lisensiointia varten myönnetyt musiikkiteosten verkko-oikeudet kaikkien alueiden osalta, ilman että niiden olisi peruutettava yhden alueen kattavaa lisensiointia varten myönnetyt musiikkiteosten verkko-oikeudet, jotta ne voi­ vat myöntää musiikkiteosten verkko-oikeuksiensa usean valtion alueen kattavia lisenssejä itse taikka tämän osaston säännöksiä noudattavan yhteishallinnointiorganisaation tai muun valtuutta­ mansa osapuolen kautta.

32 artikla

Radio- ja televisio-ohjelmien verkkomusiikkioikeuksia koskeva poikkeus

Tämän osaston vaatimuksia ei sovelleta yhteishallinnointiorga­ nisaatioihin, jotka myöntävät tarvittavien oikeuksien vapaaehtoi­ sen yhdistämisen perusteella SEUT 101 ja 102 artiklan kilpai­ lumääräyksiä noudattaen usean valtion alueen kattavan musiik­ kiteosten verkko-oikeuksien lisenssin, jota lähetystoiminnan har­ joittaja tarvitsee välittääkseen yleisölle tai saattaakseen yleisön saataville radio- tai televisio-ohjelmiaan samanaikaisesti niiden alkuperäisen lähetyksen kanssa tai alkuperäisen lähetyksen jäl­ keen sekä lähetystoiminnan harjoittajan tuottamaa tai sille tu­ otettua verkkomateriaalia, ennakkoesitykset mukaan luettuina, joka toimii radio- tai televisio-ohjelman alkuperäisen lähetyksen oheismateriaalina.

IV OSASTO

TÄYTÄNTÖÖNPANOTOIMENPITEET

33 artikla

Valitusmenettelyt

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatiot antavat jäsentensä ja yhteishallinnointiorganisaatioi­ den, joiden puolesta ne hallinnoivat oikeuksia edustussopimuk­ sen nojalla, käyttöön tehokkaat ja nopeat menettelyt, joiden avulla voidaan käsitellä valitukset, jotka koskevat erityisesti val­ tuutuksia hallinnoida oikeuksia, oikeuksien lakkauttamista tai peruuttamista, jäsenyysehtoja, oikeudenhaltijoille kuuluvien määrien keräämistä, vähennyksiä ja määrien jakamista.

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/93

2. Yhteishallinnointiorganisaatioiden on vastattava kirjallisesti jäsenten tai yhteishallinnointiorganisaatioiden, joiden puolesta ne hallinnoivat oikeuksia edustussopimuksen nojalla, valituksiin. Jos yhteishallinnointiorganisaatio hylkää valituksen, sen on pe­ rusteltava hylkäys.

34 artikla

Vaihtoehtoiset riitojenratkaisumenettelyt

1. Jäsenvaltiot voivat säätää, että yhteishallinnointiorganisaa­ tioiden, niiden jäsenten, oikeudenhaltijoiden tai käyttäjien väliset riidat, jotka koskevat tämän direktiivin vaatimusten mukaisesti annettuja kansallisen lainsäädännön säännöksiä, voidaan saattaa ratkaistaviksi nopeassa, riippumattomassa ja puolueettomassa vaihtoehtoisessa riitojenratkaisumenettelyssä.

2. Jäsenvaltioiden on varmistettava III osaston soveltamiseksi, että seuraavat riidat, jotka koskevat usean valtion alueen kattavia musiikkiteosten verkko-oikeuksien lisenssejä myöntävää tai tar­ joavaa yhteishallinnointiorganisaatiota, voidaan saattaa ratkaista­ viksi riippumattomassa ja puolueettomassa vaihtoehtoisessa rii­ tojenratkaisuelimessä:

a) nykyisen tai mahdollisen verkkopalvelujen tarjoajan kanssa 16, 25, 26 ja 27 artiklan soveltamisesta syntyvät riidat;

b) yhden tai useamman oikeudenhaltijan kanssa 25, 26, 27, 28, 29, 30 ja 31 artiklan soveltamisesta syntyvät riidat;

c) toisen yhteishallinnointiorganisaation kanssa 25, 26, 27, 28, 29 ja 30 artiklan soveltamisesta syntyvät riidat.

35 artikla

Riitojen ratkaisu

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että yhteishallinnointior­ ganisaatioiden ja käyttäjien väliset erityisesti voimassa oleviin ja ehdotettuihin lisensiointiehtoihin tai sopimusrikkomuksiin liitty­ vät riidat voidaan saattaa tuomioistuimen tai soveltuvissa ta­ pauksissa muun riippumattoman ja puolueettoman teollis- ja tekijänoikeuksia koskevaan lainsäädäntöön erikoistuneen rii­ tojenratkaisuelimen ratkaistaviksi.

2. Edellä olevat 33 ja 34 artikla sekä tämän artiklan 1 kohta eivät vaikuta osapuolten oikeuteen vaatia ja puolustaa oikeuksi­ aan tuomioistuinteitse.

36 artikla

Noudattaminen

1. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että tarkoitusta varten nimetyt toimivaltaiset viranomaiset valvovat, että jäsenvaltioiden alueelle sijoittautuneet yhteishallinnointiorganisaatiot noudatta­ vat tämän direktiivin nojalla annettuja kansallisia säännöksiä.

2. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että on käytössä menet­ telyt, joiden avulla yhteishallinnointiorganisaation jäsenet, oike­ udenhaltijat, käyttäjät, yhteishallinnointiorganisaatiot ja muut

asianomaiset voivat ilmoittaa tarkoitusta varten nimetyille toi­ mivaltaisille viranomaisille toiminnasta tai tilanteista, joiden ne katsovat olevan tämän direktiivin vaatimusten nojalla annettujen kansallisten säännösten vastaisia.

3. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että tarkoitusta varten nimetyillä toimivaltaisilla viranomaisilla on valta määrätä asian­ mukaisia seuraamuksia ja toteuttaa asianmukaisia toimenpiteitä, jos tämän direktiivin täytäntöönpanemiseksi annettuja kansal­ lisia säännöksiä ei ole noudatettu. Näiden seuraamusten ja toi­ menpiteiden on oltava tehokkaita, oikeasuhteisia ja varoittavia.

Jäsenvaltioiden on viimeistään 10 päivänä huhtikuuta 2016 il­ moitettava komissiolle tässä artiklassa sekä 37 ja 38 artiklassa tarkoitetut toimivaltaiset viranomaiset. Komissio julkistaa tältä osin saadut tiedot.

37 artikla

Tiedonvaihto toimivaltaisten viranomaisten välillä

1. Tämän direktiivin soveltamisen seurannan helpottamiseksi kunkin jäsenvaltion on varmistettava, että tarkoitukseen nimetty toimivaltainen viranomainen vastaa ilman aiheetonta viivytystä toisen jäsenvaltion tarkoitusta varten nimeämän toimivaltaisen viranomaisen esittämään tietopyyntöön, joka koskee tämän di­ rektiivin soveltamisen kannalta olennaisia seikkoja, erityisesti pyynnön saaneen jäsenvaltion alueelle sijoittautuneiden yhteis­ hallinnointiorganisaatioiden toimintaa, edellyttäen että pyyntö on asianmukaisesti perusteltu.

2. Jos toimivaltainen viranomainen katsoo, että toisen jäsen­ valtion alueelle sijoittautunut mutta sen alueella toimiva yhteis­ hallinnointiorganisaatio saattaa toimia jäsenvaltion, johon yh­ teishallinnointiorganisaatio on sijoittautunut, tämän direktiivin vaatimusten mukaisesti antamien kansallisten säännösten vastai­ sesti, se voi toimittaa kaikki asiaankuuluvat tiedot sen jäsenval­ tion toimivaltaiselle viranomaiselle, johon yhteishallinnointior­ ganisaatio on sijoittautunut, ja sen lisäksi tarvittaessa pyytää kyseistä toimivaltaista viranomaista ryhtymään toimivaltansa puitteissa asianmukaisiin toimiin. Pyynnön saaneen toimivaltai­ sen viranomaisen on annettava perusteltu vastaus kolmen kuu­ kauden kuluessa.

3. Pyynnön esittänyt toimivaltainen viranomainen voi myös antaa 2 kohdassa tarkoitetut asiat 41 artiklan mukaisesti perus­ tetun asiantuntijaryhmän käsiteltäväksi.

38 artikla

Usean valtion alueen kattavan lisensioinnin kehittämistä koskeva yhteistyö

1. Komissio edistää tarkoitusta varten nimettyjen jäsenvalti­ oiden toimivaltaisten viranomaisten välistä sekä kyseisten viran­ omaisten ja komission välistä tiedonvaihtoa usean valtion alueen kattavan lisensioinnin tilanteesta ja kehityksestä.

FIL 84/94 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

2. Komissio kuulee säännöllisesti oikeudenhaltijoiden, yhteis­ hallinnointiorganisaatioiden, käyttäjien, kuluttajien ja muiden asianomaisten osapuolten edustajia niiden tämän direktiivin III osaston säännösten soveltamisesta saamista kokemuksista. Ko­ missio antaa toimivaltaisille viranomaisille kaikki näissä kuu­ lemisissa esiin tulleet merkitykselliset tiedot 1 kohdassa säädetyn tiedonvaihdon puitteissa.

3. Jäsenvaltioiden on varmistettava, että niiden toimivaltaiset viranomaiset antavat viimeistään 10 päivänä lokakuuta 2017 komissiolle kertomuksen usean valtion alueen kattavan lisensi­ oinnin tilanteesta ja kehityksestä alueellaan. Kertomuksessa on oltava erityisesti tieto usean valtion alueen kattavien lisenssien saatavuudesta asianomaisessa jäsenvaltiossa ja tieto siitä, miten yhteishallinnointiorganisaatiot noudattavat tämän direktiivin III osaston täytäntöönpanemiseksi annettuja kansallisia säännöksiä, sekä käyttäjien, kuluttajien, oikeudenhaltijoiden ja muiden asian­ omaisten tahojen keskuudessa tehty arviointi usean valtion alu­ een kattavan musiikkiteosten verkko-oikeuksien lisensioinnin kehityksestä.

4. Komissio arvioi 3 kohdan nojalla saatujen kertomusten sekä 1 ja 2 kohdan nojalla koottujen tietojen perusteella tämän direktiivin III osaston soveltamista. Se harkitsee tarvittaessa ja soveltuvin osin erityisraportin perusteella lisätoimenpiteitä mah­ dollisten esiin tulleiden ongelmien ratkaisemiseksi. Tämä arvi­ ointi kattaa erityisesti seuraavat:

a) III osaston vaatimukset täyttävien yhteishallinnointiorgani­ saatioiden lukumäärä;

b) edellä olevan 29 ja 30 artiklan soveltaminen, mukaan lukien yhteishallinnointiorganisaatioiden näiden artiklojen nojalla tekemien edustussopimusten lukumäärä;

c) usean valtion alueen kattavan lisensioinnin piiriin kuuluva osuus teosvalikoimista jäsenvaltioissa.

V OSASTO

RAPORTOINTI JA LOPPUSÄÄNNÖKSET

39 artikla

Yhteishallinnointiorganisaatioista ilmoittaminen

Jäsenvaltioiden on hallussaan olevien tietojen pohjalta toimitet­ tava komissiolle luettelo alueelleen sijoittautuneista yhteishallin­ nointiorganisaatioista viimeistään 10 päivänä huhtikuuta 2016.

Jäsenvaltioiden on ilmoitettava komissiolle viipymättä mahdol­ lisista muutoksista tähän luetteloon.

Komissio julkistaa nämä tiedot ja pitää ne ajan tasalla.

40 artikla

Kertomus

Komissio arvioi tämän direktiivin soveltamista ja antaa Euroo­ pan parlamentille ja neuvostolle kertomuksen tämän direktiivin

soveltamisesta viimeistään 10 päivänä huhtikuuta 2021. Tämä kertomus sisältää arvioinnin tämän direktiivin vaikutuksesta ra­ jat ylittävien palvelujen kehittymiseen, kulttuuriseen monimuo­ toisuuteen, yhteishallinnointiorganisaatioiden ja käyttäjien väli­ siin suhteisiin sekä unionin ulkopuolelle sijoittautuneiden yhteis­ hallinnointiorganisaatioiden toimintaan unionissa, sekä tarvitta­ essa tarpeesta tarkistaa sitä. Komission kertomukseen liitetään tarvittaessa lainsäädäntöehdotus.

41 artikla

Asiantuntijaryhmä

Perustetaan asiantuntijaryhmä. Se muodostuu jäsenvaltioiden toimivaltaisten viranomaisten edustajista. Asiantuntijaryhmän puheenjohtajana on komission edustaja, ja se kokoontuu joko puheenjohtajan aloitteesta tai jäsenvaltion valtuuskunnan pyyn­ nöstä. Ryhmän tehtävänä on:

a) tarkastella vaikutuksia, joita tämän direktiivin saattamisella osaksi kansallista lainsäädäntöä on yhteishallinnointiorgani­ saatioiden ja riippumattomien hallinnointiyhteisöjen toimin­ taan sisämarkkinoilla, ja tuoda esiin mahdollisia ongelmia;

b) kuulla eri tahoja kaikista tämän direktiivin soveltamisesta aiheutuvista kysymyksistä;

c) helpottaa tiedonvaihtoa asiaa koskevasta lainsäädännön ja oikeuskäytännön kehityksestä sekä asiaa koskevasta taloudel­ lisesta, sosiaalisesta, kulttuurisesta ja teknologisesta kehityk­ sestä erityisesti teosten ja muun aineiston digitaalisten mark­ kinoiden osalta.

42 artikla

Henkilötietojen suoja

Tämän direktiivin puitteissa tapahtuvaan henkilötietojen käsitte­ lyyn sovelletaan direktiiviä 95/46/EY.

43 artikla

Saattaminen osaksi kansallista lainsäädäntöä

1. Jäsenvaltioiden on saatettava tämän direktiivin noudatta­ misen edellyttämät lait, asetukset ja hallinnolliset määräykset voimaan viimeistään 10 päivänä huhtikuuta 2016. Niiden on ilmoitettava tästä komissiolle viipymättä.

Näissä jäsenvaltioiden antamissa säädöksissä on viitattava tähän direktiiviin tai niihin on liitettävä tällainen viittaus, kun ne jul­ kaistaan virallisesti. Jäsenvaltioiden on säädettävä siitä, miten viittaukset tehdään.

2. Jäsenvaltioiden on toimitettava tässä direktiivissä säännel­ lyistä kysymyksistä antamansa keskeiset kansalliset säännökset kirjallisina komissiolle.

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/95

44 artikla

Voimaantulo

Tämä direktiivi tulee voimaan kahdentenakymmenentenä päivänä sen jälkeen, kun se on julkaistu Euroopan unionin virallisessa lehdessä.

45 artikla

Osoitus

Tämä direktiivi on osoitettu kaikille jäsenvaltioille.

Tehty Strasbourgissa 26 päivänä helmikuuta 2014.

Euroopan parlamentin puolesta Puhemies

M. SCHULZ

Neuvoston puolesta Puheenjohtaja

D. KOURKOULAS

FIL 84/96 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

LIITE

1. Edellä 22 artiklan 2 kohdassa tarkoitetussa vuotuisessa avoimuusraportissa annettavat tiedot:

a) tilinpäätökset, mukaan lukien tase tai varoja ja velkoja koskeva selvitys, tilikauden tuloslaskelma ja rahavirtalaskel­ ma;

b) tilikauden toimintakertomus;

c) tiedot kieltäytymisistä myöntää lisenssiä 16 artiklan 3 kohdan mukaisesti;

d) kuvaus yhteishallinnointiorganisaation oikeudellisesta ja hallintorakenteesta;

e) tiedot yhteisöistä, jotka ovat suoraan tai välillisesti, kokonaan tai osittain yhteishallinnointiorganisaation omistuk­ sessa tai määräysvallassa;

f) tiedot 9 artiklan 3 kohdassa ja 10 artiklassa tarkoitetuille henkilöille maksetusta palkan ja palkkioiden kokonais­ määrästä ja heidän muista etuuksistaan edeltävänä vuonna;

g) jäljempänä tässä liitteessä olevassa 2 kohdassa tarkoitetut taloudelliset tiedot;

h) tässä liitteessä olevassa 3 kohdassa tarkoitetut tiedot sisältävä erityisraportti sosiaali-, kulttuuri- ja koulutuspalveluja varten vähennettyjen määrien käytöstä.

2. Vuotuisessa avoimuusraportissa annettavat taloudelliset tiedot:

a) taloudelliset tiedot tekijänoikeustuloista kussakin hallinnoitujen oikeuksien luokassa ja käyttötyypissä (esim. lähe­ tystoiminnan harjoittaminen, verkkokäyttö ja julkinen esittäminen), mukaan lukien tiedot tekijänoikeustulojen sijoittamisesta saatavista tuloista ja näiden tulojen käytöstä (jaettu oikeudenhaltijoille tai muille yhteishallinnointi­ organisaatioille taikka käytetty muuhun tarkoitukseen);

b) taloudelliset tiedot yhteishallinnointiorganisaation oikeudenhaltijoille tarjoamien oikeuksien hallinnoinnin ja muiden palvelujen kustannuksista, mihin sisältyy yksityiskohtainen erittely ainakin seuraavista:

i) kaikki toiminta- ja rahoituskustannukset hallinnoitujen oikeuksien luokkien mukaan jaoteltuina ja silloin, kun kustannukset ovat välillisiä eikä niitä voida osoittaa yhteen tai useampaan oikeuksien luokkaan, selvitys näiden kustannusten kohdennukseen käytetystä menetelmästä;

ii) yksinomaan oikeuksien hallinnointiin liittyvät toiminta- ja rahoituskustannukset, mukaan lukien tekijänoikeus­ tuloista tai tekijänoikeustulojen sijoittamisesta saatavista tuloista 11 artiklan 4 kohdan ja 12 artiklan 1, 2 ja 3 kohdan mukaisesti vähennetyt tai kuitatut hallinnointipalkkiot, jaoteltuina hallinnoitujen oikeuksien luokkien mukaan ja silloin, kun kustannukset ovat välillisiä eikä niitä voida osoittaa yhteen tai useampaan oikeuksien luokkaan, selvitys näiden kustannusten kohdennukseen käytetystä menetelmästä;

iii) muihin palveluihin kuin oikeuksien hallinnointiin liittyvät toiminta- ja rahoituskustannukset, mukaan lukien sosiaali-, kulttuuri- ja koulutuspalvelut;

iv) kustannusten kattamiseen käytetyt varat;

v) tekijänoikeustuloista tehdyt vähennykset hallinnoitujen oikeuksien luokan ja käyttötyypin mukaan jaoteltuina sekä vähennyksen tarkoitus, esimerkiksi oikeuksien hallinnointiin tai sosiaali-, kulttuuri- tai koulutuspalveluihin liittyvät kustannukset;

vi) yhteishallinnointiorganisaation oikeudenhaltijoille tarjoamien oikeuksien hallinnoinnin ja muiden palvelujen kustannusten prosentuaalinen osuus tekijänoikeustuloista kyseisenä tilikautena kussakin hallinnoitujen oikeuk­ sien luokassa ja silloin, kun kustannukset ovat välillisiä eikä niitä voida osoittaa yhteen tai useampaan oikeuk­ sien luokkaan, selvitys näiden kustannusten kohdennukseen käytetystä menetelmästä;

c) taloudelliset tiedot oikeudenhaltijoille kuuluvista määristä, mihin sisältyy yksityiskohtainen erittely ainakin seuraa­ vista:

i) oikeudenhaltijoille osoitettujen määrien kokonaismäärä hallinnoitujen oikeuksien luokan ja käyttötyypin mu­ kaan jaoteltuna;

ii) oikeudenhaltijoille maksettujen määrien kokonaismäärä hallinnoitujen oikeuksien luokan ja käyttötyypin mu­ kaan jaoteltuna;

iii) maksujen jaksotus hallinnoitujen oikeuksien luokan ja käyttötyypin mukaan eriteltynä;

FI20.3.2014 Euroopan unionin virallinen lehti L 84/97

iv) kerättyjen mutta ei vielä oikeudenhaltijoille osoitettujen määrien kokonaismäärä hallinnoitujen oikeuksien luokan ja käyttötyypin mukaan jaoteltuna sekä tilikausi, jona nämä määrät on kerätty;

v) oikeudenhaltijoille osoitettujen mutta ei vielä jaettujen määrien kokonaismäärä hallinnoitujen oikeuksien luokan ja käyttötyypin mukaan jaoteltuna sekä tilikausi, jona nämä määrät on kerätty;

vi) syyt viiveeseen, jos yhteishallinnointiorganisaatio ei ole jakanut ja maksanut määriä 13 artiklan 1 kohdassa vahvistetussa määräajassa;

vii) sellaisten määrien kokonaismäärä, jotka eivät ole jaettavissa, sekä selvitys näiden määrien käytöstä;

d) tiedot suhteista muihin yhteishallinnointiorganisaatioihin ja selvitys ainakin seuraavista:

i) muilta yhteishallinnointiorganisaatioilta saadut määrät ja muille yhteishallinnointiorganisaatioille maksetut mää­ rät oikeuksien luokan, käyttötyypin sekä organisaation mukaan jaoteltuina;

ii) muille yhteishallinnointiorganisaatioille kuuluvista oikeuksiin perustuvista tuloista perityt hallinnointipalkkiot ja muut niistä tehdyt vähennykset oikeuksien luokan, käyttötyypin sekä organisaation mukaan jaoteltuina;

iii) muiden yhteishallinnointiorganisaatioiden maksamista määristä perityt hallinnointipalkkiot ja muut niistä tehdyt vähennykset oikeuksien luokan sekä organisaation mukaan jaoteltuina;

iv) muilta yhteishallinnointiorganisaatioilta peräisin olevat suoraan oikeudenhaltijoille jaetut määrät oikeuksien luokan sekä organisaation mukaan jaoteltuina.

3. Edellä 22 artiklan 3 kohdassa tarkoitetussa erityisraportissa annettavat tiedot:

a) sosiaali-, kulttuuri- ja koulutuspalvelujen tarkoituksiin tilikautena tehdyt vähennykset tarkoituksen mukaan jaotel­ tuina ja kunkin tarkoituksen osalta hallinnoitujen oikeuksien luokan ja käyttötyypin mukaan jaoteltuina;

b) selvitys näiden määrien käytöstä tarkoituksen mukaan jaoteltuina, mukaan lukien sosiaali-, kulttuuri- ja koulutus­ palvelujen rahoitukseen tilikautena vähennetyt kustannukset ja sosiaali-, kulttuuri- ja koulutuspalveluihin kuhunkin käytetyt määrät eriteltyinä.

FIL 84/98 Euroopan unionin virallinen lehti 20.3.2014

DIRECTIVES

DIRECTIVE 2014/26/UE DU PARLEMENT EUROPÉEN ET DU CONSEIL

du 26 février 2014

concernant la gestion collective du droit d’auteur et des droits voisins et l’octroi de licences multiterritoriales de droits sur des œuvres musicales en vue de leur utilisation en ligne dans le

marché intérieur

(Texte présentant de l'intérêt pour l'EEE)

LE PARLEMENT EUROPÉEN ET LE CONSEIL DE L’UNION EURO­ PÉENNE,

vu le traité sur le fonctionnement de l’Union européenne, et notamment son article 50, paragraphe 1, son article 53, para­ graphe 1, et son article 62,

vu la proposition de la Commission européenne,

après transmission du projet d’acte législatif aux parlements nationaux,

vu l’avis du Comité économique et social européen (1),

statuant conformément à la procédure législative ordinaire (2),

considérant ce qui suit:

(1) Les directives de l’Union adoptées dans le domaine du droit d’auteur et des droits voisins assurent déjà un niveau élevé de protection aux titulaires de droits et fournissent, par là même, un cadre pour l’exploitation des contenus protégés par ces droits. Ces directives concourent au développement et au maintien de la créa­ tivité. Dans un marché intérieur où la concurrence n’est pas faussée, la protection de l’innovation et de la création intellectuelle encourage également l’investissement dans les services et produits innovants.

(2) Pour diffuser des contenus protégés par le droit d’auteur et les droits voisins, notamment les livres, les productions audiovisuelles et la musique enregistrée, ainsi que des services connexes, il est nécessaire d’obtenir une licence de droits auprès des différents titulaires du droit d’auteur et de droits voisins (tels que les auteurs, artistes inter­ prètes ou exécutants, producteurs et éditeurs). Il appar­ tient normalement au titulaire de droits de choisir entre la gestion individuelle ou collective de ses droits, à moins que les États membres n’en disposent autrement, confor­ mément au droit de l’Union et aux obligations internatio­ nales de l’Union et de ses États membres. La gestion du

droit d’auteur et des droits voisins comprend l’octroi de licences aux utilisateurs, le contrôle financier des utilisa­ teurs, le contrôle de l’utilisation des droits, le respect du droit d’auteur et des droits voisins, la perception des revenus provenant de l’exploitation des droits et leur distribution aux titulaires de droits. Les organismes de gestion collective permettent aux titulaires de droits d’être rémunérés pour des utilisations qu’ils ne seraient pas en mesure de contrôler ou de faire respecter eux- mêmes, y compris sur les marchés étrangers.

(3) En vertu de l’article 167 du traité sur le fonctionnement de l’Union européenne, l’Union doit tenir compte de la diversité culturelle dans ses actions et contribuer à l’épa­ nouissement des cultures des États membres dans le respect de leur diversité nationale et régionale, tout en mettant en évidence le patrimoine culturel commun. Les organismes de gestion collective jouent, et devraient continuer de jouer, un rôle important de promotion de la diversité des expressions culturelles, à la fois en permettant aux répertoires les moins volumineux et moins populaires d’accéder au marché et en fournissant des services sociaux, culturels et éducatifs dans l’intérêt de leurs titulaires de droits et du public.

(4) Les organismes de gestion collective établis dans l’Union devraient avoir la faculté d’exercer les libertés prévues par les traités lorsqu’ils représentent les titulaires de droits qui résident ou sont établis dans d’autres États membres ou octroient des licences à des utilisateurs qui résident ou sont établis dans d’autres États membres.

(5) Les règles nationales qui régissent le fonctionnement des organismes de gestion collective diffèrent sensiblement d’un État membre à l’autre, notamment en ce qui concerne leur transparence et leur responsabilité envers leurs membres et les titulaires de droits. Dans un certain nombre de cas, cela a posé des difficultés, en particulier pour les titulaires de droits non nationaux, dans l’exercice de leurs droits, et cela a nui à la qualité de la gestion financière des revenus perçus. Des problèmes dans le fonctionnement des organismes de gestion collective conduisent à une exploitation inefficace du droit d’auteur et des droits voisins dans le marché intérieur, au détri­ ment des membres des organismes de gestion collective, des titulaires de droits et des utilisateurs.

FRL 84/72 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

(1) JO C 44 du 15.2.2013, p. 104. (2) Position du Parlement européen du 4 février 2014 (non encore

parue au Journal officiel) et décision du Conseil du 20 février 2014.

(6) La nécessité d’améliorer le fonctionnement des orga­ nismes de gestion collective a déjà été signalée dans la recommandation 2005/737/CE de la Commission (1). Cette recommandation a posé un certain nombre de principes, tels que la liberté des titulaires de droits de choisir leur organisme de gestion collective, l’égalité de traitement de toutes les catégories de titulaires de droits et la distribution équitable des revenus. Elle a invité les organismes de gestion collective à fournir aux utilisateurs, avant de négocier avec eux, des informations suffisantes sur les tarifs applicables et les répertoires. Elle a égale­ ment formulé des recommandations en matière de responsabilité, de représentation des titulaires de droits au sein des organes de décision des organismes de gestion collective et de règlement des litiges. Cependant, la recommandation a été suivie de manière inégale.

(7) La protection des intérêts des membres des organismes de gestion collective, des titulaires de droits et des tiers exige la coordination des législations des États membres en matière de gestion du droit d’auteur et d’octroi de licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales, l’objectif étant d’avoir des garanties équivalentes dans toute l’Union. C’est pourquoi la présente directive devrait avoir pour base légale l’ar­ ticle 50, paragraphe 1, du traité sur le fonctionnement de l’Union européenne.

(8) La présente directive a pour objectif de coordonner les règles nationales concernant l’accès des organismes de gestion collective à l’activité de gestion du droit d’auteur et des droits voisins, les modalités de gouvernance de ces organismes ainsi que le cadre de leur surveillance, et elle devrait dès lors avoir aussi pour base légale l’article 53, paragraphe 1, du traité sur le fonctionnement de l’Union européenne. En outre, puisqu’elle concerne un secteur proposant des services dans toute l’Union, elle devrait avoir pour base légale l’article 62 du traité sur le fonc­ tionnement de l’Union européenne.

(9) La présente directive a pour objectif de fixer des exigences applicables aux organismes de gestion collec­ tive en vue de garantir un niveau élevé de gouvernance, de gestion financière, de transparence et de communica­ tion d’informations. Cependant, les États membres devraient rester libres de maintenir ou d’imposer des normes plus strictes que celles prévues au titre II de la présente directive à l’égard des organismes de gestion collective établis sur leur territoire, pour autant que ces normes plus strictes soient compatibles avec le droit de l’Union.

(10) Rien, dans la présente directive, ne devrait empêcher un État membre d’appliquer les mêmes dispositions, ou des dispositions similaires, aux organismes de gestion collec­ tive qui sont établis en dehors de l’Union mais qui exer­ cent leurs activités dans cet État membre.

(11) Rien, dans la présente directive, ne devrait empêcher les organismes de gestion collective de conclure des accords de représentation avec d’autres organismes de gestion collective ‒ dans le respect des règles de concurrence prévues aux articles 101 et 102 du traité sur le fonction­ nement de l’Union européenne ‒ dans le domaine de la gestion des droits pour faciliter, améliorer et simplifier les procédures d’octroi de licence aux utilisateurs, y compris aux fins de l’établissement d’une facture unique, dans des conditions égales, non discriminatoires et transparentes, et offrir également des licences multiterritoriales dans d’autres domaines que ceux visés au titre III de la présente directive.

(12) La présente directive, bien que s’appliquant à tous les organismes de gestion collective, à l’exception du titre III qui ne s’applique qu’aux organismes de gestion collec­ tive qui gèrent des droits d’auteur sur des œuvres musi­ cales en vue de leur utilisation en ligne sur une base multiterritoriale, n’interfère pas avec les dispositifs relatifs à la gestion des droits dans les États membres tels que la gestion individuelle, l’extension des effets d’un accord entre un organisme de gestion collective représentatif et un utilisateur, c’est-à-dire l’octroi de licences collectives étendues, la gestion collective obligatoire, les présomp­ tions légales de représentation et le transfert de droits à des organismes de gestion collective.

(13) La présente directive n’affecte pas la possibilité, pour les États membres, de déterminer par la voie législative ou réglementaire, ou par tout autre mécanisme spécifique prévu à cet effet, une compensation équitable des titu­ laires de droits pour les exceptions ou les limitations au droit de reproduction prévues par la directive 2001/29/CE du Parlement européen et du Conseil (2) et la rémunération des titulaires de droits pour les déroga­ tions au droit exclusif de prêt public prévues par la directive 2006/115/CE du Parlement européen et du Conseil (3) applicables sur leur territoire, ainsi que les conditions applicables à leur perception.

(14) La présente directive n’impose pas aux organismes de gestion collective d’adopter une forme juridique particu­ lière. Dans la pratique, ces organismes exercent leurs activités sous diverses formes juridiques, telles que des associations, des coopératives ou des sociétés à respon­ sabilité limitée, qui sont contrôlées ou détenues par des titulaires du droit d’auteur et de droits voisins ou par des entités représentant de tels titulaires de droits. Dans certains cas exceptionnels, cependant, du fait de la forme juridique d’un organisme de gestion collective, l’élément de détention ou de contrôle n’est pas présent. Tel est le cas, par exemple, des fondations, qui n’ont pas de membres. Cependant, les dispositions de la présente

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/73

(1) Recommandation 2005/737/CE de la Commission du 18 mai 2005 relative à la gestion collective transfrontière du droit d’auteur et des droits voisins dans le domaine des services licites de musique en ligne (JO L 276 du 21.10.2005, p. 54).

(2) Directive 2001/29/CE du Parlement européen et du Conseil du 22 mai 2001 sur l’harmonisation de certains aspects du droit d’au­ teur et des droits voisins dans la société de l’information (JO L 167 du 22.6.2001, p. 10).

(3) Directive 2006/115/CE du Parlement européen et du Conseil du 12 décembre 2006 relative au droit de location et de prêt et à certains droits voisins du droit d’auteur dans le domaine de la propriété intellectuelle (JO L 376 du 27.12.2006, p. 28).

directive devraient également s’appliquer à ces orga­ nismes. De la même manière, les États membres devraient prendre des mesures appropriées pour éviter que le choix de la forme juridique ne permette de contourner les obligations au titre de la présente direc­ tive. Il convient de relever que les entités qui représentent les titulaires de droits et qui sont membres d’organismes de gestion collective peuvent être d’autres organismes de gestion collective, des associations de titulaires de droits, des syndicats ou d’autres organismes.

(15) Les titulaires de droits devraient être libres de confier la gestion de leurs droits à des entités de gestion indépen­ dantes. Ces entités de gestion indépendantes sont des entités commerciales qui diffèrent des organismes de gestion collective, entre autres en raison du fait qu’elles ne sont pas détenues ou contrôlées par les titulaires de droits. Cependant, dans la mesure où ces entités de gestion indépendantes exercent les mêmes activités que les organismes de gestion collective, elles devraient être tenues de fournir certaines informations aux titulaires de droits qu’elles représentent, aux organismes de gestion collective, aux utilisateurs et au public.

(16) Les producteurs audiovisuels, les producteurs de disques et les radiodiffuseurs octroient des licences d’exploitation de leurs propres droits, ainsi que, dans certains cas, de droits qui leur ont été transférés, par exemple, par des artistes interprètes ou exécutants, sur la base d’accords négociés individuellement, et ils agissent dans leur propre intérêt. Les éditeurs de livres, de musique ou de journaux octroient des licences d’exploitation de droits qui leur ont été transférés sur la base d’accords négociés individuellement et agissent dans leur propre intérêt. Dès lors, les producteurs audiovisuels, les producteurs de disques, les radiodiffuseurs et les éditeurs ne devraient pas être considérés comme des «entités de gestion indé­ pendantes». En outre, les gestionnaires et les agents des auteurs et des artistes interprètes ou exécutants qui agis­ sent en tant qu’intermédiaires et représentent des titu­ laires de droits dans leurs relations avec des organismes de gestion collective ne devraient pas être considérés comme des «entités de gestion indépendantes», étant donné qu’ils ne gèrent pas des droits au sens de la fixa­ tion de tarifs, de l’octroi de licences ou de la perception d’argent auprès des utilisateurs.

(17) Les organismes de gestion collective devraient être libres de choisir de confier certaines de leurs activités, telles que la facturation des utilisateurs ou la distribution des sommes dues aux titulaires de droits, à des filiales ou à d’autres entités qu’ils contrôlent. En pareil cas, les dispo­ sitions de la présente directive qui s’appliqueraient aux activités concernées si elles étaient exécutées directement par un organisme de gestion collective devraient égale­ ment s’appliquer aux activités desdites filiales ou autres entités.

(18) Pour garantir que les titulaires du droits d’auteur et de droits voisins dont les droits sont gérés de manière collective puissent pleinement profiter du marché inté­ rieur et que leur liberté d’exercer leurs droits ne soit pas indûment limitée, il est nécessaire de prévoir l’inclu­ sion de garanties appropriées dans les statuts des orga­ nismes de gestion collective. De plus, un organisme de

gestion collective ne devrait pas, lorsqu’il fournit ses services de gestion, établir, directement ou indirectement, de discrimination entre les titulaires de droits sur la base de leur nationalité, de leur lieu de résidence ou de leur lieu d’établissement.

(19) Compte tenu des libertés définies par le traité sur le fonctionnement de l’Union européenne, la gestion collec­ tive du droit d’auteur et de droits voisins devrait impli­ quer qu’un titulaire de droits puisse choisir librement un organisme de gestion collective pour gérer ses droits, qu’il s’agisse de droits de communication au public ou de droits de reproduction, ou de catégories de droits liées à des formes d’exploitation telles que la radiodiffusion, l’exploitation en salles, ou la reproduction en vue de la distribution en ligne, à condition que l’organisme de gestion collective que le titulaire souhaite choisir gère déjà ces droits ou catégories de droits.

Les droits, catégories de droits ou types d’œuvres et autres objets gérés par l’organisme de gestion collective devraient être déterminés par l’assemblée générale des membres dudit organisme s’ils ne sont pas déjà déter­ minés dans ses statuts ou prescrits par la loi. Il importe que les droits et catégories de droits soient déterminés d’une manière qui maintienne un équilibre entre la liberté des titulaires de droits de disposer de leurs œuvres et autres objets et la capacité de l’organisme à gérer effec­ tivement les droits, compte tenu, en particulier, de la catégorie de droits gérée par l’organisme et du secteur créatif dans lequel il exerce ses activités. Compte tenu de cet équilibre, les titulaires de droits devraient avoir la possibilité de facilement retirer ces droits ou catégories de droits à un organisme de gestion collective pour gérer ces droits individuellement ou pour en confier ou en transférer la gestion en tout ou en partie à un autre organisme de gestion collective ou une autre entité, quel que soit l’État membre de la nationalité, de la rési­ dence ou de l’établissement de l’organisme de gestion collective, de l’autre entité ou du titulaire de droits. Dans un État membre qui, conformément au droit de l’Union et aux obligations internationales de l’Union et de ses États membres, prévoit une obligation de gestion collective des droits, le choix des titulaires de droits se limiterait à d’autres organismes de gestion collective.

Les organismes de gestion collective qui gèrent différents types d’œuvres et autres objets, tels que les œuvres litté­ raires, musicales ou photographiques, devraient aussi laisser aux titulaires de droits cette marge de manœuvre en ce qui concerne la gestion de différents types d’œuvres et autres objets. En ce qui concerne les utilisations non commerciales, les États membres devraient prévoir que les organismes de gestion collective prennent les mesures nécessaires pour que leurs titulaires de droits puissent exercer le droit d’octroi de licences pour de telles utilisations. De telles mesures devraient inclure, entre autres, une décision de l’organisme de gestion collective concernant les conditions liées à l’exercice de ce droit ainsi que la communication à leurs membres d’informations sur ces conditions. Les organismes de gestion collective devraient informer les titulaires de droits des choix qui s’offrent à eux et leur permettre d’exercer les droits liés à ces choix aussi facilement que possible. Les titulaires de droits qui ont déjà donné leur

FRL 84/74 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

autorisation à l’organisme de gestion collective peuvent être informés via le site internet de l’organisme. L’obliga­ tion d’obtenir le consentement des titulaires de droits contenue dans l’autorisation à la gestion de chaque droit, catégorie de droits ou type d’œuvres et autre objet ne devrait pas empêcher les titulaires de droits d’accepter des modifications de cette autorisation propo­ sées ultérieurement par accord tacite conformément aux conditions inscrites dans le droit national. Ni les accords contractuels selon lesquels une résiliation ou un retrait par les titulaires de droits a un effet immédiat sur les licences octroyées avant cette résiliation ou ce retrait, ni les accords contractuels selon lesquels de telles licences restent inchangées pendant une certaine période de temps après cette résiliation ou ce retrait ne sont, en tant que tels, exclus par la présente directive. Cependant, de tels accords ne devraient pas faire obstacle à la pleine application de la présente directive. La présente directive ne devrait pas porter atteinte à la possibilité pour les titulaires de droits de gérer leurs droits individuellement, y compris pour des utilisations non commerciales.

(20) L’affiliation à un organisme de gestion collective devrait reposer sur des critères objectifs, transparents et non discriminatoires, y compris pour les éditeurs qui, en vertu d’un accord sur l’exploitation des droits, ont droit à une quote-part des revenus provenant des droits gérés par les organismes de gestion collective et ont le droit de percevoir ces revenus auprès des organismes de gestion collective. Ces critères ne devraient pas obliger les orga­ nismes de gestion collective à accepter des membres dont la gestion des droits, catégories de droits ou types d’œu­ vres ou autres objets n’entre pas dans leur champ d’acti­ vité. Les registres tenus par un organisme de gestion collective devraient permettre d’identifier et de localiser ses membres et les titulaires de droits dont les droits sont représentés par l’organisme sur la base d’autorisations données par ces titulaires de droits.

(21) Afin de protéger les titulaires de droits dont les droits sont directement représentés par l’organisme de gestion collective mais qui ne remplissent pas ses exigences d’af­ filiation, il convient d’imposer que certaines dispositions de la présente directive relatives aux membres s’appli­ quent également à de tels titulaires de droits. Les États membres devraient également pouvoir accorder à ces derniers des droits de participation au processus de déci­ sion de l’organisme de gestion collective.

(22) Les organismes de gestion collective devraient agir au mieux des intérêts collectifs des titulaires de droits qu’ils représentent. Il importe donc de prévoir des systèmes qui permettent aux membres d’un organisme de gestion collective d’exercer leurs droits d’affiliation en participant au processus de décision de l’organisme.

Certains organismes de gestion collective ont différentes catégories de membres, qui peuvent représenter différents types de titulaires de droits, tels que les producteurs et les artistes interprètes ou exécutants. La représentation de ces différentes catégories de membres dans le processus de décision devrait être juste et équilibrée. L’efficacité des règles relatives à l’assemblée générale des membres des organismes de gestion collective serait compromise en l’absence de toute disposition sur le mode de fonction­ nement de l’assemblée générale. Il convient ainsi de veiller à ce que l’assemblée générale se réunisse réguliè­ rement, et au moins chaque année, et à ce que ce soit elle qui prenne les décisions les plus importantes de l’orga­ nisme de gestion collective.

(23) Tous les membres des organismes de gestion collective devraient être autorisés à participer et à voter à l’assem­ blée générale des membres. L’exercice de ces droits ne devrait être restreint que pour des raisons équitables et proportionnées. Dans certains cas exceptionnels, des organismes de gestion collective sont constitués sous la forme juridique d’une fondation, ce qui signifie qu’ils n’ont pas de membres. Dans de tels cas, il convient que les pouvoirs de l’assemblée générale des membres soient exercés par l’organe auquel a été confiée la fonc­ tion de surveillance. Lorsque des organismes de gestion collective ont pour membres des entités représentant des titulaires de droits, comme ce peut être le cas lorsqu’un organisme de gestion collective est une société à respon­ sabilité limitée et que ses membres sont des associations de titulaires de droits, les États membres devraient pouvoir prévoir qu’une partie ou la totalité des pouvoirs de l’assemblée générale des membres soit exercée par une assemblée de ces titulaires de droits. L’assemblée générale des membres devrait, au minimum, avoir le pouvoir de fixer le cadre des activités de la direction, en particulier en ce qui concerne l’utilisation des revenus provenant des droits par l’organisme de gestion collective. Ceci devrait néanmoins s’entendre sans préjudice de la possibilité pour les États membres de prévoir des règles plus strictes concernant, par exemple, les investissements, les fusions ou les emprunts, y compris l’interdiction de telles opéra­ tions. Les organismes de gestion collective devraient encourager la participation active de leurs membres à l’assemblée générale. L’exercice des droits de vote devrait être facilité pour les membres qui assistent à l’assemblée générale et également pour ceux qui n’y assis­ tent pas. En plus d’avoir la possibilité d’exercer leurs droits par voie électronique, les membres devraient être autorisés à participer et à voter par procuration à l’assem­ blée générale des membres. Le vote par procuration devrait être limité en cas de conflit d’intérêts. Dans le même temps, les États membres ne devraient prévoir des restrictions en ce qui concerne les procurations que si cela ne porte pas atteinte à la participation appropriée et effective des membres au processus de décision. En particulier, la désignation de mandataires contribue à la participation appropriée et effective des membres au processus de décision et permet aux titulaires de droits d’avoir réellement l’occasion d’opter pour un organisme de gestion collective de leur choix, quel que soit l’État membre d’établissement de l’organisme.

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/75

(24) Les membres devraient être autorisés à participer au contrôle permanent de la gestion des organismes de gestion collective. À cette fin, ces organismes devraient disposer d’une fonction de surveillance adaptée à leur structure organisationnelle et devraient permettre à leurs membres d’être représentés au sein de l’organe qui exerce cette fonction. Selon la structure organisationnelle de l’organisme de gestion collective, la fonction de surveillance peut être exercée par un organe distinct, tel qu’un conseil de surveillance, ou par certains ou la tota­ lité des dirigeants au sein du conseil d’administration qui ne participent pas à la gestion des activités de l’organisme de gestion collective. L’exigence d’une représentation juste et équilibrée des membres ne devrait pas empêcher l’or­ ganisme de gestion collective de désigner des tiers pour exercer la fonction de surveillance, y compris des personnes disposant des compétences professionnelles pertinentes et des titulaires de droits qui ne satisfont pas aux exigences d’affiliation ou qui ne sont pas direc­ tement représentés par l’organisme mais par l’inter­ médiaire d’une entité qui est membre de l’organisme de gestion collective.

(25) Pour des motifs de bonne gestion, la direction de l’orga­ nisme de gestion collective doit être indépendante. Les administrateurs, qu’ils soient des dirigeants élus ou recrutés ou employés par l’organisme sur la base d’un contrat, devraient être tenus de déclarer, avant leur entrée en fonctions et chaque année par la suite, s’il existe des conflits entre leurs intérêts et ceux des titulaires de droits qui sont représentés par l’organisme de gestion collective. De telles déclarations annuelles devraient égale­ ment être faites par les personnes exerçant la fonction de surveillance. Les États membres devraient être libres d’im­ poser aux organismes de gestion collective de rendre de telles déclarations publiques ou de les communiquer aux autorités publiques.

(26) Les organismes de gestion collective perçoivent, gèrent et distribuent les revenus provenant de l’exploitation des droits qui leur sont confiés par les titulaires de droits. Ces revenus sont dus en dernier ressort aux titulaires de droits, qui peuvent avoir une relation juridique directe avec l’organisme ou être représentés par l’intermédiaire d’une entité qui est membre de l’organisme de gestion collective ou par un accord de représentation. Il importe donc que les organismes de gestion collective fassent preuve de la plus grande diligence dans la perception, la gestion et la distribution de ces revenus. Une distribu­ tion exacte n’est possible que si l’organisme de gestion collective tient des registres appropriés des membres, des licences et des utilisations des œuvres et autres objets. Les données utiles requises pour une gestion collective effi­ cace des droits devraient également être fournies par les titulaires de droits et les utilisateurs et vérifiées par l’or­ ganisme de gestion collective.

(27) Les sommes perçues et dues aux titulaires de droits devraient être comptabilisées séparément des actifs propres que l’organisme est susceptible de posséder. Sans préjudice de la possibilité qu’ont les États membres de prévoir des règles plus strictes en matière d’investissement, y compris une interdiction d’investir les revenus provenant des droits, lorsque de telles sommes sont investies, elles devraient l’être en conformité avec la

politique générale de l’organisme de gestion collective en matière d’investissement et de gestion des risques. Pour maintenir un niveau élevé de protection des droits des titulaires de droits et garantir qu’ils bénéficient de tout revenu pouvant provenir de l’exploitation de ces droits, les investissements opérés et détenus par l’organisme de gestion collective devraient être gérés conformément à des critères obligeant l’organisme à agir avec prudence, tout en lui permettant de décider de la politique d’inves­ tissement la plus sûre et la plus efficace. Cela devrait permettre aux organismes de gestion collective de choisir un placement des actifs qui est adapté à la nature exacte et à la durée de toute exposition au risque de tout revenu provenant des droits investi et qui n’affecte pas indûment tout revenu provenant de droits dû aux titulaires de droits.

(28) Étant donné que les titulaires de droits ont droit à une rémunération pour l’exploitation de leurs droits, il importe que les frais de gestion n’excèdent pas les coûts justifiés de la gestion des droits et que toute déduc­ tion, autre que les déductions concernant les frais de gestion, par exemple une déduction à des fins sociales, culturelles ou éducatives, soit décidée par les membres des organismes de gestion collective. Ceux-ci devraient faire preuve de transparence envers les titulaires de droits en ce qui concerne les règles régissant ces déduc­ tions. Les mêmes exigences devraient s’appliquer à toute décision d’utilisation des revenus provenant des droits en vue d’une distribution collective, par exemple sous la forme de bourses. Les titulaires de droits devraient avoir accès, sur une base non discriminatoire, à tout service social, culturel ou éducatif financé par ces déduc­ tions. La présente directive ne devrait pas porter atteinte aux déductions au titre du droit national, telles que les déductions pour la fourniture de services sociaux aux titulaires de droits par les organismes de gestion collec­ tive, en ce qui concerne tout aspect qui n’est pas régi par la présente directive, pour autant que de telles déductions soient conformes au droit de l’Union.

(29) La distribution et le versement de sommes dues aux titulaires de droits individuels ou, le cas échéant, à des catégories de titulaires de droits, devraient avoir lieu en temps utile et conformément à la politique générale de distribution de l’organisme de gestion collective concerné, y compris lorsqu’ils ont lieu par l’intermédiaire d’une autre entité représentant les titulaires de droits. Seules des raisons objectives indépendantes de la volonté d’un organisme de gestion collective peuvent justifier un retard dans la distribution et le versement de sommes dues aux titulaires de droits. Dès lors, des circonstances telles que l’investissement des revenus provenant des droits soumis à une date d’échéance ne devraient pas constituer des raisons valables permettant de justifier un tel retard. Il convient de s’en remettre aux États membres pour décider des règles assurant la distribution en temps utile et la recherche et l’identification efficaces des titu­ laires de droits lorsque de telles raisons objectives surviennent. Pour assurer une distribution appropriée et efficace des sommes dues aux titulaires de droits, sans préjudice de la possibilité pour les États membres de prévoir des règles plus strictes, il est nécessaire d’imposer aux organismes de gestion collective de prendre des mesures raisonnables et diligentes, sur la base de la

FRL 84/76 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

bonne foi, pour identifier et localiser les titulaires de droits concernés. Il convient également que les membres de l’organisme de gestion collective décident, dans la mesure permise par le droit national, de l’utilisa­ tion de toute somme qui ne peut être distribuée dans des situations où les titulaires de droits auxquels ces sommes sont dues ne peuvent être identifiés ou localisés.

(30) Les organismes de gestion collective devraient pouvoir gérer des droits et percevoir les revenus provenant de l’exploitation de ces droits au titre d’accords de représen­ tation conclus avec d’autres organismes. Pour protéger les droits des membres de l’autre organisme de gestion collective, un organisme de gestion collective ne devrait pas faire de distinction entre les droits qu’il gère au titre d’accords de représentation et ceux qu’il gère directement pour ses titulaires de droits. Il ne devrait pas non plus être autorisé à appliquer des déductions sur les revenus provenant des droits perçus pour le compte d’un autre organisme de gestion collective, autres que les déductions concernant les frais de gestion, sans le consentement exprès de l’autre organisme. Il convient également d’im­ poser aux organismes de gestion collective qu’ils distri­ buent et versent des sommes à d’autres organismes sur la base de tels accords de représentation au plus tard au moment où ils distribuent et versent les sommes à leurs propres membres et aux titulaires de droits non-membres qu’ils représentent. En outre, l’organisme bénéficiaire devrait, à son tour, être tenu de distribuer les sommes dues aux titulaires de droits qu’il représente sans retard.

(31) Il importe tout particulièrement que les conditions commerciales d’octroi de licences soient équitables et non discriminatoires pour garantir que les utilisateurs puissent obtenir des licences sur des œuvres et autres objets à l’égard desquels un organisme de gestion collec­ tive représente des droits et pour garantir que les titu­ laires de droits soient rémunérés de manière appropriée. Les organismes de gestion collective et les utilisateurs devraient dès lors négocier de bonne foi l’octroi de licences et appliquer des tarifs qui devraient être déter­ minés sur la base de critères objectifs et non discrimina­ toires. Il convient d’imposer que la redevance de licence ou la rémunération déterminée par les organismes de gestion collective soit raisonnable par rapport, entre autres, à la valeur économique de l’utilisation des droits dans un contexte particulier. Enfin, les organismes de gestion collective devraient répondre sans retard indu aux demandes de licence présentées par les utilisateurs.

(32) À l’ère du numérique, les organismes de gestion collective doivent régulièrement octroyer des licences sur leur répertoire pour des formes d’exploitation et des modèles économiques inédits. Dans de tels cas, et afin de favoriser un environnement propice au développe­ ment de telles licences, sans préjudice de l’application des règles du droit de la concurrence, les organismes de gestion collective devraient avoir la flexibilité requise pour fournir, aussi rapidement que possible, des licences individualisées pour des services en ligne innovants, sans

courir le risque que les conditions de ces licences puissent être utilisées comme des précédents pour déterminer les conditions d’autres licences.

(33) Pour garantir que les organismes de gestion collective puissent se conformer aux obligations énoncées dans la présente directive, les utilisateurs devraient leur fournir les informations utiles sur l’utilisation des droits repré­ sentés par lesdits organismes. Cette obligation ne devrait pas s’appliquer aux personnes physiques agissant à des fins qui n’entrent pas dans le cadre de leur activité commerciale, industrielle, artisanale ou de leur profes­ sion, qui, dès lors, ne sont pas des utilisateurs selon la définition prévue dans la présente directive. En outre, les informations demandées par les organismes de gestion collective devraient se limiter à ce qui est raisonnable, nécessaire et à la disposition des utilisateurs, pour permettre à ces organismes d’exercer leurs fonctions, compte tenu de la situation spécifique des petites et moyennes entreprises. Cette obligation pourrait figurer dans un accord entre un organisme de gestion collective et un utilisateur; cela ne fait pas obstacle aux droits d’informations légaux prévus au niveau national. Les délais applicables à la communication d’informations par les utilisateurs devraient être de nature à permettre aux organismes de gestion collective de respecter les délais fixés pour la distribution des sommes dues aux titulaires de droits. La présente directive devrait s’entendre sans préjudice de la possibilité pour les États membres d’exiger des organismes de gestion collective établis sur leur territoire qu’ils émettent des factures communes.

(34) Afin de renforcer la confiance des titulaires de droits, des utilisateurs et des autres organismes de gestion collective dans la gestion des droits par un organisme de gestion collective, chaque organisme de gestion collective devrait se conformer à des exigences spécifiques en matière de transparence. Chaque organisme de gestion collective ou chaque membre de cet organisme qui est une entité en charge de l’attribution ou du versement de sommes dues aux titulaires de droits devrait donc être tenu de fournir certaines informations aux titulaires de droits, à titre individuel, au moins une fois par an, telles que les sommes qui leur sont attribuées ou versées et les déduc­ tions effectuées. Les organismes de gestion collective devraient également être tenus de fournir des informa­ tions suffisantes, y compris des informations financières, aux autres organismes de gestion collective dont ils gèrent les droits au titre d’accords de représentation.

(35) Afin de veiller à ce que les titulaires de droits, les autres organismes de gestion collective et les utilisateurs aient accès aux informations sur le champ d’activité de l’orga­ nisme et sur les œuvres ou autres objets qu’il représente, l’organisme de gestion collective devrait fournir des infor­ mations sur ces questions, en réponse à une demande dûment justifiée. Il devrait appartenir au droit national de décider si, et dans quelle mesure, des frais raisonnables peuvent être perçus pour la fourniture de ce service. Chaque organisme de gestion collective devrait également rendre publiques des informations sur sa structure et sur

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/77

la façon dont il exerce ses activités, y compris, en parti­ culier, sur ses statuts et sur ses politiques générales en matière de frais de gestion, de déductions et de tarifs.

(36) Afin de garantir que les titulaires de droits soient en mesure de contrôler et de comparer les performances respectives des organismes de gestion collective, ceux-ci devraient rendre public un rapport de transparence annuel comprenant des informations financières compa­ rables et vérifiées, spécifiques à leurs activités. Ils devraient également rendre public chaque année un rapport spécial, faisant partie du rapport de transparence annuel, sur l’utilisation des sommes consacrées aux services sociaux, culturels et éducatifs. La présente direc­ tive ne devrait pas empêcher un organisme de gestion collective de publier les informations requises pour le rapport de transparence annuel dans un document unique, par exemple dans ses états financiers annuels, ou dans des rapports séparés.

(37) Les prestataires de services en ligne qui utilisent des œuvres musicales, tels que les services dans le domaine de la musique permettant aux consommateurs de télé­ charger de la musique ou de l’écouter en mode continu, ainsi que d’autres services donnant accès à des films ou à des jeux dans lesquels la musique est un élément impor­ tant, doivent obtenir au préalable le droit d’utiliser ces œuvres. La directive 2001/29/CE exige l’obtention d’une licence pour chacun des droits dans l’exploitation en ligne des œuvres musicales. En ce qui concerne les auteurs, ces droits sont le droit exclusif de reproduction et le droit exclusif de communication au public d’œuvres musicales, qui inclut le droit de mise à disposition. Ces droits peuvent être gérés par les titulaires de droits eux- mêmes, tels que les auteurs ou les éditeurs de musique, ou par des organismes de gestion collective qui fournis­ sent des services de gestion collective aux titulaires de droits. Plusieurs organismes de gestion collective peuvent gérer les droits de reproduction et les droits de communication au public des auteurs. Par ailleurs, il peut arriver que plusieurs titulaires de droits aient des droits à l’égard de la même œuvre et aient autorisé différents organismes de gestion collective à octroyer une licence sur leur part de droits respective à l’égard de l’œuvre. Tout utilisateur désireux de fournir un service en ligne offrant un vaste choix d’œuvres musicales aux consom­ mateurs doit agréger les droits des différents titulaires et des différents organismes de gestion collective à l’égard des œuvres concernées.

(38) Même si l’internet ne connaît pas de frontières, le marché des services de musique en ligne dans l’Union reste frag­ menté, et le marché unique numérique n’est pas encore achevé. La complexité et la difficulté inhérentes à la gestion collective de droits en Europe a, dans un certain nombre de cas, aggravé la fragmentation du marché numérique européen des services de musique

en ligne. Cette situation contraste fortement avec la demande en croissance rapide de la part des consomma­ teurs de pouvoir accéder aux contenus numériques et aux services innovants qui y sont liés, y compris au niveau transfrontière.

(39) La recommandation 2005/737/CE a promu un nouvel environnement réglementaire mieux adapté à la gestion, au niveau de l’Union, du droit d’auteur et des droits voisins pour la fourniture de services licites de musique en ligne. Elle a reconnu qu’à l’ère de l’exploitation en ligne d’œuvres musicales, les utilisateurs commerciaux avaient besoin, en matière de de licences, d’une politique qui corresponde à l’omniprésence de l’environnement en ligne et qui soit multiterritoriale. Toutefois, cette recom­ mandation n’a pas suffi à encourager une généralisation de l’octroi de licences multiterritoriales des droits en ligne sur les œuvres musicales, ni à répondre aux attentes spécifiques dans le domaine de l’octroi de licences multi­ territoriales.

(40) Dans le secteur de la musique en ligne, où le principe de territorialité reste la norme pour la gestion collective des droits d’auteur, il est essentiel de créer les conditions favorisant les pratiques les plus efficaces en matière d’oc­ troi de licences par les organismes de gestion collective dans un contexte de plus en plus transfrontalier. Il convient donc de prévoir un ensemble de règles prescri­ vant les conditions élémentaires d’octroi, par des orga­ nismes de gestion collective, de licences collectives multi­ territoriales de droits d’auteur sur des œuvres musicales en vue de leur utilisation en ligne, y compris les paroles. Les mêmes règles devraient s’appliquer à l’octroi de telles licences pour toutes les œuvres musicales, y compris les œuvres musicales incorporées dans des œuvres audiovi­ suelles. Cependant, les services en ligne qui fournissent uniquement un accès à des œuvres musicales sous forme de partitions ne devraient pas être couverts. Les disposi­ tions de la présente directive devraient garantir que les services transfrontaliers fournis par les organismes de gestion collective atteignent le niveau de qualité minimale nécessaire, notamment en ce qui concerne la trans­ parence du répertoire représenté et la fiabilité des flux financiers liés à l’utilisation des droits. Elles devraient également créer un cadre pour faciliter l’agrégation volontaire des répertoires musicaux et des droits et, de cette façon, réduire le nombre de licences nécessaire à un utilisateur pour fournir un service multirépertoire multi­ territorial. Ces dispositions devraient permettre à un organisme de gestion collective de demander à un autre organisme de représenter son répertoire sur une base multiterritoriale s’il ne peut pas ou ne souhaite pas se conformer lui-même à ces exigences. Il convient d’im­ poser à l’organisme sollicité, pour autant qu’il agrège déjà des répertoires et propose déjà d’octroyer ou octroie déjà des licences multiterritoriales, l’obligation d’accepter le mandat de l’organisme requérant. Le déve­ loppement des services licites de musique en ligne dans l’ensemble de l’Union devrait également contribuer à la lutte contre les atteintes en ligne au droit d’auteur.

FRL 84/78 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

(41) La disponibilité d’informations précises et complètes sur les œuvres musicales, les titulaires de droits et les droits que chaque organisme de gestion collective est autorisé à représenter sur un territoire donné est particulièrement importante pour l’efficacité et la transparence du processus d’octroi de licences, pour le traitement ultérieur des rapports des utilisateurs et pour la facturation des prestataires de services qui y est liée, ainsi que pour la distribution des sommes dues. C’est pourquoi les orga­ nismes de gestion collective qui octroient des licences multiterritoriales pour les œuvres musicales devraient pouvoir assurer un traitement rapide et exact de ces données détaillées. Pour ce faire, ils doivent disposer de bases de données sur la titularité des droits sous licence multiterritoriale, contenant des données qui permettent d’identifier les œuvres, les droits et les titulaires de droits qu’un organisme de gestion collective est autorisé à représenter et les territoires couverts par l’autorisation. Toute modification de ces informations devrait être prise en compte sans retard indu, et les bases de données devraient être actualisées en permanence. Ces bases de données devraient également permettre de rattacher les données relatives aux œuvres avec toute information sur les phonogrammes ou sur tout autre support de fixation de l’œuvre. Il importe également de s’assurer que les utilisateurs potentiels et les titulaires de droits, ainsi que les organismes de gestion collective, aient accès aux informations dont ils ont besoin pour identifier le réper­ toire que ces organismes représentent. Les organismes de gestion collective devraient avoir la faculté de prendre des mesures pour protéger l’exactitude et l’intégrité des données, contrôler leur réutilisation et protéger les infor­ mations commercialement sensibles.

(42) Afin de garantir que les données relatives au répertoire musical soient aussi précises que possible, les organismes de gestion collective octroyant des licences multiterrito­ riales sur des œuvres musicales devraient être tenus d’ac­ tualiser en permanence et sans retard leurs bases de données, si nécessaire. Ils devraient établir des procédures facilement accessibles pour permettre aux prestataires de services en ligne, ainsi qu’aux titulaires de droits et à d’autres organismes de gestion collective, de les informer des erreurs que les bases de données des organismes pourraient contenir concernant les œuvres qu’ils possè­ dent ou contrôlent, y compris les droits ‒ en tout ou en partie ‒ et les territoires sur lesquels ils ont mandaté l’organisme de gestion collective concerné d’exercer leurs activités, sans compromettre cependant la véracité et l’intégrité des données détenues par l’organisme de gestion collective. Étant donné que la directive 95/46/CE du Parlement européen et du Conseil (1) confère à toute personne concernée le droit d’obtenir la rectification, l’ef­ facement ou le verrouillage des données inexactes ou incomplètes le concernant, la présente directive devrait également imposer l’obligation de rectifier sans retard indu les informations erronées concernant des titulaires de droits ou d’autres organismes de gestion collective dans le cas des licences multiterritoriales. Les organismes de gestion collective devraient également avoir la capacité

de traiter électroniquement l’enregistrement des œuvres et les autorisations de gestion de droits. Compte tenu de l’importance de l’informatisation des informations pour la rapidité et l’efficacité du traitement des données, les orga­ nismes de gestion collective devraient prévoir l’utilisation de moyens électroniques pour la communication struc­ turée de ces informations par les titulaires de droits. Les organismes de gestion collective devraient, dans la mesure du possible, veiller à ce que ces moyens électro­ niques tiennent compte des normes ou pratiques secto­ rielles volontaires pertinentes élaborées au niveau inter­ national ou au niveau de l’Union.

(43) Les normes sectorielles en matière d’utilisation de la musique, de déclaration des ventes et de facturation sont indispensables pour améliorer l’efficacité de l’échange de données entre les organismes de gestion collective et les utilisateurs. Le contrôle de l’utilisation des licences devrait respecter les droits fondamentaux, y compris le droit au respect de la vie privée et familiale et le droit à la protection des données à caractère personnel. Pour que ces gains d’efficacité entraînent une accélération du traitement financier et, au final, des paiements plus rapides aux titulaires de droits, les organismes de gestion collective devraient être tenus d’établir la facture des pres­ tataires de services et de distribuer les sommes dues aux titulaires de droits sans tarder. Pour que cette exigence soit efficace, il est nécessaire que les utilisateurs fournis­ sent en temps utile aux organismes de gestion collective des rapports précis sur l’utilisation des œuvres. Les orga­ nismes de gestion collective ne devraient pas être tenus d’accepter les rapports des utilisateurs présentés dans un format propriétaire lorsqu’il existe des normes sectorielles largement utilisées. Les organismes de gestion collective devraient être autorisés à externaliser les services relatifs à l’octroi de licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales. Le partage ou la consolidation des capacités en services d’appui devrait aider les organismes à améliorer les services de gestion et à rationaliser les investissements dans les outils de gestion de données.

(44) L’agrégation de différents répertoires musicaux pour l’oc­ troi de licences multiterritoriales facilite le processus d’oc­ troi de licences et, en rendant tous les répertoires acces­ sibles au marché pour l’octroi de licences multiterrito­ riales, renforce la diversité culturelle et contribue à réduire le nombre de transactions nécessaire à un pres­ tataire de services en ligne pour offrir ces services. Cette agrégation de répertoires devrait faciliter le développe­ ment de nouveaux services en ligne, et devrait également permettre de réduire les coûts de transaction qui sont répercutés sur les consommateurs. Par conséquent, les organismes de gestion collective qui ne veulent ou ne peuvent pas octroyer de licences multiterritoriales direc­ tement à l’égard de leur propre répertoire musical devraient être encouragés, sur une base volontaire, à mandater d’autres organismes de gestion collective pour gérer leur répertoire sur une base non discriminatoire. La conclusion d’accords d’exclusivité en matière de licences multiterritoriales restreindrait le choix des utilisateurs à la recherche de licences multiterritoriales ainsi que celui des organismes de gestion collective à la recherche de

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/79

(1) Directive 95/46/CE du Parlement européen et du Conseil du 24 octobre 1995 relative à la protection des personnes physiques à l’égard du traitement des données à caractère personnel et à la libre circulation de ces données (JO L 281 du 23.11.1995, p. 31).

services de gestion de leur répertoire sur une base multi­ territoriale. En conséquence, tout accord de représenta­ tion entre organismes de gestion collective qui prévoit l’octroi de licences multiterritoriales devrait être conclu sur une base non exclusive.

(45) La transparence des conditions dans lesquelles les orga­ nismes de gestion collective gèrent les droits en ligne revêt une importance particulière pour les membres des organismes de gestion collective. Les organismes de gestion collective devraient donc fournir des informations suffisantes à leurs membres sur les conditions principales des accords mandatant tout autre organisme de gestion collective pour représenter les droits musicaux en ligne de ces membres aux fins de l’octroi de licences multiter­ ritoriales.

(46) Il importe également d’exiger de tout organisme de gestion collective qui octroie ou propose d’octroyer des licences multiterritoriales qu’il accepte de représenter le répertoire de tout organisme de gestion collective qui décide de ne pas le faire directement. Pour que cette exigence ne soit pas disproportionnée et n’aille pas au- delà de ce qui est nécessaire, l’organisme de gestion collective sollicité ne devrait être tenu d’accepter cette représentation que si la demande se limite aux droits en ligne ou aux catégories de droits en ligne que lui- même représente. De plus, cette exigence ne devrait s’ap­ pliquer qu’aux organismes de gestion collective qui agrè­ gent les répertoires et ne devrait pas s’étendre à ceux qui fournissent des licences multiterritoriales pour leur seul répertoire. Elle ne devrait pas non plus s’appliquer aux organismes de gestion collective qui ne font qu’agréger les droits sur les mêmes œuvres dans le but de pouvoir octroyer conjointement une licence pour le droit de reproduction et le droit de communication au public sur ces œuvres. Pour protéger les intérêts des titulaires de droits de l’organisme de gestion collective mandant et veiller à ce que les répertoires peu volumineux et moins connus dans les États membres puissent accéder au marché intérieur à des conditions égales, il est important que le répertoire de l’organisme de gestion collective mandant soit géré aux mêmes conditions que le réper­ toire de l’organisme de gestion collective mandaté et qu’il figure dans les offres que l’organisme de gestion collective mandaté adresse aux prestataires de services en ligne. Les frais de gestion facturés par l’organisme de gestion collec­ tive mandaté devraient lui permettre de récupérer les investissements nécessaires et raisonnables auxquels il a dû consentir. Un accord par lequel un organisme de gestion collective mandate un ou plusieurs autres orga­ nismes pour octroyer des licences multiterritoriales sur son propre répertoire musical en vue de son utilisation en ligne ne devrait pas empêcher le premier organisme de gestion collective mentionné de continuer à octroyer des licences limitées au territoire de l’État membre où cet organisme est établi, sur son propre répertoire ou sur tout autre répertoire qu’il pourrait être autorisé à repré­ senter sur ce territoire.

(47) L’objectif et l’efficacité des règles en matière d’octroi de licences multiterritoriales par les organismes de gestion collective seraient fortement compromis si les titulaires de droits ne pouvaient pas exercer leurs droits en matière de licences multiterritoriales lorsque l’organisme de

gestion collective auquel ils ont confié leurs droits n’a pas octroyé ou n’a pas proposé d’octroyer de licences multi­ territoriales et, en outre, n’a pas voulu mandater un autre organisme de gestion collective à cette fin. C’est pourquoi il serait important, dans un tel cas, de permettre aux titulaires de droits d’exercer le droit d’octroyer les licences multiterritoriales nécessaires aux prestataires de services en ligne eux-mêmes ou par l’intermédiaire d’une ou de plusieurs autres parties, en retirant leurs droits à leur organisme de gestion collective d’origine dans la mesure nécessaire à l’octroi de licences multiterritoriales pour des utilisations en ligne et de laisser les mêmes droits à leur organisme d’origine pour l’octroi de licences monoterritoriales.

(48) Les organismes de radiodiffusion font généralement appel à un organisme de gestion collective local pour obtenir la licence nécessaire à leurs émissions de radio et de télévi­ sion contenant des œuvres musicales. Cette licence est souvent circonscrite aux activités de radiodiffusion. Une licence pour des droits en ligne sur les œuvres musicales serait nécessaire pour permettre à ce type d’émission de télévision ou de radio d’être également disponible en ligne. Pour faciliter l’octroi de licences de droit en ligne sur des œuvres musicales aux fins de la transmission simultanée et différée d’émissions de télévision et de radio, il est nécessaire de prévoir une dérogation aux règles qui, sans cela, s’appliqueraient à l’octroi de licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musi­ cales. Une telle dérogation devrait être limitée à ce qui est nécessaire pour permettre l’accès aux programmes de télévision ou de radio en ligne, ainsi qu’aux contenus qui présentent un lien manifeste de dépendance à l’égard de l’émission d’origine produits afin, par exemple, de compléter, de prévisualiser ou de revoir le programme de télévision ou de radio concerné. Cette dérogation ne devrait pas avoir pour effet de fausser la concurrence avec d’autres services qui donnent aux consommateurs un accès en ligne aux œuvres musicales ou audiovisuelles individuelles, ni donner naissance à des pratiques restric­ tives, telles que le partage du marché ou de la clientèle, ce qui constituerait une violation de l’article 101 ou 102 du traité sur le fonctionnement de l’Union européenne.

(49) Il est nécessaire de veiller à l’application effective des dispositions de droit national adoptées en vertu de la présente directive. Les organismes de gestion collective devraient proposer à leurs membres des procédures spécifiques pour le traitement des plaintes. Ces procé­ dures devraient également être mises à la disposition des autres titulaires de droits directement représentés par l’organisme ainsi qu’à celle des autres organismes de gestion collective pour le compte desquels il gère des droits au titre d’un accord de représentation. En outre, les États membres devraient avoir la faculté de prévoir que les litiges entre les organismes de gestion collective, leurs membres, les titulaires de droits ou les utilisateurs relatifs à l’application de la présente directive peuvent être soumis à une procédure de règlement extra­ judiciaire des litiges rapide, indépendante et impartiale. En particulier, l’efficacité des règles relatives à l’octroi de licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales pourrait être compromise si les litiges entre les organismes de gestion collective et d’autres

FRL 84/80 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

parties n’étaient pas résolus rapidement et efficacement. Il y a donc lieu de prévoir, sans préjudice du droit à un recours devant un tribunal, la possibilité de procédures extrajudiciaires facilement accessibles, efficaces et impar­ tiales, telles que la médiation ou l’arbitrage, pour résoudre les conflits entre, d’une part, les organismes de gestion collective qui octroient des licences multiterritoriales, et, d’autre part, les prestataires de services en ligne, les titu­ laires de droits ou les autres organismes de gestion collective. La présente directive ne prescrit pas de moda­ lités spécifiques pour l’organisation d’un tel règlement extrajudiciaire des litiges, et ne détermine pas quel orga­ nisme devrait le mener à bien, pour autant que son indépendance, son impartialité et son efficacité soient garanties. Enfin, il convient également d’exiger que les États membres disposent de procédures de règlement des litiges indépendantes, impartiales et efficaces, par la voie d’organismes disposant d’une expertise dans le domaine du droit de la propriété intellectuelle ou par la voie judiciaire, adaptées au règlement des litiges commerciaux entre les organismes de gestion collective et les utilisateurs concernant les conditions d’octroi de licences existantes ou proposées ou concernant une rupture de contrat.

(50) Les États membres devraient mettre en place des procé­ dures appropriées qui permettent de contrôler le respect de la présente directive par les organismes de gestion collective. Bien qu’il ne soit pas opportun que la présente directive restreigne le choix des États membres, ni quant aux autorités compétentes ni en ce qui concerne la nature ex ante ou ex post du contrôle exercé sur les organismes de gestion collective, il convient cependant de veiller à ce que de telles autorités soient capables d’aborder tout problème susceptible de se poser dans l’application de la présente directive, d’une manière efficace et rapide. Les États membres ne devraient pas être tenus de mettre en place de nouvelles autorités compétentes. En outre, les membres d’un organisme de gestion collective, les titulaires de droits, les utilisateurs, les organismes de gestion collective et les autres parties intéressées devraient avoir la possibilité de signaler à une autorité compétente les activités ou les circonstances qui, selon eux, consti­ tuent une infraction à la loi par des organismes de gestion collective et, le cas échéant, par des utilisateurs. Les États membres devraient veiller à ce que les autorités compétentes aient le pouvoir d’imposer des sanctions ou des mesures lorsque les dispositions du droit national transposant la présente directive ne sont pas respectées. La présente directive ne prévoit pas de types de sanctions ou de mesures spécifiques, pour autant qu’elles soient efficaces, proportionnées et dissuasives. De telles sanc­ tions ou mesures peuvent comprendre des injonctions de révoquer des dirigeants qui ont agi avec négligence, des inspections dans les locaux d’un organisme de gestion collective ou, lorsqu’une autorisation est délivrée pour permettre à un organisme d’exercer ses activités, le retrait d’une telle autorisation. La présente directive devrait demeurer neutre en ce qui concerne les régimes d’autorisation préalable et de surveillance dans les États membres, y compris à l’égard d’une exigence de repré­ sentativité de l’organisme de gestion collective, dans la

mesure où ces régimes sont compatibles avec le droit de l’Union et où ils ne font pas obstacle à l’application pleine et entière de la présente directive.

(51) Afin de garantir le respect des conditions d’octroi de licences multiterritoriales, il convient de définir les moda­ lités spécifiques du contrôle de leur mise en œuvre. Les autorités compétentes des États membres et la Commis­ sion devraient coopérer entre elles à cette fin. Les États membres devraient se prêter mutuellement assistance par la voie d’un échange d’informations entre leurs autorités compétentes de manière à faciliter le contrôle des orga­ nismes de gestion collective.

(52) Il importe que les organismes de gestion collective respectent les droits à la vie privée et à la protection des données à caractère personnel de tout titulaire de droits, membre, utilisateur ou de toute autre personne dont elles traitent les données à caractère personnel. La directive 95/46/CE régit le traitement des données à caractère personnel effectué dans les États membres dans le cadre de ladite directive et sous le contrôle des autorités compétentes des États membres, en particulier les autorités indépendantes publiques désignées par les États membres. Les titulaires de droits devraient être informés de manière appropriée quant au traitement de leurs données, à l’identité des destinataires de celles-ci, aux délais de conservation de ces données dans toute base de données, ainsi qu’aux modalités selon lesquelles ils peuvent exercer leurs droits d’accès aux données à caractère personnel les concernant et leurs droits de recti­ fication ou d’effacement de celles-ci, conformément à la directive 95/46/CE. Il convient notamment de considérer les identifiants uniques qui permettent l’identification indirecte d’une personne comme des données à caractère personnel au sens de ladite directive.

(53) Les dispositions relatives aux mesures d’exécution devraient s’appliquer sans préjudice des compétences des autorités publiques nationales indépendantes établies par les États membres en vertu de la directive 95/46/CE pour contrôler le respect des dispositions nationales adoptées en application de celle-ci.

(54) La présente directive respecte les droits fondamentaux et observe les principes consacrés par la Charte des droits fondamentaux de l’Union européenne (ci-après dénommée «charte»). Les dispositions de la présente directive relatives au règlement des litiges ne devraient pas empêcher les parties d’exercer leur droit de recours devant un tribunal conformément à la charte.

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/81

(55) Étant donné que les objectifs de la présente directive, à savoir renforcer la capacité des membres des organismes de gestion collective à exercer un contrôle sur les activités de ceux-ci, garantir un niveau de transparence suffisant des organismes de gestion collective et améliorer l’octroi de licences multiterritoriales de droits d’auteur sur des œuvres musicales en vue de leur utilisation en ligne, ne peuvent pas être atteints de manière suffisante par les États membres, mais peuvent, en raison de leur dimen­ sion et de leurs effets, l’être mieux au niveau de l’Union, celle-ci peut prendre des mesures conformément au prin­ cipe de subsidiarité consacré à l’article 5 du traité sur l’Union européenne. Conformément au principe de proportionnalité tel qu’énoncé audit article, la présente directive n’excède pas ce qui est nécessaire pour atteindre ces objectifs.

(56) Les dispositions de la présente directive s’entendent sans préjudice de l’application des règles de concurrence, et de toute autre législation pertinente dans d’autres domaines, notamment la confidentialité, les secrets commerciaux, le respect de la vie privée, l’accès aux documents, le droit des contrats, le droit international privé concernant le conflit de lois et la compétence des juridictions, et la liberté d’association des travailleurs et des employeurs ainsi que leur liberté syndicale.

(57) Conformément à la déclaration politique commune du 28 septembre 2011 des États membres et de la Commis­ sion sur les documents explicatifs (1), les États membres se sont engagés à joindre à la notification de leurs mesures de transposition, dans les cas où cela se justifie, un ou plusieurs documents expliquant le lien entre les éléments d’une directive et les parties correspondantes des instruments nationaux de transposition. En ce qui concerne la présente directive, le législateur considère que la transmission de ces documents est justifiée.

(58) Le Contrôleur européen de la protection des données a été consulté conformément à l’article 28, paragraphe 2, du règlement (CE) no 45/2001 du Parlement européen et du Conseil (2) et a rendu un avis, le 9 octobre 2012,

ONT ADOPTÉ LA PRÉSENTE DIRECTIVE:

TITRE I

DISPOSITIONS GÉNÉRALES

Article premier

Objet

La présente directive définit les exigences nécessaires pour assurer le bon fonctionnement de la gestion du droit d’auteur et des droits voisins par les organismes de gestion collective. Elle définit également les conditions d’octroi, par les organismes de gestion collective, de licences multiterritoriales de droits d’auteur sur des œuvres musicales en vue de leur utilisation en ligne.

Article 2

Champ d’application

1. Les titres I, II, IV et V, à l’exception de l’article 34, para­ graphe 2, et de l’article 38, s’appliquent à tous les organismes de gestion collective établis dans l’Union.

2. Le titre III, l’article 34, paragraphe 2, et l’article 38 s’ap­ pliquent aux organismes de gestion collective établis dans l’Union qui gèrent des droits d’auteur sur des œuvres musicales en vue de leur utilisation en ligne sur une base multiterritoriale.

3. Les dispositions pertinentes de la présente directive s’ap­ pliquent aux entités détenues ou contrôlées, directement ou indirectement, en tout ou en partie, par un organisme de gestion collective, pour autant que ces entités exercent une activité qui, si elle était exercée par un organisme de gestion collective, serait soumise aux dispositions de la présente direc­ tive.

4. L’article 16, paragraphe 1, les articles 18 et 20, l’article 21, paragraphe 1, points a), b), c), e), f) et g), et les articles 36 et 42 s’appliquent à l’ensemble des entités de gestion indépendantes établies dans l’Union.

Article 3

Définitions

Aux fins de la présente directive, on entend par:

a) «organisme de gestion collective», tout organisme dont le seul but ou le but principal consiste à gérer le droit d’auteur ou les droits voisins du droit d’auteur pour le compte de plusieurs titulaires de droits, au profit collectif de ces derniers, qui y est autorisé par la loi ou par voie de cession, de licence ou de tout autre accord contractuel, et qui remplit les deux critères suivants ou l’un d’entre eux:

i) il est détenu ou contrôlé par ses membres;

ii) il est à but non lucratif;

b) «entité de gestion indépendante», tout organisme dont le seul but ou le but principal consiste à gérer le droit d’auteur ou les droits voisins du droit d’auteur pour le compte de plusieurs titulaires de droits, au profit collectif de ces derniers, qui y est autorisé par la loi ou par voie de cession, de licence ou de tout autre accord contractuel, et:

i) qui n’est ni détenu ni contrôlé, directement ou indirec­ tement, en tout ou en partie, par des titulaires de droits; et

ii) qui est à but lucratif;

c) «titulaire de droits», toute personne ou entité, autre qu’un organisme de gestion collective, qui est titulaire d’un droit d’auteur ou d’un droit voisin ou à laquelle un accord d’ex­ ploitation de droits ou la loi confère une quote-part des revenus provenant des droits;

FRL 84/82 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

(1) JO C 369 du 17.12.2011, p. 14. (2) Règlement (CE) no 45/2001 du Parlement européen et du Conseil du

18 décembre 2000 relatif à la protection des personnes physiques à l’égard du traitement des données à caractère personnel par les institutions et organes communautaires et à la libre circulation de ces données (JO L 8 du 12.1.2001, p. 1).

d) «membre», un titulaire de droits ou une entité représentant des titulaires de droits, y compris d’autres organismes de gestion collective ou associations de titulaires de droits, remplissant les exigences d’affiliation de l’organisme de gestion collective et étant admis par celui-ci;

e) «statuts»: les statuts, le règlement ou les actes constitutifs d’un organisme de gestion collective;

f) «assemblée générale des membres», l’organe de l’organisme de gestion collective au sein duquel les membres participent en exerçant leurs droits de vote, quelle que soit la forme juridique de l’organisme;

g) «dirigeant»:

i) lorsque la législation nationale ou les statuts de l’orga­ nisme de gestion collective prévoient une structure moniste, tout membre du conseil d’administration;

ii) lorsque la législation nationale ou les statuts de l’orga­ nisme de gestion collective prévoient une structure dualiste, tout membre du conseil d’administration ou du conseil de surveillance;

h) «revenus provenant des droits», les sommes perçues par un organisme de gestion collective pour le compte de titulaires de droits, que ce soit en vertu d’un droit exclusif, d’un droit à rémunération ou d’un droit à compensation;

i) «frais de gestion», les montants facturés, déduits ou compensés par un organisme de gestion collective à partir des revenus provenant des droits ou de toute recette résul­ tant de l’investissement des revenus provenant des droits afin de couvrir le coût de sa gestion du droit d’auteur ou des droits voisins;

j) «accord de représentation», tout accord entre des organismes de gestion collective dans le cadre duquel un organisme de gestion collective en mandate un autre pour gérer les droits qu’il représente, y compris les accords conclus au titre des articles 29 et 30;

k) «utilisateur», toute personne ou entité dont les actes sont subordonnés à l’autorisation des titulaires de droits, à la rémunération des titulaires de droits ou au paiement d’une compensation aux titulaires de droits et qui n’agit pas en qualité de consommateur;

l) «répertoire», les œuvres à l’égard desquelles un organisme de gestion collective gère des droits;

m) «licence multiterritoriale», une licence qui couvre le territoire de plus d’un État membre;

n) «droits en ligne sur une œuvre musicale», tout droit qui, parmi les droits d’un auteur sur une œuvre musicale prévus aux articles 2 et 3 de la directive 2001/29/CE, est nécessaire à la fourniture d’un service en ligne.

TITRE II

ORGANISMES DE GESTION COLLECTIVE

CHAPITRE 1

Représentation des titulaires de droits, et affiliation et orga­ nisation des organismes de gestion collective

Article 4

Principes généraux

Les États membres veillent à ce que les organismes de gestion collective agissent au mieux des intérêts des titulaires de droits dont ils représentent les droits et à ce qu’ils ne leur imposent pas des obligations qui ne soient pas objectivement nécessaires pour protéger leurs droits et leurs intérêts ou pour assurer une gestion efficace de leurs droits.

Article 5

Droits des titulaires de droits

1. Les États membres veillent à ce que les titulaires de droits jouissent des droits prévus aux paragraphes 2 à 8 et à ce que ces droits soient établis dans les statuts ou les conditions d’affilia­ tion de l’organisme de gestion collective.

2. Les titulaires de droits ont le droit d’autoriser un orga­ nisme de gestion collective de leur choix à gérer les droits, les catégories de droits, les types d’œuvres et autres objets de leur choix, pour les territoires de leur choix, quel que soit l’État membre de nationalité, de résidence ou d’établissement de l’or­ ganisme de gestion collective ou du titulaire de droits. À moins que l’organisme de gestion collective ne refuse la gestion pour des raisons objectivement justifiées, il est tenu de gérer ces droits, catégories de droits, types d’œuvres et autres objets, à condition que leur gestion relève de son domaine d’activité.

3. Les titulaires de droits ont le droit d’octroyer des licences en vue d’utilisations non commerciales des droits, des catégories de droits ou des types d’œuvres et autres objets de leur choix.

4. Les titulaires de droits ont le droit de résilier l’autorisation de gérer les droits, les catégories de droits ou les types d’œuvres et autres objets accordés par eux à un organisme de gestion collective, ou de retirer à un organisme de gestion collective des droits, catégories de droits ou types d’œuvres et autres objets de leur choix, déterminés en vertu du paragraphe 2, pour les terri­ toires de leur choix, moyennant un délai de préavis raisonnable n’excédant pas six mois. L’organisme de gestion collective peut décider que cette résiliation ou ce retrait ne prend effet qu’à la fin de l’exercice.

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/83

5. Si des sommes sont dues à un titulaire de droits pour des actes d’exploitation exécutés avant que la résiliation de l’autori­ sation ou le retrait des droits n’ait pris effet, ou dans le cadre d’une licence octroyée avant que cette résiliation ou ce retrait n’ait pris effet, ce titulaire conserve les droits que lui confèrent les articles 12, 13, 18, 20, 28 et 33.

6. Un organisme de gestion collective ne restreint pas l’exer­ cice des droits prévus aux paragraphes 4 et 5 en exigeant, en tant que condition à l’exercice de ces droits, que la gestion des droits ou des catégories de droits ou des types d’œuvres et autres objets sur lesquels porte la résiliation ou le retrait soit confiée à un autre organisme de gestion collective.

7. Lorsqu’un titulaire de droits autorise un organisme de gestion collective à gérer ses droits, il donne son consentement spécifiquement pour chaque droit ou catégorie de droits ou type d’œuvres et autres objets qu’il autorise l’organisme de gestion collective à gérer. Ce consentement est constaté par écrit.

8. Un organisme de gestion collective informe les titulaires de droits des droits que leur confèrent les paragraphes 1 à 7, ainsi que des conditions liées au droit énoncé au paragraphe 3, avant d’obtenir leur consentement pour la gestion de tout droit, de toute catégorie de droits ou de tout type d’œuvres et autres objets.

Un organisme de gestion collective informe ces titulaires de droits qui lui ont déjà donné leur autorisation des droits que leur confèrent les paragraphes 1 à 7, ainsi que des conditions liées au droit énoncé au paragraphe 3, au plus tard le 10 octobre 2016.

Article 6

Règles d’affiliation des organismes de gestion collective

1. Les États membres veillent à ce que les organismes de gestion collective respectent les règles prévues aux paragraphes 2 à 5.

2. Les organismes de gestion collective admettent en qualité de membres les titulaires de droits et les entités représentant les titulaires de droits, y compris d’autres organismes de gestion collective et des associations de titulaires de droits, qui remplis­ sent les exigences liées à l’affiliation, lesquelles reposent sur des critères objectifs, transparents et non discriminatoires. Ces exigences liées à l’affiliation figurent dans leurs statuts ou leurs conditions d’affiliation et sont rendues publiques. Lorsqu’un organisme de gestion collective refuse d’accéder à une demande d’affiliation, il indique clairement au titulaire des droits les raisons qui ont motivé sa décision.

3. Les statuts de l’organisme de gestion collective prévoient des mécanismes appropriés et efficaces de participation de ses

membres à son processus de décision. La représentation des différentes catégories de membres dans le processus de décision est juste et équilibrée.

4. Les organismes de gestion collective permettent à leurs membres de communiquer avec elles par voie électronique, y compris pour l’exercice des droits de membres.

5. Les organismes de gestion collective conservent des regis­ tres de leurs membres et les mettent régulièrement à jour.

Article 7

Droits des titulaires de droits non-membres de l’organisme de gestion collective

1. Les États membres veillent à ce que les organismes de gestion collective respectent les règles prévues à l’article 6, para­ graphe 4, à l’article 20, à l’article 29, paragraphe 2, et à l’ar­ ticle 33 à l’égard des titulaires de droits qui ont une relation juridique directe avec eux, par la loi ou par voie de cession, de licence ou de tout autre accord contractuel avec eux, mais qui ne sont pas leurs membres.

2. Les États membres peuvent appliquer d’autres dispositions de la présente directive aux titulaires de droits visés au para­ graphe 1.

Article 8

Assemblée générale des membres de l’organisme de gestion collective

1. Les États membres veillent à ce que l’assemblée générale des membres soit organisée conformément aux règles prévues aux paragraphes 2 à 10.

2. Une assemblée générale des membres est convoquée au moins une fois par an.

3. L’assemblée générale des membres décide de toute modi­ fication apportée aux statuts, ainsi qu’aux conditions d’affiliation à l’organisme de gestion collective, si ces conditions ne sont pas régies par les statuts.

4. L’assemblée générale des membres décide de la nomina­ tion ou de la révocation des dirigeants, examine leurs perfor­ mances générales et approuve leur rémunération et autres avan­ tages, tels que les avantages pécuniaires et non pécuniaires, les prestations de retraite et les droits à la pension, leurs autres droits à rétribution et leur droit à des indemnités de licencie­ ment.

FRL 84/84 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

Dans un organisme de gestion collective doté d’un système dualiste, l’assemblée générale des membres ne statue pas sur la nomination ou la révocation des membres du conseil d’ad­ ministration et n’approuve pas la rémunération et les autres avantages qui sont versés à ceux-ci lorsque le pouvoir de prendre ces décisions est délégué au conseil de surveillance.

5. Conformément aux dispositions du titre II, chapitre 2, l’assemblée générale des membres statue au moins sur les ques­ tions suivantes:

a) la politique générale de distribution des sommes dues aux titulaires de droits;

b) la politique générale d’utilisation des sommes non distribua­ bles;

c) la politique générale d’investissement en ce qui concerne les revenus provenant des droits et toute recette résultant de l’investissement des revenus provenant des droits;

d) la politique générale des déductions effectuées sur les revenus provenant des droits et sur toute recette résultant de l’inves­ tissement des revenus provenant des droits;

e) l’utilisation des sommes non distribuables;

f) la politique de gestion des risques;

g) l’approbation de toute acquisition, vente de biens immeubles ou d’hypothèque sur ces biens immeubles;

h) l’approbation des opérations de fusion ou d’alliance, de la création de filiales, et de l’acquisition d’autres entités ou de participations ou de droits dans d’autres entités;

i) l’approbation des opérations d’emprunt, d’octroi de prêts ou de constitution de garanties d’emprunts.

6. L’assemblée générale des membres peut déléguer, par la voie d’une résolution ou d’une disposition dans les statuts, les pouvoirs énumérés au paragraphe 5, points f), g), h) et i) à l’organe exerçant la fonction de surveillance.

7. Aux fins du paragraphe 5, points a) à d), les États membres peuvent exiger de l’assemblée générale des membres qu’elle définisse des modalités plus précises pour l’utilisation des revenus provenant des droits et des recettes résultant de l’inves­ tissement des revenus provenant des droits.

8. L’assemblée générale des membres contrôle les activités de l’organisme de gestion collective en statuant au moins sur la nomination et la révocation du contrôleur des comptes et sur l’approbation du rapport annuel de transparence visé à l’ar­ ticle 22.

Les États membres peuvent autoriser d’autres systèmes ou modalités pour la nomination et la révocation du contrôleur des comptes, à condition que ces systèmes ou modalités soient élaborés de manière à assurer l’indépendance du contrô­ leur des comptes par rapport aux personnes qui gèrent les activités de l’organisme de gestion collective.

9. Tous les membres de l’organisme de gestion collective ont le droit de participer et de voter à l’assemblée générale des membres. Néanmoins, les États membres peuvent autoriser des restrictions au droit des membres de l’organisme de gestion collective de participer et d’exercer leurs droits de vote à l’assemblée générale des membres, sur la base de l’un ou des deux critères suivants:

a) la durée de l’affiliation;

b) les montants reçus ou dus à un membre,

à condition que ces critères soient déterminés et appliqués de manière équitable et proportionnée.

Les critères définis aux points a) et b) du premier alinéa figurent dans les statuts ou dans les conditions d’affiliation de l’orga­ nisme de gestion collective et sont rendus publics conformé­ ment aux articles 19 et 21.

10. Chaque membre d’un organisme de gestion collective a le droit de désigner comme mandataire toute autre personne ou entité pour participer à l’assemblée générale des membres et y voter en son nom, à condition que cette désignation ne crée pas un conflit d’intérêts qui pourrait survenir, par exemple, lorsque le membre qui le désigne et le mandataire relèvent de catégories différentes de titulaires de droits au sein de l’organisme de gestion collective.

Néanmoins, les États membres peuvent prévoir des restrictions concernant la désignation de mandataires et l’exercice des droits de vote des membres qu’ils représentent si ces restrictions ne compromettent pas la participation appropriée et effective des membres au processus de décision d’un organisme de gestion collective.

Chaque mandat est valable pour une seule assemblée générale des membres. Le mandataire jouit des mêmes droits lors de l’assemblée générale des membres que ceux dont le membre qui l’a désigné aurait bénéficié. Le mandataire vote conformé­ ment aux instructions de vote données par le membre qui l’a désigné.

11. Les États membres peuvent décider que les pouvoirs de l’assemblée générale des membres peuvent être exercés par une assemblée de délégués élus au moins tous les quatre ans par les membres de l’organisme de gestion collective, à condition:

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/85

a) que soit garantie une participation appropriée et effective des membres au processus de décision de l’organisme de gestion collective; et

b) que la représentation des différentes catégories de membres au sein de l’assemblée des délégués soit juste et équilibrée.

Les règles prévues aux paragraphes 2 à 10 s’appliquent mutatis mutandis à l’assemblée des délégués.

12. Les États membres peuvent décider que, lorsqu’un orga­ nisme de gestion collective ne dispose pas, en raison de sa forme juridique, d’une assemblée générale des membres, les pouvoirs de cette assemblée générale doivent être exercés par l’organe chargé de la fonction de surveillance. Les règles prévues aux paragraphes 2 à 5, 7 et 8 s’appliquent mutatis mutandis à cet organe chargé de la fonction de surveillance.

13. Les États membres peuvent décider que, lorsque des membres de l’organisme de gestion collective sont des entités représentant les titulaires de droits, tout ou partie des pouvoirs de l’assemblée générale des membres doivent être exercés par une assemblée de ces titulaires de droits. Les règles prévues aux paragraphes 2 à 10 s’appliquent mutatis mutandis à l’assemblée des titulaires de droits.

Article 9

Fonction de surveillance

1. Les États membres veillent à ce que chaque organisme de gestion collective institue une fonction de surveillance pour contrôler en permanence les activités et l’accomplissement des missions des personnes qui gèrent les activités de l’organisme.

2. La représentation des différentes catégories de membres de l’organisme de gestion collective au sein de l’organe exerçant la fonction de surveillance est juste et équilibrée.

3. Chaque personne exerçant la fonction de surveillance adresse à l’assemblée générale des membres une déclaration individuelle annuelle sur les conflits d’intérêts, contenant les informations visées à l’article 10, paragraphe 2, deuxième alinéa.

4. L’organe exerçant la fonction de surveillance se réunit régulièrement et est au moins compétent pour:

a) exercer les pouvoirs qui lui sont délégués par l’assemblée générale des membres, y compris au titre de l’article 8, para­ graphes 4 et 6;

b) contrôler les activités et l’accomplissement des missions des personnes visées à l’article 10, y compris la mise en œuvre des décisions de l’assemblée générale des membres et, en particulier, des politiques générales énumérées à l’article 8, paragraphe 5, points a) à d).

5. L’organe exerçant la fonction de surveillance fait rapport à l’assemblée générale des membres sur l’exercice de ses pouvoirs au moins une fois par an.

Article 10

Obligations des personnes qui gèrent les activités de l’organisme de gestion collective

1. Les États membres veillent à ce que chaque organisme de gestion collective prenne toutes les mesures nécessaires pour que les personnes qui gèrent ses activités le fassent de façon rationnelle, prudente et appropriée, en utilisant des procédures administratives et comptables saines et des mécanismes de contrôle interne.

2. Les États membres veillent à ce que les organismes de gestion collective mettent en place et appliquent des procédures pour éviter les conflits d’intérêts et, lorsque ceux-ci ne peuvent pas être évités, pour identifier, gérer, contrôler et déclarer les conflits d’intérêts existants ou potentiels de manière à éviter qu’ils ne portent atteinte aux intérêts collectifs des titulaires de droits que l’organisme représente.

Les procédures visées au premier alinéa prévoient une déclara­ tion annuelle adressée individuellement par chacune des personnes visées au paragraphe 1 à l’assemblée générale des membres et l’informant:

a) de tout intérêt détenu dans l’organisme de gestion collective;

b) de toute rémunération perçue, lors de l’exercice précédent, de l’organisme de gestion collective, y compris sous la forme de prestations de retraite, d’avantages en nature et d’autres types d’avantages;

c) de tout montant éventuellement reçu, lors de l’exercice précédent, de l’organisme de gestion collective en tant que titulaire de droits;

d) de toute déclaration concernant tout conflit réel ou potentiel entre ses intérêts personnels et ceux de l’organisme de gestion collective ou entre ses obligations envers l’organisme de gestion collective et ses obligations envers toute autre personne physique ou morale.

CHAPITRE 2

Gestion des revenus provenant des droits

Article 11

Perception et utilisation des revenus provenant des droits

1. Les États membres veillent à ce que les organismes de gestion collective respectent les règles prévues aux paragraphes 2 à 5.

FRL 84/86 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

2. Les organismes de gestion collective font preuve de dili­ gence dans la perception et la gestion des revenus provenant des droits.

3. Les organismes de gestion collective gèrent leurs comptes de manière à séparer:

a) les revenus provenant des droits et toute recette résultant de l’investissement des revenus provenant des droits; et

b) leurs propres actifs éventuels et les revenus tirés de ces actifs, de leurs frais de gestion ou d’autres activités.

4. Les organismes de gestion collective ne sont pas autorisés à utiliser les revenus provenant des droits ou toute recette résultant de l’investissement des revenus provenant des droits à des fins autres que leur distribution aux titulaires de droits, hormis la déduction ou la compensation de leurs frais de gestion autorisée en vertu d’une décision prise conformément à l’article 8, paragraphe 5, point d), ou l’utilisation des revenus provenant des droits ou de toute recette résultant de l’investis­ sement des revenus provenant des droits autorisée en vertu d’une décision prise conformément à l’article 8, paragraphe 5.

5. Lorsqu’un organisme de gestion collective investit les revenus provenant des droits ou toute recette résultant de l’in­ vestissement des revenus provenant des droits, il le fait au mieux des intérêts des titulaires de droits dont il représente les droits, conformément à la politique générale d’investissement et de gestion des risques visée à l’article 8, paragraphe 5, points c) et f), et en tenant compte des règles suivantes:

a) s’il existe un quelconque risque de conflit d’intérêts, l’orga­ nisme de gestion collective veille à ce que l’investissement serve le seul intérêt de ces titulaires de droits;

b) les actifs sont investis de manière à garantir la sécurité, la qualité, la liquidité et la rentabilité de l’ensemble du porte­ feuille;

c) les actifs sont correctement diversifiés afin d’éviter une dépendance excessive à l’égard d’un actif particulier et l’ac­ cumulation de risques dans l’ensemble du portefeuille.

Article 12

Déductions

1. Les États membres veillent à ce que, lorsqu’un titulaire de droits autorise un organisme de gestion collective à gérer ses droits, l'organisme de gestion collective soit tenu de fournir titulaire de droits des informations concernant les frais de gestion et autres déductions effectuées sur les revenus provenant des droits et sur toute recette résultant de l’investissement des revenus provenant des droits, avant d’obtenir son consentement pour gérer ses droits.

2. Les déductions sont raisonnables, en rapport avec les services fournis par l’organisme de gestion collective aux titu­ laires de droits, y compris, le cas échéant, avec les services visés au paragraphe 4, et établies sur la base de critères objectifs.

3. Les frais de gestion n’excèdent pas les coûts justifiés et documentés supportés par l’organisme de gestion collective pour la gestion du droit d’auteur et des droits voisins.

Les États membres veillent à ce que les exigences en matière d’utilisation et de transparence dans l’utilisation des montants déduits ou compensés pour les frais de gestion s’appliquent à toute autre déduction effectuée afin de couvrir les frais décou­ lant de la gestion du droit d’auteur et des droits voisins.

4. Lorsqu’un organisme de gestion collective fournit des services sociaux, culturels ou éducatifs financés par des déduc­ tions effectuées sur les revenus provenant des droits et sur toute recette résultant de l’investissement des revenus provenant des droits, ces services sont fournis sur la base de critères équitables, notamment en ce qui concerne l’accès à ces services et leur étendue.

Article 13

Distribution des sommes dues aux titulaires de droits

1. Sans préjudice de l’article 15, paragraphe 3, et de l’ar­ ticle 28, les États membres veillent à ce que chaque organisme de gestion collective distribue et verse régulièrement, avec dili­ gence et exactitude, les sommes dues aux titulaires de droit conformément à la politique générale de distribution visée à l’article 8, paragraphe 5, point a).

Les États membres veillent également à ce que les organismes de gestion collective ou leurs membres qui sont des entités repré­ sentant des titulaires de droits distribuent et versent ces sommes aux titulaires de droits dans les meilleurs délais, et au plus tard neuf mois à compter de la fin de l’exercice au cours duquel les revenus provenant des droits ont été perçus, à moins que des raisons objectives, relatives notamment aux rapports des utilisa­ teurs, à l’identification de droits, aux titulaires de droits ou au rattachement à des titulaires de droits d’informations dont ils disposent sur des œuvres et autres objets, n’empêchent les orga­ nismes de gestion collective ou, le cas échéant, leurs membres, de respecter ce délai.

2. Lorsque les sommes dues à des titulaires de droits ne peuvent pas être distribuées dans le délai fixé au paragraphe 1 parce que les titulaires de droits concernés ne peuvent pas être identifiés ou localisés et que la dérogation à ce délai ne s’ap­ plique pas, ces sommes sont conservées séparément dans les comptes de l’organisme de gestion collective.

3. L’organisme de gestion collective prend toutes les mesures nécessaires, en conformité avec le paragraphe 1, pour identifier et localiser les titulaires de droits. En particulier, au plus tard trois mois après l’échéance du délai fixé au paragraphe 1, l’or­ ganisme de gestion collective rend disponibles des informations sur les œuvres et autres objets pour lesquels un ou plusieurs titulaires de droits n’ont pas été identifiés ou localisés à la disposition:

a) des titulaires de droits qu’il représente ou des entités repré­ sentant des titulaires de droits, lorsque ces entités sont membres de l’organisme de gestion collective; et

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/87

b) de tous les organismes de gestion collective avec lesquels il a conclu des accords de représentation.

Les informations visées au premier alinéa comprennent, le cas échéant, les éléments suivants:

a) le titre de l’œuvre ou autre objet;

b) le nom du titulaire de droits;

c) le nom de l’éditeur ou du producteur concerné; et

d) toute autre information pertinente disponible qui pourrait faciliter l’identification du titulaire de droits.

L’organisme de gestion collective vérifie également les registres visés à l’article 6, paragraphe 5, ainsi que d’autres registres facilement accessibles. Si les mesures susmentionnées ne produi­ sent pas de résultats, l’organisme de gestion collective met ces informations à la disposition du public, au plus tard un an après l’expiration du délai de trois mois.

4. Si les sommes dues à des titulaires de droits ne peuvent pas être distribuées dans les trois ans à compter de la fin de l’exercice au cours duquel ont été perçus les revenus provenant des droits, et à condition que l’organisme de gestion collective ait pris toutes les mesures nécessaires pour identifier et localiser les titulaires de droits visées au paragraphe 3, ces sommes sont réputées non distribuables.

5. L’assemblée générale des membres de l’organisme de gestion collective décide de l’utilisation des sommes non distri­ buables conformément à l’article 8, paragraphe 5, point b), sans préjudice du droit des titulaires de droits de réclamer ces sommes à l’organisme de gestion collective conformément à la législation des États membres sur la prescription des demandes.

6. Les États membres peuvent limiter ou définir les utilisa­ tions autorisées des sommes non distribuables, entre autres, en veillant à ce que ces sommes soient utilisées de manière distincte et indépendante afin de financer des services sociaux, culturels et éducatifs au bénéfice des titulaires de droits.

CHAPITRE 3

Gestion de droits pour le compte d’autres organismes de gestion collective

Article 14

Gestion de droits au titre d’un accord de représentation

Les États membres veillent à ce que les organismes de gestion collective ne fassent preuve d’aucune discrimination à l’égard des

titulaires de droits dont ils gèrent les droits au titre d’un accord de représentation, en particulier en ce qui concerne les tarifs applicables, les frais de gestion et les conditions de perception des revenus provenant des droits et de distribution des sommes dues aux titulaires de droits.

Article 15

Déductions et versements dans le cadre d’accords de représentation

1. Les États membres veillent à ce qu’un organisme de gestion collective n’effectue pas de déduction, autre que celles concernant les frais de gestion, sur les revenus provenant des droits qu’il gère en vertu d’un accord de représentation ou sur toute recette résultant de l’investissement des revenus provenant de ces droits, à moins que l’autre organisme de gestion collec­ tive qui est partie à l’accord de représentation n’autorise expres­ sément de telles déductions.

2. Les organismes de gestion collective distribuent et versent régulièrement, avec diligence et exactitude, les sommes dues aux autres organismes de gestion collective.

3. Les organismes de gestion collective distribuent et versent ces sommes aux autres organismes de gestion collective dans les meilleurs délais, et au plus tard neuf mois à compter de la fin de l’exercice au cours duquel ont été perçus les revenus provenant des droits, à moins que des raisons objectives, relatives notam­ ment aux rapports des utilisateurs, à l’identification de droits, aux titulaires de droits ou au rattachement à des titulaires de droits d’informations dont ils disposent sur des œuvres et autres objets, ne les empêchent de respecter ce délai.

Les autres organismes de gestion collective ou, si certains de leurs membres sont des entités représentant des titulaires de droits, ces membres distribuent et versent les sommes dues aux titulaires de droits dans les meilleurs délais, et au plus tard six mois à compter de la réception de ces sommes, à moins que des raisons objectives, relatives notamment aux rapports des utilisateurs, à l’identification de droits, aux titulaires de droits ou au rattachement à des titulaires de droits d’infor­ mations dont ils disposent sur des œuvres et autres objets, n’empêchent les organismes de gestion collective ou, le cas échéant, leurs membres de respecter ce délai.

CHAPITRE 4

Relations avec les utilisateurs

Article 16

Octroi de licences

1. Les États membres veillent à ce que les organismes de gestion collective et les utilisateurs négocient de bonne foi l’oc­ troi de licences de droits. Les organismes de gestion collective et les utilisateurs s’échangent toute information nécessaire.

FRL 84/88 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

2. Les conditions d’octroi de licences reposent sur des critères objectifs et non discriminatoires. Lorsqu’ils octroient des licences sur des droits, les organismes de gestion collective ne sont pas tenus de se fonder, pour d’autres services en ligne, sur les conditions d’octroi de licences convenues avec un utilisateur lorsque ce dernier fournit un nouveau type de service en ligne qui a été mis à la disposition du public de l’Union depuis moins de trois ans.

Les titulaires de droits perçoivent une rémunération appropriée pour l’utilisation de leurs droits. Les tarifs appliqués pour les droits exclusifs et les droits à rémunération sont raisonnables, au regard, entre autres, de la valeur économique de l’utilisation des droits négociés, compte tenu de la nature et de l’ampleur de l’utilisation des œuvres et autres objets, ainsi qu’au regard de la valeur économique du service fourni par l’organisme de gestion collective. Les organismes de gestion collective informent l’uti­ lisateur concerné des critères utilisés pour fixer ces tarifs.

3. Les organismes de gestion collective répondent, sans retard indu, aux demandes des utilisateurs, en indiquant, entre autres, les informations nécessaires pour que l’organisme de gestion collective propose une licence.

Dès réception de toutes les informations pertinentes, l’orga­ nisme de gestion collective, soit propose une licence, soit adresse à l’utilisateur une déclaration motivée expliquant les raisons pour lesquelles il n’entend pas octroyer de licence pour un service en particulier, ce sans retard indu.

4. L’organisme de gestion collective permet aux utilisateurs de communiquer avec lui par voie électronique, y compris, le cas échéant, pour rendre compte de l’utilisation des licences.

Article 17

Obligations des utilisateurs

Les États membres adoptent des dispositions pour veiller à ce que les utilisateurs fournissent à l’organisme de gestion collec­ tive, dans un format et un délai convenus ou préétablis, les informations pertinentes dont ils disposent concernant l’utilisa­ tion des droits représentés par l’organisme de gestion collective qui sont nécessaires à la perception des revenus provenant des droits et à la distribution et au versement des sommes dues aux titulaires de droits. Pour définir le format à respecter pour la communication de ces informations, les organismes de gestion collective et les utilisateurs prennent en considération, dans la mesure du possible, les normes sectorielles volontaires.

CHAPITRE 5

Transparence et communication d’informations

Article 18

Informations fournies aux titulaires de droits sur la gestion de leurs droits

1. Sans préjudice du paragraphe 2 du présent article, de l’article 19 et de l’article 28, paragraphe 2, les États membres

veillent à ce que l’organisme de gestion collective mette, au moins une fois par an, à la disposition de chacun des titulaires de droits auquel il a attribué des revenus provenant des droits ou versé des sommes pendant la période à laquelle se rappor­ tent ces informations, à tout le moins les informations suivantes:

a) les coordonnées que le titulaire de droits a autorisé l’orga­ nisme de gestion collective à utiliser afin de l’identifier et de le localiser;

b) les revenus provenant des droits attribués au titulaire de droits;

c) les sommes versées par l’organisme de gestion collective au titulaire de droits, par catégorie de droits gérés et par type d’utilisation;

d) la période au cours de laquelle a eu lieu l’utilisation pour laquelle des sommes ont été attribuées et versées au titulaire de droits, à moins que des raisons objectives relatives aux rapports des utilisateurs n’empêchent l’organisme de gestion collective de fournir ces informations;

e) les déductions effectuées concernant les frais de gestion;

f) les déductions effectuées à des fins autres que celles concer­ nant les frais de gestion, y compris les déductions qui peuvent être exigées par le droit national pour la fourniture de tout service social, culturel ou éducatif;

g) les éventuels revenus provenant des droits attribués au titu­ laire de droits restant dus pour toute période.

2. Lorsqu’un organisme de gestion collective attribue des revenus provenant des droits et que certains de ses membres sont des entités chargées de la distribution des revenus prove­ nant de droits d’auteur aux titulaires de droits, l’organisme de gestion collective fournit à ces entités les informations énumé­ rées au paragraphe 1, à condition qu’elles ne possèdent pas lesdites informations. Les États membres veillent à ce qu’au moins une fois par an, les entités mettent à tout le moins les informations énumérées au paragraphe 1 à la disposition de chacun des titulaires de droits à qui elles ont attribué des revenus provenant des droits ou versé des sommes pendant la période à laquelle se rapportent ces informations.

Article 19

Informations fournies à d’autres organismes de gestion collective sur la gestion des droits au titre d’accords de

représentation

Les États membres veillent à ce qu’au moins une fois par an, et par voie électronique, les organismes de gestion collective mettent à tout le moins les informations suivantes à la dispo­ sition des organismes de gestion collective pour le compte desquels ils gèrent des droits au titre d’un accord de représen­ tation pour la période à laquelle se rapportent ces informations:

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/89

a) les revenus provenant des droits attribués, les sommes versées par l’organisme de gestion collective, par catégorie de droits gérés et par type d’utilisation, pour les droits qu’il gère au titre de l’accord de représentation, ainsi que les éventuels revenus de droits attribués restant dus pour toute période;

b) les déductions effectuées concernant les frais de gestion;

c) les déductions effectuées à des fins autres que celles concer­ nant les frais de gestion visés à l’article 15;

d) des informations sur toute licence octroyée ou refusée à l’égard des œuvres et autres objets couverts par l’accord de représentation;

e) les résolutions adoptées par l’assemblée générale des membres dans la mesure où elles concernent la gestion des droits couverts par l’accord de représentation.

Article 20

Informations fournies sur demande aux titulaires de droits, aux autres organismes de gestion collective et aux

utilisateurs

Sans préjudice de l’article 25, les États membres veillent à ce que, en réponse à une demande dûment justifiée, tout orga­ nisme de gestion collective mette au moins les informations suivantes, sans retard indu et par voie électronique, à la dispo­ sition de tout organisme de gestion collective pour le compte duquel il gère des droits au titre d’un accord de représentation, ou à la disposition de tout titulaire de droits ou de tout utili­ sateur:

a) les œuvres ou autres objets qu’il représente, les droits qu’il gère, directement ou dans le cadre d’accords de représenta­ tion, et les territoires couverts; ou

b) si, en raison du champ d’activité de l’organisme de gestion collective, ces œuvres ou autres objets ne peuvent être déter­ minés, les types d’œuvres ou d’autres objets qu’il représente, les droits qu’il gère et les territoires couverts.

Article 21

Publicité des informations

1. Les États membres veillent à ce que tout organisme de gestion collective rende publiques au moins les informations suivantes:

a) ses statuts;

b) ses conditions d’affiliation et les conditions de résiliation de l’autorisation de gérer des droits, si celles-ci ne figurent pas dans les statuts;

c) des contrats de licence types et ses tarifs standard applica­ bles, réductions comprises;

d) la liste des personnes visées à l’article 10;

e) sa politique générale de distribution des sommes dues aux titulaires de droits;

f) sa politique générale en matière de frais de gestion;

g) sa politique générale en matière de déductions, autres que celles concernant les frais de gestion, effectuées sur les revenus provenant des droits et sur toute recette résultant de l’investissement des revenus provenant des droits, y compris aux fins de la fourniture de services sociaux, cultu­ rels et éducatifs;

h) une liste des accords de représentation qu’ils ont conclus, et les noms des organismes de gestion collective avec lesquels ces accords de représentation ont été conclus;

i) la politique générale d’utilisation des sommes non distribua­ bles;

j) les procédures établies conformément aux articles 33, 34 et 35 pour le traitement des plaintes et le règlement des litiges.

2. L’organisme de gestion collective publie et tient à jour, sur son site internet public, les informations visées au paragraphe 1.

Article 22

Rapport de transparence annuel

1. Les États membres veillent à ce que tout organisme de gestion collective, quelle que soit sa forme juridique en vertu du droit national, rédige et rende public pour chaque exercice, et au plus tard dans les huit mois suivant la fin de cet exercice, un rapport de transparence annuel comportant le rapport spécial visé au paragraphe 3.

L’organisme de gestion collective publie sur son site internet le rapport de transparence annuel, qui reste à la disposition du public sur ledit site internet pendant au moins cinq ans.

2. Le rapport de transparence annuel contient au moins les informations indiquées à l’annexe.

3. Un rapport spécial rend compte de l’utilisation des sommes déduites aux fins de la fourniture de services sociaux, culturels ou éducatifs et contient au moins les informations indiquées au point 3 de l’annexe.

4. Les informations comptables contenues dans le rapport de transparence annuel sont contrôlées par une ou plusieurs personnes légalement habilitées à procéder au contrôle des comptes conformément à la directive 2006/43/CE du Parlement européen et du Conseil (1).

FRL 84/90 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

(1) Directive 2006/43/CE du Parlement européen et du Conseil du 17 mai 2006 concernant les contrôles légaux des comptes annuels et des comptes consolidés, modifiant les directives 78/660/CEE et 83/349/CEE du Conseil et abrogeant la directive 84/253/CEE du Conseil (JO L 157 du 9.6.2006, p. 87).

Le rapport d’audit, y compris toute réserve y afférente, est inté­ gralement reproduit dans le rapport de transparence annuel.

Aux fins du présent paragraphe, les informations comptables comprennent les états financiers visés au point 1 a) de l’annexe et toute information financière visée au point 1 g) et h) et au point 2 de l’annexe.

TITRE III

OCTROI, PAR LES ORGANISMES DE GESTION COLLECTIVE, DE LICENCES MULTITERRITORIALES DE DROITS EN LIGNE

SUR DES ŒUVRES MUSICALES

Article 23

Octroi de licences multiterritoriales dans le marché intérieur

Les États membres veillent à ce que les organismes de gestion collective établis sur leur territoire respectent les exigences du présent titre lors de l’octroi de licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales.

Article 24

Capacité à traiter des licences multiterritoriales

1. Les États membres veillent à ce qu’un organisme de gestion collective qui octroie des licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales soit doté d’une capacité suffisante pour traiter par voie électronique, de manière trans­ parente et efficace, les données requises pour la gestion desdites licences, y compris aux fins de l’identification du répertoire et du contrôle de l’utilisation de ce dernier, pour la facturation aux utilisateurs, pour la perception des revenus provenant des droits et pour la distribution des sommes dues aux titulaires de droits.

2. Aux fins du paragraphe 1, un organisme de gestion collec­ tive remplit au minimum les conditions suivantes:

a) avoir la capacité d’identifier avec précision les œuvres musi­ cales, en tout ou en partie, que l’organisme de gestion collec­ tive est autorisé à représenter;

b) avoir la capacité d’identifier avec précision, en tout ou en partie, sur chaque territoire concerné, les droits et les titu­ laires de droits correspondants pour chaque œuvre musicale ou partie d’œuvre musicale que l’organisme de gestion collective est autorisé à représenter;

c) faire usage d’identifiants uniques pour identifier les titulaires de droits et les œuvres musicales, en tenant compte, dans la mesure du possible, des normes et pratiques sectorielles volontaires élaborées à l’échelle internationale ou au niveau de l’Union;

d) recourir à des moyens adéquats pour déceler et lever, avec rapidité et efficacité, les incohérences dans les données déte­ nues par d’autres organismes de gestion collective qui octroient des licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales.

Article 25

Transparence de l’information sur les répertoires multiterritoriaux

1. Les États membres veillent à ce qu’un organisme de gestion collective qui octroie des licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales fournisse par voie électronique, en réponse à une demande dûment justifiée, aux prestataires de services en ligne, aux titulaires de droits dont il représente les droits et aux autres organismes de gestion collec­ tive des informations actualisées permettant l’identification du répertoire de musique en ligne qu’il représente. Ces informations comprennent:

a) les œuvres musicales représentées;

b) les droits représentés en tout ou en partie; et

c) les territoires couverts.

2. L’organisme de gestion collective peut prendre des mesures raisonnables, au besoin, pour préserver l’exactitude et l’intégrité des données, pour contrôler leur réutilisation et pour protéger les informations sensibles d’un point de vue commer­ cial.

Article 26

Exactitude de l’information sur les répertoires multiterritoriaux

1. Les États membres veillent à ce que l’organisme de gestion collective qui octroie des licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales ait mis en place un dispositif permettant aux titulaires de droits, aux autres organismes de gestion collective et aux prestataires de services en ligne de demander la rectification des données visées sur la liste des conditions au titre de l’article 24, paragraphe 2, ou des infor­ mations fournies au titre de l’article 25, lorsque ces titulaires de droits, organismes de gestion collective et prestataires de services en ligne estiment, sur la base d’éléments probants suffi­ sants, que ces données ou ces informations sont inexactes en ce qui concerne leurs droits en ligne sur des œuvres musicales. Lorsque les demandes sont suffisamment étayées, l’organisme de gestion collective veille à ce que ces données ou informations soient corrigées sans retard indu.

2. L’organisme de gestion collective fournit aux titulaires de droits dont les œuvres musicales font partie de son propre répertoire musical et aux titulaires de droits qui lui ont confié la gestion de leurs droits en ligne sur des œuvres musicales, conformément à l’article 31, le moyen de lui soumettre, par voie électronique, des informations sur leurs œuvres musicales, leurs droits sur ces œuvres et les territoires sur lesquels porte l’autorisation des titulaires de droits. Ce faisant, l’organisme de gestion collective et les titulaires de droits prennent en compte, dans la mesure du possible, les normes et pratiques sectorielles volontaires élaborées à l’échelle internationale ou au niveau de l’Union en matière d’échange de données, pour permettre aux titulaires de droits de préciser l’œuvre musicale, en tout ou en partie, les droits en ligne, en tout ou en partie, et les territoires sur lesquels porte leur autorisation.

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/91

3. Lorsqu’un organisme de gestion collective en mandate un autre pour octroyer des licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales au titre des articles 29 et 30, l’organisme de gestion collective mandaté applique également le paragraphe 2 du présent article à l’égard des titulaires de droits dont les œuvres musicales font partie du répertoire de l’orga­ nisme de gestion collective mandant, à moins que les deux organismes n’en conviennent autrement.

Article 27

Exactitude et rapidité des rapports et de la facturation

1. Les États membres veillent à ce que l’organisme de gestion collective contrôle l’utilisation des droits en ligne sur des œuvres musicales qu’il représente, en tout ou en partie, par les presta­ taires de services en ligne auxquels il a octroyé une licence multiterritoriale pour ces droits.

2. L’organisme de gestion collective donne aux prestataires de services en ligne la possibilité de déclarer, par voie électro­ nique, l’utilisation effective des droits en ligne sur des œuvres musicales, et les prestataires de services en ligne rendent compte avec exactitude de l’utilisation effective de ces œuvres. L’orga­ nisme de gestion collective propose l’utilisation d’au moins une méthode applicable aux rapports qui tienne compte des normes ou des pratiques sectorielles volontaires élaborées à l’échelle internationale ou au niveau de l’Union en matière d’échange par voie électronique de ce type de données. L’organisme de gestion collective peut refuser d’accepter les rapports du presta­ taire de services en ligne dans un format propriétaire s’il permet de soumettre un rapport en suivant une norme sectorielle pour l’échange électronique de données.

3. L’organisme de gestion collective adresse sa facture au prestataire de services en ligne par voie électronique. L’orga­ nisme de gestion collective propose l’utilisation d’au moins un format qui tienne compte des normes ou des pratiques secto­ rielles volontaires élaborées à l’échelle internationale ou au niveau de l’Union. La facture indique les œuvres et les droits pour lesquels une licence a été octroyée, en tout ou en partie, sur la base des données visées sur la liste des conditions au titre de l’article 24, paragraphe 2, et, dans la mesure du possible, l’utilisation effective qui en a été faite, sur la base des informa­ tions fournies par le prestataire de services en ligne, ainsi que le format utilisé pour fournir ces informations. Le prestataire de services en ligne ne peut refuser d’accepter la facture en raison de son format si l’organisme de gestion collective a suivi une norme sectorielle.

4. L’organisme de gestion collective établit la facture du pres­ tataire de services en ligne avec exactitude et sans retard après que l’utilisation effective des droits en ligne sur l’œuvre musicale concernée a été déclarée, sauf lorsque cela s’avère impossible pour des motifs imputables au prestataire de services en ligne.

5. L’organisme de gestion collective met en place un dispo­ sitif adéquat permettant au prestataire de services en ligne de contester l’exactitude de la facture, notamment lorsqu’il reçoit des factures de la part d’un ou de plusieurs organismes de gestion collective pour les mêmes droits en ligne sur une même œuvre musicale.

Article 28

Exactitude et rapidité du versement aux titulaires de droits

1. Sans préjudice du paragraphe 3, les États membres veillent à ce qu’un organisme de gestion collective qui octroie des licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales distribue avec exactitude et sans retard les sommes dues aux titulaires de droits au titre de ces licences, après que l’utilisation effective de l’œuvre a été déclarée, sauf lorsque cela s’avère impossible pour des motifs imputables au prestataire de services en ligne.

2. Sans préjudice du paragraphe 3, l’organisme de gestion collective fournit au moins les informations suivantes aux titu­ laires de droits, à l’appui de chaque versement qu’il effectue au titre du paragraphe 1:

a) la période au cours de laquelle ont eu lieu les utilisations pour lesquelles des sommes sont dues aux titulaires de droits ainsi que les territoires dans lesquels ces utilisations ont eu lieu;

b) les sommes perçues, les déductions effectuées et les sommes distribuées par l’organisme de gestion collective pour chaque droit en ligne sur toute œuvre musicale que les titulaires de droits ont autorisé l’organisme de gestion collective à repré­ senter en tout ou en partie;

c) les sommes perçues pour le compte des titulaires de droits, les déductions effectuées, et les sommes distribuées par l’or­ ganisme de gestion collective en ce qui concerne chaque prestataire de services en ligne.

3. Lorsqu’un organisme de gestion collective en mandate un autre pour octroyer des licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales au titre des articles 29 et 30, l’organisme de gestion collective mandaté distribue avec exacti­ tude et sans retard les sommes visées au paragraphe 1 et fournit les informations visées au paragraphe 2 à l’organisme de gestion collective mandant. Celui-ci est responsable ensuite de la distri­ bution de ces sommes aux titulaires de droits et de la commu­ nication de ces informations à ces derniers, à moins que les organismes de gestion collective n’en conviennent autrement.

Article 29

Accords entre organismes de gestion collective pour l’octroi de licences multiterritoriales

1. Les États membres veillent à ce que tout accord de repré­ sentation entre des organismes de gestion collective par lequel un organisme de gestion collective en mandate un autre pour octroyer des licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales appartenant à son propre répertoire musical soit de nature non exclusive. L’organisme de gestion collective mandaté gère ces droits en ligne de manière non discrimina­ toire.

FRL 84/92 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

2. L’organisme de gestion collective mandant informe ses membres des principaux termes de l’accord, y compris sa durée et le coût des services fournis par l’organisme de gestion collective mandaté.

3. L’organisme de gestion collective mandaté informe l’orga­ nisme de gestion collective mandant des principales conditions auxquelles les licences des droits en ligne de cette dernière sont octroyées, notamment de la nature de l’exploitation, de toutes les dispositions relatives à la redevance de licence ou ayant une incidence sur cette dernière, de la durée de validité de la licence, des exercices comptables et des territoires couverts.

Article 30

Obligation de représenter un autre organisme de gestion collective pour l’octroi de licences multiterritoriales

1. Les États membres veillent à ce que, lorsqu’un organisme de gestion collective qui n’octroie pas ou ne propose pas d’oc­ troyer des licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales de son propre répertoire demande à un autre organisme de gestion collective de conclure avec lui un accord de représentation pour représenter ces droits, l’organisme de gestion collective sollicité soit tenu d’accepter une telle demande s’il octroie déjà ou propose déjà d’octroyer des licences multiterritoriales pour la même catégorie de droits en ligne sur des œuvres musicales figurant dans le répertoire d’un ou de plusieurs autres organismes de gestion collective.

2. L’organisme de gestion collective sollicité répond à l’orga­ nisme de gestion collective demandeur par écrit et sans retard indu.

3. Sans préjudice des paragraphes 5 et 6, l’organisme de gestion collective sollicité gère le répertoire représenté de l’or­ ganisme de gestion collective demandeur dans les mêmes condi­ tions que celles qu’il applique à la gestion de son propre réper­ toire.

4. L’organisme de gestion collective sollicité inclut le réper­ toire représenté de l’organisme demandeur dans toutes les offres qu’il soumet aux prestataires de services en ligne.

5. Les frais de gestion pour le service fourni à l’organisme de gestion collective demandeur par l’organisme de gestion collec­ tive sollicité ne dépassent pas les coûts raisonnables supportés par ce dernier.

6. L’organisme de gestion collective demandeur met à la disposition de l’organisme de gestion collective sollicité les informations concernant son propre répertoire musical qui sont requises pour l’octroi de licences multiterritoriales pour des droits en ligne sur des œuvres musicales. Lorsque ces infor­ mations sont insuffisantes ou fournies sous une forme qui ne permet pas à l’organisme de gestion collective sollicité de satis­ faire aux exigences du présent titre, ce dernier est en droit de

facturer les coûts qu’il encourt, dans les limites du raisonnable, pour se conformer à ces exigences, ou d’exclure les œuvres pour lesquelles les informations sont insuffisantes ou inutilisables.

Article 31

Accès à l’octroi de licences multiterritoriales

Les États membres veillent à ce que, dans les cas où, au plus tard le 10 avril 2017, un organisme de gestion collective n’oc­ troie pas ou ne propose pas d’octroyer des licences multiterri­ toriales de droits en ligne sur des œuvres musicales, ou ne permet pas à un autre organisme de gestion collective de repré­ senter ces droits à cette fin, les titulaires de droits qui ont autorisé cet organisme de gestion collective à représenter leurs droits en ligne sur des œuvres musicales puissent retirer à cet organisme les droits en ligne sur des œuvres musicales aux fins de l’octroi de licences multiterritoriales pour tous les territoires sans devoir lui retirer ces droits aux fins de l’octroi de licences monoterritoriales, de manière à octroyer eux-mêmes des licences multiterritoriales pour leurs droits en ligne sur des œuvres musicales ou à le faire par l’intermédiaire d’une autre partie à laquelle ils accordent l’autorisation ou de tout autre organisme de gestion collective qui respecte les dispositions du présent titre.

Article 32

Dérogation concernant les droits en ligne sur des œuvres musicales demandés pour des programmes de radio et de

télévision

Les exigences du présent titre ne s’appliquent pas aux orga­ nismes de gestion collective lorsqu’ils octroient, sur la base de l’agrégation volontaire des droits demandés, dans le respect des règles de concurrence au titre des articles 101 et 102 du traité sur le fonctionnement de l’Union européenne, une licence multiterritoriale de droits en ligne sur des œuvres musicales demandés par un radiodiffuseur afin de communiquer au public ou de mettre à la disposition du public ses programmes de radio ou de télévision au moment même de leur première diffusion ou ultérieurement, de même que tout contenu en ligne, y compris les prévisualisations, produit par ou pour le radiodiffuseur qui présente un caractère accessoire par rapport à la première diffusion de son programme de radio ou de télévi­ sion.

TITRE IV

MESURES D’EXÉCUTION

Article 33

Procédures de plaintes

1. Les États membres veillent à ce que les organismes de gestion collective mettent à la disposition de leurs membres et des organismes de gestion collective pour le compte desquels ils gèrent des droits au titre d’un accord de représentation des procédures efficaces et rapides de traitement des plaintes, en particulier en ce qui concerne l’autorisation de gestion des droits et la résiliation ou le retrait de droits, les conditions d’affiliation, la perception des sommes dues aux titulaires de droits, les déductions et les distributions.

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/93

2. Les organismes de gestion collective répondent par écrit aux plaintes des membres ou des organismes de gestion collec­ tive pour le compte desquels ils gèrent des droits au titre d’un accord de représentation. Lorsque l’organisme de gestion collec­ tive rejette une plainte, sa décision est motivée.

Article 34

Procédures de règlement extrajudiciaire des litiges

1. Les États membres peuvent prévoir que les litiges entre les organismes de gestion collective, les membres des organismes de gestion collective, les titulaires de droits ou les utilisateurs, concernant les dispositions du droit national adoptées confor­ mément aux exigences prévues par la présente directive, puis­ sent être soumis à une procédure de règlement extrajudiciaire des litiges qui soit rapide, indépendante et impartiale.

2. Les États membres veillent à ce que, aux fins du titre III, les litiges concernant un organisme de gestion collective établi sur leur territoire qui octroie ou propose d’octroyer des licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales puissent être soumis à une procédure de règlement extrajudi­ ciaire des litiges indépendante et impartiale dans les cas suivants:

a) les litiges avec un prestataire de services en ligne actuel ou futur portant sur l’application des articles 16, 25, 26 et 27;

b) les litiges avec un ou plusieurs titulaires de droits portant sur l’application des articles 25, 26, 27, 28, 29, 30 et 31;

c) les litiges avec un autre organisme de gestion collective portant sur l’application des articles 25, 26, 27, 28, 29 et 30.

Article 35

Règlement des litiges

1. Les États membres veillent à ce que les litiges entre les organismes de gestion collective et les utilisateurs concernant en particulier les conditions d’octroi de licences existantes ou proposées ou une rupture de contrat puissent être soumis à un tribunal ou, le cas échéant, à un autre organisme de règle­ ment des litiges indépendant et impartial lorsque cet organisme dispose d’une expertise dans le domaine du droit de la propriété intellectuelle.

2. Les articles 33 et 34 et le paragraphe 1 du présent article n’affectent pas le droit des parties de faire valoir et de défendre leurs droits en introduisant un recours devant un tribunal.

Article 36

Conformité

1. Les États membres veillent à ce que les autorités compé­ tentes désignées à cet effet contrôlent le respect, par les orga­ nismes de gestion collective établis sur leur territoire, des dispo­ sitions du droit national adoptées conformément aux exigences prévues par la présente directive.

2. Les États membres veillent à ce que des procédures exis­ tent permettant aux membres d’un organisme de gestion collec­ tive, aux titulaires de droits, aux utilisateurs, aux organismes de

gestion collective et aux autres parties intéressées de notifier aux autorités compétentes désignées à cet effet les activités ou les circonstances qui, selon eux, constituent une infraction aux dispositions de droit national adoptées conformément aux exigences prévues par la présente directive.

3. Les États membres veillent à ce que les autorités compé­ tentes désignées à cet effet soient habilitées à infliger des sanc­ tions appropriées et à prendre des mesures appropriées en cas de non-respect des dispositions de droit national prises en appli­ cation de la présente directive. Ces sanctions et mesures sont effectives, proportionnées et dissuasives.

Les États membres communiquent à la Commission les coor­ données des autorités compétentes visées au présent article et aux articles 37 et 38, au plus tard le 10 avril 2016. La Commis­ sion publie les informations reçues à cet égard.

Article 37

Échange d’informations entre les autorités compétentes

1. Afin de faciliter le contrôle de l’application de la présente directive, chaque État membre veille à ce qu’une demande d’in­ formations émanant d’une autorité compétente d’un autre État membre, désignée à cet effet, portant sur des questions relatives à l’application de la présente directive, en particulier sur les activités des organismes de gestion collective établis sur le terri­ toire de l’État membre sollicité, reçoive une réponse de l’autorité compétente désignée à cet effet, sans retard indu, pour autant que la demande soit dûment justifiée.

2. Lorsqu’une autorité compétente estime qu’un organisme de gestion collective établi dans un autre État membre mais exerçant ses activités sur son territoire pourrait ne pas respecter les dispositions du droit interne de l’État membre dans lequel ledit organisme de gestion collective est établi qui ont été adop­ tées conformément aux exigences prévues par la présente direc­ tive, elle peut transmettre toutes les informations pertinentes à l’autorité compétente de l’État membre dans lequel ledit orga­ nisme de gestion collective est établi, en les accompagnant, le cas échéant, d’une demande adressée à cette autorité visant à ce qu’elle prenne les mesures appropriées de son ressort. L’autorité compétente sollicitée donne une réponse motivée dans un délai de trois mois.

3. Les questions visées au paragraphe 2 peuvent également être renvoyées par l’autorité compétente adressant cette demande au groupe d’experts institué conformément à l’ar­ ticle 41.

Article 38

Coopération pour l’évolution de l’octroi de licences multiterritoriales

1. La Commission encourage l’échange régulier d’informa­ tions entre les autorités compétentes désignées à cet effet dans les États membres, ainsi qu’entre ces autorités et elle-même, concernant la situation et l’évolution de l’octroi de licences multiterritoriales.

FRL 84/94 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

2. La Commission tient régulièrement des consultations avec des représentants des titulaires de droits, des organismes de gestion collective, des utilisateurs, des consommateurs et d’au­ tres parties intéressées, sur leur expérience dans le domaine de l’application des dispositions du titre III de la présente directive. La Commission fournit aux autorités compétentes toutes les informations pertinentes issues de ces consultations, dans le cadre de l’échange d’informations prévu au paragraphe 1.

3. Les États membres veillent à ce que, au plus tard le 10 octobre 2017, leurs autorités compétentes soumettent à la Commission un rapport sur la situation et l’évolution de l’octroi de licences multiterritoriales sur leur territoire. Ce rapport comporte en particulier des informations sur la disponibilité des licences multiterritoriales dans l’État membre concerné, sur le respect, par les organismes de gestion collective, des disposi­ tions de droit national prises en application du titre III de la présente directive, ainsi qu’une évaluation, par les utilisateurs, les consommateurs, les titulaires de droits et d’autres parties inté­ ressées, de l’évolution de l’octroi de licences multiterritoriales de droits en ligne sur des œuvres musicales.

4. Sur la base des rapports reçus en vertu du paragraphe 3 et des informations recueillies en vertu des paragraphes 1 et 2, la Commission évalue l’application du titre III de la présente direc­ tive. Au besoin et sur la base, le cas échéant, d’un rapport spécial, elle envisage de prendre d’autres mesures afin de résoudre les problèmes éventuellement constatés. Cette évalua­ tion porte, notamment, sur les éléments suivants:

a) le nombre d’organismes de gestion collective qui remplissent les exigences du titre III;

b) l’application des articles 29 et 30, y compris le nombre d’accords de représentation passés par des organismes de gestion collective en vertu de ces articles;

c) la proportion de répertoires dans les États membres qui est disponible pour l’octroi de licences sur une base multiterri­ toriale.

TITRE V

RAPPORTS ET DISPOSITIONS FINALES

Article 39

Notification des organismes de gestion collective

Au plus tard le 10 avril 2016, sur la base des informations dont ils disposent, les États membres fournissent à la Commission une liste des organismes de gestion collective établis sur leur territoire.

Les États membres notifient à la Commission, sans retard indu, toute modification apportée à cette liste.

La Commission publie ces informations et les tient à jour.

Article 40

Rapport

Au plus tard le 10 avril 2021, la Commission évalue l’applica­ tion de la présente directive et soumet au Parlement européen et

au Conseil un rapport sur l’application de la présente directive. Ce rapport comprend également une évaluation de l’incidence de la présente directive sur l’évolution des services transfronta­ liers, sur la diversité culturelle, sur les relations entre les orga­ nismes de gestion collective et les utilisateurs et sur les activités, dans l’Union, des organisme de gestion collective établis en dehors de l’Union, et, au besoin, sur la nécessité d’un réexamen. La Commission accompagne son rapport, le cas échéant, d’une proposition législative.

Article 41

Groupe d’experts

Il est institué un groupe d’experts. Il est composé de représen­ tants des autorités compétentes des États membres. Le groupe d’experts est présidé par un représentant de la Commission et se réunit, soit à l’initiative de son président, soit à la demande de la délégation d’un État membre. Le groupe a pour mission:

a) d’examiner l’incidence de la transposition de la présente directive sur le fonctionnement des organismes de gestion collective et des entités de gestion indépendantes dans le marché intérieur, et de signaler les problèmes éventuels;

b) d’organiser des consultations sur toute question découlant de l’application de la présente directive;

c) de faciliter l’échange d’informations sur les évolutions perti­ nentes de la législation et de la jurisprudence ainsi que dans le domaine économique, social, culturel et technologique, notamment en ce qui concerne le marché numérique des œuvres et autres objets.

Article 42

Protection des données à caractère personnel

Le traitement des données à caractère personnel effectué dans le cadre de la présente directive est soumis à la directive 95/46/CE.

Article 43

Transposition

1. Les États membres mettent en vigueur les dispositions législatives, réglementaires et administratives nécessaires pour se conformer à la présente directive, au plus tard le 10 avril 2016. Ils en informent immédiatement la Commission.

Lorsque les États membres adoptent ces dispositions, celles-ci contiennent une référence à la présente directive ou sont accompagnées d’une telle référence lors de leur publication offi­ cielle. Les modalités de cette référence sont arrêtées par les États membres.

2. Les États membres communiquent à la Commission le texte des dispositions essentielles de droit interne qu’ils adoptent dans le domaine régi par la présente directive.

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/95

Article 44

Entrée en vigueur

La présente directive entre en vigueur le vingtième jour suivant celui de sa publication au Journal officiel de l’Union européenne.

Article 45

Destinataires

Les États membres sont destinataires de la présente directive.

Fait à Strasbourg, le 26 février 2014.

Par le Parlement européen Le président M. SCHULZ

Par le Conseil Le président

D. KOURKOULAS

FRL 84/96 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

ANNEXE

1. Informations à faire figurer dans le rapport annuel de transparence visé à l’article 22, paragraphe 2:

a) des états financiers comprenant un bilan ou un compte de patrimoine, un compte des recettes et dépenses de l’exercice et un tableau des flux de trésorerie;

b) un rapport sur les activités de l’exercice;

c) des informations sur les refus d’octroyer une licence en vertu de l’article 16, paragraphe 3;

d) une description de la structure juridique et de gouvernance de l’organisme de gestion collective;

e) des informations sur toutes les entités détenues ou contrôlées directement ou indirectement, en tout ou en partie, par l’organisme de gestion collective;

f) des informations concernant la somme totale de la rémunération versée au cours de l’année précédente aux personnes visées à l’article 9, paragraphe 3, et à l’article 10, ainsi que les autres avantages qui leur ont été octroyés;

g) les informations financières visées au point 2 de la présente annexe;

h) un rapport spécial portant sur l’utilisation des sommes déduites aux fins de services sociaux, culturels et éducatifs, contenant les informations visées au point 3 de la présente annexe.

2. Informations financières à faire figurer dans le rapport annuel de transparence:

a) des informations financières sur les revenus provenant des droits, ventilées par catégorie de droits gérés et par type d’utilisation (par exemple, la radiodiffusion, la diffusion en ligne, l’exécution publique), y compris des informations sur les recettes résultant de l’investissement des revenus provenant des droits et l’utilisation de ces recettes (si elles sont distribuées aux titulaires de droits ou aux autres organismes de gestion collective, ou utilisées autrement);

b) des informations financières sur le coût de la gestion des droits et des autres services fournis aux titulaires de droits par les organismes de gestion collective, avec une description complète au moins des éléments suivants:

i) tous les frais de fonctionnement et les frais financiers, ventilés par catégorie de droits gérés, et lorsque les coûts sont indirects et ne peuvent être attribués à une ou plusieurs catégories de droits, une explication de la méthode suivie pour l’attribution de ces coûts indirects;

ii) les frais de fonctionnement et les frais financiers, ventilés par catégorie de droits gérés, et lorsque les coûts sont indirects et ne peuvent être attribués à une ou plusieurs catégories de droits, une explication de la méthode suivie pour l’attribution de ces coûts indirects, correspondant uniquement à la gestion des droits, y compris les frais de gestion déduits ou compensés à partir des revenus provenant des droits ou des recettes résultant de l’investissement des revenus provenant des droits conformément à l’article 11, paragraphe 4, et à l’article 12, paragraphes 1, 2 et 3;

iii) les frais de fonctionnement et les frais financiers relatifs aux services, autres que la gestion des droits, mais comprenant les services sociaux, culturels et éducatifs;

iv) les ressources utilisées pour couvrir les coûts;

v) les déductions effectuées sur les revenus provenant des droits, ventilées par catégorie de droits gérés et par type d’utilisation, ainsi que la finalité de ces déductions, c’est-à-dire si elles correspondent à des coûts relatifs à la gestion des droits ou à des services sociaux, culturels et éducatifs;

vi) le pourcentage que représente le coût de la gestion des droits et des autres services fournis aux titulaires de droits par les organismes de gestion collective par rapport aux revenus provenant des droits de l’exercice concerné, par catégorie de droits gérés, et lorsque les coûts sont indirects et ne peuvent être attribués à une ou plusieurs catégories de droits, une explication de la méthode suivie pour l’attribution de ces coûts indirects;

c) Informations financières sur les sommes dues aux titulaires de droits, accompagnées d’une description complète au moins des éléments suivants:

i) la somme totale attribuée aux titulaires de droits avec une ventilation par catégorie de droits gérés et par type d’utilisation;

ii) la somme totale versée aux titulaires de droits avec une ventilation par catégorie de droits gérés et par type d’utilisation;

iii) la fréquence des versements, avec une ventilation par catégorie de droits gérés et par type d’utilisation;

FR20.3.2014 Journal officiel de l’Union européenne L 84/97

iv) la somme totale perçue mais non encore attribuée aux titulaires de droits, avec une ventilation par catégorie de droits gérés et par type d’utilisation, en indiquant l’exercice au cours duquel ces sommes ont été perçues;

v) la somme totale attribuée mais non encore distribuée aux titulaires de droits, avec une ventilation par catégorie de droits gérés et par type d’utilisation, en indiquant l’exercice au cours duquel ces sommes ont été perçues;

vi) lorsqu’un organisme de gestion collective n’a pas effectué la distribution et les versements dans le délai fixé à l’article 13, paragraphe 1, les motifs de ce retard;

vii) le total des sommes non distribuables, avec une explication de l’utilisation qui en a été faite;

d) Informations sur les relations avec d’autres organismes de gestion collective avec une description au moins des éléments suivants:

i) les sommes reçues d’autres organismes de gestion collective et les sommes versées à d’autres organismes de gestion collective, avec une ventilation par catégorie de droits et par type d’utilisation ainsi que par organisme;

ii) les frais de gestion et autres déductions effectuées sur les revenus provenant des droits dus à d’autres organismes de gestion collective, avec une ventilation par catégorie de droits et par type d’utilisation ainsi que par organisme;

iii) les frais de gestion et autres déductions effectuées sur les sommes versées par d’autres organismes de gestion collective, avec une ventilation par catégorie de droits et par organisme;

iv) les sommes distribuées directement aux titulaires de droits provenant d’autres organismes de gestion collective, avec une ventilation par catégorie de droits et par organisme.

3. Informations à faire figurer dans le rapport spécial visé à l’article 22, paragraphe 3:

a) les sommes déduites aux fins de services sociaux, culturels et éducatifs au cours de l’exercice, avec une ventilation par type de finalité, et pour chaque type de finalité avec une ventilation par catégorie de droits gérés et par type d’utilisation;

b) une explication de l’utilisation de ces sommes, avec une ventilation par type de finalité, y compris les frais découlant de la gestion des sommes déduites en vue de financer des services sociaux, culturels et éducatifs et les sommes distinctes utilisées aux fins de services sociaux, culturels et éducatifs.

FRL 84/98 Journal officiel de l’Union européenne 20.3.2014

DIREKTIVE

DIREKTIVA 2014/26/EU EUROPSKOG PARLAMENTA I VIJEĆA

od 26. veljače 2014.

o kolektivnom ostvarivanju autorskog prava i srodnih prava te izdavanju odobrenja za više državnih područja za prava na internetsko korištenje glazbenih djela na unutarnjem tržištu

(Tekst značajan za EGP)

EUROPSKI PARLAMENT I VIJEĆE EUROPSKE UNIJE,

uzimajući u obzir Ugovor o funkcioniranju Europske unije, a posebno njegov članak 50. stavak 1., članak 53. stavak 1. i članak 62.,

uzimajući u obzir prijedlog Europske komisije,

nakon prosljeđivanja nacrta zakonodavnog akta nacionalnim parlamentima,

uzimajući u obzir mišljenje Europskog gospodarskog i soci­ jalnog odbora (1),

u skladu s redovnim zakonodavnim postupkom (2),

budući da:

(1) Direktive Unije koje su donesene u području autorskog prava i srodnih prava već pružaju visoki stupanj zaštite nositelja prava, a samim time i okvira u kojem se sadržaj zaštićen tim pravima može iskorištavati. Te direktive doprinose razvoju i očuvanju kreativnosti. Na unutarnjem tržištu na kojem tržišno natjecanje nije narušeno, zaštita inovacija i intelektualnog stvaralaštva također potiče ulaganje u inovativne usluge i proizvode.

(2) Širenje sadržaja zaštićenog autorskim i srodnim pravima, uključujući knjige, audiovizualnu produkciju i snimljenu glazbu te povezane usluge, iziskuje izdavanje dozvola od strane različitih nositelja autorskog prava i srodnih prava, kao što su autori, izvođači, producenti i izdavači. Obično nositelj prava bira između individualnog i kolektivnog ostvarivanja svojih prava, osim ako država članica ne odredi drugačije u skladu s pravom Unije i među­ narodnim obvezama Unije i njezinih država članica. Upravljanje autorskim i srodnim pravima uključuje izda­ vanje odobrenja korisnicima, reviziju korisnikâ, praćenje ostvarivanja prava, provedbu autorskog prava i pove­ zanih prava, prikupljanje prihoda od iskorištavanja

prava i raspodjelu iznosa koji pripadaju nositeljima prava. Organizacije za kolektivno ostvarivanje prava omoguća­ vaju nositeljima prava naknadu za uporabu koju ne bi mogli sami nadzirati ili provesti, uključujući i na stranim tržištima.

(3) Člankom 167. Ugovora o funkcioniranju Europske unije (UFEU) od Unije se zahtijeva da u svom djelovanju uzme u obzir kulturnu raznolikost i pridonese procvatu kultura država članica, uz poštovanje njihove nacionalne i regio­ nalne raznolikosti i istodobno isticanje zajedničke kulturne baštine. Organizacije za kolektivno ostvarivanje prava imaju i trebale bi i dalje imati važnu ulogu u promicanju raznolikosti kulturnog izričaja, na način da najmanjim i manje popularnim repertoarima omoguće pristup tržištu, kao i pružanjem društvenih, kulturnih i obrazovnih usluga u korist svojih nositelja prava i javno­ sti.

(4) Kada imaju poslovni nastan u Uniji, organizacije za kolektivno ostvarivanje prava trebale bi imati mogućnost uživanja sloboda predviđenih Ugovorima kod zastupanja nositelja prava koji imaju boravište ili poslovni nastan u drugim državama članicama ili izdavanja odobrenja kori­ snicima koji imaju boravište ili poslovni nastan u drugim državama članicama.

(5) Postoje značajne razlike u nacionalnim pravilima koja uređuju funkcioniranje organizacija za kolektivno ostva­ rivanje prava, posebice kada se radi o njihovoj transpa­ rentnosti i odgovornosti prema njihovim članovima i nositeljima prava. U više primjera to je dovelo do pote­ škoća, posebno za inozemne nositelje prava kada traže ostvarivanje svojih prava, te do lošeg financijskog uprav­ ljanja prikupljenim prihodima. Problemi u funkcioniranju organizacija za kolektivno ostvarivanje prava vode prema nedovoljnoj iskorištenosti autorskog prava i srodnih prava na unutarnjem tržištu na štetu i članova organiza­ cija za kolektivno ostvarivanje prava i nositelja prava te korisnika.

HRL 84/72 Službeni list Europske unije 20.3.2014.

(1) SL C 44, 15.2.2013., str. 104. (2) Stajalište Europskog parlamenta od 4. veljače 2014. (još nije objav­

ljeno u Službenom listu) i Odluka Vijeća od 20. veljače 2014.

(6) Potreba za poboljšanjem funkcioniranja organizacija za kolektivno ostvarivanje prava već je otprije prepoznata u Preporuci Komisije 2005/737/EZ (1). U toj Preporuci naveden je niz načela, kao što su sloboda nositelja prava da biraju svoje organizacije za kolektivno ostvari­ vanje prava, jednako postupanje prema kategorijama nositelja prava i ravnopravna raspodjela tantijema. Orga­ nizacije za kolektivno ostvarivanje prava u njoj su pozvane da korisnicima daju dovoljno informacija o cije­ nama i repertoaru prije pregovora s njima. Ta je Prepo­ ruka sadržavala i preporuke o odgovornosti, zastupanju nositelja prava u tijelima koja donose odluke u okviru organizacija za kolektivno ostvarivanje prava te o rješa­ vanju sporova. Međutim, smjernice iz Preporuke nisu svugdje praćene na isti način.

(7) Zaštita interesa članova organizacija za kolektivno ostva­ rivanje prava, nositelja prava i trećih strana zahtijeva usklađenost zakona država članica o upravljanju autor­ skim pravima i izdavanju odobrenja za više državnih područja za prava na internetsko korištenje glazbenih djela kako bi se osigurale istovjetne zaštitne mjere u cijeloj Uniji. Stoga, ova bi Direktiva pravni temelj trebala imati u članku 50. stavku 1. UFEU-a.

(8) Cilj je ove Direktive omogućiti koordinaciju nacionalnih propisa povezanih s pristupom aktivnosti upravljanja autorskim i srodnim pravima od strane organizacija za kolektivno ostvarivanje prava, modalitetima njihovog upravljanja i okvirima nadzora te bi stoga pravni temelj trebala imati i u članku 53. stavku 1. UFEU-a. Osim toga, budući da se radi o sektoru pružanja usluga diljem Unije, ova bi Direktiva također pravni temelj trebala imati u članku 62. UFEU-a.

(9) Cilj je ove Direktive utvrđivanje zahtjeva koji se primje­ njuju na organizacije za kolektivno ostvarivanje prava kako bi se osigurao visok standard upravljanja, financij­ skog upravljanja, transparentnosti i izvještavanja. Time se, međutim, države članice ne bi trebalo spriječiti u zadrža­ vanju ili uvođenju strožih standarda od onih utvrđenih u glavi II. ove Direktive za organizacije za kolektivno ostva­ rivanje prava s poslovnim nastanom na njihovom državnom području, pod uvjetom da su ti stroži stan­ dardi usklađeni s pravom Unije.

(10) Nijedna odredba ove Direktive ne bi trebala sprječavati bilo koju državu članicu da primijeni iste ili slične odredbe na organizacije kolektivnog ostvarivanja prava s poslovnim nastanom izvan Unije, ali koje posluju u toj državi članici.

(11) Nijedna odredba ove Uredbe ne bi trebala sprječavati organizacije za kolektivno ostvarivanje prava da, u skladu s pravilima tržišnog natjecanja utvrđenima u član­ cima 101. i 102. UFEU-a o funkcioniranju Europske unije, sklope sporazume o zastupanju s drugim organi­ zacijama za kolektivno ostvarivanje prava u području upravljanja pravima kako bi korisnicima olakšale, pobolj­ šale i pojednostavile postupke za izdavanje odobrenja, uključujući u svrhe jedinstvenog ispostavljanja računa, pod jednakim, nediskriminacijskim i transparentnim uvje­ tima, te kako bi ponudile odobrenja za više državnih područja, posebno u područjima koja su različita od onih navedenih u glavi III. ove Direktive.

(12) Iako se ova Direktiva primjenjuje na sve organizacije za kolektivno ostvarivanje prava, uz iznimku glave III. koja se primjenjuje samo na organizacije za kolektivno ostva­ rivanje prava autorâ na glazbena djela za internetsko korištenje na više državnih područja, ne bi se trebala miješati u organizaciju upravljanja pravima u državama članicama, poput individualnog upravljanja pravima, produženog učinka sporazuma između zastupničke orga­ nizacije za kolektivno ostvarivanje prava i korisnika, tj. produženog kolektivnog odobrenja, obaveznog kolek­ tivnog upravljanja pravima, zakonskih pretpostavki o zastupanju ili prijenosu prava na organizacije za kolek­ tivno ostvarivanje prava.

(13) Ova Direktiva ne utječe na mogućnost država članica da zakonom, propisima ili drugim specifičnim mehan­ izmima odluče o poštenoj naknadi nositelja prava za iznimke ili ograničenja prava umnožavanja iz Direktive 2001/29/EZ Europskog parlamenta i Vijeća (2) i naknadi nositelja prava za odstupanja od ekskluzivnog prava u vezi s javnom posudbom iz Direktive 2006/115/EZ Europskog parlamenta i Vijeća (3) koja su na snazi na njihovom državnom području, kao i uvjete koji se primjenjuju na njihovo prikupljanje.

(14) Ovom se Direktivom od organizacija za kolektivno ostvarivanje prava ne zahtijeva poseban pravni oblik. Te organizacije u praksi posluju pod različitim pravnim oblicima poput udruženja, zadruga ili društava s ograni­ čenom odgovornošću, koje kontroliraju nositelji autor­ skog prava i srodnih prava ili subjekti koji zastupaju te nositelje prava, ili su u njihovom vlasništvu. Međutim, u nekim iznimnim slučajevima element vlasništva ili kontrole nije prisutan zbog pravnog oblika organizacije za kolektivno ostvarivanje prava. To je primjerice slučaj kod zaklada, koje nemaju članove. Unatoč tome, odredbe ove Direktive trebale bi se primjenjivati i na te organiza­ cije. Jednako tako, države članice trebale bi poduzeti odgovarajuće mjere kojima bi se spriječilo izbjegavanje obveza u okviru ove Direktive odabirom pravnog

HR20.3.2014. Službeni list Europske unije L 84/73

(1) Preporuka Komisije 2005/737/EZ od 18. svibnja 2005. o kolek­ tivnom prekograničnom upravljanju autorskim i srodnim pravima za zakonite internetske glazbene usluge (SL L 276, 21.10.2005., str. 54.).

(2) Direktiva 2001/29/EZ Europskog parlamenta i Vijeća od 22. svibnja 2001. o usklađivanju određenih aspekata autorskog i srodnih prava u informacijskom društvu (SL L 167, 22.6.2001., str. 10.).

(3) Direktiva 2006/115/EZ Europskog parlamenta i Vijeća od 12. prosinca 2006. o pravu iznajmljivanja i pravu posudbe i odre­ đenim pravima srodnim autorskom pravu u području intelektualnog vlasništva (SL L 376, 27.12.2006., str. 28.).

oblika. Trebalo bi napomenuti da subjekti koji predstav­ ljaju nositelje prava i koji su članovi organizacija za kolektivno ostvarivanje prava mogu biti i druge organi­ zacije za kolektivno ostvarivanje prava, udruženja nosi­ telja prava, sindikati ili druge organizacije.

(15) Nositelji prava trebali bi biti slobodni da upravljanje svojim pravima povjere neovisnim subjektima za uprav­ ljanje. Takvi neovisni upravljački subjekti su poslovni subjekti, ali se razlikuju od organizacija za kolektivno ostvarivanje, između ostalog jer nisu u vlasništvu niti pod nadzorom nositelja prava. Međutim, ako ti neovisni subjekti za upravljanje obavljaju iste aktivnosti kao i organizacije za kolektivno ostvarivanje prava, trebali bi imati obvezu davanja određenih informacija nositeljima prava koje zastupaju, organizacijama za kolektivno ostva­ rivanje prava, korisnicima i javnosti.

(16) Producenti audiovizualnih sadržaja, glazbeni producenti i organizacije za radiofuziju izdaju odobrenja za vlastita prava, u nekim slučajevima zajedno s pravima koja su na njih prenijeli npr. izvođači, na osnovi pojedinačno postignutih sporazuma i djeluju u vlastitom interesu. Izdavači knjiga, glazbe ili novina izdaju odobrenja koja su na njih prenesena na osnovi pojedinačno postignutih sporazuma i djeluju u vlastitom interesu. Stoga se produ­ centi audiovizualnih sadržaja, glazbeni producenti, orga­ nizacije za radiofuziju i izdavači ne bi trebali smatrati „neovisnim upravljačkim subjektima”. Nadalje, menadžeri i agenti autorâ i izvođačâ koji djeluju kao posrednici i zastupaju nositelje prava u njihovim odnosima s organi­ zacijama za kolektivno ostvarivanje prava ne bi se trebali smatrati „neovisnim upravljačkim subjektima” jer oni ne upravljaju pravima na način da određuju cijene, izdaju odobrenja ili naplaćuju novac od korisnika.

(17) Organizacije za kolektivno ostvarivanje prava trebale bi biti slobodne odlučiti da dio njihovih aktivnosti, poput izdavanja računa korisnicima ili raspodjele pripadajućih iznosa među nositeljima prava, trebaju obavljati društva kćeri ili drugi subjekti pod njihovim nadzorom. U tim slučajevima odredbe ove Direktive koje bi se primjenji­ vale da određenu aktivnost obavlja izravno organizacija za kolektivno ostvarivanje prava trebale bi se primjenji­ vati na aktivnosti društava kćeri ili drugih subjekata.

(18) Kako bi se osiguralo da nositelji autorskog prava i srodnih prava mogu imati punu korist od unutarnjeg tržišta kada se njihovim pravima upravlja kolektivno i da to ne utječe negativno na ostvarivanje njihovih prava, nužno je predvidjeti uključivanje odgovarajućih zaštitnih odredbi u statute organizacija za kolektivno ostvarivanje prava. Nadalje, organizacija za kolektivno ostvarivanje prava ne bi smjela kod pružanja svojih usluga diskriminirati, izravno ili neizravno, nositelje prava na osnovi nacionalnosti, mjesta prebivališta ili poslovnog nastana.

(19) Imajući u vidu slobode uspostavljene u UFEU-u, kolek­ tivno ostvarivanje autorskog prava i srodnih prava trebalo bi za sobom povlačiti da nositelj prava može slobodno izabrati organizaciju za kolektivno ostvarivanje svojih prava koja će upravljati njegovim pravima, bilo da su ta prava priopćavanja javnosti ili prava umnožavanja, ili kategorijama prava povezanima s oblikom korištenja, kao što su emitiranje, filmska izvedba ili umnožavanje za internetsku distribuciju, pod uvjetom da organizacija za kolektivno ostvarivanje prava koju nositelj prava želi odabrati već upravlja takvim pravima ili kategorijama prava.

Opća skupština članova te organizacije trebala bi utvrditi prava, kategorije prava ili vrste djela te druge sadržaje kojima upravlja organizacija za kolektivno ostvarivanje prava, ako već nisu utvrđeni njezinim statutom ili pred­ viđeni zakonom. Važno je da se prava i kategorije prava utvrde na način kojim se održava ravnoteža između slobode nositelja prava da raspolažu svojim djelima i drugim sadržajima i mogućnosti organizacije da učinko­ vito upravlja tim pravima posebno uzimajući u obzir kategoriju prava kojima upravlja i kreativni sektor u okviru kojeg posluje. Uzimajući u obzir ovu ravnotežu na odgovarajući način, nositelji prava trebali bi moći s lakoćom povući ta prava ili kategorije prava iz organiza­ cije za kolektivno ostvarivanje prava te njima upravljati pojedinačno ili upravljanje tim pravima, odnosno dijelom njih, povjeriti drugoj organizaciji za kolektivno ostvari­ vanje prava ili drugom subjektu neovisno o državi članici nacionalnosti, boravišta ili poslovnog nastana organiza­ cije za kolektivno ostvarivanje prava, drugog subjekta ili nositelja prava, ili pak prenijeti prava na njih. Ako država članica, u skladu s pravom Unije i međunarodnim obve­ zama Unije i njezinih država članica, predviđa obavezno kolektivno ostvarivanje prava, izbor nositelja prava bio bi ograničen na druge organizacije za kolektivno ostvari­ vanje prava.

Organizacije za kolektivno ostvarivanje prava koje uprav­ ljaju različitim vrstama djela i drugim sadržajima, kao što su književna, glazbena ili fotografska djela, također bi trebale omogućiti tu fleksibilnost nositeljima prava kad je riječ o upravljanju različitim vrstama djela i drugim sadržajima. Što se tiče nekomercijalnih vrsta uporabe, države članice trebale bi odrediti da organizacije za kolektivno ostvarivanje prava moraju poduzeti potrebne korake kako bi osigurale da njihovi nositelji prava mogu koristiti pravo izdavanja odobrenja za te vrste uporabe. Ti koraci trebali bi, između ostalog, uključivati odluku organizacije za kolektivno ostvarivanje prava o uvjetima za korištenje tog prava te informiranje njihovih članova o tim uvjetima. Organizacije za kolektivno ostvarivanje prava trebale bi obavijestiti nositelje prava o svojim izbo­ rima i omogućiti im da prava povezana s tim izborima koriste na najlakši mogući način. Nositelji prava koji su već ovlastili organizaciju za kolektivno ostvarivanje prava mogu se informirati preko internetske stranice organiza­ cije. Zahtjev za suglasnost nositelja prava s upravljanjem svakim od prava, kategorijom prava ili vrstom djela te ostalim sadržajima iz ovlaštenja ne bi trebao sprječavati nositelje prava da prihvate predložene kasnije izmjene

HRL 84/74 Službeni list Europske unije 20.3.2014.

tog ovlaštenja prešutnim sporazumom u skladu s uvje­ tima iz nacionalnog zakonodavstva. Ova Direktiva ne bi trebala isključivati ni ugovorne uvjete u skladu s kojima prestanak ugovornog odnosa ili povlačenje nositelja prava ima trenutačni učinak na odobrenja izdana prije tog prestanka ili povlačenja, niti ugovorne uvjete u skladu s kojima nakon takvog prestanka ili povlačenja ta odobrenja ostaju nepromijenjena. Te odredbe, među­ tim, ne bi smjele ometati punu primjenu ove Direktive. Ova Direktiva ne bi smjela dovoditi u pitanje mogućnost nositelja prava da svojim pravima upravlja pojedinačno, uključujući za nekomercijalne vrste uporabe.

(20) Članstvo se u organizacijama za kolektivno ostvarivanje prava treba temeljiti na objektivnim transparentnim i nediskriminacijskim mjerilima, uključujući u odnosu na izdavače koji prema ugovoru o korištenju prava imaju pravo na dio prihoda od prava kojima upravljaju organi­ zacije za kolektivno ostvarivanje prava te pravo naplatiti taj iznos od organizacija za kolektivno ostvarivanje prava. Ta mjerila ne bi smjela obvezivati organizacije za kolektivno ostvarivanje prava da prihvaćaju članove ako upravljanje njihovim pravima, kategorijama prava ili vrstama djela te drugim sadržajima nije obuhvaćeno područjem njihova djelovanja. Svaka organizacija za kolektivno ostvarivanje prava trebala bi voditi evidenciju koja omogućuje identifikaciju i lociranje njezinih članova i nositelja prava čija prava organizacija zastupa na temelju ovlaštenja tih nositelja prava.

(21) Kako bi se zaštitili oni nositelji prava čija prava izravno zastupa organizacija za kolektivno ostvarivanje prava, ali koji ne ispunjavaju uvjete za članstvo u njoj, prikladno je tražiti da se neke odredbe ove Direktive koje se odnose na članove primjenjuju i na te nositelje prava. Države članice za takve bi nositelje prava također trebale moći predvidjeti prava sudjelovanja u postupku odlučivanja organizacije za kolektivno ostvarivanje prava.

(22) Organizacije za kolektivno ostvarivanje prava trebale bi djelovati u najboljem zajedničkom interesu nositelja prava koje zastupaju. Stoga je važno predvidjeti sustave

koji članovima organizacija za kolektivno ostvarivanje prava omogućuju ostvarivanje članskih prava sudjelova­ njem u postupku odlučivanja tih organizacija. Neke orga­ nizacije za kolektivno ostvarivanje prava mogu imati različite kategorije članova koje mogu predstavljati različite vrste nositelja prava, poput producenata i izvo­ đača. Zastupljenost tih različitih kategorija članova u postupku odlučivanja treba biti poštena i uravnotežena. Djelotvornost pravila o općoj skupštini članova organi­ zacija za kolektivno ostvarivanje prava bila bi umanjena nepostojanjem odredbi o vođenju opće skupštine. Prema tome, nužno je osigurati da se opća skupština saziva redovno, barem jednom godišnje, te da se najvažnije odluke u organizaciji za kolektivno ostvarivanje prava donose na općoj skupštini.

(23) Svim članovima organizacija za kolektivno ostvarivanje prava trebalo bi odobriti sudjelovanje i glasovanje na općoj skupštini članova. Ostvarivanje tih prava trebalo bi podlijegati samo poštenim i razmjernim ograniče­ njima. U nekim iznimnim slučajevima organizacije za kolektivno ostvarivanje prava uspostavljaju se u pravnom obliku zaklade te stoga nemaju članove. U takvim slučajevima ovlasti opće skupštine članova trebalo bi provoditi tijelo kojemu je povjerena nadzorna funkcija. Ako organizacije za kolektivno ostvarivanje prava imaju subjekte koji zastupaju nositelje prava kao svoje članove, što može biti u slučaju da je organizacija za kolektivno ostvarivanje prava društvo s ograničenom odgovornošću, a njegovi članovi udruženja nositelja prava, države članice trebale bi moći odrediti da neke ili sve ovlasti opće skupštine članova izvršava skupština tih nositelja prava. Opća skupština članova trebala bi barem imati ovlast uspostavljanja okvira za aktivnosti upravljanja, posebice kad je riječ o korištenju prihoda od iskorištavanja prava od strane organizacije za kolek­ tivno ostvarivanje prava. Time se, međutim, ne bi smjela dovesti u pitanje mogućnost država članica da odrede stroža pravila o, primjerice, ulaganjima, spajanjima ili uzimanju zajmova, uključujući i zabranu bilo koje od tih transakcija. Organizacije za kolektivno ostvarivanje prava trebale bi poticati aktivno sudjelovanje svojih članova u općoj skupštini. Korištenje glasačkog prava trebalo bi biti pojednostavljeno za članove koji sudjeluju u općoj skupštini, kao i za one koji ne sudjeluju. Uz korištenje prava elektroničkog glasovanja, članovi bi trebali imati mogućnost sudjelovanja i glasovanja u općoj skupštini članova preko opunomoćenika. Glaso­ vanje preko opunomoćenika trebalo bi biti ograničeno u slučajevima sukoba interesa. Istodobno, države članice trebale bi uvesti ograničenja u vezi s opunomoćenicima samo ako se time ne dovodi u pitanje odgovarajuće i učinkovito sudjelovanje članova u postupku odlučivanja. To znači da imenovanje opunomoćenika doprinosi odgo­ varajućem i učinkovitom sudjelovanju članova u postupku odlučivanja, a nositeljima prava daje realnu mogućnost da odaberu organizaciju za kolektivno ostva­ rivanje prava po svojem nahođenju neovisno o državi članici u kojoj ta organizacija ima poslovni nastan.

HR20.3.2014. Službeni list Europske unije L 84/75

(24) Članovima bi trebalo biti omogućeno sudjelovanje u trajnom nadzoru upravljanja organizacijama za kolek­ tivno ostvarivanje prava. U tu bi svrhu te organizacije trebale imati nadzornu funkciju primjerenu svojoj orga­ nizacijskoj strukturi i omogućiti članovima da budu zastupljeni u tijelu koje provodi tu funkciju. Ovisno o organizacijskoj strukturi organizacije za kolektivno ostva­ rivanje prava nadzornu funkciju može provoditi zasebno tijelo, npr. nadzorni odbor, ili neki ili svi direktori upravnog odbora koji ne upravljaju djelatnošću organiza­ cije za kolektivno ostvarivanje prava. Zahtjev za poštenu i uravnoteženu zastupljenost članova ne bi trebao sprije­ čiti organizaciju za kolektivno ostvarivanje prava da imenuje treće strane koje će obavljati nadzornu funkciju, uključujući osobe s relevantnim stručnim znanjem i nosi­ telje prava koji ne ispunjavanju uvjete članstva ili koje ne predstavlja organizacija izravno, već preko subjekta koji je član organizacije za kolektivno ostvarivanje prava.

(25) U svrhu dobrog upravljanja, uprava organizacije za kolektivno ostvarivanje prava mora biti neovisna. Od upravitelja, bilo da su izabrani kao direktori ili ih je organizacija zaposlila na temelju ugovora, trebalo bi se zahtijevati da prije preuzimanja dužnosti i nakon toga jednom godišnje izjave postoje li sukobi interesa između njih i nositelja prava koje predstavlja organizacija za kolektivno ostvarivanje prava. Tu godišnju izjavu trebale bi dati i osobe koje izvršavaju nadzornu funkciju. Države članice trebale bi imati slobodu zahtijevanja od organizacija za kolektivno ostvarivanje prava da objave te izjave ili da ih proslijede tijelima javne vlasti.

(26) Organizacije za kolektivno ostvarivanje prava naplaćuju i raspodjeljuju prihod od korištenja prava koje su im povjerili nositelji prava te upravljaju njime. Taj prihod na kraju pripada nositeljima prava, koji mogu biti u izravnom pravnom odnosu s organizacijom ili ih može zastupati subjekt koji je član organizacije za kolektivno ostvarivanje prava ili preko sporazuma o zastupanju. Stoga je važno da organizacije za kolektivno ostvarivanje prava pokažu iznimnu revnost prilikom naplaćivanja i raspodjele tog prihoda te upravljanja njime. Pravilno raspoređivanje prihoda moguće je samo ako organizacije za kolektivno ostvarivanje prava vode odgovarajuću evidenciju o članstvu, odobrenjima i korištenju djela i drugih sadržaja. Relevantne podatke koji se zahtijevaju za učinkovito upravljanje pravima trebali bi dati i nosi­ telji prava i korisnici, a organizacija za kolektivno ostva­ rivanje prava trebala bi ih potvrditi.

(27) Naplaćeni iznosi koji pripadaju nositeljima prava u poslo­ vnim bi se knjigama trebali voditi odvojeno od bilo kakve vlastite imovine koju organizacija može posjedo­ vati. Ne dovodeći u pitanje mogućnost države članice da uvede stroža pravila o ulaganju, uključujući i zabranu da se prihodi od korištenja prava preusmjere na ulaganje, a

u slučaju da se ti iznosi ulažu, to bi se ulaganje trebalo provoditi u skladu s općom politikom ulaganja i uprav­ ljanja rizikom organizacije za kolektivno ostvarivanje prava. Kako bi se zadržala visoka razina zaštite prava nositelja prava te kako bi se osiguralo da sav prihod od korištenja takvih prava ide u njihovu korist, ulaga­ njima organizacija za kolektivno ostvarivanje prava treba upravljati u skladu s kriterijima koji će obvezati organizaciju da postupa oprezno, ali će istodobno omogućiti da se odluči za najsigurniju i najdjelotvorniju ulagačku politiku. To bi trebalo omogućiti organizaciji za kolektivno ostvarivanje prava da se odluči za određivanje namjene sredstava koja odgovara točnoj naravi i trajanju izloženosti riziku bilo kojih uloženih prihoda od kori­ štenja prava i koja ne dovodi u pitanje prihod od kori­ štenja prava koji pripada nositeljima prava.

(28) Budući da nositelji prava imaju pravo na naknadu za korištenje njihovih prava, važno je da upravljanje ne premaši opravdane troškove upravljanja pravima te da bi o svakom odbitku, osim u odnosu na naknade za upravljanje, primjerice odbitku za socijalne, kulturne ili obrazovne namjene, trebali odlučivati članovi organiza­ cije za kolektivno ostvarivanje prava. Organizacije za kolektivno ostvarivanje prava trebale bi biti transparentne prema nositeljima prava u odnosu na pravila kojima su ti odbici uređeni. Isti zahtjevi trebali bi se primjenjivati na korištenje prihoda od iskorištavanja prava za kolektivnu raspodjelu, poput stipendija. Nositelji prava trebali bi imati pravo na nediskriminacijskoj osnovi pristupiti društvenoj, kulturnoj ili obrazovnoj usluzi koja se financira tim odbicima. Ova Direktiva ne bi trebala utje­ cati na odbitke u okviru nacionalnog zakonodavstva, poput odbitaka za socijalne usluge koje organizacije za kolektivno ostvarivanje prava pružaju nositeljima prava, ili na bilo koje aspekte koji nisu uređeni ovom Direkti­ vom, pod uvjetom da su ti odbici u skladu s pravom Unije.

(29) Raspodjela i plaćanje iznosa na koje pravo imaju nositelji prava ili, što je moguće, kategorije nositelja prava, trebali bi se obavljati pravovremeno i u skladu s općom poli­ tikom dotične organizacije za kolektivno ostvarivanje prava o raspodjeli sredstava, uključujući i ako ih obavlja drugi subjekt koji zastupa nositelje prava. Kašnjenje u raspodjeli i plaćanju iznosa koji pripadaju nositeljima prava mogu opravdati samo objektivni razlozi izvan kontrole organizacije za kolektivno ostvarivanje prava. Stoga, okolnosti poput ulaganja prihoda od korištenja prava ovisno o datumu dospijeća ne bi se trebale moći okvalificirati kao valjani razlozi takvog kašnjenja. Države članice same trebaju odlučiti o pravilima za osiguravanje pravovremene raspodjele i učinkovitog traženja i identi­ fikacije nositelja prava u slučaju da postoje takvi objek­ tivni razlozi. Kako bi se osiguralo da su iznosi koji pripa­ daju nositeljima prava raspodijeljeni na odgovarajući i učinkovit način, ne dovodeći u pitanje mogućnost država članica da uvedu stroža pravila, nužno je od orga­ nizacija za kolektivno ostvarivanje prava zahtijevati da u

HRL 84/76 Službeni list Europske unije 20.3.2014.

dobroj vjeri poduzmu razumne i savjesne mjere za iden­ tificiranje i lociranje relevantnih nositelja prava. Članovi organizacija za kolektivno ostvarivanje prava također bi, koliko to dopušta nacionalno zakonodavstvo, trebali odlučivati o korištenju svih iznosa koji se ne mogu raspodijeliti u slučaju da se nositelji prava kojima pripa­ daju ti iznosi ne mogu identificirati ili locirati.

(30) Organizacije za kolektivno ostvarivanje prava trebale bi moći upravljati pravima i naplaćivati prihod od njihovog korištenja na temelju ugovora o zastupanju s drugim organizacijama. Kako bi se zaštitila prava članova druge organizacije za kolektivno ostvarivanje prava, određena organizacija za kolektivno ostvarivanje prava ne smije praviti razliku između prava kojima upravlja na temelju ugovora o zastupanju i prava kojima upravlja izravno za svoje nositelje prava. Organizaciji za kolektivno ostvari­ vanje prava ne bi trebalo biti dopušteno niti primijeniti odbitke na prihod od korištenja prava naplaćen u ime druge organizacije za kolektivno ostvarivanje prava, osim odbitaka s obzirom na naknade za upravljanje, bez izri­ čitog pristanka druge organizacije. Od organizacija za kolektivno ostvarivanje prava trebalo bi se zahtijevati i da raspodjele sredstava i plaćanje drugim organizacijama vrše na temelju tih sporazuma o zastupanju istodobno s raspodjelom i plaćanjem koje izvrše u odnosu na svoje vlastite članove te nositelje prava koji nisu članovi, a koje zastupaju. Osim toga, od organizacije primatelja trebalo bi se zauzvrat zahtijevati da iznose koji pripadaju nosite­ ljima prava koje zastupa raspodijeli bez odgode.

(31) Pošteni i nediskriminacijski komercijalni uvjeti izdavanja odobrenja posebno su važni kako bi se osiguralo da korisnici mogu dobiti odobrenje za djela i druge sadržaje u pogledu kojih prava na korištenje zastupa organizacija za kolektivno ostvarivanje prava, kao i da nositelji prava dobivaju odgovarajuću naknadu. Organizacije za kolek­ tivno ostvarivanje prava i korisnici stoga bi trebali u dobroj vjeri pregovarati o izdavanju odobrenja te primje­ njivati cijene koje bi se trebale utvrditi na temelju objek­ tivnih i nediskriminacijskih kriterija. Trebalo bi zahtijevati da je naknada za izdavanje odobrenja ili naknada koju utvrde organizacije za kolektivno ostvarivanje razumna u odnosu na, između ostalog, ekonomsku vrijednost kori­ štenja prava u određenom kontekstu. Naposljetku, orga­ nizacije za kolektivno ostvarivanje prava trebale bi bez neopravdane odgode odgovoriti na zahtjeve korisnika za izdavanje odobrenja.

(32) U digitalnom okruženju organizacije za kolektivno ostva­ rivanje prava moraju redovito dobivati odobrenja za svoj repertoar za potpuno nove oblike korištenja i poslovnih modela. U tim slučajevima te kako bi se poticalo okru­ ženje koje pogoduje razvoju tih odobrenja, ne dovodeći u pitanje primjenu propisa zakona o tržišnom natjecanju, organizacije za kolektivno ostvarivanje trebale bi imati fleksibilnost koja je potrebna da bi se čim prije izdala pojedinačna odobrenja za inovativne internetske usluge,

bez rizika da bi se uvjeti dobivanja tih odobrenja mogli koristiti kao presedan za određivanje uvjeta dobivanja drugih odobrenja.

(33) Kako bi se osiguralo da organizacije za kolektivno ostva­ rivanje prava mogu poštovati obveze iz ove Direktive, korisnici bi im trebali staviti na raspolaganje relevantne informacije o korištenju prava koja zastupaju organizacije za kolektivno ostvarivanje prava. Ta obveza ne bi se trebala primjenjivati na fizičke osobe koje djeluju izvan okvira svoje trgovačke djelatnosti, poslovne djelatnosti, obrta ili struke i koje na osnovi toga nisu obuhvaćene definicijom korisnika utvrđenom u ovoj Direktivi. Pored toga, informacije koje zahtijevaju organizacije za kolek­ tivno ostvarivanje trebale bi biti ograničene na ono što je razumno, potrebno i dostupno korisnicima kako bi se omogućilo takvim organizacijama da obavljaju svoje funkcije, uzimajući u obzir specifičan položaj malih i srednjih poduzeća. Ta obveza mogla bi se uključiti u sporazum između organizacije za kolektivno ostvarivanje prava i korisnika; takvo uključivanje ne isključuje pravo na informacije iz nacionalnog zakonodavstva. Rokovi koji se primjenjuju na davanje informacija od strane kori­ snika trebali bi omogućiti organizacijama za kolektivno ostvarivanje prava da poštuju rokove koji su određeni za raspodjelu iznosa koji pripadaju nositeljima prava. Ovom Direktivom ne bi se trebala dovoditi u pitanje mogućnost država članica da zahtijevaju od organizacija za kolek­ tivno ostvarivanje prava s poslovnim nastanom na svojem državnom području izdavanje zajedničkih računa.

(34) Kako bi se povećalo povjerenje nositelja prava, korisnika i drugih organizacija za kolektivno ostvarivanje prava u upravljanje pravima koje pružaju organizacije za kolek­ tivno ostvarivanje prava, svaka organizacija za kolektivno ostvarivanje prava trebala bi biti usklađena s posebnim zahtjevima transparentnosti. Od svake organizacije za kolektivno ostvarivanje prava ili njezinog člana koji je subjekt odgovoran za dodjelu ili plaćanje iznosa koji pripadaju nositeljima prava stoga bi se trebalo zahtijevati da najmanje jednom godišnje pojedinačnim nositeljima prava pruži određene informacije, poput iznosa koji su im dodijeljeni ili uplaćeni i odbitaka. Od organizacija za kolektivno ostvarivanje prava također bi se trebalo zahti­ jevati da dostave dovoljno informacija, uključujući financijske informacije, drugim organizacijama za kolek­ tivno ostvarivanje prava čijim pravima upravljaju na temelju sporazuma o zastupanju.

(35) Kako bi se osiguralo da nositelji prava, druge organizacije za kolektivno ostvarivanje prava i korisnici imaju pristup informacijama o opsegu aktivnosti organizacije te djelima ili drugim sadržajima koje ona zastupa, organizacija za kolektivno ostvarivanje prava trebala bi na propisno obrazložen zahtjev pružiti informacije i o tim pitanjima. Pitanje mogu li se i u kojoj mjeri naplaćivati razumne naknade za pružanje te usluge trebalo bi se prepustiti nacionalnom zakonodavstvu. Svaka organizacija za

HR20.3.2014. Službeni list Europske unije L 84/77

kolektivno ostvarivanje prava trebala bi objaviti i infor­ macije o svojoj strukturi i načinu provođenja svojih aktivnosti, posebno uključujući svoje statute i opću poli­ tiku o naknadama za upravljanje, odbicima i cijenama.

(36) Kako bi se osiguralo da nositelji prava mogu nadzirati i uspoređivati rad svojih organizacija za kolektivno ostva­ rivanje prava, takve bi organizacije trebale objavljivati godišnje izvješće o transparentnosti koje sadrži uspore­ dive revidirane financijske informacije koje se odnose na njihove aktivnosti. Organizacije za kolektivno ostvari­ vanje prava također bi trebale objavljivati godišnje posebno izvješće, koje je dio godišnjeg izvješća o tran­ sparentnosti, o korištenju sredstava namijenjenih društve­ nim, kulturnim i obrazovnim uslugama. Ovom Direk­ tivom organizaciju za kolektivno ostvarivanje prava ne sprečava se da objavi informacije koje se zahtijevaju u godišnjem izvješću o transparentnosti u jedinstvenom dokumentu, npr. kao dio svojih godišnjih financijskih izvještaja, ili u zasebnim izvješćima.

(37) Pružatelji internetskih usluga koji koriste glazbena djela, poput glazbenih usluga koje korisnicima omogućuju preuzimanje glazbe ili njezino slušanje u streaming načinu, kao i ostalih usluga koje omogućuju pristup filmovima ili igrama u kojima je glazba važna sastavnica, prvo moraju dobiti pravo na korištenje tih djela. Direk­ tiva 2001/29/EZ iziskuje dobivanje odobrenja za svako od prava u internetskom korištenju glazbenih djela. U odnosu na autore ta prava podrazumijevaju ekskluzivno pravo umnožavanja i ekskluzivno pravo stavljanja glaz­ benih djela na raspolaganje javnosti, što uključuje pravo na dostupnost. Tim pravima mogu upravljati sami poje­ dinačni nositelji prava, poput autora ili glazbenih izda­ vača, ili organizacije za kolektivno ostvarivanje prava koje nositeljima prava pružaju usluge kolektivnog uprav­ ljanja. Različite organizacije za kolektivno ostvarivanje prava mogu upravljati autorovim pravom umnožavanja i pravom priopćavanja javnosti. Osim toga, u nekim slučajevima više nositelja prava ima prava na isto djelo i dali su ovlasti različitim organizacijama za kolektivno ostvarivanje prava da izdaju odobrenje za njihove vlastite udjele u pravima na to djelo. Svaki korisnik koji želi pružiti internetsku uslugu nudeći potrošačima veliki izbor glazbenih djela treba objediniti prava na djelo od različitih nositelja prava i organizacija za kolektivno ostvarivanje prava.

(38) Iako internet ne poznaje granice, internetsko tržište glaz­ benih usluga u Uniji još uvijek je fragmentirano, a jedin­ stveno digitalno tržište još uvijek nije u potpunosti ostva­ reno. Složenost i teškoće povezane s kolektivnim ostva­ rivanjem prava u Europi u mnogim su slučajevima pogoršali rascjepkanost europskog digitalnog tržišta internetskih glazbenih usluga. Ova je situacija u oštrom kontrastu s brzorastućom potražnjom potrošača za

pristupom digitalnom sadržaju i povezanim inovativnim uslugama, uključujući one preko nacionalnih granica.

(39) U Preporuci 2005/737/EZ promoviralo se novo regula­ torno okruženje prilagođenije upravljanju, na razini Unije, autorskim i srodnim pravima za pružanje zako­ nitih glazbenih usluga na internetu. Prepoznato je da je u razdoblju internetskog korištenja glazbenih djela komer­ cijalnim korisnicima potrebna politika izdavanja odobrenja koja odgovara posebnosti internetskog okru­ ženja i obuhvaća više državnih područja. Međutim, ta Preporuka nije bila dovoljna za poticanje raširenog izda­ vanja odobrenja za korištenje internetskih prava na glaz­ benim djelima na više državnih područja ili za rješavanje pitanja posebnih zahtjeva izdavanja odobrenja za više državnih područja.

(40) U internetskom glazbenom sektoru, u kojemu kolektivno ostvarivanje prava autorâ na teritorijalnoj osnovi i dalje predstavlja normu, neophodno je stvoriti uvjete pogodne za najučinkovitije prakse izdavanja odobrenja od strane organizacija za kolektivno ostvarivanje prava u sve snaž­ nijem prekograničnom kontekstu. Stoga je neophodno osigurati skup pravila kojima se propisuju osnovni uvjeti u skladu s kojima bi organizacije za kolektivno ostvarivanje prava kolektivno za više državnih područja izdale odobrenja za prava autorâ na glazbena djela za internetsko korištenje, uključujući tekstove pjesama. Ista pravila trebala bi se primjenjivati na izdavanje odobrenja za sva glazbena djela, uključujući glazbena djela koja su dio audiovizualnih djela. Međutim, internetske usluge koje omogućuju pristup glazbenim djelima samo u grafi­ čkom glazbenom obliku ne bi, međutim, trebale biti obuhvaćene tim pravilima. Odredbama ove Direktive trebala bi se osigurati nužna minimalna kvaliteta preko­ graničnih usluga koje pružaju organizacije za kolektivno ostvarivanje prava, posebice u smislu transparentnosti repertoara djela koji se zastupa i pravilnosti financijskih tokova povezanih s korištenjem prava. Njima bi se trebao utvrditi i okvir za lakše dobrovoljno objedinjavanje glaz­ benog repertoara i prava smanjujući tako broj odobrenja koja su korisniku potrebna za pružanje usluga koje uklju­ čuju više repertoara na više državnih područja. Tim bi se odredbama organizaciji za kolektivno ostvarivanje prava trebalo omogućiti da od druge organizacije traži da zastupa njezin repertoar u više država ako sama ne može ili ne želi zadovoljiti zahtjeve. Trebala bi postojati obveza prema organizaciji kojoj je upućen zahtjev, pod uvjetom da ona već okuplja repertoar i nudi ili izdaje odobrenja za više državnih područja, da prihvati zahtjev organizacije koja je uputila zahtjev. Razvoj zako­ nitih internetskih glazbenih usluga diljem Unije također bi trebao pridonijeti borbi protiv internetskog kršenja autorskog prava.

HRL 84/78 Službeni list Europske unije 20.3.2014.

(41) Dostupnost točnih i razumljivih informacija o glazbenim djelima, nositeljima prava i pravima koja je svaka poje­ dina organizacija za ostvarivanje prava ovlaštena zastu­ pati na danom državnom području od iznimne je važnosti za učinkovit i transparentan postupak izdavanja odobrenja, naknadnu obradu izvješća korisnika i pove­ zano izdavanje računa pružatelja usluge te za isplatu dugovanih iznosa. Iz tog razloga organizacije za kolek­ tivno ostvarivanje prava koje izdaju odobrenja za glaz­ bena djela za više državnih područja trebaju moći brzo i točno obraditi takve detaljne podatke. To iziskuje uporabu baza podataka o vlasništvu nad pravima za koja su izdana odobrenja za više državnih područja, a koja sadrži podatke koji omogućuju utvrđivanje djela, prava i nositelja prava koje je organizacija za kolektivno ostvarivanje prava ovlaštena zastupati te područja obuh­ vaćenih ovlaštenjem. Svaka promjena tih podataka trebala bi se bez neopravdanog kašnjenja uzeti u obzir, a baze podataka trebale bi se stalno ažurirati. Te baze podataka također trebaju pomoći u povezivanju informa­ cija o djelima s informacijama o fonogramima ili bilo kojim drugim fiksacijama u koje je djelo ugrađeno. Također je važno osigurati da potencijalni korisnici i nositelji prava te organizacije za kolektivno ostvarivanje prava imaju pristup informacijama koje su im potrebne kako bi identificirale repertoar koji te organizacije zastu­ paju. Organizacije za kolektivno ostvarivanje prava trebale bi biti u mogućnosti poduzeti mjere za zaštitu točnosti i potpunosti podataka, za nadzor nad njihovim ponovnim korištenjem ili za zaštitu komercijalno osje­ tljivih podataka.

(42) Kako bi se osiguralo da su podaci o glazbenom reper­ toaru koje obrađuju što točniji, od organizacija za kolek­ tivno ostvarivanje prava koje izdaju odobrenja za kori­ štenje glazbenih djela na više državnih područja trebalo bi se tražiti da redovno i bez kašnjenja po potrebi ažuri­ raju svoje baze podataka. Trebale bi uvesti lako dostupne postupke kojima bi se internetskim pružateljima usluga te nositeljima prava i drugim organizacijama za kolek­ tivno ostvarivanje prava omogućilo da ih se informira o mogućim netočnostima u bazama podataka organizacija u vezi s djelima koje posjeduju ili nadziru, uključujući prava – djelomično ili u cijelosti – ili državna područja za koje su ovlastili relevantnu organizaciju za upravljanje pravima, no ipak bez ugrožavanja istinitosti i cjelovitosti podataka kojima raspolažu organizacije za kolektivno ostvarivanje prava. Budući da Direktiva 95/46/EZ Europ­ skog parlamenta i Vijeća (1) kojom se svakoj osobi dodje­ ljuje pravo ispravljanja, brisanja ili onemogućivanja netočnih ili nepotpunih podataka, ovom bi se Direktivom također trebalo osigurati ispravljanje netočnih informacija u pogledu nositelja prava ili drugih organizacija za kolek­ tivno ostvarivanje prava u slučaju odobrenja za više drža­ vnih područja bez opravdanog kašnjenja. Organizacije za

kolektivno ostvarivanje prava trebale bi imati i moguć­ nost elektroničke obrade upisivanja radova i odobrenja za upravljanje pravima. S obzirom na važnost automatiza­ cije informacija za brzu i učinkovitu obradu podataka, organizacije za kolektivno ostvarivanje podacima trebaju predvidjeti korištenje elektroničkih sredstava za strukturi­ rano priopćavanje takvih informacija od strane nositelja prava. Organizacije za kolektivno ostvarivanje prava trebale bi, koliko je to moguće, osigurati da takva elek­ tronička sredstva uzimaju u obzir dobrovoljne indu­ strijske norme ili prakse razvijene na međunarodnoj razini ili na razini Unije.

(43) Industrijske norme za korištenje glazbe, izvješćivanje o prodaji i izdavanje računa od ključne su važnosti za unaprjeđenje učinkovitosti razmjene podataka između organizacija za kolektivno ostvarivanje prava i korisnika. Pri nadziranju korištenja treba poštovati temeljna prava, uključujući pravo na poštovanje privatnog i obiteljskog života i pravo na zaštitu osobnih podataka. Kako bi se osiguralo da ta učinkovitost na kraju dovede do brže financijske obrade i konačno do ranijih isplata nositeljima prava, od organizacija za kolektivno ostvarivanje prava treba tražiti izdavanje računa pružateljima usluga i isplatu iznosa koji pripada nositeljima prava bez kašnjenja. Za djelotvornost tog zahtjeva nužno je da korisnici organi­ zacijama za kolektivno ostvarivanje prava dostave prec­ izna i pravovremena izvješća o korištenju djela. Od orga­ nizacija za kolektivno ostvarivanje prava ne treba zahti­ jevati da prihvaćaju izvješća korisnika u vlastitom formatu ako su na raspolaganju standardi koji se koriste u toj industriji. Organizacije za kolektivno ostva­ rivanje prava ne bi trebalo sprječavati da eksternaliziraju usluge koje se odnose na izdavanje odobrenja za više državnih područja za internetska prava na glazbena djela. Podjela ili jačanje administrativnih mogućnosti treba pomoći organizacijama za kolektivno ostvarivanje prava u poboljšanju usluga upravljanja i racionalizaciji ulaganja u alate za upravljanje podacima.

(44) Objedinjavanje različitih glazbenih repertoara za izda­ vanje odobrenja za korištenje na više državnih područja olakšava postupak izdavanja odobrenja i, čineći sve reper­ toare dostupnim na tržištu za izdavanje odobrenja za više državnih područja, jača kulturnu raznolikost i doprinosi smanjenju broja transakcija koje mora obaviti pružatelj usluga na internetu kako bi ponudio te usluge. To obje­ dinjavanje repertoara trebalo bi olakšati razvoj novih usluga na internetu i dovesti to smanjenja troškova tran­ sakcija koji se prenose na potrošače. Prema tome, orga­ nizacije za kolektivno ostvarivanje prava koje ne žele ili ne mogu izravno izdavati odobrenja za korištenje na više državnih područja u vlastitom glazbenom repertoaru trebalo bi poticati da ovlaste druge organizacije za kolek­ tivno ostvarivanje prava za upravljanje njihovim reper­ toarom na nediskriminacijskoj osnovi. Isključivost u sporazumima o odobrenjima za više državnih područja ograničila bi izbor korisnika koji traže odobrenja za više

HR20.3.2014. Službeni list Europske unije L 84/79

(1) Direktiva 95/46/EZ Europskog parlamenta i Vijeća od 24. listopada 1995. o zaštiti pojedinaca u vezi s obradom osobnih podataka i o slobodnom protoku takvih podataka (SL L 281, 23.11.1995., str. 31.).

državnih područja i time ograničila izbor koji je dostupan organizacijama za kolektivno ostvarivanje prava koje trebaju usluge upravljanja njihovim reper­ toarom na višegodišnjoj osnovi. Prema tome, svi ugovori o zastupanju između organizacija za kolektivno ostvarivanje prava koje daju odobrenja za više državnih područja sklapaju se na osnovi koja nije isključiva.

(45) Transparentnost uvjeta pod kojima organizacije za kolek­ tivno ostvarivanje prava upravljaju internetskim pravima od iznimne je važnosti za članove organizacija za uprav­ ljanje pravima. Stoga organizacije za kolektivno ostvari­ vanje prava svojim članovima trebaju pružiti dovoljne informacije o glavnim uvjetima svakog ugovora kojim se druga organizacija za kolektivno ostvarivanje prava ovlašćuje za zastupanje internetskih glazbenih prava tih članova u svrhe izdavanja odobrenja za više državnih područja.

(46) Također je važno od svake organizacije za kolektivno ostvarivanje prava koja nudi ili izdaje odobrenja za više državnih područja tražiti pristanak da zastupa repertoar bilo koje organizacije za kolektivno ostvarivanje prava koja ne odluči to izravno učiniti. Da bi se osiguralo da ovaj zahtjev nije nerazmjeran i da ne izlazi iz okvira potrebnoga, od organizacije za kolektivno ostvarivanje prava kojoj je upućen zahtjev treba tražiti prihvaćanje zastupanja samo ako je zahtjev ograničen na internetsko pravo ili kategorije internetskih prava koje sama organi­ zacija zastupa. Štoviše, ova se obveza treba primjenjivati samo na organizacije za kolektivno ostvarivanje prava koje objedinjuju repertoar i ne treba obuhvaćati organi­ zacije za kolektivno ostvarivanje prava koje izdaju odobrenja za više državnih područja samo za svoj vlastiti repertoar. Ne treba se primjenjivati ni na organizacije za kolektivno ostvarivanje prava koje samo objedinjuju prava u istim djelima kako bi mogle izdati zajedničko odobrenje za pravo umnožavanja i pravo priopćavanja javnosti u pogledu takvih djela. Kako bi se zaštitili inte­ resi nositelja prava organizacija za kolektivno ostvari­ vanje prava koje ovlašćuju i kako bi se osiguralo da mali i manje poznati repertoari u državama članicama mogu pristupiti tržištu pod jednakim uvjetima, važno je da se repertoarom organizacije za kolektivno ostvarivanje prava koja ovlašćuje upravlja pod istim uvjetima kao i s repertoarom ovlaštene organizacije za kolektivno ostva­ rivanje prava te da je on uključen u ponude koje ovla­ štena organizacija za kolektivno ostvarivanje prava upućuje internetskim pružateljima usluga. Naknada za upravljanje koju zaračunava ovlaštena organizacija za kolektivno ostvarivanje prava trebala bi toj organizaciji omogućiti povrat sredstava za ostvarena potrebna i razumna ulaganja. Nijedan sporazum kojim organizacija za kolektivno ostvarivanje prava ovlasti drugu organiza­ ciju ili organizacije za izdavanje odobrenja za više drža­ vnih područja u svom vlastitom glazbenom repertoaru za internetsko korištenje ne smije biti prepreka najprije spomenutoj organizaciji za kolektivno ostvarivanje prava u daljnjem izdavanju odobrenja ograničenih na državno područje države članice u kojoj ta organizacija ima poslovni nastan, u vlastitom i svakom drugom reper­ toaru koji je ovlaštena zastupati na tom državnom području.

(47) Ciljevi i učinkovitost propisa o izdavanju odobrenja za više državnih područja od strane organizacija za kolek­ tivno ostvarivanje prava bili bi uvelike ugroženi kada nositelji prava ne bi imali mogućnost ostvarivati svoja prava izdavanjem odobrenja za više država kada organi­ zacija za kolektivno ostvarivanje prava kojoj su izdali svoja prava nije odobrila ili izdala odobrenja za više državnih područja i, osim toga, nije željela ovlastiti drugu organizaciju za kolektivno ostvarivanje prava da to učini. Stoga bi u takvim okolnostima bilo važno omogućiti nositeljima prava da ostvaruju pravo izdavanja odobrenja za više državnih područja traženih od strane samih pružatelja internetskih usluga ili od druge strane ili strana, tako da iz svoje prvotne organizacije za kolek­ tivno ostvarivanje prava povuku svoja prava u mjeri u kojoj je to potrebno za izdavanje odobrenja za više drža­ vnih područja za internetsko korištenje te da ista prava ostave u svojoj prvotnoj organizaciji u svrhu izdavanja odobrenja važećih samo na jednom državnom području.

(48) Organizacije za radiodifuziju uglavnom se oslanjaju na odobrenje lokalne organizacije za kolektivno ostvarivanje prava za svoje vlastito emitiranje televizijskih i radijskih programa koji uključuju glazbena djela. To je odobrenje često ograničeno na aktivnosti radiodifuzije. Odobrenje za internetska prava na glazbena djela bilo bi obvezno kako bi se omogućila dostupnost takvog televizijskog ili radijskog emitiranja na internetu. Kako bi se olakšalo izdavanje odobrenja za internetska prava na glazbena djela u svrhe istodobnog i odgođenog internetskog prije­ nosa televizijskih i radijskih emisija, nužno je predvidjeti odstupanje od pravila koja bi se inače primjenjivala na izdavanje odobrenja za više državnih područja za inter­ netska prava na glazbena djela. Takvo bi odstupanje trebalo biti ograničeno na ono što je nužno za omogu­ ćivanje pristupa televizijskim i radijskim programima na internetu i materijalu koji ima jasan i podređen odnos u odnosu na izvorno emitiranje, a koji je proizveden u svrhe poput nadopunjavanja, prethodnog pregleda ili ocjenjivanja televizijskog ili radijskog programa u pitanju. To odstupanje ne bi trebalo voditi prema narušavanju konkurencije s drugim uslugama kojima se potrošačima daje pristup pojedinačnim glazbenim ili audiovizualnim internetskim djelima, niti voditi k restriktivnim praksama kao što je podjela tržišta ili potrošača, što bi predstavljalo kršenje članaka 101. ili 102. UFEU-a.

(49) Potrebno je osigurati učinkovitu provedbu odredbi nacio­ nalnog prava donesenih temeljem ove Direktive. Organi­ zacije za kolektivno ostvarivanje prava svojim bi člano­ vima trebale nuditi posebne postupke za obradu žalbi. Ti bi postupci trebali biti dostupni i drugim nositeljima prava koje izravno zastupa organizacija i drugim organi­ zacijama za kolektivno ostvarivanje prava u čije ime upravlja pravima u skladu sa sporazumom o zastupanju. Osim toga, i države članice trebale bi biti u mogućnosti utvrditi da se sporovi u vezi s primjenom ove Direktive između organizacija za kolektivno ostvarivanje prava, njihovih članova, nositelja prava ili korisnika obrađuju u okviru brzog, neovisnog i nepristranog postupka za alternativno rješavanje sporova. Konkretnije, učinkovitost pravila o izdavanju odobrenja za više državnih područja za internetska prava na glazbena djela mogla bi biti

HRL 84/80 Službeni list Europske unije 20.3.2014.

dovedena u pitanje ako se sporovi između organizacija za kolektivno ostvarivanje prava i drugih strana ne rješavaju brzo i učinkovito. Kao rezultat toga, neophodno je osigu­ rati, a da se pritom ne dovede u pitanje pravo pristupa sudu, mogućnost lako dostupnog, učinkovitog i nepri­ stranog izvanparničnog postupka poput posredovanja ili arbitraže, za rješavanje sukoba između, s jedne strane, organizacija za kolektivno ostvarivanje prava koje izdaju odobrenja za više državnih područja, i s druge strane pružatelja internetskih usluga, nositelja prava ili drugih organizacija za kolektivno ostvarivanje prava. Ovom se Direktivom ne propisuje specifični način orga­ niziranja tog alternativnog rješavanja sporova niti se određuje koje ga tijelo treba provoditi, pod uvjetom da su osigurani njegova neovisnost, nepristranost i učinko­ vitost. Osim toga, primjereno je zahtijevati da države članice imaju neovisne, nepristrane i učinkovite postupke za rješavanje sporova, preko tijela koja su stručna na području prava intelektualnog vlasništva ili preko sudova koji su primjereni za rješavanje komercijalnih sporova između organizacija za kolektivno ostvarivanje prava i korisnika u vezi s postojećim ili predloženim uvjetima izdavanja odobrenja ili u vezi s kršenjem ugovora.

(50) Države članice trebale bi ustanoviti odgovarajuće postupke preko kojih će biti moguće nadzirati usklađe­ nost organizacija za kolektivno ostvarivanje prava s ovom Direktivom. Iako nije primjereno da se ovom Direktivom ograničava izbor država članica u vezi s nadležnim tijelima, niti u vezi s prethodnom ili naknadnom kontrolom organizacija za kolektivno ostva­ rivanje prava, potrebno je osigurati da tijela mogu učin­ kovito i pravovremeno riješiti sva pitanja koja mogu proizaći iz primjene ove Direktive. Države članice ne bi trebale imati obvezu osnivanja novih nadležnih tijela. Osim toga, članovi organizacije za kolektivno ostvari­ vanje prava, nositelji prava, korisnici, organizacije za kolektivno ostvarivanje prava i druge zainteresirane strane trebali bi moći prijaviti nadležnom tijelu aktivnosti ili okolnosti kojima, po njihovom mišljenju, organizacije za kolektivno ostvarivanje prava i, po potrebi, korisnici, krše pravo. Države članice trebale bi osigurati da nadležna tijela imaju ovlast izricanja kazni ili mjera u slučaju nepoštovanja odredbi nacionalnog prava kojima se provodi ova Direktiva. Ovom se Direktivom ne pred­ viđaju posebne vrste kazni ili mjera, pod uvjetom da su one učinkovite, razmjerne i da odvraćaju od ponovnog kršenja. Te kazne ili mjere mogu uključivati naredbe za razrješavanje dužnosti direktora koji su postupali nemarno, inspekcije prostora organizacije za kolektivno ostvarivanje prava ili, u slučajevima kada se za poslovanje organizacije izdalo ovlaštenje, ukidanje tog ovlaštenja. Ova Direktiva trebala bi ostati nepristrana u odnosu na mehanizme za izdavanje prethodnog ovlaštenja i nadzora u državama članicama, uključujući i zahtjev za reprezen­ tativnost organizacije za kolektivno ostvarivanje prava,

ako su ti mehanizmi u skladu s pravom Unije i ne pred­ stavljaju prepreku cjelovitoj primjeni ove Direktive.

(51) Kako bi se osiguralo poštovanje odredbi za izdavanje odobrenja za više državnih područja, potrebno je defini­ rati posebne odredbe o nadzoru provedbe tih odredbi. Nadležna tijela država članica i Komisija trebali bi sura­ đivati u tom cilju. Države članice trebale bi jedna drugoj pružati pomoć razmjenom informacija između nadležnih tijela kako bi se olakšao nadzor nad organizacijama za kolektivno ostvarivanje prava.

(52) Važno je da organizacije za kolektivno ostvarivanje prava poštuju prava na privatni život i zaštitu osobnih poda­ taka svakog nositelja prava, člana, korisnika i ostalih pojedinaca čije osobne podatke obrađuju. Direktiva 95/46/EZ uređuje obradu osobnih podataka koja se provodi u državama članicama u okviru ove Direktive i pod nadzorom nadležnih tijela država članica, posebno javnih neovisnih tijela koja imenuju države članice. Nosi­ teljima prava treba pružiti odgovarajuće informacije o obradi njihovih podataka, primateljima tih podataka, vremenskim ograničenjima za zadržavanje takvih poda­ taka u bilo kojoj bazi podataka te načinu na koji nositelji prava mogu iskoristiti svoje pravo na pristup, ispravljanje ili brisanje svojih osobnih podataka koji se na njih odnose u skladu s Direktivom 95/46/EZ. Posebno jedin­ stvene pokazatelje koji omogućuju neizravnu identifika­ ciju osobe treba obrađivati kao osobne podatke u smislu te Direktive.

(53) Odredbe o mjerama jačanja ne smiju dovesti u pitanje sposobnost neovisnih javnih nacionalnih tijela koja su uspostavile države članice na temelju Direktive 95/46/EZ kako bi nadzirale sukladnost sa zahtjevima nacionalnih odredbi usvojenih u provedbi te Direktive.

(54) Ova Direktiva poštuje temeljna prava te promatra načela sadržana u Povelji Europske unije o temeljnim pravima („Povelja”). Odredbe iz Direktive u vezi s rješavanjem sporova ne bi trebale spriječiti stranke u ostvarivanju njihovog prava pristupa sudu kako je zajamčeno u Pove­ lji.

HR20.3.2014. Službeni list Europske unije L 84/81

(55) Budući da ciljeve ove Direktive, posebno poboljšanje sposobnosti članova u ostvarivanju kontrole nad aktiv­ nostima organizacije za kolektivno ostvarivanje prava, jamčenje dovoljne transparentnosti organizacija za kolek­ tivno ostvarivanje prava te poboljšanje postupka izda­ vanja odobrenja važećih za više državnih područja za prava autorâ na glazbena djela za internetsko korištenje, države članice ne mogu dovoljno postići te oni stoga, zbog svojeg opsega i učinaka, mogu biti bolje postignuti na razini Unije, Unija može donijeti mjere u skladu s načelom supsidijarnosti kako je navedeno u članku 5. Ugovora o Europskoj uniji. U skladu s načelom propor­ cionalnosti, kako je navedeno u tom članku, ova Direk­ tiva ne izlazi iz okvira onog što je potrebno za postizanje tih ciljeva.

(56) Odredbe ove Direktive ne dovode u pitanje primjenu pravila o konkurenciji, niti bilo kojeg drugog odgovara­ jućeg zakona u drugim područjima, uključujući povjerlji­ vost podataka, poslovne tajne, privatnost, pristup doku­ mentima, pravila ugovaranja i međunarodno privatno pravo koje se odnosi na sukob zakona i nadležnost sudova, te slobodu radnika i zaposlenika na udruživanje i njihovo pravo na organiziranje.

(57) U skladu sa Zajedničkom političkom izjavom od 28. rujna 2011. država članica i Komisije o dokumen­ tima s objašnjenjima (1) države članice obvezale su se da će, u opravdanim slučajevima, uz obavijest o svojim mjerama za prenošenje zakonodavstva EU-a priložiti dokument ili više dokumenata u kojima će objasniti odnos između elemenata Direktive i odgovarajućih dije­ lova nacionalnih instrumenata za prenošenje zakonodav­ stva EU-a. Uzimajući u obzir ovu Direktivu, zakonodavac prijenos takvih dokumenata smatra opravdanim.

(58) Savjetovanje s europskim nadzornikom za zaštitu poda­ taka, koji je donio mišljenje 9. listopada 2012., obavljeno je u skladu s člankom 28. stavkom 2. Uredbe (EZ) br. 45/2001 Europskog parlamenta i Vijeća (2),

DONIJELI SU OVU DIREKTIVU:

GLAVA I.

OPĆE ODREDBE

Članak 1.

Sadržaj

Ovom se Direktivom uređuju uvjeti potrebni za osiguravanje pravilnog funkcioniranja upravljanja autorskim i srodnim pravima od strane organizacija za kolektivno ostvarivanje prava. Također se uređuju uvjeti za izdavanje odobrenja važećih za više državnih područja za prava autorâ na glazbenim djelima za internetsko korištenje na unutarnjem tržištu od strane organizacija za kolektivno ostvarivanje prava.

Članak 2.

Područje primjene

1. Glave I., II., IV. i V. s izuzetkom članka 34. stavka 2. i članka 38. primjenjuju se na sve organizacije za kolektivno ostvarivanje prava s poslovnim nastanom u Uniji.

2. Glava III. i članak 34. stavak 2. i članak 38. primjenjuju se na organizacije za kolektivno ostvarivanje prava s poslovnim nastanom u Uniji koje upravljaju pravima autorâ na glazbenim djelima za internetsko korištenje na više državnih područja.

3. Relevantne odredbe ove Direktive primjenjuju se na subjekte koji su izravno ili neizravno u vlasništvu ili ih nadzire, u cijelosti ili djelomično, organizacija za kolektivno ostvarivanje prava, pod uvjetom da ti subjekti obavljaju djelatnost koja bi, ako je obavlja organizacija za kolektivno ostvarivanje prava, podlijegala odredbama ove Direktive.

4. Članak 16. stavak 1., članci 18. i 20., članak 21. stavak 1. točke (a), (b), (c), (e), (f) i (g) te članci 36. i 42. primjenjuju se na sve neovisne upravljačke subjekte s poslovnim nastanom u Uniji.

Članak 3.

Definicije

Za potrebe ove Direktive primjenjuju se sljedeće definicije:

(a) „organizacija za kolektivno ostvarivanje prava” znači svaka organizacija koja je u skladu sa zakonom ili prijenosom prava, odobrenjem ili drugim ugovornim sporazumom ovlaštena za upravljanje autorskim ili srodnim pravima u ime više od jednog nositelja prava u zajedničku korist tih nositelja prava kao svojom jedinom ili glavnom svrhom i koja ispunjava jedan ili oba sljedeća kriterija:

i. u vlasništvu je svojih članova ili pod njihovim nadzo­ rom;

ii. ustrojena je na neprofitnoj osnovi;

(b) „neovisni upravljački subjekt” znači svaka organizacija koja je u skladu sa zakonom ili prijenosom prava, odobrenjem ili drugim ugovornim sporazumom ovlaštena za uprav­ ljanje autorskim ili srodnim pravima u ime više od jednog nositelja prava u zajedničku korist tih nositelja prava kao svojom jedinom i glavnom svrhom i koja je:

i. niti u vlasništvu niti pod nadzorom, u cijelosti ili djelo­ mičnom, nositelja prava; i

ii. ustrojena je na profitnoj osnovi;

(c) „nositelj prava” znači svaka osoba ili subjekt koji nije orga­ nizacija za kolektivno ostvarivanje prava koja je nositelj autorskog ili srodnog prava, ili koja u skladu sa spora­ zumom o korištenju prava ili zakonom ima pravo na dio prihoda od prava;

HRL 84/82 Službeni list Europske unije 20.3.2014.

(1) SL C 369 od 17.12.2011. str. 14. (2) Uredba (EZ) br. 45/2001 Europskog parlamenta i Vijeća od

18. prosinca 2000. o zaštiti pojedinaca u vezi s obradom osobnih podataka u institucijama i tijelima Zajednice i o slobodnom protoku takvih podataka (SL L 8, 12.1.2001., str. 1.).

(d) „član” znači nositelj prava ili subjekt koji zastupa nositelje prava, uključujući i druge organizacije za kolektivno ostva­ rivanje prava i udruženja nositelja prava, koja ispunjavaju zahtjeve u svezi s članstvom u organizacijama za kolek­ tivno ostvarivanje i koji su učlanjeni u organizaciju;

(e) „statut” znači memorandum i članci udruženja, statut, pravila ili dokumenti o ustrojstvu organizacije za kolek­ tivno ostvarivanje prava;

(f) „opća skupština članova” znači tijelo unutar organizacije za kolektivno ostvarivanje prava u kojem članovi sudjeluju i ostvaruju svoje glasačko pravo neovisno o pravnom obliku organizacije;

(g) „direktor” znači:

i. kada je nacionalnim pravom ili statutom organizacije za kolektivno ostvarivanje prava predviđena jedinstvena uprava, svaki član upravnog vijeća;

ii. kada je nacionalnim pravom ili statutom organizacije za kolektivno ostvarivanje prava predviđena dvojna uprava, svaki član upravnog ili nadzornog odbora;

(h) „prihod od prava” znači prihod koji naplaćuje organizacija za kolektivno ostvarivanje prava u ime nositelja prava na temelju ekskluzivnog prava, prava na nagradu ili prava na naknadu;

(i) „naknade za upravljanje” znači iznosi koje naplaćuje, odbija ili kompenzira organizacija za kolektivno ostvarivanje prava od prihoda od prava ili dohotka koji proizlazi iz ulaganja prihoda od prava kako bi pokrila troškove svog upravljanja uslugama autorskog prava ili srodnih prava;

(j) „sporazum o zastupanju” znači svaki sporazum između organizacije za kolektivno ostvarivanje prava kojim jedna organizacija za kolektivno ostvarivanje prava ovlašćuje drugu organizaciju za kolektivno ostvarivanje prava za upravljanje pravima koja ona zastupa, uključujući i sporazum zaključen prema člancima 29. i 30.;

(k) „korisnik” znači svaka osoba ili subjekt koji provode radnje povezane s ovlašćivanjem nositelja prava, naknadama nosi­ teljima prava ili isplatom naknade nositeljima prava i koji ne djeluju kao potrošač;

(l) „repertoar” znači djela čijim pravima upravlja organizacija za kolektivno ostvarivanje prava;

(m) „odobrenje važeće za više državnih područja” znači odobrenje koje pokriva državna područja više od jedne države članice;

(n) „internetska prava na glazbena djela” znači bilo koje od prava autora na glazbeno djelo predviđeno u člancima 2. i 3. Direktive 2001/29/EZ koja su potrebna za pružanje usluge na internetu.

GLAVA II.

ORGANIZACIJE ZA KOLEKTIVNO OSTVARIVANJE PRAVA

POGLAVLJE 1.

Zastupanje nositelja prava te članstvo i ustrojstvo organiza­ cija za kolektivno ostvarivanje prava

Članak 4.

Opća načela